1

Kasačním opravným prostředkem se OZ domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 13. července 2017, OZ v. EIB, (T‑607/16, nezveřejněný, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2017:495), kterým Tribunál zamítl její žalobu znějící jednak na zrušení zprávy vyšetřovacího výboru Evropské investiční banky (EIB) ze dne 14. září 2015 a na zrušení rozhodnutí prezidenta EIB ze dne 16. října 2015, kterým nebylo vyhověno její stížnosti týkající se sexuálního obtěžování (dále jen „sporné rozhodnutí“), a jednak na náhradu újmy, která jí byla údajně způsobena v důsledku této zprávy a tohoto rozhodnutí.

2

Služební řád úředníků Evropské unie byl stanoven nařízením Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 259/68 ze dne 29. února 1968, kterým se stanoví služební řád úředníků Evropských společenství a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropských společenství a kterým se zavádějí zvláštní opatření dočasně použitelná na úředníky Komise (Úř. věst. 1968, L 56, s. 1; Zvl. vyd. 01/02, s. 5).

3

V článku 24 prvním pododstavci služebního řádu úředníků Evropské unie, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 1023/2013 ze dne 22. října 2013 (Úř. věst. 2013, L 287, s. 15) se stanoví:

„Unie pomáhá všem úředníkům zejména při postupu proti jakékoli osobě, která se dopustila vyhrožování, urážky nebo pomluvy nebo jiného útoku vůči osobě nebo majetku, kterému je tato osoba nebo člen její rodiny vystavena z důvodů svého postavení nebo služebních povinností.“

4

Pracovní řád zaměstnanců Evropské investiční banky přijatý správní radou EIB dne 20. dubna 1960, ve znění pozměněném rozhodnutím správní rady EIB ze dne 4. června 2013, jež vstoupilo v platnost dne 1. července 2013, v článku 41 stanoví:

„Jakékoli individuální spory mezi Bankou a jejími zaměstnanci budou předloženy Soudnímu dvoru Evropské unie. Jakákoliv žaloba zaměstnance proti opatření Banky, které může nepříznivě zasáhnout do jeho právního postavení, musí být podána ve lhůtě tří měsíců.

Kromě případů, kdy je podána žaloba k Soudnímu dvoru […], a před jejím podáním budou spory, vyjma sporů týkajících se provedení opatření stanovených v článku 38, předloženy ke smírčímu řízení před smírčí komisí Banky.

Návrh na zahájení smírčího řízení musí být podán ve lhůtě tří měsíců [od okamžiku], kdy nastaly dotčené skutečnosti, nebo kdy byla oznámena opatření, která jsou předmětem sporu. […]“

5

Vnitřní předpis EIB o politice v oblasti respektování důstojnosti a osobnosti na pracovišti (dále jen „politika v oblasti důstojnosti na pracovišti“) přijatý EIB dne 18. listopadu 2003 stanoví:

„Postup vyšetřování

[…]

Vyšetřovací řízení zahrnuje následující prvky:

[…]

Úkoly a složení vyšetřovacího výboru

Úkolem výboru je poskytnout aparát zaručující objektivní a nestranné vyšetřování, jež se týká jedné či více událostí a vede k doporučení prezidentovi, který rozhodne.

[…]

Řízení

[…]

2. Ředitel ředitelství pro personál (dále jen „ŘŘP“) se souhlasem zástupců zaměstnanců navrhne prezidentovi složení výboru a určí datum pro zahájení vyšetřování, které nesmí být pozdější než 30 kalendářních dnů od doručení stížnosti.

3. ŘŘP okamžitě potvrdí přijetí oznámení od dotčeného zaměstnance a zahájení vyšetřovacího řízení […]

4. Jakmile bylo oznámení stěžovatele přijato, ŘŘP

[…]

[…]

Slyšení

Slyšení má za cíl jednoznačně zjistit, co se stalo, a shromáždit skutečnosti, jež umožní vypracovat odůvodněné doporučení. Strany řízení nemají právo klást otázky protistraně, neboť vypovídají odděleně. Povinnost opakovat bolestné či nepříjemné podrobnosti mají pouze v té míře, ve které je to zcela nezbytné. Všichni účastníci řízení, kterých se týká vyšetřování a slyšení, včetně přítomných osob a svědků, jsou poučeni o povinnosti zachovávat mlčenlivost.

[…] Výbor může postupovat jakýmkoliv způsobem, který považuje za vhodný. Slyšení je v zásadě vykonáváno ve formě řady oddělených pohovorů, které se uskutečňují v tomto pořadí:

V případě potřeby může výbor také opětovně vyslechnout zúčastněné osoby a případně předvolat jiné zaměstnance či vyžádat si informace nebo kopie dokumentů, pokud má kolektivně za to, že takový postup je odůvodněný a účelný. V případě pochybností rozhoduje o otázkách týkajících se přístupu k dokumentaci, informacím či použití jiných vyšetřovacích metod prezident, případně po konzultaci s pověřencem pro ochranu osobních údajů. Výbor informuje stěžovatele o dodatečných šetřeních.

Výsledek vyšetřování

Po slyšení všech účastníků a poté, co budou případně provedena ostatní vhodná šetření, by výbor měl být schopen usnést se a navrhnout odůvodněné doporučení. Výbor nemá rozhodovací pravomoc.

Výbor může doporučit, aby:

Výbor vypracuje do pěti dní po skončení šetření písemné doporučení a zašle je prezidentovi [Banky] k rozhodnutí.

Rozhodnutí prezidenta […]

Nejpozději do pěti pracovních dnů od odeslání doporučení výboru prezidentovi jsou obě strany písemně informovány o odůvodněném rozhodnutí prezidenta, k němuž je doporučení výboru připojeno.“

6

Dne 1. prosince 2008 byla OZ přijata do zaměstnání v EIB.

7

Na konci roku 2009 byl M. F. zařazen do jednoho z ředitelství EIB ve funkci koordinátora pro zaměstnance, mezi kterými byla i OZ.

8

Dne 16. září 2012 OZ změnila své pracovní zařazení.

9

V lednu 2014 informovala OZ svého vedoucího útvaru, že tato změna souvisela se sexuálním obtěžováním ze strany M. F., kterému se cítila být vystavena od roku 2011.

10

Dne 20. května 2015 podala OZ stížnost ke generálnímu řediteli ředitelství pro personál EIB, v níž uvedla, že byla obětí sexuálního obtěžování ze strany M. F.

11

Dne 18. června 2015 informoval tento generální ředitel OZ, že v návaznosti na její stížnost bylo zahájeno formální vyšetřovací řízení (dále jen „vyšetřovací řízení“) v souladu s politikou v oblasti důstojnosti na pracovišti.

12

Dne 19. června 2015 schválil prezident EIB návrh na složení výboru pověřeného vyšetřováním (dále jen „vyšetřovací výbor“).

13

Dne 26. června 2015 byl oficiálně jmenován vyšetřovací výbor a OZ byla informována o tom, že slyšení se budou konat dne 20. července 2015.

14

Dne 17. září 2015 vyšetřovací výbor předložil svoji zprávu o šetření prezidentovi EIB, ve které byla uvedena odůvodněná doporučení výboru (dále jen „zpráva vyšetřovacího výboru“).

15

Vyšetřovací výbor ve své zprávě uvedl, že tvrzení OZ nemohla být potvrzena pro nedostatek svědků, kteří by byli přítomni tvrzeným činům. Naproti tomu se všichni svědkové shodli na tom, že je důvod k obavám o zdraví OZ. OZ prožila traumatizující rozchod se svým bývalým partnerem a následně výrazně zhubla. Kromě toho OZ údajně velmi netrpělivě usilovala o svůj další kariérní postup a její chování bylo manipulativní a mohlo obtěžovat druhé osoby. Rovněž měla údajně s obtížemi přijímat jakoukoliv kritiku. Vyšetřovací výbor nakonec doporučil OZ, aby zlepšila svou týmovou práci a usilovala o nalezení pozitivního přístupu.

16

Dne 16. října 2015 přijal prezident EIB na základě doporučení vyšetřovacího výboru sporné rozhodnutí, k němuž byla přiložena zpráva vyšetřovacího výboru.

