—

za Génesis Seguros Generales Sociedad Anónima de Seguros y Reaseguros (Génesis) M. D. Garayalde Niñou a A. I. Alpera Plazasem, abogadas, jakož i V. Venturini Medinou, procurador,

—

za španělskou vládu B. Plaza Cruz, jako zmocněnkyní,

—

za řeckou vládu K. Georgiadisem, jakož i Z. Chatzipavlou a G. Alexaki, jako zmocněnci,

—

za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s S. Fiorentinem, avvocato dello Stato,

—

za Evropskou komisi E. Gippini Fournierem, jako zmocněncem,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 27 nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Génesis Seguros Generales Sociedad Anónima de Seguros y Reaseguros (dále jen „společnost Génesis“) na jedné straně a společností Boys Toys SA, která je právní nástupkyní společnosti Pool Angel Tomás SL, a Administración del Estado na straně druhé, jenž se týká toho, že Oficina Española de Patentes y Marcas (Španělský úřad pro patenty a ochranné známky, dále jen „OEPM“) zamítl námitky podané společností Génesis proti zápisu španělské národní ochranné známky Rizo’s.

3

První směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. 1989, L 40, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 92), byla zrušena směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (kodifikované znění) (Úř. věst. L 299, s. 25). S ohledem na dobu rozhodnou z hlediska skutkového stavu je nicméně pro spor v původním řízení i nadále relevantní směrnice 89/104.

4

Článek 4 této směrnice, nadepsaný „Další důvody zamítnutí či neplatnosti, týkající se střetu se staršími právy“, uvádí:

„1.   Ochranná známka nebude zapsána do rejstříku a je-li zapsána, bude prohlášena za neplatnou:

2.   Pro účely odstavce 1 se ‚staršími ochrannými známkami‘ rozumí:

[…]

[…]“

5

Nařízení č. 40/94 bylo zrušeno nařízením Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (kodifikované znění) (Úř. věst. L 78, s. 1), jež vstoupilo v platnost dne 13. dubna 2009. S ohledem na dobu rozhodnou z hlediska skutkového stavu se však na projednávaný spor vztahuje prvně uvedené nařízení, ve znění nařízení Rady (ES) č. 1992/2003 ze dne 27. října 2003 (Úř. věst. L 296, s. 1, dále jen „nařízení č. 40/94 v pozměněném znění“).

6

Článek 8 nařízení č. 40/94 v pozměněném znění, nadepsaný „Relativní důvody pro zamítnutí zápisu“, ve svých odstavcích 1 a 2 stanovil:

„1.   Na základě námitek majitele starší ochranné známky se přihlášená ochranná známka nezapíše:

2.   ‚Staršími ochrannými známkami‘ se pro účely odstavce 1 rozumějí:

[...]“

7

Článek 14 nařízení č. 40/94 v pozměněném znění, nadepsaný „Doplňkové použití vnitrostátních právních předpisů při porušení“, ve svém odstavci 1 stanovil, že účinky ochranné známky Společenství jsou upraveny výlučně tímto nařízením a že jinak se porušení ochranné známky řídí podle ustanovení hlavy X nařízení č. 40/94 vnitrostátními právními předpisy upravujícími porušení národní ochranné známky.

8

Článek 26 nařízení č. 40/94 v pozměněném znění, který stanovil požadavky, jež musí splňovat přihláška ochranné známky Společenství, uváděl:

„1.   Přihláška ochranné známky Společenství musí obsahovat:

2.   Přihláška ochranné známky Společenství podléhá zaplacení přihlašovacího poplatku a případně i jednoho nebo několika poplatků za třídu.

3.   Přihláška ochranné známky Společenství musí splňovat náležitosti stanovené prováděcím nařízením podle článku 157.“

9

Článek 27 nařízení č. 40/94 v pozměněném znění, nadepsaný „Den podání přihlášky“, stanovil:

„Dnem podání přihlášky ochranné známky Společenství je den, kdy přihlašovatel předložil Úřadu [pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)] nebo, byla-li přihláška podána u ústředního úřadu průmyslového vlastnictví členského státu nebo Úřadu pro ochranné známky Beneluxu, těmto úřadům doklady, které obsahují údaje uvedené v čl. 26 odst. 1, pokud je přihlašovací poplatek zaplacen ve lhůtě jednoho měsíce od předložení výše uvedených dokladů.“

10

Článek 32 nařízení č. 40/94 v pozměněném znění, nadepsaný „Rovnocennost podání na úrovni Společenství s podáním na vnitrostátní úrovni“, stanovil, že „přihláška ochranné známky Společenství, jejíž den podání byl stanoven, je v členských státech rovnocenná řádně podané vnitrostátní přihlášce, případně s přihlédnutím k právu přednosti uplatněnému pro přihlášku ochranné známky Společenství“.

11

Článek 97 nařízení č. 40/94 v pozměněném znění, nadepsaný „Rozhodné právo“, uváděl:

„1.   Soudy pro ochranné známky Společenství se řídí ustanoveními tohoto nařízení.

2.   Ve všech otázkách, které nejsou upraveny tímto nařízením, se řídí soud pro ochranné známky Společenství vnitrostátními právními předpisy, včetně mezinárodního práva soukromého.

3.   Nestanoví-li toto nařízení jinak, řídí se soud pro ochranné známky Společenství procesními předpisy, které platí pro obdobná řízení ve věcech národních ochranných známek toho členského státu, na jehož území má sídlo.“

12

Pravidlo 5 nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení č. 40/94 (Úř. věst. L 303, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 189), nadepsané „Podání přihlášky“, stanoví:

13

Článek 6 odst. 2 písm. a) a c) zákona č. 17/2001 o ochranných známkách (Ley 17/2001 de Marcas) ze dne 7. prosince 2001 (BOE č. 294 ze dne 8. prosince 2001, s. 45579) definuje starší ochranné známky takto:

„[...]

[…]

[…]“

14

Článek 11 zákona č. 17/2001, nadepsaný „Podání přihlášky“, ve svém odstavci 6 stanoví:

„Orgán příslušný k přijetí přihlášky vyznačí v okamžiku jejího přijetí číslo přihlášky a den, hodinu a minutu jejího přijetí způsobem, který stanoví nařízení.“

15

Článek 13 zákona č. 17/2001 uvádí:

„1.   Dnem podání přihlášky je den, kdy příslušný orgán podle ustanovení článku 11 přijme doklady, které obsahují údaje stanovené v čl. 12 odst. 1.

2.   Dnem podání přihlášek na poštovním úřadě je den, kdy tento úřad přijme doklady, které obsahují údaje stanovené v čl. 12 odst. 1, za předpokladu, že jsou tyto doklady podány v otevřené obálce, doporučeně a s doručenkou, určené orgánu příslušnému přijmout přihlášku. Poštovní úřad vyznačí den, hodinu a minutu jejího podání.

3.   Jestliže některý ze správních orgánů nebo útvarů, na které odkazují předchozí odstavce, nevyznačil v okamžiku přijetí přihlášky hodinu jejího podání, bude jí přiznána poslední hodina dne. Jestliže nebyla vyznačena minuta, kdy byla podána, bude jí přiznána poslední minuta hodiny. Jestliže nebyla vyznačena hodina, ani minuta, kdy byla podána, bude jí přiznána poslední hodina a minuta dotčeného dne.“

16

Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že dne 12. prosince 2003 dopoledne, a to v 11:52 a ve 12:13 hodin, podala společnost Génesis u OHIM elektronicky dvě přihlášky ochranných známek Společenství, a sice slovní ochranné známky Rizo pro výrobky náležející do tříd 16, 28, 35 a 36 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a slovní ochranné známky Rizo, El Erizo pro výrobky náležející do tříd 16, 35 a 36 ve smyslu této dohody.

17

Z předkládacího rozhodnutí rovněž vyplývá, že téhož dne, ale v 17:45 hodin, společnost Pool Angel Tomás SL požádala OEPM o zápis slovní ochranné známky Rizo’s pro výrobky náležející do třídy 28 ve smyslu uvedené dohody.

18

Společnost Génesis podala proti přihlášce národní ochranné známky námitky, neboť měla za to, že slovní ochranné známky Společenství Rizo a Rizo, El Erizo jsou starší než daná národní ochranná známka.

19

Vzhledem k tomu, že OEPM námitky rozhodnutím ze dne 9. prosince 2004 zamítl, společnost Génesis podala odvolání, kterým se domáhala, aby OEPM určil, že ochranné známky Společenství, jejichž je majitelkou, jsou starší, a přitom se opírala o okolnost, že přihláška těchto ochranných známek byla podána elektronicky dne 12. prosince 2003 a že je třeba zohlednit právě toto datum.

20

Rozhodnutím ze dne 29. června 2005 OEPM toto odvolání zamítl. OEPM byl opět toho názoru, že na základě článku 27 nařízení č. 40/94 v pozměněném znění je třeba mít za to, že přihláška ochranných známek Společenství dotčených v původním řízení byla podána dne 7. ledna 2004, tedy v den skutečného předložení dokladů, a že toto datum je pozdější než datum podání přihlášky španělské ochranné známky Rizo’s.

21

Jelikož společnost Génesis podala proti posledně uvedenému rozhodnutí žalobu, druhé oddělení senátu pro správní spory Tribunal Superior de Justicia de Madrid rozsudkem ze dne 7. února 2008 potvrdilo opodstatněnost zápisu španělské ochranné známky Rizo’s. Tento soud shledal, že dnem podání přihlášky namítaných ochranných známek Společenství byl den skutečného předložení dokladů, a nikoli 12. prosinec 2003, tedy den elektronického podání přihlášky.

22

Společnost Génesis tak proti tomuto rozsudku podala kasační opravný prostředek k předkládajícímu soudu. Ve svém kasačním opravném prostředku společnost Génesis zpochybňuje výklad Tribunal Superior de Justicia de Madrid, pokud jde o den podání přihlášky ochranných známek Společenství, a uvádí, že správný výklad článků 26 a 27 nařízení č. 40/94 v pozměněném znění je ten, který za den podání přihlášek považuje den, kdy byly tyto přihlášky podány u OHIM a tímto úřadem přijaty. Ve věci v původním řízení je tak třeba zohlednit 12. prosinec 2003. Společnost Génesis má dále za to, že Tribunal Superior de Justicia de Madrid tím, že neurčil, že ochranné známky Společenství Rizo a Rizo, El Erizo jsou starší, porušil čl. 6 odst. 2 písm. a) a c) zákona č. 17/2001.

23

Za těchto podmínek se Tribunal Supremo rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Lze článek 27 nařízení [č. 40/94 v pozměněném znění] vykládat v tom smyslu, že pro účely rozhodnutí o časové přednosti ve vztahu k národní ochranné známce přihlášené v tentýž den lze zohlednit nejen den, ale i hodinu a minutu podání přihlášky ochranné známky u OHIM, byl-li takový údaj uveden, jestliže vnitrostátní právní úprava, kterou se řídí zápis posledně zmíněné ochranné známky, pokládá čas podání za relevantní?“

24

Je třeba uvést, že otázka položená předkládajícím soudem vychází z předpokladu, že přihlášky ochranných známek Společenství a národní ochranné známky byly podány v tentýž den.

25

I když ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že OEPM i soud, který rozhodoval o žalobě, měly za to, že den podání přihlášky ochranných známek Společenství byl pozdější než den podání přihlášky národní ochranné známky, tato okolnost nemá nicméně vliv na přípustnost žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.

26

Podle ustálené judikatury se totiž na otázky týkající se výkladu unijního práva položené vnitrostátním soudem v právním a skutkovém rámci, který tento soud vymezí v rámci své odpovědnosti a jehož správnost nepřísluší Soudnímu dvoru ověřovat, vztahuje domněnka relevance (rozsudky ze dne 15. května 2003, Salzmann, C-300/01, Recueil, s. I-4899, body 29 a 31; ze dne 7. června 2007, van der Weerd a další, C-222/05 až C-225/05, Sb. rozh. s. I-4233, bod 22, jakož i ze dne 16. prosince 2008, Cartesio, C-210/06, Sb. rozh. s. I-9641, bod 67). Odmítnutí rozhodnout o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané vnitrostátním soudem ze strany Soudního dvora je možné pouze tehdy, pokud je zjevné, že požadovaný výklad unijního práva nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jestliže se jedná o hypotetický problém, nebo také jestliže Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které mu jsou položeny (výše uvedený rozsudek Cartesio, bod 67 a citovaná judikatura).

27

Vzhledem k tomu, že společnost Génesis před soudem prvního stupně i před předkládajícím soudem zpochybnila tvrzení, že den podání přihlášky ochranných známek Společenství je pozdější než den podání přihlášky národní ochranné známky, je tato otázka předmětem sporu před posledně uvedeným soudem. V důsledku toho se nejeví, přinejmenším nikoli zjevně, že by požadovaný výklad unijního práva neměl žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení nebo se týkal hypotetického problému.

28

Na předběžnou otázku je proto třeba odpovědět.

29

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda článek 27 nařízení č. 40/94 v pozměněném znění musí být vykládán v tom smyslu, že umožňuje zohlednit nejen den, ale i hodinu a minutu podání přihlášky ochranné známky Společenství u OHIM za účelem rozhodnutí, že taková ochranná známka je starší než národní ochranná známka přihlášená téhož dne, i když vnitrostátní právní úprava, kterou se řídí zápis posledně uvedené ochranné známky, pokládá hodinu a minutu podání přihlášky v tomto ohledu za relevantní.

30

Úvodem je třeba připomenout, že ochrana ochranných známek se v rámci Evropské unie vyznačuje koexistencí několika režimů ochrany.

31

Zaprvé, cílem směrnice 89/104 je podle jejího prvního bodu odůvodnění sblížit vnitrostátní právní předpisy o ochranných známkách za účelem odstranění existujících rozdílů, které mohou bránit volnému pohybu zboží a služeb a mohou narušovat podmínky soutěže v rámci společného trhu.

32

I když je pravda, že podle třetího bodu odůvodnění směrnice 89/104 „se v současné době nezdá být nutné provést sblížení právních předpisů členských států o ochranných známkách v celém rozsahu“, nic to nemění na tom, že tato směrnice obsahuje harmonizaci ústředních základních pravidel v dané oblasti, a sice podle téhož bodu odůvodnění, pravidel týkajících se vnitrostátních předpisů, které se bezprostředně dotýkají fungování vnitřního trhu, a že tento bod odůvodnění nevylučuje úplnou harmonizaci těchto pravidel (rozsudky ze dne 16. července 1998, Silhouette International Schmied, C-355/96, Recueil, s. I-4799, bod 23; ze dne 11. března 2003, Ansul, C-40/01, Recueil, s. I-2439, bod 27, a ze dne 22. září 2011, Budějovický Budvar, C-482/09, Sb. rozh. s. I-8701, bod 30).

33

Pátý bod odůvodnění směrnice 89/104 však upřesňuje zejména to, že „členské státy si [...] podrží úplnou volnost v úpravě procesních ustanovení o zápisu, zrušení a neplatnosti ochranných známek získaných zápisem; že mohou například stanovit formu řízení ve věcech zápisu a neplatnosti, rozhodnout, zda starší práva musejí být uplatněna v řízení o zápisu nebo v řízení o neplatnosti nebo v obou řízeních, a upravit řízení o námitkách či průzkumové řízení z úřední povinnosti, popřípadě oboje, v případě, že starší práva mohou být uplatněna v řízení o zápisu“.

34

Je tak třeba konstatovat, že směrnice 89/104 neobsahuje ustanovení týkající se podmínek podání nebo určení dne podání přihlášek národních ochranných známek. Vzhledem k tomu, že členské státy mohou v dané oblasti přijmout vlastní předpisy, tyto se mohou v důsledku toho v jednotlivých členských státech lišit.

35

Zadruhé, cílem nařízení č. 40/94 v pozměněném znění, jak vyplývá z jeho druhého bodu odůvodnění, je vytvoření společného režimu pro ochranné známky, kterým je poskytnuta jednotná ochrana a které mají účinky na celém území Unie (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. dubna 2011, DHL Express France, C-235/09, Sb. rozh. s. I-2801, bod 41).

36

Tento režim ochranných známek Společenství je autonomním systémem, který se skládá ze souboru pravidel a který sleduje cíle jemu vlastní, přičemž jeho použití je nezávislé na jakémkoli vnitrostátním systému (viz zejména rozsudky ze dne 25. října 2007, Develey v. OHIM, C-238/06 P, Sb. rozh. s. I-9375, bod 65; ze dne 16. července 2009, American Clothing Associates v. OHIM a OHIM v. American Clothing Associates, C-202/08 P a C-208/08 P, Sb. rozh. s. I-6933, bod 58, jakož i ze dne 30. září 2010, Evets v. OHIM, C-479/09 P, bod 49).

37

Režim ochranných známek Společenství jakožto systém autonomní a nezávislý na vnitrostátních systémech má vlastní pravidla, která se týkají podmínek podání přihlášky ochranné známky Společenství, jež jsou obsaženy v nařízení č. 40/94 v pozměněném znění a v nařízení č. 2868/95. Konkrétně článek 27 nařízení č. 40/94 v pozměněném znění obsahuje zvláštní ustanovení týkající se dne podání přihlášky ochranné známky Společenství, aniž v tomto ohledu odkazuje na ustanovení vnitrostátního práva.

38

Za těchto podmínek je třeba za účelem odpovědi na položenou otázku nejprve určit, zda pojem „den podání přihlášky ochranné známky Společenství“, obsažený v článku 27 nařízení č. 40/94 v pozměněném znění, musí být vykládán v tom smyslu, že zahrnuje zohlednění nejen dne, ale i hodiny a minuty podání této přihlášky.

39

Pokud pojem „den podání přihlášky ochranné známky Společenství“ ve smyslu článku 27 nařízení č. 40/94 v pozměněném znění musí být vykládán v tom smyslu, že nezahrnuje zohlednění hodiny a minuty podání této přihlášky, bude třeba dále ověřit, zda unijní právo brání tomu, aby na základě vnitrostátního práva byly tyto skutečnosti přesto zohledněny za účelem určení, že ochranná známka Společenství je starší než národní ochranná známka přihlášená téhož dne, jestliže vnitrostátní právní úprava, kterou se řídí zápis posledně zmíněné ochranné známky, pokládá hodinu a minutu podání přihlášky za relevantní.

40

Nejprve je třeba uvést, že z požadavků jak jednotného použití unijního práva, tak zásady rovnosti vyplývá, že znění ustanovení tohoto práva, které za účelem vymezení svého smyslu a působnosti neodkazuje výslovně na právo členských států, musí být zpravidla v celé Unii vykládáno autonomním a jednotným způsobem; tento výklad musí být hledán při zohlednění kontextu ustanovení a cíle sledovaného dotčenou právní úpravou (viz zejména rozsudky ze dne 18. ledna 1984, Ekro, 327/82, Recueil, s. 107, bod 11; ze dne 19. září 2000, Linster, C-287/98, Recueil, s. I-6917, bod 43; ze dne 21. října 2010, Padawan, C-467/08, Sb. rozh. s. I-10055, bod 32 a výše uvedený rozsudek Budějovický Budvar, bod 29).

41

Z judikatury dále vyplývá, že význam a dosah pojmů, které unijní právo nijak nedefinuje, je třeba určit v souladu s jejich obvyklým smyslem v běžném jazyce, s přihlédnutím ke kontextu, ve kterém jsou použity, a cílům, které sleduje právní úprava, jejíž součástí jsou (viz zejména rozsudky ze dne 10. března 2005, easyCar, C-336/03, Sb. rozh. s. I-1947, bod 21; ze dne 22. prosince 2008, Wallentin-Hermann, C-549/07, Sb. rozh. s. I-11061, bod 17; ze dne 29. července 2010, UGT-FSP, C-151/09, Sb. rozh. s. I-7587, bod 39, a výše uvedený rozsudek Budějovický Budvar, bod 39).

42

Konečně nutnost jednotného výkladu různých jazykových znění ustanovení unijního práva rovněž vyžaduje, aby v případě rozdílů mezi nimi bylo dotčené ustanovení vykládáno podle celkové systematiky a účelu právní úpravy, jejíž je součástí (rozsudky ze dne 24. října 1996, Kraaijeveld a další, C-72/95, Recueil, s. I-5403, bod 28; ze dne 19. dubna 2007, Profisa, C-63/06, Sb. rozh. s. I-3239, bod 14, jakož i ze dne 15. prosince 2011, Møller, C-585/10, Sb. rozh. s. I-13407, bod 26).

43

Ze srovnávacího přezkumu jednotlivých jazykových znění článku 27 nařízení č. 40/94 v pozměněném znění přitom vyplývá, že mezi těmito jazykovými zněními existují určité rozdíly.

44

České, německé, maďarské, slovenské, finské a švédské znění tohoto článku tak odkazují, pokud jde o nadpis daného článku i jeho text, na den podání („Den podání“, „Anmeldetag“, „A bejelentés napja“, „Deň podania“, „Hakemispäivä“, „Ansökningsdag“), zatímco litevské a polské znění téhož článku upřesňují, že datem podání („Padavimo data“, „Data zgłoszenia“) je den („diena“, „dzień“), kdy byla přihláška podána.

45

Ostatní jazyková znění naproti tomu používají pouze výraz „den podání“ přihlášky ochranné známky Společenství.

46

Rozdíly mezi těmito jazykovými zněními je však třeba relativizovat, jelikož podle obecného chápání výraz „datum“ označuje obecně den v měsíci, měsíc a rok, kdy byl akt přijat nebo kdy nastala určitá skutečnost. Stejně tak označení dne, kdy byl akt přijat nebo kdy nastala určitá skutečnost, znamená podle obecného chápání nutnost uvést i měsíc a rok.

47

Povinnost uvést datum nebo den však podle obecného chápání neznamená povinnost uvést hodinu, a tím spíše minutu. Vzhledem k tomu, že článek 27 nařízení č. 40/94 v pozměněném znění výslovně neodkazuje na hodinu a minutu podání přihlášky ochranné známky Společenství, je proto zřejmé, že zákonodárce Společenství nepovažoval tyto údaje za nezbytné k určení okamžiku podání přihlášky ochranné známky Společenství, a tedy k určení toho, zda je tato ochranná známka starší než jiná ochranná známka.

48

Takový výklad vyplývá rovněž z kontextu, do něhož zapadá článek 27 nařízení č. 40/94 v pozměněném znění. Konkrétně pravidlo 5 nařízení č. 2868/95, které upřesňuje náležitosti, jež musí OHIM, ústřední úřad průmyslového vlastnictví členského státu nebo Úřad pro ochranné známky Beneluxu splnit při podání přihlášky ochranné známky Společenství, ukládá pouze povinnost uvést na přihlášce den přijetí této přihlášky, a nikoliv povinnost uvést hodinu a minutu tohoto dne.

49

Je přitom třeba mít za to, že pokud by zákonodárce Společenství měl za to, že hodina a minuta podání přihlášky ochranné známky Společenství by měly být zohledněny jako základní prvky „dne podání“ této přihlášky ve smyslu článku 27 nařízení č. 40/94 v pozměněném znění, takové upřesnění by muselo být uvedeno v nařízení č. 2868/95.

50

Okolnost, že podle údajů uvedených na internetové stránce OHIM je dnem podání přihlášky ochranné známky Společenství den, kdy jsou OHIM předloženy doklady uvedené v článku 26 nařízení č. 40/94 v pozměněném znění, SEČ (GMT + 1), nicméně v tomto ohledu neumožňuje dospět k závěru, že hodina a minuta podání takové přihlášky jsou relevantní k určení toho, která ochranná známka je starší. Jak uvádí generální advokát v bodě 61 svého stanoviska, takové uvedení hodiny umožňuje pouze určit den podání přihlášky k OHIM.

51

Okolnost uvedená společností Génesis, že při elektronickém podání přihlášek ochranných známek Společenství OHIM fakticky potvrdí den a hodinu přijetí těchto přihlášek, je rovněž irelevantní.

52

Je sice pravda, že podle čl. 10 odst. 2 rozhodnutí prezidenta Úřadu č. EX-11-03 ze dne 18. dubna 2011 o elektronických komunikacích, které Úřad přijímá a odesílá („Základní rozhodnutí o elektronických komunikacích“), je elektronické sdělení potvrzující přijetí rovněž elektronické přihlášky ochranné známky Společenství zasláno odesílateli a je na něm uveden den a hodina přijetí této přihlášky. Z téhož čl. 10 odst. 2 nicméně vyplývá, že sdělení potvrzující přijetí uvedené přihlášky obsahuje poznámku, že den přijetí bude považován za den podání přihlášky, pokud je poplatek zaplacen ve stanovené lhůtě, aniž v tomto ohledu odkazuje na hodinu přijetí přihlášky.

53

Každopádně vzhledem k tomu, že přihláška ochranné známky Společenství může být podle čl. 25 odst. 1 nařízení č. 40/94 v pozměněném znění podána u OHIM nebo u ústředního úřadu průmyslového vlastnictví členského státu nebo u Úřadu pro ochranné známky Beneluxu, tak pokud by bylo třeba zohlednit hodinu a minutu podání přihlášky ochranné známky Společenství, musela by taková povinnost výslovně vyplývat z obecně použitelných předpisů, a nikoliv z rozhodnutí prezidenta OHIM týkajícího se elektronického podávání přihlášek ochranných známek Společenství.

54

Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že pojem „den podání přihlášky ochranné známky Společenství“ obsažený v článku 27 nařízení č. 40/94 v pozměněném znění zahrnuje zohlednění kalendářního dne podání přihlášky ochranné známky Společenství, ale nikoliv zohlednění hodiny a minuty podání této přihlášky.

55

Po tomto upřesnění je však třeba ještě přezkoumat, zda unijní právo brání tomu, aby na základě vnitrostátního práva byly hodina a minuta podání přihlášky ochranné známky Společenství přesto zohledněny za účelem určení, že ochranná známka Společenství je starší než národní ochranná známka přihlášená téhož dne, jestliže vnitrostátní právní úprava, kterou se řídí zápis posledně zmíněné ochranné známky, pokládá hodinu a minutu podání přihlášky za relevantní.

56

V tomto ohledu stačí připomenout, jak bylo uvedeno v bodě 37 tohoto rozsudku, že režim ochranných známek Společenství jakožto systém autonomní má vlastní pravidla týkající se dne podání přihlášky ochranné známky Společenství, aniž odkazuje na ustanovení vnitrostátního práva.

57

Den podání přihlášky ochranné známky Společenství může být proto určen pouze podle pravidel unijního práva, aniž řešení uvedená v právu členských států mohou mít v tomto ohledu vliv.

58

Zaprvé, jak uvedl generální advokát v bodě 63 svého stanoviska, z článku 14 ve spojení s článkem 97 nařízení č. 40/94 v pozměněném znění totiž vyplývá, že použitelnost vnitrostátního práva je omezena na otázky, které nespadají do působnosti nařízení č. 40/94 v pozměněném znění.

59

Zadruhé, pokud by v takové situaci, jako je situace dotčená v původním řízení, kdy je ochranná známka Společenství uplatňována za účelem napadení zápisu národní ochranné známky, bylo připuštěno, aby byl den podání přihlášky této ochranné známky Společenství určen s ohledem na ustanovení vnitrostátního práva, znamenalo by to zpochybnění jednotné povahy ochrany ochranné známky Společenství. Jelikož, jak bylo připomenuto v bodě 34 tohoto rozsudku, členské státy mohou stanovit podmínky podání přihlášek národních ochranných známek, by se totiž rozsah ochrany, kterou požívá ochranná známka Společenství, mohl lišit podle jednotlivých členských států.

60

Závěr, že den podání přihlášky ochranné známky Společenství lze určit pouze podle pravidel unijního práva, není zpochybněn článkem 32 nařízení č. 40/94 v pozměněném znění, podle kterého přihláška ochranné známky Společenství, jejíž den podání byl stanoven, je v členských státech rovnocenná řádně podané vnitrostátní přihlášce, případně s přihlédnutím k právu přednosti uplatněnému pro přihlášku ochranné známky Společenství.

61

Jak uvádí generální advokát v bodě 65 svého stanoviska, toto ustanovení totiž nemění pojem Společenství „den podání“ ani nepředpokládá podpůrné použití vnitrostátního práva, ale pouze přiznává přihláškám ochranných známek Společenství podaných u OHIM stejnou právní hodnotu jako přihláškám podaným u vnitrostátních úřadů.

62

Z toho plyne, že unijní právo brání tomu, aby na základě vnitrostátního práva byly hodina a minuta podání přihlášky ochranné známky Společenství zohledněny za účelem určení, že ochranná známka Společenství je starší než národní ochranná známka přihlášená téhož dne, jestliže vnitrostátní právní úprava, kterou se řídí zápis posledně zmíněné ochranné známky, pokládá v tomto ohledu hodinu a minutu podání přihlášky za relevantní.

63

S ohledem na vše výše uvedené je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že článek 27 nařízení č. 40/94 v pozměněném znění musí být vykládán v tom smyslu, že kromě dne neumožňuje zohlednit i hodinu a minutu podání přihlášky ochranné známky Společenství u OHIM za účelem rozhodnutí, že taková ochranná známka je starší než národní ochranná známka přihlášená téhož dne, i když vnitrostátní právní úprava, kterou se řídí zápis posledně uvedené ochranné známky, pokládá hodinu a minutu podání přihlášky v tomto ohledu za relevantní.

64

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:

Článek 27 nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství, ve znění nařízení (ES) č. 1992/2003 ze dne 27. října 2003, musí být vykládán v tom smyslu, že kromě dne neumožňuje zohlednit i hodinu a minutu podání přihlášky ochranné známky Společenství u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) za účelem rozhodnutí, že taková ochranná známka je starší než národní ochranná známka přihlášená téhož dne, i když vnitrostátní právní úprava, kterou se řídí zápis posledně uvedené ochranné známky, pokládá hodinu a minutu podání přihlášky v tomto ohledu za relevantní.