–

za XXXX M. Wilmet, avocate,

–

za společnost HR Rail SA C. Van Olmenem, V. Vuylstekem a G. Busschaertem, avocats,

–

za belgickou vládu M. Van Regemorter, L. Van den Broeck a C. Pochet, jako zmocněnkyněmi,

–

za řeckou vládu M. Tassopoulou, jako zmocněnkyní,

–

za portugalskou vládu M. Pimenta, A. Barros da Costa a M. João Marques, jako zmocněnkyněmi,

–

za Evropskou komisi D. Martinem a A. Szmytkowskou, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 5 směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (Úř. věst. 2000, L 303, s. 16; Zvl. vyd. 05/04, s. 79).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi XXXX a společností HR Rail SA ohledně propuštění XXXX kvůli jeho zdravotnímu postižení.

3

Úmluva Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením, která byla schválena jménem Evropského společenství rozhodnutím Rady 2010/48/ES ze dne 26. listopadu 2009 (Úř. věst. 2010, L 23, s. 35, dále jen „Úmluva OSN“), v písmeni e) preambule uvádí:

„uznávajíce, že zdravotní postižení je koncept, který se vyvíjí a který je výsledkem vzájemného působení mezi osobami s postižením a bariérami v postojích a v prostředí, které brání jejich plnému a účinnému zapojení do společnosti, na rovnoprávném základě s ostatními“.

4

Článek 1 této úmluvy, nadepsaný „Účel“, zní:

„Účelem této úmluvy je podporovat, chránit a zajišťovat plné a rovné užívání všech lidských práv a základních svobod všemi osobami se zdravotním postižením a podporovat úctu k jejich přirozené důstojnosti.

Osoby se zdravotním postižením zahrnují osoby mající dlouhodobé fyzické, duševní, mentální nebo smyslové postižení, které v interakci s různými překážkami může bránit jejich plnému a účinnému zapojení do společnosti na rovnoprávném základě s ostatními.“

5

Článek 2 uvedené úmluvy, nadepsaný „Definice“, stanoví:

„Pro účely této úmluvy:

[…]

‚diskriminace na základě zdravotního postižení‘ znamená jakékoli činění rozdílu, vyloučení nebo omezení provedené na základě zdravotního postižení, jehož cílem nebo důsledkem je narušit nebo zrušit uznání, užívání nebo uplatnění, na rovnoprávném základě s ostatními, všech lidských práv a základních svobod v politické, hospodářské, sociální, kulturní, občanské nebo jiné oblasti. Zahrnuje všechny formy diskriminace, včetně odepření přiměřené úpravy [přiměřeného uspořádání];

‚přiměřená úprava [přiměřené uspořádání]‘ znamená nezbytné a odpovídající změny a úpravy, které nepředstavují nepřiměřené nebo nadměrné zatížení, a jsou prováděné, pokud to konkrétní případ vyžaduje, s cílem zaručit osobám se zdravotním postižením uplatnění nebo užívání všech lidských práv a základních svobod na rovnoprávném základě s ostatními;

[…]“

6

Článek 27 odst. 1 téže úmluvy, nadepsaný „Práce a zaměstnávání“, stanoví:

„Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, uznávají právo osob se zdravotním postižením na práci na rovnoprávném základě s ostatními; patří sem zejména právo na možnost živit se prací svobodně zvolenou nebo přijatou na trhu práce a na pracovní prostředí, které je otevřené, inkluzívní a přístupné osobám se zdravotním postižením. Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, zabezpečují a podporují realizaci práva na práci, mimo jiné i pro osoby, u kterých dojde ke vzniku zdravotního postižení v průběhu zaměstnání, přijímáním příslušných opatření, včetně opatření legislativních, s cílem zejména:

[…]

[…]

7

Body 16, 17, 20 a 21 odůvodnění směrnice 2000/78 zní takto:

[…]

8

Článek 3 této směrnice, nadepsaný „Oblast působnosti“, v odstavci 1 stanoví:

„V rámci pravomocí svěřených [Evropské unii] se tato směrnice vztahuje na všechny osoby ve veřejném i soukromém sektoru, včetně veřejných subjektů, pokud jde o

