Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62019CA0791

Věc C-791/19: Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 15. července 2021 – Evropská komise v. Polská republika („Nesplnění povinnosti státem – Kárný režim platný pro soudce – Právní stát – Nezávislost soudců – Účinná právní ochrana v oblastech pokrytých unijním právem – Článek 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU – Článek 47 Listiny základních práv Evropské unie – Kárná provinění vyplývající z obsahu soudních rozhodnutí – Nezávislé kárné soudy zřízené zákonem – Dodržování přiměřené lhůty a práva na obhajobu v kárných řízeních – Článek 267 SFEU – Omezení práva a povinnosti vnitrostátních soudů předkládat Soudnímu dvoru žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce“)

Úř. věst. C 382, 20.9.2021, p. 2–3 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

20.9.2021   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 382/2


Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 15. července 2021 – Evropská komise v. Polská republika

(Věc C-791/19) (1)

(„Nesplnění povinnosti státem - Kárný režim platný pro soudce - Právní stát - Nezávislost soudců - Účinná právní ochrana v oblastech pokrytých unijním právem - Článek 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU - Článek 47 Listiny základních práv Evropské unie - Kárná provinění vyplývající z obsahu soudních rozhodnutí - Nezávislé kárné soudy zřízené zákonem - Dodržování přiměřené lhůty a práva na obhajobu v kárných řízeních - Článek 267 SFEU - Omezení práva a povinnosti vnitrostátních soudů předkládat Soudnímu dvoru žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce“)

(2021/C 382/02)

Jednací jazyk: polština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: původně K. Banks, S. L. Kalėda a H. Krämer, poté K. Banks, S. L. Kalėda a P. J. O. Van Nuffel, zmocněnci)

Žalovaná: Polská republika (zástupci: B. Majczyna, D. Kupczak, S. Żyrek, A. Dalkowska a A. Gołaszewska, zmocněnci)

Vedlejší účastníci podporující žalobkyni: Belgické království (zástupkyně: C. Pochet, M. Jacobs a L. Van den Broeck, zmocněnkyně), Dánské království (zástupci: původně M. Wolff, M. Jespersen a J. Nymann-Lindegren, poté M. Wolff a J. Nymann-Lindegren, zmocněnci), Nizozemské království (zástupci: M. K. Bulterman a J. Langer, zmocněnci), Finská republika (zástupkyně: M. Pere a H. Leppo, zmocněnkyně), Švédské království (zástupkyně: C. Meyer-Seitz, H. Shev, A. Falk, J. Lundberg a H. Eklinder, zmocněnkyně)

Výrok

1)

Polská republika tím, že

nezaručuje nezávislost a nestrannost Izby Dyscyplinarnej (kárného kolegia) Sądu Najwyższego (Nejvyšší soud, Polsko), jíž přísluší přezkum rozhodnutí vydaných v kárných řízeních se soudci [čl. 3 bod 5, článek 27 a čl. 73 odst. 1 ustawy o Sądzie Najwyższym (zákona o Nejvyšším soudu) ze dne 8. prosince 2017, v konsolidovaném znění zveřejněném v Dzienniku Ustaw Rzeczypospolitej Polskiej z roku 2019 (č. 825), ve spojení s článkem 9a ustawy o Krajowej Radzie Sądownictwa (zákon o Národní radě soudnictví) ze dne 12. května 2011, ve znění ustawy o zmianie ustawy o Krajowej Radzie Sądownictwa oraz niektórych innych ustaw (zákon o změně zákona o Národní radě soudnictví a některých dalších zákonů) ze dne 8. prosince 2017],

umožňuje, aby obsah soudních rozhodnutí mohl být kvalifikován jako kárné provinění soudců obecných soudů [čl. 107 odst. 1 ustawy – Prawo o ustroju sądów powszechnych (zákon o organizaci obecných soudů) ze dne 27. července 2001, ve znění pozdějších změn zveřejněných v Dzienniku Ustaw Rzeczypospolitej Polskiej z roku 2019 (č. 52, 55, 60, 125, 1469 a 1495), a čl. 97 odst. 1 a 3 zákona o Nejvyšším soudu, v konsolidovaném znění zveřejněném v Dzienniku Ustaw Rzeczypospolitej Polskiej z roku 2019 (č. 825)],

uděluje předsedovi Izby Dyscyplinarnej (kárného kolegia) Sądu Najwyższego (Nejvyššího soudu) diskreční pravomoc určit příslušný prvostupňový kárný soud ve věcech týkajících se soudců obecných soudů [čl. 110 odst. 3 a čl. 114 odst. 7 zákona o organizaci obecných soudů, ve znění pozdějších změn zveřejněných v Dzienniku Ustaw Rzeczypospolitej Polskiej z roku 2019 (č. 52, 55, 60, 125, 1469 a 1495)], a tudíž nezaručuje, aby byly kárné věci projednávány soudem „zřízeným zákonem“, a

nezaručuje, aby byly kárné věci týkající se soudců obecných soudů projednávány v přiměřené lhůtě (čl. 112b odst. 5 věta druhá tohoto zákona), a stanoví, že úkony související s ustanovením právního zástupce a s převzetím obhajoby tímto právním zástupcem nestaví běh kárného řízení (článek 113a téhož zákona) a že kárný soud vede řízení i v případě odůvodněné nepřítomnosti kárně obviněného soudce, který byl uvědomen, nebo jeho právního zástupce (článek 115a odst. 3 téhož zákona), a tudíž nezajišťuje dodržování práva na obhajobu kárně obviněných soudců obecných soudů,

nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU.

2)

Polská republika tím, že umožňuje, aby právo soudů předkládat Soudnímu dvoru Evropské unie žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce bylo omezeno možností zahájit kárné řízení, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 267 druhého a třetího pododstavce SFEU.

3)

Polská republika ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí, včetně nákladů řízení o předběžném opatření.

4)

Belgické království, Dánské království, Nizozemské království, Finská republika a Švédské království ponesou vlastní náklady řízení.


(1)  Úř. věst. C 413, 9.12.2019.


Top