—

za AOB Reuter & Co. H.-J. Prießem a M. Niestedtem, Rechtsanwälte,

—

za Hauptzollamt Hamburg-Jonas G. Seber, jako zmocněnkyní,

—

za Komisi Evropských společenství F. Erlbacherem a Z. Maršálkovou, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 11 odst. 1 nařízení Komise (EHS) č. 3665/87 ze dne 27. listopadu 1987, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu vývozních náhrad pro zemědělské produkty (Úř. věst. L 351, s. 1), ve znění nařízení Komise (ES) č. 2945/94 ze dne 2. prosince 1994 (Úř. věst. L 310, s. 57, dále jen „nařízení č. 3665/87“).

2

Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi AOB Reuter & Co. (dále jen „AOB Reuter“) a Hauptzollamt Hamburg-Jonas (hlavní celní úřad Hamburg-Jonas, dále jen „Hauptzollamt“) ohledně použití sankcí poté, co byla vyplacena náhrada přiznaná na základě dokumentů, které byly padělány třetí osobou.

3

První až třetí a pátý bod odůvodnění nařízení č. 2945/94 uvádějí:

„vzhledem k tomu, že platná právní úprava Společenství stanoví, že vývozní náhrady jsou poskytovány pouze na základě objektivních kritérií, zejména co se týče množství, povahy a vlastností vyváženého produktu a jeho zeměpisného místa určení; že ve světle získaných zkušeností je třeba zesílit boj proti nesrovnalostem, a zejména proti podvodům škodícím rozpočtu Společenství; že je nezbytné za tímto účelem stanovit opatření k navrácení neoprávněně vyplacených částek a sankce, které přimějí vývozce k dodržování právní úpravy Společenství;

vzhledem k tomu, že za účelem řádného fungování systému vývozních náhrad musí být sankce uplatněny nezávisle na subjektivním aspektu zavinění; že by nicméně mělo být v některých případech upuštěno od uložení sankce, zejména pokud se jedná o zjevné, příslušným orgánem uznané pochybení, a že by měly být stanoveny těžší sankce pro případy úmyslných aktů;

vzhledem k tomu, že pokud vývozce poskytne nesprávné údaje, mohou tyto údaje vést k vyplacení neoprávněných náhrad, jestliže chyba není zjištěna; že pokud je chyba zjištěna, je zcela namístě uložit vývozci sankci spočívající v zaplacení částky přiměřené částce, jež by byla neoprávněně získána, pokud by chyba nebyla zjištěna, a že, pokud byla chybná informace podána úmyslně, je rovněž běžné uložit vyšší sankci;

[…]

vzhledem k tomu, že získané zkušenosti a nesrovnalosti, a zejména podvody již zjištěné v tomto kontextu ukazují, že takové opatření je nezbytné, přiměřené a dostatečně odrazující a že musí být použito jednotně ve všech členských státech“. (neoficiální překlad)

4

Podle čl. 4 odst. 1 nařízení č. 3665/87:

„Aniž jsou dotčena ustanovení článků 5 a 16, je výplata náhrady podmíněna předložením důkazu o tom, že produkty, pro které bylo přijato vývozní prohlášení, opustily v nezměněném stavu celní území Společenství nejpozději ve lhůtě šedesáti dnů od tohoto přijetí.“(neoficiální překlad)

5

Článek 11 zmíněného nařízení stanoví:

„1.   Pokud je zjištěno, že za účelem poskytnutí vývozní náhrady vývozce požádal o náhradu vyšší, než je použitelná náhrada, je splatnou náhradou pro daný vývoz náhrada použitelná na skutečný vývoz, snížená o částku odpovídající:

Za požadovanou náhradu se považuje částka vypočtená na základě údajů poskytnutých podle článku 3 nebo čl. 25 odst. 2. Pokud se sazba náhrady mění podle místa určení, vypočte se rozlišená část náhrady na základě údajů poskytnutých podle článku 47.

Příslušná sankce stanovená v bodě a) se neuplatní:

[…]

Pokud snížení uvedené v bodech a) nebo b) vyústí v zápornou částku, bude tato záporná částka uhrazena vývozcem.

Pokud příslušné orgány zjistily, že výše požadované náhrady je nepřiměřená, že vývoz neproběhl, a že v důsledku toho není možné snížit náhradu, vývozce uhradí částku odpovídající sankci uvedené v bodech a) nebo b). […]

[…]

Uložením sankcí nejsou dotčeny dodatečné sankce stanovené na vnitrostátní úrovni.

[…]

3.   Aniž je dotčena povinnost zaplatit zápornou částku podle odstavce 1 čtvrtého pododstavce, je příjemce povinen v případě neoprávněné výplaty náhrady vrátit neoprávněně získané částky, včetně jakékoli sankce stanovené v odstavci 1 prvním pododstavci, a úroky vypočtené za období, které uplynulo mezi vyplacením a vrácením. […]“(neoficiální překlad)

6

AOB Reuter přihlásila u Hauptzollamt Landshut v době od 18. října 1995 do 12. prosince 1995 celkem 24 vývozů bílého cukru na Maltu a žádala o vyplacení odpovídajících vývozních náhrad. Tyto náhrady jí byly poskytnuty v celkové výši 230102,37 eur poté, co předložila potvrzení o vývozu zboží.

7

AOB Reuter nevyvážela zboží sama, ale prostřednictvím svých italských obchodních partnerů, kteří se obraceli na zprostředkující podniky. Uvedená společnost zajistila splnění hlavní smluvní povinnosti, a sice vývozu cukru z celního území Společenství, prostřednictvím bankovní záruky. AOB Reuter uvolnila tyto záruky dne 27. června 1996, poté, co obdržela důkazy o řádném průběhu vývozu v podobě náležitě orazítkovaných celních dokumentů, a poté, co tyto dokumenty přijal Hauptzollamt.

8

Dne 5. listopadu 1996 Zollkriminalamt Köln (celní kriminální policie v Kolíně nad Rýnem) zjistila, že potvrzení o vývozu zboží, uvedená na celních dokumentech, byla padělána. Hauptzollamt proto v opravných rozhodnutích ze dne 7. července 1997 požadoval vrácení vývozních náhrad obdržených AOB Reuter, což tato společnost učinila.

9

Dne 19. ledna 1998 Hauptzollamt přijal 24 rozhodnutí, ve kterých uložil sankce AOB Reuter, jež dne 5. února 1998 podala proti těmto rozhodnutím stížnost. Vzhledem k tomu, že tato stížnost byla zamítnuta, AOB Reuter podala dne 10. dubna 2003 žalobu k Finanzgericht Hamburg, aby dosáhla zrušení uvedených rozhodnutí ukládajících sankce.

10

Tento soud má za to, že AOB Reuter neposkytla ve svém vývozním prohlášení žádný nesprávný údaj, jelikož tato společnost se omezila na prohlášení svého úmyslu vyvézt na Maltu zboží, které vedlo k poskytnutí náhrady. Vývoz totiž nebyl proveden z důvodu podvodného jednání smluvního partnera AOB Reuter. Podle předkládajícího soudu se tedy může na tuto společnost použít sankce stanovená v čl. 11 odst. 1 nařízení č. 3665/87 pouze tehdy, pokud nesplnění podmínky, aby zboží opustilo celní území Společenství, stačí k odůvodnění použití této sankce.

11

Vzhledem k tomu, že Finanzgericht Hamburg má za to, že použití takové sankce závisí na výkladu uvedeného čl. 11 odst. 1, rozhodl se přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Ukládá se sankce podle čl. 11 odst. 1 nařízení […] č. 3665/87 výlučně za nesprávné informace poskytnuté vývozcem ve vývozním prohlášení, nebo je předmětem sankce pouze nesplnění hmotněprávních podmínek nároku na náhradu?“

12

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 11 odst. 1 nařízení č. 3665/87 musí být vykládán v tom smyslu, že sankce, kterou stanoví, je použitelná na vývozce, jenž požádal o vývozní náhradu pro zboží, jestliže toto zboží nebylo vyvezeno z důvodu podvodného jednání jeho smluvního partnera.

13

Úvodem je třeba připomenout, že režim vývozních náhrad se vyznačuje jednak tím, že podpora Společenství je poskytována pouze tehdy, pokud o ni vývozce požádá, a jednak tím, že režim je financován z rozpočtu Společenství (rozsudek ze dne 1. prosince 2005, Fleisch-Winter, C-309/04, Sb. rozh. s. I-10349, bod 31).

14

Ohledně tohoto vývozce Soudní dvůr v souvislosti s nařízením č. 3665/87 a jeho systémem sankcí již rozhodl, že co se týče režimu podpor Společenství, poskytnutí podpory je nutně podřízeno podmínce, že její příjemce předloží všechny záruky poctivosti a spolehlivosti (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 11. července 2002, Käserei Champignon Hofmeister, C-210/00, Recueil, s. I-6453, bod 41, a výše uvedený rozsudek Fleisch-Winter, bod 31).

15

Pokud jde o rozpočet Společenství, první bod odůvodnění nařízení č. 2945/94 uvádí, že „[…] ve světle získaných zkušeností je třeba zesílit boj proti nesrovnalostem, a zejména proti podvodům škodícím rozpočtu Společenství [a] je nezbytné za tímto účelem stanovit […] sankce, které přimějí vývozce k dodržování právní úpravy Společenství“. (neoficiální překlad)

16

Povaha sankce stanovené v čl. 11 odst. 1 nařízení č. 3665/87 vyplývá jasně jak ze znění tohoto nařízení, tak z judikatury Soudního dvora týkající se tohoto ustanovení.

17

Podle druhého bodu odůvodnění nařízení č. 2945/94 „musí být sankce uplatněny nezávisle na subjektivním aspektu zavinění“(neoficiální překlad). Ve skutečnosti se podle čl. 11 odst. 1 prvního pododstavce písm. b) nařízení č. 3665/87 v případě úmyslného aktu zvyšuje pouze úroveň sankce, ale sankce stanovená v tomto pododstavci pod písm. a) je použitelná také tehdy, pokud se vývozce nedopustil pochybení. V tomto posledním případě se sankce stanovená v čl. 11 odst. 1 prvním pododstavci neuplatní pouze v případech taxativně vyjmenovaných ve třetím pododstavci zmíněného čl. 11 odst. 1.

18

Ve výše uvedeném rozsudku Käserei Champignon Hofmeister Soudní dvůr konstatoval v bodě 41, že sankce představuje specifický správní nástroj, který je nedílnou součástí režimu podpor a je určen k zajištění řádné správy veřejných finančních prostředků Společenství, a v bodě 44, že jí nelze přiznat trestní charakter.

19

Ze dvou předchozích bodů vyplývá, že odpovědnost, na které je založena sankce stanovená v čl. 11 odst. 1 prvním pododstavci písm. a) nařízení č. 3665/87, má v zásadě objektivní charakter.

20

Za účelem určení podmínek týkajících se použitelnosti této sankce je třeba přezkoumat všechna ustanovení zmíněného článku 11.

21

Odstavec 1 první pododstavec tohoto článku stanoví použití sankce na vývozce, který požádal o náhradu vyšší, než je náhrada použitelná na skutečný vývoz.

22

Soudní dvůr konstatoval v souvislosti s nařízením Komise (ES) č. 800/1999 ze dne 15. dubna 1999, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu vývozních náhrad pro zemědělské produkty (Úř. věst. L 102, s. 11; Zvl. vyd. 03/25, s. 129, a oprava Úř. věst. L 180, s. 53), které nahradilo a zrušilo nařízení č. 3665/87, ale nezměnilo obsah tohoto nařízení v tomto ohledu, že slovní spojení, podle něhož „vývozce požádal o náhradu vyšší, než je použitelná náhrada“, musí být vykládáno v tom smyslu, že na tohoto vývozce se nahlíží tak, že požádal o náhradu vyšší, než je použitelná náhrada, nejen v případě, že z jím poskytnutých údajů vyplývá bezdůvodný rozdíl, ale i v případě, že vyjde najevo, že jeho nárok na náhradu neexistuje, tedy pokud je výše náhrady rovna nule (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 27. dubna 2006, Elfering Export, C-27/05, Sb. rozh. s. I-3681, bod 27).

23

Z této judikatury vyplývá, že k určení toho, zda vývozce požádal o náhradu vyšší, než je náhrada použitelná na skutečný vývoz, nestačí zohlednit skutečnosti známé příslušným orgánům v době přezkumu žádosti o náhradu, ale je třeba vzít v úvahu také skutečnosti, které nastaly po této žádosti, zvláště skutečnosti odhalené při kontrolách prováděných těmito orgány.

24

Ostatně pokud by tomu tak nebylo, mohl by být zpochybněn důvod existence a účinnosti kontrol příslušných orgánů.

25

Pokud se ukáže, že vývoz produktu, pro který byla náhrada poskytnuta, se neuskutečnil, je zřejmé, že vývozce požádal o náhradu vyšší, než byla použitelná náhrada, vzhledem k tomu, že v případě, že nedojde ke skutečnému vývozu, není nárok na žádnou náhradu.

26

V takovém případě může být tedy použitelná sankce založena pouze na čl. 11 odst. 1 prvním pododstavci nařízení č. 3665/87.

27

Nicméně jiná výslovná ustanovení tohoto článku také vyžadují, aby byla vývozci uložena sankce na základě zjištění provedených po přijetí vývozního prohlášení.

28

Tak podle čl. 11 odst. 1 pátého pododstavce nařízení č. 3665/87, pokud příslušné orgány zjistily, že vývoz neproběhl a že snížení náhrady není možné, vývozce uhradí částku odpovídající sankci stanovené v témže odstavci 1 prvním pododstavci písm. a) nebo b). Odstavec 3 téhož článku stanoví, že v případě neoprávněné výplaty náhrady je příjemce povinen vrátit neoprávněně získané částky, včetně jakékoli sankce stanovené ve zmíněném čl. 11 odst. 1 prvním pododstavci.

29

Ze spisu, který předkládající soud předal Soudnímu dvoru, vyplývá, že vývoz, za který AOB Reuter obdržela náhradu, neproběhl, a za těchto podmínek byla výplata této náhrady provedena neoprávněně, přičemž tato společnost ostatně nezpochybňuje, že obdržela náhradu neoprávněně.

30

Za takových podmínek musí být sankce stanovená v čl. 11 odst. 1 prvním pododstavci písm. a) nařízení č. 3665/87 použita, ledaže je splněna některá z podmínek osvobození, jež jsou taxativně definovány ve třetím pododstavci téhož odstavce.

31

Tvrzení, že pouze nesprávné informace poskytnuté vývozcem v jeho vývozním prohlášení mohou odůvodnit použití uvedené sankce, nemůže být tudíž přijato.

32

Pokud jde o podmínky osvobození stanovené v čl. 11 odst. 1 třetím pododstavci nařízení č. 3665/87, ze spisu nevyplývá, že ve věci v původním řízení byla splněna některá z těchto podmínek.

33

Předkládající soud si však klade otázku ohledně použitelnosti sankce na takové situace, jako je situace v původním řízení, s ohledem na zásady legality, právní jistoty a proporcionality. AOB Reuter, která se dovolává stejných zásad, má za to, že v projednávaném případě se zřízením bankovní záruky pečlivě chránila proti případnému selhání svých smluvních partnerů.

34

Zaprvé, pokud jde o zásady legality a právní jistoty, je třeba konstatovat, že čl. 11 odst. 1 nařízení č. 3665/87 představuje jasný a dostatečný právní základ pro použití sankce.

35

Zadruhé, co se týče zásady proporcionality, je třeba poznamenat, že v pátém bodu odůvodnění nařízení č. 2945/94 zákonodárce evokuje získané zkušenosti, a zejména nesrovnalosti a podvody již zjištěné v kontextu vývozních náhrad. Soudní dvůr již stanovil, že sankce stanovená v čl. 11 odst. 1 prvním pododstavci písm. a) nařízení č. 3665/87 je přiměřená, když rozhodl, že tato sankce neporušuje zásadu proporcionality, jelikož ji není možné považovat ani za nezpůsobilou k dosažení cíle sledovaného právními předpisy Společenství, a sice boje proti nesrovnalostem a podvodům, ani za překračující meze toho, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné (výše uvedený rozsudek Käserei Champignon Hofmeister, bod 68, a rozsudek ze dne 14. dubna 2005, Käserei Champignon Hofmeister, C-385/03, Sb. rozh. s. I-2997, bod 31).

36

Zatřetí, pokud jde o odůvodnění dovolávané AOB Reuter, stačí připomenout, že jednak do taxativního seznamu obsaženého v čl. 11 odst. 1 třetím pododstavci nařízení č. 3665/87 nelze přidat nový případ osvobození vycházející zejména z neexistence zaviněného jednání vývozce, a že jednak Soudní dvůr již rozhodl, že zavinění nebo pochybení smluvního partnera je součástí obvyklého obchodního rizika a nelze jej považovat za nepředvídatelné v rámci obchodních operací. Vývozce má při výběru svých smluvních partnerů volnost a přísluší mu být náležitě obezřetný tím, že vloží ustanovení v tomto smyslu do smluv, které se smluvními partnery uzavírá, nebo tím, že sjedná zvláštní pojištění (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek ze dne 11. července 2002, Käserei Champignon Hofmeister, bod 80 a citovaná judikatura).

37

S ohledem na výše uvedené je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že čl. 11 odst. 1 nařízení č. 3665/87 musí být vykládán v tom smyslu, že sankce, kterou stanoví, je použitelná na vývozce, jenž požádal o vývozní náhradu pro zboží, jestliže toto zboží nebylo vyvezeno z důvodu podvodného jednání jeho smluvního partnera.

38

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:

Článek 11 odst. 1 nařízení Komise (EHS) č. 3665/87 ze dne 27. listopadu 1987, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu vývozních náhrad pro zemědělské produkty, ve znění nařízení Komise (ES) č. 2945/94 ze dne 2. prosince 1994, musí být vykládán v tom smyslu, že sankce, kterou stanoví, je použitelná na vývozce, jenž požádal o vývozní náhradu pro zboží, jestliže toto zboží nebylo vyvezeno z důvodu podvodného jednání jeho smluvního partnera.