EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 61962CJ0025

Rozsudek Soudního dvora ze dne 15. července 1963.
Plaumann & Co. proti Komisi Evropského hospodářského společenství.
Věc 25-62.

ECLI identifier: ECLI:EU:C:1963:17

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

24. října 1962 (*)


Ve věci 25/62,

Plaumann & Co., se sídlem v Hamburku, zastoupená Haraldem Ditgesem, advokátem u advokátní komory v Kolíně nad Rýnem, s adresou pro účely doručování u p. Audryho, Fédération des commerçants, 8, avenue de l´Arsenal v Lucemburku,

žalobkyně,

proti

Komisi Evropského hospodářského společenství, zastoupené Hubertem Ehringem, právním poradcem evropských výkonných představitelů, jako zmocněncem, ve spolupráci s Ernstem Steindorffem, profesorem práva na univerzitě v Tübingenu, s adresou pro účely doručování u Henriho Manzanarèse, sekretáře právní služby evropských výkonných představitelů, 2, place de Metz v Lucemburku,

žalované,

jejímž předmětem je jednak zrušení rozhodnutí Komise S III 03079 ze dne 22. května 1962, které odmítá povolit Spolkové republice Německo částečně pozastavit dovozní clo na „čerstvé mandarinky a klementinky“ ze třetích zemí, a jednak zaplacení náhrady škody ve výši 39 414,01 DEM,

SOUDNÍ DVŮR,

ve složení A. M. Donner, předseda, L. Delvaux a R. Lecourt, předsedové senátů, Ch. L. Hammes, R. Rossi (zpravodaj), A. Trabucchi a W. Strauß, soudci,

generální advokát: K. Roemer,

vedoucí soudní kanceláře: A. Van Houtte,

vydává tento

Rozsudek

 K žalobě na neplatnost

K přípustnosti

Podle článku 173 pododstavce 2 Smlouvy o EHS „každá fyzická nebo právnická osoba může […] podat žalobu proti rozhodnutím, která, byť vydána ve formě […] rozhodnutí určeného jiné osobě, se jí bezprostředně a osobně dotýkají.“

Žalovaná tvrdí, že slova „jiná osoba“ v daném odstavci se nevztahují na členské státy jako nositele veřejné moci, a proto nemohou jednotlivci podat žalobu na neplatnost proti rozhodnutím Komise nebo Rady určeným takovým adresátům.

Článek 173 pododstavec 2 Smlouvy nicméně připouští žalobu jednotlivců proti rozhodnutím určeným „jiné osobě“, která se jich bezprostředně a osobně dotýkají, avšak neupřesňuje ani neomezuje dosah těchto slov.

Znění a mluvnický smysl výše uvedeného ustanovení odůvodňují nejširší výklad.

Ostatně ustanovení Smlouvy týkající se práva procesních subjektů konat nelze vykládat restriktivně.

Jelikož Smlouva o této otázce mlčí, nelze tedy v tomto ohledu předpokládat žádná omezení.

Proto nemůže být tvrzení žalované pokládáno za opodstatněné.

Žalovaná dále tvrdí, že napadené rozhodnutí je svou samotnou podstatou nařízením přijatým ve formě individuálního rozhodnutí, a že z tohoto důvodu žaloba jednotlivce není proti němu přípustná, stejně jako proti obecným právním aktům.

Z článků 189 a 191 Smlouvy o EHS však vyplývá, že rozhodnutí jsou charakterizována omezeným počtem osob, kterým jsou určena; pro stanovení, zda jde o rozhodnutí, či nikoli, je tedy třeba zkoumat, zda se předmětný akt dotýká určitých subjektů.

Sporné rozhodnutí bylo určeno vládě Spolkové republiky Německo a odmítá jí povolit částečně pozastavit dovozní clo na určité výrobky ze třetích zemí.

Proto musí být napadený akt považován za rozhodnutí týkající se určitého subjektu a zavazující pouze tento subjekt.

Podle článku 173 pododstavce 2 Smlouvy mohou jednotlivci podat žalobu na neplatnost proti rozhodnutím, která, byť určená jiné osobě, se jich bezprostředně a osobně dotýkají, ale v projednávaném případě žalovaná popírá, že se sporné rozhodnutí dotýká žalobce bezprostředně a osobně.

Nejprve je třeba přezkoumat, zda je splněna druhá podmínka přípustnosti, neboť by bylo zbytečné, pokud se uvedené rozhodnutí nedotýká žalobce osobně, zjišťovat, zda se jej dotýká bezprostředně.

Jiné osoby, než kterým je rozhodnutí určeno, mohou tvrdit, že se jich osobně dotýká pouze tehdy, pokud jsou dotyčným rozhodnutím zasaženy z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ně zvláštní, nebo faktické situace, která je vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám, a tím je individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát rozhodnutí.

V projednávaném případě je žalobce zasažen sporným rozhodnutím jakožto dovozce klementinek, tj. z důvodu obchodní činnosti, která může být vykonávána kdykoli a kýmkoli, a která proto není způsobilá vymezovat ho vzhledem k napadenému rozhodnutí obdobným způsobem jako adresáta.

Z těchto důvodů je namístě učinit závěr, že žaloba na neplatnost musí být prohlášena za nepřípustnou.

 K žalobě na náhradu škody

K přípustnosti

Žalovaná tvrdí, že návrhové žádání obsažené v projednávané žalobě bylo předloženo opožděně, jelikož bylo poprvé uvedeno v replice, a podle čl. 38 odst. 1 písm. d) jednacího řádu není přípustné.

Žalobce však v žalobě předložil návrh na určení, jehož předmětem byla případná škoda vzniklá následkem napadeného rozhodnutí. V průběhu písemné a ústní části řízení upřesnil předmět tohoto návrhu a vyčíslil výši uvedené škody.

Následkem toho může být návrhové žádání týkající se náhrady škody považováno za přípustné rozvedení návrhového žádání obsaženého v žalobě. Podle výše uvedeného čl. 38 odst. 1 písm. d) je tedy přípustné.

K věci samé

Žalobce se svým návrhovým žádáním domáhá zaplacení náhrady škody, jejíž výše odpovídá clu a dani z obratu, které musel zaplatit následkem rozhodnutí, proti němuž podal současně žalobu na neplatnost.

Za těchto podmínek je namístě určit, že žalobcem tvrzená škoda je důsledkem tohoto rozhodnutí a že žaloba na náhradu škody ve skutečnosti usiluje o zrušení právních účinků sporného rozhodnutí pro žalobce.

V projednávaném případě nebylo napadené rozhodnutí zrušeno.

Nezrušený správní akt nemůže sám o sobě zakládat pochybení poškozující adresáty správy; tito tedy nemohou žádat náhradu škody vyplývající z tohoto aktu.

Soudní dvůr nemůže prostřednictvím žaloby na náhradu škody rozhodnout o opatřeních, která by zmařila právní účinky takového rozhodnutí, které nebylo zrušeno.

Žaloba musí být tedy zamítnuta jakožto neopodstatněná.

 K nákladům řízení

Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení.

Žalobci, který neměl ve věci úspěch, je namístě uložit náhradu nákladů řízení.

S ohledem na podání,

po vyslechnutí zprávy soudce zpravodaje,

po vyslechnutí řečí účastníků řízení,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta,

s ohledem na články 173 pododstavec 2, 176, 189, 191 a 215 pododstavec 2 Smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství,

s ohledem na Protokol o statutu Soudního dvora Evropského hospodářského společenství připojený ke Smlouvě o založení Evropského hospodářského společenství,

s ohledem na jednací řád Soudního dvora a zejména článek 69 odstavec 2,

SOUDNÍ DVŮR

zamítl všechna ostatní obsáhlejší nebo odporující návrhová žádání a rozhodl takto:

1)      Žaloba na neplatnost se odmítá jako nepřípustná.

2)      Žaloba na náhradu škody se zamítá jako neopodstatněná.

3)      Žalobci se ukládá náhrada nákladů řízení.

Donner

Delvaux

Lecourt

Hammes

Rossi

Trabucchi

 

      Strauss

 

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 15. července 1963.

Vedoucí soudní kanceláře

 

      Předseda

A. Van Houtte

 

      A. M. Donner


* Jednací jazyk: němčina.

Top