EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62018CC0100

Stanovisko generálního advokáta Y. Bota přednesené dne 28. února 2019.
Línea Directa Aseguradora SA v. Segurcaixa Sociedad Anónima de Seguros y Reaseguros.
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Supremo.
Řízení o předběžné otázce – Pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel – Směrnice 2009/103/ES – Článek 3 první pododstavec – Pojem ‚provoz vozidel‘ – Věcná škoda způsobená na nemovitosti v důsledku požáru vozidla zaparkovaného v soukromé garáži této nemovitosti – Krytí povinným pojištěním.
Věc C-100/18.

Court reports – general – 'Information on unpublished decisions' section

ECLI identifier: ECLI:EU:C:2019:152

STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA

YVESE BOTA

přednesené dne 28. února 2019 ( 1 )

Věc C‑100/18

Línea Directa Aseguradora, SA

proti

Segurcaixa, Sociedad Anónima de Seguros y Reaseguros

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Supremo (Nejvyšší soud, Španělsko)]

„Řízení o předběžné otázce – Pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel – Směrnice 2009/103/ES – Článek 3 první pododstavec – Pojem ‚provoz vozidel‘ – Věcná škoda způsobená na nemovitosti v důsledku požáru vozidla zaparkovaného na soukromém parkovišti patřícím k nemovitosti – Krytí povinným pojištěním“

I. Úvod

1.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Supremo (Nejvyšší soud, Španělsko) se týká výkladu článku 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/103/ES ze dne 16. září 2009 o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontrole povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění ( 2 ).

2.

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi dvěma pojišťovnami, a sice Línea Directa Aseguradora, SA (dále jen „Línea Directa“) a Segurcaixa, Sociedad Anónima de Seguros y Reaseguros (dále jen „Segurcaixa“), který se týká krytí škody na rodinném domě způsobené požárem vozidla zaparkovaného v garáži tohoto domu pojištěním motorových vozidel.

3.

Otázky položené předkládajícím soudem se týkají toho, zda pojem „provoz vozidel“, který je uveden v čl. 3 prvním pododstavci směrnice 2009/103, může být vykládán v tom smyslu, že se vztahuje na situaci, kdy vozidlo začne hořet, zatímco již déle než 24 hodin stálo na soukromém parkovišti, a původ požáru podle tohoto soudu tkví v mechanismech, které jsou nutné k zajištění přepravní funkce tohoto vozidla.

4.

Na závěr své analýzy budu trvat na tom, že pojem „provoz vozidel“ musí být vykládán s přihlédnutím k tomu, jak vozidlo používané v souladu se svou funkcí dopravního prostředku přispělo k nehodě, k níž došlo na místě, na němž vozidlo parkovalo a jež bylo k tomuto účelu určeno.

5.

Navrhnu tedy Soudnímu dvoru, aby měl za to, že okolnosti věci v původním řízení neumožňují změnit dosah tohoto pojmu stanovením prostorového omezení, které by spočívalo ve vyloučení parkování v soukromé garáži, nebo časového omezení mezi vznikem pojistné události a předchozím pohybem zaparkovaného vozidla, či dokonce kauzálního omezení v závislosti na mechanickém původu pojistné události.

II. Právní rámec

A.   Unijní právo

6.

Článek 1 bod 1 směrnice 2009/103 stanoví:

„Pro účely této směrnice se rozumí:

1)

‚vozidlem‘ jakékoli motorové vozidlo určené k pohybu po souši, s mechanickým pohonem, nepohybující se však po kolejích, a jakékoli přípojné vozidlo, ať již připojené či nepřipojené.“

7.

Článek 3 této směrnice stanoví:

„Každý členský stát přijme s přihlédnutím k článku 5 veškerá vhodná opatření, aby zajistil, že občanskoprávní odpovědnost z provozu vozidel, která mají obvyklé stanoviště na jeho území, je kryta pojištěním.

Rozsah pojistné odpovědnosti a podmínky pojistného krytí se určí na základě opatření uvedených v prvním pododstavci.

[…]

Pojištění uvedené v prvním pododstavci musí povinně zahrnovat jak věcné škody, tak škody na zdraví.“

8.

Článek 13 odst. 1 první pododstavec písm. c) uvedené směrnice stanoví:

„Každý členský stát přijme veškerá vhodná opatření k zabezpečení toho, aby pro účely článku 3 bylo ve vztahu k nárokům třetích osob poškozených nehodou považováno za neplatné jakékoli zákonné ustanovení či smluvní ujednání obsažené v pojistné smlouvě vydané podle článku 3, které z pojištění vylučuje užívání či řízení vozidel:

[…]

c)

osobami bez řidičského průkazu, který by jim dovoloval řídit dotyčné vozidlo.“

9.

Článek 29 téže směrnice stanoví:

„Směrnice 72/166/EHS[ ( 3 )], 84/5/EHS[ ( 4 )], 90/232/EHS[ ( 5 )], 2000/26/ES[ ( 6 )] a 2005/14/ES[ ( 7 )] […] se zrušují […].

Odkazy na zrušené směrnice se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze II.“

B.   Španělské právo

10.

Ley sobre responsabilidad civil y seguro en la circulación de vehículos a motor (zákon o občanskoprávní odpovědnosti a o pojištění provozu motorových vozidel), kodifikovaný Real Decreto Legislativo 8/2004 (královské legislativní nařízení č. 8/2004) ze dne 29. října 2004 ( 8 ), ve znění použitelném v době rozhodné z hlediska skutkového stavu v původním řízení, ve svém čl. 1 odst. 1 stanoví:

„S ohledem na rizika spojená s řízením motorových vozidel nese řidič těchto vozidel odpovědnost za škody způsobené v důsledku jejich provozu osobám, jakož i za majetkové škody.

V případě ublížení na zdraví je této odpovědnosti zbaven pouze v případě, pokud prokáže, že újma byla způsobena výlučně zaviněním poškozeného nebo z důvodu vyšší moci, která nesouvisí s řízením a provozem vozidla; za případy vyšší moci se nepovažují závady na vozidle ani porucha či selhání některé ze součástek či mechanismů vozidla.

V případě škody na majetku je řidič odpovědný vůči třetím stranám, pokud je občanskoprávně odpovědný podle ustanovení článků 1902 a následujících Código Civil [(občanský zákoník)], článků 109 a následujících Código Penal [(trestní zákoník)] a podle ustanovení tohoto zákona.

Pokud řidič i poškozený jednali v nedbalosti, odpovědnost se dělí rovnoměrně a výše náhrady škody se rozdělí podle míry odpovědnosti každého z nich.

Vlastník vozidla, který není řidičem, odpovídá za újmu na zdraví a na majetku způsobenou řidičem, pokud je s ním ve vztahu z důvodů uvedených v článku 1903 občanského zákoníku a čl. 120 odst. 5 trestního zákoníku. Tato odpovědnost zaniká, pokud tento vlastník prokáže, že jednal s veškerou náležitou péčí dobrého hospodáře, aby zabránil vzniku škody.

Neřídící vlastník vozidla, které není kryto povinným pojištěním občanskoprávní odpovědnosti, má společně s řidičem občanskoprávní odpovědnost za újmu na zdraví a na majetku, kterou toto vozidlo způsobí, ledaže prokáže, že mu vozidlo bylo odcizeno.“

11.

Článek 2 odst. 1 Reglamento del seguro obligatorio de responsabilidad civil en la circulación de vehículos de motor (nařízení o povinném pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel), kodifikovaného Real Decreto 1507/2008 (královské nařízení č. 1507/2008) ze dne 12. září 2008 ( 9 ), stanoví:

„Pro účely občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a krytí povinným pojištěním upraveným v tomto nařízení se za provoz vozidel považují situace plynoucí z rizika souvisejícího s řízením motorových vozidel, na něž odkazuje předchozí článek, a to v garážích a na parkovištích i na městských a mimoměstských veřejných a soukromých komunikacích a pozemcích upravených k provozu vozidel, jakož i na cestách a pozemcích k provozu neupravených, avšak takto běžně používaných.“

III. Skutkové okolnosti sporu v původním řízení a předběžné otázky

12.

V odpoledních hodinách dne 19. srpna 2013 Luis Salazar Rodes zaparkoval své vozidlo, které zakoupil deset dnů předtím, v garáži rodinného domu, který patří společnosti Industrial Software Indusoft.

13.

V odpoledních hodinách dne 20. srpna 2013 L. Salazar Rodes nastartoval motor, aniž však vozidlo uvedl do pohybu.

14.

O několik hodin později, kolem třetí hodiny ráno, se vozidlo L. Salazar Rodese, které nebylo v provozu po dobu více než 24 hodin, vzňalo a poškodilo dům přiléhající ke garáži. Původem požáru byl elektrický systém vozidla.

15.

Občanskoprávní odpovědnost z provozu vozidel L. Salazar Rodese byla kryta pojištěním uzavřeným u společnosti Línea Directa.

16.

Společnost Industrial Software Indusoft, jejíž dům byl pojištěn u společnosti Segurcaixa, získala odškodnění ve výši 44704,34 eura jako náhradu hmotné škody, kterou na budově způsobil požár dotčeného vozidla.

17.

Dne 5. března 2014 podala společnost Segurcaixa žalobu proti společnosti Línea Directa k Juzgado de Primera Instancia de Vitoria-Gazteiz (soud prvního stupně ve Vitoria-Gazteiz, Španělsko), v níž požadovala, aby této pojišťovací společnosti byla uložena povinnost zaplatit částku 44704,34 eura navýšenou o zákonné úroky z důvodu, že původem pojistné události byl provoz vozidla krytý pojištěním motorového vozidla L. Salazar Rodese. Uvedený soud měl za to, že požár nemůže být považován za „provoz vozidla“, který je krytý pojištěním motorového vozidla, a žalobu společnosti Segurcaixa zamítl.

18.

V řízení o opravném prostředku, který podala společnost Segurcaixa proti tomuto rozhodnutí, Audiencia Provincial de Álava (soud provincie Álava, Španělsko) tento rozsudek zrušil a vyhověl společnosti Segurcaixa tím, že přijal široký výklad pojmu „provoz vozidla“ ( 10 ), podle něhož do něj spadá „požár vozidla zaparkovaného vlastníkem tohoto vozidla na omezenou dobu v garáži, pokud k němu dojde v důsledku přirozených příčin bez zásahu třetí osoby“.

19.

Společnost Línea Directa podala proti tomuto rozsudku kasační opravný prostředek k Tribunal Supremo (Nejvyšší soud).

20.

Uvedený soud uvádí, že španělské právo, kterým se provádí směrnice 2009/103, definuje objektivní rozsah občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel, o kterém hovoří článek 3 směrnice, prostřednictvím pojmu „provoz vozidel“ a za takové považuje „situace plynoucí z rizika souvisejícího s řízením motorových vozidel“, a to v garážích a na parkovištích i na městských a mimoměstských veřejných a soukromých komunikacích a pozemcích upravených k provozu vozidel, jakož i na cestách a pozemcích k provozu neupravených, avšak takto běžně používaných.

21.

Tribunal Supremo (Nejvyšší soud) dodává, že na základě svého širokého výkladu rizika vyplývajícího z provozu vozidel měl za to, že povinným pojištěním je kryt případ, kdy vozidlo stojí nebo kdy je jeho motor vypnutý, pokud má pojistná událost souvislost s dopravní funkcí vozidla, jakož i případ, kdy vozidlo začne hořet během jízdy.

22.

Vyloučil však případ, kdy dojde k požáru zaparkovaného vozidla, které je přikryto dekami na ochranu před mrazem.

23.

Tribunal Supremo (Nejvyšší soud) upřesňuje, že podle španělského práva není řidič vozidla odpovědný za škodu vyplývající z případu vyšší moci, ale že vady nebo poruchy některého z jeho mechanismů se za případy vyšší moci nepovažují. Kromě toho okolnost, že nehoda byla údajně způsobena závadou na vozidle, nevylučuje krytí povinným pojištěním a následné uplatnění regresního nároku vůči výrobci, pokud jsou splněny určité podmínky.

24.

Předkládající soud se tedy táže, zda je slučitelné se směrnicí 2009/103 to, že pojištění motorových vozidel kryje nehodu, do níž bylo zapojeno vozidlo, jehož motor byl vypnutý a které bylo zaparkováno v garáži rodinného domu, aniž existuje souvislost s provozem a aniž toto vozidlo představuje riziko pro účastníky silničního provozu. Tato situace by mohla spadat spíše pod odpovědnost vlastníka potenciálně nebezpečné věci.

25.

Předkládající soud nicméně uvádí, že cíl ochrany poškozených nehodami způsobenými vozidlem, který sleduje unijní právní úprava, by mohl odůvodnit ručení za důsledky požáru stojícího vozidla, pokud má požár svůj původ ve funkci, jež je nezbytná nebo užitečná pro provoz takového vozidla, přičemž tato situace může souviset s obvyklou dopravní funkcí vozidla.

26.

Avšak při absenci časové blízkosti mezi předchozím používáním vozidla a nehodou anebo kvůli způsobu, kterým k nehodě došlo, nelze pro chybějící přímou souvislost mezi rizikem a použitím vozidla vyloučit, že situace, kdy je vozidlo zaparkováno, pod pojem „provoz vozidel“ nespadá.

27.

Předkládající soud v tomto ohledu zdůrazňuje, že výklad, který odhlíží od časové souvislosti mezi předchozím používáním vozidla a vznikem pojistné události, by mohl vést k tomu, že povinné pojištění občanskoprávní odpovědnosti vyplývající z provozu motorových vozidel bude splývat s pojištěním pokrývajícím odpovědnost vlastníka, jež vyplývá z pouhé držby nebo vlastnictví vozidla.

28.

Za těchto podmínek se Tribunal Supremo (Nejvyšší soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)

Odporuje článku 3 směrnice 2009/103/ES výklad, podle kterého povinné pojištění kryje škody způsobené požárem stojícího vozidla, pokud byl požár způsoben mechanismy nezbytnými k plnění dopravní funkce vozidla?

2)

Je-li odpověď na předchozí otázku záporná, odporuje článku 3 směrnice 2009/103/ES výklad, podle kterého povinné pojištění kryje škody způsobené požárem vozidla, pokud nelze prokázat jeho souvislost s předchozím pohybem vozidla, takže nelze určit, že souvisí s jízdou?

3)

Je-li odpověď na druhou otázku záporná, odporuje článku 3 směrnice 2009/103/ES výklad, podle kterého povinné pojištění kryje škody způsobené požárem vozidla, pokud je vozidlo zaparkováno v uzavřené soukromé garáži?“

IV. K přípustnosti první předběžné otázky

A.   Moje analýza

29.

Společnost Línea Directa tvrdí, že první předběžná otázka je nepřípustná, protože je hypotetická. Tato pojišťovací společnost se v podstatě domnívá, že předkládající soud vychází z předpokladu, že požár má původ v mechanismech nezbytných k zajištění dopravní funkce vozidla, i když to není podpořeno skutkovými okolnostmi sporu v původním řízení. Podle společnosti Línea Directa je pouze prokázáno, že požár měl původ v elektrických obvodech tohoto vozidla.

30.

Podle ustálené judikatury Soudního dvora „je pouze na vnitrostátním soudu, který rozhoduje spor a musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které bude vydáno, aby posoudil s ohledem na konkrétní okolnosti věci jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání jeho rozsudku, tak relevanci otázek, které klade Soudnímu dvoru. Jestliže se tedy položené otázky týkají výkladu nebo platnosti normy unijního práva, je Soudní dvůr v zásadě povinen rozhodnout […]. Z toho vyplývá, že se na otázky týkající se unijního práva vztahuje domněnka relevance. Soudní dvůr smí rozhodnutí o předběžné otázce položené vnitrostátním soudem odmítnout pouze tehdy, pokud je zjevné, že žádaný výklad unijní normy nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jestliže se jedná o hypotetický problém nebo také pokud Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny […]“ ( 11 ).

31.

V projednávané věci tomu tak není. Skutkové okolnosti sporu popsané Tribunal Supremo (Nejvyšší soud), který má pochybnosti o rozsahu působnosti povinného pojištění motorových vozidel, se neomezují na důvod vzniku požáru dotčeného vozidla. Požadovaný výklad pojmu „provoz vozidel“ je nezbytný pro řešení sporu. S ohledem na rozsudky již vydané Soudním dvorem je relevance tohoto výkladu oprávněná.

32.

Za těchto podmínek navrhuji, aby Soudní dvůr rozhodl, že první předběžná otázka je přípustná.

B.   K věci samé

33.

Podstatou předběžných otázek předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda čl. 3 první pododstavec směrnice 2009/103 musí být vykládán v tom smyslu, že pod pojem „provoz vozidel“ spadá případ, kdy požár vozidla parkujícího v soukromé garáži již více než dvacet čtyři hodin, jenž má původ v elektrických obvodech tohoto vozidla, poškodí dům přiléhající k této garáži.

34.

Předkládající soud s ohledem na judikaturu Soudního dvora zdůraznil výjimečnost sporu, který vyplývá z toho, že nehodu, k níž došlo na soukromém parkovišti, způsobilo vozidlo, které se bezprostředně před ní nepohybovalo.

35.

Ačkoliv lze totiž určité odpovědi vyvodit z předchozích rozhodnutí Soudního dvora, ustanovení čl. 3 prvního pododstavce směrnice 2009/103 musí být znovu vyložena za účelem určení, zda pod pojem „provoz vozidel“ spadá samovolný požár zaparkovaného vozidla, které se bezprostředně před jeho vznikem nepohybovalo.

36.

Je tedy třeba zaprvé připomenout, že pojem „provoz vozidel“ představuje autonomní pojem unijního práva, jehož výklad nemůže záviset na posouzení jednotlivých členských států a musí být vykládán s ohledem na kontext a cíle sledované právní úpravou v oblasti pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel ( 12 ).

37.

Zadruhé je možné poznamenat, že výklad tohoto pojmu se vyvíjel v závislosti na různých situacích předložených Soudnímu dvoru.

38.

Soudní dvůr totiž rozhodl, že pod pojem „provoz vozidel“ spadá jakékoli užívání vozidla, které odpovídá jeho obvyklé funkci, a to funkci dopravního prostředku ( 13 ).

39.

Na základě tohoto výkladu lze mít za to, že povinné pojištění se vztahuje na situace, kdy vozidlo stojí na parkovišti ( 14 ), bez ohledu na to, zda byl motor v okamžiku vzniku nehody v chodu ( 15 ).

40.

Soudní dvůr rovněž rozhodl, že použití vozidla v souladu s jeho funkcí dopravního prostředku se neomezuje pouze na řízení vozidel, ale zahrnuje rovněž související činnosti, jako je otevření dveří cestujícími, kteří vystupují ze zaparkovaného vozidla ( 16 ).

41.

Stejně tak pod pojem „provoz vozidel“ spadají všechny situace, kdy bylo vozidlo používáno nejen na veřejných komunikacích, ale také na veřejném nebo soukromém pozemku ( 17 ), jelikož rozsah uvedeného pojmu nezávisí na charakteristikách pozemku, na kterém je vozidlo používáno ( 18 ).

42.

Za současného stavu judikatury Soudního dvora není pochyb o tom, že tento pojem zahrnuje situace, kdy byla škoda způsobena, zatímco bylo vozidlo zaparkováno na neveřejném místě určeném k tomuto účelu.

43.

Je však třeba uvést, že tyto různé věci, o kterých rozhodoval Soudní dvůr, mají společné to, že škoda byla způsobena vozidlem při jeho používání nebo bezprostředně po něm.

44.

Proto jedinou citlivou otázkou, kterou je třeba zodpovědět je, zda to, že vozidlo nebylo v době, která dostatečně krátce předchází nehodu, používáno, může představovat důvod pro vyloučení ochrany poskytované unijní právní úpravou v oblasti občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel, a podpůrně, v případě záporné odpovědi, zda musí být vyžadována příčinná souvislost technické povahy.

45.

Podle mého názoru existují tři důvody pro zápornou odpověď na tuto zásadní otázku. Zaprvé je třeba poukázat na to, že unijní normotvůrce nestanovil časové omezení vzniku nehody, pokud jde o uplatnění ochrany poškozených v případě nehody způsobené motorovým vozidlem.

46.

Zadruhé postupný vývoj judikatury Soudního dvora ukazuje, že se zaměřuje na zachování tohoto cíle ochrany, který je unijním normotvůrcem trvale sledován a posilován ( 19 ), jestliže vozidlo, jehož definice byla v nedávné době Soudním dvorem připomenuta ( 20 ), je používáno nebo má být používáno v souladu se svou funkcí dopravního prostředku.

47.

Zatřetí to, aby se v každém jednotlivém případě posuzovala doba předchozího užívání vozidla, může být podle mého názoru zdrojem právní nejistoty, která by byla v rozporu s cílem zmíněným výše.

48.

Z toho vyvozuji, že pod pojem „provoz vozidel“ nespadají pouze situace, v nichž dojde k pojistné události v situaci, kdy vozidlo slouží nebo sloužilo jiným účelům, než je doprava, například jako pracovní stroj ( 21 ) nebo jako zbraň, nebo dokonce jako místo bydlení.

49.

Pokud v návaznosti na svou judikaturu Soudní dvůr uvede, že to, že pojistná událost nenastala v době bezprostředně navazující na používání vozidla jako dopravního prostředku, nehraje roli, jelikož samo stání na parkovišti je považováno za spadající pod pojem „provoz vozidel“, je třeba za účelem odpovědi na první otázku položenou předkládajícím soudem ještě určit, zda musí být stanovena omezení týkající se původu škody, tedy zda musí jít o mechanismy vozidla, které jsou nezbytné k jeho dopravní funkci.

50.

Je třeba konstatovat, že unijní normotvůrce takové podmínky nestanovil. Vedle toho s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti věci v původním řízení, a sice samovolný požár způsobený vozidlem, podle mě stačí pro určení, že příčinnou škody je vozidlo, jako tomu může být i v případě, kdyby došlo k jeho náhodnému výbuchu nebo kdyby škoda byla způsobena věcí nebo kapalinou unikající z vozidla ( 22 ).

51.

Vzhledem k tomu, že takové riziko je vlastní dopravní funkci vozidla, není namístě vyžadovat jakoukoli činnost nebo přesný původ škody plynoucí z toho či onoho mechanismu nebo části vozidla, které jsou užitečné k jeho fungování jakožto dopravního prostředku.

52.

Takový výklad ( 23 ) je v souladu s cílem sledovaným unijním normotvůrcem k zaručení toho, že s oběťmi nehod způsobených vozidly bude zacházeno srovnatelným způsobem bez ohledu na to, na kterém místě v Unii k nehodě došlo ( 24 ), což ho vedlo mimo jiné k tomu, že nestanovil omezení týkající se krytí rizik pojištěním motorových vozidel, zejména v případě porušení zákonem stanovených technických podmínek týkajících se stavu a bezpečnosti dotyčného vozidla, jak vyplývá z čl. 13 odst. 1 prvního pododstavce písm. c) směrnice 2009/103.

53.

Za těchto podmínek může souvislost s vozidlem používaným v souladu s jeho funkcí dopravního prostředku podle mě vyplývat ze samotného konstatování, že toto vozidlo z jakéhokoli důvodu přispělo ke vzniku nehody.

54.

Článek 3 první pododstavec směrnice 2009/103 by proto podle mého názoru mohl být vykládán tak, že pod pojem „provoz vozidel“ spadá situace, kdy vozidlo, které je používané v souladu se svou funkcí dopravního prostředku, způsobí požár, k němuž dojde na místě určeném k parkování, bez ohledu na to, zda k požáru dojde v soukromé garáži nebo zda k němu dojde po delším odstavení vozidla.

V. Závěry

55.

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžné otázky položené Tribunal Supremo (Nejvyšší soud, Španělsko) následujícím způsobem:

„Článek 3 první pododstavec směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/103/ES ze dne 16. září 2009 o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontrole povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění musí být vykládán v tom smyslu, že pod pojem ‚provoz vozidel‘, který je uveden v tomto ustanovení, spadá situace, kdy vozidlo, které je používané v souladu se svou funkcí dopravního prostředku, způsobí požár, k němuž dojde na místě určeném k parkování, bez ohledu na to, zda k požáru dojde v soukromé garáži nebo zda k němu dojde po delším odstavení vozidla.“


( 1 ) – Původní jazyk: francouzština.

( 2 ) – Úř. věst. 2009, L 263, s. 11.

( 3 ) – Směrnice Rady ze dne 24. dubna 1972 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontroly povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění (Úř. věst. 1972, L 103, s. 1; Zvl. vyd. 06/01, s. 10).

( 4 ) – Druhá Směrnice Rady ze dne 30. prosince 1983 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel (Úř. věst. 1984, L 8, s. 17; Zvl. vyd. 06/07, s. 3).

( 5 ) – Třetí směrnice Rady ze dne 14. května 1990 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel (Úř. věst. 1990, L 129, s. 33; Zvl. vyd. 06/01, s. 249).

( 6 ) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 16. května 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a o změně směrnic Rady 73/239/EHS a 88/357/EHS (čtvrtá směrnice o pojištění motorových vozidel) (Úř. věst. 2000, L 181, s. 65; Zvl. vyd. 06/03, s. 332).

( 7 ) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 11. května 2005, kterou se mění směrnice Rady 72/166/EHS, 84/5/EHS, 88/357/EHS a 90/232/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/26/ES o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel (Úř. věst. 2005, L 149, s. 14).

( 8 ) – BOE č. 267 ze dne 5. listopadu 2004, s. 36662.

( 9 ) – BOE č. 222 ze dne 13. září 2008, s. 37487.

( 10 ) – Pokud jde o tento pojem podle španělského práva, viz bod 11 tohoto stanoviska.

( 11 ) – Viz zejména rozsudek ze dne 10. prosince 2018, Wightman a další (C‑621/18EU:C:2018:999, body 2627, jakož i citovaná judikatura).

( 12 ) – Viz rozsudek ze dne 15. listopadu 2018, Baltic BTA Insurance Company (C‑648/17EU:C:2018:917, bod 31 a citovaná judikatura).

( 13 ) – Viz rozsudek ze dne 15. listopadu 2018, Baltic BTA Insurance Company (C‑648/17EU:C:2018:917, bod 44). Článek 3 odst. 1 první věta směrnice 72/166, uvedený v tomto bodě, podle srovnávací tabulky uvedené v příloze II směrnice 2009/103 odpovídá čl. 3 prvnímu pododstavci této směrnice, který se použije v projednávané věci (viz bod 9 tohoto stanoviska). Viz také návrh Evropské komise týkající se směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2009/103 [COM(2018) 336 final], zejména její článek 1, který má vložit do článku 1 směrnice 2009/103 bod 1a. obsahující definici pojmu „provoz vozidla“ s cílem zohlednit v zájmu právní jistoty judikaturu Soudního dvora.

( 14 ) – Viz rozsudek ze dne 15. listopadu 2018, Baltic BTA Insurance Company (C‑648/17EU:C:2018:917, body 37, 3840, jakož i citovaná judikatura).

( 15 ) – Viz rozsudek ze dne 15. listopadu 2018, Baltic BTA Insurance Company (C‑648/17EU:C:2018:917, bod 39 a citovaná judikatura).

( 16 ) – Viz rozsudek ze dne 15. listopadu 2018, Baltic BTA Insurance Company (C‑648/17EU:C:2018:917, body 3645).

( 17 ) – Viz skutkové okolnosti v rozsudcích ze dne 4. září 2014, Vnuk (C‑162/13EU:C:2014:2146, body 1959 – jednalo se o manévr na dvoře statku), a ze dne 28. listopadu 2017, Rodrigues de Andrade (C‑514/16EU:C:2017:908, body 79 – k nehodě došlo na vinici zemědělců).

( 18 ) – Viz rozsudek ze dne 20. prosince 2017, Núñez Torreiro (C‑334/16EU:C:2017:1007, bod 30 a citovaná judikatura).

( 19 ) – Viz rozsudek ze dne 15. listopadu 2018, Baltic BTA Insurance Company (C‑648/17EU:C:2018:917, bod 33, jakož i citovaná judikatura).

( 20 ) – Viz rozsudek ze dne 4. září 2018, Juliana (C‑80/17EU:C:2018:661, body 3942).

( 21 ) – Viz rozsudek ze dne 28. listopadu 2017, Rodrigues de Andrade (C‑514/16EU:C:2017:908, body 4042).

( 22 ) – Pro dokreslení viz v současnosti projednávanou věc Bueno Ruiz (C‑431/18), která se týká škody vzniklé řidičce tím, že z vozidla zaparkovaného vedle jejího vozidla unikl olej, který měl za následek její pád.

( 23 ) – Srov. písemná vyjádření Evropské komise a španělské právní předpisy (viz bod 23 tohoto stanoviska).

( 24 ) – Viz rozsudek ze dne 15. listopadu 2018, Baltic BTA Insurance Company (C‑648/17EU:C:2018:917, bod 32 a citovaná judikatura). Viz rovněž bod 20 odůvodnění směrnice 2009/103, jakož i důvodová zprávu k návrhu Komise, citovanou v poznámce pod čarou 13 tohoto stanoviska, jehož cílem je rovněž posílit ochranu obětí dopravních nehod v případě insolvence pojistitele a zlepšit uznávání potvrzení o škodním průběhu předchozích pojištění, zejména v přeshraničním kontextu. Tento návrh se mimo jiné zabývá kontrolami pojištění v rámci boje proti řízení motorových vozidel bez pojištění a harmonizací minimálních částek krytí (s. 2).

Top