—

za J. Wooda J.-E. Robiou du Pont, avocat,

—

za Fonds de garantie des victimes des actes de terrorisme a d’autres infractions M. Bonnelym, avocat,

—

za francouzskou vládu G. de Berguesem, B. Messmerem a O. Christmann, jako zmocněnci,

—

za italskou vládu I. M. Bragugliou, jako zmocněncem, ve spolupráci s D. Del Gaizem, avvocato dello Stato,

—

za portugalskou vládu L. Fernandesem a I. Azevedem, jako zmocněnci,

—

za Komisi Evropských společenství D. Maidani, jako zmocněnkyní,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 12 prvního pododstavce ES. Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi J. Woodem, státním příslušníkem Spojeného království, a Fonds de garantie des victimes des actes de terrorisme et d’autres infractions (Garanční fond pro oběti teroristických činů a jiných trestných činů, dále jen „Garanční fond“) ohledně toho, že Garanční fond odmítl J. Woodovi na základě jeho státní příslušnosti přiznat nárok na odškodnění určené k náhradě škody způsobené trestným činem spáchaným mimo francouzské území.

2

Článek 706-3 trestního řádu stanoví:

„Každému, kdo byl poškozen následkem úmyslného či neúmyslného jednání naplňujícího skutkovou podstatu trestného činu, může být poskytnuta neomezená náhrada újmy na zdraví a životě člověka, jsou-li splněny následující podmínky:

Odškodnění může být odmítnuto nebo jeho výše může být snížena z důvodu zavinění poškozeného.“

3

Helena Wood, studentka v Londýně, zahynula při dopravní nehodě, ke které došlo dne 9. června 2004 během její studentské praxe v Austrálii.

4

Její rodiče, James Wood a Evelyne Arraitz, podali dne 3. července 2006 ke commission d'indemnisation des victimes d'infractions du tribunal de grande instance de Nantes (komise pro odškodňování obětí trestných činů při soudu prvního stupně v Nantes) vedle žádosti o náhradu majetkové újmy ve výši 398 eur, rovněž žádost o náhradu jejich nemajetkové újmy ve výši 10000 eur pro každého z nich a ve výši 7500 eur pro každé z jejich dvou mladších dětí, Julii a Huga Woodovi.

5

Předseda commission d'indemnisation des victimes d'infractions du tribunal de grande instance de Nantes úředně stvrdil dne 24. listopadu 2006 dohodu, k níž došlo s Garančním fondem, o výši požadovaného odškodnění, které má být vyplaceno právním nástupcům zesnulé Heleny Wood, avšak s výjimkou otce výše uvedené z důvodu jeho britské státní příslušnosti.

6

James Wood podal dne 11. ledna 2007 návrh k předkládajícímu soudu, přičemž se předně opíral o čl. 12 první pododstavec ES zakazující jakoukoli diskriminaci na základě státní příslušnosti.

7

Podle J. Wooda, který prohlásil, že bydlí, pracuje a odvádí daně ve Francii, kde žije více než 20 let se svojí družkou, jež má francouzskou státní příslušnost, je toto nerovné zacházení spočívající v tom, že mu bylo odmítnuto odškodnění přiznané ostatním členům jeho rodiny, v rozporu se zásadou zákazu diskriminace zakotvenou v čl. 12 prvním pododstavci ES.

8

Garanční fond proti tvrzení J. Wooda namítal, že posledně zmíněný nesplňuje kritéria stanovená v článku 706-3 trestního řádu, a dovolával se ustálené judikatury Cour de cassation podporující jeho posouzení.

9

Za těchto okolností se commission d'indemnisation des victimes d'infractions du tribunal de grande instance de Nantes rozhodla přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Jsou ustanovení článku 706-3 francouzského Code de Procédure Pénale (trestní řád), s ohledem na obecnou zásadu zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti zakotvenou v článku [12 ES] slučitelná s právem Společenství, jestliže státní příslušník členského státu Evropského společenství, který bydlí ve Francii a je otcem dítěte s francouzskou státní příslušností, jež zahynulo mimo území Francie, je vyloučen z nároku na odškodnění poskytované Fonds de Garantie pouze z důvodu své státní příslušnosti?“

10

Podstatou předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda právo Společenství brání právnímu předpisu členského státu, který upírá státním příslušníkům jiných členských států, kteří bydlí a pracují na území prvně zmíněného státu, nárok na odškodnění určené k náhradě újmy na zdraví a životě člověka způsobené trestným činem, který nebyl spáchán na území tohoto státu, pouze z důvodu jejich státní příslušnosti.

11

Ve věci v původním řízení, jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí, J. Wood, britský státní příslušník, využil svého práva na volný pohyb pracovníků ve smyslu článku 39 ES, nebo svobody usazování ve smyslu článku 43 ES, tím, že pracoval a bydlel ve Francii více než 20 let.

12

Situace J. Wooda tudíž spadá do rámce použití Smlouvy o ES, a posledně uvedený se tedy může dovolávat svého práva na nediskriminaci na základě státní příslušnosti.

13

V tomto ohledu je ustálenou judikaturou, že zásada zákazu diskriminace vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně. Takové zacházení by mohlo být odůvodněno pouze objektivními důvody nezávislými na státní příslušnosti dotyčných osob a přiměřenými legitimně sledovanému cíli (viz rozsudek ze dne 2. října 2003, Garcia Avello, C-148/02, Recueil, s. I-11613, bod 31 a citovaná judikatura).

14

Ve věci v původním řízení J. Wood, britský státní příslušník, žije více než 20 let ve Francii a přišel o svoji dceru při nehodě, k níž došlo mimo území Společenství. Pokud jde o ztrátu dcery a újmu tím vzniklou, J. Wood se nachází v situaci srovnatelné se svou družkou E. Arraitz. Podle vnitrostátního předpisu, který je předmětem věci v původním řízení, je přitom jediným prvkem odlišujícím jejich situaci, pokud jde o  nárok na odškodnění, jejich státní příslušnost. Pouze E. Arraitz totiž získá z důvodu své francouzské státní příslušnosti odškodnění za výše uvedenou újmu.

15

Toto rozdílné zacházení, založené výslovně a pouze na státní příslušnosti J. Wooda, tedy představuje přímou diskriminaci. Francouzská vláda ostatně sama připouští, že v takovém případě jako ve věci v původním řízení neexistují důvody, které by mohly odůvodnit takové rozdílné zacházení.

16

S ohledem na předcházející je třeba odpovědět na položenou otázku tak, že právo Společenství brání právnímu předpisu členského státu, který upírá státním příslušníkům jiných členských států, kteří bydlí a pracují na území prvně zmíněného státu, nárok na odškodnění určené k náhradě újmy na zdraví a životě člověka způsobené trestným činem, který nebyl spáchán na území tohoto státu, pouze z důvodu jejich státní příslušnosti.

17

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:

Právo Společenství brání právnímu předpisu členského státu, který upírá státním příslušníkům jiných členských států, kteří bydlí a pracují na území prvně zmíněného státu, nárok na odškodnění určené k náhradě újmy na zdraví a životě člověka způsobené trestným činem, který nebyl spáchán na území tohoto státu, pouze z důvodu jejich státní příslušnosti.