1)

Je taková vnitrostátní právní úprava, jako je právní úprava, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, která v souvislosti s náhradou nákladů na přeshraniční zdravotní péči, vylučuje možnost dodatečně povolit zdravotní péči poskytnutou v jiném členském státě bez předchozího povolení i tehdy, jestliže v případě čekání na předchozí povolení existuje skutečné nebezpečí, že se zdravotní stav pacienta nezvratně zhorší, omezením, které je v rozporu s článkem 56 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU)?

2)

Je systém povolování členského státu, který v souvislosti s náhradou nákladů na přeshraniční zdravotní péči vylučuje možnost dodatečně povolit zdravotní péči poskytnutou v jiném členském státě bez předchozího povolení i tehdy, jestliže v případě čekání na předchozí povolení existuje skutečné nebezpečí, že se zdravotní stav pacienta nezvratně zhorší, v souladu se zásadami nezbytnosti a proporcionality stanovenými v čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/24/EU (1) ze dne 9. března 2011 o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči, jakož i se zásadou volného pohybu pacientů?

3)

Je vnitrostátní právní úprava, která bez ohledu na zdravotní stav pacienta, který podá žádost, stanoví procesní lhůtu 31 dnů k tomu, aby příslušný orgán udělil předchozí povolení a procesní lhůtu 23 dnů k tomu, aby ji zamítl, v souladu s požadavkem přiměřené procesní lhůty, která zohledňuje konkrétní zdravotní stav, naléhavost a individuální okolnosti, jenž je stanoven v čl. 9 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/24/EU ze dne 9. března 2011 o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči? Tento orgán může v souvislosti se žádostí zkoumat, zda se na poskytnutou péči vztahuje sociální zabezpečení, a pokud ano, zda tuto péči může poskytnout v rámci časové lhůty, která je lékařsky opodstatněná, poskytovatel zdravotní péče financovaný z veřejných zdrojů, zatímco v případě, že se na poskytnutou péči nevztahuje sociální zabezpečení, prozkoumá kvalitu, bezpečnost a nákladovou účinnost zdravotní péče, kterou poskytuje poskytovatel označený pacientem.

4)

Je třeba vykládat čl. 20 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 (2) ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení v tom smyslu, že náhrada nákladů na přeshraniční zdravotní péči může být požadována jen tehdy, jestliže pacient předtím podá žádost příslušné instituci? Nebo čl. 20 odst. 1 v takovém případě sám o sobě nevylučuje možnost podat žádost o dodatečné povolení za účelem náhrady nákladů?

5)

Vztahuje se působnost čl. 20 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení na případ, kdy pacient poté, co dostal konkrétní termín pro lékařské vyšetření a předběžný termín pro provedení případné operace nebo lékařského zákroku na den následující po dni lékařského vyšetření, vycestuje do jiného členského státu a z důvodu zdravotního stavu pacienta je operace skutečně uskutečněna? Je v tomto případě možné podat pro účely čl. 20 odst. 1 žádost o dodatečné povolení náhrady nákladů?

6)

Zahrnuje pojem plánované léčení ve smyslu článku 26 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 (3) ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, případ, kdy pacient poté, co dostal konkrétní termín pro lékařské vyšetření a předběžný termín pro provedení případné operace nebo lékařského zákroku na den následující po dni lékařského vyšetření, vycestuje do jiného členského státu a z důvodu zdravotního stavu pacienta je operace skutečně uskutečněna? Je v tomto případě možné podat pro účely článku 26 žádost o dodatečné povolení náhrady nákladů? Vyžaduje právní úprava i v případě neodkladného a životně důležitého léčení uvedeného v čl. 26 odst. 3 předchozí povolení ve smyslu čl. 26 odst. 1?