EUR-Lex Access to European Union law
This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 62015CC0691
Opinion of Advocate General Bobek delivered on 7 September 2017.#European Commission v Bilbaína de Alquitranes, SA and Others.#Appeal — Environment — Regulation (EC) No 1272/2008 — Classification, labelling and packaging of certain substances and mixtures — Regulation (EU) No 944/2013 — Classification of pitch, coal tar, high-temperature — Categories of acute aquatic toxicity (H400) and chronic aquatic toxicity (H410) — Duty to act diligently — Manifest error of assessment.#Case C-691/15 P.
Stanovisko generálního advokáta M. Bobka přednesené dne 7. září 2017.
Evropská komise v. Bilbaína de Alquitranes, SA a další.
Kasační opravný prostředek – Životní prostředí – Nařízení (ES) č. 1272/2008 – Klasifikace, označování a balení některých látek a směsí – Nařízení (EU) č. 944/2013 – Klasifikace látky ‚pitch, coal tar, high-temp.‘ (smola, černouhelný dehet, vysokoteplotní) – Kategorie Akutní toxicita pro vodní prostředí (H400) a Chronická toxicita pro vodní prostředí (H410) – Povinnost řádné péče – Zjevně nesprávné posouzení.
Věc C-691/15 P.
Stanovisko generálního advokáta M. Bobka přednesené dne 7. září 2017.
Evropská komise v. Bilbaína de Alquitranes, SA a další.
Kasační opravný prostředek – Životní prostředí – Nařízení (ES) č. 1272/2008 – Klasifikace, označování a balení některých látek a směsí – Nařízení (EU) č. 944/2013 – Klasifikace látky ‚pitch, coal tar, high-temp.‘ (smola, černouhelný dehet, vysokoteplotní) – Kategorie Akutní toxicita pro vodní prostředí (H400) a Chronická toxicita pro vodní prostředí (H410) – Povinnost řádné péče – Zjevně nesprávné posouzení.
Věc C-691/15 P.
Court reports – general – 'Information on unpublished decisions' section
ECLI identifier: ECLI:EU:C:2017:646
STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
MICHALA BOBKA
přednesené dne 7. září 2017 ( 1 )
Věc C‑691/15 P
Evropská komise
proti
Bilbaína de Alquitranes, SA
Deza, a.s.
Industrial Química del Nalón, SA
Koppers Denmark A/S
Koppers UK Ltd
Koppers Netherlands BV
Rütgers basic aromatics GmbH
Rütgers Belgium NV
Rütgers Poland Sp. z o.o.
Bawtry Carbon International Ltd
Grupo Ferroatlántica, SA
SGL Carbon GmbH
SGL Carbon GmbH
SGL Carbon
SGL Carbon, SA
SGL Carbon Polska S. A.
ThyssenKrupp Steel Europe AG
Tokai erftcarbon GmbH
„Kasační opravný prostředek – Životní prostředí – Klasifikace, označování a balení látek a směsí – Přizpůsobení technickému pokroku – Klasifikace látky ‚pitch, coal tar, high-temp.‘ (smola, černouhelný dehet, vysokoteplotní) do kategorie Akutní toxicita pro vodní prostředí 1 (H400) a Chronická toxicita pro vodní prostředí 1 (H410)“
I. Úvod
1. |
Posuzovaný případ se týká toho, jakým způsobem je třeba provádět komplexní vědecké posouzení, aby bylo v souladu s požadavkem legality správního postupu. Je třeba v případech, kdy právní úprava stanoví seznam „relevantních faktorů“, které mají být při takovém posouzení zohledněny, pojímat tento seznam jako taxativní, a příslušní referenti tedy nesmí přihlížet k žádným jiným faktorům? To je základní právní otázka, která vyvstává v rámci posuzovaného kasačního opravného prostředku. |
2. |
Látka „pitch, coal tar, high-temp.“ (smola, černouhelný dehet, vysokoteplotní) (dále jen „CTPHT“) (ES č. 266-028-2) je černá tuhá hmota, která je zbytkem z destilace vysokoteplotního černouhelného dehtu. Jde o druh „UVCB“, což je látka s komplexním a proměnlivým složením. CTPHT byla na základě nařízení (EU) č. 944/2013 (dále jen „napadené nařízení“) ( 2 ) zaklasifikována do kategorie Akutní toxicita pro vodní prostředí 1 (H400) a Chronická toxicita pro vodní prostředí 1 (H410). Tato klasifikace byla založena na „sumační metodě“, která látky klasifikuje podle klasifikace jejích složek. |
3. |
Společnost Bilbaína de Alquitranes, SA a další ( 3 ) (dále jen „odpůrkyně“) jsou dodavateli a následnými uživateli CTPHT. Odpůrkyně u Tribunálu zpochybnily platnost napadeného nařízení. Rozsudkem ve věci T‑689/13 ( 4 ) Tribunál části napadeného nařízení týkající se klasifikace CTPHT zrušil (dále jen „napadený rozsudek“). V podstatě tak učinil na základě toho, že Komise při zařazení CTPHT do kategorie Akutní toxicita pro vodní prostředí 1 (H400) a Chronická toxicita pro vodní prostředí 1 (H410) nezohlednila skutečnost, že se CTPHT ve vodě téměř nerozpouští. |
4. |
Komise napadá uvedený rozsudek v rámci posuzovaného kasačního opravného prostředku na základě tří důvodů. Zaprvé namítá, že napadený rozsudek není dostatečně odůvodněn. Zadruhé se podle ní Tribunál dopustil zjevného pochybení, pokud konstatoval zejména to, že Komise měla při uplatnění „sumační metody“ klasifikace zohlednit rozpustnost CTPHT jako celku. Zatřetí Tribunál překročil meze své pravomoci k přezkumu dané věci, čímž zkreslil důkazy, které mu byly předloženy. |
II. Právní rámec
A. Unijní právo
1. Nařízení (ES) č. 1272/2008 (dále jen „nařízení CLP“)
5. |
Článek 1 nařízení CLP o klasifikaci, označování a balení látek a směsí ( 5 ) stanoví, že „[ú]čelem tohoto nařízení je zajistit vysokou úroveň ochrany lidského zdraví a životního prostředí a volný pohyb látek, směsí a předmětů […] prostřednictvím: a) harmonizace kritérií pro klasifikaci látek a směsí […]“. |
6. |
Hlava V upravuje pravidla harmonizace klasifikace látek, přičemž stanoví, že členské státy mohou v určitých případech navrhnout harmonizovanou klasifikaci (čl. 37 odst. 1). V takových případech se návrh předkládá Výboru pro posuzování rizik zřízenému podle čl. 76 odst. 1 písm. c) nařízení (ES) č. 1907/2006 (dále jen „nařízení REACH“) ( 6 ), který poskytuje dotčeným stranám příležitost k vyjádření a následně předkládá Komisi své stanovisko (čl. 37 odst. 4). |
7. |
Článek 37 odst. 5 stanoví: „Pokud Komise zjistí, že je vhodné harmonizovat klasifikaci a označení dotyčné látky, předloží bez zbytečného prodlení návrh rozhodnutí o začlenění dané látky […] společně s uvedením příslušné klasifikace a prvků označení […]“. |
8. |
Návrh rozhodnutí se pak přijímá regulativním postupem s kontrolou podle čl. 54 odst. 3. |
9. |
Část 4 přílohy I nařízení CLP je nadepsána „Nebezpečnost pro životní prostředí“. Bod 4.1 obsahuje pravidla klasifikace nebezpečnosti pro vodní prostředí. |
10. |
Podle bodů 4.1.2.3 a 4.1.2.4 a tabulky 4.1.0 platí: „Kritéria pro zařazení látky do kategorie Akutní toxicita 1 jsou definována pouze na základě údajů o akutní toxicitě pro vodní prostředí (EC50 nebo LC50). Kritéria pro zařazení látky do kategorie Chronická toxicita 1 až 3 vycházejí z víceúrovňového přístupu, podle kterého se jako první krok zjišťuje, zda dostupné informace odůvodní klasifikaci látky jako dlouhodobě nebezpečné. Neexistují-li vhodné údaje o chronické toxicitě, je následujícím krokem kombinace dvou typů informací, tj. údajů o akutní toxicitě pro vodní prostředí a údaje o osudu látky v prostředí (údaje o rozložitelnosti a bioakumulaci) […] Systém rovněž zavádí klasifikaci ‚bezpečnostní síť‘ (na niž se odkazuje jako na kategorii Chronická toxicita 4), která se použije, jestliže dostupné údaje neumožňují klasifikaci do kategorie Akutní toxicita 1 nebo Chronická toxicita 1 až 3 podle formálních kritérií, nicméně existují určité důvody k obavám (viz příklad v tabulce 4.1.0). […] Klasifikace ‚bezpečnostní síť‘ Kategorie Chronická toxicita 4: Případy, kdy údaje neumožňují klasifikaci podle výše uvedených kritérií, nicméně existují určité důvody k obavám. Patří sem například špatně rozpustné látky, u nichž nebyla zaznamenána akutní toxicita na úrovních až do rozpustnosti ve vodě (poznámka 4) a které nejsou snadno rozložitelné v souladu s bodem 4.1.2.9.5 a mají experimentálně stanovený faktor bioakumulace (BCF) ≥ 500 (nebo pokud neexistuje, log Kow ≥ 4) svědčící o potenciálu k bioakumulaci; ty se zařadí do této kategorie, pokud neexistují vědecké důkazy, které prokazují, že klasifikace není nezbytná. K takovým důkazům patří chronická toxicita NOEC > rozpustnost ve vodě nebo > 1 mg/l, nebo jiný důkaz o rychlé rozložitelnosti v prostředí, než ten, který poskytuje jakákoli z metod vyjmenovaných v bodě 4.1.2.9.5. […] Poznámka 4: ‚Žádná akutní toxicita‘ se chápe tak, že L(E)C50 je vyšší než rozpustnost ve vodě. Rovněž se vztahuje na špatně rozpustné látky (rozpustnost ve vodě < 1 mg/l), pokud existují důkazy, že zkouška akutní toxicity neposkytuje skutečné měřítko vnitřní toxicity.“ |
11. |
Bod 4.1.3 přílohy I, nadepsaný „Kritéria klasifikace pro směsi“, stanoví:
|
12. |
Sumační metodu podrobně popisuje bod 4.1.3.5.5 přílohy I. Tato metoda v podstatě spočívá v: i) zjištění podílu každé klasifikované složky zkoumané látky (v procentech); ii) vynásobení každé z těchto procentních hodnot multiplikačním faktorem (koeficient nebezpečnosti dané složky) a iii) sečtení výsledků pro všechny složky za účelem vypočítání konečné procentní hodnoty. Tento výsledek se pak porovná s prahovými hodnotami jednotlivých klasifikací (Chronická toxicita 1, 2, 3 a Akutní toxicita 1). |
2. Nařízení č. 944/2013
13. |
CTPHT klasifikuje mimo jiné nařízení č. 944/2013, a to z hlediska toxicity pro vodní prostředí do kategorie Akutní toxicita pro vodní prostředí 1 a Chronická toxicita pro vodní prostředí 1. |
III. Skutkový stav a řízení
14. |
Skutečnosti předcházející sporu jsou vylíčeny v bodech 1 až 8 napadeného rozsudku. |
15. |
Odpůrkyně jsou dodavatelé a následní uživatelé CTPHT, což je černá tuhá hmota, která je zbytkem z destilace vysokoteplotního černouhelného dehtu. CTPHT patří mezi látky s neznámým nebo proměnlivým složením, komplexní reakční produkty nebo biologické materiály, protože ji nelze plně identifikovat na základě jejího chemického složení. |
16. |
Výbor pro posuzování rizik (dále jen „RAC“) ( 7 ) Evropské agentury pro chemické látky (ECHA) přijal dne 21. listopadu 2011 k CTPHT stanovisko. V tomto stanovisku, k němuž byl přiložen podkladový dokument obsahující podrobnou analýzu RAC (dále jen „podkladový dokument“), bylo mimo jiné navrženo zaklasifikovat CTPHT do kategorie Akutní toxicita pro vodní prostředí 1 (H400) a Chronická toxicita pro vodní prostředí 1 (H410). |
17. |
RAC byl toho názoru, že klasifikaci toxicity pro vodní prostředí nelze provést „přímo“ na základě údajů týkajících se samotné CTPHT, a to vzhledem k nedostatkům těchto údajů. Údaje byly získány bez použití ultrafialového (UV) záření, ačkoliv jsou některé složky polycyklických aromatických uhlovodíků (dále jen „PAU“) obsažené v CTPHT fototoxické. Dotčené studie byly rovněž provedeny pouze na základě jednoho plnění. |
18. |
RAC tudíž zaujal stanovisko, že klasifikaci CTPHT je třeba provést na základě alternativního postupu klasifikace, tedy „sumační metody“. Tímto postupem bylo na základě jejich toxických účinků pro vodní prostředí samostatně analyzováno 16 složek PAU obsažených v CTPHT, které United States Environmental Protection Agency (Agentura pro ochranu životního prostředí Spojených států amerických) (EPA) definovala jako prioritní látky, a pro které byly k dispozici dostatečné údaje o účincích a expozici (dále jen „16 složek PAU“). Na základě metody spočívající v součtu výsledků získaných prostřednictvím přidělení multiplikačních faktorů jednotlivým PAU, čímž byla přičtena větší váha vysoce toxickým složkám CTPHT, analýza podle stanoviska RAC ukázala, že CTPHT je třeba zaklasifikovat do kategorie Akutní toxicita pro vodní prostředí 1 (H400) a Chronická toxicita pro vodní prostředí 1 (H410). |
19. |
Dne 2. října 2013 přijala Komise na základě stanoviska RAC napadené nařízení, kterým byla CTPHT zaklasifikována do kategorie Akutní toxicita pro vodní prostředí 1 (H400) a Chronická toxicita pro vodní prostředí 1 (H410). |
IV. Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek
20. |
Dne 20. prosince 2013 podaly odpůrkyně u Tribunálu žalobu znějící na částečné zrušení napadeného nařízení, a to v rozsahu, v němž jím byla CTPHT zaklasifikována do kategorie Akutní toxicita pro vodní prostředí 1 (H400) a Chronická toxicita pro vodní prostředí 1 (H410). |
21. |
Rozsudkem ze dne 7. října 2015 Tribunál této žalobě vyhověl a napadené nařízení částečně zrušil. |
22. |
V bodech 32 až 34 napadeného rozsudku, které budou podrobně rozebrány níže, Tribunál konstatoval následující:
|
V. Řízení před Soudním dvorem
23. |
Komise v kasačním opravném prostředku doručeném dne 17. prosince 2015 Soudnímu dvoru navrhuje, aby napadený rozsudek zrušil, vrátil věc Tribunálu a rozhodl, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později. |
24. |
Odpůrkyně Soudnímu dvoru navrhují, aby kasační opravný prostředek zamítl a uložil Komisi náhradu nákladů řízení. Odpůrkyně navrhují, aby byla Komisi uložena náhrada nákladů řízení i v případě, že bude kasačnímu opravnému prostředku vyhověno. |
25. |
Účastnicemi řízení před Soudním dvorem jsou i vedlejší účastnice řízení před Tribunálem ECHA, podporující Komisi, a společnost GrafTech Iberica, SL, podporující odpůrkyně. |
26. |
Dánská, německá a nizozemská vláda vystupují v řízení o kasačním opravném prostředku jako vedlejší účastnice podporující Komisi. |
27. |
Usnesením ze dne 7. července 2016 Soudní dvůr zamítl návrh odpůrkyň na vydání předběžného opatření doručený dne 24. března 2016, jehož cílem byl odklad vykonatelnosti napadeného nařízení. |
28. |
Písemná vyjádření předložily Komise, odpůrkyně, ECHA a dánská, německá a nizozemská vláda. Na jednání, které se konalo dne 15. června 2017, předložily své argumenty Komise, odpůrkyně, ECHA, společnost GrafTech Ibercia SL a dánská a německá vláda. |
VI. Posouzení
29. |
Kasační opravný prostředek Komise je založen na třech důvodech, o kterých postupně pojednám. Zaprvé Tribunál podle Komise neuvedl odůvodnění (A). Zadruhé se Tribunál podle Komise dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že se dopustila zjevně nesprávného posouzení, pokud nezohlednila rozpustnost CTPHT jako celku (B). Zatřetí Tribunál podle názoru Komise překročil meze své pravomoci k přezkumu dané věci, čímž zkreslil důkazy, které mu byly předloženy (C). |
A. První důvod kasačního opravného prostředku: nedostatek odůvodnění
30. |
Komise namítá, že Tribunál nedostál své povinnosti uvést odůvodnění a porušil tím články 36 a 53 statutu Soudního dvora Evropské unie. Komise se v tomto ohledu domnívá, že z napadeného rozsudku není zřejmé, zda měl Tribunál za to, že i) Komise postupovala nesprávně, pokud uplatnila sumační metodu (a nikoliv jinou metodu, například metodu přímé klasifikace), nebo že ii) uplatnila sumační metodu nesprávným způsobem. |
31. |
S námitkou, že je napadený rozsudek v tomto ohledu nejasný, nesouhlasím. |
32. |
Z klíčových bodů napadeného rozsudku (body 32 až 34, citované výše v bodě 22 tohoto stanoviska) zjevně vyplývá, že Komise uplatnila sumační metodu nesprávným způsobem. |
33. |
V bodě 30 napadeného rozsudku je uvedeno, že Komise „nesplnila povinnost zohlednit všechny relevantní faktory a okolnosti a vzít tak v úvahu podíl 16 složek PAU v CTPHT a jejich chemické účinky“. |
34. |
Tribunál tudíž poukázal na to, že Komise nezohlednila všechny relevantní faktory, na jejichž základě by mohla řádně posoudit chemické účinky složek CTPHT. Z této zmínky o posouzení složek jednoznačně vyplývá, že Tribunál měl výhrady ke způsobu, kterým Komise uplatnila sumační metodu (metoda, která je spíše než na klasifikaci látky jako celku založena na klasifikaci složek). |
35. |
V bodě 31 napadeného rozsudku je uvedeno: „Podle bodu 7.6 podkladového dokumentu se pro účely klasifikace CTPHT na základě jejích složek vycházelo z předpokladu, že se ve vodní fázi rozpouští všechny PAU obsažené v CTPHT a působí tak na vodní organismy“. (Kurzivou zvýrazněno autorem stanoviska.) |
36. |
Jinými slovy, v souvislosti s uplatněním metody založené na klasifikaci složek – sumační metody – Komise vycházela z předpokladu rozpustnosti těchto složek. |
37. |
Ve všech bodech 32 až 34 napadeného rozsudku pak Tribunál tento předpoklad propojuje s tím, že Komise nezohlednila rozpustnost CTPHT jako celku ( 8 ). Například v bodě 34 Tribunál uvedl: „Vzhledem k nízké rozpustnosti CTPHT ve vodě Komise nikterak neprokázala, že předmětnou klasifikaci této látky mohla založit na předpokladu, že se ve vodní fázi rozpustily všechny PAU obsažené v CTPHT a působily na vodní organismy“. (Kurzivou zvýrazněno autorem stanoviska.) |
38. |
Právě tím, že nebyla zohledněna nízká rozpustnost CTPHT jako celku, došlo ke zjevně nesprávnému posouzení, které bylo důvodem částečného zrušení napadeného nařízení. |
39. |
Z výše uvedeného vyplývá, že výhrada Tribunálu se týká způsobu, kterým Komise uplatnila sumační metodu, a nikoliv samotné volby této metody. |
40. |
Tribunál tudíž povinnost uvést odůvodnění neporušil. Navrhuji, aby byl první důvod kasačního opravného prostředku zamítnut jako neopodstatněný. |
41. |
Závěrem bych chtěl poznamenat, že okolnost, zda Tribunál nesprávně konstatoval, že Komise měla při uplatnění sumační metody právní povinnost zohlednit rozpustnost CTPHT, je otázkou týkající se merita věci (která bude posouzena níže v rámci analýzy druhého důvodu). Nejedná se o otázku přiměřenosti odůvodnění Tribunálu, a pro první důvod tudíž není relevantní. |
B. Druhý důvod kasačního opravného prostředku: výběr klasifikační metody nebo její nesprávné uplatnění
1. První část: výběr nesprávné metody
42. |
Komise v rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku namítá, že z napadeného rozsudku není zřejmé, zda: i) Komise postupovala nesprávně, když uplatnila sumační metodu nebo zda ii) uplatnila sumační metodu nesprávným způsobem. V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku se Komise postupně zabývá těmito dvěma alternativními výklady napadeného rozsudku (a to postupně v první a druhé části tohoto důvodu) a dovozuje, že oba jsou stiženy nesprávným právním posouzením. |
43. |
S ohledem na moji odpověď na první důvod kasačního opravného prostředku, v níž jsem dovodil, že první způsob interpretace navrhovaný Komisí vychází z nesprávného výkladu rozsudku Tribunálu, navrhuji, aby byla první část druhého důvodu kasačního opravného prostředku zamítnuta jako neopodstatněná. |
2. Druhá část: uplatnění sumační metody nesprávným způsobem
i) Argument Komise: sumační metoda je taxativní
44. |
Komise tvrdí, že má při rozhodování, zda existuje dostatek údajů pro použití metody přímé klasifikace nebo – není-li to možné – zásad extrapolace, diskreční pravomoc. ( 9 ) Jakmile však zjistí, že neexistuje dostatek údajů pro uplatnění žádné z těchto metod, a rozhodne se proto použít sumační metodu, může zohlednit pouze údaje a důkazy, které jsou konkrétně uvedeny v podrobných pravidlech popisujících sumační metodu v příloze I nařízení CLP. |
45. |
Komise z tohoto zjištění vyvozuje čtyři závěry. Zaprvé, Komise se nedopustila nesprávného posouzení, pokud při klasifikaci CTPHT nezohlednila její rozpustnost jako celku. Rozpustnost CTPHT totiž v úvahu vzít nemohla. |
46. |
Zadruhé, Komise se nedopustila nesprávného posouzení, pokud při uplatnění sumační metody vycházela z toho, že se ve vodě rozpouští relevantní PAU obsažené v CTPHT. Tento předpoklad je vlastní samotné sumační metodě. |
47. |
Zatřetí, Komise zohlednila podíl relevantních složek v CTPHT a jejich chemické účinky, jak vyžaduje sumační metoda a judikatura (citovaná v bodě 29 napadeného rozsudku). |
48. |
Začtvrté, Tribunál nesprávně dovodil, že relevantní složky musí pro účely uplatnění sumační metody tvořit značný podíl látky, která má být klasifikována. |
49. |
Co se týče čtvrté námitky, Tribunál takový závěr neučinil a interpretace napadeného rozsudku zastávaná Komisí je v tomto ohledu zjevně nesprávná. Sama Komise ostatně tento argument uplatnila poněkud nejistě. Dále se tudíž touto námitkou nebudu zabývat. |
50. |
První, druhá a třetí námitka Komise se v podstatě zaměřují na tutéž otázku. Co se týče první a třetí námitky, v obou případech Komise v podstatě nesouhlasí se závěrem Tribunálu, že rozpustnost CTPHT jako celku byla relevantním faktorem, který měla vzít podle právních předpisů do úvahy. Co se týče druhé námitky, Komisi v napadeném rozsudku ve skutečnosti není vytýkáno, že vycházela z takového předpokladu, nýbrž spíše to, že vůbec nebyla zohledněna rozpustnost CTPHT jako celku. |
51. |
Z výše uvedených důvodů se domnívám, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení. |
ii) Co je „relevantním faktorem“, který je třeba zohlednit?
52. |
Podstatou předmětné věci je „relevance“ určité skutkové okolnosti a způsob jejího určení. |
53. |
Napadený rozsudek ( 10 ) odkazuje na ustálenou judikaturou, podle které má Komise před přijetím určitého aktu povinnost zohlednit „všechny relevantní faktory a okolnosti situace, kterou měl tento akt upravovat“. Původ této povinnosti lze v judikatuře Soudního dvora jednoznačně vystopovat v obecnější povinnosti řádné správy, která zahrnuje „povinnost příslušného orgánu zkoumat pečlivě a nestranně všechny relevantní skutečnosti projednávaného případu [a] právo dotčené osoby vyjádřit své stanovisko, jakož i právo dostat dostatečné odůvodnění rozhodnutí“ ( 11 ). |
54. |
Nedomnívám se – a netvrdí to ani žádná z účastnic řízení – že tato judikatura je v tom, že je v ní řečeno, že Komise má právní povinnost zohlednit všechny relevantní faktory, chybná. Žádná z účastnic řízení rovněž netvrdí, že Komise v tomto případě při uplatnění sumační metody skutečně zohlednila rozpustnost CTPHT jako celku. Spor spočívá spíše v tom, zda je rozpustnost CTPHT jako celku „relevantním faktorem“, který musí být zohledněn v souvislosti se sumační metodou. |
55. |
Předně je třeba zdůraznit, že okolnosti, zda je určitý údaj, zpráva, zjištění, atp. „relevantním faktorem“, který musí být v souladu s právními předpisy zohledněn, a zda tento relevantní faktor v praxi skutečně zohledněn byl, v zásadě představují skutkové otázky. Jedině Tribunál je příslušný zaprvé ke zjištění skutkového stavu, s výjimkou případu, kdy by věcná nesprávnost jeho zjištění vyplývala z písemností obsažených ve spisu, které mu byly předloženy, a zadruhé k posouzení tohoto skutkového stavu ( 12 ). Není-li tudíž vznesena námitka, že došlo ke zkreslení skutkového stavu ( 13 ), Soudní dvůr v zásadě není příslušný k (opětovnému) hodnocení relevance ( 14 ). |
56. |
Podstata argumentu Komise nicméně spočívá v tom, že rozpustnost CTPHT je „irelevantní“, protože relevantní není podle sumační metody. Jinými slovy, když Komise rozhoduje, co je „relevantním faktorem“, nemá žádnou diskreční pravomoc a má právní povinnost zohlednit pouze ty okolnosti, které jsou uvedeny v nařízení CLP (příloha I, body 4.1.3.5, 4.1.3.5.2 a 4.1.3.5.5). |
57. |
Okolnost, zda nařízení CLP opravdu taxativně vymezuje, co je relevantním faktorem – a brání tak Komisi, aby zohlednila i jiné faktory – je otázkou právní. |
58. |
Domnívám se, že Komise v tomto ohledu své diskreční pravomoci nepozbývá. Musí posoudit, zda existují další relevantní faktory a podle judikatury citované v poznámce pod čarou 11 má za situace, kdy jsou takové faktory zjištěny, právem danou povinnost je zohlednit ( 15 ). |
59. |
Abychom shrnuli výše uvedené a jednoznačně vymezili posuzovanou právní problematiku, je na tomto místě vhodné zdůraznit čtyři různé právní otázky, které potenciálně mohou být předmětem soudního přezkumu:
|
60. |
Předmětem druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku je pouze první z výše uvedených otázek. |
iii) Měla Komise diskreční pravomoc?
61. |
Unijní normotvůrce v zásadě může Komisi udělit pravomoc přijímat akty a vyloučit přitom zohlednění určitých faktorů. Typickým příkladem je zákaz zohledňovat v rámci posuzování okolností, které nastaly před určitým dnem. Unijní normotvůrce rovněž může Komisi uložit úkol, který nezahrnuje vůbec žádnou diskreční pravomoc, například výpočet nosnosti nebo plateb na základě matematických vzorců. |
62. |
Podle mého názoru však tyto druhy situací a takovou situaci, jaká nastala v posuzované věci – jejíž součástí je (potenciálně rozhodující) fáze v rámci velmi komplexního vědeckého posouzení – a značně se od nich odlišuje, nelze porovnávat. |
63. |
Jak již Soudní dvůr konstatoval, „diskreční pravomoc správy, která je zásadní pro to, aby mohla zohlednit rozmanité, nepředvídatelné a specifické okolnosti každého případu, není neslučitelná s obecnou zásadou rovného zacházení, které se dovolává navrhovatel […]. Z této obecné zásady nevyplývá, že správa musí při aplikaci dotčeného ustanovení pouze mechanicky uplatnit předem stanovená pravidla a kritéria. Takový výklad by odporoval potřebě posoudit často komplikované úvahy skutkové povahy týkající se každého jednotlivého případu“ ( 16 ). |
64. |
Ačkoliv byly souvislosti, za kterých byl učiněn výše citovaný závěr, dosti odlišné, lze z něj dovodit obecnější zjištění. Pokud by byla správa nucena posuzovat velmi komplexní skutečnosti a měla přitom svázané ruce, mohlo by to vést k nespravedlivým, či dokonce bizarním výsledkům. |
65. |
Je pravda, že Komise netvrdí, že diskreční pravomoc nemá v průběhu celého posuzování, nýbrž že ji nemá pouze v některých jeho konkrétních částech. |
66. |
Domnívám se však, že v této analýze se objevuje – když ne přímo vnitřní rozpor – tak alespoň velmi nesnadná juxtapozice. Komise na jedné straně potvrzuje, že má ve vztahu k posuzování vhodnosti dané metody klasifikace široký prostor pro uvážení. Na straně druhé musí posuzovat každou metodu stupňovitého přístupu v přesně daném hierarchickém pořadí (metoda přímé klasifikace, zásady extrapolace a sumační metoda). Pokud se nadto Komise rozhodne pro sumační metodu, odmítá, že by v rámci této metody klasifikace měla nějakou diskreční pravomoc. Touto metodou se údajně musí „mechanicky“ řídit a nesmí zohledňovat faktory, které nejsou výslovně uvedeny v nařízení CLP. |
67. |
S tím nesouhlasím. |
68. |
Zaprvé nejsem přesvědčen o Komisí zmiňované dichotomii mezi i) širokou diskreční pravomocí při výběru vhodné metody a i) naprosto žádnou diskreční pravomocí při jejím uplatňování. Obě fáze, tj. výběr metody a její uplatnění, jsou ze své povahy součástmi jednoho a téhož velmi komplexního vědeckého posuzování nebezpečnosti. V praxi lze očekávat, že příslušný referent postupující s náležitou péčí nejprve shromáždí všechny dostupné údaje. Na základě (ne)dostatku jednotlivých údajů se následně rozhodne pro určitou metodu, přičemž pochopitelně vezme v úvahu, jaký druh údajů pro tu kterou metodu potřebuje. |
69. |
Nemohu vyloučit, že v případech, kdy Komise diskreční pravomoc má, je-li na posouzení nahlíženo jako na celek, toto posouzení zahrnuje i určitou samostatnou část nebo samostatné části, v nichž diskreční pravomoc skutečně nemá. Pro takové rozčlenění posouzení však musí existovat jasný základ. V daném případě jej nevidím. |
70. |
Chtěl bych zdůraznit, že rozhodně netvrdím, že výsledek, ke kterému Komise dospěla, je z věcného hlediska neudržitelný. O (ne)správnosti klasifikace CTPHT nechci činit žádné závěry. Tuto okolnost uvádím pouze proto, abych doložil, že k výběru předmětné metody, a tedy i k celkovému komplexnímu vědeckému posouzení diskreční pravomoc neodmyslitelně patří. |
71. |
Doplním, že vlastně není jasné, zda se Komise v tomto konkrétním případě přístupu, který navrhuje, striktně držela. Komise tvrdí, že musí posoudit každou metodu v přesně daném hierarchickém pořadí a nemá v tomto ohledu žádnou diskreční pravomoc. Ve skutečnosti ovšem podle všeho Komise v rámci posuzování CTPHT přeskočila z první metody (přímá klasifikace) rovnou na třetí metodu (sumační metoda), aniž jako alternativu výslovně zvážila a vyloučila druhou metodu (zásady extrapolace). |
72. |
Podle mého názoru existují ještě alespoň čtyři další okolnosti, které dokládají, že argument, že Komise nemá naprosto žádnou diskreční pravomoc, musí být odmítnut. |
73. |
Zaprvé, co se týče samotného znění bodu 4.1.3 přílohy I nařízení CLP, nadepsaného „Kritéria klasifikace pro směsi“, z formulace „[a]by se pro účely klasifikace směsi s ohledem na nebezpečnost pro vodní prostředí využilo všech dostupných údajů, uplatní se podle potřeby toto“ (kurzivou zvýrazněno autorem stanoviska) pravděpodobně určitá diskreční pravomoc vyplývá. |
74. |
V této části je dále popsán stupňovitý přístup ke klasifikaci. V částech přílohy I nařízení CLP, které upravují případy použití sumační metody a popisují její obsah, není uvedeno žádné ustanovení, které by zakazovalo zohledňovat jiné než výslovně zmíněné faktory ( 17 ). |
75. |
Rozumím poznámce Komise o legalitě správního postupu, kterou v této souvislosti uvedla, přičemž stručně řečeno konstatovala, že jelikož je orgánem veřejné moci, může jednat pouze v mezích právních předpisů. Takový přístup v obecné rovině nelze než ocenit. V rámci tohoto konkrétního scénáře ovšem nejsou meze plynoucí ze znění i systematiky předmětného právního předpisu nastaveny tak striktně, jak je Komise vykresluje. |
76. |
Zadruhé je třeba poukázat na širší souvislosti a mezinárodní původ nařízení CLP. V bodě 6 odůvodnění nařízení CLP je uvedeno: „Toto nařízení navazuje na různá prohlášení, v nichž Společenství potvrdilo svůj záměr přispět ke globální harmonizaci kritérií pro klasifikaci a označování, a to nejen na úrovni OSN, ale též začleněním mezinárodně dohodnutých kritérií GHS do právních předpisů Společenství“. |
77. |
Ve stupňovitém přístupu ke klasifikaci nebezpečnosti pro vodní prostředí se tudíž odráží přístup zvolený na mezinárodní úrovni v rámci Globálně harmonizovaného systému klasifikace a označování chemických látek (dále jen „GHS“). V příloze I nařízení CLP lze opravdu nalézt důležité části tohoto přístupu, které se z hlediska formulace téměř shodují s obdobnými vodítky podle GHS ( 18 ). |
78. |
Příloha 9 GHS je ucelenější než bod 4 přílohy I nařízení CLP. Z přílohy 9 podle mého názoru zjevně vyplývá, že sice lze poskytnout podrobná vodítka, ale je složité stanovit v této oblasti pravidla, která by se uplatňovala zcela systematicky a mechanicky. V příloze 9 GHS je například poukázáno na „výkladové problémy“ související se „složitými látkami“, mezi něž patří „špatně rozpustné“ látky a „komplexní nebo vícesložkové látky“ ( 19 ). |
79. |
Příloha 9 GHS popisuje schéma harmonizované klasifikace a předtím uvádí, že „nelze doufat, že by mohla upravit všechny situace, jež mohou nastat při klasifikaci. Měla by být proto považována za živý dokument, který částečně popisuje základní zásady daného systému, založeného spíše na nebezpečnosti než na rizikovosti, a pevně stanovená kritéria. Částečně musí být i archivem zkušeností nashromážděných při používání schématu, jenž bude obsahovat i takové interpretace, které umožní uplatnit podle všeho pevně stanovená kritéria na širokou škálu nestandardních situací“ (kurzivou zvýrazněno autorem stanoviska) ( 20 ). |
80. |
Je tudíž zřejmé, že v mezinárodních standardech, které měl unijní normotvůrce v úmyslu začlenit nařízením CLP do unijního práva, je zaujat mnohem diferencovanější postoj. Tyto standardy upravují určité zásady a je v nich výslovně uznáno, že ačkoliv obsahují velmi podrobná vodítka, mohou nastat komplikované případy a daná pravidla nelze považovat za zcela vyčerpávající kontrolní seznamy. |
81. |
Podle mého názoru je třeba zatřetí hledět i nad rámec konkrétního případu a vzít v potaz celkovou systematiku a fungování nařízení CLP. Komise v posuzované věci namítá, že nemá diskreční pravomoc, a na základě toho dovozuje, že je nutná nejpřísnější klasifikace nebezpečnosti. V tomto konkrétním případě je uvedený závěr v souladu s cílem nařízení CLP, kterým je zajistit vysokou úroveň ochrany lidského zdraví a životního prostředí. Ale co jiné případy, kdy by nemožnost Komise zohlednit další relevantní faktory v konečném důsledku vedla k nižší klasifikaci nebezpečnosti, než kterou by jinak bylo možné odůvodnit? |
82. |
Je pravda, že existuje klasifikace „bezpečnostní síť“, která umožňuje, aby látky, které nebyly klasifikovány do kategorie Akutní toxicita pro vodní prostředí 1 nebo Chronická toxicita pro vodní prostředí 1, 2 nebo 3, ale přesto je u nich dán důvod k obavám, byly klasifikovány do kategorie Chronická toxicita pro vodní prostředí 4. Tato možnost zmírňuje riziko klasifikací, které by byly „příliš nízké“. |
83. |
Podle mého názoru je však třeba s „bezpečnostní sítí“ pracovat právě tímto způsobem. Z povahy věci ji lze použít až v krajním případě. Pokud se objeví velmi důležité relevantní faktory, které vážně zpochybňují klasifikaci nebezpečnosti, jež je „příliš nízká“, je nutno je považovat za součást hlavního posuzování. |
84. |
Pokud taková diskreční pravomoc skutečně existuje, je nutné připustit, že ji lze využít v obou směrech. Pokud se objeví velmi důležité relevantní faktory, podle nichž je klasifikace nebezpečnosti podle všeho „příliš vysoká“, takové faktory je rovněž nutno považovat za součást hlavního posuzování. Takové stanovisko v podstatě zastávají odpůrkyně. |
85. |
Chci zdůraznit, že žádná z nich se ani v nejmenším nezmiňuje o tom, co je „relevantním faktorem“ nebo jaká mu musí být přičtena váha (viz výše bod 59). V prvostupňovém řízení jde o otázky, které musí zodpovědět Komise. V případě přezkumu je na Tribunálu, aby posoudil, zda v tomto směru nedošlo ke zjevnému pochybení. |
86. |
Nakonec je třeba podotknout, že Soudní dvůr se již zabýval věcí související s CTPHT. Věc T‑93/10, Bilbaína v. ECHA (podán kasační opravný prostředek, C‑287/13 P, Bilbaína v. ECHA) (dále jen „Bilbaína I“) ( 21 ) se v rozsahu, v němž je relevantní pro danou věc, týkala označení CTPHT coby vysoce perzistentní a vysoce bioakumulativní látky (dále jen „vPvB“). |
87. |
Pokud má Komise označit určitou látku jako vPvB, musí splnit naplnit požadavky stanovené mimo jiné v příloze XIII nařízení č. 1907/2006. Ve znění použitelném ve věci v původním řízení byla kritéria pro označení látky jako vPvB stanovena v bodech 1.1, 1.2 a 1.3 přílohy XIII. V těchto kritériích není žádná zmínka o vlastnostech složek dané látky. I přesto byla CTPHT ve skutečnosti označena jako vPvB na základě vlastností jejích složek. |
88. |
Žalobkyně tento odklon od kritéria stanoveného v příloze XIII zpochybnily. Tribunál souhlasil s přístupem Komise. Soudní dvůr na základě kasačního opravného prostředku uvedený rozsudek potvrdil a v bodě 34 usnesení Bilbaína I uvedl, že: „Je pravda, že příloha XIII nařízení REACH ve znění použitelném ke dni přijetí napadeného rozhodnutí výslovně nestanovila, že látku lze identifikovat po zohlednění vlastností PBT nebo vPvB jejich relevantních složek. Na rozdíl od tvrzení navrhovatelek to však neznamená, že by příloha XIII nařízení REACH zohlednění vlastností PBT nebo vPvB relevantních složek látky zakazovala“. |
89. |
Soudní dvůr potvrdil, že zohlednění vlastností složek je kromě toho v souladu s cíli nařízení REACH. |
90. |
Mezi těmito případy existují zřejmé rozdíly. Případ Bilbaína I se zejména týkal nařízení REACH, a nikoliv nařízení CLP. V obou případech nicméně vyvstává tatáž principiální otázka. Kdy má Komise diskreční pravomoc odchýlit se od kritérií pro posouzení určité látky stanovených v nařízení a určit jiné relevantní faktory? V případu Bilbaína I Tribunál a Soudní dvůr konstatovaly, že diskreční pravomoc k určení dalších relevantních faktorů je dána na základě: i) neexistence ustanovení, které by takovou diskreční pravomoc zakazovalo; a ii) skutečnosti, že zohlednění takových faktorů je v souladu s cílem nařízení REACH. |
91. |
Jak bylo uvedeno výše, v posuzovaném případě v příloze I nařízení CLP rovněž není uvedeno žádné ustanovení, které by jednoznačně zakazovalo vymezit při uplatňování sumační metody další relevantní faktory. |
92. |
Co se týče cílů, poukazuji na své poznámky uvedené výše v bodech 81 až 84. Je-li v zásadě akceptována určitá míra diskreční pravomoci, musí být akceptováno i to, že tato pravomoc může být využívána oběma směry. Lze ji vykonávat způsobem, který se zjevně ubírá směrem daných cílů, a vyžaduje tedy vyšší a přísnější klasifikaci nebezpečnosti. Může být však vykonávána i takovým způsobem, který vede ke klasifikaci nižší a méně přísné. To neznamená, že by nebyly respektovány cíle nařízení CLP; důsledkem je pouze komplexnější posouzení dostupných informací, které umožní co nejpřesnější klasifikaci. |
93. |
S ohledem na všechny výše uvedené poznámky úvahy mám za to, že z právního hlediska měla Komise při uplatňování sumační metody diskreční pravomoc vymezit další relevantní faktory, aniž porušila nařízení CLP. |
94. |
V souvislosti s tímto závěrem znovu zdůrazňuji, že o které relevantní faktory se v tomto ohledu jedná, je otázka skutková, o které rozhodl Tribunál, aniž se přitom dopustil zkreslení skutkového stavu, a Soudní dvůr se jí znovu zabývat nemůže. Kromě toho chci poznamenat, že Tribunál neshledal (ani shledat nemohl), že pokud by Komise hypoteticky zohlednila nízkou rozpustnost CTPHT, klasifikací CTPHT do kategorie Akutní toxicita pro vodní prostředí 1 nebo Chronická toxicita pro vodní prostředí 1, dopustila by se zjevného pochybení. Napadené nařízení bylo částečně zrušeno spíše proto, že Komise tuto skutečnost ve svém odůvodnění objektivně nezohlednila, jak to potvrdil Tribunál. |
95. |
Výše uvedené posouzení se konečně týká úzce vymezené otázky existence diskreční pravomoci ve specifickém kontextu posuzovaného případu. Ačkoliv se této problematiky dotýká, nelze z něj dovodit žádné závěry ohledně šíře diskreční pravomoci za situace, kdy jsou v základní právní úpravě poskytnuta výstižná a podrobná vodítka. Tuto významnou otázku je podle mého názoru potřeba nadnést, ovšem v souvislosti s posuzovaným kasačním opravným prostředek ji není třeba řešit. |
iv) Závěr ohledně druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku
96. |
S ohledem na výše uvedené se nedomnívám, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že Komise uplatnila sumační metodu nesprávným způsobem, a navrhuji, aby byla druhá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku zamítnuta jako neopodstatněná. V rozsahu, v němž je třeba druhou část druhého důvodu kasačního opravného prostředku vykládat v tom smyslu, že je v ní zpochybněno skutkové posouzení relevance rozpustnosti CTPHT jako celku, které provedl Tribunál, by měla být tato část vzhledem k bodu 55 výše odmítnuta jako nepřípustná. |
C. Třetí důvod kasačního opravného prostředku: překročení mezí přezkumu a zkreslení důkazů
97. |
Komise namítá, že Tribunál překročil meze přezkumu, jelikož zašel nad rámec posuzování zjevného pochybení a nahradil posouzení Komise svým vlastním posouzením, a zkreslil tak důkazy, které mu byly předloženy. |
98. |
Komise v podstatě namítá, že Tribunál pochybil, jelikož přisoudil přílišný význam předpokladu, že se ve vodě rozpouští složky PAU obsažené v CTPHT. Jednalo se pouze o jeden z mnoha faktorů, na kterých bylo založeno vědecké posouzení. Tribunál jej nadto podle jejího názoru vytrhl z kontextu. |
99. |
S tím nesouhlasím. |
100. |
Domnívám se, že argument Komise je chybný, jelikož vychází z nesprávné interpretace napadeného rozsudku. Jak bylo vysvětleno výše v bodě 50, Tribunál Komisi nevytýká konkrétně to, že vycházela z předpokladu, že se ve vodě rozpouští složky CTPHT. Neuvedl, že by Komise nemohla učinit takový předpoklad. Pochybnost Tribunálu spočívá spíše v tom, že Komise na základě takového předpokladu nezohlednila rozpustnost CTPHT jako celku. |
101. |
Třetí důvod kasačního opravného prostředku Komise lze zamítnout jako neopodstatněný pouze na tomto základě. |
102. |
Ovšem vzhledem k tomu, že třetí důvod kasačního opravného prostředku by mohl být vykládán v tom smyslu, že Tribunál překročil meze přezkumu tím, že i) označil rozpustnost CTPHT jako celku za relevantní faktor nebo ii) přisoudil tomuto faktoru přílišnou váhu, však uvádím následující. |
103. |
Zaprvé otázka, zda má Komise diskreční pravomoc označit rozpustnost CTPHT jako celku za relevantní faktor, byla rozebrána výše v souvislosti s druhou částí druhého důvodu kasačního opravného prostředku. Komise takovou pravomoc má. |
104. |
Zadruhé, jak bylo uvedeno výše v bodě 55, to, zda je rozpustnost CTPHT jako celku „relevantním faktorem“, který musí být zohledněn v souladu s právními předpisy, je skutková otázka, k jejímuž posouzení je příslušný jedině Tribunál, ledaže by došlo ke zkreslení skutkového stavu ( 22 ). |
105. |
Komise namítá, že Tribunál zkreslil skutkový stav, když vytrhl zmínku o rozpustnosti složek CTPHT z kontextu a neposoudil její význam v souvislosti se sumační metodou. Komise výslovně nenamítá, že by Tribunál zkreslil skutkový stav, když označil za relevantní faktor rozpustnost CTPHT jako celku. |
106. |
V rozsahu, v němž lze argumenty Komise vykládat tímto způsobem, však postačuje uvést, že rozpustnost látky jako celku jednoznačně není nepodstatný aspekt nebo drobný detail. Na rozpustnost látky je v souvislosti s posuzováním toxicity pro vodní prostředí v bodě 4 přílohy I nařízení CLP několikrát poukázáno a v případě nízké rozpustnosti je výslovně považována za příčinu obtíží ( 23 ). Obšírně je rozebrána i v příloze 9 GHS, která je začleněna do unijního práva, a to zejména prostřednictvím bodu 4 přílohy I nařízení CLP ( 24 ). V souvislosti s relevancí tohoto faktoru se tudíž Tribunál žádného zkreslení skutkového stavu nedopustil. |
107. |
Co se zatřetí týče váhy, kterou Tribunál přisoudil rozpustnosti CTPHT jako celku, uvádím pouze to, že napadený rozsudek se touto otázkou nezabývá. Není v něm uvedeno, že pokud by Komise rozpustnost CTPHT jako celku zohlednila, nevyhnutelně by „trumfla“ všechny ostatní faktory. Tribunál dovodil pouze to, že Komise zjevně pochybila, pokud objektivně nezohlednila rozpustnost CTPHT jako celku (viz rovněž bod 93 výše). |
108. |
S ohledem na výše uvedené mám za to, že Tribunál nepřekročil meze přezkumu legality napadeného nařízení ani nezkreslil skutkový stav. Třetí důvod kasačního opravného prostředku je tudíž třeba zamítnout jako neopodstatněný. |
VII. Závěry
109. |
Navrhuji, aby Soudní dvůr:
|
( 1 ) – Původní jazyk: angličtina.
( 2 ) – Nařízení Komise ze dne 2. října 2013, kterým se pro účely přizpůsobení vědeckotechnickému pokroku mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí (Úř. věst. 2013, L 261, s. 5).
( 3 ) – Deza, a.s.; Industrial Química del Nalón, SA; Koppers Denmark A/S; Koppers UK Ltd; Koppers Netherlands BV; Rütgers basic aromatics GmbH; Rütgers Belgium NV; Rütgers Poland Sp. z o.o.; Bawtry Carbon International Ltd; Grupo Ferroatlántica, SA; SGL Carbon GmbH; SGL Carbon GmbH; SGL Carbon; SGL Carbon, SA; SGL Carbon Polska S. A.; ThyssenKrupp Steel Europe AG; Tokai erftcarbon GmbH.
( 4 ) – Rozsudek ze dne 7. října 2015, Bilbaína de Alquitranes a další v. Komise (T‑689/13, nezveřejněný, EU:T:2015:767).
( 5 ) – Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006 (Úř. věst. 2008, L 353, s. 1).
( 6 ) – Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES (Úř. věst. 2006, L 396, s. 1).
( 7 ) – O kterém hovoří čl. 76 odst. 1 písm. c) nařízení č. 1907/2006.
(
8) –
„Komise ani ECHA […] nebyly v řízení před Tribunálem schopny prokázat, že Komise […] zohlednila skutečnost, že […] se složky CTPHT z CTPHT uvolňovaly pouze v omezené míře a tato látka byla velmi stálá. […] ve stanovisku RAC k CTPHT ani v podkladovém dokumentu není uvedeno žádné odůvodnění, které by prokazovalo, že závěr […] byl učiněn po zohlednění nízké rozpustnosti CTPHT ve vodě. […] Takové odůvodnění nicméně nedokládá, že byla zohledněna nízká rozpustnost [CTPHT].“
( 9 ) – V podstatě se jedná o klasifikaci, při níž jsou využívány údaje týkající se podobných látek.
( 10 ) – Rozsudek ze dne 7. října 2015, Bilbaína de Alquitranes a další v. Komise (T‑689/13, nezveřejněný, EU:T:2015:767, bod 24).
( 11 ) – Rozsudky ze dne 21. listopadu 1991, Technische Universität München (C‑269/90, EU:C:1991:438, bod 14), a ze dne 29. března 2012, Komise v. Estonsko (C‑505/09 P, EU:C:2012:179, bod 95).
( 12 ) – Článek 256 SFEU a čl. 58 první pododstavec statutu Soudního dvora.
( 13 ) – Komise přitom zkreslení důkazů ze strany Tribunálu namítá, činí tak ovšem zvlášť v rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku a takovým způsobem, který nemá vliv na analýzu na tomto místě (viz níže zejména body 104 a 105).
( 14 ) – Usnesení ze dne 27. března 2014, Polyelectrolyte Producers Groupa další v. Komise (C‑199/13 P, nezveřejněné, EU:C:2014:205, body 33 až 36).
( 15 ) – Odlišná otázka vyvstává za situace, kdy tyto faktory mění výsledek posouzení, přičemž ta v zásadě spadá do diskreční pravomoci Komise provést komplexní vědecké posouzení, jak ostatně potvrzuje tatáž judikatura.
( 16 ) – Rozsudek ze dne 7. června 1972, Brandau v. Rada (46/71, EU:C:1972:50, body 12 až 14). V tomto smyslu viz rovněž rozsudek ze dne 7. května 1992, Rada v. Brems (C‑70/91 P, EU:C:1992:201) a stanovisko generálního advokáta Darmona ve věci Rada v. Brems (C‑70/91 P, EU:C:1992:77, s. 2993 a 2994).
( 17 ) – Viz usnesení ze dne 22. května 2014, Bilbaína de Alquitranes a další v. ECHA (C‑287/13 P, nezveřejněné, EU:C:2014:599, bod 34), kde byla obdobná neexistence výslovných omezení použita jako faktor, na jehož základě byla konstatována diskreční pravomoc (viz rovněž níže, bod 90).
( 18 ) – Příloha 9 Globálně harmonizovaného systému klasifikace a označování chemických látek (GHS), čtvrté vydání. Dostupné na https://www.unece.org/fileadmin/DAM/trans/danger/publi/ghs/ghs_rev04/English/ST-SG-AC10-30-Rev4e.pdf.
( 19 ) – V bodě A9.1.10, viz rovněž A9.3.5.7 a A9.3.5.10.
( 20 ) – V bodě A9.1.16.
( 21 ) – Rozsudek ze dne 7. března 2013, Bilbaína de Alquitranes a další v. ECHA (T‑93/10, EU:T:2013:106). Usnesení ze dne 22. května 2014, Bilbaína de Alquitranes a další v. ECHA (C‑287/13 P, nezveřejněné, EU:C:2014:599).
( 22 ) – Usnesení ze dne 27. března 2014, Polyelectrolyte Producers Group a další v. Komise (C‑199/13 P, nezveřejněné, EU:C:2014:205, bod 33).
( 23 ) – V bodě 4.1.2.10 přílohy I je poukázáno na obtíže s klasifikací špatně rozpustných anorganických sloučenin a kovů; bod 4.1.2.6 a kategorie 4 klasifikace bezpečnostní síť zmíněná výše v bodech 82 a 83. Rozpustnost je součástí definice „dostupnosti“ podle bodu 4.1.1.1.
( 24 ) – Viz výše bod 78.