Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Înalta Curte de Casaţie şi Justiţie (Rumunsko) dne 20. dubna 2015 – Taser International Inc. v. SC Gate 4 Business SRL, Cristian Mircea Anastasiu

(Věc C-175/15)

(2015/C 236/33)

Jednací jazyk: rumunština

Předkládající soud

Înalta Curte de Casaţie şi Justiţie

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Taser International Inc.

Žalovaní: SC Gate 4 Business SRL, Cristian Mircea Anastasiu

Předběžné otázky

Musí být článek 24 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (1) vykládán v tom smyslu, že výrazem „není-li soud příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení“ se rozumí i situace, kdy si strany smlouvy o převodu práv k ochranné známce zapsané v členském státě Evropské unie jednoznačným a nezpochybněným způsobem ujednaly, že k projednání sporů týkajících se plnění smluvních závazků jsou příslušné soudy státu, který není členským státem Evropské unie a ve kterém má žalobce bydliště (sídlo), přičemž se žalobce obrátil na soud členského státu Evropské unie, na jehož území má své bydliště (sídlo) žalovaný?

V případě kladné odpovědi:

Musí být čl. 23 odst. 5 téhož nařízení vykládán v tom smyslu, že se nevztahuje na doložku o příslušnosti soudu státu, který není členským státem Evropské unie, s tím důsledkem, že soud projednávající věc na základě článku 2 nařízení určí příslušnost podle právních předpisů mezinárodního práva soukromého svého vnitrostátního práva?

Lze spor, jehož předmětem je soudní výkon povinnosti převést práva k ochranné známce zapsané v členském státě Evropské unie, jež vznikla v rámci smlouvy uzavřené mezi účastníky tohoto sporu, považovat za spor týkající se práva, „které vyžaduje udělení nebo zápis“ ve smyslu čl. 22 odst. 4 nařízení, s ohledem na to, že podle práva státu, ve kterém je ochranná známka zapsána, převod práv k ochranné známce podléhá zápisu do rejstříku ochranných známek a zveřejnění v úředním věstníku průmyslového vlastnictví?

V případě záporné odpovědi, brání článek 24 nařízení tomu, aby soud projednávající věc na základě článku 2 nařízení v situaci, jako je ta popsaná ve výše uvedené předběžné otázce, určil, že není příslušný k rozhodnutí ve věci, i když se žalovaný k tomuto soudu dostavil, včetně posledního stupně řízení, aniž by namítal jeho nepříslušnost?

(1)  Úř. vest. L 12, s. 1.