–

za Baltic Cable AB M. Wärnsbym, L. Hallbergem a S. Anderssonem, advokater,

–

za Energimarknadsinspektionen G. Morénem a C. Vendel Nylanderem, jakož i R. Thuresson a E. Vidlund, jako zmocněnci,

–

za španělskou vládu původně A. Rubio Gonzálezem, poté L. Aguilera Ruizem, jako zmocněnci,

–

za finskou vládu S. Hartikainenem, jako zmocněncem,

–

za Evropský parlament I. McDowell a A. Neergaardem, jako zmocněnci,

–

za Radu Evropské unie A. Lo Monaco, jakož i J. Knealem a A. Norbergem, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi O. Beynet a K. Simonssonem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu a platnosti čl. 16 odst. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 714/2009 ze dne 13. července 2009 o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou a o zrušení nařízení (ES) č. 1228/2003 (Úř. věst. 2009, L 211, s. 15, a oprava Úř. věst. 2016, L 19, s. 33).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Baltic Cable AB a Energimarknadsinspektionen (Národní inspekce energetického trhu, Švédsko) (dále jen „Ei“) ve věci použití výnosů společnosti Baltic Cable z přidělení kapacity přeshraničního vedení vysokého napětí zajišťujícího propojení švédských a německých přenosových soustav.

3

Body 44 a 59 odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 2003/54/ES (Úř. věst. 2009, L 211, s. 55), znějí takto:

[…]

4

Směrnice 2009/72 v článku 1 „stanoví společná pravidla pro výrobu, přenos, distribuci a dodávky elektřiny a také opatření na ochranu spotřebitele s cílem zlepšit a integrovat konkurenceschopné trhy s elektřinou v[Unii]“.

5

Článek 2 směrnice 2009/72 stanoví:

„Pro účely této směrnice se

[…]

[…]

[…]“

6

Článek 12 písm. a) a h) této směrnice stanoví:

„Každý provozovatel přenosové soustavy:

[…]

7

Článek 13 odst. 4 směrnice 2009/72 stanoví:

„Každý nezávislý provozovatel soustavy odpovídá za udělování a správu přístupu třetích osob, včetně výběru přístupových poplatků, poplatků za přetížení a plateb podle vyrovnávacího mechanismu mezi provozovateli přenosové soustavy v souladu s článkem 13 nařízení […] č. 714/2009, jakož i za provoz, údržbu a rozvoj přenosové soustavy a za zabezpečení dlouhodobé schopnosti soustavy uspokojovat přiměřenou poptávku prostřednictvím plánování investic. […]“

8

Článek 37 odst. 3 a 9 této směrnice stanoví:

„3.   Je-li podle článku 13 určen nezávislý provozovatel soustavy, musí regulační orgán vedle povinností, které má plnit podle odstavce 1 tohoto článku, rovněž:

[…]

[…]

9.   Regulační orgány sledují řízení přetížení ve vnitrostátních přenosových elektroenergetických sítích, včetně propojovacího vedení, a provádění pravidel pro řízení přetížení. Za tímto účelem předkládají provozovatelé přenosové soustavy nebo subjekty působící na trhu svá pravidla pro řízení přetížení, včetně přidělování kapacity, národním regulačním orgánům. Národní regulační orgány mohou požadovat změny těchto pravidel.“

9

Body 21 a 24 odůvodnění nařízení č. 714/2009 uvádějí:

[…]

10

Článek 1 písm. a) tohoto nařízení stanoví:

„Cílem toho nařízení je:

11

Článek 2 odst. 1 uvedeného nařízení stanoví:

„Pro účely tohoto nařízení se použijí definice uvedené v článku 2 [směrnice 2009/72], s výjimkou definice pojmu ‚propojovacího vedení‘, která se nahrazuje tímto:

12

Článek 2 odst. 2 písm. c) nařízení č. 714/2009 definuje „přetížení“ jako „situac[i], v níž propojení spojující vnitrostátní přenosové sítě nemůže pojmout všechny fyzické toky vyplývající z mezinárodního obchodu požadovaného účastníky trhu z důvodu nedostatku kapacity propojovacích vedení nebo dotčených vnitrostátních přenosových soustav“.

13

Podle čl. 2 odst. 2 písm. g) tohoto nařízení je „novým propojovacím vedením“ propojovací vedení nedokončené ke dni 4. srpna 2003.

14

Článek 14 odst. 1 a 4 nařízení č. 714/2009 stanoví:

„1.   Poplatky účtované provozovateli sítí za přístup k sítím musí být transparentní, brát v úvahu potřebu bezpečnosti sítě a odrážet skutečné náklady, pokud odpovídají nákladům efektivního a strukturálně porovnatelného provozovatele sítě, a musí se uplatňovat nediskriminačním způsobem. Tyto poplatky nejsou závislé na vzdálenosti.

