Kasační opravný prostředek podaný dne 23. září 2014 National Iranian Oil Company proti rozsudku Tribunálu (sedmého senátu) vydanému dne 16. července 2014 ve věci T-578/12, National Iranian Oil Company v. Rada

(Věc C-440/14 P)

2014/C 421/33

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: National Iranian Oil Company (zástupce: J.-M. Thouvenin, advokát)

Další účastnice řízení: Rada Evropské unie, Evropská komise

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Na podporu svého kasačního opravného prostředku navrhovatelka uplatňuje šest důvodů kasačního opravného prostředku namířeného proti rozsudku Tribunálu ze dne 16. července 2014.

Prvním důvodem kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že se Tribunál v bodu 43 rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že tím, že se na ni vztahuje čl. 46 odst. 2 nařízení (EU) č. 267/2012 (1), musí být nařízení Rady (EU) č. 945/2012 (2) chápáno tak, že jednoznačně stanoví, že jeho právním základem je právě tento čl. 46 odst. 2. Právní základ totiž stanoví právní formu, kterou akt, jehož je základem, musí mít; čl. 46 odst. 2 přitom žádnou právní formu nestanoví.

Druhým důvodem kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že se Tribunál v bodech 54 až 56 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, které vyústilo ve tvrzení, že „z čl. 215 odst. 2 nevyplývá, že individuální omezující opatření přijatá proti fyzickým nebo právnickým osobám, nestátním skupinám nebo subjektům musí být přijata na základě postupu stanoveného v čl. 215 odst. 2 SFEU“. Článek 215 odst. 1 SFEU, jediné ustanovení SFEU zakotvující omezující opatření, jasně stanoví, že postupem použitelným pro taková opatření je postup, jenž tento článek stanoví a jiný stanoven není. Článek 291 SFEU je s čl. 215 odst. 2 neslučitelný. Konečně, navrhovatelka podpůrně tvrdí, že čl. 291 odst. 2 SFEU nelze považovat za ustanovení poskytující Radě právní základ k přijetí omezujících opatření doplňující právní základ stanovený v čl. 215 odst. 2 SFEU.

Třetím důvodem kasačního opravného prostředku, který je předkládán podpůrně, pro případ, že bude rozhodnuto, že použití čl. 291 odst. 2 SFEU pro přijetí individuálních omezujících opatření v rámci politiky přijímání omezujících opatření původně založené na článku 215 SFEU je právně možné, navrhovatelka tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že v bodech 74 až 83 svého rozsudku v podstatě rozhodl, že Rada Evropské unie, jak stanoví čl. 291 odst. 2, v „náležitě odůvodněných případech“ použila v projednávané věci tento postup. Takto stanovený požadavek odůvodnění není splněn nekonkrétním odůvodněním. I za předpokladu, že by tento požadavek mohl být splněn implicitním odůvodněním, není v projednávané věci splněn, jelikož Tribunál dotyčné formulace vyložil chybně.

Čtvrtým důvodem kasačního opravného prostředku, který je předkládán podpůrně, pro případ, že bude rozhodnuto, že použití čl. 291 odst. 2 SFEU pro přijetí individuálních omezujících opatření je právně přípustné v rámci politiky přijímání omezujících opatření založené na článku 215 SFEU, navrhovatelka tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že v bodu 86 svého rozsudku rozhodl, že čl. 46 odst. 2 nařízení ř. 267/12 „Radě vyhrazuje pravomoc provádět ustanovení čl. 23 odst. 2 a 3 uvedeného nařízení“, což postačuje ke splnění povinnosti uvést odůvodnění, pokud jde o uvedení právního základu tohoto ustanovení, kterým je čl. 291 odst. 2 SFEU. Právně chybný výklad čl. 46 odst. 2 nařízení č. 267/2012 podle navrhovatelky vedl Tribunál k tomuto závěru.

Pátým důvodem kasačního opravného prostředku, který je předkládán podpůrně, pro případ, že bude rozhodnuto, že použití čl. 291 odst. 2 SFEU pro přijetí individuálních omezujících opatření je právně přípustné v rámci politiky přijímání omezujících opatření založené na článku 215 SFEU, navrhovatelka tvrdí, že se Tribunál v bodu 87 svého rozsudku dopustil chyby, když měl za to, že povinnosti odůvodnit právní akty Unie Radě neukládá, aby výslovně uvedla, že nařízení (EU) č. 267/2012 je založeno na čl. 291 odst. 2 SFEU, pokud jde o právní základ čl. 46 odst. 2 nařízení č. 267/2012.

Šestým důvodem kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že se Tribunál v bodu 115 svého rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení tím, že rozhodl, že kritérium stanovení v čl. 23 odst. 2 nařízení (EU) č. 267/2012 (sporné kritérium) je v souladu se zásadami právního státu a obecněji s právem Evropské unie, jelikož není „svévolné ani diskreční“ a v bodu 123 svého rozsudku, že „sporné ustanovení omezuje posuzovací pravomoc Rady tím, že stanoví objektivní kritéria a zaručuje míru předvídatelnosti požadovanou unijním právem“. Tribunál porušil též právo na obhajobu navrhovatelky. Navrhovatelka především zdůrazňuje, že Tribunál za cenu přeformulování sporného ustanovení rozhodl o jeho souladu s unijním právem, ačkoliv legalita tohoto ustanovení měla být posouzena na základě formulace uvedené v nařízení. Navrhovatelka dále uvádí, že skutečnost, že Tribunál přeformuloval sporné ustanovení proto, aby mohl rozhodnout o jeho legalitě, porušuje její právo na obhajobu tím, že jí zbavuje práva opírat se o uvedené přeformulované znění při přípravě své obhajoby, jelikož jí nebyl v době tohoto přeformulování znám smysl změněné formulace, i když je vůči ní namítáno. Konečně navrhovatelka uvádí, že odůvodnění Tribunálu je nesoudržné, což je v rozporu s jeho povinností uvést odůvodnění.

(1)  Nařízení Rady (EU) č. 267/2012 ze dne 23. března 2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení (EU) č. 961/2010 (Úř. věst. 88, s. 1).

(2)  Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 945/2012 ze dne 15. října 2012 , kterým se provádí nařízení (EU) č. 267/2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 282, s. 16).