1

Dne 21. prosince 2012 společnost Costruzione Macchine Speciali Srl (CMS) vyznačila v rámci žádosti o ochranu mezinárodního zápisu č. 1150538 Evropskou unii s účinností od 14. prosince 2012.

2

Ochrannou známkou, pro niž k tomuto vyznačení došlo, je následující obrazová ochranná známka:

3

Výrobky, pro které byla ochrana požadována, spadají do tříd 7, 11 a 37 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a odpovídají pro každou z těchto tříd následujícímu popisu:

4

Žádost o ochranu byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 48/2013 ze dne 8. března 2013.

5

Dne 21. listopadu 2013 podala žalobkyně, společnost Puma SE, námitky na základě nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1), v pozměněném znění [nahrazeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1)], a konkrétně jeho článku 156 (nyní článek 196 nařízení 2017/1001), vykládaného ve spojení s jeho článkem 41 (nyní článek 46 nařízení 2017/1001) proti mezinárodnímu zápisu s vyznačením Evropské unie č. 1150538 pro výrobky uvedené v bodě 3 výše.

6

Námitky byly založeny na následujících mezinárodních zápisech:

7

Důvodem uplatněným na podporu námitek byl důvod uvedený v čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 (nyní čl. 8 odst. 5 nařízení 2017/1001).

8

Dne 28. listopadu 2014 námitkové oddělení zamítlo námitky z toho důvodu, že dobré jméno starších ochranných známek nebylo prokázáno.

9

Dne 26. ledna 2015 podala žalobkyně proti rozhodnutí námitkového oddělení u EUIPO odvolání na základě článků 58 až 64 nařízení č. 207/2009 (nyní články 66 až 71 nařízení 2017/1001).

10

Rozhodnutím ze dne 29. ledna 2016 (dále jen „napadené rozhodnutí“) druhý odvolací senát EUIPO odvolání zamítl z důvodu, že žalobkyně nepředložila důkaz o dobrém jménu starších ochranných známek. Měl za to, že důkazy předložené námitkovému oddělení byly zjevně nedostatečné, neboť neobsahovaly žádné konkrétní a relevantní informace, pokud jde o dobré jméno starších ochranných známek, a že nemohl zohlednit důkazy předložené poprvé v rámci řízení o odvolání.

[omissis]

12

Pokud jde dále o důkazy předložené poprvé odvolacímu senátu, tento senát měl za to, že je není možné zohlednit podle pravidla 50 odst. 1 třetího pododstavce nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 40/94 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1995, L 303, s. 1) [nahrazeného nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/625 ze dne 5. března 2018, kterým se doplňuje nařízení 2017/1001 a zrušuje nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2017/1430 (Úř. věst. 2018, L 104, s. 1)], vykládaného ve spojení s čl. 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009 (nyní čl. 95 odst. 2 nařízení 2017/1001).

13

V tomto ohledu odvolací senát zaprvé potvrdil, že dokumenty předložené ve lhůtě stanovené námitkovým oddělením pro předložení dokumentů určených k prokázání dobrého jména starších ochranných známek byly zjevně nedostatečné a mimoto byly částečně irelevantní. Důkazy předložené opožděně před odvolacím senátem proto nepředstavovaly „dodatečné“ důkazy ve smyslu pravidla 50 odst. 1 třetího pododstavce nařízení č. 2868/95, ale ve skutečnosti představovaly hlavní důkaz o dobrém jménu starších ochranných známek, takže odvolací senát neměl prostor pro uvážení, který by mu umožnil uvedené důkazy zohlednit. Zadruhé a v každém případě poté, co odvolací senát zejména konstatoval, že pravidlo 19 odst. 2 písm. c) a odst. 3 nařízení č. 2868/95 [ustanovení, jimž nyní odpovídají čl. 7 odst. 2 písm. f) a odst. 4 nařízení v přenesené pravomoci 2018/625] uvádějí konkrétně a vyčerpávajícím způsobem důkazy, které žalobkyně musí poskytnout, měl za to, že v takové situaci může vykonávat posuzovací pravomoc jen omezeným způsobem a pouze tehdy, pokud okolnosti mohly odůvodnit zpoždění na straně osoby, která podala námitky. Posledně uvedená osoba přitom v tomto ohledu nepředložila žádný legitimní důvod, přičemž ze spisu nevyplynula žádná okolnost, která by mohla odůvodnit její zpoždění při předložení dokumentů, které měla k dispozici.

14

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

15

EUIPO navrhuje, aby Tribunál:

16

Článek 132 jednacího řádu Tribunálu stanoví, že pokud již Soudní dvůr nebo Tribunál rozhodl o právní otázce nebo otázkách, které jsou totožné s právními otázkami vznesenými v žalobních důvodech, a pokud Tribunál konstatuje, že je skutkový stav zjištěn, může po ukončení písemné části řízení na návrh soudce zpravodaje a po vyslechnutí účastníků řízení usnesením s odůvodněním obsahujícím odkaz na příslušnou judikaturu prohlásit žalobu za zjevně opodstatněnou.

[omissis]

19

Žalobkyně předkládá v podstatě dva žalobní důvody, z nichž první vychází z porušení pravidel týkajících se provádění důkazů použitelných v rámci námitkového řízení založeného na důvodu uvedeném v čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 a druhý z porušení zásad právní jistoty, rovného zacházení a řádné správy.

20

Prvním žalobním důvodem žalobkyně odvolacímu senátu vytýká, že porušil pravidla týkající se provádění důkazů použitelná v rámci námitek vycházejících z důvodu uvedeného v čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, konkrétně čl. 76 odst. 1 a 2 tohoto nařízení (uvedený čl. 76 odst. 1 je nyní čl. 95 odst. 1 nařízení 2017/1001) a pravidlo 19 odst. 2 písm. c) nařízení č. 2868/95 tím, že opomněl vzít v úvahu dobré jméno starších ochranných známek jako obecně známou skutečnost, a tím, že odmítl zohlednit dodatečné důkazy, které předložila v rámci odvolání proti rozhodnutí námitkového oddělení, přestože tyto dodatečné důkazy doplňovaly relevantní důkazy, které byly předloženy ve lhůtě stanovené tímto oddělením, a to hlavně starší rozhodnutí EUIPO konstatující dobré jméno starších ochranných známek, a dále uvedla důvod, proč předložila uvedené dodatečné důkazy před odvolacím senátem, a to právě proto, že námitkové oddělení nezohlednilo relevantní důkazy, které mu byly předloženy.

21

V rámci druhého žalobního důvodu žalobkyně odvolacímu senátu vytýká, že porušil zásady právní jistoty, rovného zacházení a řádné správy tím, že bez uvedení sebemenšího důvodu implicitně odmítl zohlednit několik dřívějších rozhodnutí EUIPO přijatých v rámci jiných námitkových řízení, která byla založena na dobrém jménu týchž starších ochranných známek v rozsahu, v němž tato rozhodnutí jednak konstatovala dobré jméno těchto ochranných známek a jednak jako důkaz připouštěla zprávu o průzkumu provedeném ve Francii, která tvořila přílohu 1 sdělení o námitce dotčeného námitkového řízení, aniž vyžadovala její překlad do jazyka řízení.

22

Těmito dvěma žalobními důvody je třeba se zabývat společně, nejprve první částí druhého žalobního důvodu, týkající se nezohlednění dřívějších rozhodnutí EUIPO uplatněných žalobkyní jako důkazy o dobrém jménu starších ochranných známek, a druhou částí prvního žalobního důvodu, týkající se nezohlednění písemností předložených v příloze k písemnému odůvodnění odvolání před odvolacím senátem.

23

V těchto částech žalobních důvodů žalobkyně odvolacímu senátu v podstatě vytýká, že bez uvedení důvodů implicitně odmítl zohlednit několik dřívějších rozhodnutí EUIPO, která konstatovala dobré jméno starších ochranných známek, přestože tato rozhodnutí byla uplatněna v dotčeném námitkovém řízení jak před tímto senátem, tak před námitkovým oddělením jako důkazy o dobrém jménu starších ochranných známek.

