Zpravodaj:

Vaško DE MELLO

Žádost o vypracování stanoviska	Evropská komise, 20. 9. 2023
Právní základ	Článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná sekce	Zaměstnanost, sociální věci, občanství
Přijato v sekci	5. 9. 2023
Přijato na plenárním zasedání	20. 9. 2023
Plenární zasedání č.	581
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	209/0/6

1.   Závěry a doporučení

1.1.

Cílem tohoto návrhu nařízení je odstranit určité nedostatky v systému evropského zatýkacího rozkazu vytvořením společného režimu pro předávání trestních řízení mezi členskými státy, aby nedocházelo k duplicitnímu vedení trestních řízení v souvislosti s týmiž skutky a ve vztahu k týmž osobám ve více než jednom členském státě (zásada ne bis in idem), a předcházet případům beztrestnosti v důsledku absence trestního stíhání a snížit počet těchto případů.

1.2.

Za tímto účelem byl v návrhu stanoven jednotný soubor pravidel týkajících se spolupráce mezi členskými státy při předávání a přijímání trestních řízení.

1.3.

Dále je cílem návrhu vytvořit společnou digitální strukturu, která umožní předávání procesních písemností.

1.4.

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) vítá iniciativu Komise v tomto ohledu.

1.5.

EHSV se však domnívá, že u některých aspektů legislativního návrhu je třeba doplnit nebo opravit určité body.

1.6.

Pokud jde o základní práva dotčených stran, zastává EHSV názor, že je třeba výslovně odkázat na Evropskou úmluvu o lidských právech i Listinu základních práv Evropské unie a také na jiné právní předpisy, které jsou zaměřeny na ochranu základních práv.

1.7.

EHSV upozorňuje, že navrhovaný systém by neměl být využíván k tomu, aby podezřelé či obviněné osoby snadno získaly přístup k příznivějšímu právnímu režimu prostřednictvím uplatňování procesních pravidel.

1.8.

EHSV vítá rozhodnutí zavést společné digitální nástroje za účelem urychlení procesu a domnívá se, že tyto nástroje by měly být vytvořeny s využitím evropských finančních prostředků.

1.9.

Jak již EHSV uvedl ve svých předchozích stanoviscích, měla by být nicméně zachována možnost papírové komunikace s ohledem na ty, kteří z různých důvodů nemají přístup k informačním technologiím.

1.10.

EHSV se domnívá, že celý proces překladu by měl být prováděn co nejpečlivěji a že by nemělo být povoleno používání umělé inteligence nebo jiných mechanických prostředků, při němž se na překladu nepodílí člověk.

1.11.

EHSV zastává názor, že je třeba stanovit v těchto právních předpisech právo stran odvolat se k soudu vyššího stupně z důvodu neodpovídajícího překladu procesních písemností.

1.12.

Jak již bylo uvedeno v předchozích stanoviscích, EHSV se domnívá, že je třeba zajistit školení pro všechny odborníky pracující v této oblasti i pro další zúčastněné strany, jako jsou překladatelé.

1.13.

EHSV má za to, že v souvislosti s uplatňováním tohoto právního předpisu by měla být stanovena metoda řešení negativních sporů ohledně jurisdikce.

1.14.

EHSV zdůrazňuje, že by měla být vyškrtnuta pasáž, podle níž může dožadující orgán v případě, že byla žádost o předání přijata, zaslat pouze část spisu, a nikoli celý spis.

1.15.

Tím se vyloučí možnost jakéhokoli svévolného postupu, k němuž by v případě částečného předávání věcí jistě mohlo dojít.

2.   Souvislosti

2.1.

Jednotný prostor s volným pohybem osob, kapitálu, zboží a služeb má tu nevýhodu, že skýtá nadnárodní prostor, v němž může probíhat trestná činnost.

2.2.

Lidská společnost od nepaměti svěřovala pravomoc trestat osoby, které porušují zákon a páchají trestné činy, státu, a to namísto soukromé odvetné spravedlnosti založené na talonu či zásadě „oko za oko, zub za zub“.

2.3.

Existence ius poničeni, tedy možnosti, aby stát potrestal osoby, které na jeho území porušují jeho právní předpisy a páchají tak trestné činy, nebo osoby, které na cizím území páchají trestné činy proti jeho státním příslušníkům, je bytostnou a ústřední charakteristikou svrchovaných pravomocí státu (1).

