—

za H. Era C. Mombergerem, Rechtsanwalt,

—

za Wetteraukreis E. Meißem, jako zmocněncem,

—

za německou vládu M. Lummou a J. Möllerem, jako zmocněnci,

—

za Komisi Evropských společenství V. Kreuschitzem a G. Rozetem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 7 prvního pododstavce druhé odrážky rozhodnutí Rady přidružení č. 1/80 ze dne 19. září 1980 o vývoji přidružení (dále jen „rozhodnutí č. 1/80“). Rada přidružení byla zřízena Dohodou zakládající přidružení mezi Evropským hospodářským společenstvím a Tureckem, jež byla podepsána dne 12. září 1963 v Ankaře Tureckou republikou na jedné straně a členskými státy EHS a Společenstvím na straně druhé a jež byla uzavřena, schválena a potvrzena jménem Společenství rozhodnutím Rady 64/732/EHS ze dne 23. prosince 1963 (Úř. věst. 1964, 217, s. 3685; Zvl. vyd. 11/11, s. 10).

2

Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi H. Erem, tureckým státním příslušníkem, a Wetteraukreis (okres Wetterau) ohledně řízení o vyhoštění z německého území.

3

Článek 6 odst. 1 rozhodnutí č. 1/80 zní následovně:

„Aniž jsou dotčena ustanovení článku 7 o volném přístupu jeho rodinných příslušníků k zaměstnání, turecký pracovník působící na řádném trhu práce v členském státě:

4

Článek 7 rozhodnutí č. 1/80 stanoví:

„Rodinní příslušníci tureckého pracovníka působícího na řádném trhu práce v členském státě, kteří získali povolení ho následovat:

Děti tureckých pracovníků, které ukončily odborné vzdělání v hostitelském státě, mohou nezávisle na délce svého pobytu v tomto členském státě za podmínky, že jeden z rodičů legálně vykonával zaměstnání v dotčeném členském státě po dobu nejméně tří let, odpovědět na jakoukoli nabídku zaměstnání ve zmíněném členském státě.“(neoficiální překlad)

5

Podle čl. 14 odst. 1 téhož rozhodnutí:

„Ustanovení tohoto oddílu se použijí s výhradou omezení z důvodů veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a veřejného zdraví.“(neoficiální překlad)

6

Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že se H. Er narodil v Turecku v dubnu 1984. O dva roky později, v roce 1986, následoval do Berlína svého otce, který působil na řádném trhu práce Spolkové republiky Německo, a žil s ním na německém území po dobu nejméně pěti let. Jeho otec se později vrátil do Turecka bez své rodiny.

7

V roce 1998 H. Er poprvé požádal o povolení k pobytu, které mu bylo uděleno na rok a půl. Tento dokument obsahoval poznámky „matka povolení k pobytu na dobu neurčitou“ a „otec hlášen v Berlíně“.

8

Hakan Er ukončil školní docházku v roce 2000 ve věku šestnácti let, aniž by obdržel závěrečné vysvědčení. Platnost jeho povolení k pobytu byla prodloužena do 21. března 2002.

9

V roce 2002 H. Er podruhé požádal o povolení k pobytu, které mu bylo uděleno s platností do dubna 2003, a sice do data, kdy jeho matce skončila vyživovací povinnost vůči němu. Hakan Er poté podal žádost o prodloužení platnosti povolení k pobytu, které mu bylo uděleno na dobu jednoho roku, přes změny, k nimž došlo v jeho situaci, a sice že jeho matka již vůči němu neměla vyživovací povinnost a že mu byl po dobu čtyř měsíců vyplácen příspěvek na živobytí. Cizinecký úřad příslušný pro okres Wetterau (dále jen „cizinecký úřad“) nicméně vyzval H. Era, aby vyvinul prokazatelné úsilí při hledání zaměstnání.

10

Hakan Er se účastnil kurzu, jehož cílem bylo zvýšit jeho šance na odborné vzdělání a začlenění se do pracovního života, ale nedokončil jej pro nedostatečnou způsobilost. Měsíc pobíral dávky sociální pomoci a přihlásil se jako uchazeč o práci.

11

V září 2004 podal H. Er novou žádost o prodloužení platnosti povolení k pobytu.

12

Při přezkumu této žádosti byl cizinecký úřad s H. Erem několikrát v kontaktu. Tento uvedl, že hledá zaměstnání, že by měl získat určité pracovní místo po předložení výpisu z rejstříku trestů a že bude cizinecký úřad poté kontaktovat. Tato prohlášení nicméně nebyla ve skutečnosti realizována a H. Er nebyl zaměstnán. Po dobu 18 měsíců pobíral dávky v nezaměstnanosti.

13

Rozhodnutím ze dne 17. srpna 2005 zamítl cizinecký úřad žádost H. Era o prodloužení platnosti povolení k pobytu podanou v září 2004 a uložil mu, aby ve stanovené lhůtě opustil území, jinak bude vyhoštěn do Turecka.

14

Podle tohoto rozhodnutí právo pobytu přiznané v rámci čl. 7 prvního pododstavce rozhodnutí č. 1/80 předpokládá, že dotčená osoba je v době, kdy předkládá svou žádost, k dispozici na trhu práce a má reálnou šanci získat v dohledné době zaměstnání. Cizinecký úřad měl za to, že omezení doby pobytu na šest měsíců za účelem hledání zaměstnání, nelze v zásadě napadnout.

15

Dne 9. září 2005 podal H. Er stížnost proti uvedenému rozhodnutí, o níž ještě nebylo rozhodnuto. Podal rovněž návrh na předběžné opatření k předkládajícímu soudu, který usnesením ze dne 4. prosince 2006 rozhodl, že stížnost má odkladný účinek.

16

Během řízení o předběžném opatření H. Er tvrdil, že se snaží najít zaměstnání. Předložil dopis vzdělávacího střediska ve Frankfurtu ze dne 20. prosince 2005, kterým byl pozván, aby se po dobu jednoho měsíce účastnil programu zaměřeného na pomoc při hledání zaměstnání. Hakan Er se začal účastnit programu, ale nedokončil jej z důvodu, že program neodpovídal jeho profilu. Zpráva hodnotící schopnosti H. Era uváděla, že jeho schopnosti jsou podprůměrné, je málo vytrvalý a není dochvilný. Zpráva měla za to, že je vhodné, aby se okamžitě začlenil do pracovního procesu, jelikož získávání další kvalifikace nemá žádný význam. Naproti tomu byl H. Er označen za způsobilého k výkonu jednoduchých a opakujících se prací.

17

Hakanu Erovi bylo tedy doporučeno, aby se obrátil na útvar zprostředkující práci na letištích, který organizoval odborné školení. Z důvodu dobrého průběhu školení, měl být H. Er zaměstnán od začátku února 2006 jako pracovník přepravující zavazadla na letišti ve Frankfurtu.

18

Předkládající soud uvádí, že jelikož H. Er nepředložil výpis z rejstříku trestů, nebyla složka obsahující žádost H. Era o pracovní místo zaslána zamýšlenému zaměstnavateli.

19

Hakan Er neuvedl, že by se účastnil nějakého jiného programu zaměřeného na pomoc při hledání zaměstnání nebo nějaké jiné výdělečné činnosti, kromě jednodenního zaměstnání.

20

Předkládající soud odkazuje také na zprávu spolkové agentury práce ze dne 18. srpna 2006, která se týká pohovoru s H. Erem. Podle této zprávy H. Er nevyvinul úsilí k začlenění se do pracovního života, krom toho se zadlužil a jeho matka chce, aby opustil rodinné bydliště.

21

Dne 22. ledna 2007, poté, co bylo ukončeno řízení o předběžném opatření, podal H. Er žalobu, kterou byl zahájen spor v původním řízení. Navrhoval, aby bylo cizineckému úřadu uloženo, aby prodloužil platnost jeho povolení k pobytu z toho důvodu, že má právo přiznané čl. 7 prvním pododstavcem rozhodnutí č. 1/80 bez ohledu na to, zda má nebo hledá zaměstnání na německém území.

22

Předkládací rozhodnutí uvádí, že H. Er v současné době nepobírá sociální dávky, ale s ohledem na jeho zdrženlivost vůči výkonu zaměstnání, může trvale zajišťovat své životní potřeby pouze prostřednictvím sociálních dávek.

23

Za těchto podmínek se Verwaltungsgericht Gießen rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Ztrácí turecký státní příslušník, kterému bylo jako rodinnému příslušníkovi povoleno, aby následoval svého otce žijícího v Německu, jenž působil jako turecký pracovník na řádném trhu práce v této zemi, a který po pěti letech řádného společného soužití s uvedeným otcem nabyl právo přiznané čl. 7 prvním pododstavcem druhou odrážkou rozhodnutí č. 1/80, toto právo z důvodu, že po ukončení školní docházky více než sedm let nevykonával, s výjimkou údajného jednodenního zaměstnání, žádnou výdělečnou činnost a krom toho předčasně ukončil svou účast na veškerých státních opatřeních zaměřených na pomoc při získání zaměstnání a sám vážně neusiluje o získání práce, přičemž žije střídavě z veřejných sociálních dávek, příspěvků poskytovaných jeho matkou žijící v Německu a z prostředků neznámého původu?“

24

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda turecký státní příslušník, který má v členském státě právo na volný přístup k jakékoli zaměstnanecké činnosti podle svého výběru v souladu s čl. 7 prvním pododstavcem druhou odrážkou rozhodnutí č. 1/80, ztrácí právo pobytu v tomto členském státě, a tím i toto právo na volný přístup z důvodu, že ve věku 23 let dosud nevykonával od ukončení školní docházky v šestnácti letech žádnou zaměstnaneckou činnost a účastnil se státních programů zaměřených na pomoc při hledání zaměstnání, aniž by je nicméně dokončil.

25

K podání odpovědi na tuto otázku je třeba připomenout, že čl. 7 první pododstavec rozhodnutí č. 1/80 má v členských státech přímý účinek, takže se turečtí státní příslušníci, kteří splňují jeho podmínky, mohou přímo dovolávat práv, která jim přiznává toto ustanovení. Konkrétně podle druhé odrážky tohoto ustanovení jsou oprávněni k volnému přístupu k jakékoli zaměstnanecké činnosti podle svého výběru v hostitelském členském státě poté, co tam řádně pobývali po dobu nejméně pěti let (viz rozsudky ze dne 17. dubna 1997, Kadiman, C-351/95, Recueil, s. I-2133, body 27 a 28, jakož i ze dne 18. července 2007, Derin, C-325/05, Sb. rozh. s. I-6495, bod 47).

26

Práva, která toto ustanovení přiznává dítěti tureckého pracovníka v oblasti zaměstnání v dotyčném členském státě, nezbytně znamenají existenci souvisejícího práva pobytu, protože jinak by bylo právo na přístup na trh práce a skutečný výkon zaměstnanecké činnosti zbaveno jakéhokoli účinku (viz zejména rozsudek ze dne 11. listopadu 2004, Cetinkaya, C-467/02, Sb. rozh. s. I-10895, bod 31, a výše uvedený rozsudek Derin, bod 47).

27

Soudní dvůr rozhodl, že nepodmíněné právo přístupu k jakékoli činnosti, kterou si dotčená osoba svobodně vybere, by bylo zbaveno veškeré podstaty, pokud by příslušné vnitrostátní orgány mohly jakýmkoli způsobem podmínit nebo omezit použití konkrétních práv, která byla turecké migrující osobě přiznána přímo rozhodnutím č. 1/80 (viz rozsudek ze dne 16. března 2000, Ergat, C-329/97, Recueil, s. I-1487, bod 41).

28

Z toho vyplývá, že členské státy již nemají pravomoc přijímat opatření týkající se pobytu, která by mohla bránit výkonu práv, jež byla rozhodnutím č. 1/80 výslovně přiznána dotčené osobě, která splňuje jeho podmínky, a je tedy již řádně integrována v hostitelském členském státě (viz výše uvedený rozsudek Ergat, bod 42).

29

Je zvláště třeba, aby taková osoba nebyla zbavena práva pobytu, a to právě v době, kdy na základě volného přístupu k zaměstnání podle svého výběru má možnost se trvale integrovat v hostitelském členském státě (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Ergat, bod 43).

30

Podle ustálené judikatury Soudního dvora omezení práv, která čl. 7 první pododstavec rozhodnutí č. 1/80 přiznává rodinným příslušníkům tureckých pracovníků, kteří splňují podmínky uvedené ve zmíněném pododstavci, mohou být pouze dvojího druhu, a to že buď přítomnost turecké migrující osoby na území hostitelského členského státu představuje kvůli jejímu osobnímu chování skutečné a vážné nebezpečí pro veřejný pořádek, veřejnou bezpečnost nebo veřejné zdraví ve smyslu čl. 14 odst. 1 téhož rozhodnutí, nebo že dotyčná osoba opustila území tohoto státu na podstatnou dobu a bez legitimních důvodů (viz výše uvedené rozsudky Ergat, body 45, 46 a 48; Cetinkaya, body 36 a 38; Derin, bod 54; rozsudky ze dne 7. července 2005, Aydinli, C-373/03, Sb. rozh. s. I-6181, bod 27; ze dne 16. února 2006, Torun, C-502/04, Sb. rozh. s. I-1563, bod 21, a ze dne 4. října 2007, Polat, C-349/06, Sb. rozh. s. I-8167, bod 21).

31

Soudní dvůr z toho vyvodil, že turecký státní příslušník, kterému byla přiznána práva na základě článku 7, nemůže být těchto práv zbaven z důvodu, že nevykonával zaměstnání v důsledku odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, byť na několik let, ani v důsledku toho, že nikdy nenabyl práv v oblasti zaměstnání a pobytu podle čl. 6 odst. 1 tohoto rozhodnutí. Rozhodl, že na rozdíl od tureckých pracovníků, na které se použije toto posledně uvedené ustanovení, totiž statut jejich rodinných příslušníků uvedených v článku 7 zmíněného rozhodnutí nezávisí na výkonu zaměstnanecké činnosti (viz výše uvedený rozsudek Derin, bod 56).

32

Okolnost, že dotčená osoba nebyla k dispozici na trhu práce po dobu několika let, tak nebrání tomu, aby se pro dovolání se práva pobytu v hostitelském členském státě opřela o ustanovení čl. 7 prvního pododstavce druhé odrážky rozhodnutí č. 1/80 (viz výše uvedený rozsudek Polat, bod 21).

33

Tyto úvahy se použijí o to spíše na tureckého státního příslušníka, jako je H. Er, který trh práce neopustil. Okolnost, že ve věku 23 let stále nevykonává zaměstnaneckou činnost, nebrání udělení práva pobytu.

34

Turecký státní příslušník, který následoval své rodiče do členského státu v rámci sloučení rodiny a který s nimi žil od svých dvou let, splňuje totiž podmínky čl. 7 prvního pododstavce druhé odrážky rozhodnutí č. 1/80. I když ve věku 23 let dosud nevykonával zaměstnaneckou činnost, neztrácí přesto právo pobytu. Je naopak třeba, aby mu toto právo, bez něhož by nemohl mít přístup k takové činnosti a nemohl by vykonávat právo, které mu přiznává toto ustanovení za účelem další integrace v hostitelském členském státě, nebylo odňato.

35

Proto je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že turecký státní příslušník, kterému bylo povoleno, aby jako dítě vstoupil na území členského státu v rámci sloučení rodiny a který nabyl právo na volný přístup k jakékoli zaměstnanecké činnosti podle svého výběru v souladu s čl. 7 prvním pododstavcem druhou odrážkou rozhodnutí č. 1/80, neztrácí v tomto státě právo pobytu, které souvisí s tímto právem na volný přístup, i když ve věku 23 let ještě nevykonával žádnou zaměstnaneckou činnost od ukončení školní docházky ve věku 16 let a účastnil se státních programů zaměřených na pomoc při hledání zaměstnání, aniž by je však dokončil.

36

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:

Turecký státní příslušník, kterému bylo povoleno, aby jako dítě vstoupil na území členského státu v rámci sloučení rodiny a který nabyl právo na volný přístup k jakékoli zaměstnanecké činnosti podle svého výběru v souladu s čl. 7 prvním pododstavcem druhou odrážkou rozhodnutí č. 1/80 ze dne 19. září 1980 o vývoji přidružení, přijatého Radou přidružení, zřízenou Dohodou o přidružení mezi Evropským hospodářským společenstvím a Tureckem, neztrácí v tomto státě právo pobytu, které souvisí s tímto právem na volný přístup, i když ve věku 23 let ještě nevykonával žádnou zaměstnaneckou činnost od ukončení školní docházky ve věku 16 let a účastnil se státních programů zaměřených na pomoc při hledání zaměstnání, aniž by je však dokončil.