24

Kromě toho, jelikož byla uvedená dřívější rozhodnutí před námitkovým oddělením uplatněna s dostatečným předstihem a představovala relevantní důkazy pro účely prokázání dobrého jména starších ochranných známek, jejichž nezohlednění tímto oddělením žalobkyni oprávněně překvapilo, odvolací senát nemohl v rámci posouzení, které mu přísluší provést v souladu s pravidlem 50 odst. 1 třetím pododstavcem nařízení č. 2868/95, vykládaným ve spojení s čl. 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009 řádně rozhodnout, že tyto dodatečné důkazy předložené žalobkyní v příloze k písemnému odůvodnění odvolání nemohly být zohledněny z důvodu neexistence okolnosti odůvodňující jejich opožděné předložení.

25

EUIPO zpochybňuje opodstatněnost těchto žalobních důvodů.

26

Tvrdí, že odkaz na dřívější rozhodnutí oddělení EUIPO konstatující dobré jméno starší ochranné známky uplatněné na podporu námitek učiněný osobou, která podala námitky, nemůže být považován za důkaz o dobrém jménu této ochranné známky ve smyslu čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009. Jak totiž námitkové oddělení správně uvedlo, legalita rozhodnutí EUIPO musí být posuzována na základě nařízení č. 207/2009 tak, jak je vykládáno unijním soudem, a nikoli na základě dřívější rozhodovací praxe.

27

Kromě toho EUIPO uvádí, že odvolací senát dvojím způsobem odůvodnil nezohlednění důkazů, které mu byly žalobkyní předloženy. Měl totiž za to, že s ohledem na očividnou nedostatečnost důkazů předložených ve lhůtě stanovené námitkovým oddělením za účelem prokázání dobrého jména starších ochranných známek, důkazy předložené v příloze k písemnému odůvodnění odvolání nepředstavovaly dodatečné důkazy, ale představovaly hlavní důkaz o dobrém jménu, takže byly nepřípustné na základě pravidla 50 odst. 1 třetího pododstavce nařízení č. 2868/95, vykládaného ve spojení s čl. 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009. Dále měl odvolací senát za to, že i kdyby bylo připuštěno, že mu tato ustanovení ukládají, aby se zabýval možností zohlednit takový hlavní důkaz, který mu byl předložen opožděně, musí posuzovací pravomoc provést pouze omezeným způsobem, takže tento důkaz by bylo možno přijmout pouze v případě, kdyby určité okolnosti mohly toto zpoždění odůvodnit, o což se v daném případě nejednalo, jelikož dotčené dokumenty mohly být předloženy ve lhůtě stanovené námitkovým oddělením. Je nesprávné vysvětlení, které v tomto ohledu poskytla žalobkyně, a to že zejména dřívější rozhodnutí EUIPO, které uplatnila před námitkovým oddělením, představovala důkaz o dobrém jménu, a chybu, jíž se dopustila, pokud jde o důkazní hodnotu těchto rozhodnutí, nelze považovat za odůvodnění opravňující opožděné předložení důkazů.

28

Konečně v písemné odpovědi na otázku položenou v rámci organizačního procesního opatření ze dne 6. července 2018 EUIPO sdělil, že odvolací senát výslovně uvedl, že zpráva o průzkumu provedeném ve Francii nemohla být zohledněna vzhledem k tomu, že chyběl překlad hlavních částí této zprávy. Tímto stanoviskem se nepřipojil k posouzení, jež plynulo z rozhodnutí námitkového oddělení uplatněných žalobkyní, a poskytl výslovné odůvodnění svého odlišného rozhodnutí.

29

V tomto ohledu je třeba připomenout některé základní úvahy uvedené Soudním dvorem v rozsudku ze dne 28. června 2018, EUIPO v. Puma (C‑564/16 P, EU:C:2018:509), které odůvodňují použití článku 132 jednacího řádu v projednávané věci.

30

Z pravidla 19 odst. 2 písm. c) nařízení č. 2868/95 vyplývá, že v případě námitek založených na důvodu uvedeném v čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 může osoba, která námitky podala, v zásadě volně zvolit formu důkazu o dobrém jménu starší ochranné známky, jehož předložení u EUIPO považuje za účelné, a EUIPO je tudíž povinen analyzovat důkazy předložené osobou, která námitky podala, a nemůže bez dalšího odmítnout určitý druh důkazu vzhledem k jeho formě. Osoba, která námitky podala, tudíž může jakožto důkazy na podporu dobrého jména starší ochranné známky uplatněné na podporu námitek uplatnit jedno či několik dřívějších rozhodnutí EUIPO konstatujících existenci dobrého jména téže ochranné známky a EUIPO je v tomto případě povinen uvedená rozhodnutí zohlednit (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. června 2018, EUIPO v. Puma, C‑564/16 P, EU:C:2018:509, body 58, 69 a 76).

31

Jsou-li dřívější rozhodnutí EUIPO, jichž se osoba, která podala námitky, dovolává jako důkazu v rozsahu, v němž konstatovala dobré jméno starší ochranné známky, o něž opírá své námitky na základě čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, odůvodněná, pokud jde o důkazní podklad a skutečnosti, z nichž toto zjištění vychází, tato rozhodnutí představují významný nepřímý důkaz o tom, že uvedená ochranná známka může být rovněž považována za ochrannou známku mající dobré jméno ve smyslu tohoto ustanovení v rámci probíhajícího námitkového řízení (rozsudek ze dne 28. června 2018, EUIPO v. Puma, C‑564/16 P, EU:C:2018:509, body 94 a 95). Takové zjištění je totiž skutkovým zjištěním a nezávisí na ochranné známce, jejíž zápis je považován [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. června 2018, EUIPO v. Puma, C‑564/16 P, EU:C:2018:509, bod 81, a ze dne 9. září 2016, Puma v. EUIPO – Gemma Group (Znázornění kočkovité šelmy ve skoku), T‑159/15, EU:T:2016:457, bod 33].

32

Kromě toho je třeba připomenout, že s ohledem na zásady rovného zacházení a řádné správy musí EUIPO zohlednit rozhodnutí přijatá ve věci podobných žádostí a se zvláštní pozorností se zabývat otázkou, zda je třeba rozhodnout v tomtéž smyslu, či nikoliv, v souladu se zásadou legality. Tato povinnost existuje jak v řízeních týkajících se absolutního důvodu pro zamítnutí zápisu, tak v řízeních týkajících se relativního důvodu pro zamítnutí zápisu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. června 2018, EUIPO v. Puma, C‑564/16 P, EU:C:2018:509, body 60 až 63).

33

Zásada řádné správy zahrnuje mimo jiné povinnost správních orgánů odůvodňovat svá rozhodnutí. Tato povinnost, která pokud jde o rozhodnutí EUIPO, vyplývá rovněž z článku 75 nařízení č. 207/2009, EUIPO ukládá, aby jasně a jednoznačně uváděl úvahy, o něž opírá svá rozhodnutí. Dodržování uvedené povinnosti musí být posuzováno s ohledem na znění dotčeného rozhodnutí, na jeho kontext a na soubor právních pravidel upravujících dotčenou oblast. Argumenty uplatněné v rámci správního řízení tvoří součást tohoto kontextu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. června 2018, EUIPO v. Puma, C‑564/16 P, EU:C:2018:509, body 64 až 66).

34

Proto pokud se osoba, která podala námitky, před námitkovým oddělením dovolává konkrétně jakožto důkazu dobrého jména starší ochranné známky uplatňované na podporu námitek ve smyslu čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 dřívějších rozhodnutí EUIPO o dobrém jménu téže ochranné známky, oddělení EUIPO mají povinnost přezkumu a poskytnutí odůvodnění, při jejímž výkonu tato oddělení musí zohlednit rozhodnutí, která již přijala a se zvláštní pozorností se zabývat otázkou, zda je třeba rozhodnout v tomtéž smyslu, či nikoli. Pokud se tato oddělení rozhodnou přijmout odlišné stanovisko oproti stanovisku obsaženému v takových dřívějších rozhodnutích, co se týče otázky dobrého jména dotyčné ochranné známky, přísluší jim, aby tuto odlišnost ve vztahu k uvedeným rozhodnutím výslovně odůvodnila s uvedením, proč tato rozhodnutí nejsou nebo již nadále nejsou relevantní (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. června 2018, EUIPO v. Puma, C‑564/16 P, EU:C:2018:509, body 66 a 76).

35

V tomto ohledu je třeba mít za to, že osoba, která podala námitky, konkrétně uplatňuje dřívější rozhodnutí EUIPO ve smyslu bodu 34 výše zejména tehdy, když je ve sdělení o námitce přesně identifikuje a uvede jejich základní obsah v jazyce námitkového řízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. června 2018, EUIPO v. Puma, C‑564/16 P, EU:C:2018:509, bod 69).

36

Konečně je možné, že oddělení EUIPO, před nímž jsou uplatněna dřívější rozhodnutí EUIPO konstatující dobré jméno starší ochranné známky, má za to, že nemůže v podobném případě splnit povinnost vyplývající ze zásady řádné správy, a sice přezkoumat relevanci těchto dřívějších rozhodnutí ve vztahu k rozhodnutí, které musí samo vydat, a případně výslovně odůvodnit odlišné stanovisko, aniž disponuje důkazy, které byly předloženy v rámci námitkových řízení, které vedly k přijetí uvedených dřívějších rozhodnutí. V tomto případě uvedené oddělení nemá jinou volbu než využít možnosti, jíž disponuje na základě čl. 63 odst. 2 a článku 78 nařízení č. 207/2009 (nyní čl. 70 odst. 2 a článek 97 nařízení 2017/1001), a požádat o předložení takových důkazů za účelem výkonu posuzovací pravomoci a provedení úplného přezkumu námitek (rozsudek ze dne 28. června 2018, EUIPO v. Puma, C‑564/16 P, EU:C:2018:509, body 97 a 98).

37

Výkon této možnosti odvolacím senátem je v souladu s pravidlem 50 odst. 1 třetím pododstavcem nařízení č. 2868/95, vykládaným ve spojení s čl. 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009, jestliže byly důkazy předloženy ve lhůtě původně stanovené námitkovým oddělením (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. června 2018, EUIPO v. Puma, C‑564/16 P, EU:C:2018:509, body 91, 98 a 99).

38

Právě na základě všech těchto úvah je třeba posoudit opodstatněnost obou částí žalobních důvodů předložených žalobkyní, které byly uvedeny v bodě 22 výše, jimiž žalobkyně odvolacímu senátu vytýká, že nezohlednil dřívější rozhodnutí oddělení EUIPO, která před ním byla řádně uplatněna, a dále že odmítl důkazy předložené v příloze k písemnému odůvodnění odvolání jako nepřípustné, a to kvůli jejich opožděnému a neodůvodněnému předložení.

39

V tomto ohledu je třeba nejprve konstatovat, že žalobkyně konkrétně uplatnila tři dřívější rozhodnutí EUIPO jakožto důkazy o dobrém jménu starších ochranných známek.

40

V bodě 1.2 sdělení o námitce a v bodě 2.1 písemného odůvodnění odvolání před odvolacím senátem žalobkyně uplatnila rozhodnutí EUIPO vydaná dne 20. srpna 2010 v rámci námitkového řízení B 1459017 týkajícího se starší ochranné známky, na niž se vztahuje mezinárodní zápis č. 593987, dne 30. srpna 2010 v rámci námitkového řízení B 1287178 týkajícího se téže starší ochranné známky a dne 30. května 2011 v rámci námitkového řízení B 1291618 týkajícího se uvedené starší ochranné známky, jakož i ochranné známky, na niž se vztahuje mezinárodní zápis č. 480105.

41

Dále byla uvedená dřívější rozhodnutí EUIPO výslovně uplatněna jakožto důkazy. Kromě toho je třeba mít v kontextu dotčeného námitkového řízení za to, že uvedená dřívější rozhodnutí byla uplatněna jako důkazy o dobrém jménu starších ochranných známek, jichž se uvedená rozhodnutí týkala.

[omissis]

44

Konečně, uvedená dřívější rozhodnutí byla uplatněna konkrétně, jelikož ve sdělení o námitce a následně v písemném odůvodnění odvolání před odvolacím senátem byly příslušné části zopakovány za účelem zohlednění posouzení EUIPO, pokud jde o dobré jméno dotyčných starších ochranných známek a úvah, z nichž toto posouzení vycházelo.

45

Kromě toho Tribunál již v bodě 30 rozsudku ze dne 9. září 2016, Znázornění kočkovité šelmy ve skoku (T‑159/15, EU:T:2016:457), konstatoval, že tři dřívější rozhodnutí oddělení EUIPO uplatněná žalobkyní představovala nedávnou rozhodovací praxi, jež obsahovala závěr o dobrém jménu a o široké znalosti dotyčných ochranných známek u veřejnosti, a to ochranných známek, které představují dvě ze tří dotyčných starších ochranných známek v rámci dotčeného námitkového řízení. Kromě toho je třeba poukázat na to, že tato rozhodnutí se týkala výrobků, které jsou totožné nebo podobné výrobkům v této projednávané věci a některých členských států dotčených v projednávané věci.

46

Proto s ohledem na povinnost provést šetření a uvést odůvodnění vyplývající ze zásady řádné správy byl odvolací senát povinen zohlednit rozhodnutí EUIPO uplatněná žalobkyní a se zvláštní pozorností se zabývat otázkou, zda je třeba rozhodnout, či nikoli, v tomtéž smyslu, a pokud ne, výslovně toto odlišné posouzení odůvodnit a uvést, proč uvedená rozhodnutí nejsou relevantní nebo proč již nadále nejsou relevantní.

47

Zaprvé je třeba konstatovat, že odvolací senát implicitně rozhodl, že nezohlední dřívější rozhodnutí EUIPO uplatněná žalobkyní a své rozhodnutí v tomto ohledu konkrétně neodůvodnil. Nicméně vzhledem k tomu, že takto rozhodl ve stejném smyslu jako námitkové oddělení, je nutno zohlednit odůvodnění poskytnuté k této záležitosti v rozhodnutí námitkového oddělení a shrnuté v předposlední odrážce bodu 6 napadeného rozhodnutí, s ohledem na funkční kontinuitu mezi námitkovými odděleními a odvolacími senáty [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. září 2016, Sun Cali v. EUIPO – Abercrombie & Fitch Europe (SUN CALI), T‑512/15, EU:T:2016:527, bod 46 a citovaná judikatura].

48

Toto odůvodnění, podle něhož legalita rozhodnutí EUIPO musí být posuzována výlučně na základě nařízení č. 207/2009, jak je vykládáno unijním soudem, a nikoli na základě dřívější rozhodovací praxe odvolacích senátů EUIPO, však s ohledem na judikaturu připomenutou v bodech 30 až 37 výše zjevně nesplňuje požadavky vyplývající ze zásady řádné správy, jelikož nezohledňuje možnou relevanci dřívějších rozhodnutí EUIPO, zejména pokud jde o rozhodnutí, která již konstatovala dobré jméno starší ochranné známky uplatněné na podporu námitek na základě důvodu uvedeného v čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009.

49

Zadruhé je napadené rozhodnutí stiženo podobnou nesrovnalostí v rozsahu, v němž odvolací senát odmítl zohlednit důkazy předložené žalobkyní v příloze k písemnému odůvodnění odvolání, přestože žalobkyně řádně uplatnila několik dřívějších rozhodnutí EUIPO ve sdělení o námitce, a to bez ohledu na odůvodnění poskytnuté v tomto ohledu.

50

V rozsahu, v němž odvolací senát odůvodnil odmítnutí těchto důkazů hlavně neexistencí jakýchkoli relevantních důkazů předložených žalobkyní ve lhůtě stanovené námitkovým oddělením, totiž porušil volnost při dokazování, již má osoba, která podala námitky, pokud jde o dobré jméno starší ochranné známky, již uplatňuje na podporu námitek na základě důvodu uvedeného v čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, jak bylo připomenuto v bodě 30 výše, i zvláštní hodnotu dřívějších rozhodnutí, která konstatovala jméno téže ochranné známky.

51

Dále podpůrný důvod pro nezohlednění dotyčných důkazů, podle něhož opožděné předložení těchto důkazů týkajících se dobrého jména starších ochranných známek nebylo odůvodněno žádnou okolností, rovněž vychází z nesprávného předpokladu, podle něhož dřívější rozhodnutí EUIPO, která konstatovala dobré jméno dvou z těchto ochranných známek, nepředstavovala relevantní důkazy, takže námitkové oddělení nebylo povinno je vzít v úvahu, i když tato rozhodnutí byla konkrétně uplatněna osobou, která podala námitky, ve lhůtě stanovené tímto oddělením. Kromě toho je třeba zdůraznit, že vzhledem k tomu, že uvedené důkazy předložené odvolacímu senátu tvořily zčásti důkazy posuzované odděleními EUIPO v rámci námitkových řízení, ve kterých byla vydána uvedená dřívější rozhodnutí, jednalo se o důkazy, jejichž předložení si mělo v projednávané věci vyžádat námitkové oddělení, a neučinilo-li tak, měl si je vyžádat odvolací senát, pokud měl za to, že nemohl splnit svou povinnost provést šetření a uvést odůvodnění vyplývající ze zásady řádné správy, jak vyplývá z bodů 97 a 98 rozsudku ze dne 28. června 2018, EUIPO v. Puma (C‑564/16 P, EU:C:2018:509), které byly připomenuty v bodě 36 výše.

52

Argumenty předložené ve vyjádření k žalobě a vyjádření EUIPO nejsou s to zpochybnit výše uvedené úvahy.

53

Jedná se zaprvé o tvrzení, že zohlednění předchozích rozhodnutí oddělení EUIPO, která konstatovala dobré jméno téže ochranné známky v rámci jiných námitkových řízení, je v rozporu s právy dalšího účastníka, jenž se neměl možnost vyjádřit k důkazní hodnotě a relevanci důkazů předložených v rámci řízení, která vedla k uvedeným rozhodnutím, jelikož se těchto řízení neúčastnil.

54

Na straně jedné totiž platí, že pokud osoba, která podala námitky, zamýšlí uplatnit jakožto důkazy o dobrém jménu starší ochranné známky dřívější rozhodnutí oddělení EUIPO, která konstatovala dobré jméno této ochranné známky, musí uplatnit toto rozhodnutí konkrétně, což především znamená, že uvede základní obsah tohoto rozhodnutí.

55

Na straně druhé oddělení EUIPO, před nímž je takové starší rozhodnutí takto uplatněno, může využít pravomoci, kterou mu svěřuje čl. 63 odst. 2 a článek 78 nařízení č. 207/2009 za účelem vyzvání osoby, která podala námitky, aby předložila důkazy, které byly zkoumány v rámci řízení, které vedlo k tomuto staršímu rozhodnutí, a to pokaždé, když je takové předložení potřeba. Toto předložení důkazů může být požadováno nejen k tomu, aby umožnilo uvedenému oddělení splnit povinnost provést šetření a uvést odůvodnění, kterou mu v takové situaci ukládá zásada řádné správy, ale také proto, aby mu umožnilo zajistit vůči dalšímu účastníkovi dodržení zásady kontradiktornosti a rovnosti zbraní mezi účastníky v řízeních inter partes.

56

Zadruhé nelze přijmout tvrzení EUIPO, podle něhož by povinnost uložená oddělením EUIPO zohlednit starší rozhodnutí, která konstatovala dobré jméno téže ochranné známky uplatněné na podporu námitek, které jim byly předloženy, znamenala, že by odvolací senát mohl být nucen uvést své rozhodnutí do souladu s dřívějším rozhodnutím námitkového oddělení. Z povinnosti provést šetření a uvést odůvodnění vyplývající ze zásady řádné správy totiž rovněž plyne, že oddělení EUIPO, před nímž je řádně uplatněno dřívější rozhodnutí, nejenže musí vzít v úvahu toto rozhodnutí, ale také se musí zabývat otázkou, zda je třeba rozhodnout, či nikoli, v témže smyslu.

[omissis]

62

Z veškerých předcházejících úvah vyplývá, že žaloba je zjevně opodstatněná v rozsahu, v němž žalobkyně vytýká odvolacímu senátu, že nezohlednil dřívější rozhodnutí oddělení EUIPO, která před ním byla řádně uplatněna, a dále že odmítl důkazy předložené v příloze k písemnému odůvodnění odvolání jako nepřípustné, a to z důvodu jejich opožděného a neodůvodněného předložení.

[omissis]

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (první senát),

rozhodl takto: