—

za slovenskou vládu B. Ricziovou, jako zmocněnkyní,

—

za německou vládu T. Henzem a J. Kemper, jako zmocněnci,

—

za Evropskou komisi G. Goddin a A. Tokárem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 1, čl. 3 písm. m), čl. 10 odst. 1 a 2, čl. 22 odst. 1, jakož i článku 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (Úř. věst. 2008, L 133, s. 66, a opravy Úř. věst. 2009, L 207, s. 14; Úř. věst. 2010, L 199, s. 40; Úř. věst. 2011, L 234, s. 46 a Úř. věst. 2015, L 36, s. 15).

2

Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi společností Home Credit Slovakia, a.s. a Klárou Bíróovou ve věci návrhu na zaplacení zbývajících dlužných částek z úvěru, jenž tato společnost poskytla Kláře Bíróové, která se dostala do prodlení.

3

Body 7, 9, 10, 19, 30, 31 a 47 odůvodnění směrnice 2008/48 uvádějí:

[…]

[…]

[…]

[…]

4

Článek 1 této směrnice, nadepsaný „Předmět“, stanoví:

„Účelem této směrnice je harmonizovat některé aspekty právních a správních předpisů členských států, které se týkají smluv o spotřebitelském úvěru.“

5

Článek 3 písm. m) uvedené směrnice, nadepsaný „Definice“, stanoví:

„Pro účely této směrnice se rozumí:

[…]

6

Článek 10 téže směrnice, nadepsaný „Informace, které mají být uvedeny v úvěrových smlouvách“, stanoví:

„1.   Úvěrové smlouvy se vypracovávají na papíře nebo na jiném trvalém nosiči.

Každá smluvní strana obdrží jedno vyhotovení úvěrové smlouvy. Tímto článkem nejsou dotčena žádná vnitrostátní pravidla ohledně platnosti uzavírání úvěrových smluv, jež jsou v souladu s právem Společenství.

2.   Úvěrová smlouva jasně a výstižně uvádí:

3.   Použije-li se odst. 2 písm. i), poskytne věřitel spotřebiteli bezplatně kdykoliv za trvání úvěrové smlouvy výpis z účtu v podobě tabulky umoření.

4.   V případě úvěrové smlouvy, podle které platby spotřebitele nevedou k okamžitému odpovídajícímu umořování celkové výše úvěru, a namísto toho jsou použity pro tvorbu kapitálu po dobu a za podmínek, jež jsou stanoveny v úvěrové smlouvě nebo v doplňkové smlouvě, uvádějí informace požadované podle odstavce 2 jasně a výstižně, že tyto úvěrové smlouvy zaručují splacení celkové částky úvěru čerpané podle úvěrové smlouvy, pouze je-li tato záruka poskytnuta.

[…]“

7

Článek 14 odst. 1 směrnice 2008/48, nadepsaný „Právo na odstoupení od smlouvy“, stanoví:

„Spotřebitel má k dispozici lhůtu čtrnácti kalendářních dnů na odstoupení od úvěrové smlouvy bez uvedení důvodu.

Lhůta pro odstoupení od smlouvy začíná běžet

8

Článek 22 této směrnice, nadepsaný „Harmonizace a kogentní povaha směrnice“, stanoví:

„1.   Pokud tato směrnice obsahuje harmonizovaná ustanovení, nesmějí členské státy ve svém vnitrostátním právu zachovávat ani zavádět ustanovení odchylná od ustanovení této směrnice.

[…]

3.   Členské státy dále zajistí, aby předpisy, které přijmou k provedení této směrnice, nemohly být obcházeny v důsledku formulace smluv, zejména zahrnutím čerpání nebo úvěrových smluv spadajících do oblasti působnosti této směrnice do úvěrových smluv, jejichž povaha nebo účel by umožnily vyhnout se použití směrnice.

[…]“

9

Článek 23 uvedené směrnice, nadepsaný „Sankce“, stanoví:

„Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“

10

Příloha II směrnice 2008/48, která se týká „Standardních evropských informací o spotřebitelském úvěru“, obsahuje v bodě 2, nadepsaném „Popis základních vlastností úvěrového produktu“, kolonku nadepsanou „Splátky a případně způsob rozdělení splátek“. Této kolonce odpovídá následující popis:

„Budete muset uhradit toto:

[Výše, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést]

Úroky a/nebo poplatky budou splatné tímto způsobem: […]“

11

Cílem zákona č. 129/2010 Z. z. o spotrebiteľských úveroch a o iných úveroch a pôžičkách pre spotrebiteľov a o zmene a doplnení niektorých zákonov (zákon č. 129/2010 Sb. o spotřebitelských úvěrech a o jiných úvěrech a půjčkách pro spotřebitele a o změně a doplnění některých zákonů) ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „zákon č. 129/2010“) je provést směrnici 2008/48 do slovenského práva.

12

Ustanovení § 9 tohoto zákona stanoví:

„1.   Smlouva o spotřebitelském úvěru musí mít písemnou formu. Každá smluvní strana obdrží nejméně jedno její vyhotovení v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči, který je spotřebiteli dostupný.

2.   Smlouva o spotřebitelském úvěru musí kromě obecných náležitostí podle občanského zákoníku […] obsahovat tyto náležitosti:

[…]

[…]“

13

Ustanovení § 11 odst. 1 uvedeného zákona stanoví:

„Poskytnutý spotřebitelský úvěr se považuje za bezúročný a bez poplatků, pokud

14

Ustanovení § 40 Občianského zákonníka (občanský zákoník) stanoví:

„1.   Nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda stran, je neplatný.

[…]

3.   Písemný právní úkon je platný, je-li podepsán jednající osobou. Činí-li právní úkon více osob, nemusí být jejich podpisy na téže listině, ledaže právní předpis stanoví jinak. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky v případech, kdy je to obvyklé.

4.   Písemná forma je zachována, je-li právní úkon učiněn telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila. Písemná forma je zachována vždy, jestliže je právní úkon učiněný elektronickými prostředky podepsán zaručeným elektronickým podpisem.

[…]“

15

Ustanovení § 46 odst. 2 občanského zákoníku stanoví:

„Pro uzavření smlouvy písemnou formou stačí, dojde-li k písemnému návrhu a k jeho písemnému přijetí. […]“

16

Ustanovení § 273 Obchodního zákonníka (obchodní zákoník) stanoví:

„1.   Část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené.

[…]

3.   K uzavření smlouvy lze užít smluvních formulářů užívaných v obchodním styku.“

17

Dne 29. června 2011 uzavřela společnost Home Credit Slovakia jakožto věřitelka úvěrovou smlouvu s K. Bíróovou jakožto dlužnicí na základě standardního formuláře obsahujícího kolonky, jež byly vyplněny v den poskytnutí úvěru.

18

Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že tyto kolonky obsahovaly informace týkající se zejména osobních údajů dlužnice, jakož i jejího zaměstnání, včetně jejího příjmu. Kromě toho v nich byly specifikovány údaje týkající se samotného úvěru, jakož i poskytnutí peněžních prostředků, a sice zejména celková výše úvěru a celková výše, kterou má zaplatit spotřebitel, výše měsíčních splátek, počet splátek, lhůty splatnosti splátek, úroková sazba, jakož i lhůta splatnosti celého úvěru, tj. 36 měsíců ode dne jeho poskytnutí. Odhadovaná roční procentní sazba nákladů byla 35 % až 37,5 %, přičemž její přesná výše měla být určena po poskytnutí úvěru.

19

Celková výše úvěru činila 700 eur a celková částka, kterou měla dlužnice zaplatit, byla ve smlouvě stanovena na 1087,56 eura.

20

Kromě toho bylo v této smlouvě stanoveno, že dokument nadepsaný „Úvěrové podmínky společnosti Home Credit Slovakia a.s. – Hotovostní úvěr“ (dále jen „všeobecné obchodní podmínky“) jsou nedílnou součástí uvedené smlouvy.

21

Takto sepsanou smlouvu podepsala společnost Home Credit Slovakia a K. Bíróová. Podle této smlouvy potvrdila dále K. Bíróová svým podpisem, že obdržela všeobecné obchodní podmínky, s nimiž byla seznámena, a že ustanovení obsažená v těchto podmínkách jsou jasná a dostatečně přesná a že projevuje souhlas být vázána uvedenými všeobecnými obchodními podmínkami.

22

Všeobecné obchodní podmínky nebyly stranami úvěrové smlouvy podepsány.

23

Podle těchto všeobecných obchodních podmínek dlužnice může bezplatně kdykoliv za trvání úvěrové smlouvy požádat věřitele o výpis z účtu v podobě tabulky umoření, která uvádí splátky, jež mají být zaplaceny, jakož i lhůty a podmínky jejich úhrady včetně rozpisu každé splátky obsahujícího údaje o umořování jistiny, úroků a případně dalších poplatků.

24

Uvedené všeobecné obchodní podmínky však neupřesňují, jaká část z měsíční splátky úvěru zaplacené dlužnicí připadá na splácení úroků a poplatků a jaká část připadá na umořování jistiny úvěru.

25

Poté, co K. Bíróová uhradila dvě měsíční splátky, přestala poskytnutý úvěr splácet. Společnost Home Credit Slovakia požádala o předčasné splacení celé částky úvěru a vyzvala K. Bíróovou, aby zaplatila jistinu, úroky z prodlení a smluvní pokuty za prodlení stanovené úvěrovou smlouvou.

26

Vzhledem k tomu, že Home Credit Slovakia neobdržela požadované platby, podala k předkládajícímu soudu žalobu, kterou vymáhá svoji pohledávku. Předkládající soud, který má pochybnosti o platnosti úvěrové smlouvy, jelikož její všeobecné obchodní podmínky nebyly smluvními stranami podepsány, má v tomto ohledu za to, že vyřešení sporu závisí na výkladu směrnice 2008/48.

27

Za těchto podmínek se Okresný súd Dunajská Streda (Okresní soud v Dunajské Stredě, Slovensko) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

28

Podstatou první a druhé otázky předkládajícího soudu, které je třeba posoudit společně, je, zda čl. 10 odst. 1 a 2 směrnice 2008/48 ve spojení s čl. 3 písm. m) této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že zaprvé všechny náležitosti úvěrové smlouvy uvedené v čl. 10 odst. 2 uvedené směrnice musí být obsaženy v jednom dokumentu, zadruhé úvěrová smlouva vyhotovená na papíře musí být podepsána smluvními stranami a zatřetí tento požadavek podpisu se vztahuje na všechny údaje uvedené v takové smlouvě.

29

V tomto ohledu je třeba zaprvé připomenout, že podle čl. 10 odst. 1 prvního pododstavce směrnice 2008/48 se úvěrové smlouvy vypracovávají na papíře nebo na jiném trvalém nosiči.

30

Uvedená směrnice však nikde neuvádí, že úvěrové smlouvy, na které se vztahuje toto ustanovení, musí být vypracovány v jednom dokumentu.

31

Jak vyplývá z čl. 10 odst. 2 směrnice 2008/48 ve světle bodu 31 odůvodnění této směrnice, požadavek jasně a výstižně uvést v úvěrové smlouvě vypracované na papíře nebo na jiném trvalém nosiči informace uvedené v tomto ustanovení je nezbytný k tomu, aby se spotřebitel mohl seznámit se svými právy a povinnostmi.

32

Tento požadavek přispívá k dosažení cíle, který směrnice 2008/48 sleduje a který spočívá v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, jež je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech spotřebitelů v Unii a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. dubna 2016, Radlinger a Radlingerová, C‑377/14, EU:C:2016:283, bod 61).

33

S ohledem na tento cíl nemusí být sice všechny údaje uvedené v čl. 10 odst. 2 směrnice 2008/48 nutně zahrnuty do jednoho dokumentu, avšak je třeba poznamenat, že vzhledem k odstavci 1 tohoto článku musí být všechny údaje, které uvádí tento odstavec 2, uvedeny na papíře nebo jiném trvalém nosiči a být nedílnou součástí úvěrové smlouvy.

34

Vzhledem k tomu, že údaje obsažené v čl. 10 odst. 2 směrnice 2008/48 musí být uvedeny jasně a výstižně, je nezbytné – jak uvedla generální advokátka v bodě 52 svého stanoviska – aby úvěrová smlouva obsahovala jasný a konkrétní odkaz na jiné dokumenty vypracované na papíře nebo na jiných trvalých nosičích, které obsahují tyto údaje a které byly skutečně předány spotřebiteli před uzavřením smlouvy tak, aby se mohl skutečně seznámit se svými právy a povinnostmi.

35

S odkazem zejména na definici pojmu „trvalý nosič“ obsaženou v čl. 3 písm. m) směrnice 2008/48 Soudní dvůr rozhodl, že trvalý nosič musí spotřebiteli obdobně jako papírový nosič zaručit, že bude mít k dispozici dotčené informace, aby mohl případně uplatnit svá práva. V tomto ohledu je relevantní možnost spotřebitele uložit si informace určené jemu osobně, záruka, že nedojde ke změně jejich obsahu, jakož i jejich přístupnost po přiměřenou dobu a možnost jejich reprodukce v nezměněném stavu [pokud jde o směrnici Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES ze dne 20. května 1997 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku (Úř. věst. 1997, L 144, s. 19; Zvl. vyd. 15/03, s. 319), v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. července 2012, Content Services, C‑49/11, EU:C:2012:419, body 42 až 44].

36

Pokud jde zadruhé o otázku, zda úvěrová smlouva vypracovaná na papíře musí být podepsána smluvními stranami podle právních pravidel dotčeného členského státu, je třeba uvést, že čl. 10 odst. 1 první pododstavec směrnice 2008/48 nijak neodkazuje na vnitrostátní právo a pojmy „papír“ a „trvalý nosič“ uvedené v tomto ustanovení mají autonomní význam. Jejich výklad nemůže být určován vnitrostátními ustanoveními týkajícími se formy, v jaké musí být úvěrové smlouvy vypracovány.

37

I když pojem „papír“ není definován v této směrnici, stanoví uvedená směrnice ve svém čl. 3 písm. m), že „trvalým nosičem“ je každý nástroj, který umožňuje spotřebiteli ukládat informace určené jemu osobně, a to způsobem vhodným pro jejich budoucí použití, po dobu přiměřenou jejich účelu, a který umožňuje reprodukci uložených informací v nezměněném stavu.

38

Ze samotného znění čl. 10 odst. 1 směrnice 2008/48 vyplývá, že pojem „papír“ odkazuje na způsob, jakým je úvěrová smlouva vypracována, aniž je vyžadován podpis takového nosiče. Vzhledem k výše uvedenému se předkládající soud konkrétně táže, zda tato směrnice brání tomu, aby členský stát stanovil takový požadavek ve své vnitrostátní právní úpravě.

39

V tomto ohledu je třeba připomenout, že čl. 10 odst. 1 druhý pododstavec směrnice 2008/48 stanoví, že tímto článkem nejsou dotčena žádná vnitrostátní pravidla ohledně platnosti uzavírání úvěrových smluv, jež jsou v souladu s unijním právem.

40

Požadavek podpisu stran úvěrové smlouvy vypracované na papíře, který – jak vyplývá zejména z bodu 26 tohoto rozsudku – stanoví vnitrostátní právo, o které se jedná v původním řízení, jakožto podmínku platnosti smlouvy, je součástí vnitrostátního pravidla týkajícího se platnosti uzavírání úvěrových smluv ve smyslu uvedeného ustanovení směrnice 2008/48.

41

Směrnice 2008/48, jejímž cílem je provést v oblasti spotřebitelských úvěrů úplnou a nezbytnou harmonizaci v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech spotřebitelů v Unii a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 27. března 2014, LCL Le Crédit Lyonnais, C‑565/12, EU:C:2014:190, bod 42; ze dne 18. prosince 2014, CA Consumer Finance, C‑449/13, EU:C:2014:2464, bod 21, jakož i ze dne 21. dubna 2016, Radlinger a Radlingerová, C‑377/14, EU:C:2016:283, bod 61) ani obecně unijní právo přitom tomuto požadavku nebrání.

42

Pokud jde zatřetí o otázku, zda se tento požadavek podpisu stanovený vnitrostátní právní úpravou může vztahovat na všechny údaje uvedené v takových smlouvách, je třeba poznamenat, že „úvěrová smlouva“ ve smyslu čl. 3 písm. c) směrnice 2008/48 vypracovaná v souladu s čl. 10 odst. 1 této směrnice na papíře nebo na jiném trvalém nosiči musí jasně a výstižně uvádět údaje upravené v čl. 10 odst. 2 uvedené směrnice.

43

Jak uvedla generální advokátka v bodě 35 svého stanoviska, všechny tyto údaje musí být tudíž povinně zahrnuty do takové smlouvy.

44

Za těchto podmínek platí, že pokud členský stát stanoví ve své vnitrostátní právní úpravě, že požadavek podpisu se vztahuje na všechny údaje uvedené v této smlouvě, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu, směrnice 2008/48 ani obecně unijní právo nebrání tomuto požadavku.

45

Vzhledem k výše uvedenému je třeba na položenou první a druhou otázku odpovědět tak, že čl. 10 odst. 1 a 2 směrnice 2008/48 ve spojení s čl. 3 písm. m) této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že

46

Podstatou třetí a čtvrté otázky předkládajícího soudu, které je třeba posoudit společně, je, zda čl. 10 odst. 2 písm. h) směrnice 2008/48 musí být vykládán v tom smyslu, že je nezbytné, aby úvěrová smlouva uváděla u každé platby, kterou má spotřebitel provést, odkaz na konkrétní datum, nebo zda v tomto ohledu stačí obecný odkaz v této smlouvě umožňující určit data těchto plateb.

47

V tomto ohledu je třeba připomenout, že toto ustanovení stanoví, že úvěrová smlouva jasně a výstižně uvádí výši, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést, a případně způsob přiřazování plateb k jednotlivým dlužným částkám s různými výpůjčními úrokovými sazbami pro účely splácení.

48

Jak uvedla generální advokátka v bodě 55 svého stanoviska, cílem uvedeného ustanovení je zajistit, aby spotřebitel byl seznámen s datem, ke kterému je každá z plateb, jež má provést, splatná.

49

Jestliže tedy podmínky této smlouvy umožňují spotřebiteli bez obtíží a s jistotou určit data těchto plateb, je tento cíl splněn.

50

Za těchto podmínek je třeba na třetí a čtvrtou otázku odpovědět tak, že čl. 10 odst. 2 písm. h) směrnice 2008/48 musí být vykládán v tom smyslu, že není nutné, aby úvěrová smlouva uváděla splatnost každé z plateb, které má spotřebitel provést, s uvedením konkrétního data, pokud podmínky této smlouvy umožňují tomuto spotřebiteli bez obtíží a s jistotou určit data těchto plateb.

51

Podstatou páté a šesté otázky předkládajícího soudu, které je třeba posoudit společně, je, zda čl. 10 odst. 2 písm. h) a i) směrnice 2008/48 musí být vykládán v tom smyslu, že úvěrová smlouva s pevně stanovenou dobou trvání, podle níž má být jistina úvěru umořována v postupných splátkách, musí v podobě tabulky umoření přesně uvádět, jaká část každé splátky připadá na splácení této jistiny, a v případě záporné odpovědi na tuto otázku, zda s ohledem na čl. 22 odst. 1 této směrnice brání tato ustanovení tomu, aby členský stát stanovil takovou povinnost ve své vnitrostátní právní úpravě.

52

Za účelem odpovědi na tyto otázky je třeba uvést – jak bylo připomenuto v bodě 47 tohoto rozsudku – že čl. 10 odst. 2 písm. h) této směrnice stanoví, že úvěrová smlouva musí jasně a výstižně uvádět jen výši, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést, a případně způsob přiřazování plateb k jednotlivým dlužným částkám s různými výpůjčními úrokovými sazbami pro účely splácení.

53

Z článku 10 odst. 2 písm. i) a odst. 3 uvedené směrnice vyplývá, že věřitel má povinnost předat spotřebiteli výpis z účtu v podobě tabulky umoření jen na žádost spotřebitele učiněnou kdykoli za trvání smlouvy.

54

Vzhledem k jasnému znění těchto ustanovení je třeba konstatovat, že směrnice 2008/48 nestanoví povinnost zahrnout do úvěrové smlouvy takový výpis z účtu v podobě tabulky umoření.

55

Pokud jde o možnost členských států stanovit takovou povinnost ve své vnitrostátní právní úpravě, je třeba zdůraznit, že stran smluv, na které se vztahuje působnost směrnice 2008/48, členské státy nemohou uložit smluvním stranám povinnosti neupravené touto směrnicí, obsahuje-li uvedená směrnice harmonizovaná ustanovení v oblasti, které se týkají tyto povinnosti (obdobně viz rozsudek ze dne 12. července 2012, SC Volksbank România, C‑602/10, EU:C:2012:443, body 63 a 64).

56

Je přitom třeba konstatovat, že čl. 10 odst. 2 směrnice 2008/48 provádí takovou harmonizaci, pokud jde o údaje, které musí být nutně zahrnuty do úvěrové smlouvy.

57

Článek 10 odst. 2 písm. u) této směrnice zajisté stanoví, že úvěrová smlouva musí jasně a výstižně uvádět případně další smluvní podmínky. Avšak cílem této směrnice je stanovit povinnost zahrnout do smlouvy vypracované na papíře nebo na jiném trvalém nosiči jakékoli ustanovení nebo podmínku, které si strany sjednaly v rámci jejich smluvního vztahu týkajícího se úvěru.

58

Uvedené ustanovení nemůže být nicméně vykládáno tak, že povoluje členským státům, aby ve svých vnitrostátních úpravách stanovily povinnost zahrnout do úvěrové smlouvy jiné údaje než ty, které jsou uvedeny v čl. 10 odst. 2 uvedené směrnice.

59

Je tudíž třeba na položenou pátou a šestou otázku odpovědět tak, že čl. 10 odst. 2 písm. h) a i) směrnice 2008/48 musí být vykládán v tom smyslu, že úvěrová smlouva s pevně stanovenou dobou trvání, podle níž má být jistina úvěru umořována v postupných splátkách, nemusí přesně uvádět v podobě tabulky umoření, jaká část každé splátky připadá na splácení této jistiny. Tato ustanovení ve spojení s čl. 22 odst. 1 této směrnice brání tomu, aby členský stát stanovil takovou povinnost ve své vnitrostátní právní úpravě.

60

Podstatou sedmé otázky předkládajícího soudu je, zda článek 23 směrnice 2008/48 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby členský stát ve své vnitrostátní právní úpravě stanovil, že v případě, že úvěrová smlouva neuvádí všechny údaje požadované čl. 10 odst. 2 této směrnice, je tato smlouva považována za smlouvu, v rámci které se neuplatní úroky a poplatky.

61

Úvodem je třeba v tomto ohledu připomenout, že podle článku 23 směrnice 2008/48 stanoví členské státy pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování.

62

Z bodu 47 odůvodnění uvedené směrnice nicméně vyplývá, že i když je volba sankčních pravidel ponechána na uvážení členských států, tyto sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. března 2014, LCL Le Crédit Lyonnais, C‑565/12, EU:C:2014:190, bod 43).

63

Soudní dvůr již rozhodl, že sankce musí být přiměřené závažnosti porušení, která postihují, zejména zajištěním skutečně odrazujícího účinku, přičemž musí respektovat obecnou zásadu proporcionality (viz rozsudek ze dne 27. března 2014, LCL Le Crédit Lyonnais, C‑565/12, EU:C:2014:190, bod 45 a citovaná judikatura).

64

Soudní dvůr již v tomto ohledu v rozsudku ze dne 27. března 2014, LCL Le Crédit Lyonnais (C‑565/12, EU:C:2014:190), posoudil respektování takových mezí uložených sankčními pravidly stanovenými členským státem, v tomto případě v souvislosti se sankcí spočívající v zásadě v úplném zániku nároku věřitele na úroky v případě porušení předsmluvní povinnosti věřitele ověřit úvěruschopnost dlužníka stanovené v článku 8 směrnice 2008/48.

65

S ohledem na význam cíle ochrany spotřebitele, který je inherentní povinnosti věřitele ověřit úvěruschopnost dlužníka, Soudní dvůr rozhodl, že kdyby sankce spočívající v zániku nároku na úroky byla oslabena, či dokonce zcela ztratila povahu sankce, vedlo by to nutně k tomu, že nebude skutečně odrazující (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. března 2014, LCL Le Crédit Lyonnais, C‑565/12, EU:C:2014:190, body 52 a 53).

66

Pokud jde o neuvedení některých informací týkajících se podmínek splácení a poplatků spojených s tímto úvěrem v úvěrové smlouvě, Soudní dvůr rovněž rozhodl, že vzhledem k cíli – sledovanému směrnicí Rady 87/102/EHS ze dne 22. prosince 1986 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se spotřebitelského úvěru (Úř. věst. 1987, L 42, s. 48; Zvl. vyd. 05/01, s. 326) ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/7/ES ze dne 16. února 1998 (Úř. věst. 1998, L 101, s. 17; Zvl. vyd. 15/04, s. 36) (dále jen „směrnice 87/102“) – chránit spotřebitele před nespravedlivými úvěrovými podmínkami a umožnit mu seznámit se se všemi podmínkami budoucího plnění podepsané smlouvy vyžaduje článek 4 uvedené směrnice, aby měl dlužník při uzavírání smlouvy k dispozici veškeré informace, které mohou mít vliv na rozsah jeho závazku (viz rozsudek ze dne 9. července 2015, Bucura, C‑348/14, nezveřejněný, EU:C:2015:447, bod 57).

67

Bylo rozhodnuto, že uvedení údaje o roční procentní sazbě nákladů má zásadní význam v kontextu směrnice 87/102 zejména proto, že umožňuje spotřebiteli posoudit rozsah jeho závazku (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 16. listopadu 2010, Pohotovosť, C‑76/10, EU:C:2010:685, body 70 a 71).

68

Směrnice 87/102 byla přitom vyložena v tom smyslu, že umožňuje vnitrostátnímu soudu i bez návrhu použít ustanovení provádějící článek 4 této směrnice do vnitrostátního práva a stanovící, že neuvedení údaje o roční procentní sazbě nákladů ve smlouvě o spotřebitelském úvěru má za následek, že sjednaný úvěr je považován za bezúročný a bez poplatků (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 16. listopadu 2010, Pohotovosť, C‑76/10, EU:C:2010:685, bod 76).

69

Ve světle judikatury uvedené v bodech 63 až 68 tohoto rozsudku je třeba konstatovat, že porušení povinnosti věřitelem, která má v kontextu směrnice 2008/48 zásadní význam, může být v souladu s vnitrostátní právní úpravou sankciováno ztrátou nároku tohoto věřitele na úroky a poplatky.

70

Takovýto zásadní význam má povinnost uvést v úvěrové smlouvě zejména takové údaje, jako jsou roční procentní sazba nákladů upravená v čl. 10 odst. 2 písm. g) směrnice 2008/48, počet a četnost plateb podle čl. 10 odst. 2 písm. h) této směrnice, jakož i případně upozornit na notářské poplatky, požadované záruky a pojištění, jak stanoví čl. 10 odst. 2 písm. n) a o) uvedené směrnice.

71

Vzhledem k tomu, že neuvedení těchto údajů v úvěrové smlouvě může spotřebiteli znemožnit posouzení rozsahu jeho závazků, musí být sankce zániku nároku věřitele na úroky a poplatky stanovená vnitrostátní právní úpravou považována za přiměřenou ve smyslu článku 23 směrnice 2008/48 a judikatury připomenuté v bodě 63 tohoto rozsudku.

72

Nemohlo by však být považováno za přiměřené, kdyby byla podle této vnitrostátní právní úpravy uplatněna taková sankce, která má závažné důsledky pro věřitele, v případě neuvedení těch údajů z výčtu údajů upravených v čl. 10 odst. 2 směrnice 2008/48, které svou povahou nemohou ovlivnit schopnost spotřebitele posoudit rozsah svých závazků, jako jsou zejména název a adresa příslušného orgánu dozoru upravené v čl. 10 odst. 2 písm. v) této směrnice.

73

Za těchto podmínek je třeba na sedmou otázku odpovědět tak, že článek 23 směrnice 2008/48 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby členský stát ve své vnitrostátní právní úpravě stanovil, že v případě, že úvěrová smlouva neuvádí všechny údaje požadované čl. 10 odst. 2 této směrnice, je tato smlouva považována za smlouvu, v rámci které se neuplatní úroky a poplatky, pokud se jedná o údaj, jehož neuvedení může spotřebiteli znemožnit posouzení rozsahu jeho závazků.

74

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto: