19.6.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 195/40

—

zrušil článek 1 a přílohu prováděcího rozhodnutí Komise (EU) 2017/264 ze dne 14. února 2017, kterým se z financování Evropskou unií vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) v rozsahu, v němž Zahlstelle Hauptzollamt Hamburg-Jonas vyloučil z financování Unií platby k tíži EZZF v celkové výši 1 964 861,71 eur, jakož i

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod: Neexistence nesprávného výpočtu a uvedení úroků

Porušení čl. 31 odst. 1 ve spojení s čl. 32 odst. 5 nařízení (ES) č. 1290/2005 (1) ve spojení s čl. 6 písm. h) nařízení (ES) č. 885/2006 (2) (resp. čl. 52 odst. 1 ve spojení s čl. 54 odst. 2 nařízení (EU) č. 1306/2013 (3) ve spojení s čl. 29 písm. f) prováděcího nařízení (EU) č. 908/2014 (4)) tím, že výdaje byly vyloučeny z financování, ačkoli německé orgány dodržely veškeré v relevantním okamžiku použitelné předpisy, zejména vypočítaly a uvedly úroky podle platných ustanovení v tabulce III podle nařízení (ES) č. 885/2006 (ve znění nařízení (ES) č. 1233/2007 (5)).

2.

Druhý žalobní důvod: Nedostatečné odůvodnění rozhodnutí

Porušení čl. 296 odst. 2 SFEU, neboť Komise nedostatečně a rozporuplně odůvodnila, proč by měla z čl. 31 odst. 1 ve spojení s čl. 32 odst. 5 nařízení (ES) č. 1290/2005 ve spojení s čl. 6 písm. h) nařízení (ES) č. 885/2006 ve znění nařízení (ES) č. 1233/2007 vyplývat povinnost členských států, že již v letech 2006 až 2008 bylo třeba v rámci nesrovnalostí u vývozní náhrady v tabulce III podle nařízení (ES) č. 885/2006 ve znění nařízení (ES) č. 1233/2007 uvést navrácení a příslušné úroky na společném řádku, a to i před zaplacením úroků (přičemž není popírána existence nároku na úrok jako takový). Dále Komise nedostatečně a rozporuplně odůvodnila, v čem konkrétně má spočívat porušení povinnosti klíčové kontroly.

3.

Třetí žalobní důvod: Uplynutí lhůty podle čl. 31 odst. 4 nařízení (ES) č. 1290/2005

Porušení čl. 31 odst. 4 písm. a) nařízení (ES) č. 1290/2005 a čl. 52 odst. 4 písm. a) nařízení (EU) č. 1306/2013, neboť Komise své výtky (výpočet a uvedení úroků, jakož i neprovedení klíčových kontrol), na kterých se zakládalo vyloučení z financování, nesdělila písemně během 24 měsíců od okamžiku, kdy byly výdaje vynaloženy.

4.

Čtvrtý žalobní důvod: Nepřiměřená doba trvání řízení

Porušení článku 31 nařízení (ES) č. 1290/2005, jakož i článku 11 nařízení (ES) č. 885/2006 a článku 52 nařízení (EU) č. 1306/2013, jakož i článku 34 prováděcího nařízení (EU) č. 908/2014 ve spojení se základní právní zásadou přiměřené doby trvání správního řízení a porušení práv obhajoby, neboť řízení před Komisí trvalo nepřiměřeně dlouho.

5.

Pátý žalobní důvod: Porušení zásady proporcionality

Porušení čl. 31 odst. 2 nařízení (ES) č. 1290/2005 a čl. 52 odst. 2 nařízení (EU) č. 1306/2013, jakož i zásady proporcionality, neboť Komise nepovažovala paušální opravu ve výši 5 % za přiměřenou druhu a dosahu takového porušení. Zejména Komise nezohlednila okolnost, že Unii nevznikla finanční újma, že nikdy nehrozilo reálné riziko vzniku škody a že žalobkyni (pokud vůbec) lze přičítat jen minimální zavinění. Kromě toho porušila Komise zásadu proporcionality, neboť provedla bez zjevné souvislosti k vytýkaným účetním obdobím let 2006 až 2008 opravu ročního salda za rok 2010.