2.4.

Jedná se o svrchovanou pravomoc, která je pro státy tak důležitá, že většina ústav vyhrazuje a svěřuje výlučnou pravomoc přijímat právní předpisy v této oblasti parlamentům.

2.5.

Nicméně výkon ius poničeni státem, který může při maximální míře uplatnění vést k tomu, že je jednotlivec zbaven svobody, musí být vždy doprovázen spolehlivým souborem základních občanských práv, aby byli občané chráněni před případným zneužitím či svévolným jednáním, které je tak příznačné pro ty, kdo nerespektují zásady právního státu.

2.6.

Jak bylo uvedeno výše, existence jednotného trhu s sebou nese řadu výzev, pokud jde o prosazování trestního soudnictví.

2.7.

Tento nadnárodní prostor, v němž probíhá volný pohyb osob, kapitálu, zboží a služeb mezi jednotlivými státy, by mohl zločincům umožnit, aby páchali trestnou činnost na různých územích, aniž by za to byli náležitě potrestáni, nebo by jim mohl poskytnout bezpečné útočiště, pokud by neexistoval podobný nadnárodní systém pro stíhání pachatelů trestné činnosti.

2.8.

S postupem evropské integrace se stále naléhavěji projevovala potřeba zajištění větší spolupráce v oblasti bezpečnosti a trestního soudnictví. Nejprve se tak dělo uzavíráním různých smluv o vydávání a justiční spolupráci mezi jednotlivými členskými státy (2) a nakonec byla tato otázka začleněna do samotné Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), a to jak v rámci sdílené pravomoci mezi EU a členskými státy, tak i zakotvením prostoru svobody, bezpečnosti a práva v celé Evropské unii (3).

2.9.

Dochází tedy k přechodu od mezivládní spolupráce založené na smlouvách o justiční spolupráci a vydávání uzavřených mezi jednotlivými státy, kdy je rozhodovací pravomoc sdílena mezi výkonnou a soudní mocí, k systému spolupráce, v němž rozhodovací pravomoc náleží příslušným justičním orgánům, bez jakéhokoli zásahu ze strany výkonné moci, která je na rozdíl od postupu vydávání z tohoto procesu zcela vyloučena.

2.10.

Tato změna paradigmatu, která, jak již bylo uvedeno, byla zakotvena v SFEU, se opírá o zásadu vzájemného uznávání soudních rozhodnutí v trestních věcech (4).

2.11.

Existence prostoru svobody, bezpečnosti a práva v Evropské unii však bude možná pouze tehdy, bude-li mezi zásadami svobody, bezpečnosti a práva existovat rovnováha, neboť v opačném případě by ve jménu iluzorní a totalitní bezpečnosti a práva mohla být ohrožena základní práva, svobody a záruky každého občana.

2.12.

V zájmu důvěry v uplatňování zásady vzájemného uznávání je nezbytné, aby členské státy dodržovaly základní práva občanů stejným nebo rovnocenným způsobem, aby tak měl příslušný orgán uznávajícího státu důvěru a jistotu, co se týče výkonu uznaného soudního rozhodnutí.

2.13.

Tato zásada vzájemného uznávání v oblasti trestního práva se poprvé konkrétně odrazila v evropském zatýkacím rozkazu (5) a pak v dalších právních předpisech podobného rázu, například v evropském vyšetřovacím příkazu (6).

2.14.

Systém evropského zatýkacího rozkazu se sice řídí zásadou vzájemného uznávání, respektuje však také práva, svobody a záruky občanů (7).

3.   Obecné připomínky

3.1.

Stejně jako evropský zatýkací rozkaz má i tento návrh na úpravu způsobu předávání trestních řízení z jednoho členského státu do druhého přispět k tomu, aby bylo možné účinněji a rychleji bojovat proti trestné činnosti nadnárodní povahy, včetně organizované trestné činnosti.

3.2.

Na rozdíl od systému evropského zatýkacího rozkazu se však Komise tímto návrhem snaží vytvořit jednotný a přímo použitelný nástroj justiční spolupráce pro celou Evropskou unii.

3.3.

Toto nové nařízení má odstranit určité nedostatky v systému evropského zatýkacího rozkazu a zlepšit a zefektivnit evropské trestní soudnictví, například díky tomu, že nebude docházet k duplicitnímu vedení řízení v souvislosti s týmiž skutky a ve vztahu k týmž osobám ve více než jednom členském státě a předejde se případům beztrestnosti v důsledku absence trestního stíhání a sníží se počet těchto případů.