[…]“

9

Článek 5 uvedené směrnice, nadepsaný „Přiměřené uspořádání pro zdravotně postižené osoby“, zní:

„Za účelem zaručení dodržování zásady rovného zacházení ve vztahu ke zdravotně postiženým osobám se těmto osobám poskytuje přiměřené uspořádání. To znamená, že pokud to konkrétní případ vyžaduje, musí zaměstnavatel přijmout vhodná opatření, která dané zdravotně postižené osobě umožní přístup k zaměstnání, jeho výkon nebo postup v zaměstnání nebo absolvování odborného vzdělávání, pokud tato opatření pro zaměstnavatele neznamenají neúměrné břemeno. Toto břemeno není neúměrné, je-li dostatečně vyváženo opatřeními existujícími v rámci politiky dotyčného členského státu v oblasti zdravotního postižení.“

10

Loi du 10 mai 2007 tendant à lutter contre certaines formes de discriminations (zákon ze dne 10. května 2007 o boji proti některým formám diskriminace), kterým byla do belgického práva provedena směrnice 2000/78, zakazuje přímou i nepřímou diskriminaci na základě některého z chráněných kritérií, která jsou uvedena v jeho čl. 4 bodě 4 a mezi něž patří mimo jiné i současný a budoucí zdravotní stav a zdravotní postižení.

11

Podle článku 9 tohoto zákona zakládá nepřímou diskriminaci nepřímé rozlišování na základě zdravotního postižení; to neplatí, pokud je prokázáno, že nelze zavést přiměřené uspořádání. Podle článku 14 uvedeného zákona se zakazuje jakákoli forma diskriminace, přičemž diskriminací se rozumí zejména přímá diskriminace, nepřímá diskriminace a odmítnutí zavést přiměřené uspořádání ve prospěch zdravotně postižené osoby.

12

Článek 4 bod 12 téhož zákona v tomto ohledu definuje pojem „přiměřené uspořádání“ jako veškerá „vhodná opatření přijatá s ohledem na konkrétní případ, která dané zdravotně postižené osobě umožní přístup k zaměstnání, jeho výkon a postup v něm v oblastech spadajících do působnosti tohoto zákona, pokud tato opatření neznamenají pro osobu, která je má zavést, neúměrné břemeno. Toto břemeno není neúměrné, je-li dostatečně vyváženo opatřeními existujícími v rámci veřejné politiky týkající se zdravotně postižených osob“.

13

Společnost HR Rail coby výhradní zaměstnavatel zaměstnanců Belgických drah přijala žalobce v původním řízení do zaměstnání jakožto technického pracovníka údržby tratě. Dne 21. listopadu 2016 začala žalobci v původním řízení běžet v rámci Infrabel, tj. právního subjektu vystupujícího jako „provozovatel infrastruktury“ Belgických drah, zkušební doba. V prosinci 2017 bylo žalobci v původním řízení diagnostikováno onemocnění srdce, a musel mu proto být zaveden kardiostimulátor, což je přístroj citlivý na elektromagnetické pole, které se vyskytuje mimo jiné i na železničních tratích. Vzhledem k tomu, že tento zdravotnický prostředek nemohl být opakovaně vystavován působení elektromagnetického pole, v němž se pohybují pracovníci údržby železničních tratí, žalobce v původním řízení již nebyl schopen vykonávat práci, ke které byl původně přijat.

14

Dne 12. června 2018 ho Service public fédéral „Sécurité sociale“ (Federální správa sociálního zabezpečení, Belgie) uznala za zdravotně postiženou osobu.

15

Rozhodnutím ze dne 28. června 2018 centre régional de la médecine de l’administration (regionální středisko lékařské posudkové služby, Belgie), které hodnotí zdravotní způsobilost pracovníků ve služebním poměru u Belgických drah, prohlásilo, že žalobce v původním řízení není způsobilý zastávat pracovní pozici, na kterou byl přijat (dále jen „sporné rozhodnutí“). Regionální středisko lékařské posudkové služby ovšem uvedlo, že může být zaměstnán na pracovním místě, které odpovídá následujícím požadavkům: „průměrně náročná činnost, při které dotyčný nebude vystaven působení elektromagnetického pole ani vibracím a nebude vykonávat práce ve výškách“.

16

Žalobce v původním řízení byl tedy v rámci téhož podniku přeřazen na pozici skladníka.

17

Dne 1. července 2018 podal proti spornému rozhodnutí odvolání ke commission d’appel de la médecine de l’administration (odvolací komise lékařské posudkové služby, Belgie).

18

Dne 19. července 2018 společnost HR Rail žalobci v původním řízení sdělila, že mu bude poskytnuta „individuální podpora při hledání nového zaměstnání“, a bude za tímto účelem v nejbližší době pozván na pohovor.

19

Dne 3. září 2018 odvolací komise lékařské posudkové služby sporné rozhodnutí potvrdila.

20

Dne 26. září 2018 vedoucí poradce – vedoucí oddělení žalobci v původním řízení sdělil, že je ke dni 30. září 2018 propuštěn a po dobu 5 let nesmí být zaměstnán na pracovní pozici, na kterou byl přijat.

21

Dne 26. října 2018 generální ředitel společnosti HR Rail žalobci v původním řízení oznámil, že podle služebního řádu a pracovního řádu zaměstnanců Belgických drah byla jeho zkušební doba ukončena, jelikož je zcela a trvale nezpůsobilý vykonávat práci, ke které byl přijat. Na rozdíl od zaměstnanců přijatých do zaměstnání s konečnou platností totiž pracovníci ve zkušební době, kteří jsou uznáni za zdravotně postižené, a proto již nejsou schopni vykonávat svoji práci, nemají nárok na to, aby byli v rámci dotčeného podniku přeřazeni. Generální ředitel žalobci v původním řízení rovněž sdělil, že dopis, v němž mu byla nabídnuta „individuální podpora“, se stal bezpředmětným.

22

Žalobce v původním řízení podal u Conseil d’État (Státní rada, Belgie) proti rozhodnutí ze dne 26. září 2018, kterým byl informován, že je ke dni 30. září 2018 propuštěn, žalobu na neplatnost.

23

Předkládající soud uvádí, že žalobce v původním řízení lze na základě jeho zdravotního stavu považovat za „zdravotně postiženého“ ve smyslu právních předpisů, kterými se do belgického práva provádí směrnice 2000/78. Konstatuje však, že ve vnitrostátní judikatuře není jednotně posuzována otázka, zda je třeba „přiměřeným uspořádáním“ ve smyslu článku 5 této směrnice rozumět i možnost přeřadit osobu, která z důvodu svého zdravotního postižení není schopna zastávat pozici, na které pracovala před tím, než k jejímu zdravotnímu postižení došlo, na jiné pracovní místo.

24

Za těchto okolností se Conseil d’État (Státní rada) rozhodla přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Musí být článek 5 směrnice 2000/78 vykládán v tom smyslu, že zaměstnavatel je povinen přeřadit osobu, která z důvodu svého zdravotního postižení již není schopna vykonávat základní funkce spojené s pracovním místem, na které byla zařazena, na jiné pracovní místo, pro které má požadované odborné znalosti a schopnosti a pro které je k dispozici, pokud takové opatření pro zaměstnavatele neznamená neúměrné břemeno?“

25

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda musí být článek 5 směrnice 2000/78 vykládán v tom smyslu, že pojem „přiměřené uspořádání pro zdravotně postižené osoby“ ve smyslu tohoto článku vyžaduje, aby byl pracovník – a to i ten, jenž je po nástupu do zaměstnání ve zkušební době – který byl z důvodu svého zdravotního postižení prohlášen za nezpůsobilého k výkonu základních funkcí spojených s jeho pracovním místem, zařazen na jiné pracovní místo, pro které má požadované odborné znalosti a schopnosti a pro které je k dispozici.

26

Na úvod je třeba připomenout, že jak z nadpisu a odůvodnění, tak z obsahu a účelu směrnice 2000/78 vyplývá, že jejím cílem je vytvořit obecný rámec pro zajištění rovného zacházení „v zaměstnání a povolání“ pro každého, a to tím, že mu poskytuje účinnou ochranu před diskriminací na základě některého z důvodů uvedených v článku 1, k nimž patří i zdravotní postižení (rozsudek ze dne 15. července 2021, Tartu Vangla, C‑795/19, EU:C:2021:606, bod 26 a citovaná judikatura).

27

Tato směrnice konkretizuje v oblasti, kterou upravuje, obecnou zásadu zákazu diskriminace, jež je nyní zakotvena v článku 21 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“). Článek 26 Listiny kromě toho stanoví, že Unie uznává a respektuje právo osob se zdravotním postižením na opatření, jejichž cílem je zajistit jejich nezávislost, sociální a profesní začlenění a jejich účast na životě společnosti (rozsudek ze dne 21. října 2021, Komisia za zaštita ot diskriminacia, C‑824/19, EU:C:2021:862, body 32 a 33, jakož i citovaná judikatura).

28

Nejprve je třeba zjistit, zda se může uvedené směrnice dovolávat osoba, které musel být – obdobně jako žalobci v původním řízení – během její zkušební doby po nástupu do zaměstnání, zaveden kardiostimulátor, a proto již s ohledem na citlivost tohoto přístroje na elektromagnetické pole, které se vyskytuje kolem železničních tratí, nemohla vykonávat práci, ke které byla původně přijata, a byla tudíž propuštěna.

29

Jak v tomto ohledu zaprvé vyplývá z čl. 3 odst. 1 směrnice 2000/78, tato směrnice se vztahuje na veřejný i soukromý sektor, včetně veřejných subjektů. Skutečnost, že HR Rail je veřejnoprávní akciová společnost, tudíž nebrání tomu, aby se vůči ní mohl žalobce v původním řízení této směrnice dovolávat.

30

Zadruhé podle čl. 3 odst. 1 písm. a) a b) uvedené směrnice platí, že se vztahuje na podmínky přístupu k zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo k povolání a rovněž na přístup ke všem typům a úrovním poradenství pro volbu povolání, odborného vzdělávání, dalšího odborného vzdělávání a rekvalifikace. Ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že má dostatečně širokou působnost, a vztahuje se tedy i na situaci pracovníka, který je po nástupu do zaměstnání v přípravné zkušební době.

31

Soudní dvůr již kromě toho rozhodl, že pojem „pracovník“ ve smyslu článku 45 SFEU, který je používán i ve směrnici 2000/78 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. července 2017, Abercrombie & Fitch Italia, C‑143/16, EU:C:2017:566, bod 19), se vztahuje i na osoby, které vykonávají přípravnou stáž nebo absolvují v určitém povolání doby výuky, jež lze považovat za praktickou přípravu spojenou s vlastním výkonem dotyčného povolání, pokud jsou uvedené doby absolvovány za podmínek skutečné a opravdové zaměstnanecké činnosti pro zaměstnavatele a pod jeho vedením (rozsudek ze dne 9. července 2015, Balkaya, C‑229/14, EU:C:2015:455, bod 50 a citovaná judikatura).

32

Z toho vyplývá, že skutečnost, že žalobce v původním řízení nebyl ke dni propuštění přijat do zaměstnání s konečnou platností, nebrání tomu, aby jeho profesní situace spadala do působnosti směrnice 2000/78.

33

Zatřetí je nesporné, že žalobce v původním řízení má „zdravotní postižení“ ve smyslu vnitrostátních právních předpisů, kterými se provádí směrnice 2000/78.

34

Podle ustálené judikatury musí být pojem „zdravotní postižení“ ve smyslu této směrnice chápán tak, že znamená omezení schopností vyplývající především z dlouhodobých fyzických, duševních nebo psychických postižení, které v interakci s různými překážkami může bránit plnému a účinnému zapojení dotčené osoby do profesního života na rovnoprávném základě s ostatními pracovníky (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 11. dubna 2013, HK Danmark, C‑335/11 a C‑337/11, EU:C:2013:222, bod 38, jakož i ze dne 11. září 2019, Nobel Plastiques Ibérica, C‑397/18, EU:C:2019:703, bod 41).

35

V projednávaném případě má totiž žalobce v původním řízení zdravotní obtíže, kvůli nimž mu musel být zaveden kardiostimulátor, což je zařízení citlivé na elektromagnetické pole, které se vyskytuje mimo jiné i kolem železničních tratí, a proto nemůže vykonávat základní funkce spojené s pracovním místem, na které byl zařazen.

36

Taková situace, jako je situace dotčená v původním řízení, tudíž spadá do působnosti směrnice 2000/78.

37

Za účelem odpovědi na otázku položenou předkládajícím soudem je třeba uvést, že ze znění článku 5 směrnice 2000/78 vykládaného ve světle bodů 20 a 21 jejího odůvodnění vyplývá, že zaměstnavatel je povinen přijmout s ohledem na každou individuální situaci vhodná opatření, tj. opatření účinná a praktická, aby byl každé zdravotně postižené osobě umožněn přístup k zaměstnání, jeho výkon nebo postup v něm nebo absolvování odborného vzdělávání; tato opatření ovšem pro zaměstnavatele nesmí znamenat neúměrné břemeno.

38

V tomto ohledu je třeba připomenout, že směrnice 2000/78 musí být vykládána v co největším možném rozsahu v souladu s Úmluvou OSN (rozsudek ze dne 21. října 2021, Komisia za zaštita ot diskriminacia,C‑824/19, EU:C:2021:862, bod 59 a citovaná judikatura). Podle čl. 2 třetího pododstavce Úmluvy OSN přitom diskriminace na základě zdravotního postižení zahrnuje všechny formy diskriminace, včetně odepření přiměřeného uspořádání.

39

Z článku 5 směrnice 2000/78 vyplývá, že za účelem zaručení dodržování zásady rovného zacházení ve vztahu ke zdravotně postiženým osobám se těmto osobám musí poskytnout přiměřené uspořádání. To znamená, že pokud to vyžaduje konkrétní případ, musí zaměstnavatel přijmout vhodná opatření, která dané zdravotně postižené osobě umožní přístup k zaměstnání, jeho výkon nebo postup v zaměstnání nebo absolvování odborného vzdělávání, pokud tato opatření pro zaměstnavatele neznamenají neúměrné břemeno.

40

Pokud jde konkrétně o bod 20 odůvodnění zmíněné směrnice, ve kterém je uvedeno, že těmito vhodnými opatřeními jsou „účinná a praktická opatření k přizpůsobení pracoviště zdravotnímu postižení, například přizpůsobením pracovních prostorů a zařízení, režimu pracovní doby, dělby úkolů nebo poskytnutím [nabídky] vzdělávacích nebo zaškolovacích opatření“, Soudní dvůr již rozhodl, že tento bod odůvodnění obsahuje příkladmý výčet vhodných opatření, která mohou mít hmotnou, organizační či vzdělávací povahu, jelikož článek 5 téže směrnice ve světle čl. 2 čtvrtého pododstavce Úmluvy OSN obsahuje širokou definici pojmu „přiměřené uspořádání“ (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. dubna 2013, HK Danmark, C‑335/11 a C‑337/11, EU:C:2013:222, body 49 a 53).

41

Jak totiž uvedl generální advokát v bodě 59 svého stanoviska, odkaz na přizpůsobení „pracoviště“, který je uveden v bodě 20 odůvodnění směrnice 2000/78, je třeba chápat tak, že takové přizpůsobení má přednost před dalšími opatřeními, kterými lze uzpůsobit pracovní prostředí zdravotně postižené osobě tak, aby se mohla plně a účinně zapojit do profesního života na rovnoprávném základě s ostatními pracovníky. Tato opatření tedy mohou spočívat i v tom, že zaměstnavatel provede opatření, díky nimž si tato osoba své zaměstnání udrží; může se přitom jednat například i o převedení na jiné pracovní místo.

42

Soudní dvůr již nadto rozhodl, že směrnice 2000/78 konkretizuje v oblasti, kterou upravuje, obecnou zásadu zákazu diskriminace, jež je nyní zakotvena v článku 21 Listiny. Článek 26 Listiny kromě toho stanoví, že Unie uznává a respektuje právo osob se zdravotním postižením na opatření, jejichž cílem je zajistit jejich nezávislost, sociální a profesní začlenění a jejich účast na životě společnosti (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 17. dubna 2018, Egenberger, C‑414/16, EU:C:2018:257, bod 47, jakož i ze dne 21. října 2021, Komisia za zaštita ot diskriminacia, C‑824/19, EU:C:2021:862, body 32 a 33).

43

Je tedy třeba konstatovat – podobně jako to učinil generální advokát v bodě 69 svého stanoviska – že pokud se pracovník stane kvůli zdravotnímu postižení trvale nezpůsobilým zastávat své pracovní místo, může být vhodným opatřením v rámci „přiměřeného uspořádání“ ve smyslu článku 5 směrnice 2000/78 jeho přeřazení na jiné pracovní místo.

44

Takový výklad odpovídá tomuto pojmu, který musí být chápán tak, že zahrnuje odstranění různých překážek, které brání plnému a účinnému zapojení zdravotně postižených osob do profesního života na rovnoprávném základě s ostatními pracovníky (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. dubna 2013, HK Danmark, C‑335/11 a C‑337/11, EU:C:2013:222, bod 54).

45

Je však třeba poznamenat, že zaměstnavatel nemůže být na základě článku 5 směrnice 2000/78 povinen přijmout opatření, která by pro něj znamenala „neúměrné břemeno“. Z bodu 21 odůvodnění této směrnice v tomto ohledu vyplývá, že za účelem určení, zda určitá opatření představují neúměrné břemeno, je třeba vzít v úvahu zejména s nimi spojené finanční náklady, velikost a finanční prostředky organizace či podniku a možnost získání veřejných prostředků nebo jiné pomoci.

46

Je třeba připomenout, že v rámci řízení upraveného článkem 267 SFEU, jenž je založen na jasném rozdělení funkcí mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem, spadá veškeré posouzení skutkových okolností věci do pravomoci vnitrostátního soudu. Soudní dvůr však může vnitrostátnímu soudu v zájmu podání užitečné odpovědi, v duchu spolupráce s vnitrostátními soudy, poskytnout všechna vodítka, jež považuje za nezbytná (rozsudek ze dne 11. dubna 2013, HK Danmark, C‑335/11 a C‑337/11, EU:C:2013:222, bod 61 a citovaná judikatura).

47

Při tomto posuzování může být relevantní předkládajícím soudem zmíněná okolnost, že žalobce v původním řízení byl poté, co byl prohlášen za nezpůsobilého k výkonu práce, ke které byl přijat, přeřazen v rámci téhož podniku na pozici skladníka.

48

Kromě toho je třeba upřesnit, že možnost převést zdravotně postiženou osobu na jiné pracovní místo je dána pouze tehdy, je-li k dispozici alespoň jedno volné pracovní místo, které může dotyčný pracovník zastávat, jak uvedl generální advokát v bodě 77 svého stanoviska.

49

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že článek 5 směrnice 2000/78 musí být vykládán v tom smyslu, že pojem „přiměřené uspořádání pro zdravotně postižené osoby“ ve smyslu tohoto článku vyžaduje, aby byl pracovník – a to i ten, jenž je po nástupu do zaměstnání ve zkušební době – který byl z důvodu svého zdravotního postižení prohlášen za nezpůsobilého k výkonu základních funkcí spojených s jeho pracovním místem, zařazen na jiné pracovní místo, pro které má požadované odborné znalosti a schopnosti a pro které je k dispozici, a to za předpokladu, že takové opatření neznamená pro zaměstnavatele neúměrné břemeno.

50

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:

Článek 5 směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, musí být vykládán v tom smyslu, že pojem „přiměřené uspořádání pro zdravotně postižené osoby“ ve smyslu tohoto článku vyžaduje, aby byl pracovník – a to i ten, jenž je po nástupu do zaměstnání ve zkušební době – který byl z důvodu svého zdravotního postižení prohlášen za nezpůsobilého k výkonu základních funkcí spojených s jeho pracovním místem, zařazen na jiné pracovní místo, pro které má požadované odborné znalosti a schopnosti a pro které je k dispozici, a to za předpokladu, že takové opatření neznamená pro zaměstnavatele neúměrné břemeno.