17

Po přijetí sporného rozhodnutí požádal prezident EIB vyšetřovací výbor, aby mu ještě poskytl vysvětlení za účelem případného zahájení disciplinárního řízení. Tento výbor předložil své závěrečné vyjádření dne 12. ledna 2016. Navrhovatelka následně podala návrh na zahájení smírčího řízení podle článku 41 pracovního řádu zaměstnanců EIB, ve znění změn.

18

Dne 29. června 2016 konstatoval prezident EIB na základě závěrů smírčí komise ze dne 22. dubna 2016, že smírčí řízení skončilo neúspěchem.

19

Návrhem doručeným kanceláři Soudu pro veřejnou službu dne 22. července 2016 podala navrhovatelka žalobu v řízení v prvním stupni, původně zaregistrovanou pod číslem F‑37/16.

20

Na základě článku 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2016/1192 ze dne 6. července 2016 o přenesení pravomoci rozhodovat v prvním stupni spory mezi Evropskou unií a jejími zaměstnanci na Tribunál (Úř. věst. 2016, L 200, s. 137) byla projednávaná věc předána Tribunálu ve stavu, v jakém se nacházela ke dni 31. srpna 2016. Uvedená věc byla zapsána do rejstříku pod číslem T‑607/16.

21

OZ navrhovala, aby Tribunál:

22

Na podporu své žaloby OZ uvedla v podstatě dva žalobní důvody.

23

První z nich vycházel z porušení pravidel vyšetřovacího řízení, jakož i procesních práv podle článku 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950 (dále jen „EÚLP“) a článku 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), neboť nebylo dodrženo několik fází vyšetřovacího řízení.

24

Druhý z nich vycházel z porušení článku 8 EÚLP a článku 7 Listiny, neboť zpráva vyšetřovací komise a sporné rozhodnutí obsahovaly podle OZ části odůvodnění, jež vycházely z jejího soukromého života, zejména jejího psychické zdraví a které nebyly relevantní ve vztahu k předmětu vyšetřování.

25

Dne 13. července 2017 vydal Tribunál napadený rozsudek, v němž žalobu OZ zamítl a uložil jí náhradu nákladů řízení.

26

Tribunál v uvedeném rozsudku nejprve v plném rozsahu zamítl návrhová žádání navrhovatelky znějící na náhradu újmy, neboť měl za to, že žádný ze žalobních důvodů, které uvedla, nezakládá protiprávnost, jež by mohla být vytýkána EIB. Vzhledem k tomu, že navrhovatelka tvrdila, že protiprávní jednání, jež byla uvedena v rámci návrhových žádání směřujících ke zrušení, odpovídala jednáním, která byla EIB vytýkána v rámci návrhových žádání směřujících k náhradě újmy, dospěl Tribunál dále k závěru, že bylo třeba zamítnout také uvedená návrhová žádání znějící na zrušení, a tudíž žalobu v plném rozsahu.

27

V kasačním opravném prostředku OZ navrhuje, aby Soudní dvůr:

28

EIB navrhuje, aby Soudní dvůr:

29

Je třeba uvést, že navrhovatelka mimo jiné navrhuje, aby Soudní dvůr vrátil projednávanou věc EIB, aby bylo znovuotevřeno vyšetřovací řízení a prezident EIB přijal nové rozhodnutí vyhotovené v souladu se zněním uváděným navrhovatelkou.

30

V této souvislosti je přitom třeba konstatovat, že navrhovatelka neuvádí žádný důvod na podporu tohoto bodu návrhových žádání. Kasační opravný prostředek nelze vykládat ani tak, že by v něm obsažené odůvodnění mohlo být chápáno tak, že by zahrnovalo důvod nebo argumenty vznášené proti napadanému rozsudku.

31

Tento bod návrhových žádání je tudíž nepřípustný.

32

EIB má dále za to, že kasační opravný prostředek je v plném rozsahu nepřípustný, neboť jednak neodkazuje na žádný konkrétní bod napadeného rozsudku a jednak se navrhovatelka omezuje na opakování argumentů, které již byly uvedeny v její žalobě v prvním stupni.

33

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury vyplývá mimo jiné z čl. 168 odst. 1 písm. d) a z čl. 169 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora, že kasační opravný prostředek musí přesně označit napadené body rozhodnutí, jehož zrušení je navrhováno, jakož i právní argumenty, které tento návrh konkrétně podporují. Kasační opravný prostředek, který se omezuje na opakování nebo doslovné převzetí žalobních důvodů a argumentů, které již byly uplatněny před Tribunálem, nesplňuje požadavky na odůvodnění vyplývající z těchto ustanovení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. května 2017, Portugalsko v. Komise, C‑338/16 P, EU:C:2017:382, bod 19 a citovaná judikatura, a rozsudek ze dne 20. prosince 2017, Comunidad Autónoma de Galicia a Retegal v. Komise, C‑70/16 P, EU:C:2017:1002, bod 48 a citovaná judikatura).

34

Pokud však navrhovatel zpochybňuje výklad nebo použití unijního práva ze strany Tribunálu, lze v průběhu řízení o kasačním opravném prostředku o právních otázkách přezkoumaných v prvním stupni znovu diskutovat. Kdyby totiž navrhovatel nemohl svůj kasační opravný prostředek takto opřít o důvody a argumenty již použité před Tribunálem, ztrácelo by řízení o kasačním opravném prostředku částečně smysl (rozsudek ze dne 17. května 2017, Portugalsko v. Komise, C‑338/16 P, EU:C:2017:382, bod 20 a citovaná judikatura).

35

Kasační opravný prostředek v projednávané věci, na rozdíl od toho co tvrdí EIB, není pouhým opakováním argumentů, které již byly uplatněny v řízení v prvním stupni. Tyto argumenty totiž ve skutečnosti směřují proti odůvodnění napadeného rozsudku, neboť uvedený rozsudek je napadán s ohledem na dodržení základních práv, jichž se dovolává navrhovatelka, což umožňuje Soudnímu dvoru provést jeho přezkum. Dále na rozdíl od toho, co tvrdí EIB, kasační opravný prostředek označuje body napadeného rozsudku, jež jsou zpochybňovány.

36

Kasační opravný prostředek je tedy s výjimkou bodu návrhových žádání uvedeného v bodě 29 tohoto rozsudku přípustný.

37

Navrhovatelka uvádí na podporu svého kasačního opravného prostředku tři důvody, jež vychází zaprvé z porušení článku 47 Listiny a článku 6 EÚLP, zadruhé z porušení článku 7 Listiny a článku 8 EÚLP a zatřetí z odepření spravedlnosti.

38

Na úvod je třeba připomenout, že jelikož Unie není stranou EÚLP, nemůže jí na jejím základě vznikat odpovědnost. Z článku 52 odst. 3 Listiny nicméně vyplývá, že smysl a rozsah práv zaručených Listinou jsou stejné jako ty, které jim přikládají odpovídající články EÚLP.

39

Za těchto podmínek je tudíž třeba zkoumat první až třetí důvod kasačního opravného prostředku výlučně s ohledem na ustanovení Listiny.

40

Navrhovatelka v prvním důvodu kasačního opravného prostředku, který je rozdělen na čtyři části, vytýká Tribunálu zaprvé, že nesprávně vymezil rozsah procesních práv, kterými disponovala, zadruhé, že nevyvodil důsledky plynoucí z nedodržení lhůt vztahujících se na vyšetřovací řízení, zatřetí, že nesprávně posoudil správné složení vyšetřovacího výboru, a začtvrté, že odmítl argumenty navrhovatelky zpochybňující důvěrné projednání její stížnosti.

41

Navrhovatelka vytýká Tribunálu v první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku vycházející z nesprávného určení rozsahu jejích procesních práv, že posledně uvedený v bodech 52 až 54 napadeného rozsudku porušil zásadu práva na spravedlivý proces, a zejména zásady kontradiktornosti a rovnosti zbraní, když měl za to, že vyšetřovací výbor nepostupoval protiprávně, když jí neumožnil, aby se seznámila s vyjádřeními osoby obviněné z obtěžování a jednotlivých svědků vyslechnutých během vyšetřování, ani jí neumožnil, aby se vyjádřila k těmto výpovědím, na nichž bylo založeno rozhodnutí o zamítnutí její stížnosti, třebaže výpovědi navrhovatelky byly obviněné osobě formou shrnutí poskytnuty, aby se k nim mohla vyjádřit.

42

Zadruhé navrhovatelka vytýká Tribunálu, že se dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že vyšetřovací výbor neměl žádnou povinnost vyslechnout všechny svědky, jejichž předvolání bylo v rámci vyšetřování navrhováno.

43

Zatřetí navrhovatelka vytýká Tribunálu, že se dopustil nesprávného právního posouzení, když skutečnost, že uvedený výbor odmítl lékařské posudky, které předložila, považoval za legální.

44

EIB zpochybňuje opodstatněnost těchto argumentů, když v podstatě předně tvrdí, že zásada rovnosti zbraní se použije pouze tehdy, pokud se strany účastní soudních řízení. Řízení stanovené na základě politiky v oblasti důstojnosti na pracovišti je však podle ní správním řízením. Podle EIB měl Tribunál správně judikovat, že postavení stěžovatele a osoby, jež je obviněna z obtěžování, nejsou srovnatelná, a že v důsledku toho jsou jejich příslušná procesní práva odlišná.

45

EIB má dále za to, že jelikož se v případě řízení před vyšetřovacím výborem nejedná o řízení soudní, žádné ustanovení nevyžaduje, aby tento výbor předvolal určité svědky nebo vyrozuměl účastníka, který jejich předvolání navrhoval, o skutečnosti, že příslušní svědci nejsou k dispozici.

46

Co se konečně lékařských zpráv, které předložila navrhovatelka, týče, EIB uvádí, že nejsou průkaznými, neboť vzhledem k tomu, že lékaři nebyli přímo obeznámeni s příslušnými skutečnostmi, vycházeli v nich z tvrzení navrhovatelky.

47

Je třeba uvést, že navrhovatelka má nesprávně za to, že vyšetřovací výbor, který vydává doporučení, z něhož vychází prezident EIB, jakož i posledně uvedený prezident jsou orgány, které lze přirovnat k „soudu“ ve smyslu článku 47 Listiny.

48

Je totiž zjevné, že vyšetřovací výbor, který je orgánem ad hoc, jehož členové jsou jmenováni prezidentem EIB a kteří vypracovávají po ukončení vyšetřování nezávazná doporučení, ani prezident EIB nesplňují různá kritéria, jež Soudní dvůr stanovil ve své judikatuře a mají za cíl definovat pojem „soud“ ve smyslu článku 47 Listiny (stran pojmu „soud“ viz mimo jiné rozsudek ze dne 27. února 2018, Associação Sindical dos Juízes Portugueses, C‑64/16, EU:C:2018:117, bod 38 a citovaná judikatura). Nelze je tudíž individuálně ani kolektivně považovat za „soud předem zřízeným zákonem“ ve smyslu tohoto článku 47.

49

Z toho vyplývá, že v projednávané věci není článek 47 Listiny použitelný, a navrhovatelka se tudíž nemůže na podporu první části svého prvního důvodu kasačního opravného prostředku dovolávat porušení tohoto článku.

50

Nicméně, jak vyplývá z bodů 52 a 53 napadeného rozsudku, Tribunál uvedl, že údajná oběť obtěžování se v rámci takového řízení, jako je dotčené řízení, může dovolávat práva na to, aby byla vyslechnuta, a to z titulu zásady řádné správy.

51

Článek 41 Listiny, nadepsaný „Právo na řádnou správu“, totiž ve svém odstavci 1 stanoví, že každý má právo na to, aby jeho záležitosti byly orgány a institucemi Unie řešeny nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě.

52

Dále se v tomto článku 41 v odstavci 2 stanoví, že právo na řádnou správu zahrnuje zejména právo každého být vyslechnut před přijetím jemu určeného individuálního opatření, které by se jej mohlo nepříznivě dotknout, právo každého na přístup ke spisu, který se ho týká, při respektování oprávněných zájmů důvěrnosti a profesního a obchodního tajemství, jakož i povinnost správních orgánů odůvodňovat svá rozhodnutí.

53

Právo být vyslechnut konkrétně zaručuje každému možnost užitečným a účinným způsobem vyjádřit své stanovisko v průběhu správního řízení před přijetím každého rozhodnutí, které by se mohlo nepříznivě dotknout jeho zájmů (viz zejména rozsudek ze dne 22. listopadu 2012, M., C‑277/11, EU:C:2012:744, bod 87, a rozsudek ze dne 11. prosince 2014, Boudjlida, C‑249/13, EU:C:2014:2431, bod 36).

54

Soudnímu dvoru tedy přísluší, aby ověřil, zda se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 54 napadeného rozsudku konstatoval, že se vyšetřovací výbor nedopustil žádné protiprávnosti ve vztahu k právu být vyslechnut vycházejícímu ze zásady řádné správy.

55

V tomto ohledu je třeba mít za to, že jelikož sporným rozhodnutím byla odmítnuta stížnost navrhovatelky, představuje uvedené rozhodnutí individuální opatření, které bylo určeno navrhovatelce a nepříznivě se jí dotýká, ve smyslu čl. 41 odst. 2 Listiny.

56

Z toho vyplývá, že vyšetřovací výbor před tím, než předal své doporučení prezidentovi EIB, a uvedený prezident před přijetím rozhodnutí, které se nepříznivě dotýkalo navrhovatelky, byli povinni dodržovat její právo na to, aby byla vyslechnuta v postavení stěžovatelky.

57

Konkrétně měla navrhovatelka k tomu, aby mohla užitečně předložit své připomínky, právo na to, aby jí bylo poskytnuto minimálně shrnutí vyjádření osoby, jež byla obviněna z obtěžování, a jednotlivých vyslechnutých svědků, a to v rozsahu, v němž vyšetřovací výbor použil tato vyjádření ve své zprávě pro vypracování doporučení pro prezidenta EIB, na nichž posledně uvedený založil odůvodnění sporného rozhodnutí, přičemž při sdělování tohoto shrnutí měly být případně dodrženy oprávněné zájmy důvěrnosti.

58

V projednávané věci je nesporné, že navrhovatelka byla vyslechnuta pouze na začátku vyšetřovacího řízení. Naproti tomu navrhovatelka nebyla vyslechnuta před tím, než vyšetřovací výbor zaslal svá doporučení prezidentovi EIB, ani před tím, než uvedený prezident přijal sporné rozhodnutí.

59

Tribunál se tudíž dopustil nesprávného právního posouzení, když nekonstatoval, že skutečnost, že navrhovatelce nebylo poskytnuto minimálně shrnutí vyjádření osoby, jež byla obviněna z obtěžování, a jednotlivých vyslechnutých svědků a že k těmto vyjádřením nemohla být vyslechnuta, čímž jí nebylo umožněno, aby se účinně vyjádřila k jejich obsahu před tím, než vyšetřovací výbor předložil svá doporučení prezidentovi EIB, a každopádně před tím, než uvedený prezident přijal sporné rozhodnutí, které se jí nepříznivě dotýkalo, byla v rozporu s požadavky, jež vyplývají z článku 41 Listiny.

60

Aniž je třeba zkoumat ostatní argumenty uvedené navrhovatelkou v rámci první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku či ostatní části tohoto důvodu, je třeba zrušit napadený rozsudek v rozsahu, v němž jím byla zamítnuta návrhová žádání obsažená v žalobě, která znějí na náhradu újmy vycházející z odpovědnosti EIB za údajnou protiprávnost, k níž došlo v rámci vyšetřovacího řízení a která spočívala v nedodržení práva navrhovatelky na to, aby její věc byla spravedlivě projednána, jakož i návrhová žádání obsažená v uvedené žalobě, která znějí na zrušení.

61

Druhý důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení, kterého se měl dopustit Tribunál, když měl za to, že vyšetřovací výbor neporušil článek 7 Listiny tím, že ponechal určité informace ze soukromého života navrhovatelky ve vyšetřovací zprávě. Třetí důvod kasačního prostředku vychází z toho, že se tím Tribunál dopustil rovněž odepření spravedlnosti.

62

Vzhledem k tomu, že oba tyto důvody jsou podepřeny argumenty, které se částečně překrývají, je namístě přezkoumat je společně.

63

Navrhovatelka se v podstatě dovolává nesprávného právního posouzení, kterého se měl dopustit Tribunál při výkladu článku 7 Listiny, který se týká práva na respektování soukromého života, když měl podle ní nesprávně za to, že EIB nepochybila, když ze zprávy vyšetřovacího výboru a ze sporného rozhodnutí neodstranila informace, jež se týkají jejího soukromého života a jsou nadbytečné, irelevantní a nespadají pod pravomoc vyšetřovacího výboru. V tomto ohledu navrhovatelka mimo jiné uvádí, že tato zpráva odkazuje na její komplikovaný vztah s jejím vedoucím útvaru v dané době, její obtíže přijmout jakoukoli kritiku, její netrpělivost v dalším kariérním postupu, přičemž podle ní tyto informace nebyly bezprostředně zapotřebí k tomu, aby bylo určeno, zda byla obětí sexuálního obtěžování. Navrhovatelka tvrdí, že těmito zmínkami je dále poškozováno její zdraví, jak očividně vyplývá z nové lékařské zprávy.

64

EIB všechna tato tvrzení zpochybňuje.

65

Právo na respektování soukromého života, jež je zaručeno v článku 7 Listiny, není právem absolutním. Toto právo může obsahovat taková omezení, jako jsou omezení dotčená v projednávané věci, za podmínky, že tato omezení skutečně odpovídají cílům obecného zájmu sledovaným Unií a nejsou vzhledem ke sledovanému cíli nepřiměřeným zásahem.

66

V tomto ohledu je nepochybné, že sporné řízení odpovídá cíli obecného zájmu, a sice odhalení případných projevů obtěžování, mimo jiné sexuálního, které urážejí lidskou důstojnost.

67

Je tudíž třeba zkoumat, zda skutečnost, že do zprávy vyšetřovacího výboru a sporného rozhodnutí byly zahrnuty informace, jež se týkají soukromého života navrhovatelky a jsou údajně nadbytečné a irelevantní, je s ohledem na sledovaný cíl nepřiměřeným omezením práva na respektování soukromého života.

68

V tomto ohledu Tribunál v bodě 71 napadeného rozsudku předně uvedl, že tyto různé informace měly podobu přímých odkazů na vyjádření svědků a že uvedení těchto vyjádření umožnilo prokázat skutečnosti, o které se vyšetřovací výbor opíral při vypracovávání svých doporučení.

69

Na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelka, měl Tribunál dále v bodě 72 napadeného rozsudku za to, že vyšetřovací výbor neuváděl závěry nebo potvrzení, jež by se týkala jejího zdravotního stavu, ale omezil se na převzetí vyjádření svědků. Tento výbor z nich však nevyvodil žádné důsledky, jež by se týkaly zdravotního stavu.

70

Tribunál měl konečně v bodě 74 uvedeného rozsudku za to, že zpráva vyšetřovacího výboru je každopádně interním dokumentem, který je určen výlučně prezidentovi EIB a dvěma dotčeným stranám, a tudíž nemohla být dále šířena.

71

Vzhledem k výše uvedenému není patrné, že by odkazy na informace týkající se soukromého života navrhovatelky, jež byly zahrnuty ve zprávě vyšetřovacího výboru a sporném rozhodnutí, byly nepřiměřené či irelevantní.

72

Tribunál se tudíž nedopustil nesprávného právního posouzení stran článku 7 Listiny, když konstatoval, že EIB nejednala protiprávně, když do této zprávy a tohoto rozhodnutí zahrnula výše uvedené informace.

73

Zatřetí, co se týče údajné škodlivosti určitých poznámek týkajících se zdraví navrhovatelky, posledně uvedená opětovně odkazuje na lékařskou zprávu psychoterapeuta, jež byla vypracována v červenci 2016, tj. po sepsání zprávy vyšetřovacího výboru. V tomto ohledu stačí uvést, že navrhovatelka v kasačním opravném prostředku Tribunálu nevytýká, že tuto lékařskou zprávu nezohlednil.

74

Druhý a třetí důvod kasačního opravného prostředku je třeba tudíž zamítnout.

75

V souladu s čl. 61 prvním pododstavcem druhou větou statutu Soudního dvora Evropské unie může Soudní dvůr v případě, že zruší rozhodnutí Tribunálu, vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje.

76

V této souvislosti je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury platí, že porušení práva na obhajobu, a konkrétně práva být vyslechnut, vede ke zrušení rozhodnutí přijatého na konci řízení pouze tehdy, pokud toto řízení mohlo bez této vady dospět k jinému výsledku (rozsudek ze dne10. září 2013, G. a R., C‑383/13 PPU, EU:C:2013:533, bod 38, a rozsudek ze dne 3. července 2014, Kamino International Logistics a Datema Hellmann Worldwide Logistics, C‑129/13 a C‑130/13, EU:C:2014:2041, bod 79).

77

V projednávané věci je třeba uvést, že se Tribunál, jak vyplývá z bodu 59 tohoto rozsudku, dopustil nesprávného právního posouzení, když nekonstatoval, že skutečnost, že navrhovatelce nebylo poskytnuto minimálně shrnutí vyjádření osoby, jež byla obviněna z obtěžování, a jednotlivých vyslechnutých svědků a že k těmto vyjádřením nemohla být vyslechnuta, čímž jí nebylo umožněno, aby se účinně vyjádřila k jejich obsahu před tím, než vyšetřovací výbor předložil svá doporučení prezidentovi EIB, a každopádně před tím, než prezident EIB přijal sporné rozhodnutí, které se jí nepříznivě dotýkalo, byla v rozporu s požadavky, jež vyplývají z článku 41 Listiny.

78

Tato vada měla nutně dopad jak na obsah zprávy vyšetřovacího výboru, tak i na obsah sporného rozhodnutí, čímž tato zpráva a toto rozhodnutí mohly odůvodněně dospět k jinému výsledku.

79

Nicméně vzhledem k tomu, že uvedená zpráva je pouhým přípravným aktem uvedeného rozhodnutí, a nelze jí považovat za napadnutelný akt a nemůže tak být zrušena, je třeba zrušit pouze sporné rozhodnutí.

80

Co se návrhových žádání znějících na náhradu újmy týče, jež jsou zmíněna v bodě 60 tohoto rozsudku, je třeba zaprvé uvést, že zrušení sporného rozhodnutí představuje přiměřené zadostiučinění nahrazující veškerou nemajetkovou újmu, kterou mohla navrhovatelka v projednávané věci utrpět.

81

Návrhová žádání směřující na náhradu této nemajetkové újmy jsou tudíž bezpředmětná a není třeba o nich rozhodovat (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. července 1987, Hochbaum a Rawes v. Komise, 44/85, 77/85, 294/85 a 295/85, EU:C:1987:348, bod 22).

82

Zadruhé, co se týče návrhových žádání znějících na to, aby bylo EIB uloženo zaplatit navrhovatelce částku ve výši 977 eur (včetně DPH), jakož i zálohy ve výši 5850 z titulu vynaložených lékařských výloh, je třeba uvést, že nebyla prokázána ani tvrzena žádná příčinná souvislost mezi protiprávností, jíž se dopustila EIB a která byla konstatována v bodě 77 tohoto rozsudku, a těmito léčebnými výlohami. Navrhovatelka totiž ve své žalobě v prvním stupni uvádí, že tyto léčebné výlohy jsou „přímým důsledkem“ sexuálního obtěžování, jehož obětí se údajně stala. Navíc, co se týče „zálohy“ ve výši 5850 eur na budoucí léčebné výlohy, jejíhož zaplacení se navrhovatelka domáhá, je tento bod návrhových žádání každopádně předčasný, neboť takové náklady zatím nebyly vynaloženy.

83

Za těchto podmínek je třeba návrhová žádání znějící na náhradu újmy, jež jsou zmíněna v předchozím bodě tohoto rozsudku, zamítnout.

84

Článek 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora stanoví, že je-li kasační opravný prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydá sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne o nákladech řízení.

85

Podle čl. 138 odst. 1 tohoto jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 tohoto jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

86

Vzhledem k tomu, že navrhovatelka požadovala náhradu nákladů řízení a EIB neměla úspěch v podstatné části svých návrhových žádní, je důvodné posledně uvedené uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené OZ jak v řízení v prvním stupni, tak v řízení o kasačním opravném prostředku.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto: