1. 

Projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Consiglio di Stato (Státní rada, Itálie) se týká správného výkladu čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29/ES ( 2 ). V souladu s tímto ustanovením mohou členské státy v případě soukromého rozmnožování stanovit výjimku z výlučného „práva na rozmnožování“, které náleží nositelům práv. Členský stát, který se takto rozhodl omezit výlučná práva nositelů práv, musí podle této směrnice zavést systém, kterým zajistí, že nositelům práv je poskytnuta spravedlivá odměna jako náhrada za použití materiálu chráněného autorským právem.

2. 

V Itálii, kde je rozmnožování pro soukromé účely povoleno, má tato odměna formu poplatku za soukromé rozmnožování, který se vztahuje na vybavení, přístroje a nosiče vhodné k rozmnožování chráněných děl a jiných materiálů. Předběžná otázka se týká slučitelnosti italského systému odměn se směrnicí 2001/29. Přesněji řečeno, v projednávané věci má Soudní dvůr příležitost vymezit hranice posuzovací pravomoci, kterou členské státy disponují při stanovení podrobností systému odměn za soukromé rozmnožování, a poskytnout další vodítko k výkladu čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29.

3.

Směrnice 2001/29 se zabývá harmonizací určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících.

4.

V bodě 31 odůvodnění směrnice 2001/29 je vysvětleno, že jedním z cílů směrnice je zajistit přiměřenou rovnováhu práv a zájmů mezi různými skupinami nositelů práv stejně jako mezi různými kategoriemi nositelů práv a uživatelů předmětů ochrany.

5.

Bod 35 odůvodnění se zabývá výjimkami a omezeními a uvádí, že v určitých případech by nositelé práv měli získat spravedlivou odměnu jako přiměřenou náhradu za užití jejich chráněných děl nebo jiného materiálu. Při určování způsobu, podrobností a možné výše odměny je třeba vzít v úvahu konkrétní okolnosti každého případu. Při posuzování těchto okolností má zvláštní význam újma, která může nositelům práva vzniknout v souvislosti s dotyčným úkonem.

6.

Článek 2 směrnice 2001/29, který se týká práva na rozmnožování, stanoví:

„Členské státy stanoví výlučné právo udělit svolení nebo zakázat přímé nebo nepřímé, dočasné nebo trvalé rozmnožování jakýmikoliv prostředky a v jakékoliv formě, vcelku nebo po částech:

7.

Článek 5 směrnice se zabývá výjimkami a omezeními práva na rozmnožování. Stanoví zejména:

„[…]

2.   Členské státy mohou stanovit výjimky nebo omezení práva na rozmnožování podle článku 2 v těchto případech:

[…]

[…]“

8.

Následující ustanovení zákona č. 633 o ochraně autorského práva a jiných práv souvisejících s jeho výkonem (dále jen „zákon o autorském právu“) ( 3 ) jsou relevantní.

9.

Článek 71e stanoví:

„Je dovoleno soukromé rozmnožování zvukových a obrazových záznamů na jakýkoli nosič, které provádí fyzická osoba výlučně pro soukromé použití, a to za podmínky, že k němu dochází nikoli za účelem zisku nebo pro účely, které nejsou přímo ani nepřímo komerční, a při respektování technologických prostředků uvedených v článku 102c“.

[…]“

10.

Článek 71f stanoví:

„1.   Autoři a výrobci zvukových záznamů, jakož i původní výrobci audiovizuálních děl, výkonní umělci a výrobci obrazových záznamů a jejich právní nástupci mají nárok na odměnu za soukromé rozmnožování zvukových a obrazových záznamů uvedené v článku 71e. V případě zařízení určených výlučně pro analogické nebo digitální zvukové nebo obrazové záznamy je tato odměna tvořena procentním podílem z ceny, kterou koncový nabyvatel zaplatil maloobchodnímu prodejci, v případě víceúčelových zařízení a nosičů se odměna vypočte z ceny zařízení a nosičů s vlastnostmi rovnocennými vlastnostem, které mají vnitřní součástky určené pro záznam, nebo, není-li to možné, z pevné částky za každé zařízení a nosič. V případě audio a video záznamových nosičů, jako jsou analogové nosiče, digitální nosiče, pevné nebo přenosné paměti určené k pořizování zvukového nebo obrazového záznamu, je odměna tvořena částkou odpovídající nahrávací kapacitě těchto nosičů. V případě systémů videozáznamu na dálku platí odměnu podle tohoto odstavce poskytovatel služby, přičemž odměna odpovídá platbě získané za poskytnutí této služby.

2.   Odměna podle prvního odstavce se stanoví, v souladu s právem Společenství a vždy s ohledem na práva na rozmnožování, vyhláškou Ministero per i beni e le attività culturali (Ministerstvo kultury a kulturního dědictví) [MiBAC], která má být přijata do 31. prosince 2009, po konzultaci s […] obchodními sdruženími, která zastupují většinu výrobců zařízení a nosičů a nosičů podle prvního odstavce. Při stanovení odměny je třeba zohlednit, zda jsou, či nejsou, uplatňovány technologické prostředky uvedené v článku 102c, jakož i rozdílný vliv digitálního rozmnožování ve srovnání s analogovým rozmnožováním. Tato vyhláška se aktualizuje každé tři roky.

3.   Odměna je splatná těmi, kdo vyrábí nebo na území státu za účelem zisku dováží zařízení a nosiče a nosiče podle prvního odstavce. […] V případě nezaplacení odměny je za její zaplacení společně a nerozdílně odpovědný prodejce záznamových zařízení a nosičů či nosičů.“

11.

Článek 71g stanoví:

„1.   Odměna uvedená v článku 71f, pokud jde o zařízení určená k pořizování zvukových záznamů, se platí Società italiana degli Autori ed Editori (SIAE), která po odečtení svých nákladů zajistí její vyplacení rovným dílem mezi autory a výrobce zvukových záznamů, a to i prostřednictvím nejreprezentativnějších obchodních a profesních sdružení.

2.   Výrobce zvukových záznamů zaplatí dotčeným výkonným umělcům bezodkladně a v každém případě do šesti měsíců 50 % z obdržené odměny.

3.   Odměna uvedená v článku 71f, pokud jde o zařízení určená k pořizování obrazového záznamu, se platí [SIAE], která zajistí, po odečtení svých nákladů, vyplacení podílu ve výši 30 % z této odměny autorům a zbývajících 70 % rovným dílem rozdělí mezi výrobce prvotních záznamů filmů, výrobce obrazových záznamů a výkonné umělce. Podíl ve výši 50 % z odměny vyplacené výkonným umělcům se použije na financování činností a cílů uvedených v čl. 7 odst. 2 zákona č. 93 ze dne 5. února 1992.

[…]“

12.

MiBAC přijalo dne 30. prosince 2009 nařízení uvedené v čl. 71f odst. 2 zákona o autorském právu (dále jen „napadené nařízení“).

13.

Článek 4 technické přílohy tohoto nařízení stanoví:

„1.   [SIAE] prosazuje protokoly pro účinnější uplatňování těchto ustanovení, a například za účelem stanovení objektivních a subjektivních výjimek, jako například v případě profesionálního použití zařízení a nosičů nebo některých zařízení a nosičů pro videohry. Tyto aplikační protokoly jsou přijímány po dohodě s osobami povinnými platit odměnu za soukromé rozmnožování nebo s jejich profesními sdruženími.

[…]“

14.

Žalobkyněmi v původním řízení jsou společnosti zabývající se výrobou a maloobchodem s osobními počítači, kompaktními disky, nahrávacími zařízeními, mobilními telefony a kamerami.

15.

MiBAC přijalo napadenou vyhlášku a k ní připojenou technickou přílohu na základě čl. 71f odst. 2 zákona o autorském právu. Tato příloha stanoví pravidla pro výpočet odměny poskytované nositelům práv za soukromé rozmnožování zvukových a obrazových záznamů. Konkrétněji, pro účely projednávané věci napadená vyhláška rozšířila rozsah spravedlivé odměny. V důsledku toho se na zařízení a nosiče, jako jsou mobilní telefony, počítače a další vybavení nyní rovněž vztahuje poplatek za soukromé rozmnožování, i když tato zařízení nejsou výslovně určena pro rozmnožování, pořizování záznamů a ukládání obsahu. Naproti tomu před přijetím napadené vyhlášky byla předmětem dotčeného poplatku pouze zařízení určená především či výhradně k pořizování zvukových a obrazových záznamů.

16.

Po přijetí napadené vyhlášky podaly žalobkyně v původním řízení žalobu k Tribunale Amministrativo Regionale del Lazio (krajský správní soud v Laziu, Itálie), kterou se domáhaly jejího zrušení. Tvrdily, že je v rozporu s unijním právem. Podle jejich názoru tomu tak je zejména proto, že dotčenému poplatku podléhají i fyzické či právnické osoby, které zjevně nejsou zapojené do činností spočívajících v soukromém rozmnožování. V této souvislosti žalobkyně rovněž podrobily kritice pravomoci, které napadená vyhláška svěřila SIAE: s ohledem na diskreční pravomoc, kterou SIAE disponuje při správě tohoto poplatku, nelze podle jejich názoru zaručit rovné zacházení s osobami povinnými k tomuto poplatku.

17.

Tribunale amministrativo regionale del Lazio (krajský správní soud v Laziu) tyto návrhy žalobkyň zamítl.

18.

Žalobkyně v původním řízení poté podaly proti tomuto rozhodnutí odvolání ke Consiglio di Stato (Státní rada). Vzhledem k pochybnostem ohledně správnosti výkladu čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 uvedený soud rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

19.

Písemná vyjádření předložily společnosti Assotelecommunicazioni-ASSTEL, Hewlett-Packard Italiana Srl (dále jen „HP“), Microsoft Mobile Sales International (dříve Nokia Italia SpA), Samsung Electronics Italia SpA, Sony Mobile Communications SpA, Telecom Italia SpA, Wind Telecomunicazioni SpA a SIAE, jakož i italská vláda a Komise. Vyjádření na jednání, které se konalo dne 24. února 2016, přednesly společnosti Altroconsumo, Hewlett-Packard Italiana, Microsoft Mobile Sales International, Sony Mobile Communications, Telecom Italia, Samsung Electronics Italia, Dell a SIAE, jakož i italská a francouzská vláda a Komise.

20.

Zaprvé cílem směrnice 2001/29 je mimo jiné zajistit spravedlivou rovnováhu mezi protichůdnými zájmy nositelů práv a uživatelů děl a jiných materiálů chráněných autorským právem. Na jedné straně k dosažení tohoto cíle a na ochranu práv nositelů práv článek 2 směrnice 2001/29 stanoví, že členské státy nositelům práv uvedeným v tomto ustanovení poskytnou výlučné právo povolit nebo zakázat rozmnožování svých děl. Toto právo se vztahuje rovněž na přímé i nepřímé, dočasné i trvalé rozmnožování jakýmikoliv prostředky a v jakékoliv formě. Právo na rozmnožování poskytuje stejný rozsah ochrany bez ohledu na to, zda je dotčeno celé dílo chráněné autorským právem nebo jeho část.

21.

Na druhé straně, aby byly zajištěny také oprávněné zájmy uživatelů materiálu chráněného autorským právem, mohou členské státy omezit výlučné právo na rozmnožování vyplývající z článku 2 směrnice 2001/29, a to na základě čl. 5 odst. 2 této směrnice. V souladu s tímto ustanovením může být stanovena výjimka z tohoto práva, která se týká mimo jiné rozmnoženin na jakémkoliv nosiči, jež byly pořízeny fyzickou osobou pro soukromé užití. Na základě této výjimky je tak povoleno pouze rozmnožování, které není přímo ani nepřímo komerční (dále jen „výjimka pro soukromé rozmnožování“). Kromě toho nositelé práv musí obdržet spravedlivou odměnu za újmu, která jim byla způsobena takovým rozmnožováním. Typicky, jako je tomu v Itálii, má tato odměna podobu poplatku za soukromé rozmnožování.

22.

Z judikatury Soudního dvora jasně vyplývá, že záležitosti týkající se spravedlivé odměny – a zejména způsob a opatření související s jejím výběrem – představují v dnešním digitalizovaném světě velmi diskutovanou otázku ( 4 ). To není překvapující: uvedený systém poplatků byl zaveden proto, že v „offline světě“ tyto poplatky představovaly jediný způsob, jak nositelům práv zajistit náhradu za rozmnoženiny pořízené koncovými uživateli ( 5 ). To však zcela neodpovídá digitalizovanému on-line prostředí, ve kterém je materiál chráněný autorským právem užíván dnes.

23.

V souladu s čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 se totiž spravedlivá odměna obvykle odvádí za zařízení a nosiče vhodné k soukromému rozmnožování, včetně – ale nikoli pouze – CD, počítačů různých druhů, mobilních telefonů, paměťových karet a USB-klíčů. Nicméně takový systém spravedlivé odměny nutně vychází z fictio iuris: předpokládá, že nabyvatel zařízení a nosičů, které jsou v zásadě vhodné pro soukromé rozmnožování, využije všechny jejich funkce, včetně těch, které umožňují soukromé rozmnožování ( 6 ). Pro upřesnění, v době přijetí směrnice 2001/29 bylo používání takových zařízení a nosičů pro soukromé rozmnožování ještě běžné. Dnes však – jak je dobře známo – je soukromé rozmnožování alespoň částečně (ne-li převážně) nahrazeno různými druhy internetových služeb, které nositelům práv umožňují kontrolovat používání materiálu chráněného autorským právem prostřednictvím licenčních ujednání ( 7 ).

24.

I přes tento technologický rozvoj a nesporný pokles praktického významu soukromého rozmnožování je výjimka pro soukromé rozmnožování v Evropské unii stále široce uplatňována. Přístup členských států k této výjimce se liší ve více než jednom ohledu: jedním z těchto rozdílů je, že se liší nejen metodiky stanovení poplatku za soukromé rozmnožování, ale i výrobky, na které se tyto poplatky vztahují ( 8 ). V projednávané věci se Soudní dvůr opět setkává s otázkou týkající se rozsahu diskreční pravomoci, kterou členské státy při stanovení takového systému spravedlivé odměny disponují.

25.

Dále objasním, že musí být jasně rozlišováno mezi dvěma rozdílnými situacemi: na jedné straně situace, kdy členské státy mají zajistit, aby vybavení, přístroje a nosiče byly osvobozeny ex ante od poplatku za soukromé rozmnožování, a na druhé straně situace, kdy členské státy musí zajistit existenci účinného systému navracení ex post neoprávněně uhrazených poplatků za soukromé rozmnožování.

26.

Předmětem první předběžné otázky je (neexistence) osvobození ex ante od poplatku za soukromé rozmnožování a podmínky, za kterých může být toto osvobození poskytnuto podle italského práva. Předkládající soud v této souvislosti vyjádřil pochybnosti ohledně slučitelnosti italského systému spravedlivé odměny s čl. 5 odst. 2 směrnice 2001/29 a se zásadou rovného zacházení.

27.

Pochybnosti předkládajícího soudu lze vysvětlit skutečností, že zaprvé dotčený poplatek má být bez rozdílu uplatňován v zásadě na všechno vybavení, zařízení a nosiče, na něž se vztahuje napadená vyhláška. Žádné ustanovení právního předpisu nestanoví osvobození od tohoto poplatku v případě, že je dané vybavení pořízeno k profesionálnímu použití. Zadruhé další zvláštnost italského systému spočívá ve způsobu, jakým výrobci a dovozci vybavení, zařízení a nosičů vhodných pro soukromé rozmnožování (kteří jsou povinni platit poplatek za soukromé rozmnožování) mohou být od placení dotyčného poplatku osvobozeni.

28.

Přesněji řečeno, přestože se poplatek za soukromé rozmnožování vztahuje bez rozdílu na určité kategorie vybavení, přístrojů a nosičů vhodných pro soukromé rozmnožování, osvobození od povinnosti platit tento poplatek může být sjednáno mezi SIAE a výrobci a dovozci zařízení a nosičů podléhajících tomuto poplatku (nebo jejich sdružením). V tomto ohledu SIAE disponuje při vyjednávání a v podstatě i při vymezení parametrů týkajících se možného osvobození od tohoto poplatku značnou diskreční pravomocí.

29.

Úvodem bych chtěl poznamenat, že jedním z hlavních rysů systému spravedlivé odměny zkoumaných Soudním dvorem je, že povinnost platit tento poplatek se v zásadě a bez rozdílu vztahuje na některé typy vybavení, zařízení a nosičů způsobilé pro rozmnožování ( 9 ). Tak je tomu i v tomto případě.

30.

Ze znění čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 nevyplývá nic, co by naznačovalo, že by uplatňování poplatku bez rozdílu bylo v rozporu s unijním právem. Podle tohoto ustanovení totiž členské státy mohou povolit výjimky pro soukromé rozmnožování vztahující se na rozmnoženiny na jakémkoliv nosiči vytvořené fyzickou osobou pro soukromé užití za předpokladu, že je zajištěna spravedlivá odměna pro nositele práv.

31.

Soudní dvůr však ve své judikatuře formuloval podmínky týkající se působnosti čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29, a to nepochybně za účelem zajištění spravedlivé rovnováhy mezi protichůdnými zájmy, kterou požaduje bod 31 odůvodnění směrnice. Tyto podmínky mají v projednávané věci velký význam.

32.

V rozsudku Padawan Soudní dvůr konstatoval, že uplatnění poplatku za soukromé rozmnožování bez rozdílu na všechny typy přístrojů a nosičů pro digitální rozmnožování, které byly nabyty zjevně za jiným účelem než pro účely soukromého rozmnožování, není v souladu s čl. 5 odst. 2 směrnice 2001/29 ( 10 ). Podle mého názoru toto konstatování již od samého počátku z působnosti výjimky pro soukromé rozmnožování vylučuje vybavení, zařízení a nosiče, jež jsou nepochybně určené k profesionálnímu použití.

33.

V rozsudku Copydan Båndkopi Soudní dvůr dále upřesnil oblast působnosti čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29. Konstatoval, že není v souladu s právními předpisy, je-li poplatek za soukromé rozmnožování uplatňován a priori na dodání vybavení, přístrojů a nosičů, jestliže se prokáže, že osoba povinná k tomuto poplatku uvedená zařízení a nosiče dodala jiným než fyzickým osobám pro účely zjevně nesouvisející s pořizováním rozmnoženin pro soukromé užití ( 11 ). Podle mého názoru z tohoto konstatování jasně vyplývá, že čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice se nevztahuje na přímé dodávky vybavení, zařízení a nosičů, které jsou a priori vhodné pro soukromé rozmnožování, podnikatelům a veřejnoprávním subjektům ( 12 ). Řečeno jazykem Soudního dvora, takové vybavení musí být osvobozeno (ex ante) od povinnosti platit poplatek za soukromé rozmnožování.

34.

V tomto ohledu stačí uvést, že v Itálii neexistuje žádné zákonné osvobození pro vybavení, zařízení a nosiče nabyté právnickými osobami zjevně za jiným účelem než pro účely soukromého rozmnožování. Místo toho, rozhodnutí o poskytnutí (nebo neposkytnutí) osvobození ex ante je ponecháno na úvaze SIAE, a to v souladu s článkem 71e zákona o autorském právu ve spojení s článkem 4 technické přílohy napadené vyhlášky. Jak bylo během ústní části řízení dále upřesněno, nejen že SIAE těchto osvobození uděluje málo a v omezeném rozsahu, ale váže je také na splnění přísných podmínek spojenými mimo jiné s dodržováním kodexu chování ze strany subjektu, který je nabyvatelem dotčených zařízení a nosičů. Zjednodušeně řečeno, italský systém umožňuje, aby SIAE osvobození poskytovala osobám povinným platit odměnu podle vlastní úvahy.

35.

Přesto, jak již bylo vysvětleno, výrobci a dovozci musí být osvobozeni ex ante od povinnosti platit uvedený poplatek, jestliže prokážou, že zařízení a nosiče dodali pro použití zjevně nesouvisející se soukromým rozmnožováním ( 13 ). Tak by tomu bylo v případě přímého prodeje ze strany osob povinných platit odměnu podnikatelům či veřejnoprávním subjektům, a to bez ohledu na to, zda jsou tyto subjekty zaregistrovány u organizace pověřené správou těchto poplatků ( 14 ).

36.

V každém případě osvobození ex ante by nemělo být podmiňováno úspěšným vyjednáváním a uzavřením dohody s organizací pověřenou správou těchto poplatků. Aby byl nárok na osvobození ex ante efektivní, musí být uplatňován obecně a bez rozdílu na výrobce a dovozce zařízení a nosičů vhodných pro soukromé rozmnožování, kteří prokážou, že dotčená zařízení a nosiče dodali jiným než fyzickým osobám pro účely nesouvisející se soukromým rozmnožováním. V opačném případě lze jen těžko zamezit placení nadměrné náhrady. To by bylo v rozporu s požadavkem na spravedlivou rovnováhu, který je uveden v bodě 31 odůvodnění směrnice.

37.

V tomto ohledu je zřejmé, že italská právní úprava je v rozporu s čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29.

38.

Kromě toho však předkládající soud uvedl další problémy v italské právní úpravě týkající se (neexistence obecně platného) osvobození ex ante.

39.

Jak již bylo uvedeno, stanovení kritérií pro zajištění (případného) osvobození ex ante od placení poplatku je v italském systému ponecháno na soukromém vyjednávání (nebo tzv. „svobodném uzavírání smluv“). Tato vyjednávání probíhají mezi výrobci a dovozci vybavení, zařízení a nosičů, kteří jsou povinni platit poplatek (nebo jejich sdruženími), na straně jedné a SIAE na straně druhé. V tomto ohledu má předkládající soud pochybnosti, zda je tato úprava v souladu s požadavkem na spravedlivou odměnu uvedeným v čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29, se zásadou rovného zacházení a se zásadou spravedlivé rovnováhy uvedenou v bodě 31 odůvodnění této směrnice.

40.

Úvodem bych chtěl uvést, že by neměla být opomíjena skutečnost, že Soudní dvůr klade zvláštní důraz na to, že výjimky stanovené v článku 5 směrnice 2001/29 musí být uplatňovány při dodržení zásady rovného zacházení ( 15 ). V kontextu spravedlivé odměny to znamená, že členské státy nemohou neodůvodněně činit rozdíly – mezi jednotlivými kategoriemi výrobců a dovozců srovnatelného vybavení a nosičů, na něž se vztahuje výjimka pro soukromé rozmnožování.

41.

Toto konstatování má v projednávané věci značný význam.

42.

Je pravda, že mezi účastnicemi řízení není shoda týkající se rozsahu diskreční pravomoci, kterou SIAE disponuje při sjednávání osvobození od poplatku za soukromé rozmnožování. Z předkládacího rozhodnutí však s dostatečnou jasností vyplývá, že kritéria a aplikační protokoly pro osvobození od poplatku jsou ve skutečnosti sjednávány mezi SIAE a výrobci a dovozci dotčeného vybavení a nosičů (nebo sdruženími, která je zastupují). Tato skutečnost sama o sobě vyvolává pochybnosti o slučitelnosti italské právní úpravy se zásadou rovného zacházení. Je tomu tak proto, že článek 4 technické přílohy napadené vyhlášky umožňuje, aby SIAE dohody o výjimkách uzavírala samostatně s konkrétními subjekty a sdruženími, a nezajišťuje tak, že právo na osvobození od placení poplatku je důsledně, obecně a univerzálně uplatňováno na dodávky určené k profesionálnímu použití zařízení a nosičů vhodných pro soukromé rozmnožování. Podle mého názoru musí uzavírání individuálních a samostatných dohod nutně vést k rozdílnému zacházení s výrobci a dovozci, kteří se jinak mohou nacházet ve srovnatelné situaci.

43.

Konečně bych chtěl nejdříve připomenout, že pokud jde o požadavek na spravedlivou odměnu stanovený v čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29, pojem „spravedlivá odměna“ je autonomním pojmem unijního práva. Přestože přesný význam pojmu spravedlivá odměna nelze definovat bez určitých obtíží, musí být vykládán jednotně ve všech členských státech, které zavedly výjimku pro soukromé rozmnožování ( 16 ).

44.

Pojem spravedlivé odměny vychází z předpokladu, že soukromým rozmnožováním je nositeli autorských práv způsobena újma, která má být kompenzována tím, že nositel práv obdrží spravedlivou odměnu ( 17 ). Předpokládá se tudíž existence nezbytné spojitosti mezi zaplacenou odměnou a újmou, či potenciální újmou, která nositeli práv vznikla v důsledku soukromého rozmnožování ( 18 ). V případě zařízení a nosičů dodávaných spotřebitelům je nesporné, že se jedná o spojitost dostatečně silnou k tomu, aby odůvodnila hrazení odměny.

45.

Žádná taková spojitost neexistuje, jsou-li zařízení a nosiče určeny k použití zjevně nesouvisejícímu se soukromým rozmnožováním. Jsou-li dotčená zařízení a nosiče dodány k profesionálnímu použití, nevznikne žádná újma (týkající se soukromého rozmnožování). Může se to sice zdát nelogické, ale je tomu tak i v případě, kdy fyzické osoby mohou k pořizování rozmnoženin pro soukromé účely používat vybavení, zařízení a nosiče dodané podnikatelům či veřejnoprávním subjektům.

46.

Jak již bylo uvedeno, z výkladu čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 Soudním dvorem vyplývá, že se toto ustanovení nevztahuje na nosiče nabyté podnikateli a veřejnoprávními subjekty. Není tudíž relevantní, pokud fyzická osoba (jako zaměstnanec) pořizuje na takové nosiče rozmnoženiny pro soukromé účely. Vzhledem k tomu, že vybavení bylo nabyto k profesionálnímu použití, nejedná se již o oblast soukromého rozmnožování. Jednoduše řečeno, na tyto situace se nevztahuje výjimka pro soukromé rozmnožování. Namísto toho se na ně vztahují obecná ustanovení upravující licence. Jakákoli rozmnoženina pořízená bez výslovného souhlasu by za takových okolností byla nezákonná ( 19 ).

47.

V rámci italského systému možnosti, že se na osoby povinné k platbě odměny může vztahovat osvobození ex ante, závisí na soukromém vyjednávání i v případě, že se prokáže, že dotyčné vybavení, zařízení a nosiče jsou určeny k profesionálnímu použití. Je pro mě obtížné připustit, že by takový systém mohl být v souladu s požadavkem na spravedlivou odměnu poskytovanou jako náhradu za újmu způsobenou nositelům práv. Ve skutečnosti je totiž odměna oddělena od újmy, která může vzniknout soukromým rozmnožováním. Jednoduše řečeno, již se nejedná o rozmnožování, na které se vztahuje výjimka pro soukromé rozmnožování.

48.

Vzhledem k tomu je třeba na první předběžnou otázku odpovědět tak, že čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 brání systému spravedlivé odměny, v jehož rámci se poplatek za soukromé rozmnožování vztahuje dokonce na vybavení, přístroje a nosiče nabyté zjevně za jiným účelem než pro účely soukromého rozmnožování, a jestliže je případné osvobození od tohoto poplatku ponecháno na vyjednávání mezi organizací pověřenou správou těchto poplatků a osobami povinnými platit odměnu.

49.

Existují však okolnosti, za kterých může být tento poplatek ukládán bez rozdílu, a to bez ohledu na to, zda se v případě dotčených zařízení a nosičů jedná o soukromé nebo profesionální konečné použití. Dále v rámci druhé otázky upřesním, že je tomu tak pouze v případě, že je takový přístup odůvodněný existencí praktických obtíží spojených s identifikací koncového uživatele. V systémech, v nichž jsou výrobci a dovozci povinni hradit odměnu, se systém vracení poplatku ex post jeví být kvazipovinnou součástí systému spravedlivé odměny.

50.

Druhá předběžná otázka se týká vracení neoprávněně uhrazených poplatků za soukromé rozmnožování ex post. Předkládající soud má pochybnosti, zda je italský systém spravedlivé odměny slučitelný s čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29, neboť – podobně jako ve výše popsané situaci týkající se neexistence právních předpisů upravujících osvobození ex ante – je vracení poplatků ex post rovněž ponecháno na uvážení SIAE, aniž by tato otázka byla výslovně upravena právními předpisy. Podle instrukcí a pokynů této organizace může být žádost o vrácení poplatku – který byl neoprávněně uhrazen za vybavení, zařízení a nosiče nabyté k profesionálním účelům – podána pouze koncovým uživatelem.

51.

Na úvod musím zdůraznit, že v první řadě by neměl být hrazen žádný poplatek, jestliže osoba povinná platit odměnu může předem určit, že dotčené vybavení, zařízení a nosiče jsou určeny k profesionálnímu použití. Jak bylo vysvětleno výše, na tyto situace by se mělo vztahovat osvobození od placení poplatku ex ante.

52.

S přihlédnutím k této skutečnosti, za jakých okolností by měl členský stát stanovit systém vracení poplatků ex post?

53.

SIAE i italská vláda uvádějí, že členské státy disponují při stanovení podrobností vnitrostátního systému poplatku za soukromé rozmnožování značnou posuzovací pravomocí. Vzhledem k tomuto rozhodovacímu prostoru Soudní dvůr v rozsudku Amazon.com International Sales a další připustil, že členské státy mohou vycházet z vyvratitelné domněnky, že zařízení a nosiče jsou určeny pro soukromé účely ( 20 ). Tato domněnka je nicméně se směrnicí 2001/29 slučitelná pouze za splnění přísných podmínek. Zaprvé musí existovat praktické obtíže související s určením, zda konečné použití dotčených nosičů je soukromé nebo profesionální. Zadruhé je tato domněnka přípustná pouze tehdy, pokud se jedná o výrobky uváděné na trh ve vztahu k fyzickým osobám ( 21 ).

54.

Na tomto místě je vhodné poznamenat, že v případech, jimiž se Soudní dvůr doposud zabýval, byla výchozím bodem skutečnost, že se poplatek vybírá, když jsou zařízení a nosiče, na něž se poplatek za soukromé rozmnožování vztahuje, uváděny na trh ( 22 ). S ohledem na ústní vyjádření účastnic řízení na jednání budu z této teze vycházet také v projednávané věci.

55.

Praktické obtíže mohou ospravedlnit uplatňování poplatku za soukromé rozmnožování bez rozdílu, jestliže – jako v rozsudku Copydan Båndkopi – výrobci a dovozci povinní platit tento poplatek distribuují své výrobky prostřednictvím maloobchodních prodejců. V takových případech mohou osoby, které jsou povinné tento poplatek zaplatit, identifikovat koncového uživatele pouze se značnými obtížemi ( 23 ).

56.

Oproti tomu, jestliže osoba povinná platit odměnu prodává své vybavení, zařízení a nosiče bez zprostředkovatelů přímo podnikatelům (nebo veřejnoprávním subjektům, například nemocnicím), nemůže se podle mého názoru dovolávat praktických obtíží jako důvodu pro rozšíření používání tohoto poplatku ani v takových případech. Formulace použitá v judikatuře sice nesporně ponechává prostor pro výklad, je však třeba mít za to, že na takové případy se nevztahuje čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29.

57.

Domnívám se tudíž, že poplatek za soukromé rozmnožování může být uplatňován bez rozdílu na vybavení, zařízení a nosiče vhodné pro soukromé rozmnožování v rámci maloobchodního prodeje, a to bez ohledu na to, zda je konečné použití profesionální či soukromé. Je tomu tak za předpokladu, že výrobci a dovozci mají povinnost platit odměnu. V takovém případě musí být zaveden systém vracení neoprávněně uhrazených poplatků ex post.

58.

Na první pohled by se někdo mohl mylně domnívat, že se členské státy mohou svobodně rozhodnout, že vracení poplatku ex post omezí pouze na koncové uživatele. Soudní dvůr v rozsudku Copydan Båndkopi konstatoval, že čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 nebrání systému spravedlivé odměny, v rámci kterého mohou o vrácení poplatku požádat pouze koncoví uživatelé. Klíčové však je, že Soudní dvůr v této souvislosti formuloval důležitou podmínku. Konstatoval, že takový systém je slučitelný s unijním právem za předpokladu, že osoby povinné jsou zproštěny povinnosti platit tento poplatek, pokud prokážou, že dotčené zařízení dodaly jiným než fyzickým osobám pro účely zjevně nesouvisející s rozmnožováním pro soukromé užití ( 24 ). Potřeba takového osvobození ex ante totiž jednoznačně vyplývá z konstatování Soudního dvora v rozsudku Amazon.com International Sales a další, že uplatnění tohoto poplatku bez rozdílu může být odůvodněno pouze tehdy, pokud jsou dotčené výrobky uváděny na trh ve vztahu k fyzickým osobám ( 25 ).

59.

Jinak řečeno, systém spravedlivé odměny, v rámci kterého může o vrácení poplatku ex post požádat pouze koncový uživatel, je v souladu s čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 pouze tehdy, zahrnuje-li tento systém také osvobození ex ante pro vybavení, zařízení a nosiče nabyté pro účely zjevně nesouvisející se soukromým rozmnožováním (tj. k profesionálnímu použití).

60.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti může být italský systém vracení poplatku ex post, který právo požádat o vrácení poplatku omezuje pouze na koncové uživatele, v souladu s unijním právem pouze v případě, že příslušná ustanovení vnitrostátního práva stanoví osvobození ex ante pro profesionální použití.

61.

Výše však bylo prokázáno, že v Itálii není stanoveno žádné obecně použitelné osvobození ex ante pro vybavení, zařízení, a nosiče dodávané k profesionálnímu použití. Za těchto okolností se zdá, že přibližné, byť nedostatečné, rovnováhy mezi dotčenými zájmy lze dosáhnout pouze v případě, že osoby povinné k placení odměny mohou rovněž požádat o vrácení poplatku.

62.

Jak uvedla francouzská vláda, je pravda, že takové rozšíření systému navracení poplatků v sobě zahrnuje nebezpečí nadměrné náhrady v opačném směru: žádost o vrácení může být podána dvakrát – osobou povinnou zaplatit poplatek i koncovým uživatelem. Jelikož však neexistuje žádné obecně použitelné osvobození ex ante pro vybavení, zařízení a nosiče nabyté k profesionálnímu použití, nevidím žádný jiný způsob, jak sladit dotčené zájmy. V každém případě a vzhledem k tomu, že výrobci a dovozci, kteří jsou povinni platit tento poplatek, ve většině případů nemohou z důvodu následných prodejů zjistit koncového uživatele (nebo ho mohou zjistit jen s určitými obtížemi), není takové řešení uspokojivé.

63.

Dovolím si stručnou poznámku: teoretickým výchozím bodem podle judikatury Soudního dvora je, že osoby povinné k platbě tohoto poplatku mohou jeho výši promítnout do prodejní ceny dotčených zařízení a nosičů ( 26 ). V určitých případech to sice může být správný předpoklad, ve vztahu k některým typům vybavení, zařízení a nosičů to však není systematické. Rozsah, ve kterém promítnutí poplatku nakonec povede k maximalizaci zisku, závisí na několika proměnných, které se mohou na jednotlivých trzích lišit. Pro zajímavost, z jedné studie vyplývá, že je možné určit celoevropskou maloobchodní cenu pro několik spotřebních výrobků, a to bez ohledu na režim poplatků ( 27 ). K promítnutí poplatku nemusí nutně dojít a tento poplatek mohou fakticky převzít osoby povinné k platbě odměny. Vzhledem k tomu, že za takových okolností, jako jsou okolnosti projednávané věci (kdy neexistuje žádné obecně použitelné osvobození ex ante), by omezení systému vracení poplatku ex post na koncové uživatele v podstatě vedlo k sankcionování osob povinných k platbě, a to ve více než jednom ohledu.

64.

I kdyby všeobecně použitelné osvobození ex ante v Itálii existovalo, měl bych pochybnosti o slučitelnosti italského systému vracení poplatků s unijním právem.

65.

Z judikatury Soudního dvora vyplývá požadavek, aby byl systém vracení poplatků účinný. V této souvislosti členské státy zejména zajistí, že navracení neoprávněně zaplaceného poplatku není nadměrně ztěžováno ( 28 ). Při posuzování účinnosti systému hrají klíčovou úlohu hlediska týkající se dosahu, disponibility, veřejné známosti a jednoduchosti využití nároku na vrácení ( 29 ).

66.

Podle mého názoru, a s výhradou ověření předkládajícím soudem, nesplňuje systém navracení poplatků, který je popsán v předkládacím rozhodnutí, požadavek na spravedlivou rovnováhu stanovený směrnicí 2001/29, a to nejméně ze čtyř vzájemně souvisejících důvodů. Zaprvé zavedení tohoto systému je ponecháno na úvaze SIAE, aniž by existovala výslovná ustanovení právních předpisů stanovící podrobná pravidla upravující navracení poplatků. Společnost Altroconsumo uvedla, že se jedná o jasné omezení dostupnosti a veřejné známosti týkající se možnosti navrácení. Zadruhé podle pravidel uplatňovaných SIAE jsou fyzické osoby vyloučeny z okruhu osob, které mají nárok požadovat vrácení poplatku. Je tomu tak i v případě, kdy tyto osoby prokážou, že dotčené vybavení, zařízení nebo nosiče nabyly k profesionálnímu použití. Nevidím důvod, proč by fyzické osoby (například osoby samostatně výdělečně činné) nemohly požádat o vrácení, jestliže mohou prokázat, že nabyly vybavení podléhající poplatku za soukromé rozmnožování k profesionálním účelům. Zatřetí vrácení neoprávněně zaplaceného poplatku vyžaduje, aby dotčené právnické osoby uplatňovaly kodex chování, pokud jde o používání dotčeného zařízení a nosičů, prováděly zvláštní kontroly k prosazování tohoto kodexu chování a o vrácení požádaly v předepsané lhůtě (90 dní ode dne vystavení faktury). Je jasné, že takové dodatečné podmínky vrácení poplatku – které se mohou v průběhu času měnit, a to s ohledem na diskreční pravomoc přiznanou SIAE v tomto směru – odradí dotčené osoby od toho, aby o navrácení požádaly. Začtvrté a obecněji považuji za značně problematické, že postup pro vracení je založen na pokynech SIAE, které tato organizace může měnit dle vlastní úvahy.

67.

V zásadě mám tedy za to, že systém navracení poplatků uplatňovaný v Itálii nesplňuje zejména požadavek účinnosti, který vyplývá z judikatury Soudního dvora. Je-li poplatek vybírán v případě vybavení, zařízení a nosičů nabytých k profesionálnímu použití prostřednictvím maloobchodního prodejce, musí mít koncový uživatel skutečnou možnost získat zpět poplatek. Tato možnost musí být skutečná a opravdová, tak aby bylo zajištěno, že zaplacená odměna nepřesahuje to, co je nezbytné k vyrovnání újmy potenciálně způsobené soukromým rozmnožováním.

68.

To mě vede k závěru, že na druhou předběžnou otázku je třeba odpovědět tak, že – za takových okolností, jako jsou okolnosti projednávané věci, kdy neexistuje žádné obecně použitelné osvobození ex ante pro vybavení, zařízení a nosiče nabyté pro účely zjevně nesouvisející se soukromým rozmnožováním – čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 brání systému spravedlivé odměny, v jehož rámci může o vrácení neoprávněně zaplaceného poplatku za soukromé rozmnožování požádat pouze koncový uživatel.

69.

S ohledem na uvedené argumenty navrhuji, aby Soudní dvůr na otázky položené Consiglio di Stato (Státní rada) odpověděl následovně: