EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62009CJ0276

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 2. prosince 2010.
Everything Everywhere Ltd proti Commissioners for Her Majesty’s Revenue and Customs.
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce: High Court of Justice (England & Wales), Chancery Division - Spojené království.
Šestá směrnice o DPH - Osvobození - Článek 13 část B písm. d) body 1 a 3 - Sjednání úvěru - Operace týkající se plateb a převodů - Existence dvou oddělených plnění nebo jediného plnění - Dodatečný poplatek účtovaný při využití určitých způsobů platby za mobilní telefonní služby.
Věc C-276/09.

European Court Reports 2010 I-12359

ECLI identifier: ECLI:EU:C:2010:730

Věc C-276/09

Everything Everywhere Ltd, dříve T-Mobile (UK) Ltd

v.

Commissioners for Her Majesty’s Revenue and Customs

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná High Court of Justice (England & Wales), Chancery Division]

„Šestá směrnice o DPH – Osvobození – Článek 13 část B písm. d) body 1 a 3 – Sjednání úvěru – Operace týkající se plateb a převodů – Existence dvou samostatných plnění nebo jediného plnění – Dodatečný poplatek účtovaný při využití určitých způsobů platby za mobilní telefonní služby“

Shrnutí rozsudku

Daňová ustanovení – Harmonizace právních předpisů – Daně z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty – Poskytování služeb – Plnění složené z více prvků

[Směrnice Rady 77/388, čl. 2 bod 1 a čl. 13 část B písm. d) body 1 a 3]

Pro účely výběru daně z přidané hodnoty nepředstavuje dodatečný poplatek, který poskytovatel telekomunikačních služeb účtuje svým zákazníkům v případě, že zákazníci za tyto služby neplatí prostřednictvím přímého inkasa nebo převodem prostřednictvím Bankers’ Automated Clearing System (BACS), ale kreditní kartou, debetní kartou, šekem nebo v hotovosti na přepážce banky nebo na přepážce zástupce zmocněného k přijímání plateb na účet tohoto poskytovatele služeb, protiplnění za plnění oddělené a samostatné ve vztahu k hlavnímu plnění spočívajícímu v poskytování telekomunikačních služeb.

Takováto činnost, které by zákazníci nemohli využít nezávisle na využití telekomunikačních služeb, nemá totiž z pohledu zákazníků žádný význam který by byl na dotčené telekomunikační službě nezávislý.

Plnění musí být přitom považováno za vedlejší k plnění hlavnímu, pokud samo o sobě není pro zákazníka cílem, nýbrž prostředkem k získání prospěchu z hlavní služby poskytovatele za nejvýhodnějších podmínek.

(viz body 25, 27, 32 a výrok)







ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího senátu)

2. prosince 2010(*)

„Šestá směrnice o DPH – Osvobození – Článek 13 část B písm. d) body 1 a 3 – Sjednání úvěru – Operace týkající se plateb a převodů – Existence dvou oddělených plnění nebo jediného plnění – Dodatečný poplatek účtovaný při využití určitých způsobů platby za mobilní telefonní služby“

Ve věci C‑276/09,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím High Court of Justice (England & Wales), Chancery Division (Spojené království) ze dne 8. dubna 2009, došlým Soudnímu dvoru dne 20. července 2009, v řízení

Everything Everywhere Ltd, dříve T‑Mobile (UK) Ltd,

proti

Commissioners for Her Majesty’s Revenue and Customs,

SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),

ve složení K. Lenaerts, předseda senátu, R. Silva de Lapuerta, G. Arestis, J. Malenovský a T. von Danwitz (zpravodaj), soudci,

generální advokát: P. Cruz Villalón,

vedoucí soudní kanceláře: L. Hewlett, vrchní rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 30. září 2010,

s ohledem na vyjádření předložená:

–        za Everything Everywhere Ltd, dříve T‑Mobile (UK) Ltd, J. Peacockem, QC, a M. Angiolinim, barrister,

–        za vládu Spojeného království H. Walker, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s R. Hillem, barrister,

–        za řeckou vládu S. Spyropoulosem a M. Germanim, jakož i V. Karra, jako zmocněnci,

–        za Irsko D. O’Haganem, jako zmocněncem, ve spolupráci s B. Dohertym, barrister,

–        za Evropskou komisi R. Lyalem a M. Afonso, jako zmocněnci,

s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,

vydává tento

Rozsudek

1        Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 13 části B písm. d) bodů 1 a 3 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. L 145, s. 1, dále jen „šestá směrnice“), který stanoví, že od daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) je osvobozeno zejména sjednání úvěru, jakož i operace týkající se plateb a převodů.

2        Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi společností Everything Everywhere Ltd, dříve T‑Mobile (UK) Ltd (dále jen „Everything Everywhere“), a Commissioners for Her Majesty’s Revenue and Customs (dále jen „Commissioners“) ve věci režimu poplatků které společnost Everything Everywhere účtuje svým zákazníkům v případě, že si zvolí určité způsoby platby svých měsíčních faktur, ve vztahu k DPH.

 Právní rámec

 Právní úprava Unie

3        Podle čl. 2 bodu 1 šesté směrnice je předmětem DPH „dodání zboží nebo poskytování služeb za protiplnění uskutečněné v tuzemsku osobou povinnou k dani, která jedná jako taková“.

4        Článek 13 část B šesté směrnice nadepsaný „Ostatní případy osvobození“ stanoví:

„Aniž jsou dotčeny jiné předpisy Společenství, osvobodí členské země od daně následující plnění, a to za podmínek, které samy stanoví k zajištění správného a jednoznačného uplatňování těchto osvobození a k zamezení jakýchkoli daňových úniků, vyhýbání se daňovým povinnostem či zneužití daňového režimu:

[...]

d)      tyto operace:

1.      poskytnutí a sjednání úvěru a správa úvěru osobou, která jej poskytla,

[...]

3.      operace včetně sjednání týkající se vkladových a běžných účtů, plateb, převodů, dluhů, šeků a dalších převoditelných cenných papírů, s výjimkou vymáhání dluhů,

[...]“

 Vnitrostátní právní úprava

5        Osvobození uvedené v čl. 13 části B písm. d) bodech 1 a 3 šesté směrnice bylo ve Spojeném království provedeno skupinou 5 body 1 a 5 přílohy 9 k zákonu z roku 1994 o DPH (Value Added Tax Act 1994), která osvobozuje od DPH:

„1.      [v]ydání, převod nebo přijetí peněz, peněz zajištěných cennými papíry, nebo jakékoli poukázky či příkazu k úhradě, jakož i jakoukoli operaci s penězi či obdobnými prostředky;

[...]

5.      [p]oskytování zprostředkovatelských služeb týkajících se transakcí uvedených v bodech 1, 2, 3, 4 nebo 6 (bez ohledu na to, zda tyto transakce nakonec byly uzavřeny či nikoliv) osobou, která je v postavení zprostředkovatele“.

6        Poznámky 5 až 5B skupiny 5 přílohy 9 zákona z roku 1994 o DPH stanoví:

„(5)      Pro účely bodu 5 ,zprostředkovatelské služby‘ spočívají ve spojení, za účelem poskytování finančních služeb

a)      osob, které vyhledávají nebo by mohly vyhledávat finanční služby, a

b)      osob, které jsou poskytovali finančních služeb,

spolu (v případě finančních služeb spadajících pod případy uvedené v bodech 1, 2, 3 nebo 4) s výkonem přípravných prací k uzavření smluv o poskytování těchto finančních služeb, avšak nezahrnují poskytování služeb týkajících se průzkumu trhu, návrhu výrobku, reklamy, propagačních či podobných služeb, anebo sběr, ověřování a poskytování informací souvisejících s takovými činnostmi.

(5A)      Pro účely bodu 5 osoba ,vystupuje v postavení pověřeného zprostředkovatele‘ pokaždé, když jedná jako zprostředkovatel, nebo jeden ze zprostředkovatelů mezi

a)      osobou, která je poskytovatelem finančních služeb, a

b)      osobou, která vyhledává nebo by mohla vyhledávat finanční služby,

[...]

(5B)      Pro účely poznámek 5 a 5A se ,finančními službami‘ rozumí jakékoli operace, které spadají pod body 1, 2, 3, 4 nebo 6.“

 Spor v původním řízení a předběžné otázky

7        Everything Everywhere je podnikem působícím v oblasti telekomunikací, který poskytuje mobilní telefonní služby. Za využívání těchto služeb mohou zákazníci platit předem připsáním prostředků na svůj zákaznický účet, nebo na konci fakturačního období. V posledně uvedeném případě Everything Everywhere zasílá svým zákazníkům měsíční fakturu, kterou mohou uhradit různými způsoby. Zákazníci tak mají možnost volby mezi platbou:

–        výběrem provedeným prostřednictvím systému „přímého inkasa“;

–        převodem prostřednictvím Bankers’ Automated Clearing System (BACS) [automatický mezibankovní platební systém (BACS)], (dále jen „převod BACS“);

–        debetní kartou nebo kreditní kartou, prostřednictvím telefonu nebo internetu;

–        prostřednictvím třetí osoby jednající jako zástupce zmocněný k přijímání plateb, například na přepážce poštovního úřadu („Post Office“);

–        šekem zaslaným poštou nebo

–        na přepážce v pobočce banky společnosti Everything Everywhere, a sice HSBC Bank Plc, nebo jiné banky, na bankovní účet společnosti Everything Everywhere.

8        Když zákazník uhradí svou fakturu prostřednictvím systému „přímého inkasa“ nebo převodem BACS, společnost Everything Everywhere mu neúčtuje dodatečné poplatky.

9        Předpokladem výběru prostřednictvím systému „přímého inkasa“ je „zplnomocnění k přímému inkasu“, a sice trvalý příkaz, který zákazník dá své bance, aby prováděla platby na žádost společnosti Everything Everywhere. Na tomto základě tato společnost prostřednictvím BACS usiluje o převod částky dlužené zákazníkem za každou splatnou platbu. Převod BACS je pokaždé proveden z podnětu zákazníka, který dá své bance příkaz k převodu určené částky ze svého účtu na účet společnosti Everything Everywhere.

10      Naproti tomu každá platba provedená jedním z jiných platebních způsobů uvedených v bodě 7 tohoto rozsudku vede v následujícím měsíci k fakturaci dodatečné částky 3 GBP, označované společností Everything Everywhere jako „separate payment handling charge“ (oddělený poplatek za zpracování platby, dále jen „SPHC“).

11      SPHC je tak účtován zákazníkovi, který platí debetní nebo kreditní kartou, který prostřednictvím telefonu nebo internetu spustí elektronický proces, který vede k převodu dlužné částky z banky vystavující kartu na bankovní účet společnosti Everything Everywhere. Totéž platí pro platbu v hotovosti, ať u bankovní přepážky, či u přepážky zástupce zmocněného k přijímání plateb, zejména poštovního úřadu, se kterým společnost Everything Everywhere uzavřela smlouvu upravující přijímání takových plateb na její účet. Everything Everywhere rovněž účtuje SPHC zákazníkům platícím za mobilní telefonní služby šekem, a to buď předáním šeku na přepážce banky, kterou si zvolí, nebo jeho zasláním bance společnosti Everything Everywhere prostřednictvím obálky s předtištěnou adresou této banky.

12      SPHC je upraven všeobecnými podmínkami uplatňovanými společností Everything Everywhere. Je uveden v brožurách společnosti Everything Everywhere informujících o jejích tarifech, jakož i na internetové stránce této společnosti. Přibližně 28 % zákazníků společnosti Everything Everywhere volí platbu jiným způsobem než systémem „přímého inkasa“ nebo převodem BACS, a v důsledku toho jsou povinni platit SPHC.

13      SPHC se neuplatňuje ani na zákazníky, kteří platí za všechny mobilní telefonní služby předem připsáním prostředků na zákaznický účet, ani na firemní zákazníky.

14      Everything Everywhere má za to, že SPHC musí být považován za protiplnění za službu zpracování plateb provedenou za úhradu, a že tento poplatek je tedy osvobozen od DPH na základě čl. 13 části B písm. d) šesté směrnice. V srpnu 2005 podala společnost Everything Everywhere žádost týkající se částky 4 063 228,08 GBP představující přeplatek daně zaplacené na výstupu za období od srpna 2003 do července 2005 z titulu SPHC. Commissioners tuto žádost zamítl. Everything Everywhere podala proti tomuto zamítnutí žalobu k VAT and Duties Tribunal, který potvrdil rozhodnutí Commissioners a shledal, že SPHC podléhá DPH.

15      Společnost Everything Everywhere podala proti rozhodnutí VAT and Duties Tribunal odvolání k předkládajícímu soudu. Podle jejího názoru je podstatou sporu otázka, zda SPHC představuje protiplnění za plnění oddělené od poskytnutí telekomunikačních služeb, na které se vztahuje osvobození stanovené v čl. 13 části B písm. d) bodech 1 nebo 3 šesté směrnice.

16      Předkládající soud zejména uvádí, že účastníci původního řízení uznali, že čl. 13 část B písm. d) bod 3 šesté směrnice již byl Soudním dvorem vyložen v rozsudku ze dne 5. června 1997, SDC (C‑2/95, Recueil, s. I‑3017), zejména v bodech 53 a 66 tohoto rozsudku, v němž Soudní dvůr rozhodl, že pokud jde o „operaci týkající se převodů“, musí mít poskytované služby za účinek převod finančních prostředků a vyvolávat změny právní a finanční situace. Účastníci se nicméně rozcházejí v tom, jak je třeba tyto pojmy chápat.

17      Vzhledem k tomu, že řešení sporu ve věci v původním řízení závisí na výkladu práva Unie, rozhodl High Court of Justice (England & Wales) (Civil Division) přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)      Jaké jsou vlastnosti osvobozené služby, která má za ,účinek převod finančních prostředků a vyvolává změny právní a finanční situace‘? Zejména:

a)      vztahuje se osvobození na služby, které by jinak nemusely být poskytnuty jednou z finančních institucí, spočívající v i) odepsání prostředků z jednoho účtu, ii) připsání odpovídající částky na jiný účet nebo iii) plnění úkolu zprostředkování mezi i) nebo ii)?

b)      vztahuje se osvobození na služby, které nezahrnují plnění úkolů spočívajících v odepsání prostředků z jednoho účtu a připsání odpovídající částky na jiný účet, ale v případě, že dojde k převodu finančních prostředků, lze mít za to, že byly příčinou takového převodu?

2)      Vztahuje se osvobození uvedené v čl. 13 části B písm. d) bodu 3 šesté směrnice pro ,operace [...] týkající se [...] plateb [nebo] převodů‘, na takové služby spočívající v získávání a zpracování plateb kreditními a debetními kartami, jaké poskytuje v projednávaném případě osoba povinná k dani? Zejména když má zaslání souborů o úhradách na konci každého dne osobou povinnou k dani za účinek to, že automaticky dojde k odpisu částky z účtu zákazníka a připsání částky na účet osoby povinné k dani, vztahuje se na tyto služby čl. 13 část B písm. d) bod 3 [šesté směrnice]?

3)      Závisí odpověď na druhou otázku na tom, zda autorizační kódy k následnému převodu získává osoba povinná k dani sama, nebo zda tyto kódy získává prostřednictvím své nabývající banky?

4)      Vztahuje se osvobození uvedené v čl. 13 části B písm. d) bodu 1 šesté směrnice pro ,sjednání úvěru‘ na takové služby, jaké nabízí v projednávaném případě osoba povinná k dani, které jsou vlastní platbám kreditní kartou, přičemž tyto služby mají účinek spočívající v umožnění odpisu částky ze zákazníkova účtu z důvodu navýšení kreditu?

5)      Vztahuje se osvobození pro ,operace [...] týkající se [...] plateb [nebo] převodů‘ na takové služby spočívající v přijímání a zpracování plateb prostřednictvím zástupců, kteří jsou třetími stranami, jaké nabízí v projednávaném případě osoba povinná k dani (prostřednictvím pošty a Platebního místa)?

6)      Vztahuje se osvobození pro ,operace [...] týkající se [...] plateb [nebo] převodů‘ na služby spočívající v získávání a zpracování plateb provedených šekem zaslaným osobě povinné k dani nebo jejímu zástupci, přičemž tyto platby musí být zpracovány osobou povinnou k dani a její bankou?

7)      Vztahuje se osvobození pro ,operace [...] týkající se [...] plateb [nebo] převodů‘ na takové služby, jaké nabízí v projednávaném případě osoba povinná k dani, spočívající v příjmu a zpracování plateb provedených na přepážce banky za účelem připsání peněžní částky, prostřednictvím bankovního systému, na bankovní účet osoby povinné k dani?

8)      Jaké zvláštní faktory je třeba zohlednit při rozhodování, zda takové poplatky (jako jsou v projednávaném případě poplatky za zpracování platby), které osoba povinná k dani ukládá svému zákazníkovi a které jsou vnitřně spjaty s volbou zákazníka provést platbu osobě povinné k dani využitím určitého platebního způsobu a které jsou takto identifikovány ve smluvní dokumentaci a samostatně specifikovány ve fakturách vystavovaných zákazníkům, představují oddělené plnění pro účely DPH?“

 K předběžným otázkám

18      Podstatou předběžných otázek předkládajícího soudu je, zda zaprvé SPHC představuje protiplnění za plnění poskytované společností Everything Everywhere jejím zákazníkům, na které se vztahuje osvobození od DPH uvedené v čl. 13 části B písm. d) bodě 1 šesté směrnice (čtvrtá otázka) nebo v uvedeném čl. 13 části B písm. d) bodě 3 (první až třetí a pátá až sedmá otázka), a zda je zadruhé uvedené plnění oddělené od poskytování telefonních mobilních služeb (osmá otázka).

19      Vzhledem k tomu, že by se při neexistenci takového plnění odděleného od poskytování mobilních telefonních služeb na SPHC uplatnil stejný daňový režim jako na tyto služby (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 25. února 1999, CPP, C‑349/96, Recueil, s. I‑973, bod 32, a ze dne 21. června 2007, Ludwig, C‑453/05, Sb. rozh. s. I‑5083, bod 20), je třeba se nejprve zabývat osmou otázkou.

 K osmé otázce

20      Podstatou této otázky předkládajícího soudu je, zda – pro účely výběru DPH, a zejména použití ustanovení týkajících se osvobození stanovených šestou směrnicí – dodatečný poplatek, který poskytovatel telekomunikačních služeb účtuje svým zákazníkům v případě, že tito využijí určité způsoby platby, představuje protiplnění za služby zpracování plateb poskytnuté uvedeným poskytovatelem jeho zákazníkům, které musí být považováno za plnění oddělené od poskytování telekomunikačních služeb.

21      Z článku 2 šesté směrnice vyplývá, že každé plnění je třeba obvykle považovat za oddělené a samostatné (viz zejména výše uvedený rozsudek CPP, bod 29; rozsudky ze dne 29. března 2007, Aktiebolaget NN, C‑111/05, Sb. rozh. s. I‑2697, bod 22, a ze dne 19. listopadu 2009, Don Bosco Onroerend Goed, C‑461/08, Sb. rozh. s. I‑11079, bod 35).

22      Nicméně plnění spočívající z hospodářského hlediska v poskytování jediné služby nemůže být uměle rozděleno, aby nebylo narušeno fungování systému DPH (viz zejména výše uvedený rozsudek CPP, bod 29; výše uvedený rozsudek Aktiebolaget NN, bod 22, a rozsudek ze dne 22. října 2009, Swiss Re Germany Holding, C‑242/08, Sb. rozh. s. I‑10099, bod 51).

23      Krom toho platí, že za určitých okolností musí být několik plnění formálně oddělených, která by mohla být poskytnuta odděleně, a tak vést střídavě ke zdanění nebo osvobození od daně, považováno za jediné plnění, pokud tato plnění nejsou samostatná (viz rozsudky ze dne 21. února 2008, Part Service, C‑425/06, Sb. rozh. s. I‑897, bod 51; ze dne 11. června 2009, RLRE Tellmer Property, C‑572/07, Sb. rozh. s. I‑4983, bod 18, a výše uvedený rozsudek Don Bosco Onroerend Goed, bod 36).

24      Je tomu tak zejména tehdy, když je konstatováno, že jedno nebo více plnění představují hlavní plnění, zatímco zbývající jedno nebo více plnění představují jedno nebo více vedlejších plnění sdílejících s hlavním plněním stejný daňový režim (viz zejména výše uvedený rozsudek CPP, bod 30; rozsudek ze dne 15. května 2001, Primback, C‑34/99, Recueil, s. I‑3833, bod 45, a výše uvedený rozsudek RLRE Tellmer Property, bod 18, jakož i usnesení ze dne 14. května 2008, Tiercé Ladbroke a Derby, C‑231/07 a C‑232/07, bod 21).

25      Konkrétně musí být plnění považováno za vedlejší k plnění hlavnímu, pokud samo o sobě není pro zákazníka cílem, nýbrž prostředkem k získání prospěchu z hlavní služby poskytovatele za nejvýhodnějších podmínek (viz zejména výše uvedené rozsudky CPP, bod 30; Primback, bod 45, a RLRE Tellmer Property, bod 18, jakož i výše uvedené usnesení Tiercé Ladbroke a Derby, bod 21).

26      Za účelem určení, zda osoba povinná k dani poskytuje zákazníkovi považovanému za průměrného zákazníka několik oddělených hlavních plnění nebo jediné plnění, je třeba vyhledat charakteristické prvky dotčené operace a vzít v úvahu všechny okolnosti, za kterých došlo k dotčenému plnění (viz v tomto smyslu výše uvedené rozsudky CPP, body 28 a 29; Aktiebolaget NN, body 21 a 22, a Ludwig, bod 17, jakož i výše uvedené usnesení Tiercé Ladbroke a Derby, body 19 a 20).

27      Pokud jde o spor v původním řízení, je třeba konstatovat, že hlavní službou poskytovanou takovým poskytovatelem, jako je společnost Everything Everywhere, jeho zákazníkům, je mobilní telefonní služba. Činnost vykonávaná tímto podnikem při fakturaci této služby, zejména poskytnutí infrastruktury zákazníkům, která jim umožňuje platit faktury nejen prostřednictvím „přímého inkasa“ nebo převodem BACS, ale rovněž kreditní kartou, šekem nebo v hotovosti, není sama o sobě pro tyto zákazníky konečným cílem. Údajné poskytování služeb, kterých by uvedení zákazníci nemohli využít nezávisle na využití mobilní telefonní služby, nepředstavuje z jejich pohledu nic, co by bylo nezávislé na této službě. Umožňuje jim pouze platit faktury za mobilní telefonní služby využitím způsobu platby, který se jim jeví jako nejpohodlnější, a krom toho umožňuje poskytovateli služeb navýšit objem služby, kterou poskytuje jako hlavní plnění (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Primback, bod 47).

28      Krom toho přijetí platby, jakož i její zpracování jsou vnitřně spjaty s každým poskytnutím služeb za úhradu. Takovému plnění je vlastní, že poskytovatel služeb žádá o to, aby mu bylo zaplaceno, a vyvíjí nezbytné úsilí, aby zákazník mohl provést účinnou platbu jako protiplnění za poskytnuté plnění. Každý způsob platby za poskytnutí služeb v zásadě znamená, že poskytovatel učiní určité kroky, aby zpracoval platbu, i když rozsah těchto kroků se může v závislosti na způsobu platby lišit. Podle popisu jednotlivých způsobů plateb v předkládacím rozhodnutí dokonce i platba prostřednictvím „přímého inkasa“ vyžaduje pro účely účinné platby krok ze strany věřitele spočívající v tom, že využije zplnomocnění, které mu bylo uděleno, a požádá banku dotyčného zákazníka o provedení převodu dlužné částky (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 28. října 2010, AXA UK, C‑175/09, Sb. rozh. s. I‑0000, body 9, 10 a 33).

29      Okolnost zdůrazněná v osmé položené otázce, že oddělená cena za údajnou finanční službu je takto označena ve smluvní dokumentaci a samostatně specifikována ve fakturách vystavovaných zákazníkům, není rozhodující. Podle judikatury Soudního dvora totiž skutečnost, že je fakturována jediná cena nebo že byly smluvně dohodnuty oddělené ceny, nemá rozhodující význam pro účely určení, zda existují dvě nebo více oddělených a samostatných plnění nebo jediné hospodářské plnění (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek CPP, bod 31, jakož i rozsudek ze dne 27. října 2005, Levob Verzekeringen a OV Bank, C‑41/04, Sb. rozh. s. I‑9433, bod 25).

30      Z toho vyplývá, že záměrem zákazníků společnosti Everything Everywhere, kteří platí své faktury za mobilní telefonní služby jedním ze způsobů plateb, který vede k výběru SPHC, není koupit si dvě oddělená plnění, a sice poskytnutí mobilní telefonní služby a plnění, jehož předmětem je zajistit zpracování jejich plateb. Z pohledu zákazníka musí být služby zpracování plateb údajně poskytované poskytovatelem telekomunikačních služeb jeho zákazníkům při platbě za tyto služby určitými platebními způsoby za takových okolností, jako jsou okolnosti ve věci v původním řízení, považováno pro účely DPH jako vedlejší plnění ve vztahu k hlavnímu plnění spočívajícímu v poskytování telekomunikačních služeb (viz obdobně rozsudek ze dne 22. íjna 1998, Madgett a Baldwin, C‑308/96 a C‑94/97, Recueil, s. I‑6229, body 24 a 25).

31      Tento závěr nemůže vyvrátit zásada daňové neutrality inherentní společnému systému DPH, podle níž nesmí být s podobnými poskytováními služeb, která si tak navzájem konkurují, zacházeno z hlediska DPH odlišně (viz zejména rozsudky ze dne 6. května 2010, Komise v. Francie, C‑94/09, Sb. rozh. s. I‑4261, bod 40, a ze dne 10. června 2010, Leo-Libera, C‑58/09, Sb. rozh. s. I‑0000, bod 34), jelikož situace společnosti Everything Everywhere je naprosto odlišná od situace hospodářského subjektu, který svým zákazníkům poskytuje finanční služby jako hlavní plnění.

32      V důsledku toho je třeba na osmou otázku odpovědět tak, že pro účely výběru DPH nepředstavuje dodatečný poplatek, který poskytovatel telekomunikačních služeb účtuje svým zákazníkům v případě, že zákazníci za tyto služby neplatí prostřednictvím „přímého inkasa“ nebo převodem BACS, ale kreditní kartou, debetní kartou, šekem nebo v hotovosti na přepážce banky nebo na přepážce zástupce zmocněného k přijímání plateb na účet tohoto poskytovatele služeb, protiplnění za plnění oddělené a samostatné ve vztahu k hlavnímu plnění spočívajícímu v poskytování telekomunikačních služeb.

 K první až sedmé otázce

33      Vzhledem k odpovědi podané na osmou otázku není třeba odpovídat na první až sedmou otázku.

 K nákladům řízení

34      Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:

Pro účely výběru daně z přidané hodnoty nepředstavuje dodatečný poplatek, který poskytovatel telekomunikačních služeb účtuje svým zákazníkům v případě, že zákazníci za tyto služby neplatí prostřednictvím „přímého inkasa“ nebo převodem prostřednictvím Bankers’ Automated Clearing System, ale kreditní kartou, debetní kartou, šekem nebo v hotovosti na přepážce banky nebo na přepážce zástupce zmocněného k přijímání plateb na účet tohoto poskytovatele služeb, protiplnění za plnění oddělené a samostatné ve vztahu k hlavnímu plnění spočívajícímu v poskytování telekomunikačních služeb.

Podpisy.


* Jednací jazyk: angličtina.

Top