[…]

4.   Stanovením poplatků za přístup do sítě nejsou dotčeny poplatky za deklarovaný vývoz a deklarovaný dovoz na základě řízení přetížení uvedeného v článku 16.“

15

Článek 16 tohoto nařízení, nadepsaný „Obecné zásady řízení přetížení“, stanoví:

„1.   Na přetížení sítě se reaguje pomocí nediskriminujících tržně orientovaných řešení, která poskytnou účinné hospodářské signály daným účastníkům trhu a provozovatelům přenosových soustav. Problémy přetížení sítě se přednostně řeší metodami nezaloženými na transakcích, tedy metodami, které nezahrnují výběr mezi smlouvami jednotlivých účastníků trhu.

2.   Transakce je možné omezovat jen v nouzových situacích, v nichž musí provozovatel přenosové soustavy rychle jednat a opětovný přenos nebo vzájemná obchodní výměna nejsou možné. Všechny tyto postupy se uplatňují nediskriminačním způsobem.

Kromě případů vyšší moci dostávají účastníci trhu, jimž byla přidělena kapacita, za jakékoli omezování náhradu.

3.   Účastníkům trhu se zpřístupňuje maximální kapacita propojení nebo přenosových sítí ovlivňujících přeshraniční toky odpovídající bezpečnostním normám pro bezpečný síťový provoz.

4.   Účastníci trhu informují v rozumném předstihu dotčené provozovatele přenosových soustav před daným provozním obdobím, zda mají v úmyslu využít přidělenou kapacitu. Přidělené kapacity, které nebudou využity, se znovu uvedou na trh otevřeným, průhledným a nediskriminačním způsobem.

5.   Pokud je to technicky možné, uspokojují provozovatelé přenosových soustav v přetíženém vedení kapacitní požadavky všech toků elektřiny v opačných směrech, aby toto vedení co nejvíce využili. Při plném zohlednění bezpečnosti sítě nejsou transakce uvolňující přetížení nikdy odmítány.

6.   Všechny výnosy vyplývající z přidělení propojení se použijí k těmto účelům:

Pokud nelze výnosy účelně využít pro účely uvedené v prvním pododstavci písm. a) nebo b), mohou být se schválením regulačních orgánů dotčených členských států využity do maximální výše, kterou stanoví tyto regulační orgány jako příjem, který berou regulační orgány v úvahu při schvalování metody výpočtu síťových sazeb nebo při stanovování síťových sazeb.

Zbývající výnosy se do doby, než je bude možno použít k účelům uvedeným v prvním pododstavci písm. a) nebo b), uloží na samostatný vnitřní účet. Regulační orgán informuje Agenturu o schválení uvedeném v druhém pododstavci.“

16

Článek 17 odst. 1 a 3 nařízení č. 714/2009 stanoví:

„1.   Nová propojovací vedení stejnosměrného proudu mezi členskými státy mohou být na základě žádosti na omezenou dobu osvobozeny od čl. 16 odst. 6 tohoto nařízení a článků 9, 32 a čl. 37 odst. 6 a 10 směrnice 2009/72[…] za těchto podmínek:

[…]

3.   Odstavec 1 se týká rovněž významných zvýšení kapacity stávajících propojovacích vedení.“

17

Příloha I nařízení č. 714/2009, nadepsaná „Rámcové pokyny pro správu a přidělování dostupné přenosové kapacity pro propojení mezi vnitrostátními systémy“, mimo jiné stanoví:

„1.7. Provozovatelé přenosových soustav výslovně nesmějí, s výjimkou výše zmíněných důvodů a důvodů provozní bezpečnosti, omezovat propojovací kapacitu, aby vyřešili přetížení uvnitř své regulační oblasti. […]

[…]

2.1. Pro usnadnění účinného fungování přeshraničního obchodu mají postupy pro řízení přetížení tržní charakter. Za tímto účelem se kapacita přiděluje pouze pomocí explicitních (kapacita) či implicitních (kapacita a energie) aukcí. Obě metody mohou existovat souběžně na stejném propojení. Pro vnitrodenní obchody lze použít nepřetržité obchodování.

[…]

2.6. Provozovatelé přenosových soustav definují vhodnou strukturu pro přidělení kapacity mezi různými časovými rámci. […]

[…]

3.1. Přidělování kapacity na propojovacím vedení se koordinuje a uskutečňuje za použití společných přidělovacích postupů ze strany příslušných provozovatelů přenosových soustav. […]

[…]

5.2. Provozovatelé přenosových soustav zveřejňují obecný popis metody řízení přetížení, jež se za různých podmínek používá k maximalizaci kapacity dostupné na trhu, a obecný model výpočtu propojovací kapacity pro jednotlivé časové rámce vycházející z elektrických a fyzikálních vlastností sítě. Tento model přezkoumávají regulační orgány příslušných členských států.“

18

Bod 6 této přílohy, nadepsaný „Použití příjmu z přetížení“, stanoví:

„[…]

6.3. Příjem z přetížení se rozděluje mezi zúčastněné provozovatele přenosových soustav na základě kritérií, která odsouhlasili zúčastnění provozovatelé přenosových soustav a která přezkoumaly příslušné regulační orgány.

6.4. Provozovatelé přenosových soustav předem jasně stanoví využití pro jakýkoliv příjem z přetížení, který mohou získat, a podávají zprávu o stávajícím využití tohoto příjmu. Regulační orgány ověřují, zda se toto využití slučuje s tímto nařízením a rámcovými pokyny a zda je celková částka příjmu z přetížení, jenž pochází z přidělení propojovací kapacity, věnována na jeden nebo více ze tří účelů uvedených v čl. 16 odst. 6 nařízení.

[…]

6.6. Použití příjmu z přetížení na investice udržující nebo zvyšující propojovací kapacitu je přednostně určeno konkrétním, předem definovaným projektům, které přispívají k uvolnění souvisejícího stávajícího přetížení a které lze rovněž uskutečnit v přiměřené době, zejména vzhledem k povolovacímu postupu.“

19

Společnost Baltic Cable je švédská společnost, která od roku 1994 vlastní a provozuje elektrické vedení vysokého napětí zajišťující propojení švédských a německých elektroenergetických soustav.

20

Rozhodnutím ze dne 9. června 2016 uložil Ei na základě čl. 16 odst. 6 prvního pododstavce nařízení č. 714/2009 společnosti Baltic Cable, aby zahrnula příjmy z přetížení, a sice příjmy, které tato společnost získala z přidělení kapacity uvedeného propojovacího vedení v období od 1. července 2013 do 30. června 2014 a od 1. července 2014 do 30. června 2015, na samostatný vnitřní účet do doby, než budou moci být využity pro účely zaručení skutečné dostupnosti přidělené kapacity nebo udržování nebo zvyšování propojovací kapacity, prostřednictvím investic do sítě, zejména do nových propojovacích vedení.

21

Rozhodnutím ze dne 2. listopadu 2017 Ei zamítl žádost společnosti Baltic Cable předloženou na základě čl. 16 odst. 6 druhého pododstavce nařízení č. 714/2009 o možnost použít její příjmy z přetížení jako výnosy, které musí regulační orgány zohlednit při schvalování metodiky výpočtu síťových sazeb nebo při stanovování síťových sazeb.

22

Společnost Baltic Cable podala proti těmto dvěma rozhodnutím žalobu k Förvaltningsrätten i Linköping (správní soud v Linköpingu, Švédsko). Společnost Baltic Cable primárně tvrdí, že článek 16 nařízení č. 714/2009 se vztahuje výlučně na provozovatele přenosových soustav ve smyslu čl. 2 odst. 4 směrnice 2009/72, a nikoli na podniky, které, stejně jako společnost Baltic Cable, spravují pouze propojovací vedení.

23

Podpůrně společnost Baltic tvrdí, že čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 musí být vykládán v tom smyslu, že podniky provozující pouze propojovací vedení mohou mít k dispozici podle svého uvážení všechny příjmy z přetížení z propojovacího vedení, do kterého investovaly.

24

V každém případě má být podle názoru Baltic Cable těmto podnikům povoleno využívat jejich příjmy z přetížení v souladu s čl. 16 odst. 6 druhým pododstavcem nařízení č. 714/2009.

25

V neposlední řadě společnost Baltic Cable tvrdí, že jelikož její příjmy z přetížení představují přibližně 70 % jejích příjmů, jsou rozhodnutí Ei uvedená v bodech 20 a 21 tohoto rozsudku v rozporu s vlastnickým právem. Uvedená rozhodnutí rovněž porušují zásadu proporcionality tím, že nepřiměřeně zasahují do schopnosti společnosti Baltic Cable pokračovat v její činnosti, a tím poškozují cíle účinné údržby propojovacího vedení sledované nařízením č. 714/2009, ačkoli existují méně omezující prostředky ke splnění uvedených cílů, využijí-li se možnosti uvedené v čl. 16 odst. 6 druhém pododstavci tohoto nařízení. Konečně tato rozhodnutí porušují podle názoru společnost Baltic Cable zásadu ochrany legitimního očekávání, jelikož Ei tím, že předtím rozhodl o maximální výši výnosů společnosti Baltic Cable, souhlasil se způsobem, jakým měla společnost Baltic Cable v úmyslu využívat své příjmy z přetížení.

26

Ei tvrdí, že čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 se vztahuje na každého, kdo získává příjmy z přetížení, a tudíž se toto ustanovení vztahuje na společnost Baltic Cable, pokud jde o využití jejích příjmů z přetížení.

27

Podpůrně pro případ, že by se čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 vztahoval výlučně na provozovatele přenosových soustav, Ei tvrdí, že společnost Baltic Cable musí být považována za provozovatele přenosových soustav.

28

Ei dále tvrdí, že jelikož společnost Baltic Cable nemá zákazníky, kteří platí poplatky za síť, nemohou se na ni vztahovat výjimky stanovené v čl. 16 odst. 6 druhém pododstavci nařízení č. 714/2009, které vedou ke snížení uvedených poplatků.

29

Ei sice uznává, že uplatnění čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 na společnost Baltic Cable může vést k následkům, které by mohly být považovány za nepřiměřené, má však za to, že tato úvaha neopravňuje společnost Baltic Cable k podání žádosti, která by byla v rozporu s uvedeným ustanovením.

30

Předkládající soud má za to, že s ohledem na znění čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 není jeho působnost omezena pouze na provozovatele přenosových soustav, ačkoli opačný výklad nelze bez dalšího vyloučit.

31

Podle předkládajícího soudu kromě toho z čl. 16 odst. 6 prvního pododstavce písm. a) a b) nařízení č. 714/2009 jasně vyplývá, že podnik, který provozuje propojovací vedení, nemůže využívat své příjmy z přetížení jako součást zisku. Naproti tomu extenzivní výklad tohoto ustanovení podle předkládajícího soudu může povolit využití těchto výnosů pro účely provozování a údržby tohoto propojovacího vedení.

32

Předkládající soud má nicméně pochybnosti o tom, že čl. 16 odst. 6 druhý pododstavec nařízení č. 714/2009 umožňuje vnitrostátnímu orgánu, aby povolil takovému podniku, jako je společnost Baltic Cable, jenž nemá zákazníky odvádějící poplatky za sítě, které lze snížit, aby jeho příjmy z přetížení využíval pro jiné účely, než které jsou uvedeny v čl. 16 odst. 6 prvním pododstavci tohoto nařízení.

33

Konečně v případě, že se čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 na takový podnik, jako je společnost Baltic Cable, uplatní, klade si předkládající soud otázku, zda je toto ustanovení platné s ohledem na zásadu proporcionality.

34

Vzhledem k tomu, že za těchto podmínek měl Förvaltningsrätten i Linköping (správní soud v Linköpingu) za to, že spor, který projednává, vyvolává otázky výkladu a platnosti unijního práva, rozhodl se přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

35

Podstatou první a druhé otázky předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 musí být vykládán v tom smyslu, že se vztahuje na podnik, který provozuje pouze přeshraniční propojovací vedení.

36

Článek 16 odst. 6 první pododstavec nařízení č. 714/2009 stanoví, že příjmy z přetížení se použijí k zaručení skutečné dostupnosti přidělené kapacity či k udržování nebo zvyšování propojovací kapacity prostřednictvím investic do sítě, zejména do nových propojovacích vedení.

37

Vzhledem k tomu, že toto ustanovení nestanoví, kdo podléhá takové povinnosti, je třeba pro účely výkladu uvedeného ustanovení zohlednit jeho kontext a cíle sledované právními předpisy, jichž je součástí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. června 2005, VEMW a další, C‑17/03, EU:C:2005:362, bod 41, jakož i citovaná judikatura).

38

Pokud jde o kontext, ve kterém se nachází čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009, je třeba uvést, že téměř všechna ustanovení článku 16 tohoto nařízení, včetně jeho odstavce 1, který svým obecným obsahem uvádí všechna ustanovení tohoto článku 16, odkazují výslovně na provozovatele přenosové soustavy, přičemž zdůrazňují jednotlivé povinnosti, které provozovatelé přenosové soustavy musí plnit v rámci řízení přetížení, přičemž posledně uvedený výraz se týká, jak vyplývá z čl. 2 odst. 2 písm. c) nařízení č. 714/2009, pouze situací souvisejících s propojovacím vedením, jak je definováno v odstavci 1 článku 2 tohoto nařízení.

39

Znění čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 nikterak neuvádí, že by toto ustanovení mělo být vyloučeno ze systematiky uvedeného článku 16. Z toho vyplývá, že je namístě mít za to, že uvedené ustanovení se vztahuje pouze na provozovatele přenosové soustavy.

40

Tento výklad je potvrzen přílohou I nařízení č. 714/2009, nadepsanou „Rámcové pokyny pro správu a přidělování dostupné přenosové kapacity pro propojení mezi vnitrostátními systémy“, jejíž ustanovení pak systematicky odkazují na provozovatele přenosové soustavy. Konkrétně bod 1.7 této přílohy stanoví, že provozovatelé přenosových soustav nesmějí omezovat propojovací kapacitu, aby vyřešili přetížení uvnitř své regulační oblasti, zatímco bod 5. 2 uvedené přílohy uvádí, že provozovatelé přenosových soustav zveřejňují obecný popis metody řízení přetížení, jež se za různých podmínek používá k maximalizaci kapacity dostupné na trhu, a obecný model výpočtu propojovací kapacity pro jednotlivé časové rámce. Z bodů 1.7, 2.6 a 3.1 téže přílohy rovněž vyplývá, že provozovatelé přenosových sítí jsou odpovědní za přidělování kapacity na propojovacím vedení.

41

Z toho vyplývá, jak ostatně potvrzuje čl. 12 písm. h), jakož i čl. 13 odst. 4 a čl. 37 odst. 3 písm. f) směrnice 2009/72, že příjmy z přetížení vybírají provozovatelé přenosových soustav, kteří jsou tak povinni je používat v souladu s čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009.

42

Za těchto podmínek je třeba zkoumat, zda se pojem „provozovatel přenosové soustavy“ ve smyslu nařízení č. 714/2009 vztahuje na podniky provozující pouze propojovací vedení.

43

V tomto ohledu, pokud jde nejprve o pojem „propojovací vedení“, čl. 2 odst. 1 nařízení č. 714/2009 definuje tento pojem zejména jako „vedení“ spojující „vnitrostátní přenosové soustavy členských států“. Z toho vyplývá, pokud jde o přenos elektřiny, že nařízení rozlišuje mezi propojovacím vedením a přenosovou soustavou, přičemž první z nich není „soustavou“, ale „vedením“ pro přenos.

44

Dále podle čl. 2 odst. 4 směrnice 2009/72, který je podle čl. 2 odst. 1 nařízení č. 714/2009 použitelný pro účely tohoto nařízení, je provozovatelem přenosové soustavy fyzická nebo právnická osoba, která odpovídá za provoz, údržbu a v případě potřeby za rozvoj přenosové soustavy v dané oblasti a případně její propojení s jinými soustavami a dále za zabezpečení dlouhodobé schopnosti soustavy uspokojovat přiměřenou poptávku po přenosu elektřiny.

45

Z toho vyplývá, že pod pojem „provozovatel přenosové soustavy“ spadá osoba, která je odpovědná zejména za provoz a údržbu nejen přenosové soustavy, ale případně i jednoho či více propojovacích vedení.

46

Konečně s ohledem na znění čl. 2 odst. 4 směrnice 2009/72 unijní normotvůrce podle všeho výslovně nepočítal s případem, kdy provozovatel přenosové soustavy provozuje výlučně „přenosové vedení“, tedy zejména propojovací vedení. Nic však neumožňuje mít za to, že úmyslem unijního normotvůrce bylo vyloučit operátora, který provozuje a udržuje výlučně jedno nebo více propojovacích vedení, z pojmu „provozovatel přenosové soustavy“ ve smyslu tohoto ustanovení a nařízení č. 714/2009.

47

Je totiž třeba nejprve uvést, že definice provozovatele přenosové soustavy, připomenutá v bodě 44 tohoto rozsudku, klade důraz na odpovědnost dotyčné osoby za provoz, údržbu a případně za vývoj infrastruktury umožňující přenos elektřiny, aniž je důležité, zda je infrastruktura „soustavou“ nebo „vedením“.

48

Dále článek 17 nařízení č. 714/2009, který stanoví výjimku z čl. 16 odst. 6 tohoto nařízení ve prospěch nových propojovacích vedení, v odst. 1 písm. c) stanoví, že k tomu, aby bylo možné využít této výjimky, musí být dotčené propojovací vedení vlastněno fyzickou nebo právnickou osobou, která je odlišná od provozovatelů přenosových soustav, v jejichž soustavách bude toto propojovací vedení vybudováno. Z přípravných prací na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1228/2003 ze dne 26. června 2003 o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou (Úř. věst. 2003, L 176, s. 1; Zvl. vyd. 12/02, s. 175), které bylo zrušeno a nahrazeno nařízením č. 714/2009, zejména z důvodové zprávy k pozměněnému návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o podmínkách přístupu k síti pro přeshraniční obchod s elektřinou [KOM (2002) 304 final], vyplývá, že se toto ustanovení vztahuje na propojovací vedení, v rámci jejichž provozování investoři nemohou spoléhat na výnosy stanovené za používání sítí propojených propojovacím vedením.

49

Z toho vyplývá, že unijní normotvůrce nutně vycházel z předpokladu, že podniky provozující pouze propojovací vedení spadají do působnosti čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009.

50

Kromě toho činnost, která se omezuje na poskytování a udržování propojovacího vedení, je součástí přeshraničního obchodu s elektřinou, a může tak zlepšit hospodářskou soutěž na vnitřním trhu s elektřinou. V důsledku toho by vyloučení takové činnosti z pojmu „provozovatel přenosové soustavy“ bylo v rozporu s předmětem nařízení č. 714/2009, jak je definován v čl. 1 písm. a) tohoto nařízení.

51

Z toho vyplývá, že se pojem „provozovatel přenosové soustavy“ ve smyslu nařízení č. 714/2009 vztahuje na podniky provozující pouze přeshraniční propojovací vedení.

52

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na první a druhou otázku odpovědět tak, že čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 musí být vykládán v tom smyslu, že se vztahuje na podnik, který provozuje pouze přeshraniční propojovací vedení.

53

Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 musí být vykládán v tom smyslu, že pokud provozovatel přenosové soustavy provozuje pouze přeshraniční propojovací vedení, lze jeho provozní náklady a náklady na údržbu považovat za investice do sítě určené k udržení nebo zvýšení propojovací kapacity ve smyslu čl. 16 odst. 6 prvního pododstavce písm. b) tohoto nařízení.

54

Úvodem je třeba připomenout, jak vyplývá z nadpisu článku 16 nařízení č. 714/2009, že ustanovení tohoto článku stanoví soubor pravidel pro řízení přetížení.

55

Pojem „přetížení“ je definován v čl. 2 odst. 2 písm. c) nařízení č. 714/2009 jako situace vyplývající z nedostatečné kapacity propojovacích vedení nebo dotčených vnitrostátních přenosových soustav.

56

V tomto rámci čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 upravuje „výnosy vyplývající z přidělení propojení“.

57

Jak vyplývá z čl. 1 písm. a) nařízení č. 714/2009, uvedené přidělování kapacit propojovacího vedení je předmětem harmonizovaných zásad, které by měly umožnit stanovení spravedlivých pravidel pro přeshraniční obchod s elektřinou a tím posílit hospodářskou soutěž na vnitřním trhu s elektřinou. Podle bodu 2.1 přílohy I tohoto nařízení se kapacita přiděluje pomocí aukcí.

58

Ze znění všech ustanovení citovaných v bodech 54 až 57 tohoto rozsudku vyplývá, že čím méně dostupná je kapacita dotčeného propojovacího vedení ve vztahu k poptávce, tím významnějšími se mohou ukázat výnosy uvedené v čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 pro dotyčného provozovatele přenosové soustavy. Jak zdůraznil generální advokát v bodě 43 svého stanoviska, provozovatelé přenosových soustav tedy v zásadě nejsou ekonomicky motivováni uvolnit přetížení.

59

Článek 16 odst. 6 první pododstavec nařízení č. 714/2009 přitom za účelem uvolnění nebo přinejmenším omezení přetížení ukládá, aby tyto výnosy byly použity podle písmene a) pro účely zaručení skutečné dostupnosti přidělené kapacity, nebo podle písmene b) pro účely udržování nebo zvyšování propojovací kapacity, prostřednictvím investic do sítě, zejména do nových propojovacích vedení.

60

V projednávané věci se předkládající soud konkrétně táže na dosah čl. 16 odst. 6 prvního pododstavce písm. b) nařízení č. 714/2009.

61

Jak vyplývá ze znění tohoto ustanovení, unijní normotvůrce zdůraznil, že je nezbytné, aby výnosy uvedené v tomto ustanovení, včetně příjmů určených k udržování existujících propojovacích vedení, spadaly pod „investice“, ať už se jedná o investici umožňující zvýšit kapacity propojovacího vedení, nebo o investici umožňující jejich udržování. V tomto ohledu bod 6.6 přílohy I nařízení č. 714/2009 stanoví, že použití příjmu z přetížení na investice udržující nebo zvyšující propojovací kapacitu je přednostně určeno konkrétním, předem definovaným projektům, které přispívají k uvolnění souvisejícího stávajícího přetížení a které lze rovněž uskutečnit v přiměřené době, zejména vzhledem k povolovacímu postupu.

62

Provozní náklady a náklady na údržbu propojovacího vedení, tudíž nemohou spadat do působnosti čl. 16 odst. 6 prvního pododstavce písm. b) nařízení č. 714/2009, jelikož nepředstavují takové investice.

63

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na třetí otázku odpovědět tak, že čl. 16 odst. 6 první pododstavec písm. b) nařízení č. 714/2009 musí být vykládán v tom smyslu, že pokud provozovatel přenosové soustavy provozuje pouze přeshraniční propojovací vedení, provozní náklady a náklady na údržbu tohoto propojovacího vedení nelze považovat za investice do sítě určené k udržování nebo zvyšování propojovací kapacity propojovacího vedení ve smyslu tohoto ustanovení.

64

Podstatou čtvrté otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 16 odst. 6 druhý pododstavec nařízení č. 714/2009 musí být vykládán v tom smyslu, že pokud se toto ustanovení použije na provozovatele přenosové soustavy, který provozuje pouze přeshraniční propojovací vedení, může vnitrostátní regulační orgán takovému provozovateli přenosové soustavy povolit, aby využil svých příjmů z přetížení k dosažení zisku nebo na provoz a údržbu uvedeného propojovacího vedení.

65

Podle čl. 16 odst. 6 druhého pododstavce nařízení č. 714/2009 mohou být příjmy z přetížení, které nelze účelně využít pro účely zaručení skutečné dostupnosti přidělené kapacity nebo udržování nebo zvyšování propojovací kapacity, prostřednictvím investic do sítě, zejména do nových propojovacích vedení, využity se schválením regulačních orgánů dotčených členských států do maximální výše, kterou stanoví tyto regulační orgány jako příjem, který berou regulační orgány v úvahu při schvalování metody výpočtu síťových sazeb nebo při stanovování síťových sazeb.

66

V tomto ohledu je třeba nejprve uvést, že na rozdíl od provozovatelů přenosové soustavy odpovědných pouze za propojovací vedení mají provozovatelé přenosových soustav, kteří provozují propojovací vedení a zároveň přenosovou soustavu, jak vyplývá ze samotného znění čl. 16 odst. 6 prvního pododstavce písm. b) nařízení č. 714/2009, možnost investovat nejen do tohoto propojovacího vedení nebo do nových propojovacích vedení, ale rovněž do samotné přenosové soustavy, jelikož, jak vyplývá z pojmu „přetížení“ definovaného v čl. 2 odst. 2 písm. c) nařízení č. 714/2009, tato soustava může z důvodu nedostatku kapacity způsobit problémy přetížení.

67

Dále na rozdíl od provozovatele přenosové soustavy provozujícího pouze propojovací vedení vybírá provozovatel přenosové soustavy, který provozuje i přenosovou soustavu, podle článku 14 nařízení č. 714/2009 poplatky za přístup do uvedené sítě, které mu, jak vyplývá z čl. 17 odst. 1 písm. e) nařízení č. 714/2009, umožňují pokrýt provozní náklady a náklady na údržbu propojovacího vedení, které musí nést. Tyto poplatky mohou mimoto provozovatelům přenosové soustavy, kteří je vybírají, umožnit výkon jejich činnosti za účelem dosažení zisku.

68

Konečně čl. 16 odst. 6 druhý pododstavec nařízení č. 714/2009 umožňuje provozovatelům přenosových soustav za určitých podmínek používat jejich příjmy z přetížení ke snížení částky poplatků za přístup do sítě. Přitom vzhledem k tomu, že provozovatelé přenosových soustav, kteří provozují pouze propojovací vedení, neprovozují žádnou přenosovou soustavu, a tudíž takové poplatky nevybírají, nemohou používat své příjmy z přetížení pro účely stanovené v čl. 16 odst. 6 druhém pododstavci nařízení č. 714/2009.

69

Za účelem vyvození důsledků z rozdílů uvedených v bodech 66 až 68 tohoto rozsudku je třeba na prvním místě zohlednit odstavec 1 článku 16 nařízení č. 714/2009, podle kterého musí být zejména problémy přetížení sítě řešeny pomocí „nediskriminačních řešení“. Uvedené ustanovení odráží obecnou zásadu zákazu diskriminace nyní zakotvenou v článku 21 Listiny základních práv Evropské unie.

70

Odstavec 6 článku 16 nařízení č. 714/2009 je tudíž třeba vykládat ve světle odstavce 1 tohoto článku a uvedené zásady tak, aby bylo zajištěno, že v rámci uplatňování uvedeného odstavce 6 nebude s provozovateli přenosových soustav, kteří provozují pouze propojovací vedení, zacházeno diskriminačním způsobem ve srovnání s provozovateli přenosových soustav, kteří navíc spravují i přenosovou soustavu.

71

Na druhém místě je třeba poznamenat, že čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 musí být vykládán ve světle bodu 21 odůvodnění tohoto nařízení, podle kterého je dovoleno odchýlit se od pravidel týkajících se používání příjmů z přetížení, pokud to odůvodňuje zvláštní povaha dotčeného propojovacího vedení.

72

V tomto ohledu článek 17 nařízení č. 714/2009 umožňuje, aby se na nová propojovací vedení mohla vztahovat výjimka z čl. 16 odst. 6 tohoto nařízení, přičemž vyžaduje, aby za tímto účelem bylo splněno několik zvláštních podmínek, mezi nimi podmínky stanovené v čl. 17 odst. 1 písm. c) uvedeného nařízení, podle nichž dotčené propojovací vedení vlastní fyzická nebo právnická osoba odlišná od provozovatelů přenosových soustav, v jejichž sítích bude toto propojovací vedení vybudováno.

73

Unijní normotvůrce tímto zamýšlel, pokud jde o nová propojovací vedení, zmírnit dosah povinností vyplývajících z čl. 16 odst. 6 prvního pododstavce písm. b) nařízení č. 714/2009, zejména v případě, kdy je propojovací vedení provozováno provozovatelem přenosové soustavy odlišným od provozovatelů přenosových soustav, kteří spravují sítě spojené tímto propojovacím vedením.

