Věc C-171/03

Maatschap Toeters a M. C. Verberk

v.

Productschap Vee en Vlees

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná College van Beroep voor het bedrijfsleven)

„Hovězí a telecí maso – Prémie za předčasné uvádění telat na trh – Lhůta pro podání žádosti o prémii – Způsoby počítání lhůty – Platnost nařízení (EHS) č. 3886/92“

Shrnutí rozsudku

1.        Právo Společenství – Lhůta, datum a termín – Lhůta vyjádřená v týdnech – Uplynutí – Určení dies ad quem s ohledem na den, během něhož nastala událost

[Nařízení Rady č. 1182/71, čl. 3 odst. 1 pododstavec 2 a odst. 2 písm. c)]

2.        Zemědělství – Společná organizace trhu – Hovězí a telecí maso – Prémie za předčasné uvádění telat na trh – Lhůta k podání žádosti o prémii – Výpočet

[Nařízení Rady č. 1182/71, čl. 3 odst. 2 písm. c); nařízení Komise č. 3886/92, článek 50a]

3.        Zemědělství – Společná organizace trhu – Hovězí a telecí maso – Prémie za předčasné uvádění telat na trh – Určení okamžiku podání žádosti o prémii – Nepoužitelnost vnitrostátních pravidel – Jednotné použití práva Společenství

(Nařízení Komise č. 3886/92, článek 50a)

4.        Zemědělství – Společná organizace trhu – Hovězí a telecí maso – Prémie za předčasné uvádění telat na trh – Podání žádosti o prémii – Podmínka – Obdržení zmíněné žádosti příslušným orgánem před uplynutím lhůty

(Nařízení Komise č. 3886/92, článek 50a)

5.        Zemědělství – Společná organizace trhu – Hovězí a telecí maso – Prémie za předčasné uvádění telat na trh – Úplné vyloučení nároku na prémii v případě překročení lhůty k podání žádosti – Porušení zásady proporcionality – Neexistence

(Nařízení Komise č. 3886/92, článek 50a)

1.        Podle čl. 3 odst. 2 písm. c) nařízení č. 1182/71, kterým se určují pravidla pro lhůty, data a termíny, lhůta určená podle týdnů končí uplynutím poslední hodiny dne, který se v posledním týdnu svým pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, v němž lhůta počíná. Toto ustanovení, které umožňuje určit dies ad quem, neboli den, kdy lhůta končí, musí být vykládáno s ohledem na čl. 3 odst. 1 druhý pododstavec téhož nařízení, podle kterého je počátečním dnem lhůty den, během něhož nastala událost. Jinými slovy, když událost představující počátek lhůty jednoho týdne nastala v pondělí, lhůta skončí následující pondělí, které bude dies ad quem. Vzhledem k tomu, že toto pravidlo postačuje k určení způsobu počítání lhůty a dne, kdy zákonem stanovené období uplyne, je zbytečné snažit se určit den, kdy lhůta začala běžet a počet dnů po které běžela.

(viz body 33, 36)

2.        Článek 3 odst. 2 písm. c) nařízení č. 1182/71, kterým se určují pravidla pro lhůty, data a termíny, musí být vykládán tak, že lhůta vyjádřená v týdnech, jako je lhůta stanovená v článku 50a nařízení č. 3886/92, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro režimy prémií stanovené nařízením č. 805/68 o společné organizaci trhu s hovězím a telecím masem a kterým se ruší nařízení č. 1244/82 a č. 714/89, ve znění nařízení č. 2311/96 končí uplynutím poslední hodiny dne, který se v posledním týdnu svým pojmenováním shoduje se dnem, kdy byla provedena porážka.

(viz bod 38 a výrok 1)

3.        Při uplatňování článku 50a nařízení č. 3886/92, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro režimy prémií stanovené nařízením č. 805/68 o společné organizaci trhu s hovězím a telecím masem a kterým se ruší nařízení č. 1244/82 a č. 714/89, ve znění nařízení č. 2311/96, členský stát nesmí určit okamžik podání žádosti o prémii podle vnitrostátních procesních pravidel, jimiž se v jeho vnitrostátním právním řádu řídí srovnatelné vnitrostátní lhůty pro žádosti. Uvedený článek 50a totiž obsahuje přesně formulované pravidlo, jež musí být ve Společenství uplatňováno jednotně, aby byla zachována rovnost hospodářských subjektů.

(viz body 40–41 a výrok 1)

4.        Článek 50a nařízení č. 3886/92, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro režimy prémií stanovené nařízením č. 805/68 o společné organizaci trhu s hovězím a telecím masem a kterým se ruší nařízení č. 1244/82 a č. 714/89, ve znění nařízení č. 2311/96, musí být vykládán tak, že žádost o prémii může být považována za „podanou“ ve lhůtě pouze tehdy, když došla příslušnému orgánu před uplynutím lhůty. Skutečnost, že příslušný orgán byl schopen sdělit Komisi určité údaje, není totiž relevantní pro počítání lhůty, které musí být v celém Společenství jednotné tak, aby byla zachována zejména rovnost mezi hospodářskými subjekty.

(viz body 44–45 a výrok 1)

5.        S ohledem na cíle monitorování režimu a kontroly dodržování podmínek pro poskytování prémií, které představují konjunkturní opatření, jejichž účelem je jednak snížit převis nabídky hovězího a telecího masa na trhu způsobený krizí vyvolanou BSE a jednak podporovat ceny producentů, se nejeví, že by zákonodárce zjevně porušil zásadu proporcionality tím, že přijal článek 50a odst. 1 nařízení č. 3886/92, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro režimy prémií stanovené nařízením č. 805/68 o společné organizaci trhu s hovězím a telecím masem a kterým se ruší nařízení č. 1244/82 a č. 714/89, ve znění nařízení č. 2311/96, vzhledem k tomu, že tento článek zcela vylučuje nárok žadatele na prémii v případě, že překročí lhůtu k podání žádosti, bez ohledu na povahu a délku tohoto překročení lhůty.

(viz body 53, 55–56 a výrok 2)

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (prvního senátu)

11. listopadu 2004 (*)

„Hovězí a telecí maso – Prémie za předčasné uvádění telat na trh – Lhůta pro podání žádosti o prémii – Způsoby počítání lhůty – Platnost nařízení (EHS) č. 3886/92“

Ve věci C-171/03,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES,

podaná rozhodnutím College van Beroep voor het bedrijfsleven (Nizozemsko) ze dne 13. dubna 2003, došlým Soudnímu dvoru dne 14. dubna 2003, v řízení

Maatschap Toeters,

C. Verberk, jednající pod obchodním jménem „Verberk-Voeten“,  

proti

Productschap Vee en Vlees, 

SOUDNÍ DVŮR (první senát),

ve složení P. Jann, předseda senátu, A. Rosas (zpravodaj) a R. Silva de Lapuerta, soudci,

generální advokát:  M.  Poiares Maduro,

vedoucí soudní kanceláře:  R. Grass,

s ohledem na vyjádření předložená:

–        za Maatschap Toeters a C. Verberka, jednajícího pod obchodním jménem „Verberk-Voeten“, J. Hulshuizenem, advocaat,

–        za Productschap Vee en Vlees C. M. den Hoedem, jako zmocněncem,

–        za nizozemskou vládu H. G. Sevenster, jako zmocněnkyní,

–        za Komisi Evropských společenství T. van Rijn, jako zmocněncem, 

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 8. června 2004,

vydává tento

Rozsudek

1        Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1182/71 ze dne 3. června 1971, kterým se určují pravidla pro lhůty, data a termíny (Úř. věst. L 124, s. 1; Zvl. vyd. 01/01, s. 51), jakož i výkladu a platnosti nařízení Komise (EHS) č. 3886/92 ze dne 23. prosince 1992, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro režimy prémií stanovené nařízením Rady (EHS) č. 805/68 o společné organizaci trhu s hovězím a telecím masem a kterým se ruší nařízení (EHS) č. 1244/82 a (EHS) č. 714/89 (Úř. věst. L 391, s. 20), ve znění nařízení Komise (ES) č. 2311/96 ze dne 2. prosince 1996 (Úř. věst L 313, s. 9). (neoficiální překlad)

2        Tato žádost byla podána v rámci sporů mezi Maatschap Toeters (dále jen „Toeters“) a C. Verberkem, jednajícím pod obchodním jménem Verberk-Voeten (dále jen „Verberk“), na straně jedné a Productschap Vee en Vlees (dále jen „Productschap“) na straně druhé ohledně rozhodnutí, kterým tento orgán  zamítl žádosti, jež podali Toeters a Verberk s cílem získat prémii za předčasné uvádění telat na trh.

 Použitelná právní úprava

 Právní úprava Společenství

3        Nařízení č. 1182/71 obsahuje jednotná obecná pravidla, jimž se řídí lhůty, data a termíny stanovené právními akty Rady Evropské unie a Komise Evropských společenství.

4        Článek 1 nařízení č. 1182/71 stanoví:

„Není-li stanoveno jinak, použije se toto nařízení pro akty Rady nebo Komise, které jsou nebo budou přijaty na základě Smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství nebo Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii.“

5        Článek 3 odst. 1 a 2 nařízení č. 1182/71 zní:

„1.       […]

Je-li pro lhůtu vyjádřenou ve dnech, týdnech, měsících nebo letech rozhodující okamžik, kdy událost nastala nebo kdy byl úkon proveden, pak se den, během nějž tato událost nastala nebo tento úkon byl proveden, do dotyčné doby nezapočítá.

2.      S výhradou odstavců 1 a 4 platí, že

         […]

 c)      lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo let počíná na začátku první hodiny prvního dne a končí uplynutím poslední hodiny dne, který se v posledním týdnu, měsíci nebo roku pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, v němž lhůta počíná. […]“

6        Nařízení (EHS) Rady č. 805/68 ze dne 27. června 1968 o společné organizaci trhu s hovězím a telecím masem (Úř. věst. L 148, s. 24), ve znění nařízení Rady (ES) č. 2222/96 ze dne 18. listopadu 1996 (Úř. věst L 296, s. 50, dále jen „nařízení č. 805/68“), členským státům umožňuje, aby přijaly právní úpravu, jíž se zavádí prémie sloužící zejména k obnově rovnováhy trhu s hovězím a telecím masem po poruchách vyvolaných epizootií bovinní spongiformní encefalopatie (BSE), při současném zachování režimů podpor v odvětví hovězího a telecího masa.

7        Článek 4i odst. 2, 5 a 6 nařízení č. 805/68 zejména stanoví:

„2.      Členské státy mohou až do 30. listopadu 1998 poskytovat prémii za předčasné uvádění telat na trh. Tato prémie je poskytována za jednotlivá v členském státě poražená telata:

–        jejichž hmotnost jatečně upraveného těla se rovná nebo je nižší než průměrná hmotnost jatečně upraveného těla telat poražených v dotčeném členském státě snížená o 15 %. Průměrná hmotnost jatečně upraveného těla v členském státě je hmotnost, jež vyplývá ze statistik Eurostatu sestavených pro rok 1995 nebo z jakéhokoli jiného statistického údaje pro tento rok úředně zveřejněného a přijatého Komisí,

–        jež byla v členském státě porážky chována po stanovenou dobu bezprostředně předcházející porážce.

[…]

5.      Komise v souladu s postupem stanoveným v článku 27:

[…]

–        vhodně stanoví výši prémie za předčasné uvádění telat na trh tak, aby umožňovala porážku dostatečného počtu kusů telat v závislosti na potřebách trhu,

–        může na žádost členského státu povolit, aby se na jeho území prémie za předčasné uvádění telat na trh lišila podle regionů za podmínky, že zvířata byla po stanovenou dobu bezprostředně předcházející porážce chována v regionu jejich porážky,

–        může pozastavit poskytování jedné nebo druhé prémie upravené v tomto článku.

6.       Komise po šesti měsících od vstupu režimů stanovených v tomto článku v platnost ověří, zda jsou jejich výsledky uspokojivé.

Nejsou-li výsledky uspokojivé, Komise předloží Radě odpovídající návrh, o kterém Rada rozhodne kvalifikovanou většinou zejména s ohledem na nutnost rozložit zátěž vyvolanou potřebou adaptace mezi jednotlivé členské státy a na případné narušení obchodu.“ (neoficiální překlad)

8        Nařízení č. 3886/92 obsahuje prováděcí pravidla pro režimy prémií stanovených nařízením č. 805/68.

9        Jeho článek 50 odst. 1, ve znění nařízení č. 2311/96, stanoví:

„Podmínky pro poskytování prémie

1.       Členský stát může poskytnout prémii za předčasné uvedení jatečních telat na trh (dále jen „prémie“) pouze za zvířata poražená na jeho území a jejichž hmotnost jatečně upraveného těla se rovná nebo je nižší než hmotnost uvedená v příloze IV.

Porážka je prováděna na jatkách, která se vůči příslušnému orgánu zavazují, že se budou podílet na správném provádění režimu prémie, jak je podrobněji vymezen v článcích 50a a 50b.“

10      Článek 50a nařízení č. 3886/92, vložený nařízením č. 2311/96, stanoví:

„Žádost o prémii

1.      Žádost o prémii se podává u příslušného orgánu dotčeného členského státu nejpozději do tří týdnů po dni porážky.

Žádost se může týkat několika zvířat, pokud v ní jsou v souladu s odstavcem 2 uvedeny informace o jednotlivých zvířatech.

2.       Ke každé žádosti jsou připojeny veškeré nezbytné údaje o jednotlivých zvířatech umožňující příslušnému orgánu určit, zda za ně existuje nárok na prémii.

[…]“

11      Článek 52 nařízení č. 3886/92, ve znění nařízení č. 2311/96, stanoví:

„Sdělení

Členské státy sdělují Komisi:

[…]

c)       jedná-li se o prémii za předčasné uvádění telat na trh:

i)       členské státy uvědomí Komisi o opatřeních, která přijaly k zavedení režimu prémie;

ii)       členské státy oznámí Komisi nejpozději 2. prosince 1996 specifikaci jatečně upraveného těla používanou pro jatečně upravená těla v roce 1995 při předávání údajů o produkci Statistickému úřadu Komise;

iii)  členské státy Komisi každou středu oznamují:

–        počet zvířat, za která byla žádána prémie v předcházejícím týdnu a od zavedení režimu,

–        počet zvířat, za která byla přiznána prémie od zavedení tohoto režimu,

–        celkový počet poražených telat týdně od 1. prosince 1996;

iv)       členské státy Komisi čtvrtletně oznamují hmotnosti jatečně upraveného těla rozdělené do skupin po 10 kilogramech:

–        telat, ohledně kterých byla přijata žádost o prémii,

–        ostatních telat.“ (neoficiální překlad)

 Vnitrostátní právní úprava

12      Pravidla, kterými se řídí žádosti o prémie upravené v článku 50 nařízení č. 3886/92, jsou uvedena ve Verordening kalverslachtpremie (nařízení o porážkové prémii na telata) přijatém dne 11. prosince 1996 správním orgánem Productschap (PBO-blad 1997, č. 25). Články 2 a 3 tohoto nařízení stanoví:

„Článek 2

1.       Na žádost majitele telat je přiznána prémie za podmínek stanovených nařízením Komise a podmínek stanovených tímto nařízením nebo na jeho základě za každé tele:

–        poražené dne 1. prosince 1996 nebo později […]

[…]

Článek 3

1.       Žádosti se podávají tak, že je Productschap vrácen řádně a pravdivě vyplněný formulář, který sám vydává.

2.       Vyřizují se pouze úplné žádosti, k nimž jsou přiloženy veškeré dokumenty  prokazující, že za předmětné tele vzniká nárok na prémii, a které jsou Productschap doručeny před uplynutím lhůty tří týdnů ode dne porážky.

[…]“

13      Článek 6:9 wet houdende algemene regels van bestuursrecht (Algemene wet bestuursrecht, obecný zákoník správního práva) ze dne 4. června 1992 (Stbl. 1998, s. 1) zní:

„1.       Lhůta pro podání stížnosti nebo žaloby je dodržena, obdrží-li ji její adresát před uplynutím této lhůty.

2.       V případě zasílání poštou je lhůta pro podání stížnosti nebo žaloby zachována, je-li stížnost nebo žaloba podána před uplynutím této lhůty poštovní úřadovně, pokud ji její adresát obdrží nejpozději do jednoho týdne po uplynutí lhůty.“

 Skutkový stav v původním řízení a předběžné otázky

 Věc Toeters

14      Na formuláři s datem 3. dubna 1998 Toeters požádal u Productschap o prémii za 209 telat, u nichž uvedl, že byla poražena ve dnech 12., 13. a 16. března 1998. Tento formulář byl odeslán prostřednictvím pošty dne 7. dubna 1998 a došel Productschap dne 8. dubna 1998.

15      Dopisem ze dne 26. května 1998 Productschap zamítl v celém rozsahu žádost Toeters z důvodu, že mu tento formulář nebyl podán ve lhůtě tří týdnů po porážce zvířat. Lhůty pro podání jednotlivých žádostí podle Productschap uplynuly dne 3., 6. a 7. dubna 1998.

16      Odvolání, které Toeters podal proti rozhodnutí o zamítnutí jeho žádosti o prémii, Productschap zamítl rozhodnutím ze 21. ledna 1999 jako neopodstatněné.

17      Toeters dne 8. února 1999 podal u předkládajícího soudu proti tomuto zamítavému rozhodnutí žalobu.

18      Toeters zejména uplatňuje, že zamítnutí jeho žádosti o prémii ve výši přibližně 11 300 eur v plném rozsahu je nepřiměřené vzhledem k drobnému překročení lhůty zjištěnému při podávání žádosti.

 Věc Verberk

19      Na třech formulářích s datem 18. února 1998 Verberk požádal u Productschap o prémii za 68 telat, u nichž uvedl, že byla poražena dne 28. ledna 1998, a za 49 a 102 telat poražených dne 27. ledna 1998. Jak je uvedeno na poštovním razítku, byly tyto formuláře odeslány dne 19. února 1998. Productschap došly dne 20. února 1998.

20      Dopisem ze dne 24. února 1998 Productschap zamítl tyto tři žádosti z důvodu, že tyto formuláře nebyly podány ve lhůtě tří týdnů po porážce zvířat. Lhůty pro podání jednotlivých žádostí podle Productschap uplynuly dne 19., 18. a 18. února 1998.

21      Odvolání, které Verberk podal proti rozhodnutí o zamítnutí svých žádostí o prémie, Productschap zamítl rozhodnutím ze dne 15. dubna 1999 jako neopodstatněné.

22      Verberk dne 27. května 1999 podal u předkládajícího soudu proti tomuto rozhodnutí ze dne 15. dubna 1999 žalobu.

23      Verberk uplatňuje, že jedna ze žádostí, kterou podal, a sice žádost ohledně 68 telat poražených dne 28. ledna 1998, byla ve skutečnosti podána ve lhůtě, neboť byla podána u poštovní úřadovny ve stanovené třítýdenní lhůtě.

24      Verberk rovněž uplatňoval, že se zamítnutí v plném rozsahu jeho žádosti o prémii kvůli drobnému překročení lhůty neslučuje se zásadou proporcionality.

25      Před College van Beroep voor het bedrijfsleven bylo zejména tvrzeno, že Rada nařízením Rady (EHS) č. 3508/92 ze dne 27. listopadu 1992 o zavedení integrovaného administrativního a kontrolního systému pro některé režimy podpor Společenství (Úř. věst. L 355, s. 1; Zvl. vyd. 03/13, s. 223) stanovila, že tento systém se uplatňuje zejména na režimy prémií poskytovaných producentům hovězího a telecího masa založené čl. 4 body a) až h) nařízení č. 805/68. Podle článku 8 nařízení Komise (EHS) č. 3887/92 ze dne 23. prosince 1992, kterým se stanoví prováděcí pravidla integrovaného administrativního a kontrolního systému pro některé režimy podpor Společenství  (Úř. věst. L 391, s. 36) (neoficiální překlad), má každé opožděné podání žádosti s výjimkou případů vyšší moci za následek, že výše požadované podpory bude poměrně snížena podle počtu dnů zpoždění. Takovéto pravidlo je v souladu se zásadou proporcionality. Na spornou porážkovou prémii na telata, která se zakládá na článku 4i nařízení č. 805/68, se však tento právní předpis nevztahuje.

26      College van Beroep voor het bedrijfsleven si klade otázku ohledně výkladu čl. 3 odst. 2 písm. c) nařízení č. 1182/71. Jedná-li se totiž o případ, kdy měla být žádost o prémii podána do tří týdnů od porážky podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení, začne lhůta běžet v den porážky, aniž by se přihlíželo ke zbývající části dne. Pokud by se však měl použít článek 3 odst. 2 uvedeného nařízení, byla by lhůta počítána ode dne následujícího po porážce a skončila by uplynutím poslední hodiny dne, který se v posledním týdnu svým pojmenováním shoduje se dnem následujícím po porážce. V tomto případě by byla lhůta vždy o jeden den delší, než je počet dnů v těchto týdnech.

27      College van Beroep voor het bedrijfsleven ve svém předkládacím rozhodnutí mimoto uvádí, že kdyby byla pro účely určení data podání žádosti použita vnitrostátní procesní pravidla, a sice článek 6:9 obecného zákoníku správního práva, bylo by třeba považovat tyto žádosti za podané v souladu s článkem 50a nařízení č. 3886/92. Byly totiž odeslány poštou před koncem lhůty a adresátem byly přijaty do jednoho týdne po uplynutí lhůty.

28      Předkládající soud je toho názoru, že nic nenasvědčuje tomu, že by skutečnost, že by tyto žádosti byly považovány za podané včas, mohla ohrozit efektivní kontrolu, kvůli které Komise lhůtu stanovila, porušit kontrolní opatření, která Komise zavedla článkem 50b nařízení č. 3886/92 nebo narušit správné fungování režimu.

29      Vzhledem k těmto skutečnostem College van Beroep voor het bedrijfsleven položil Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)      a)     Je třeba vykládat čl. 3 odst. 2 […] [písm.] c) nařízení (EHS, Euratom) č. 1182/71 tak, že taková lhůta vyjádřená v týdnech, jakou je lhůta stanovená v článku 50a nařízení (EHS) č. 3886/92, končí uplynutím poslední hodiny dne, který se v posledním týdnu svým pojmenováním shoduje se dnem následujícím po dni, kdy byla provedena porážka?

         b)     Smí členský stát pro účely používání článku 50a nařízení (EHS) č. 3886/92 určit okamžik podání žádosti o prémii podle vnitrostátních procesních pravidel, jimiž se v jeho vnitrostátním právním řádu řídí srovnatelné vnitrostátní lhůty pro žádosti?

         c)     V případě, že nikoli, má být článek 50a nařízení (EHS) č. 3886/92 vykládán tak, že žádost o prémii musí být rovněž považována za „podanou“ ve lhůtě, když může být prokázáno, že byla odeslána poštou před uplynutím třítýdenní lhůty a došla příslušnému orgánu po uplynutí lhůty v takovém okamžiku, že tento orgán mohl sdělit Komisi relevantní informace v týž den, kdy by tak byl učinil, kdyby mu žádost o prémii došla před uplynutím lhůty?  

2)      Je článek 50a odst. 1 nařízení (EHS) č. 3886/92 platný, když zcela vylučuje nárok žadatele na prémii v případě, že překročí lhůtu k podání žádosti, bez ohledu na povahu a délku tohoto překročení lhůty?

 K otázkám

 K první otázce v bodě a)

30      První otázkou v bodě a) se předkládající soud táže, zda je třeba čl. 3 odst. 2 písm. c) nařízení č. 1182/71 vykládat tak, že lhůta vyjádřená v týdnech, jako je lhůta stanovená v čl. 50a  nařízení č. 3886/92, končí uplynutím poslední hodiny dne, který se v posledním týdnu svým pojmenováním shoduje se dnem následujícím po dni, kdy byla provedena porážka.

31      Jak upřesňuje čl. 3 odst. 1 druhý pododstavec nařízení č. 1182/71, je-li lhůta vyjádřená ve dnech, týdnech, měsících nebo letech počítána od okamžiku, kdy událost nastala nebo kdy byl úkon proveden, pak se den, během nějž tato událost nastala nebo tento úkon byl proveden, do dotyčné doby nezapočítá. Toto ustanovení vyjadřuje latinské přísloví dies a quonon computatur in termino, což je pravidlo, jež uznává značný počet právních systémů členských států.

32      Dies a quo, neboli den, kdy nastala událost, je tedy dnem, který je počátkem běhu lhůty, od kterého bude počítáno období stanovené zákonem, ve věcech v původním řízení tedy tři týdny.

33      Podle čl. 3 odst. 2 písm. c) nařízení č. 1182/71 lhůta určená podle týdnů končí uplynutím poslední hodiny dne, který se v posledním týdnu svým pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, v němž lhůta počíná. Toto ustanovení, které umožňuje určit dies ad quem, neboli den, kdy lhůta končí, musí být vykládáno s ohledem na čl. 3 odst. 1 druhý pododstavec téhož nařízení, podle kterého je počátečním dnem lhůty den, během něhož nastala událost. Jinými slovy, když událost představující počátek lhůty jednoho týdne nastala v pondělí, lhůta skončí následující pondělí, které bude dies ad quem.

34      Tento výklad nařízení č. 1182/71 odpovídá pravidlu stanovenému v čl. 4 odst. 1 Evropské úmluvy o počítání lhůt podepsané v Basileji dne 16. května 1972 (dále jen „Basilejská úmluva“), podle kterého, „je-li lhůta vyjádřená v týdnech, je dies ad quem den posledního týdne, jehož pojmenování se shoduje s pojmenováním dies a quo“.

35      Rovněž odpovídá pravidlu užívanému pro počítání lhůt v soudním řízení. Podle čl. 80 odst. 1 písm.  b) jednacího řádu Soudního dvora lhůta vyjádřená v týdnech končí uplynutím dne, který má v posledním týdnu stejné označení nebo číslo jako den, kdy došlo k události nebo byl proveden úkon, od kterých se lhůta počítá (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. ledna 1987, Misset v. Rada, 152/85, Recueil s. 223, body 7 a 8).

36      Vzhledem k tomu, že toto pravidlo postačuje k určení způsobu počítání lhůty a dne, kdy zákonem stanovené období uplyne, je zbytečné snažit se určit den, kdy lhůta začala běžet a počet dnů po které běžela. Ať již totiž máme za to, že lhůta začala běžet v dies a quo od okamžiku, kdy nastala událost, v dies a quo o půlnoci (viz v tomto smyslu čl. 3 odst. 1 Basilejské úmluvy), nebo od první hodiny dne, který následuje po dies a quo, jak by to mohlo vyplývat z výkladu začátku věty ustanovení čl. 3 odst. 2 písm. c) nařízení č. 1182/71, podstatné je, že se tento dies a quo nezahrnuje do zákonem stanoveného období (non computatur in termino).

37      Mimoto příliš zužující doslovný výklad tohoto začátku věty ustanovení čl. 3 odst. 2 písm. c), podle kterého by lhůta začala běžet až ode dne následujícího po dies a quo, by mohl způsobit, že v takovém případě, o jaký se jedná ve věcech v původním řízení, by se žádost o prémii podaná přímo v den porážky telat, tedy v dies a quo, stala nepřípustnou z důvodu, že byla podána mimo stanovenou lhůtu. Toto zajisté nebylo úmyslem zákonodárce Společenství, jehož jediným cílem při přijímání pravidel pro počítání lhůt bylo určit způsob, jakým se měří určité období, s jehož nedodržením právní úprava spojuje určité právní následky.

38      Vzhledem k těmto různým skutečnostem je třeba na první otázku v bodě a) odpovědět, že čl. 3 odst. 2 písm. c) nařízení č. 1182/71 musí být vykládán tak, že lhůta vyjádřená v týdnech, jako je lhůta stanovená v článku 50a nařízení č. 3886/92, končí uplynutím poslední hodiny dne, který se v posledním týdnu svým pojmenováním shoduje se dnem, kdy byla provedena porážka. 

 K první otázce v bodě b)

39      První otázkou v bodě b) se předkládající soud táže, zda členský stát smí pro účely používání článku 50a nařízení č. 3886/92 určit okamžik podání žádosti o prémii podle vnitrostátních procesních pravidel, jimiž se v jeho vnitrostátním právním řádu řídí srovnatelné vnitrostátní lhůty pro žádosti.

40      V tomto ohledu je třeba shledat, že uvedený článek 50a obsahuje přesně formulované pravidlo, jež musí být ve Společenství uplatňováno jednotně, aby byla zachována rovnost hospodářských subjektů.

41      Na položenou otázku je tedy třeba odpovědět tak, že členský stát nesmí při uplatňování článku 50a nařízení č. 3886/92 určit okamžik podání žádosti o prémii podle vnitrostátních procesních pravidel, jimiž se v jeho vnitrostátním právním řádu řídí srovnatelné vnitrostátní lhůty pro  žádosti.

 K první otázce v bodě c)

42      První otázkou v bodě c) se předkládající soud táže, zda je článek 50a nařízení č. 3886/92 třeba vykládat tak, že žádost o prémii musí být rovněž považována za „podanou“ ve lhůtě, když může být prokázáno, že byla odeslána poštou před uplynutím třítýdenní lhůty a došla příslušnému orgánu po uplynutí lhůty v takovém okamžiku, že tento orgán mohl sdělit Komisi relevantní informace v týž den, kdy by tak byl učinil, kdyby mu žádost o prémii došla před uplynutím lhůty.

43      Jak zdůrazňuje generální advokát v bodě 33 svého stanoviska, článek 50a je jasný v tom směru, že žádost lze považovat za „podanou“ pouze tehdy, když dojde svému adresátovi. Nepostačuje tedy, že žádost byla ve lhůtě svěřena poště.

44      Mimoto skutečnost, že příslušný orgán byl schopen sdělit Komisi určité údaje, není relevantní pro počítání lhůty, které musí být v celém Společenství jednotné tak, aby byla zachována zejména rovnost mezi hospodářskými subjekty.

45      Vzhledem k těmto skutečnostem je třeba na položenou otázku odpovědět, že článek 50a nařízení č. 3886/92 musí být vykládán tak, že žádost o prémii může být považována za „podanou“ ve lhůtě pouze tehdy, když došla příslušnému orgánu před uplynutím lhůty.

 K druhé otázce

46      Druhou otázkou se předkládající soud táže, zda je článek 50a odst. 1 nařízení č. 3886/92 platný, když zcela vylučuje nárok žadatele na prémii v případě, že překročí lhůtu k podání žádosti bez ohledu na povahu a délku tohoto překročení lhůty.

47      V této souvislosti je třeba upřesnit, že pokud zákonodárce Společenství stanoví závaznou lhůtu pro podání žádosti, není prekluze způsobená nedodržením této lhůty sankcí, ale pouhým následkem nedodržení zákonem stanovených podmínek (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. ledna 1986, Denkavit, 266/84, Recueil, s. 149, bod 21).

48      Pokud zákonodárce například stanoví, že každé opožděné podání žádosti má za následek snížení výše podpor, k nimž se žádost vztahuje a na něž by měl chovatel nárok, kdyby byl podal svoji žádost včas, o 1 % za pracovní den, jak stanoví článek 8 nařízení č. 3887/92, jehož se dovolával žalobce u předkládajícího soudu, neupravuje tím obecně sankce, jež lze uložit za nedodržení lhůty, nýbrž určuje v daném případě právní následky opožděného dojití žádosti, které se mění v závislosti na dni jejího podání.

49      Z toho vyplývá, že snížení poskytnuté částky v případě opožděného podání žádosti o prémii není obecnou zásadou použitelnou na všechny případy, kdy právní úprava zemědělství stanoví lhůtu pro předložení žádosti, nýbrž záměrnou volbu zákonodárce, který měl za to, že dodržení lhůty není podstatné pro řízení daného režimu prémie. 

50      V projednávaném případě je třeba ověřit, zda se zákonodárce Společenství nedopustil zjevně nesprávného posouzení, když neupravil postupné snižování částek poskytovaných prémií v závislosti na dni podání žádosti. Tato kontrola je prováděna s ohledem na zásadu proporcionality.

51      V této souvislosti je třeba připomenout, že zásada proporcionality, která patří mezi obecné zásady práva Společenství, vyžaduje, aby akty orgánů Společenství nepřekračovaly meze toho, co je vhodné a nezbytné k dosažení legitimních cílů, které daná právní úprava sleduje, přičemž se rozumí, že když se nabízí výběr z několika vhodných opatření, je třeba zvolit to, které je nejméně omezující, a že způsobené obtíže nesmějí být nepřiměřené vzhledem ke sledovanému cíli (viz zejména rozsudky ze dne 5. října 1994, Crispoltoni a další, C-133/93, C-300/93 a C-362/93, Recueil, s. I-4863, bod 41, ze dne 5. května 1998, National Farmers‘ Union a další, C-157/96, Recueil, s. I-2211, bod 60, a ze dne 29. října 1998, Zaninotto, C-375/96, Recueil, s. I-6629, bod 63).

52      Co se týče soudní kontroly výše uvedených podmínek, má zákonodárce v oblasti společné zemědělské politiky diskreční pravomoc, jež odpovídá politické odpovědnosti, která pro něj vyplývá z článků 34 až 37 ES. V důsledku toho může být legalita opatření přijatého v této oblasti dotčena pouze tím, že je toto opatření zjevně nevhodné vzhledem k cíli, jaký orgán sleduje (viz výše uvedené rozsudky Crispoltoni a další, bod 42, a National Farmers’ Union a další, bod 61).

53      Jak zdůraznily Nizozemské království a Komise ve vyjádřeních, která předložily Soudnímu dvoru, prémie, o kterou se jedná v původním řízení, je konjunkturním opatřením, jehož účelem je jednak snížit převis nabídky hovězího a telecího masa na trhu způsobený krizí vyvolanou BSE a jednak podporovat ceny producentů.

54      Důležitost dodržování lhůt k podání žádosti o prémie jasně vyplývá z devátého, desátého a jedenáctého bodu odůvodnění nařízení č. 2311/96, které jsou následujícího znění:

„vzhledem k tomu, že je třeba umožnit efektivní monitorování režimu, musí být žádosti o přijetí podány nejpozději do tří týdnů po porážce; k takovéto žádosti musí být přiloženy veškeré informace nezbytné pro řádné ověření žádosti;

vzhledem k tomu, že je nutné stanovit účinná kontrolní opatření a že se tato opatření musí zakládat zejména na správních kontrolách a místním šetření v kontrolovaném závodě provádějícím porážky, jakož i ve výkrmnách;

vzhledem k tomu, že k zajištění správného fungování režimu mají členské státy povinnost pravidelně sdělovat určité údaje o žádostech a přijímání prémií, jakož i o porážkách telat“. (neoficiální překlad)

55      S ohledem na cíle monitorování režimu a kontroly dodržování podmínek pro poskytování prémií se nejeví, že by zákonodárce zjevně porušil zásadu proporcionality, když neupravil postupné snižování částek poskytovaných prémií v závislosti na dni podání žádosti.

56      Na druhou otázku je tedy třeba odpovědět tak, že její zkoumání neukázalo žádnou skutečnost, kterou by mohla být dotčena platnost čl. 50a odst. 1 nařízení č. 3886/92 vzhledem k tomu, že zcela vylučuje nárok žadatele na prémii v případě, že překročí lhůtu k podání žádosti, bez ohledu na povahu a délku tohoto překročení lhůty.

 K nákladům řízení

57      Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:

1 a)      Článek 3 odst. 2 písm. c) nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1182/71 ze dne 3.  června 1971, kterým se určují pravidla pro lhůty, data a termíny, musí být vykládán tak, že lhůta vyjádřená v týdnech, jako je lhůta stanovená v článku 50a nařízení Komise (EHS) č. 3886/92 ze dne 23. prosince 1992, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro režimy prémií stanovené nařízením Rady (EHS) č. 805/68 o společné organizaci trhu s hovězím a telecím masem a kterým se ruší nařízení (EHS) č. 1244/82 a (EHS) č. 714/89, ve znění nařízení Komise (ES) č. 2311/96 ze dne 2. prosince 1996 končí uplynutím poslední hodiny dne, který se v posledním týdnu svým pojmenováním shoduje se dnem, kdy byla provedena porážka.

b)      Při uplatňování článku 50a nařízení č. 3886/92 členský stát nesmí určit okamžik podání žádosti o prémii podle vnitrostátních procesních pravidel, jimiž se v jeho vnitrostátním právním řádu řídí srovnatelné vnitrostátní lhůty pro žádosti.

c)      Článek 50a nařízení č. 3886/92 musí být vykládán tak, že žádost o prémii může být považována za „podanou“ ve lhůtě pouze tehdy, když došla příslušnému orgánu před uplynutím lhůty.

2)      Zkoumání druhé otázky neukázalo žádnou skutečnost, kterou by mohla být dotčena platnost čl. 50a odst. 1 nařízení č. 3886/92 vzhledem k tomu, že zcela vylučuje nárok žadatele na prémii v případě, že překročí lhůtu k podání žádosti, bez ohledu na povahu a délku tohoto překročení lhůty.

Podpisy.

---

* Jednací jazyk: nizozemština.