—

Žalobci tvrdí, že rozhodnutí Komise nenavrhnout Radě, aby byla dohoda provedena rozhodnutím Rady, je v rozporu s čl. 155 odst. 2 SFEU a požadavkem na to, aby byla uznávána samostatnost sociálních partnerů, jak je zakotven v článku 152 SFEU.

—

Žalobci rovněž tvrdí, že Komise měla povinnost předložit Radě návrh, ledaže prokázala, že sociální partneři, kteří jsou stranou dohody, nejsou dostatečně reprezentativní nebo že dohoda není zákonná.

—

Žalobci dále tvrdí, že Komise provedla posouzení přiměřenosti dohody, které nespadá do její pravomoci.

—

Žalobci tvrdí, že důvody uplatněné Komisí v napadeném rozhodnutí nemohly odůvodnit odmítnutí předložit Radě návrh na přijetí dohody.

—

Žalobci rovněž tvrdí, že jedinými důvody, které by mohly odůvodnit odmítnutí, by byly odůvodněné námitky vůči reprezentativnosti sociálních partnerů nebo zákonnosti rozhodnutí Rady, kterým se provádí dohoda jako směrnice.

—

Navíc žalobci tvrdí, že Komise v žádném případě neprovedla posouzení dopadů a nemohla tak z důvodů proporcionality nebo subsidiarity odůvodnit závěr odmítnout navrhnout, aby byla dohoda rozhodnutím Rady provedena jako směrnice, a to i pokud by to bylo v zásadě přípustné.