74

Mimoto čl. 17 odst. 3 nařízení č. 714/2009, podle kterého se odstavec 1 tohoto článku použije na významná zvýšení kapacity stávajících propojovacích vedení, znamená, že okolnost, že dotčené propojovací vedení je vlastnictvím provozovatele přenosové soustavy odlišným od provozovatelů přenosových soustav, jejichž sítě jsou tímto propojovacím vedením spojeny, je rovněž relevantní pro odchýlení se od pravidel stanovených v čl. 16 odst. 6 tohoto nařízení týkajících se využití příjmů z přetížení vyplývajících z existujících propojovacích vedení.

75

Na třetím místě čl. 16 odst. 1 nařízení č. 714/2009 vyžaduje, aby problémy přetížení byly řešeny prostřednictvím „tržně orientovaných“ řešení.

76

Článek 12 písm. a) směrnice 2009/72 zejména stanoví, že každý provozovatel přenosové soustavy musí mít možnost vykonávat svou činnost „[za hospodářsky přijatelných podmínek]“.

77

Rozdíly uvedené v bodech 66 až 68 tohoto rozsudku, které existují mezi provozovatelem přenosové soustavy, který provozuje přenosovou soustavu i propojovací vedení, a provozovatelem přenosové soustavy, který provozuje pouze propojovací vedení, přitom mohou právě u provozovatelů přenosové soustavy, kteří spadají do této druhé kategorie, vést k tomu, že příjmy z přetížení, které obdrží, nemohou, jak uvádí čl. 16 odst. 6 druhý pododstavec nařízení č. 714/2009, účelně využít pro účely uvedené v písmenech a) nebo b) tohoto odstavce 6, jelikož by rozdělení všech uvedených výnosů pro tyto účely mělo za následek, že by uvedeným provozovatelům přenosových soustav bylo zabráněno v pokračování ve jejich činnosti za hospodářsky přijatelných podmínek, protože by nebyli schopni uhradit provozní náklady a náklady na údržbu propojovacího vedení a vytvářet přiměřený zisk.

78

S ohledem na úvahy uvedené v bodech 69 až 77 tohoto rozsudku musí vnitrostátní regulační orgány, které, jak vyplývá z bodu 24 odůvodnění nařízení č. 714/2009, hrají zásadní úlohu při přispění k řádnému fungování vnitřního trhu s elektřinou, při uplatnění čl. 16 odst. 6 druhého pododstavce tohoto nařízení na provozovatele přenosové soustavy, který provozuje pouze propojovací vedení, umožnit provozovateli přenosových soustav vykonávat činnost za hospodářsky přijatelných podmínek, které odpovídají podmínkám na trhu s přenosem elektřiny, včetně vytváření přiměřeného zisku, aby zejména nebyl diskriminován ve srovnání s ostatními dotčenými provozovateli přenosových soustav. Je-li to pro tyto účely nezbytné, přísluší uvedenému orgánu, aby uvedenému provozovateli přenosové soustavy odchylně od toho, co stanoví čl. 16 odst. 6 první pododstavec nařízení č. 714/2009, povolil využít část příjmů z přetížení, které obdrží, k pokrytí provozních nákladů a nákladů na údržbu propojovacího vedení a k dosažení přiměřeného zisku z jeho činnosti.

79

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na čtvrtou otázku odpovědět tak, že čl. 16 odst. 6 druhý pododstavec nařízení č. 714/2009 musí být vykládán v tom smyslu, že pokud vnitrostátní regulační orgán použije toto ustanovení na provozovatele přenosové soustavy, který provozuje pouze přeshraniční propojovací vedení, přísluší uvedenému orgánu, aby uvedenému provozovateli přenosové soustavy povolil využívat část příjmů z přetížení k dosažení zisku, jakož i na provoz a údržbu propojovacího vedení, aby zabránil tomu, že bude provozovatel přenosové soustavy diskriminován v porovnání s ostatními dotčenými provozovateli přenosových soustav, a zajistil, aby provozovatel přenosové soustavy mohl vykonávat svoji činnost za hospodářsky přijatelných podmínek včetně dosahování přiměřeného zisku.

80

Podstatou páté otázky předkládajícího soudu je, zda za podmínek upřesněných v této otázce a v případě, že se čl. 16 odst. 6 nařízení č. 714/2009 použije na provozovatele přenosové soustavy, který provozuje pouze přeshraniční propojovací vedení, musí být toto ustanovení považováno za ustanovení, které je v rozporu se zásadou proporcionality nebo s jakoukoli jinou obecnou zásadou unijního práva.

81

Ze znění této otázky vyplývá, že ji předkládající soud položil pouze pro případ, že by odpovědi na předchozí otázky znamenaly, že takový provozovatel přenosové soustavy není oprávněn využívat své příjmy z přetížení k pokrytí svých provozních nákladů a nákladů na údržbu nebo za účelem dosažení zisku.

82

S ohledem na odpovědi, které Soudní dvůr poskytl na první až čtvrtou otázku, není důvodné odpovídat na pátou otázku.

83

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto: