EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62015TN0185

Věc T-185/15: Žaloba podaná dne 14. dubna 2015 – Buonotourist v. Komise

OJ C 190, 8.6.2015, p. 27–28 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

8.6.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 190/27


Žaloba podaná dne 14. dubna 2015 – Buonotourist v. Komise

(Věc T-185/15)

(2015/C 190/31)

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Buonotourist Srl (Castel San Giorgio, Itálie) (zástupci: G. Capo a L. Visone, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

zrušil rozhodnutí Komise ze dne 19. ledna 2015 o státní podpoře SA.35843 (2014/c) (ex 2012/NN), oznámené žalobkyni 20. února 2015, jež bylo Itálií provedeno;

prohlásil v souladu s články 263 a 264 SFEU, že rozhodnutí Evropské komise ze dne 19. ledna 2015 v řízení o státní podpoře SA.35842 (2014/C) (ex 2012/NN) (ohledně částky 1 1 11  572 eur) je od počátku neplatné v části, v níž uvádí, že částky přiznané jako náhrady za závazek veřejné služby ve smyslu nařízení (EHS) č. 1191/69, poskytnuté podle článku 11 tohoto nařízení při dodržení tarifních povinností v odvětví místní dopravy, je třeba považovat za neoznámené opatření představující státní podporu podle čl. 107 odst. 1 SFEU neslučitelnou s vnitřním trhem;

prohlásil v souladu s články 263 a 264 SFEU, že rozhodnutí Evropské komise ze dne 19. ledna 2015 v řízení o státní podpoře SA.35842 (2014/C) (ex 2012/NN) (ohledně částky 1 1 11  572 eur) je od počátku neplatné v části, v níž stanoví provozní opatření na vymáhání podpory placené italským státem;

uložil Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených společností Buonotourist Srl.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Komise v napadeném rozhodnutí prohlásila, že platby provedené ve prospěch společnosti Buonotourist, ať z důvodu náhrady či náhrady škody za jednostranné protiprávní uložení závazku veřejné služby v letech 1996 až 2002, jsou neoznámeným opatřením představujícím státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy, která je neslučitelná s vnitřním trhem. Následně tedy stanovila provozní opatření k vrácení podpory.

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně osm žalobních důvodů.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení článků 93, 107, 108 a 263 SFEU ve vztahu k článku 17 nařízení Rady (EHS) č. 1191/69 ze dne 26. června 1969 o postupu členských států ohledně závazků vyplývajících z pojmu veřejné služby v dopravě po železnici, silnici a vnitrozemských vodních cestách (Úř. věst. L 156, s. 1).

V tomto ohledu žalobkyně tvrdí, že slučitelnost částek přiznaných jako náhrady za závazek veřejné služby při dodržení tarifu podle nařízení (EHS) č. 1191/69 musí být hodnocena podle ustanovení tohoto nařízení a nikoli ve vztahu k ustanovením Smlouvy týkajícím se státních podpor. Komise se tím, že postupovala podle ustanovení Smlouvy, dopustila nesprávného právního posouzení.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení článku 4 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (Úř. věst. L 83, s. 1), ve vztahu k článkům 107 a 108 SFEU.

V tomto ohledu žalobkyně tvrdí, že Komise nahlížela na náhrady přiznané společnosti Buonotourist za závazek veřejné služby jako na neoznámené opatření. Platba těchto náhrad však byla uskutečněna až po oznámení tohoto opatření Komisi. Komise se následně dopustila nesprávného právního posouzení a procesní vady tím, že přijala rozhodnutí o zahájení řízení čtrnáct měsíců poté, co toto oznámení obdržela.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení článků 93, 107 a 108 SFEU ve vztahu k článku 17 nařízení (EHS) č. 1191/69 a článku 9 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 ze dne 23. října 2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1191/69 a č. 1107/70.

V tomto ohledu žalobkyně tvrdí, že Komise se dopustila nesprávného právního posouzení tím, že porušila zásady právní jistoty a ochrany legitimního očekávání, jelikož se tato věc řídí nařízením (EHS) č. 1191/69.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 1 písm. f) ve vztahu k písm. g) a článkům 4, 7 a 15 nařízení (EHS) č. 659/1999. Ve smyslu článku 17 nařízení (EHS) č. 1191/69.

V tomto ohledu žalobkyně tvrdí, že náhrady plynoucí z použití téhož nařízení jsou osvobozeny od postupu předběžného oznamování a že částky přiznané společnosti Buonotourist spadají do existujících podpor. Komise se dopustila nesprávného právního posouzení z důvodu porušení čl. 108 odst. 2 SFEU, jelikož nemohla nařídit vrácení uhrazených částek z důvodu jejich kvalifikace coby nezákonně poskytnuté podpory.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z porušení článku 267 SFEU a článků 6 a 13 EÚLP, jakož i článků 93, 107 a 108 SFEU.

V tomto ohledu žalobkyně tvrdí, že Consiglio di Stato již učinil hodnocení ohledně článků 11 a 17 nařízení (EHS) č. 1191/69 a přijal tak stanovisko k zahrnutí přiznaných částek do existujících podpor. Komise tak překročila svou pravomoc, jelikož nemůže zrušit rozhodnutí – rovněž vnitrostátních – soudních orgánů při uplatňování práva Společenství.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z porušení článků 6, 7 a 13 EÚLP; článků 93, 107 a 108 ve vztahu k článkům 258 a násl. SFEU, ve vztahu k článku 101 Ústavy Italské republiky, jakož i článku 2909 občanského zákoníku.

V tomto ohledu žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí má dopad na rozhodnutí Consiglio di Stato týkající se výkladu a použití norem Společenství. Komise tímto jednáním překročila svou pravomoc, jelikož nemohla rozhodnutí zrušit, ale měla postupovat podle článku 258 SFEU.

7.

Sedmý žalobní důvod vycházející z porušení článků 11 a 17 nařízení (EHS) č. 1191/19691, článků 93, 107 a 108 SFEU, jakož i z existence zneužití pravomoci v projednávané věci.

V tomto ohledu žalobkyně tvrdí, že opatření lze kvalifikovat jako státní podporu, když má skutečný a konkrétní dopad na obchod a hospodářskou soutěž v tom smyslu, že tento dopad musí být konkrétně uskutečněn a prokázán. Komise tuto okolnost v žádném případě neprokázala. To platí tím spíš, že v regionu Kampánie nebyl vnitřní trh místní veřejné dopravy nikdy otevřen hospodářské soutěži.

8.

Osmý žalobní důvod vycházející z porušení článků 1, 11 a 17 nařízení (EHS) č. 1191/69, jakož i článků 93, 107 a 108 SFEU.

V tomto ohledu žalobkyně tvrdí, že Komise se dopustila nesprávného skutkového zjištění, když konstatovala, že přiznané náhrady byly provedeny metodou výpočtu určenou ex post. Přiložené dokumenty však prokazují opak.


Top