3.4.

Toho však nelze dosáhnout bez důsledného dodržování základních práv a práv jednotlivce v průběhu celého řízení, zejména pokud jde o nejzranitelnější osoby, osoby se zdravotním postižením a děti.

3.5.

Dále je cílem tohoto návrhu nařízení zvýšit právní jistotu při předávání soudních řízení mezi členskými státy.

3.6.

EHSV považuje všechny iniciativy zaměřené na boj proti přeshraniční trestné činnosti v členských státech, zejména organizované trestné činnosti, za důležité (8).

3.7.

Existence zločineckých organizací působících na území Evropské unie, jejichž činnost evropské společnosti extrémně škodí, vyžaduje důraznou společnou reakci. V opačném případě hrozí, že tato činnost nebude potrestána, což jistě není žádoucí.

3.8.

Ačkoli se jedná o záležitost ve sdílené pravomoci mezi členskými státy a Evropskou unií (9), považuje EHSV volbu legislativního nástroje, pro který se Komise rozhodla v tomto návrhu, tj. nařízení, za odvážnou vzhledem k tomu, že tato otázka je pro členské státy nesmírně citlivá, neboť jde o pravomoc, která je bytostně spjata se svrchovaností státu, jak bylo popsáno výše.

3.9.

EHSV se však domnívá, že zvolená možnost je správná, neboť jedině tak bude možné dosáhnout cíle sjednocení postupů ve všech členských státech (10).

3.10.

Jak je uvedeno v důvodové zprávě k tomuto legislativnímu návrhu, proti přeshraniční trestné činnosti lze účinně bojovat pouze zavedením společných pravidel pro předávání trestních řízení.

3.11.

EHSV se domnívá, že v tomto návrhu nařízení byla zajištěna ochrana základních práv občanů, a to z hlediska jak podezřelých či obviněných osob, tak obětí, ať už prostřednictvím standardního souboru důvodů pro odmítnutí předání, nebo prostřednictvím práva podezřelých či obviněných osob a obětí být vyslechnut a jejich práva na opravný prostředek.

3.12.

EHSV nicméně zastává názor, že je třeba v návrhu nařízení výslovně odkázat na Evropskou úmluvu o lidských právech i Listinu základních práv Evropské unie a také na jiné právní předpisy, které jsou zaměřeny na ochranu základních práv (11).

3.13.

EHSV upozorňuje na skutečnost, že možnost předávat trestní řízení ze států, v nichž platí zásada zákonnosti (12), do států, v nichž se uplatňuje zásada účelnosti (13), by mohla zvýhodnit pachatele trestného činu tím, že mu umožní dostat příznivější trest, což by mohlo narušit dosažení cílů sledovaných tímto právním předpisem (14).

3.14.

EHSV považuje za velmi pozitivní, že předávání případů mezi justičními orgány členských států bude probíhat prostřednictvím digitálních postupů.

3.15.

Měla by však být zachována možnost využít papírové komunikace a mělo by být zajištěno, aby informace byly přístupné všem, zejména těm nejzranitelnějším (15).

3.16.

EHSV však zdůrazňuje, že za tímto účelem nestačí zavést společné uplatňování se společnými pravidly. Je třeba vytvořit na úrovni EU silnou infrastrukturu pro všechny členské státy, jež bude interoperabilní se systémy, které tyto státy používají.

3.17.

Jak již EHSV zdůraznil v předchozích stanoviscích (16), domnívá se, že tyto investice by měly být financovány z finančních prostředků EU.

3.18.

Jak již EHSV uvedl v jiných stanoviscích (17), domnívá se, že v zájmu řádného uplatňování tohoto právního předpisu je nezbytné poskytnout školení odborníkům z praxe, a to jak v této oblasti, tak co se týče používání celého digitálního systému, který bude k předávání případů mezi jednotlivými členskými státy sloužit.

3.19.

Toto školení by mělo zohledňovat specifika a potřeby podezřelých či obviněných osob, svědků a zranitelných obětí.

3.20.

Školení by sice mělo být zaměřeno zejména na soudce a žalobce, EHSV se však domnívá, že je důležité posílit školení i v případě dalších klíčových aktérů soudního procesu, například právníků, překladatelů a dalších (18).

3.21.

EHSV zdůrazňuje, že překlady všech dokumentů obsažených ve spisu by měly být co nejpřesnější a nejspolehlivější.

3.22.

Je důležité, aby členské státy zajistily spolehlivost překladu dokumentů v každém spisu.

3.23.

EHSV se domnívá, že je třeba zahrnout do návrhu nařízení ustanovení, které by zakazovalo, aby se překlady vyhotovovaly za použití mechanických prostředků či informačních technologií nebo pomocí umělé inteligence.

3.24.

Překlady vypracované bez lidského přispění by mohly vést k chybným závěrům, a v důsledku toho ke špatným soudním řízením a nesprávným rozhodnutím.

3.25.

EHSV upozorňuje, že vzhledem k nákladům na překlad dokumentů, které jsou součástí řízení, by mohlo dojít k tomu, že bude překlad vyhotoven v horší kvalitě, což by mělo za následek omezení práv a záruk účastníků řízení.

3.26.

EHSV se domnívá, že podezřelé či obviněné osoby i oběti by měly mít právo podat stížnost nebo odvolání ohledně otázek týkajících se překladu písemností v dané věci.

3.27.

Dvě závěrečné poznámky:

3.28.

Návrh nařízení neposkytuje žádné řešení pro případ negativního sporu ohledně jurisdikce.

3.28.1.

To znamená, že pokud justiční orgán dožádaného členského státu odmítne předání řízení přijmout, může se stát, že trestní stíhání nebude pokračovat, protože orgány obou dotčených členských států budou mít za to, že nejsou příslušné k vedení tohoto trestního řízení.

3.28.1.1.

EHSV se domnívá, že pro tyto případy je třeba stanovit soudní postup pro řešení těchto sporů, přičemž by mj. bylo možné svěřit pravomoc k jejich řešení Soudnímu dvoru Evropské unie.

3.28.2.

V neposlední řadě má EHSV za to, že po vyjádření souhlasu s předáním trestního řízení by měl dožadující orgán zaslat celý originál věci spolu s jeho překladem nebo jeho kopii.

3.28.2.1.

EHSV se proto domnívá, že je třeba vyškrtnout pasáž, podle níž je možné zaslat pouze „příslušné části“ řízení, neboť to ohrožuje právo podezřelých či obviněných osob na obhajobu a práva obětí.

3.28.2.2.

Tím se vyloučí jakýkoli pokus zaslat svévolně procesní písemnosti, které mohou být výhodnější pro jednu nebo druhou ze zúčastněných stran.

---

(1)  Je třeba poznamenat, že uplatnění cizího práva na trestné činy spáchané na určitém území bylo z pohledu státních příslušníků tohoto území vždy jasným projevem ztráty státní svrchovanosti – názorným příkladem toho je situace v Číně na konci 19. století, kdy Evropané přinutili čínský stát, aby u státních příslušníků evropských států umožnil soukromé soudní řízení v souladu s právními předpisy jejich zemí původu.

(2)  V tomto ohledu viz Evropská úmluva o vydávání z roku 1957, Evropská úmluva o vzájemné pomoci ve věcech trestních ze dne 20. dubna 1959, Evropská úmluva o předávání trestního řízení ze dne 15. května 1972, Úmluva k provedení Schengenské dohody a četné mnohostranné a dvoustranné smlouvy o vydávání uzavřené mezi různými členskými státy.

(3)  Viz čl. 3 odst. 2 a čl. 4 odst. 2 písm. j), jakož i hlava V, zejména články 67 a 82 SFEU.

(4)  Zásada vzájemného uznávání soudních rozhodnutí v trestních věcech zakotvená v čl. 67 odst. 3 SFEU v konečném důsledku spočívá v uznání soudního rozhodnutí přijatého příslušným orgánem členského státu jiným příslušným orgánem jiného členského státu, přičemž jeho účinky by měly být ve státě uznání rovnocenné účinkům rozhodnutí příslušného vnitrostátního orgánu (viz Manuel Montéři Guidem, Do mandalo de detence europiu, s. 65, Alm Edina, Coimbra, 2006). Zásada vzájemného uznávání soudních rozhodnutí je v rozporu se zásadou oboustranné trestnosti, která je typická pro smlouvy o vydávání a podle níž může k vydání dojít pouze v případě, že jsou činy, z nichž je podezřelá nebo obviněná osoba viněna, kvalifikovány jako trestný čin v právu dožadujícího i dožádaného státu.

(5)  Pokud jde o evropský zatýkací rozkaz, viz rámcové rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy – prohlášení některých členských států k přijetí rámcového rozhodnutí (Úř. věst. L 190, 18.7.2002, s. 1) ve znění rámcového rozhodnutí Rady 2009/299/SVV ze dne 26. února 2009, kterým se mění rámcová rozhodnutí 2002/584/SVV, 2005/214/SVV, 2006/783/SVV, 2008/909/SVV a 2008/947/SVV a kterým se posilují procesní práva osob a podporuje uplatňování zásady vzájemného uznávání rozhodnutí na rozhodnutí vydaná v soudním jednání, kterého se dotyčná osoba nezúčastnila osobně (Úř. věst. L 81, 27.3.2009, s. 24).

(6)  Pokud jde o evropský vyšetřovací příkaz, viz směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/41/EU ze dne 3. dubna 2014 o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech (Úř. věst. L 130, 1.5.2014, s. 1).

(7)  Zcela jasně to vyplývá ze seznamu důvodů pro odmítnutí výkonu evropského zatýkacího rozkazu, kterých se může dovolávat příslušný orgán uznávající země, z omezení použití samotného zatýkacího rozkazu a konečně ze stanovených procesních práv podezřelé či obviněné osoby.

(8)  Ve svém stanovisku Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Digitalizace soudnictví v Evropské unii Soubor příležitostí (COM(2020) 710 final) (Úř. věst. C 286, 16.7.2021, s. 88) EHSV uvádí, že „digitalizace soudnictví je základním nástrojem pro zajištění skutečného partnerství mezi orgány členských států v boji proti trestné činnosti, která vážně poškozuje evropský prostor“.

(9)  Viz čl. 4 odst. 2 písm. j) SFEU.

(10)  To by mohlo vést k procesu federalizace, v jehož rámci by bylo nutné respektovat národní cítění.

(11)  Je důležité stanovit pojetí základních práv, která je třeba chránit, bez ohledu na skutečnost, že článek 51 Listiny základních práv Evropské unie členským státům ukládá, aby tato práva respektovaly při uplatňování práva Unie, ať už se jedná o primární nebo sekundární právo.

(12)  Právní nauka definuje zásadu zákonnosti v trestním řízení jako zákonnou povinnost justičního orgánu přikročit k trestnímu stíhání, aniž by bylo možné stanovit trest prostřednictvím vyjednání s podezřelou či obviněnou osobou.

(13)  Na rozdíl od zásady zákonnosti umožňuje zásada účelnosti justičnímu orgánu, který vede trestní řízení, vyjednat s podezřelou či obviněnou osobou rozsah trestu, který jí má být uložen, přičemž soud pouze spolupodepisuje dosaženou dohodu.

(14)  Tento návrh nařízení nesmí sloužit jako nástroj, který by podezřelým či obviněným osobám umožnil „zmírnit“ donucovací opatření, jimž jsou ve fázi vyšetřování vystaveny, ani rozsah trestu, který jim může být uložen.

(15)  Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o digitalizaci justiční spolupráce a přístupu ke spravedlnosti v přeshraničních občanských, obchodních a trestních věcech a o změně některých aktů v oblasti justiční spolupráce (COM(2021) 759 final – 2021/0394 (COD)) a návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 2003/8/ES, rámcová rozhodnutí Rady 2002/465/SVV, 2002/584/SVV, 2003/577/SVV, 2005/214/SVV, 2006/783/SVV, 2008/909/SVV, 2008/947/SVV, 2009/829/SVV a 2009/948/SVV a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/41/EU, pokud jde o digitalizaci justiční spolupráce (COM(2021) 760 final – 2021/0395 (COD)) Úř. věst. C 323, 26.8.2022, s. 77).

(16)   Úř. věst. C 286, 16.7.2021, s. 88.

(17)   Úř. věst. C 323, 26.8.2022, s. 77 a Úř. věst. C 286, 16.7.2021, s. 88.

(18)  V této souvislosti viz sdělení Komise Zajištění spravedlnosti v EU – Strategie evropského justičního vzdělávání na období 2021–2024 (COM(2020) 713 final).