EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 27.10.2021

COM(2021) 664 final

2021/0342(COD)

Návrh

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY,

kterým se mění nařízení (EU) č. 575/2013, pokud jde o požadavky týkající se úvěrového rizika, rizika úvěrové úpravy v ocenění, operačního rizika, tržního rizika a minimální výstupní úrovně

(Text s významem pro EHP)

{SWD(2021) 320}
{SWD(2021) 321}
{SEC(2021) 380}

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1.SOUVISLOSTI NÁVRHU

•Odůvodnění a cíle návrhu

Navrhovaná změna nařízení (EU) č. 575/2013 (nařízení o kapitálových požadavcích neboli CRR) je součástí legislativního balíčku, který rovněž zahrnuje změny směrnice 2013/36/EU (směrnice o kapitálových požadavcích neboli CRD) 1 .

V reakci na velkou finanční krizi v letech 2008‒2009 Unie provedla zásadní reformy obezřetnostního rámce pro banky s cílem posílit jejich odolnost, a pomoci tak zabránit podobné krizi v budoucnu. Tyto reformy byly z velké části založeny na mezinárodních standardech přijímaných od roku 2010 Basilejským výborem pro bankovní dohled 2 . Tyto standardy jsou společně označovány jako standardy Basel III, reformy Basel III nebo rámec Basel III 3 .

Globální standardy vypracované Basilejským výborem pro bankovní dohled neustále nabývají na významu kvůli stále globálnější a propojenější povaze bankovního sektoru. Přestože globalizovaný bankovní sektor usnadňuje mezinárodní obchod a investice, nese s sebou rovněž složitější finanční rizika. Pokud by neexistovaly jednotné globální standardy, banky by se mohly rozhodnout, že se usadí v jurisdikci s nejmírnějším režimem regulace a dohledu. To by mohlo vést k nežádoucímu zmírňování předpisů v rámci konkurenčního boje o přilákání bankovních podniků, což by zároveň zvýšilo riziko celosvětové finanční nestability. Mezinárodní koordinace v oblasti globálních standardů tento typ nebezpečné konkurence do značné míry omezuje a je klíčová pro udržení finanční stability v globalizovaném světě. Globální standardy rovněž zjednodušují činnost bank působících na mezinárodní úrovni, mezi něž patří i značný počet bank v EU, neboť zaručují, že se v nejdůležitějších finančních centrech po celém světě uplatňují do velké míry podobná pravidla.

EU je klíčovým zastáncem mezinárodní spolupráce v oblasti regulace bankovnictví. První soubor reforem po skončení krize, které jsou součástí rámce Basel III, byl proveden ve dvou krocích:

·v červnu roku 2013 přijetím nařízení o kapitálových požadavcích (CRR) 4 a směrnice o kapitálových požadavcích (CRD IV) 5 ,

·v květnu roku 2019 přijetím nařízení (EU) 2019/876 6 , známého rovněž jako CRR II, a směrnice (EU) 2019/878, známé rovněž jako CRD V 7 .

Dosud provedené reformy se soustředily na zvýšení kvality i objemu regulatorního kapitálu, který banky musí mít, aby byly schopny krýt případné ztráty. Dále se zaměřily na snížení nadměrné páky u bank, zvýšení odolnosti institucí 8 vůči krátkodobým likviditním šokům, snížení jejich závislosti na krátkodobém financování, snížení rizika koncentrace u institucí a řešení problémů souvisejících s tím, že některé instituce jsou příliš velké na to, aby je bylo možno nechat padnout 9 .

Nová pravidla v důsledku toho zpřísnila kritéria pro způsobilý regulatorní kapitál, zvýšila minimální kapitálové požadavky a zavedla nové požadavky vztahující se k riziku úvěrové úpravy v ocenění 10 (CVA) a expozicím vůči ústředním protistranám 11 . Dále bylo zavedeno několik nových obezřetnostních opatření: požadavek na minimální hodnotu pákového poměru, ukazatel krátkodobé likvidity (známý jako ukazatel krytí likvidity), ukazatel dlouhodobějšího stabilního financování (známý jako ukazatel čistého stabilního financování), limity týkající se velkých expozic 12 a makroobezřetnostní kapitálové rezervy 13 .

Díky tomuto prvnímu souboru reforem provedených v Unii 14 se bankovní sektor EU stal výrazně odolnějším vůči hospodářským otřesům a do koronavirové krize vstoupil ve výrazně stabilnější kondici v porovnání s tím, v jakém stavu se nacházel na počátku velké finanční krize.

Na počátku koronavirové krize navíc orgány dohledu a zákonodárci přijali dočasná záchranná opatření. Ve svém Interpretačním sdělení o uplatňování účetního a obezřetnostního rámce za účelem usnadnění poskytování bankovních úvěrů v EU: Podpora podnikům a domácnostem v souvislosti s krizí COVID-19 ze dne 28. dubna 2020 15 potvrdila Komise flexibilitu zakotvenou v obezřetnostních a účetních pravidlech, jak zdůraznily evropské orgány dohledu i mezinárodní orgány. Na tomto základě přijali v červnu roku 2020 spolunormotvůrci cílené dočasné změny určitých aspektů obezřetnostního rámce – tzv. balíček „rychlé úpravy“ CRR 16 . Tento krok spolu s ráznými opatřeními v oblasti měnové a fiskální politiky 17 pomohl institucím poskytovat úvěry domácnostem a podnikům i během pandemie. To ve svém důsledku pomohlo zmírnit hospodářský otřes 18 způsobený pandemií.

Celková úroveň kapitálu v bankovním systému EU je nyní sice v průměru považována za uspokojivou, některé problémy zjištěné v důsledku velké finanční krize však dosud nebyly vyřešeny. Z analýz provedených Evropským orgánem pro bankovnictví (EBA) a Evropskou centrální bankou (ECB) vyplývá, že kapitálové požadavky vypočítávané institucemi usazenými v EU pomocí jejich interních modelů vykazovaly značnou míru variability, která nebyla odůvodněna rozdíly v podkladových rizicích a která v konečném důsledku zásadně narušuje spolehlivost a srovnatelnost jejich kapitálových poměrů 19 . Skutečnost, že výpočet kapitálových požadavků pomocí standardizovaných přístupů není dostatečně citlivý vůči příslušným rizikům, má navíc za následek, že u některých finančních produktů nebo činností (a tudíž u určitých obchodních modelů, které jsou na nich primárně založeny) jsou stanoveny nedostatečné nebo příliš vysoké kapitálové požadavky. V prosinci roku 2017 se Basilejský výbor pro bankovní dohled shodl na konečném souboru reforem 20 mezinárodních standardů za účelem řešení těchto problémů. V březnu roku 2018 se těmto reformám dostalo pozitivního přijetí ministry financí a guvernéry centrálních bank skupiny G20, kteří opětovně potvrdili svůj závazek je v plném rozsahu, včas a důsledně provést. V roce 2019 pak oznámila Komise svůj záměr předložit legislativní návrh za účelem provedení těchto reforem do obezřetnostního rámce EU 21 .

Vzhledem k pandemii COVID-19 se přípravné práce na tomto návrhu zpozdily. Toto zpoždění odráželo rozhodnutí Basilejského výboru pro bankovní dohled ze dne 26. března 2020 odsunout dříve dohodnuté lhůty pro provedení konečných prvků reformy Basel III o jeden rok.  22

Vzhledem k výše uvedenému má tento legislativní podnět dva obecné cíle: přispět k finanční stabilitě a napomoci ke stabilnímu financování ekonomiky v kontextu oživení po koronavirové krizi. Tyto obecné cíle lze rozdělit na čtyři konkrétnější dílčí cíle:

1)posílit kapitálový rámec založený na riziku, aniž by došlo k celkovému výraznému navýšení kapitálových požadavků;

2)v obezřetnostním rámci se více zaměřit na environmentální, sociální a správní rizika;

3)nadále sjednocovat pravomoci a nástroje v oblasti dohledu a

4)snížit administrativní náklady institucí související se zpřístupňováním informací a zlepšit přístup k jejich obezřetnostním údajům.

1)Posílit kapitálový rámec založený na riziku

Přechodně náročné hospodářské podmínky nezměnily nic na nutnosti provedení této strukturální reformy. Dokončení reformy je nezbytné, aby bylo možné se vypořádat s dosud nevyřešenými problémy a ještě více posílit finanční zdraví institucí usazených v EU, což jim umožní lépe podporovat hospodářský růst a odolávat případným budoucím krizím. Provedení zbývajících prvků reformy Basel III je rovněž nutné k tomu, aby instituce získaly nezbytnou právní jistotu, a bude představovat dokončení desetileté reformy obezřetnostního rámce. Dokončení reformy je mimoto v souladu se závazkem EU k mezinárodní spolupráci v oblasti právních předpisů a s konkrétními opatřeními, která někteří její partneři oznámili nebo již přijali za účelem včasného a důsledného provedení reformy.

2)V obezřetnostním rámci se více zaměřit na environmentální, sociální a správní rizika

3)Nadále sjednocovat pravomoci a nástroje v oblasti dohledu

4)Snížit administrativní náklady institucí související se zpřístupňováním informací a zlepšit přístup k jejich obezřetnostním údajům

•Soulad s platnými předpisy v této oblasti politiky

•Soulad s ostatními politikami Unie

2.PRÁVNÍ ZÁKLAD, SUBSIDIARITA A PROPORCIONALITA

•Právní základ

Návrh se zabývá opatřeními, která mají stanovit rámec pro zahájení a výkon podnikání institucí působících v Unii a pro dohled nad jejich podnikáním, s cílem zajistit stabilitu jednotného trhu. Bankovní sektor v současné době zajišťuje největší část financování v rámci jednotného trhu, a představuje tak jednu ze základních složek finančního systému Unie. Unie má jasný mandát přijímat opatření v oblasti jednotného trhu a příslušným právním základem jsou příslušné články Smlouvy 30 , na nichž jsou pravomoci Unie v této oblasti založeny.

•Subsidiarita (v případě nevýlučné pravomoci)

Většina zvažovaných opatření představuje aktualizace a změny stávajících právních předpisů Unie, a proto se týkají oblastí, v nichž Unie svou pravomoc již vykonává a nemá v úmyslu tuto pravomoc přestat vykonávat. Cílem některých opatření (zejména těch, kterými se mění CRD) je zavést další stupeň harmonizace, aby bylo jednotně dosaženo cílů vymezených v uvedené směrnici.

•Proporcionalita

•Volba nástroje

3.VÝSLEDKY HODNOCENÍ EX POST, KONZULTACÍ SE ZÚČASTNĚNÝMI STRANAMI A POSOUZENÍ DOPADŮ

•Konzultace se zúčastněnými stranami

Útvary Komise rovněž provedení konečných prvků reformy Basel III v rámci EU a dalších případných revizí nařízení a směrnice o kapitálových požadavcích opakovaně konzultovaly s členskými státy v rámci odborné skupiny Komise pro bankovnictví, platební styk a pojišťovnictví.

•Sběr a využití výsledků odborných konzultací

•Posouzení dopadů

•Účelnost právních předpisů a zjednodušení

•Základní práva

4.ROZPOČTOVÉ DŮSLEDKY

5OSTATNÍ PRVKY

•Plány provádění a způsob monitorování, hodnocení a podávání zpráv

•Podrobné vysvětlení konkrétních ustanovení návrhu

Kapitál

Definice „nepřímé kapitálové investice“ a „syntetické kapitálové investice“

Podle čl. 72e odst. 1 CRR jsou instituce, na které se vztahuje článek 92a uvedeného nařízení, povinny odečítat nepřímé a syntetické kapitálové investice do určitých nástrojů způsobilých závazků. Současné definice pojmů „nepřímá kapitálová investice“ a „syntetická kapitálová investice“ však zahrnují pouze kapitálové investice do kapitálových nástrojů. Tyto definice se proto mění tak, že nyní zahrnují i kapitálové investice do příslušných závazků (čl. 4 odst. 1, body 114 a 126 CRR).

Kapitálové nástroje vzájemných institucí, družstev, spořitelen nebo podobných institucí

Po vystoupení Spojeného království z EU podle článku 50 Smlouvy o Evropské unii není čl. 27 odst. 1 písm. a) bod v) CRR pro instituce usazené v Unii již relevantní (byl zaveden s cílem vyhovět potřebám institucí usazených ve Spojeném království). Toto ustanovení se proto zrušuje.

Prahové hodnoty pro výjimky z odpočtů od položek kmenového kapitálu tier 1

Pro účely uplatnění některých odpočtů souvisejících s kapitálem stanovených v CRR musí instituce vypočítat určité prahové hodnoty, které vycházejí z položek jejich kmenového kapitálu tier 1, a to po uplatnění obezřetnostních filtrů a většiny odpočtů souvisejících s kmenovým kapitálem tier 1. Aby byla zachována jednotnost výpočtu příslušných prahových hodnot a zabránilo se odlišnému zacházení s určitými odpočty u daných prahových hodnot, je při výpočtu příslušných položek kmenového kapitálu tier 1 třeba zohlednit i nové odpočty související s kmenovým kapitálem tier 1, které stanoví nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/630 36 a nařízení (EU) 2019/876. V čl. 46 odst. 1, čl. 48 odst. 1, čl. 60 odst. 1, čl. 70 odst. 1 a čl. 72i odst. 1 CRR se proto doplňují odkazy na čl. 36 odst. 1 písm. m) a n) CRR. Zároveň se v souvislosti s odstraněním odpočtů akciových expozic v rámci přístupu založeného na interních modelech z uvedených ustanovení vypouští odkaz na čl. 36 odst. 1 písm. k) bod v).

Menšinové podíly v souvislosti s dceřinými podniky ve třetích zemích

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2033 37 (nařízení o investičních podnicích) předpokládalo změny pojmů „instituce“ a „investiční podnik“ (čl. 4 odst. 1 body 2 a 3 CRR). Nový vložený článek 88b má zajistit, aby dceřiné podniky, které se nacházejí ve třetí zemi, mohly být přesto zohledněny pro účely části druhé hlavy II CRR (tj. stanovení menšinových podílů) za předpokladu, že by se na tyto dceřiné podniky vztahovaly pozměněné definice těchto pojmů, pokud by byly usazeny v Unii.

V souvislosti s dceřinými podniky ve třetích zemích se provádí několik dalších změn v čl. 84 odst. 1, čl. 85 odst. 1 a čl. 87 odst. 1 CRR. Tyto změny nemění stávající způsob výpočtu menšinových podílů, ale mají vyjasnit znění předpisu v návaznosti na nedávné odpovědi, která Komise poskytla prostřednictvím nástroje otázek a odpovědí jednotného souboru pravidel EBA.

Prostřednictvím změn nařízení i směrnice o kapitálových požadavcích se zavádí minimální výstupní úroveň kapitálových požadavků založených na riziku. Představuje jedno z klíčových opatření v rámci reforem Basel III, které má zmenšit nepřiměřené rozdíly v kapitálových požadavcích institucí vypočítaných pomocí interních modelů, a tím zlepšit porovnatelnost kapitálových poměrů institucí. Stanoví dolní limit pro kapitálové požadavky vypočítané pomocí interních modelů používaných institucemi ve výši 72,5 % kapitálových požadavků, které by se uplatnily na základě standardizovaných přístupů. Rozhodnutí zavést minimální výstupní úroveň je založeno na analýze, z níž vyplývá, že při používání interních modelů mají instituce sklon podceňovat rizika, a tím i kapitálové požadavky.

Podpora životaschopných projektů v oblasti infrastruktury a dalších specializovaných projektů má zásadní význam pro hospodářský růst Unie. Poskytování specializovaných úvěrů institucemi je rovněž specifickým rysem hospodářství Unie v porovnání s jinými jurisdikcemi, kde jsou takovéto projekty financovány převážně kapitálovými trhy. Velké instituce usazené v EU jsou hlavními poskytovateli finančních prostředků pro specializované projekty, objektové financování a komoditní financování jak v Unii, tak celosvětově; jako takové získaly v těchto oblastech vysokou úroveň odbornosti. Obchodní činnost je realizována hlavně s jednotkami pro speciální účel, které obvykle slouží jako subjekty, které si vypůjčují finanční prostředky, a u nichž je hlavním zdrojem splácení získaných finančních prostředků návratnost dané investice.

V souladu se standardy Basel III se v novém článku 122a v rámci přístupu SA-CR zavádí kategorie specializovaných expozic a dva obecné přístupy ke stanovení příslušných rizikových vah u specializovaných expozic, jeden pro expozice s externím ratingem a druhý pro expozice bez externího ratingu. V rámci přístupu SA-CR se zavádějí kategorie expozic projektového financování, objektového financování a komoditního financování v souladu s týmiž třemi podkategoriemi rozlišovanými v rámci přístupů založených na interním ratingu (IRB).

Jelikož nové standardizované zacházení se specializovanými úvěrovými expozicemi bez ratingu podle rámce Basel III není dostatečně citlivé vůči rizikům, aby odráželo účinky komplexních bezpečnostních opatření obvykle spojených s některými expozicemi v oblasti financování objektů v Unii, zavádí se v rámci přístupu SA-CR pro tyto expozice dodatečné rozčlenění. Na expozice v oblasti objektového financování bez ratingu, které díky obezřetnému a konzervativnímu řízení souvisejících finančních rizik splňují určitý soubor kritérií způsobilých snížit jejich rizikový profil na úroveň „vysoce kvalitní“, se uplatňuje příznivější kapitálové zacházení ve srovnání s tím, jak se podle standardů Basel III zachází s expozicemi v oblasti objektového financování bez ratingu obecně. Určení toho, co představuje pojem „vysoce kvalitní“ u objektového financování, závisí na dalších přesně stanovených podmínkách, které vypracuje orgán EBA prostřednictvím návrhů regulačních technických norem.

Preferenční zacházení zavedené v CRR II s cílem podpořit bankovní financování a soukromé investice do vysoce kvalitních projektů v oblasti infrastruktury („podpůrný koeficient pro infrastrukturu“), které je stanoveno v článku 501a, je s cílenými vyjasněními zachováno jak v rámci přístupu SA-CR, tak v rámci v přístupů IRB k úvěrovému riziku a jeho uplatňování vede u projektů v oblasti infrastruktury k nižším kapitálovým požadavkům než zvláštní zacházení stanovené standardy Basel III. Preferenční zacházení stanovené v novém článku 122a pro „vysoce kvalitní“ expozice projektového financování se však bude vztahovat pouze na expozice, u nichž instituce již neuplatňují zacházení založené na „podpůrném koeficientu pro infrastrukturu“ podle článku 501a, aby se zabránilo neodůvodněnému snižování kapitálových požadavků.

Článek 123 se mění tak, že dále slaďuje klasifikaci retailových expozic uplatňovanou v rámci přístupu SA-CR s klasifikací uplatňovanou v rámci přístupů IRB, aby se zajistilo jednotné uplatňování odpovídajících rizikových vah na stejný soubor expozic. Článek 123 rovněž nově zavádí zacházení spočívající v uplatňování preferenční rizikové váhy 45 % na revolvingové retailové expozice, které splňují určitý soubor podmínek týkajících se splacení nebo použití, jež jsou způsobilé snížit jejich rizikový profil, a definuje je jako „transaktorské“ expozice v souladu se standardy Basel III. Expozicím vůči jedné či více fyzickým osobám, které nesplňují všechny podmínky potřebné k tomu, aby byly považovány za retailové expozice, se přidělí riziková váha 100 %.

Expozice s nesouladem měn

Nový článek 123a zavádí požadavek na uplatnění multiplikátoru rizikových vah u nezajištěných retailových expozic a expozic týkajících se obytných nemovitostí vůči fyzickým osobám v případě, že se měna, v níž je denominován úvěr, liší od měny, v níž je denominován zdroj příjmu dlužníka. Jak je stanoveno v konečných standardech Basel III, hodnota multiplikátoru je stanovena na 1,5, přičemž pro výslednou konečnou rizikovou váhu se uplatní strop ve výši 150 %. Pokud se měna, v níž jsou denominovány expozice, liší od domácí měny země bydliště dlužníka, mohou instituce použít jako zástupný ukazatel všechny nezajištěné expozice.

V souladu s konečnými standardy Basel III se mění zacházení s kategorií expozic týkajících se nemovitostí tak, že je ještě více rozčleněno s ohledem na riziko, které s sebou různé druhy transakcí a úvěrů spojených s nemovitostmi nevyhnutelně nesou.

Nové zacházení týkající se rizikových vah i nadále rozlišuje mezi zástavními právy k obytným a obchodním nemovitostem, přidává však podrobnější rozčlenění podle typu financování dané expozice (závislé či nezávislé na zdrojích příjmů plynoucích ze zajištěné nemovitosti) a podle fáze, v níž se nemovitost nachází (fáze výstavby versus dokončená nemovitost).

Určitou novinkou je zavedení zvláštního zacházení s hypotečními úvěry na nemovitosti vytvářející příjem (IPRE), tj. hypotečními úvěry, jejichž splacení je významně závislé na příjmech plynoucích z nemovitosti zajišťující tyto úvěry. Z důkazů shromážděných Basilejským výborem vyplývá, že tyto úvěry bývají podstatně rizikovější než hypoteční úvěry, jejichž splacení je významně závislé na fundamentální schopnosti dlužníka dostát svým závazkům spojeným s úvěrem. V rámci stávajícího přístupu SA-CR však pro tyto rizikovější expozice není stanoveno zvláštní zacházení, ačkoli je tato závislost na příjmech plynoucích z nemovitosti zajišťující úvěr důležitým rizikovým faktorem. Skutečnost, že se na tento typ expozic týkajících se nemovitostí neuplatňuje zvláštní zacházení, může mít za následek, že kapitálové požadavky ke krytí nečekaných ztrát u těchto expozic nejsou stanoveny v dostatečné výši.

V článku 4 se mění, nahrazuje nebo nově vkládá několik definic za účelem vyjasnění významu různých druhů expozic zajištěných zástavním právem k nemovitosti v souladu s tím, jak byla revidována jednotlivá zacházení v části III (body 75 až 75g).

Článek 124 se nahrazuje s cílem vymezit v odstavcích 1 až 5 obecné a některé zvláštní požadavky na přidělování rizikových vah expozicím zajištěným zástavním právem k obytné nemovitosti a zástavním právem k obchodní nemovitosti, včetně zástavních práv k (obytným i obchodním) nemovitostem vytvářejícím příjem. Odstavce 6 až 10 zachovávají stávající pravidelné hodnocení přiměřenosti standardních rizikových vah a postup jejich navyšování podle uvážení určeného orgánu.

Článek 125 se nahrazuje s cílem zavést revidované zacházení pro expozice zajištěné zástavním právem k obytné nemovitosti podle standardů Basel III. Postup spočívající v rozdělení úvěru, kdy jsou hypoteční expozice rozděleny na zajištěnou a nezajištěnou část a každé z obou těchto částí je přidělena odpovídající riziková váha, je zachován, jeho nastavení je však upraveno v souladu se standardy Basel III, přičemž zajištěné části expozice až do 55 % hodnoty nemovitosti je přidělena riziková váha 20 %. Takto nastavená riziková váha vztahující se k zajištěné části expozice řeší situaci, kdy instituce může utrpět další neočekávané ztráty i nad rámec již uplatňovaného snížení hodnoty nemovitosti, pokud dojde k jejímu prodeji v případě nesplácení úvěru dlužníkem. Článek 125 navíc stanoví záložní přístup, který je citlivější vůči rizikům, v závislosti na poměru objemu expozice vůči hodnotě nemovitosti (ETV) u hypotečních úvěrů na obytné nemovitosti v případě, že u dané nemovitosti nelze rozdělení úvěru provést (například proto, že není dokončena).

Upravený článek 125 rovněž stanoví speciální a podrobnější zacházení týkající se rizikových vah, které se uplatní na expozice IPRE zajištěné obytnými nemovitostmi, ledaže jsou splněna takzvaná „přísná kritéria“: pokud příslušný orgán členského státu, v němž se nachází nemovitost zajišťující hypoteční úvěr, zveřejní důkazy o tom, že trh s nemovitostmi je rozvinutý a zavedený a roční míry ztrátovosti na tomto trhu nepřekračují určité limity, mohou být na expozice IPRE zajištěné obytnými nemovitostmi uplatněny stejné preferenční rizikové váhy, jaké se používají u jiných expozic zajištěné obytnými nemovitostmi, u nichž riziko dlužníka významně nezávisí na tom, jaký nemovitost vytváří zisk.

Článek 126 se nahrazuje s cílem zavést revidované zacházení s expozicemi zajištěnými obchodními nemovitostmi podle standardů Basel III. Z koncepčního hlediska odráží zacházení s expozicemi týkajícími se obytných nemovitostí: je zachován zavedený postup spočívající v rozdělení úvěru a jeho nastavení je upraveno v souladu se standardy Basel III, přičemž zajištěné části expozice až do 55 % hodnoty nemovitosti je přidělena riziková váha 60 %. Článek 126 navíc stanoví záložní přístup, který je citlivější vůči rizikům, v závislosti na poměru ETV u hypotečních úvěrů na obchodní nemovitosti v případě, že u dané nemovitosti nelze rozdělení úvěru provést.

Změnami článku 126 se zavádí speciální a podrobnější zacházení založené na rizikových vahách pro expozice IPRE zajištěné obytnými nemovitostmi, přičemž jsou zachována „přísná kritéria“, při jejichž splnění mohou instituce použít stejné preferenční rizikové váhy na expozice vůči nemovitostem vytvářejícím příjem a dalším obchodním nemovitostem zajištěné nemovitostmi, které se nacházejí na trzích, na nichž roční míry ztrátovosti nepřekračují určité limity.

Úvěry, kterými se financuje nabytí pozemku, příprava nebo výstavba (ADC) jakýchkoli obytných nebo obchodních nemovitostí, jsou spojeny s vyšším rizikem. Toto zvýšené riziko je důsledkem skutečnosti, že při poskytnutí úvěru je zdrojem jeho splácení buď plánovaný, ale nejistý prodej nemovitosti, nebo značně nejisté peněžní toky. Současné zacházení se spekulativním financováním nemovitostí je založeno výhradně na záměru dlužníka nemovitost dále se ziskem prodat, aniž by se zohledňovalo, do jaké míry je splacení ve skutečnosti jisté. Proto se zavádí nová definice do článku 4 a vkládá se nový článek 126a za účelem zavedení zvláštního zacházení uplatňováním rizikové váhy ve výši 150 %, jak stanoví standardy Basel III pro úvěry poskytované společnostem nebo jednotkám pro speciální účel, kterými se financuje nabytí pozemku, příprava nebo výstavba jakýchkoli obytných či obchodních nemovitostí. Současné zacházení se „spekulativním financováním nemovitostí“ s uplatňováním rizikové váhy ve výši 150 % se naopak vypouští, neboť je založeno výhradně na záměru dlužníka nemovitost dále se ziskem prodat, aniž by se zohledňovalo, do jaké míry je splacení ve skutečnosti nejisté. Článek 126a umožňuje v souladu se standardy Basel III přidělit expozicím ADC souvisejícím s obytnými nemovitostmi rizikovou váhu 100 %, jsou-li splněny určité podmínky snižující rizika (týkající se standardů pro upisování, podílu smluv o smlouvě budoucí ohledně koupě či nájmu a vlastního kapitálu vystaveného riziku).

Konečné standardy Basel III stanoví, že aby se snížil dopad cyklických účinků na ocenění nemovitostí zajišťujících úvěr a kapitálové požadavky vztahující se k hypotečním úvěrům se udržovaly na stabilnější úrovni, je horním limitem pro obezřetnostní účely hodnota nemovitosti zjištěná při poskytnutí úvěru, pokud úpravy nemovitosti její hodnotu „jednoznačně“ nezvýší. Standardy bankám přitom neukládají povinnost sledovat vývoj hodnoty nemovitostí. Vyžadují pouze, aby byly provedeny úpravy v případě mimořádných událostí. Stávající přístup SA-CR, který se uplatňuje v EU, naopak vyžaduje, aby instituce hodnotu nemovitosti použité jako zajištění pravidelně sledovaly. Na základě uvedeného sledování jsou instituce povinny vykazovanou hodnotu nemovitosti zvyšovat nebo snižovat (bez ohledu na hodnotu nemovitosti v okamžiku poskytnutí úvěru). Článek 208 se mění za účelem snížení dopadu cyklických účinků na ocenění nemovitostí zajišťujících úvěry a udržení kapitálových požadavků vztahujících se k hypotečním úvěrům na stabilnější úrovni. Konkrétně je zachován současný požadavek týkající se pravidelného sledování hodnoty nemovitostí, což (na rozdíl od standardů Basel III) umožňuje zvýšit vykazovanou hodnotu nemovitosti oproti její hodnotě při poskytnutí úvěru, avšak jen do výše její průměrné hodnoty za poslední tři roky v případě obchodních nemovitostí a za posledních šest let v případě obytných nemovitostí. Ve vztahu k nemovitostem zajišťujícím kryté dluhopisy je v článku 129 upřesněno, že příslušné orgány mohou institucím dovolit použít tržní hodnotu nebo zástavní hodnotu nemovitosti, aniž by bylo zvýšení hodnoty nemovitosti omezeno výší její průměrné hodnoty za poslední tři roky, respektive za posledních šest let. V článku 208 je dále objasněno, že úpravy nemovitosti, které zvyšují energetickou účinnost budovy nebo bytové jednotky, je třeba považovat za úpravy jednoznačně zvyšující její hodnotu. Instituce mohou rovněž provést ocenění a přecenění nemovitostí pomocí pokročilých statistických nebo jiných matematických metod vypracovaných nezávisle na procesu rozhodování o poskytnutí úvěru, jestliže splní několik podmínek, které vycházejí z obecných pokynů EBA k poskytování a sledování úvěrů (EBA/GL/2020/06), a jestliže k tomu udělí souhlas orgán dohledu.

Článek 465 nově stanoví zvláštní přechodné ustanovení pro expozice s nízkým rizikem zajištěné zástavním právem k obytným nemovitostem, které se uplatní při výpočtu minimální výstupní úrovně. Během přechodného období mohou členské státy institucím dovolit, aby na zajištěnou část expozice až do výše 55 % hodnoty nemovitosti uplatňovaly preferenční rizikovou váhu 10 % a na zbývající část expozice až do 80% hodnoty nemovitosti rizikovou váhu 45 %, budou-li splněny určité podmínky, které mají zajistit, že tyto expozice budou spojeny s nízkým rizikem, a splnění těchto podmínek ověří příslušný orgán. Orgán EBA bude povinen sledovat využívání tohoto přechodného zacházení a vypracuje zprávu o přiměřenosti jeho nastavení. Na základě této zprávy se Komise bude muset rozhodnout, zda Evropskému parlamentu a Radě předloží legislativní návrh týkající se expozic s nízkým rizikem zajištěných zástavním právem k obytné nemovitosti.

Nově vložený článek 495a navíc stanoví postupné zavádění nových rizikových vah vztahujících se na akciové expozice. Tento nový článek dále stanoví, že budou zachovány právní účinky stávajícího zacházení s historickými a strategickými kapitálovými investicemi, které daná instituce v posledních deseti letech držela v subjektech, na něž má významný vliv, včetně pojišťoven.

Expozice v selhání

Článek 127 nově vyjasňuje zacházení týkající se rizikových vah u slev při pořízení nevýkonných expozic (NPE), jak bylo oznámeno ve sdělení „Řešení úvěrů se selháním v období po pandemii COVID-19“. Návrh za tímto účelem upřesňuje, že instituce mohou při stanovení příslušné rizikové váhy, která má být použita na expozici v selhání, zohlednit slevu u zakoupených aktiv v selhání. To doplňuje aktuálně probíhající práci EBA na změně regulační technické normy týkajících se úprav o úvěrové riziko.

Další změny článku 127 uvádějí jeho znění do souladu se zněním použitým v revidovaných standardech Basel III.

Používání úvěrových hodnocení od externích ratingových agentur a přiřazování

S cílem získat informace pro případnou budoucí iniciativu týkající se vytvoření veřejných nebo soukromých ratingových systémů článek 135 nově pověřuje evropské orgány dohledu (ESA) vypracováním zprávy o překážkách bránících dostupnosti externích ratingů ECAI, zejména pro podniky, a o možných opatřeních k jejich řešení.

·u expozic vůči podnikům s celkovým konsolidovaným ročním obratem nad 500 milionů EUR nebo patřícím do skupiny s celkovým ročním obratem konsolidované skupiny nad 500 milionů EUR („velké podniky“), u expozic vůči institucím a jiným subjektům finančního sektoru (včetně těch, s nimiž se zachází jako s podniky) již nelze uplatnit pokročilý přístup IRB – u těchto expozic mohou instituce použít základní přístup založený na interním ratingu (F-IRB), a modelovat tak pouze pravděpodobnost selhání,

·u akciových expozic již nelze uplatnit přístup IRB – u těchto expozic musí instituce použít přístup SA-CR.

·přístup využívající substituci rizikové váhy, kdy se riziková váha dlužníka nahradí rizikovou váhou ručitele, pokud se na srovnatelné přímé expozice vůči ručiteli vztahuje zacházení podle přístupu SA-CR (článek 235a),

·přístup využívající substituci rizikových parametrů, kdy se rizikové parametry dlužníka nahradí rizikovými parametry souvisejícími se srovnatelnými přímými expozicemi vůči ručiteli, pokud se na srovnatelné přímé expozice vůči ručiteli vztahuje zacházení podle přístupu IRB (článek 236a), nebo

·úprava odhadů LGD nebo odhadů PD i LGD (článek 183); v návrhu je objasněno, že zohlednění záruky v rámci tohoto přístupu by nemělo nikdy vést k tomu, že by riziková váha, která se má uplatnit na zaručenou expozici, byla nižší než riziková váha srovnatelné přímé expozice vůči ručiteli. To má zajistit jednotnost rámce z hlediska posuzování rizik a zabránit tomu, že by nepřímé expozici vůči určitému poskytovateli zajištění mohla být přidělena nižší riziková váha než srovnatelné přímé expozici, u níž je tentýž poskytovatel zajištění dlužníkem.

Rámec pro tržní riziko

V roce 2016 zveřejnil Basilejský výbor pro bankovní dohled první soubor revidovaných standardů pro tržní riziko označovaný jako zásadní přezkum obchodního portfolia (FRTB), který má řešit zjištěné nedostatky rámce pro kapitálové požadavky k tržnímu riziku u pozic v obchodním portfoliu. V průběhu sledování dopadu standardů FRTB zjistil Basilejský výbor pro bankovní dohled řadu problémů s nimi spojených, a proto v lednu roku 2019 zveřejnil revidované standardy.

Komise v listopadu roku 2016 původně navrhla zahrnout závazné kapitálové požadavky založené na standardech FRTB do CRR II za účelem řešení nedostatků rámce pro tržní riziko. Vzhledem k následnému rozhodnutí Basilejského výboru pro bankovní dohled o revizi těchto standardů, v jehož důsledku nebyly příslušné harmonogramy slučitelné s milníky postupu vyjednávání o CRR II, se však Evropský parlament a Rada dohodly, že standardy FRTB budou v CRR II provedeny pouze pro účely podávání zpráv. Zavedení kapitálových požadavků založených na standardech FRTB přijetím samostatného legislativního návrhu bylo ponecháno na později.

V CRR se provádí řada změn za účelem zavedení závazných kapitálových požadavků k tržnímu riziku v souladu s revidovanými standardy FRTB.

Předmět, oblast působnosti a definice

Článek 4 nově vyjasňuje definici obchodního útvaru.

Složky kapitálu

Článek 34 nově zahrnuje výjimku, která institucím umožňuje za mimořádných okolností snížit celkové dodatečné úpravy ocenění na základě stanoviska EBA s cílem řešit procykličnost spojenou s dodatečnými úpravami ocenění odečítanými od kmenového kapitálu tier 1.

Obecné požadavky, oceňování a podávání zpráv

Článek 102 nově zavádí přístupy FRTB pro účely výpočtu kapitálových požadavků. Článek 104 se nahrazuje s cílem revidovat kritéria používaná k zařazování pozic do obchodního portfolia nebo do investičního portfolia (tj. bankovního portfolia); zavádí rovněž výjimku, která umožňuje instituci zařadit do investičního portfolia určité nástroje, které by byly jinak zařazeny do obchodního portfolia; výjimka se uplatní jen v případě splnění velmi přísných podmínek, a pokud k tomu příslušný orgán instituce udělí souhlas. Článek 104a nově blíže vymezuje podmínky, za kterých lze určitý nástroj přeřadit do druhého portfolia. Článek 104b nově zavádí výjimku, která institucím umožňuje vytvářet specializované obchodní útvary, jimž mohou instituce přidělovat výhradně pozice v investičním portfoliu vystavené měnovému a komoditnímu riziku. Vkládá se článek 104c, který upřesňuje zacházení se zajištěním měnového rizika v kapitálových poměrech, které institucím za určitých podmínek umožňuje vyloučit některé pozice z výpočtu kapitálových požadavků k měnovému riziku. Článek 106 nově vyjasňuje stávající ustanovení o interních převodech rizik.

Obecná ustanovení

Článek 325 nově zavádí závazné kapitálové požadavky k tržnímu riziku, které vycházejí z přístupů FRTB vymezených v kapitolách 1a (alternativní standardizovaný přístup neboli A-SA), 1b (přístup založený na alternativních interních modelech neboli A-IMA) a 2 až 4 (zjednodušený standardizovaný přístup), jakož i podmínky pro jejich používání a četnost výpočtu kapitálových požadavků. Zavádí se rovněž výjimka, která institucím umožňuje vyloučit z výpočtu kapitálových požadavků pozice vystavené měnovému riziku, které se odečítají od jejich kapitálu.

Článek 325a nově zavádí kritéria způsobilosti pro používání zjednodušeného standardizovaného přístupu.

Článek 325b upřesňuje výpočet kapitálových požadavků k tržnímu riziku na konsolidovaném základě.

Alternativní standardizovaný přístup

Článek 325c nově zavádí další kvalitativní požadavky týkající se validace, dokumentace a správy přístupu A-SA.

Článek 325j nově vyjasňuje některé prvky konečných standardů FRTB, pokud jde o zacházení s investicemi do fondů (tj. subjektů kolektivního investování neboli CIU), a zavádí pro tyto pozice několik cílených úprav výpočtu kapitálových požadavků, aby bylo zajištěno, že zacházení s CIU v rámci standardizovaného přístupu nepřiměřeně nezvýší složitost výpočtu a bude méně penalizující, s ohledem na to, že CIU hrají klíčovou úlohu při usnadňování akumulace osobních úspor, ať už pro účely velkých investic nebo na důchod. K dosažení těchto cílů se stanoví, že instituce by měly jednou měsíčně použít průhledový přístup u pozic v CIU, jichž se tento přístup týká, a umožňuje se institucím při splnění určitých podmínek použít k výpočtu kapitálových požadavků v rámci průhledového přístupu údaje poskytnuté příslušnými třetími stranami. Článek 325j dále v rámci přístupu založeného na pověření pověřuje orgán EBA, aby dále upřesnil technické prvky, které jsou instituce povinny použít k sestavení hypotetického portfolia, které se používá při výpočtu kapitálových požadavků.

Článek 325q nově vyjasňuje zacházení s faktory měnového rizika vega.

Článek 325s nově upravuje vzorec pro výpočet citlivostí na riziko vega.

Článek 325t nyní dále slaďuje citlivosti používané pro výpočet kapitálových požadavků s citlivostmi používanými pro řízení rizik dané instituce.

Ustanovení týkající se obchodovaných nesekuritizovaných úvěrových a akciových derivátů je přesunuto z článku 325ab do relevantnějšího článku 325v.

Články 325y, 325am, 325ah a 325ak se mění obdobně, aby se vyjasnilo přidělení kategorií úvěrové kvality v rámci přístupu A-SA.

Článek 325ae nově upřesňuje zacházení s faktorem inflačního rizika a faktory křížového měnového bazického rizika.

Články 325ah a 325ak nově upřesňují rizikové váhy krytých dluhopisů (ať již mají externí rating, či nikoli).

Články 325ai a 325aj nově upřesňují hodnotu korelačních parametrů.

Článek 325as nově zavádí nižší rizikovou váhu pro faktor komoditního rizika delta v souvislosti s obchodováním s emisemi uhlíku. Podle konečných standardů Basel III jsou emisní povolenky srovnatelné se smlouvami o dodávce elektřiny, což by vzhledem k historickým údajům vztahujícím se k trhu EU s emisními povolenkami mohlo být považováno za příliš konzervativní. Rezerva tržní stability vytvořená Komisí v roce 2015 totiž volatilitu cen povolenek v rámci systému obchodování s emisemi (ETS) stabilizovala. To odůvodňuje v rámci přístupu A-SA vytvoření zvláštní kategorie rizik pro povolenky ETS odlišné od elektřiny s nižší rizikovou váhou 40 %, která by lépe odrážela skutečnou cenovou volatilitu této komodity specifické pro EU.

Článek 325ax se mění za účelem upřesnění rizikových vah pro citlivosti na faktory rizika vega.

Přístup založený na alternativních interních modelech

Článek 325az nově vyjasňuje podmínky, které musejí instituce splnit, aby jim bylo dovoleno použít při výpočtu kapitálových požadavků k tržnímu riziku přístup A-IMA.

Článek 325ba nově zavádí vzorec pro součet kapitálových požadavků vypočítaných v souladu s přístupem A-IMA.

Článek 325bc nově pověřuje orgán EBA, aby v rámci regulační technické normy stanovil kritéria pro použití vstupních údajů pro model měření rizika.

Článek 325be nově stanoví nové pravomoci příslušných orgánů, pokud jde o posouzení modelovatelnosti rizikových faktorů ze strany institucí, které používají přístup A-IMA.

Článek 325bf nově zavádí nové pravomoci příslušných orgánů, pomocí nichž mohou řešit nedostatky v modelu a které se vztahují k požadavkům na zpětné testování ze strany institucí, které používají přístup A-IMA.

Článek 325bg nově zavádí závazné požadavky na přiřazování zisků a ztrát prováděné institucemi, které používají přístup A-IMA.

Článek 325bh nově zavádí úpravy výpočtu kapitálových požadavků k tržnímu riziku pro pozice CIU v rámci přístupu A-IMA, které mají zejména zajistit, aby tento postup bylo možno použít na více CIU. Podobně jako u změn zacházení s CIU v rámci přístupu A-SA mohou instituce při splnění určitých podmínek použít k výpočtu kapitálových požadavků v rámci průhledového přístupu údaje poskytnuté příslušnými třetími stranami a průhledový přístup jsou povinny uplatnit přinejmenším jednou týdně.

Článek 325bi nově upřesňuje povinnosti útvaru řízení rizik a útvaru odpovědného za validaci, pokud jde o systém řízení rizik.

Článek 325bp nově blíže vyjasňuje okolnosti, za kterých je institucím dovoleno použít model IRB k odhadu pravděpodobností selhání a ztrátovosti ze selhání pro výpočet kapitálového požadavku k riziku selhání.

Články 337, 338, 352 a 361 se mění tak, že se nahrazují či ruší ustanovení, která již nejsou relevantní pro používání zjednodušeného standardizovaného přístupu.

Využití interních modelů pro výpočet kapitálových požadavků

Kapitola 5 se vypouští, neboť stávající přístup založený na interních modelech (IMA) používaný pro výpočet kapitálových požadavků k tržnímu riziku se nahrazuje přístupem A-IMA vymezeným v kapitole 1b.

Akty v přenesené pravomoci a prováděcí akty

Jelikož není jisté, zda se významné jurisdikce při provádění standardů FRTB neodchýlí od konečných standardů Basel III, a jelikož je důležité zajistit v praxi rovné podmínky mezi institucemi usazenými v Unii a jejich mezinárodními protějšky, zmocňuje článek 461a Komisi k přijímání aktů v přenesené pravomoci, prostřednictvím kterých může změnit přístupy k výpočtu kapitálových požadavků k tržnímu riziku a datum použitelnosti těchto přístupů tak, aby odpovídaly mezinárodnímu vývoji.

Rámec pro riziko úvěrové úpravy v ocenění (CVA)

Úvěrová úprava v ocenění (CVA) je účetní úprava reálné hodnoty ceny derivátové transakce, jejímž cílem je zajistit se proti případným ztrátám v důsledku zhoršení úvěruschopnosti protistrany dané transakce. Během velké finanční krize utrpěla řada systémově významných bank značné ztráty související s CVA u svých derivátových portfolií v důsledku zhoršení úvěruschopnosti mnoha jejich protistran současně. Basilejský výbor pro bankovní dohled proto v roce 2011 v rámci prvního souboru reforem Basel III zavedl nové standardy pro výpočet kapitálových požadavků k riziku CVA, aby bylo zajištěno, že banky budou mít v budoucnu dostatek kapitálu ke krytí uvedeného rizika. Tyto basilejské standardy byly v právu Unie provedeny v roce 2013 prostřednictvím CRR.

Banky a orgány dohledu však vyjádřily obavy, že standardy z roku 2011 odpovídajícím způsobem nezachycují skutečné riziko CVA, jemuž jsou banky vystaveny. Konkrétně byly v souvislosti s těmito standardy vzneseny tři konkrétní výtky: i) že přístupy vymezené v těchto standardech postrádají citlivost vůči riziku, ii) že neuznávají modely CVA vytvořené bankami pro účely účetnictví a iii) že přístupy vymezené v těchto standardech nezachycují tržní riziko spojené s derivátovými transakcemi s protistranou. V reakci na tyto obavy zveřejnil Basilejský výbor pro bankovní dohled v prosinci roku 2017 revidované standardy v rámci konečných reforem Basel III a v revidovaném vydání v červenci roku 2020 dále upravil jejich kalibraci. V CRR se provádí řada změn za účelem uvedení do souladu se standardy Basilejského výboru pro bankovní dohled z roku 2020.

Do článku 381 se vkládá definice významu rizika CVA, která zachycuje jak riziko úvěrového rozpětí protistrany dané instituce, tak tržní riziko portfolia transakcí obchodovaných danou institucí s touto protistranou.

Článek 382 nově vyjasňuje, na které transakce s financováním cenných papírů se vztahují kapitálové požadavky k riziku CVA. Navíc se vkládá nové ustanovení, které vyžaduje, aby instituce vykazovaly výsledky výpočtu kapitálových požadavků k riziku CVA u transakcí vyňatých v souladu s uvedeným článkem. Dále se stanoví, že instituce, které zajišťují riziko CVA těchto vyňatých transakcí, mohou podle svého uvážení vypočítat kapitálový požadavek k riziku CVA u těchto transakcí, přičemž zohlední příslušná způsobilá zajištění. EBA se rovněž pověřuje, aby vypracoval pokyny pro orgány dohledu, které jim pomohou identifikovat nadměrné riziko CVA, a regulační technické normy, která stanoví podmínky pro posuzování významnosti expozic vůči riziku CVA vyplývajících z transakcí s financováním cenných papírů oceňovaných reálnou hodnotou.

Nově vložený článek 382a vymezuje nové přístupy, které by měly instituce používat při výpočtu kapitálových požadavků k riziku CVA, a podmínky pro použití kombinace těchto přístupů.

Článek 383 nově zavádí obecné požadavky na používání standardizovaného přístupu při výpočtu kapitálových požadavků k riziku CVA a rovněž definici regulatorní CVA k tomuto účelu. Nově vložené články 383a až 383x blíže vymezují technické prvky standardizovaného přístupu.

Článek 384 se nahrazuje s cílem zavést základní přístup pro výpočet kapitálových požadavků k riziku CVA v souladu se standardy Basel III.

Článek 385 se nahrazuje s cílem zavést zjednodušený přístup pro výpočet kapitálových požadavků k riziku CVA, jakož i kritéria způsobilosti pro použití zjednodušeného přístupu.

Článek 386 se mění tak, že nyní odráží nové požadavky vztahující se na způsobilá zajištění pro účely kapitálových požadavků k riziku CVA.

Rámec pro minimální úroveň srážky při ocenění u SFT

Transakce s financováním cenných papírů (SFT) hrají ve finančním systému Unie zásadní úlohu v tom ohledu, že finančním institucím umožňují řídit vlastní likviditu a podporovat činnosti tvorby trhu v oblasti cenných papírů. SFT jsou důležité i pro centrální banky, neboť jim umožňují převádět plány měnové politiky do reálné ekonomiky prostřednictvím finančních institucí. Díky SFT však mohou účastníci trhu rovněž uplatnit na své pozice rekurzivně páku reinvestováním hotovostního kolaterálu a opětovným použitím nehotovostního kolaterálu. S cílem řešit riziko nárůstu nadměrné páky mimo bankovní sektor vydala Rada pro finanční stabilitu v roce 2013 doporučení 39 svým členským jurisdikcím, aby zavedly minimální srážky při ocenění zajištění u některých SFT, u nichž se neprovádí centrální clearing a které jsou obchodovány mezi bankami a nebankovními subjekty. Podle uvedeného doporučení by tyto minimální srážky při ocenění zajištění měly být zavedeny podle uvážení každé jurisdikce buď přímo prostřednictvím regulace trhu, nebo nepřímo prostřednictvím přísnějšího kapitálového požadavku; ten vypracoval Basilejský výbor pro bankovní dohled v roce 2017 v rámci konečných reforem Basel III.

Doporučení EBA v jeho zvláštní zprávě 40 o provedení rámce pro minimální úrovně srážek při ocenění u SFT v právu Unie a doporučení Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy (ESMA) v jeho zprávě 41 o SFT a páce v EU však poukázala na to, že není jasné, jaký dopad bude uplatňování tohoto rámce mít na instituce. V uvedených doporučeních byly rovněž vyjádřeny obavy, že použití tohoto rámce na určité druhy SFT by mohlo mít nežádoucí důsledky pro tyto finanční činnosti. Navíc není dosud jasné, zda by bylo vhodnější uplatnit tento rámec na instituce v podobě přísnějšího kapitálového požadavku, nebo spíše prostřednictvím regulace trhu. Uplatnění rámce na instituce prostřednictvím přísnějšího kapitálového požadavku by institucím, které by tyto minimální úrovně srážek při ocenění nedodržely, umožnilo tyto finanční činnosti vykonávat, ovšem pod hrozbou sankce. Uplatnění rámce prostřednictvím regulace trhu by naopak zajistilo rovné podmínky pro všechny účastníky trhu, pokud by se Unie rozhodla zavést podobnou regulaci trhu pro příslušné SFT mezi nebankovními subjekty, jak rovněž doporučila Rada pro finanční stabilitu ve své výše uvedené zprávě z roku 2013.

Článek 519c v této souvislosti pověřuje orgán EBA, aby v úzké spolupráci s Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy podal Komisi zprávu o tom, zda je vhodné zavést v Unii rámec pro minimální úrovně srážek při ocenění vztahující se na SFT. Komise na základě uvedené zprávy případně předloží Evropskému parlamentu a Radě legislativní návrh.

Operační riziko

Nový standardizovaný přístup, který nahradí všechny stávající přístupy k operačnímu riziku

Basilejský výbor pro bankovní dohled revidoval mezinárodní standard týkající se operačního rizika s cílem řešit jeho slabé stránky, které vyšly najevo v důsledku finanční krize v letech 2008‒2009. Kromě nedostatečné citlivosti standardizovaných přístupů vůči riziku byla zjištěna nedostatečná srovnatelnost vyplývající z široké škály postupů interního modelování uplatňovaných v rámci pokročilých přístupů k měření (AMA). S ohledem na výše uvedené a za účelem zjednodušení rámce byly všechny stávající přístupy pro výpočet kapitálových požadavků k operačnímu riziku nahrazeny jediným přístupem použitelným pro všechny instituce, který není založen na modelu. Ačkoli podle tohoto nového rámce již ke stanovení kapitálových požadavků k operačnímu riziku není možné používat modely, například modely vyvinuté v rámci AMA, instituce budou tyto modely moci i nadále používat pro účely interního postupu pro hodnocení kapitálové přiměřenosti.

Tento nový standardizovaný přístup se v Unii provádí nahrazením části třetí hlavy III nařízení o kapitálových požadavcích. Dále se mění několik dalších článků nařízení o kapitálových požadavcích, a to především i) za účelem zavedení jasných a harmonizovaných definic týkajících se operačního rizika (čl. 4 odst. 1 body 52a, 52b a 52c), jak doporučil orgán EBA ve své odpovědi 42 na žádost Komise o poradenství z roku 2019, a ii) za účelem zohlednění nahrazení hlavy III v celém nařízení o kapitálových požadavcích (např. se vypouštějí dřívější odkazy na hlavu III v článku 20). EBA je rovněž pověřen, aby Komisi podal zprávu o používání pojištění v kontextu revidovaného rámce pro operační riziko (článek 519d). Tato zpráva je potřebná, neboť se u orgánů dohledu objevily určité obavy ohledně toho, zda nový standardizovaný přístup k operačnímu riziku případně neumožní regulatorní arbitráž používáním pojištění.

Výpočet kapitálových požadavků k operačnímu riziku

Podle konečných standardů Basel III v sobě nový standardizovaný přístup spojuje ukazatel, který se vztahuje k velikosti podniku dané instituce (složka obchodního ukazatele neboli BIC), s ukazatelem, který zohledňuje historii ztrát dané instituce. Revidovaný basilejský standard počítá s řadou diskrečních pravomocí ohledně toho, jak lze posledně jmenovaný ukazatel provést. Jednotlivé jurisdikce mohou stanovit, že se u všech příslušných institucí při výpočtu kapitálu ke krytí operačního rizika nepřihlíží ke ztrátám z minulých let, nebo že se údaje o ztrátách z minulých let navíc zohlední i u institucí, jejichž velikost nedosahuje určité prahové hodnoty. V zájmu zajištění rovných podmínek v rámci Unie a zjednodušení výpočtu kapitálu ke krytí operačního rizika jsou při výpočtu minimálních kapitálových požadavků tyto diskreční pravomoci vykonávány harmonizovaným způsobem tak, že se u všech institucí nepřihlíží k údajům o provozních ztrátách z minulých let.

Výpočet BIC je vymezen v nové kapitole 1 hlavy III (nové články 312 až 315). V Unii budou minimální kapitálové požadavky ke krytí operačního rizika založeny výhradně na BIC (článek 312). Výpočet BIC, která je založena na tzv. obchodním ukazateli, je vymezen v článku 313, a v článcích 314 a 315 je vymezeno, jak se stanoví ukazatel velikosti podniku, včetně jeho složek a možných úprav v důsledku fúzí, nabytí nebo odprodejů.

Sběr údajů a jejich správa

Nová kapitola 2 (nové články 316 až 323) stanoví pravidla pro sběr údajů a jejich správu. S ohledem na proporcionalitu jsou tyto požadavky rozděleny na pravidla, která se vztahují na všechny instituce, například ustanovení o rámci pro řízení operačního rizika (článek 323), a na pravidla, která se vztahují pouze na instituce, které jsou rovněž povinny zpřístupňovat údaje o ztrátách z minulých let (čl. 446 odst. 2), a musí tudíž uchovávat soubor údajů o ztrátách (článek 317). V souladu s odpovědí EBA na žádost Komise o poradenství z roku 2019 budou všechny instituce v Unii, jejichž obchodní ukazatel činí nejméně 750 milionů EUR, povinny vést soubor údajů o ztrátách a vypočítat své roční ztráty z operačního rizika pro účely zpřístupnění informací. V zájmu zachování proporcionality nového rámce budou příslušné orgány moci z tohoto požadavku udělit výjimku, pokud obchodní ukazatel u dané instituce nepřesáhne 1 miliardu EUR (článek 316). Aby byla zajištěna určitá stabilita v průběhu času, zejména aby bylo zamezeno tomu, že dočasné poklesy velikosti obchodního ukazatele nežádoucím způsobem ovlivní příslušné hodnocení, bude příslušným obchodním ukazatelem nejvyšší obchodní ukazatel vykázaný za poslední dva roky.

Prvky, které se vztahují k výpočtu roční ztráty z operačního rizika, jsou podrobněji vymezeny v článcích 318 až 321. Článek 318 vymezuje, jak se stanoví „hrubá ztráta“ a „čistá ztráta“, a článek 319 obsahuje příslušné prahové hodnoty vztahující se k údajům o ztrátách ve výši 20 000 EUR a 100 000 EUR. K některým mimořádným událostem operačního rizika, které již nejsou důležité z hlediska rizikového profilu dané instituce, se nemusí přihlížet, jsou-li splněny všechny příslušné podmínky a orgán dohledu této instituce k tomu udělí souhlas (článek 320). Podobně může být instituce povinna zahrnout dodatečné ztráty, například v souvislosti s nabytými nebo sloučenými subjekty (článek 321).

Správnost a úplnost údajů o ztrátách vykázaných institucemi má zásadní význam. Orgány dohledu proto budou muset kvalitu údajů o ztrátách pravidelně kontrolovat (článek 322).

Pákový poměr

Výpočet hodnoty expozice derivátů

Od přijetí nařízení (EU) 2019/876 Basilejský výbor pro bankovní dohled dále revidoval jeden konkrétní aspekt svého rámce pro pákový poměr. Aby se usnadnilo poskytování služeb klientského clearingu, změnilo se v červnu 2019 zacházení s deriváty, u nichž se provádí klientský clearing, pro účely pákového poměru 43 . Podle revidovaných pravidel je zacházení s těmito deriváty obecně sladěno se zacházením, jež stanoví standardizovaný přístup k úvěrovému riziku protistrany (přístup SA-CCR) v rámci založeném na riziku. Ve své zprávě o pákovém poměru 44 z února roku 2021 dospěla Komise k závěru, že by se měl upravit výpočet celkové míry expozic tak, aby se zacházení s deriváty, u nichž se provádí klientský clearing, uvedlo do souladu s mezinárodně dohodnutými standardy. Článek 429c se tudíž odpovídajícím způsobem mění.

Výpočet hodnoty expozice podrozvahových položek

S ohledem na navrhované změny článku 4 a čl. 111 odst. 1 CRR již není třeba stanovit minimální konverzní faktor ve výši 10 % pro některé podrozvahové položky v rámci pro pákový poměr. Odchylka stanovená v čl. 429f odst. 3 se proto zrušuje.

Nákupy a prodeje s obvyklým termínem dodání čekající na vypořádání

Ustanovení týkající se nákupů a prodejů s obvyklým termínem dodání čekajících na vypořádání se mění za účelem lepšího souladu těchto pravidel se standardy Basel III, zejména tak, že je vyjasněno, že se tato ustanovení vztahují na finanční aktiva, a nikoli pouze na cenné papíry. V souladu s tím se mění čl. 429 odst. 6 a čl. 429g odst. 1 CRR.

Instituce významně pomáhají Unii naplňovat její cíl obecně prosazovat dlouhodobý přechod k udržitelnému rozvoji a konkrétně podporovat spravedlivý přechod k nulovým čistým emisím skleníkových plynů v hospodářství Unie do roku 2050. Tento přechod s sebou nese nová rizika, která je třeba znát a odpovídajícím způsobem řídit na všech úrovních.

Urychlený přechod k udržitelnějšímu hospodářství může mít značný dopad na podniky a zvýšit rizika pro jednotlivé instituce i pro celkovou finanční stabilitu. Dopady lidského chování na klima, jako jsou emise skleníkových plynů, nebo trvání neudržitelných hospodářských postupů způsobují fyzická rizika, která potenciálně zvyšují pravděpodobnost environmentálních rizik a jejich socioekonomické dopady. Instituce jsou rovněž vystaveny těmto fyzickým rizikům, která jsou ve vzájemném vztahu s riziky přechodu, neboť při jinak nezměněných podmínkách se předpokládá, že po provedení politik souvisejících s tímto přechodem se fyzická rizika sníží. V případě nečinnosti však může dojít k pravému opaku, což znamená, že pokud je riziko přechodu nízké a provedení politik souvisejících s přechodem trvá déle, o to více se zvýší fyzická rizika.

Aby se napomohlo náležité znalosti a odpovídajícímu řízení rizik týkajících se udržitelnosti, běžně označovaných jako environmentální, sociální a správní rizika (rizika ESG), musí instituce usazené v Unii tato rizika na své individuální úrovni systematicky identifikovat, zveřejňovat a řídit. Jelikož jsou rizika ESG poměrně nová a mají svá specifika, může se chápání těchto rizik u jednotlivých institucí výrazně lišit.

Článek 4 proto nově zavádí nové harmonizované definice různých druhů rizik ESG (čl. 4 odst. 1 body 52d až 52i). Definice jsou sladěny s definicemi, které ve své zprávě věnované rizikům ESG navrhl EBA.

Za účelem zlepšení dohledu nad riziky ESG článek 430 nově vyžaduje, aby instituce hlásily své expozice vůči těmto rizikům svým příslušným orgánům.

V zájmu lepšího sladění lhůt pro provedení jakýchkoli změn obezřetnostních pravidel, které mohou být zapotřebí, se článek 501c mění tak, že posouvá lhůtu, v níž má EBA předložit svou zprávu o obezřetnostním zacházení s těmito expozicemi, z roku 2025 na rok 2023. V rámci pověření stanoveného v článku 501c by měl EBA posoudit expozice vůči aktivům a činnostem v odvětví energetické účinnosti a účinného využívání zdrojů a dále v odvětví infrastruktury a vozových parků. Posouzení by mělo zahrnovat i možnost cílené kalibrace rizikových vah pro položky spojené s obzvláště vysokou expozicí vůči rizikům plynoucím ze změny klimatu, včetně aktiv nebo činností v odvětví fosilních paliv a v odvětvích s velkým dopadem na klima. Bude-li to považováno za odůvodněné, měla by zpráva EBA popsat řadu variant uplatnění zvláštního obezřetnostního zacházení s expozicemi, které jsou vystaveny dopadům environmentálních a sociálních faktorů.

Integrovaný systém podávání zpráv orgánům dohledu a sdílení údajů

Od roku 2018 spolupracuje EBA s ECB a příslušnými vnitrostátními orgány na vytvoření Evropské centralizované infrastruktury pro údaje z oblasti dohledu (EUCLID) s cílem sdružovat v centralizovaném integrovaném systému hlášené informace sdílené orgány dohledu, které se týkají největších institucí usazených v Unii. Tento systém bude obzvláště užitečný při vypracovávání veřejných zpráv a analýz jako zdroj souhrnných údajů a ukazatelů rizik vztahujících se k celému bankovnímu sektoru EU. Článek 430c v současné době pověřuje orgán EBA, aby vyhotovil studii proveditelnosti týkající se vytvoření jednotného a integrovaného systému pro sběr statistických údajů, údajů týkajících se řešení krizí a obezřetnostních údajů a aby do přípravy studie zapojil příslušné orgány. V březnu roku 2021 zveřejnil orgán EBA diskusní dokument týkající se uvedené studie proveditelnosti a požádal zúčastněné strany, aby se k němu do 11. června 2021 vyjádřily. Jakmile EBA dokončí studii proveditelnosti, Komise v souladu s čl. 430c odst. 3 posoudí, zda budou v pozdější fázi zavedeny eventuální změny požadavků na podávání zpráv stanovených v části sedmé A CRR.

Zpřístupňování informací

Posílení transparentnosti a proporcionality požadavků na zpřístupňování

S ohledem na změny CRR provedené za účelem provedení konečných standardů Basel III a potřebu dalšího snížení administrativních nákladů souvisejících se zpřístupňováním informací a usnadnění přístupu k informacím zpřístupněným institucemi se v části osmé CRR provádí několik změn.

Článek 433 nově zmocňuje EBA k centralizaci zveřejňování obezřetnostních informací zpřístupňovaných institucemi jednou ročně, každého půl roku a každé čtvrtletí. Tento návrh usiluje o to, aby byly obezřetnostní informace snadno dostupné prostřednictvím jednotného elektronického přístupového místa, čímž řeší stávající roztříštěnost za účelem zvýšení transparentnosti a porovnatelnosti zpřístupňovaných informací ve prospěch všech účastníků trhu. K centralizovanému zveřejnění EBA by docházelo ve stejnou dobu, kdy instituce zveřejňují své účetní závěrky nebo finanční zprávy, nebo co nejdříve poté. Tento návrh je plně v souladu s akčním plánem pro unii kapitálových trhů a představuje mezikrok k budoucímu vytvoření jednotného unijního místa pro přístup k finančním údajům a informacím podniků týkajícím se udržitelných investic.

Článek 434 nově snižuje administrativní zátěž související se zpřístupňováním informací, zejména pro malé a nepříliš složité instituce. Toto ustanovení bylo přijato na základě pokroku, kterého dosáhl orgán EBA a příslušné orgány při vytváření infrastruktury, která sdružuje podávání zpráv orgánům dohledu (EUCLID), a navazuje na něj. Návrh posiluje proporcionalitu tím, že orgán EBA pověřuje zveřejňovat informace malých a nepříliš složitých institucí na základě informací zpřístupněných orgánům dohledu. Malé a nepříliš složité instituce jsou tak povinny podávat zprávy pouze svým příslušným orgánům dohledu a příslušné zpřístupňované informace nemusí zveřejňovat.

Články 438 a 447 nově ukládají povinnost zpřístupňovat informace u institucí, které používají interní model, a tudíž musí zveřejňovat celkové objemy rizikových expozic vypočítané podle plně standardizovaného přístupu, porovnané se skutečnými rizikově váženými aktivy na úrovni rizika, a pokud jde o úvěrové riziko, na úrovni kategorie a podkategorie aktiv. Tím se provádí příslušný standard Basel III, který vyžaduje, aby banky porovnávaly rizikově vážená aktiva stanovená na základě modelů a na základě standardizovaného přístupu na úrovni rizika. V souladu s tím se mění články 433a, 433b a 433c týkající se četnosti zpřístupňování informací.

Články 433b a 433c nově ukládají malým a nepříliš složitým institucím a dalším nekótovaným institucím povinnost každoročně zpřístupňovat informace o objemu a kvalitě výkonných a nevýkonných expozic a expozic s úlevou v případě úvěrů, dluhových cenných papírů a podrozvahových expozic a informace o expozicích po splatnosti. Navrhované změny jsou v souladu s akčním plánem Rady z roku 2017 týkajícím se úvěrů se selháním 45 , v němž byl EBA vyzván, aby do konce roku 2018 zavedl přísnější požadavky na zpřístupňování informací o kvalitě aktiv a úvěrech se selháním, které by se vztahovaly na všechny instituce. Uvedené změny by navíc zajistily plný soulad se sdělením „Řešení úvěrů se selháním v období po pandemii COVID-19“ 46 . Rozšíření požadavků na zpřístupňování informací podle čl. 442 písm. c) a d) na malé a nepříliš složité instituce a na další nekótované instituce nepředstavuje pro tyto instituce žádnou dodatečnou zátěž, a to ze dvou důvodů. Zaprvé, tyto instituce již informace související s úvěry se selháním zpřístupňují na základě obecných pokynů EBA ke zpřístupňování informací o úvěrech se selháním 47 , které byly vydány v návaznosti na akční plán Rady z roku 2017 a které jsou v současné době zohledněny v prováděcím nařízení Komise (EU) 2021/637 ze dne 15. března 2021 48 . Zadruhé, jakmile bude zavedeno centralizované zpřístupňování informací prostřednictvím internetové platformy EBA, mohly by být informace o úvěrech se selháním získávány ze zpráv podávaných orgánům dohledu, čímž by se snížila zátěž pro všechny instituce a zcela se odstranila zátěž pro malé a nepříliš složité instituce.

Články 445 a 455 zavádějí nové požadavky na zpřístupňování informací u institucí, které počítají své kapitálové požadavky k tržnímu riziku pomocí některého ze standardizovaných přístupů, resp. přístupu A-IMA.

Za účelem zavedení nových požadavků na zpřístupňování informací týkajících se kapitálových požadavků k riziku CVA se vkládá článek 445a.

Článek 446 nově zavádí revidované požadavky na zpřístupňování informací o operačním riziku.

V oblasti zpřístupňování informací již CRR II zavedlo ustanovení, která mají lépe zachytit rizika ESG. Velké instituce s veřejně obchodovanými emisemi začnou v tomto ohledu zpřístupňovat informace o rizicích ESG od června roku 2022. Bezprostřední účinnost těchto ustanovení je však omezená, neboť pravidla pro zpřístupňování informací stanovená v CRR se na mnoho institucí nevztahují. Článek 449a proto nově rozšiřuje požadavky týkající se zpřístupňování informací o rizicích ESG na všechny instituce, přičemž dodržuje zásadu proporcionality.

Zmocnění orgánu EBA

Návrh rozšiřuje rozsah stávajícího pověření orgánu EBA na základě článku 434a. Kromě zavedení a vypracování jednotných formátů pro zpřístupňování vyžadují navrhované změny článku 434a, aby orgán EBA vypracoval politiku týkající se opětovného předkládání zpřístupňovaných informací a IT řešení potřebných k centralizaci zpřístupňovaných informací.

Definice pojmu „malá a nepříliš složitá instituce“

Návrh mění definici pojmu „malá a nepříliš složitá instituce“ vymezenou v čl. 4 odst. 1 bodě 145 tak, že umožňuje institucím v rámci určitého limitu vyloučit derivátové transakce uzavřené s nefinančními klienty a derivátové transakce použité k zajištění těchto transakcí.

CIU s podkladovým portfoliem tvořeným státními dluhopisy eurozóny

Článek 506a nařízení (EU) 2021/558 uložil Komisi zveřejnit do 31. prosince 2021 zprávu, v níž zhodnotí, zda je nutné změnit regulační rámec, „aby bylo možné podpořit trh pro expozice ve formě podílových jednotek nebo akcií v subjektech kolektivního investování s podkladovým portfoliem sestávajícím výhradně ze státních dluhopisů členských států, jejichž měnou je euro, v němž se relativní váha dluhopisů každého členského státu rovná relativní váze kapitálového příspěvku každého členského státu do ECB, a aby bylo možné podpořit nákupy těchto expozic bankami“.

Ustanovení čl. 132 odst. 4 nařízení o kapitálových požadavcích stanoví „průhledový přístup“, při jehož uplatnění může instituce, která je investorem, „na základě těchto podkladových expozic [CIU] vypočítat průměrnou rizikovou váhu pro své expozice ve formě podílových jednotek nebo akcií v subjektech kolektivního investování“ v souladu s metodami stanovenými v CRR. Podmínkou pro výše uvedené je, aby byla instituce, která je investorem, „obeznámena“ s podkladovými expozicemi CIU.

Stávající regulační režim tudíž umožňuje institucím, které jsou investory, uplatňovat na podílové jednotky nebo akcie v CIU stejné rizikové váhy, jaké by se použily na přímou investici do státních dluhopisů členských států. Jelikož se na tyto státní expozice již vztahuje příznivé zacházení s regulatorním kapitálem, není patrně nutné provádět změny obezřetnostního rámce s cílem podpořit trh pro CIU s tímto druhem podkladového nástroje nebo konkrétně provést změny ve smyslu vytvoření zvláštní struktury popsané v článku 506a nařízení (EU) 2021/558.

Vzhledem k nedávné a chystané emisi dluhopisů v rámci programu NextGenerationEU již navíc zřejmě není naléhavě nutné výše uvedenou strukturu vytvořit.

Další dohledové pravomoci omezující rozdělování výnosů institucemi

Obezřetnostní zacházení s kryptoaktivy

2021/0342 (COD)

Návrh

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY,

kterým se mění nařízení (EU) č. 575/2013, pokud jde o požadavky týkající se úvěrového rizika, rizika úvěrové úpravy v ocenění, operačního rizika, tržního rizika a minimální výstupní úrovně

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 114 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru 49 ,

v souladu s řádným legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)V reakci na celosvětovou finanční krizi zahájila Unie rozsáhlou reformu obezřetnostního rámce pro instituce, která měla zvýšit odolnost bankovního sektoru EU. Jedním z hlavních prvků reformy bylo provedení mezinárodních standardů dohodnutých Basilejským výborem pro bankovní dohled, konkrétně tzv. „reforma Basel III“. Díky této reformě byla pozice bankovního sektoru EU na počátku koronavirové krize odolná. Ačkoli je však celková úroveň kapitálu v institucích EU nyní v průměru uspokojivá, některé problémy zjištěné v důsledku celosvětové finanční krize dosud nebyly vyřešeny.

(2)Aby bylo možné tyto problémy řešit, zajistit právní jistotu a dát našim mezinárodním partnerům v rámci skupiny G20 najevo naše odhodlání, je nanejvýš důležité důsledně provést zbývající prvky reformy Basel III. Zároveň by se při jejich provádění mělo zabránit výraznému nárůstu celkových kapitálových požadavků kladených na bankovní systém EU jako celek a měla by se zohlednit specifika hospodářství EU. Pokud to je možné, mělo by se u změn prováděných v souladu s mezinárodními standardy uplatnit přechodné období. Provedení by mělo pomoci zabránit znevýhodnění institucí v EU v hospodářské soutěži, zejména v oblasti obchodních činností, kde instituce v EU přímo konkurují svým mezinárodním protějškům. Navrhovaný přístup by měl být navíc v souladu s logikou bankovní unie a zabránit další fragmentaci jednotného trhu v oblasti bankovnictví. Měl by rovněž zajistit proporcionalitu pravidel a usilovat o další snížení nákladů na dodržování předpisů, zejména u menších institucí, aniž by došlo ke zmírnění obezřetnostních standardů.

(3)Nařízení (EU) č. 575/2013 umožňuje institucím vypočítávat své kapitálové požadavky buď pomocí standardizovaných přístupů, nebo pomocí přístupů založených na interních modelech. Přístupy založené na interních modelech umožňují, aby instituce odhadly většinu parametrů potřebných k výpočtu kapitálových požadavků nebo všechny tyto parametry samy, kdežto standardizované přístupy vyžadují, aby instituce vypočítaly kapitálové požadavky pomocí pevně stanovených parametrů, které jsou založeny na poměrně konzervativních předpokladech a jsou stanoveny v nařízení (EU) č. 575/2013. Basilejský výbor se v prosinci roku 2017 rozhodl zavést minimální souhrnnou výstupní úroveň. Toto rozhodnutí bylo založeno na analýze provedené v návaznosti na finanční krizi v letech 2008‒2009, při níž vyšlo najevo, že interní modely mají sklon podceňovat rizika, jimž jsou instituce vystaveny, zejména u některých druhů expozic a rizik, a tudíž obvykle vedou k výpočtu nedostatečných kapitálových požadavků. Ve srovnání s kapitálovými požadavky vypočítanými pomocí standardizovaných přístupů vedou interní modely v průměru k výpočtu nižších kapitálových požadavků u stejných expozic.

(4)Minimální výstupní úroveň představuje jedno z klíčových opatření reforem Basel III. Jejím cílem je omezit nežádoucí rozdíly v regulatorních kapitálových požadavcích vypočítaných pomocí interních modelů a nadměrné snížení kapitálu, k němuž může dojít u instituce používající interní modely, v porovnání s institucí, která používá revidované standardizované přístupy. Tyto instituce to mohou provést tak, že stanoví dolní limit pro kapitálové požadavky vypočítané pomocí interních modelů používaných institucemi na 72,5 % kapitálových požadavků, které by se použily, kdyby tyto instituce používaly standardizované přístupy. Důsledné zavedení minimální výstupní úrovně by mělo zvýšit porovnatelnost kapitálových poměrů jednotlivých institucí, obnovit důvěryhodnost interních modelů a zajistit rovné podmínky pro instituce, které při výpočtu kapitálových požadavků používají odlišné přístupy.

(5)Aby se zabránilo fragmentaci vnitřního trhu v oblasti bankovnictví, měl by být přístup k minimální výstupní úrovni v souladu se zásadou agregace rizik všech různých subjektů v rámci téže bankovní skupiny a s logikou konsolidovaného dohledu. Minimální výstupní úroveň by přitom měla řešit rizika vyplývající z interních modelů jak v domovských, tak hostitelských členských státech. Minimální výstupní úroveň by proto měla být vypočtena na nejvyšší úrovni konsolidace v Unii, přičemž dceřiné podniky nacházející se v jiných členských státech než mateřská instituce v EU by měly vypočítat svůj příspěvek k požadavku minimální výstupní úrovně celé bankovní skupiny na subkonsolidovaném základě. Uvedený přístup by měl zabránit nezamýšleným dopadům a uplatněním minimální výstupní úrovně zajistit spravedlivé rozdělení dodatečně požadovaného kapitálu mezi subjekty skupiny v domovském státě a hostitelských členských státech podle jejich rizikového profilu.

(6)Basilejský výbor zjistil, že stávající standardizovaný přístup k úvěrovému riziku (SA-CR) není v řadě oblastí vůči rizikům dostatečně citlivý, což vede k tomu, že úvěrové riziko, a tudíž i kapitálové požadavky bývají stanoveny nesprávně či nepřiměřeně – buď jako příliš vysoké, nebo jako příliš nízké. Ustanovení týkající se přístupu SA-CR by proto měla být revidována, aby se citlivost tohoto přístupu vůči rizikům ve vztahu k některým klíčovým aspektům zvýšila.

(7)U expozic vůči jiným institucím s ratingem by některé rizikové váhy měly být upraveny v souladu se standardy Basel III. Zacházení týkající se rizikových vah u expozic vůči institucím bez ratingu by navíc mělo být rozlišenější a mělo by být odděleno od rizikové váhy vztahující se k ústřední vládě členského státu, v němž je daná banka usazena, jelikož se nepředpokládá implicitní státní podpora institucí.

(8)U podřízených dluhových a akciových expozic je nutné rozlišenější a přísnější zacházení týkající se rizikových vah, aby se zohlednilo vyšší riziko ztráty u podřízených dluhových expozic a akciových expozic v porovnání s dluhovými expozicemi a zabránilo regulatorní arbitráži mezi investičním a obchodním portfoliem. Instituce v Unii mají dlouhodobé strategické kapitálové investice ve finančních i nefinančních podnicích. Jelikož se standardní riziková váha pro akciové expozice během pětiletého přechodného období navyšuje, u stávajících strategických kapitálových investic do podniků a pojišťoven, které jsou pod značným vlivem dané instituce, by se měl zachovat dosavadní stav, aby se zabránilo rušivým účinkům a udržela se úloha institucí v Unii jako dlouhodobých strategických kapitálových investorů. U kapitálových investic v jiných institucích v rámci stejné skupiny nebo v jiných institucích, na něž se vztahuje stejný institucionální systém ochrany, by však vzhledem k obezřetnostním zárukám a dozoru ze strany orgánů dohledu měl být zachován stávající režim s cílem podpořit finanční integraci finančního sektoru. V zájmu posílení soukromých i veřejných iniciativ zaměřených na poskytování dlouhodobého vlastního kapitálu podnikům v EU, ať už kótovaným či nekótovaným, by navíc neměly být investice považovány za spekulativní, pokud je vrcholné vedení dané instituce při jejich uskutečnění pevně rozhodnuto je držet po dobu tří nebo více let.

(9)Standardy Basel III stanoví za účelem podpory určitých hospodářských odvětví diskreční pravomoc v oblasti dohledu, na jejímž základě mohou instituce v určitých mezích uplatňovat preferenční zacházení s kapitálovými investicemi uskutečněnými v souladu s „legislativními programy“, v jejichž rámci jsou na danou investici poskytovány značné dotace a které jsou spojeny se státním dohledem a omezeními týkajícími se kapitálových investic. Zavedení této diskreční pravomoci v Unii by mělo rovněž pomoci podpořit dlouhodobé kapitálové investice.

(10)Úvěry podnikům v Unii poskytují převážně instituce, které k výpočtu svých kapitálových požadavků používají přístupy k úvěrovému riziku založené na interním ratingu (IRB). Při zavedení minimální výstupní úrovně budou tyto instituce muset rovněž používat přístup SA-CR, který se při určování úvěrové kvality podnikového dlužníka opírá o ratingy vypracované externími ratingovými agenturami („ECAI“). Přiřazování externích ratingů k rizikovým vahám, které se použijí na podniky s ratingem, by k dosažení souladu s mezinárodními standardy v této oblasti mělo být více rozlišené.

(11)Většina podniků v EU si však externí ratingy zpracovat nenechává, a to zejména kvůli nákladům. Aby se zabránilo rušivým dopadům na poskytování bankovních úvěrů podnikům bez ratingu a poskytl se dostatek času na zavedení veřejných nebo soukromých iniciativ zaměřených na zvýšení rozsahu externích ratingů, je k dosažení tohoto cíle nezbytné stanovit přechodné období. Během tohoto přechodného období by instituce používající přístupy IRB měly mít možnost uplatňovat při výpočtu své minimální výstupní úrovně příznivé zacházení u expozic investičního stupně vůči podnikům bez ratingu, přičemž by měly být zavedeny iniciativy na podporu širokého využívání ratingů. Toto přechodné ustanovení by mělo být doplněno zprávou vypracovanou Evropským orgánem pro bankovnictví („EBA“). Po uplynutí přechodného období by instituce měly být schopny se při výpočtu kapitálových požadavků u většiny svých podnikových expozic odvolávat na ratingy vypracované externími ratingovými agenturami. S cílem získat informace pro budoucí iniciativy týkající se vytvoření veřejných nebo soukromých ratingových systémů by měly být evropské orgány dohledu (ESA) požádány, aby vypracovaly zprávu o překážkách bránících dostupnosti externích ratingů od externích ratingových agentur, zejména pro podniky, a o možných opatřeních k jejich řešení. Evropská komise je připravena členským státům do té doby poskytovat v této oblasti technickou podporu prostřednictvím svého nástroje pro technickou podporu, např. vypracovat strategie zaměřené na větší rozšíření ratingů u jejich nekótovaných společností nebo prozkoumat osvědčené postupy při zřizování subjektů schopných poskytovat ratingy nebo související poradenství podnikům.

(12)Pro expozice týkající se jak obytných, tak obchodních nemovitostí vypracoval Basilejský výbor přístupy citlivější vůči příslušným rizikům, které by lépe odrážely různé modely financování a různé fáze výstavby.

(13)Finanční krize v letech 2008–2009 odhalila řadu nedostatků stávajícího standardizovaného zacházení s expozicemi týkajícími se nemovitostí. Řešením těchto nedostatků se zabývají standardy Basel III. Standardy Basel III totiž zavedly expozice vůči nemovitostem vytvářejícím příjem („IPRE“) jako novou podkategorii kategorie podnikových expozic, na niž se vztahuje zvláštní zacházení týkající se rizikových vah, které má věrněji odrážet riziko spojené s těmito expozicemi, ale také zajistit lepší soulad se zacházením s nemovitostmi vytvářejícími příjem v rámci přístupu založeného na interním ratingu („IRBA“) podle části III hlavy II kapitoly 3 nařízení (EU) č. 575/2013.

(14)U obecných expozic týkajících se obytných a obchodních nemovitostí by měl být zachován přístup spočívající v rozdělení úvěru podle článků 124 až 126 nařízení, jelikož je citlivý vůči typu dlužníka a odráží účinky zajištění nemovitosti spočívající ve snížení rizika v příslušných rizikových vahách, a to i v případě vysoké hodnoty poměru úvěru k hodnotě nemovitosti (LTV). Jeho kalibrace by však měla být upravena v souladu se standardy Basel III, neboť bylo zjištěno, že je ve vztahu k hypotékám s velmi nízkými hodnotami LTV příliš konzervativní.

(15)Je nutné stanovit zvláštní přechodné ustanovení, aby se zajistilo, že se dopady zavedení minimální výstupní úrovně na poskytování hypotečních úvěrů na obytné nemovitosti spojené s nízkým rizikem ze strany institucí, které používají přístupy IRB, rozloží do dostatečně dlouhého období, a tím se zabránilo narušení poskytování tohoto druhu úvěrů, které by mohlo být způsobeno náhlým nárůstem kapitálových požadavků. Po dobu platnosti uvedeného ustanovení by instituce používající přístup založený na interním ratingu měly mít možnost použít při výpočtu minimální výstupní úrovně nižší rizikovou váhu na tu část svých expozic týkajících se hypotečních úvěrů na obytné nemovitosti, která je podle revidovaného přístupu SA-CR považována za zajištěnou obytnou nemovitostí. Aby se zajistilo, že přechodné ustanovení bude možné uplatnit jen na expozice týkajících se hypotečních úvěrů spojených s nízkým rizikem, měla by být stanovena vhodná kritéria způsobilosti založená na zavedených pojmech používaných v rámci přístupu SA-CR. Splnění těchto kritérii by měly ověřit příslušné orgány. Jelikož se trhy s obytnými nemovitostmi mohou v různých členských státech lišit, mělo by být rozhodnutí o případném uplatnění přechodného ustanovení ponecháno na jednotlivých členských státech. Využívání přechodného ustanovení by měl sledovat orgán EBA.

(16)V důsledku nejasnosti a nedostatečné citlivosti stávajícího zacházení se spekulativním financováním nemovitostí jsou kapitálové požadavky vztahující se k těmto expozicím v současné době často považovány za příliš vysoké nebo příliš nízké. Toto zacházení by proto mělo být nahrazeno zvláštním zacházením s expozicemi ADC, které zahrnují úvěry poskytované podnikům nebo jednotkám pro speciální účel financující jakékoli nabytí pozemku pro účely přípravy a výstavby nebo přípravu a výstavbu jakékoli obytné nebo obchodní nemovitosti.

(17)Je důležité zmírnit dopad cyklických účinků na ocenění nemovitosti zajišťující úvěr a udržovat kapitálové požadavky vztahující se k hypotečním úvěrům na stabilnější úrovni. Hodnota nemovitosti vykazovaná pro účely obezřetnostního dohledu by proto neměla překročit průměrnou hodnotu srovnatelné nemovitosti stanovenou za dostatečně dlouhé období sledování, pokud se úpravami dané nemovitosti její hodnota jednoznačně nezvýší. Aby se zabránilo nezamýšleným důsledkům pro fungování trhů s krytými dluhopisy, mohou příslušné orgány institucím povolit, aby nemovitosti pravidelně přeceňovaly, aniž by se uplatnila tato omezení týkající se zvyšování hodnoty. Úpravy zlepšující energetickou účinnost budov a bytových jednotek by měly být považovány za úpravy zvyšující hodnotu nemovitosti.

(18)Specializované úvěry jsou poskytovány jednotkám pro speciální účel, které obvykle slouží jako subjekty, které si vypůjčují finanční prostředky, a u nichž je hlavním zdrojem splácení finančních prostředků, které si opatřily, návratnost dané investice. Smluvní ujednání u specializovaných úvěrů poskytují věřiteli značnou míru kontroly nad aktivy a hlavním zdrojem splácení závazku je příjem plynoucí z aktiv, která jsou předmětem financování. V zájmu přesnějšího zohlednění souvisejícího rizika by se proto na tato smluvní ujednání měly vztahovat zvláštní kapitálové požadavky k úvěrovému riziku. V souladu s mezinárodně dohodnutými standardy Basel III týkajícími se přidělování rizikových vah specializovaným úvěrovým expozicím by měla být v rámci přístupu SA-CR zavedena zvláštní kategorie specializovaných expozic, čímž se posílí soulad s již existujícím zvláštním zacházením se specializovanými úvěry v rámci přístupů IRB. Mělo by být zavedeno zvláštní zacházení se specializovanými úvěrovými expozicemi, přičemž by se mělo rozlišovat mezi „projektovým financováním“, „objektovým financováním“ a „komoditním financováním“, aby byla lépe zohledněna rizika vlastní těmto podkategoriím kategorie specializovaných expozic. Stejně jako v případě expozic vůči podnikům by měly být zavedeny dva přístupy k přidělování rizikových vah, jeden pro jurisdikce, které umožňují používat pro regulatorní účely externí ratingy, a jeden pro jurisdikce, které to neumožňují.

(19)Ačkoli je nové standardizované zacházení se specializovanými úvěrovými expozicemi bez ratingu stanovené ve standardech Basel III rozlišenější než stávající standardizované zacházení s expozicemi vůči podnikům podle tohoto nařízení, není dostatečně citlivé vůči rizikům, aby odráželo účinky komplexních bezpečnostních opatření a záruk, které jsou s těmito expozicemi v Unii obvykle spojeny a které věřitelům umožňují kontrolovat budoucí peněžní toky, které mají plynout po celou dobu trvání projektu nebo životnosti aktiva. Jelikož v Unii není u všech specializovaných úvěrových expozic k dispozici externí rating, může zacházení se specializovanými úvěrovými expozicemi bez ratingu stanovené ve standardech Basel III rovněž podnítit instituce k tomu, aby určité projekty přestaly financovat nebo aby podstoupily vyšší rizika u expozic s odlišnými rizikovými profily, na něž se jinak vztahuje podobné zacházení. Vzhledem k tomu, že specializované úvěrové expozice jsou většinou financovány institucemi, které používají přístup IRB a pro tyto expozice zavedly interní modely, obzvláště významný dopad se může projevit u expozic v oblasti „objektového financování“, u nichž by mohlo hrozit ukončení činnosti, zejména v souvislosti s uplatňováním minimální výstupní úrovně. Aby se zabránilo nezamýšleným důsledkům nedostatečné citlivosti zacházení stanoveného v basilejských standardech vůči rizikům u expozic v oblasti objektového financování, u nichž není k dispozici rating, mělo by být u uvedených expozic možné použít nižší rizikovou váhu, pokud splní určitý soubor kritérií způsobilých snížit jejich rizikový profil natolik, že odpovídá „vysoce kvalitním“ standardům slučitelným s obezřetným a konzervativním řízením finančních rizik. Orgán EBA je pověřen vypracováním návrhu regulačních technických norem, které stanoví podmínky, za nichž mohou instituce přiřadit specializovanou úvěrovou expozici objektového financování do kategorie „vysoce kvalitní“ s rizikovou váhou podobnou „vysoce kvalitním“ expozicím projektového financování podle přístupu SA-CR. Instituce usazené v jurisdikcích, které umožňují používat externí ratingy, by měly ke svým specializovaným úvěrovým expozicím přiřadit rizikové váhy stanovené výhradně na základě externích ratingů specifických pro danou problematiku, jak stanoví rámec Basel III.

(20)Klasifikace retailových expozic podle přístupu SA-CR a přístupů IRB by měla být dále vzájemně sladěna, aby se zajistilo jednotné uplatňování odpovídajících rizikových vah na stejný soubor expozic. V souladu se standardy Basel III by měla být stanovena pravidla pro rozdílné zacházení s revolvingovými retailovými expozicemi splňujícími určitý soubor podmínek týkajících se splacení nebo použití, které jsou způsobilé snížit jejich rizikový profil. Tyto expozice jsou definovány jako „transaktorské“ expozice. Expozicím vůči jedné či více fyzickým osobám, které nesplňují všechny podmínky potřebné k tomu, aby byly považovány za retailové expozice, by měla být podle přístupu SA-CR přidělena riziková váha 100 %.

(21)Standardy Basel III zavádějí do přístupu SA-CR úvěrový konverzní faktor ve výši 10 % pro nepodmíněně odvolatelné přísliby. To bude mít pravděpodobně značný dopad na dlužníky, kteří při financování svých činností spoléhají na flexibilní povahu nepodmíněně odvolatelných příslibů, pokud ve svých podnicích řeší sezónní výkyvy nebo se vypořádávají s nečekanými krátkodobými změnami požadavků na provozní kapitál, zejména během oživení po pandemii COVID-19. Proto je vhodné stanovit přechodné období, během něhož budou instituce nadále uplatňovat na své nepodmíněně odvolatelné přísliby nulový úvěrový konverzní faktor, a následně posoudit, zda by se neměly příslušné úvěrové konverzní faktory případně postupně zvyšovat, aby instituce mohly upravit své provozní postupy a produkty, aniž by byla omezena dostupnost úvěrů pro dlužníky institucí. Toto přechodné ustanovení by mělo být doplněno zprávou vypracovanou orgánem EBA.

(22)Při finanční krizi v letech 2008–2009 vyšlo najevo, že úvěrové instituce v některých případech používaly přístupy IRB i u portfolií, které nebyly kvůli nedostatku příslušných údajů vhodné k modelování, což mělo negativní důsledky pro spolehlivost výsledků, a tím i pro finanční stabilitu. Je proto vhodné neukládat institucím povinnost, aby používaly přístupy IRB u všech svých expozic a aby uplatňovaly požadavek postupného zavedení na úrovni kategorií expozic. Je rovněž vhodné omezit používání přístupů IRB u kategorií expozic, u nichž je spolehlivé modelování obtížnější, aby se zvýšila porovnatelnost a spolehlivost kapitálových požadavků k úvěrovému rizika stanovených na základě přístupů IRB.

(23)Expozice institucí vůči jiným institucím, jiným subjektům finančního sektoru a velkým podnikům obvykle vykazují nízkou míru selhání. Bylo prokázáno, že pro instituce je u takových portfolií s nízkou mírou selhání obtížné docílit spolehlivých odhadů rizikového parametru ztrátovosti ze selhání („LGD“), který je pro přístup IRB klíčový, a to kvůli nedostatečnému počtu selhání zaznamenaných u těchto portfolií. Tento problém vedl k nežádoucí míře rozptylu úrovně odhadovaného rizika u jednotlivých úvěrových institucí. Instituce by proto měly u těchto portfolií s nízkou mírou selhání používat hodnoty LGD stanovené v příslušných předpisech namísto interních odhadů LGD.

(24)Instituce, které k odhadu kapitálových požadavků k úvěrovému riziku u akciových expozic používají interní modely, obvykle zakládají své posuzování rizik na veřejně dostupných údajích, u nichž lze předpokládat, že k nim mají všechny instituce stejný přístup. Za těchto okolností nelze rozdíly v kapitálových požadavcích odůvodnit. Akciové expozice držené v investičním portfoliu navíc tvoří u institucí velmi malou část rozvah. V zájmu zvýšení porovnatelnosti kapitálových požadavků jednotlivých institucí a zjednodušení regulačního rámce by měly instituce vypočítávat své kapitálové požadavky k úvěrovému riziku u akciových expozic pomocí přístupu SA-CR a používání přístupu IRB k tomuto účelu by nemělo být povoleno.

(25)Je třeba zajistit, aby odhady pravděpodobnosti selhání („PD“), LGD a úvěrových konverzních faktorů („CCF“) pro jednotlivé expozice u institucí, které mohou k výpočtu kapitálových požadavků k úvěrovému riziku používat interní modely, nedosáhly nepřiměřeně nízké úrovně. Proto je vhodné zavést minimální hodnoty pro vlastní odhady a uložit institucím povinnost, aby použily buď své vlastní odhady rizikových parametrů, nebo tyto minimální hodnoty, podle toho, která z hodnot bude vyšší. Tyto „minimální vstupní úrovně“ rizikových parametrů by měly představovat záruku, že kapitálové požadavky neklesnou pod obezřetnou úroveň. Navíc by měly snižovat riziko modelu způsobené faktory, jako je chybná specifikace modelu, chyba měření a omezení údajů. Zlepšily by rovněž vzájemnou porovnatelnost kapitálových poměrů jednotlivých institucí. V zájmu dosažení těchto výsledků by měly být minimální vstupní úrovně nastaveny dostatečně konzervativně.

(26)Minimální úrovně rizikových parametrů, které jsou nastaveny příliš konzervativně, mohou odrazovat instituce od přijetí přístupů IRB a souvisejících standardů pro řízení rizik. Instituce mohou být rovněž motivovány k tomu, aby ve svých portfoliích nahradily stávající expozice rizikovějšími, a vyhnuly se tak omezení vyplývajícímu z minimálních úrovní rizikových parametrů. Aby se těmto nezamýšleným důsledkům zamezilo, měly by minimální úrovně rizikových parametrů odpovídajícím způsobem odrážet určité rizikové charakteristiky podkladových expozic, zejména tak, že budou u různých druhů expozic v případě potřeby nabývat různých hodnot.

(27)Rizikové charakteristiky specializovaných úvěrových expozic se liší od charakteristik obecných podnikových expozic. Proto je vhodné stanovit přechodné období, během něhož bude minimální vstupní úroveň LGD vztahující se na specializované úvěrové expozice nižší.

(28)V souladu se standardy Basel III by mělo zacházení s kategorií státních expozic podle přístupu IRB vzhledem ke zvláštní povaze a rizikům souvisejícím s dlužníky podkladového závazku zůstat z velké části nedotčeno. Konkrétně by se na státní expozice neměly vztahovat minimální vstupní úrovně rizikových parametrů.

(29)Aby byl zajištěn jednotný přístup ke všem expozicím RGLA-PSE, měla by být vytvořena nová kategorie expozic RGLA-PSE nezávislá jak na kategorii státních expozic, tak na kategorii expozic vůči institucím, přičemž na všechny tyto expozice by se měly vztahovat minimální vstupní úrovně stanovené novými předpisy.

(30)Je třeba vyjasnit, jak je možné zohlednit účinek záruky u zaručené expozice v případě, že se s podkladovou expozicí zachází podle přístupu založeného na interním ratingu, u něhož je dovoleno modelovat PD a LGD, ručitel však patří k druhu expozic, u nichž modelování LGD nebo používání přístupu IRB dovoleno není. Použití substitučního přístupu, při němž jsou rizikové parametry podkladových expozic nahrazeny rizikovými parametry, které se vztahují k ručiteli, nebo metody, při níž jsou PD nebo LGD dlužníka podkladového závazku upraveny pomocí zvláštního modelovacího přístupu, aby se zohlednil účinek záruky, by zejména nemělo vést k úpravě rizikové váhy tak, že by byla nižší než riziková váha, které by se použila na přímou srovnatelnou expozici vůči ručiteli. Pokud se tedy na ručitele uplatňuje zacházení podle přístupu SA-CR, mělo by zohlednění záruky v rámci přístupu IRB vést k tomu, že zaručené expozici bude přidělena riziková váha ručitele podle přístupu SA-CR.

(31)Změnou nařízení (EU) č. 575/2013 prostřednictvím nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2019/876 50 byly konečné standardy FRTB provedeny pouze pro účely podávání zpráv. Zavedení závazných kapitálových požadavků vycházejících z těchto standardů bylo ponecháno na samostatném řádném legislativním podnětu poté, co budou posouzeny jejich dopady na banky v Unii.

(32)Aby bylo možné dokončit reformní agendu zahájenou po finanční krizi v letech 2008–2009 a řešit nedostatky stávajícího rámce pro tržní riziko, měly by být v právu Unie provedeny závazné kapitálové požadavky k tržnímu riziku vycházející z konečných standardů FRTB. Z posledních odhadů dopadu provedení konečných standardů FRTB na banky v Unii vyplývá, že provedení těchto standardů v Unii povede k výraznému nárůstu kapitálových požadavků k tržnímu riziku u některých obchodních činností a činností v rámci tvorby trhu, které jsou důležité pro hospodářství EU. Za účelem zmírnění tohoto dopadu a zachování řádného fungování finančních trhů v Unii by měly být zavedeny cílené úpravy provedení konečných standardů FRTB v právu Unie.

(33)V souladu s požadavkem stanoveným v nařízení (EU) 2019/876 by měla Komise v souvislosti s výpočtem kapitálových požadavků k tržnímu riziku u institucí se středně velkým obchodním portfoliem zohlednit zásadu proporcionality a podle toho nastavit uvedené požadavky. Institucím se středně velkým obchodním portfoliem by proto mělo být umožněno používat k výpočtu kapitálových požadavků k tržnímu riziku zjednodušený standardizovaný přístup v souladu s mezinárodně dohodnutými standardy. Kritéria způsobilosti pro určení institucí se středně velkým obchodním portfoliem by navíc měla zůstat v souladu s kritérii vymezenými v nařízení (EU) 2019/876, která se týkají osvobození těchto institucí od požadavků na podávání zpráv podle FRTB stanovených v uvedeném nařízení.

(34)Obchodní činnosti institucí na velkoobchodních trzích lze snadno provádět přeshraničně, a to i mezi členskými státy a třetími zeměmi. Provedení konečných standardů FRTB by proto mělo být u všech jurisdikcí co nejpodobnější, jak z hlediska obsahu, tak načasování. Pokud by tomu tak nebylo, nebylo by možné u těchto činností zajistit rovné podmínky na mezinárodní úrovni. Komise by proto měla sledovat provádění těchto standardů v ostatních jurisdikcích, které jsou členy Basilejského výboru pro bankovní dohled, a v případě potřeby by měla podniknout kroky k řešení možných pokřivení těchto pravidel.

(35)Basilejský výbor pro bankovní dohled revidoval mezinárodní standard týkající se operačního rizika s cílem řešit jeho slabé stránky, které vyšly najevo v důsledku finanční krize v letech 2008–2009. Kromě nedostatečné citlivosti standardizovaných přístupů vůči riziku byla zjištěna nedostatečná srovnatelnost vyplývající z široké škály postupů interního modelování uplatňovaných v rámci pokročilého přístupu k měření. Z tohoto důvodu a za účelem zjednodušení rámce pro operační riziko byly všechny stávající přístupy k odhadování kapitálových požadavků k operačnímu riziku nahrazeny jedinou metodou, která není založena na modelu. Nařízení (EU) č. 575/2013 by mělo být uvedeno do souladu s revidovanými basilejskými standardy, aby se na mezinárodní úrovni zajistily rovné podmínky pro instituce, které jsou usazeny v Unii, ale působí i mimo ni, a aby se zajistilo, že rámec pro operační riziko na úrovni Unie bude nadále účinný.

(36)Nový standardizovaný přístup k operačnímu riziku zavedený Basilejským výborem pro bankovní dohled v sobě spojuje ukazatel, který se vztahuje k velikosti podniku u dané instituce, s ukazatelem, který zohledňuje historii ztrát dané instituce. Revidované basilejské standardy počítají s řadou diskrečních pravomocí ohledně toho, jak lze ukazatel zohledňující historii ztrát dané instituce provést. Jednotlivé jurisdikce mohou stanovit, že se u všech příslušných institucí při výpočtu kapitálu k operačnímu riziku nepřihlíží ke ztrátám z minulých let, nebo že se údaje o ztrátách z minulých let zohlední i u institucí, jejichž velikost podniku nedosahuje určité prahové hodnoty. V zájmu zajištění rovných podmínek v rámci Unie a zjednodušení výpočtu kapitálu ke krytí operačního rizika by při výpočtu minimálních kapitálových požadavků měly tyto diskreční pravomoci být vykonávány harmonizovaným způsobem, a to tak, že se u všech institucí k údajům o provozních ztrátách z minulých let nepřihlíží.

(37)Informace o objemu a kvalitě výkonných expozic, nevýkonných expozic a expozic s úlevou, jakož i analýzu stárnutí účetních expozic po splatnosti by měly zpřístupňovat i malé a nepříliš složité instituce a další nekótované úvěrové instituce. Tato povinnost zpřístupňovat informace nepředstavuje pro tyto úvěrové instituce dodatečnou zátěž, neboť zpřístupňování tohoto omezeného souboru informací již zavedl orgán EBA na základě akčního plánu Rady z roku 2017 týkajícího se úvěrů v selhání 51 , v němž byl orgán EBA vyzván, aby rozšířil požadavky na zpřístupňování informací týkajících se kvality aktiv a úvěrů v selhání na všechny úvěrové instituce. To je rovněž v plném souladu se sdělením týkajícím se řešení úvěrů se selháním v období po pandemii COVID-19 52 .

(38)Je nezbytné snížit zátěž spojenou s dodržováním předpisů týkajících se zpřístupňování informací a zlepšit porovnatelnost zpřístupňovaných informací. Evropský orgán pro bankovnictví by proto měl zřídit centralizovanou internetovou platformu, která umožní zpřístupňování informací a údajů předložených institucemi. Tato centralizovaná internetová platforma by měla sloužit jako jednotné přístupové místo k informacím zpřístupňovaným institucemi, přičemž vlastnické právo k informacím a údajům a odpovědnost za jejich správnost by měly i nadále náležet institucím, které je předkládají. Centralizace zveřejňování zpřístupněných informací by měla být v plném souladu s akčním plánem pro unii kapitálových trhů a představuje další krok k vytvoření jednotného celounijního místa pro přístup k finančním údajům a informacím podniků týkajícím se udržitelných investic.

(39)Orgán EBA by měl za účelem většího sjednocení podávání zpráv orgánům dohledu a zpřístupňování informací zveřejňovat informace zpřístupňované institucemi centralizovaným způsobem, přičemž by měl respektovat právo všech institucí zveřejnit údaje a informace samy. Toto centralizované zpřístupňování informací by mělo orgánu EBA umožnit zveřejňovat informace zpřístupňované malými a nepříliš složitými institucemi na základě informací, o nichž tyto instituce podávají zprávy příslušným orgánům, a tím výrazně snížit administrativní zátěž, s níž se tyto malé a nepříliš složité instituce potýkají. Centralizace zpřístupňování informací by přitom neměla mít dopad na náklady ostatních institucí a měla by zvýšit transparentnost a snížit náklady účastníků trhu v souvislosti s přístupem k obezřetnostním informacím. Tato zvýšená transparentnost by měla usnadnit porovnatelnost údajů u jednotlivých institucí a podpořit tržní disciplínu.

(40)Aby bylo zajištěno sbližování pravidel v celé Unii a jednotné chápání environmentálních, sociálních a správních (ESG) faktorů a rizik, měly by být stanoveny obecné definice. Expozice vůči rizikům ESG není nutně úměrná velikosti a složitosti instituce. Úroveň expozic v rámci Unie je rovněž poměrně různorodá, přičemž některé země vykazují potenciální mírné přechodné dopady a jiné potenciální vysoké přechodné dopady na expozice související s činnostmi, které mají značný negativní dopad na životní prostředí. Požadavky na transparentnost, které se na instituce vztahují, a požadavky na podávání zpráv o udržitelnosti stanovené v jiných stávajících právních předpisech Unie za několik let poskytnou podrobnější údaje. K řádnému posouzení rizik ESG, kterým mohou instituce čelit, je však nezbytné, aby trhy a orgány dohledu obdržely dostatečné údaje od všech subjektů vystavených těmto rizikům, a to nezávisle na jejich velikosti. Aby bylo zajištěno, že příslušné orgány budou mít pro účinný dohled k dispozici údaje, které jsou podrobné, úplné a porovnatelné, měly by být informace o expozicích vůči rizikům ESG zahrnuty do zpráv, které jim instituce podávají. Rozsah a podrobnost těchto informací by měly odpovídat zásadě proporcionality s přihlédnutím k velikosti a složitosti institucí.

(41)Současně s tím, jak přechod hospodářství Unie k udržitelnému hospodářskému modelu nabývá na dynamice, získávají rizika týkající se udržitelnosti na významu a bude je možná nutné přehodnotit. Proto je nezbytné posunout o dva roky dříve termín, v němž má EBA posoudit, zda by bylo odůvodněné zvláštní obezřetnostní zacházení s expozicemi týkajícími se aktiv nebo činností, které jsou zásadním způsobem spojeny s environmentálními nebo sociálními cíli, a podat o tom zprávu.

(42)Je nezbytné, aby orgány dohledu měly zmocnění potřebná k tomu, aby mohly komplexně posoudit a stanovit rizika, jimž je vystavena určitá bankovní skupina na konsolidované úrovni, a aby měly možnost flexibilně upravit své postupy v oblasti dohledu s ohledem na nové zdroje rizik. Je důležité zabránit mezerám mezi obezřetnostní a účetní konsolidaci, které mohou ve svém důsledku vyvolat transakce zaměřené na přesun aktiv z oblasti působnosti obezřetnostní konsolidace, aniž by se spolu s tím přesunula mimo danou bankovní skupinu i příslušná rizika. Nejednotné vymezení pojmů „mateřský podnik“, „dceřiný podnik“ a „kontrola“ a nejasné vymezení pojmů „podnik pomocných služeb“, „finanční holdingová společnost“ a „finanční instituce“ ztěžují orgánům dohledu jednotné uplatňování platných předpisů v Unii a identifikaci a náležité řešení rizik na konsolidované úrovni. Uvedené definice by proto měly být změněny a blíže upřesněny. Dále se považuje za vhodné, aby orgán EBA podrobněji prošetřil, zda tato zmocnění orgánů dohledu nejsou neúmyslně omezena případnými zbývajícími rozpory nebo mezerami v ustanoveních právních předpisů nebo v jejich interakci s použitelným účetním rámcem.

(43)Nejasnost některých aspektů rámce pro minimální úrovně srážek při ocenění zajištění u transakcí s financováním cenných papírů (SFT), který v roce 2017 vypracoval Basilejský výbor pro bankovní dohled v rámci konečných reforem Basel III, jakož i pochybnosti ohledně ekonomických důvodů pro jeho uplatňování na určité druhy SFT vyvolaly otázku, zda by bylo možné dosáhnout obezřetnostních cílů tohoto rámce, aniž by to s sebou neslo nežádoucí důsledky. Komise by proto měla znovu posoudit provedení rámce pro minimální úrovně srážek při ocenění zajištění u SFT v právu Unie do [Úřad pro publikace: vložte prosím datum = 24 měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost]. Aby měla Komise k dispozici dostatek podkladů, měl by jí EBA v úzké spolupráci s Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy podat zprávu o dopadech tohoto rámce a o nejvhodnějším přístupu k jeho provedení v právu Unie.

(44)Komise by měla v právu Unie provést revidované standardy týkající se kapitálových požadavků k rizikům CVA, které Basilejský výbor pro bankovní dohled zveřejnil v červenci roku 2020, neboť tyto standardy celkově zdokonalují výpočet kapitálového požadavku k riziku CVA tím, že řeší některé dříve zjištěné problémy, zejména skutečnost, že stávající rámec pro kapitálové požadavky k riziku CVA toto riziko nezachycuje odpovídajícím způsobem.

(45)Při provádění původních reforem Basel III v právu Unie prostřednictvím CRR byly některé transakce z výpočtu kapitálových požadavků k riziku CVA vyňaty. Tyto výjimky byly dohodnuty proto, aby se zabránilo případnému nadměrnému nárůstu nákladů v důsledku zavedení kapitálového požadavku k riziku CVA u některých derivátových transakcí, zejména pokud by se bankám nepodařilo snížit uvedené riziko u některých klientů, kteří nebyli schopni vyměnit zajištění. Podle odhadovaných dopadů vypočítaných orgánem EBA by kapitálové požadavky k riziku CVA vyplývající z revidovaných basilejských standardů zůstaly pro transakce s těmito klienty, na něž se vztahuje výjimka, nepřiměřeně vysoké. Při provádění revidovaných basilejských standardů by uvedené výjimky měly být zachovány, aby bylo zajištěno, že klienti bank budou i nadále zajišťovat svá finanční rizika prostřednictvím derivátových transakcí.

(46)Skutečné riziko CVA u transakcí, na něž se vztahuje výjimka, však může být zdrojem značného rizika pro banky, které tyto výjimky uplatňují; pokud by se tato rizika naplnila, mohly by dotčené banky utrpět značné ztráty. Jak zdůraznil orgán EBA ve své zprávě o úvěrové úpravě v ocenění z února roku 2015, rizika CVA u osvobozených transakcí vyvolávají obavy z hlediska obezřetnostního dohledu, které CRR neřeší. Aby orgánům dohledu pomohly sledovat riziko CVA vyplývající z transakcí, na něž se vztahuje výjimka, měly by jim instituce oznamovat výpočet kapitálových požadavků k riziku CVA u příslušných transakcí, které by byly vyžadovány, pokud by se na tyto transakce výjimka nevztahovala. Orgán EBA by měl navíc vypracovat pokyny, které by orgánům dohledu pomohly identifikovat nadměrné riziko CVA a zlepšily harmonizaci příslušných opatření v oblasti dohledu v celé EU.

(47)Nařízení (EU) č. 575/2013 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Změny nařízení (EU) č. 575/2013

Nařízení (EU) č. 575/2013 se mění takto:

1)v článku 4 se odstavec 1 mění takto:

a)body 15 a 16 se nahrazují tímto:

„15) „mateřským podnikem“ podnik, který ve smyslu bodu 37 kontroluje jeden nebo více podniků;

16) „dceřiným podnikem“ podnik, který je ve smyslu bodu 37 kontrolován jiným podnikem;“

b)bod 18 se nahrazuje tímto:

„18) „podnikem pomocných služeb“ podnik, jehož hlavní činnost, bez ohledu na to, zda je poskytována podnikům uvnitř skupiny, nebo klientům mimo skupinu, považuje příslušný orgán za kteroukoli z těchto činností:

a)přímé rozšíření bankovnictví;

b)operativní leasing, faktoring, správu podílových fondů, vlastnictví nebo správu majetku, poskytování služeb zpracování dat nebo jakoukoli jinou činnost, která napomáhá bankovnictví;

c)jakoukoli jinou činnost, kterou EBA považuje za podobnou činnostem uvedeným v písmenech a) a b);“

c)bod 20 se nahrazuje tímto:

„20) „finanční holdingovou společností“ podnik, který splňuje všechny tyto podmínky:

a)podnik je finanční institucí;

b)podnik není smíšenou finanční holdingovou společností;

c)alespoň jeden dceřiný podnik tohoto podniku je institucí;

d)více než 50 % kterýchkoli z následujících ukazatelů je stabilně spojeno s dceřinými podniky, které jsou institucemi nebo finančními institucemi, a s činnostmi prováděnými samotným podnikem, které nesouvisejí s nabýváním nebo vlastnictvím účastí v dceřiných podnicích, pokud jsou tyto činnosti stejné povahy jako činnosti vykonávané institucemi nebo finančními institucemi:

i)vlastní kapitál podniku na základě jeho konsolidované situace;

ii)aktiva podniku na základě jeho konsolidované situace;

iii)výnosy podniku na základě jeho konsolidované situace;

iv)zaměstnanci podniku na základě jeho konsolidované situace;

v)jiný ukazatel považovaný příslušným orgánem za relevantní;“

d)vkládá se nový bod, který zní:

„20a) „investiční holdingovou společností“ investiční holdingová společnost ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 23 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2033 53 ;“

e)bod 26 se nahrazuje tímto:

„26) „finanční institucí“ podnik, který splňuje obě tyto podmínky:

a)podnik není institucí, čistě průmyslovou holdingovou společností, pojišťovací holdingovou společností nebo pojišťovací holdingovou společností se smíšenou činností ve smyslu čl. 212 odst. 1 písm. f) a g) směrnice 2009/138/ES;

b)podnik splňuje některou z těchto podmínek:

i)hlavní činností podniku je nabývání nebo vlastnictví účastí nebo výkon jedné nebo více činností uvedených v příloze I bodech 2 až 12 a bodě 15 směrnice 2013/36/EU nebo provádění jedné nebo více služeb nebo činností uvedených v příloze I oddílu 1 nebo B směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU 54 ve vztahu k finančním nástrojům uvedeným v oddílu C zmíněné přílohy uvedené směrnice;

ii)podnik je investičním podnikem, smíšenou finanční holdingovou společností, investiční holdingovou společností, poskytovatelem platebních služeb ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 55 , společností spravující aktiva nebo podnikem pomocných služeb;“

f)vkládá se nový bod, který zní:

„26a) „čistě průmyslovou holdingovou společností“ podnik, který splňuje všechny tyto podmínky:

a)hlavní činností podniku je nabývání nebo vlastnictví účastí;

b)tento podnik ani žádný z podniků, v nichž vlastní účasti, nejsou uvedeny v bodě 27 písm. a), d), e), f), g), h), k) a l);

c)tento podnik ani žádný z podniků, v nichž vlastní účasti, nevykonávají jako hlavní činnost žádnou z činností uvedených v příloze I směrnice 2013/36/EU ani žádnou z činností uvedených v příloze I oddílech A nebo B směrnice 2014/65/EU ve vztahu k finančním nástrojům uvedeným v oddíle C zmíněné přílohy uvedené směrnice ani nejsou investičními podniky, poskytovateli platebních služeb ve smyslu směrnice (EU) 2015/2366, společnostmi spravujícími aktiva nebo podniky pomocných služeb;“

g)v bodě 27 se zrušuje písmeno c);

h)bod 28 se nahrazuje tímto:

„28) „mateřskou institucí v členském státě“ instituce v členském státě, která má dceřiný podnik ve formě instituce nebo finanční instituce nebo která drží v instituci, finanční instituci nebo podniku pomocných služeb účast a zároveň sama není dceřiným podnikem jiné instituce povolené v témže členském státě ani dceřiným podnikem finanční holdingové společnosti nebo smíšené finanční holdingové společnosti zřízené v témže členském státě;“

i)vkládají se nové body, které znějí:

„33a) „samostatnou institucí v EU“ instituce, která v EU nepodléhá obezřetnostní konsolidaci podle části první hlavy II kapitoly 2 a která nemá mateřský podnik v EU podléhající této obezřetnostní konsolidaci;

33b) „samostatnou dceřinou institucí v členském státě“ instituce, která splňuje všechna tato kritéria:

a)instituce je dceřiným podnikem mateřské instituce v EU, mateřské finanční holdingové společnosti v EU nebo mateřské smíšené finanční holdingové společnosti v EU;

b)instituce se nachází v jiném členském státě než její mateřská instituce, mateřská finanční holdingová společnost nebo mateřská smíšená finanční holdingová společnost;

c)instituce sama nemá dceřiný podnik a nedrží žádnou účast v instituci nebo finanční instituci;“

j)v bodě 37 se odkaz na „článek 1 směrnice 83/349/EHS“ nahrazuje odkazem na „článek 22 směrnice 2013/34/EU“;

k)bod 52 se nahrazuje tímto:

„52) „operačním rizikem“ riziko ztráty, které vyplývá z nedostatků či selhání vnitřních procesů, osob a systémů nebo z vnějších událostí, včetně právního rizika, rizika modelu a rizika v oblasti IKT, ale nikoliv strategického rizika a rizika poškození pověsti;“

l)vkládají se nové body, které znějí:

„52a)    „právním rizikem“ ztráty včetně výdajů, pokut, penále nebo náhrady škody plnící sankční funkci v důsledku událostí, které vedou k soudnímu řízení, včetně:

a)zásahů orgánu dohledu a soukromoprávních vypořádání;

b)nečinnosti v případech, kdy je podle právní povinnosti nezbytné konat;

c)opatření přijatých s cílem vyhnout se dodržení právní povinnosti;

d)událostí nesprávného jednání, což jsou události, jež vyplývají z úmyslného nebo nedbalostního pochybení, včetně nevhodného poskytování finančních služeb;

e)nedodržení jakéhokoli požadavku vyplývajícího z vnitrostátních nebo mezinárodních právních ustanovení;

f)nedodržení jakéhokoli požadavku vyplývajícího ze smluvních ujednání nebo interních předpisů a kodexů chování zavedených v souladu s vnitrostátními nebo mezinárodními normami a postupy;

g)nedodržení etických norem.

Právní riziko nezahrnuje náhrady třetím stranám nebo zaměstnancům a výplaty goodwillu z důvodu obchodních příležitostí, pokud nedošlo k porušení pravidel nebo neetickému chování a pokud instituce včas splnila své povinnosti; a externí náklady na právní služby, pokud událost, která vedla k těmto externím nákladům, není událostí operačního rizika;

52b)    „rizikem modelu“ ztráta, která může instituci vzniknout v důsledku rozhodnutí, které mohlo být v zásadě založeno na výsledcích interních modelů, a jež je způsobena chybami ve specifikaci, provádění nebo používání takových modelů, včetně:

a)nevhodného nastavení zvoleného interního modelu a jeho charakteristik;

b)nedostatečného ověření vhodnosti zvoleného interního modelu pro hodnocený finanční nástroj nebo pro oceňovaný produkt nebo vhodnosti zvoleného interního modelu pro příslušné tržní podmínky;

c)chyb při provádění zvoleného interního modelu;

d)nesprávného oceňování podle tržní hodnoty a nesprávného měření rizik v důsledku chyby při zaznamenání obchodu do systému obchodování;

e)použití zvoleného interního modelu nebo jeho výsledků pro účel, pro který tento model nebyl určen nebo navržen, včetně manipulace s parametry modelování;

f)nevhodně načasovaného a neúčinného monitorování výkonnosti modelu s cílem posoudit, zda zvolený interní model je i nadále vhodný pro daný účel;

52c)    „rizikem v oblasti IKT“ riziko ztrát nebo potenciálních ztrát spojených s používáním síťových informačních systémů nebo komunikačních technologií, včetně porušení důvěrnosti, selhání systémů, nedostupnosti nebo nedostatečné integrity údajů a systémů a kybernetického rizika;

52d)    „environmentálním, sociálním nebo správním rizikem (rizikem ESG)“ riziko ztrát vzniklých z jakéhokoli negativního finančního dopadu na instituci vyplývajícího ze stávajících nebo potenciálních dopadů environmentálních, sociálních nebo správních faktorů (faktorů ESG) na protistrany instituce nebo investovaná aktiva;

52e)    „environmentálním rizikem“ riziko ztrát vzniklých z jakéhokoli nepříznivého finančního dopadu na instituci vyplývajícího ze současných nebo potenciálních dopadů environmentálních faktorů na protistrany instituce nebo investovaná aktiva, včetně faktorů souvisejících s přechodem k těmto environmentálním cílům:

a)zmírňování změny klimatu;

b)přizpůsobování se změně klimatu;

c)udržitelnému využívání a ochraně vodních a mořských zdrojů;

d)přechodu na oběhové hospodářství;

e)prevenci a omezování znečištění;

f)ochraně a obnově biologické rozmanitosti a ekosystémů.

Environmentální riziko zahrnuje jak fyzické riziko, tak riziko přechodu;

52f)    „fyzickým rizikem“ v rámci celkového environmentálního rizika riziko ztrát vzniklých z jakéhokoli negativního finančního dopadu na instituci vyplývajícího ze stávajících nebo potenciálních dopadů fyzických účinků environmentálních faktorů na protistrany instituce nebo investovaná aktiva;

52g)    „rizikem přechodu“ v rámci celkového environmentálního rizika riziko ztrát vzniklých z jakéhokoli negativního finančního dopadu na instituci vyplývajícího ze stávajících nebo potenciálních dopadů přechodu obchodních činností a odvětví k environmentálně udržitelnému hospodářství na protistrany instituce nebo investovaná aktiva;

52h)    „sociálním rizikem“ riziko ztrát vzniklých z jakéhokoli negativního finančního dopadu na instituci vyplývajícího ze stávajících nebo potenciálních dopadů sociálních faktorů na protistrany instituce nebo investovaná aktiva;

52i)    „správním rizikem“ riziko ztrát vzniklých z jakéhokoli negativního finančního dopadu na instituci vyplývajícího ze stávajících nebo potenciálních dopadů správních faktorů na protistrany instituce nebo investovaná aktiva;“

m)body 54, 55 a 56 se nahrazují tímto:

„54) „pravděpodobností selhání“ neboli „PD“ pravděpodobnost selhání dlužníka během jednoho roku a v kontextu rizika rozmělnění pravděpodobnost rozmělnění během tohoto jednoho roku;

55) „ztrátovostí ze selhání“ neboli „LGD“ očekávaný poměr mezi ztrátou z expozice související s jedinou facilitou z důvodu selhání dlužníka nebo facility a částkou dlužnou v okamžiku selhání a v kontextu rizika rozmělnění ztrátovost z rozmělnění, tj. očekávaný poměr mezi ztrátou z expozice z důvodu rozmělnění a dlužnou částkou podle zastavené pohledávky nebo pohledávky nabyté za úplatu;

56) „konverzním faktorem“ neboli „úvěrovým konverzním faktorem“ neboli „CCF“ očekávaný poměr mezi dosud nevyčerpanou částkou příslibu z jediné facility, který by mohl být před selháním čerpán z jediné facility, a tudíž by byl nesplacený v okamžiku selhání, a dosud nevyčerpanou částkou příslibu z dané facility, přičemž rozsah příslibu se stanoví podle doporučeného limitu, pokud nedoporučený limit není vyšší;“

n)vkládá se nový bod, který zní:

„56a) „skutečnou hodnotou CCF“ poměr mezi čerpanou částkou příslibu z jediné facility, který nebyl k danému referenčnímu datu před selháním vyčerpán, a který je tudíž nesplacený v okamžiku selhání, a nevyčerpanou částkou příslibu z dané facility k danému referenčnímu datu;“

o)body 58, 59 a 60 se nahrazují tímto:

„58) „majetkovým zajištěním úvěrového rizika“ neboli „FCP“ technika snižování úvěrového rizika, při níž snížení úvěrového rizika spojeného s expozicí instituce vyplývá z práva dané instituce v případě selhání dlužníka nebo v případě jiné předem určené úvěrové události týkající se dlužníka realizovat, obdržet, přivlastnit si nebo zadržet určitá aktiva nebo částky nebo snížit hodnotu expozice na částku nebo ji nahradit částkou, která představuje rozdíl mezi hodnotou této expozice a hodnotou pohledávky za institucí;

59) „osobním zajištěním úvěrového rizika“ neboli „UFCP“ technika snižování úvěrového rizika, při níž snížení úvěrového rizika spojeného s expozicí instituce vyplývá ze závazku třetí strany zaplatit částku v případě selhání dlužníka nebo v případě jiné předem určené úvěrové události;

60) „hotovostním nástrojem“ vkladní list, dluhopis včetně krytého dluhopisu nebo jakýkoli jiný nepodřízený nástroj, který instituce poskytující úvěr vydala, za který již obdržela úplnou úhradu a který musí bezpodmínečně proplatit v jeho nominální hodnotě;“

p)vkládá se nový bod, který zní:

„60a) „zlatými rezervami“ zlato v podobě komodity, včetně zlatých prutů, ingotů a mincí, běžně přijímané na trhu zlata, kde existují likvidní trhy se zlatem, jehož hodnota je dána hodnotou obsahu zlata na základě ryzosti a hmotnosti, nikoliv podle zájmu numismatiků;“

q)vkládá se nový bod, který zní:

„74a) „hodnotou nemovitosti“ hodnota nemovitosti určená v souladu s čl. 229 odst. 1;“

r)bod 75 se nahrazuje tímto:

„75) „obytnou nemovitostí“ cokoli z dále uvedeného:

a)nemovitost, která má povahu obydlí a splňuje všechny platné právní předpisy umožňující její obývání pro účely bydlení;

b)nemovitost, která má povahu obydlí a je dosud ve výstavbě, pokud se očekává, že bude splňovat všechny platné právní předpisy umožňující její obývání pro účely bydlení;

c)právo užívat byt v bytových družstvech ve Švédsku;

d)pozemek příslušející k nemovitosti uvedené v písmenech a), b) nebo c);“

s)vkládají se nové body, které znějí:

„75a) „obchodní nemovitostí“ jakákoli nemovitost, která není obytnou nemovitostí, včetně pozemků neuvedených v bodě 75 písm. d) a bodě 79;

75b) „expozicí vůči nemovitostem vytvářejícím příjem“ (expozicí IPRE) expozice zajištěná jednou nebo více obytnými nebo obchodními nemovitostmi, kde plnění úvěrových závazků vztahujících se k expozici významně závisí na peněžních tocích vytvářených těmito nemovitostmi zajišťujícími tuto expozici, nikoliv na schopnosti dlužníka plnit úvěrové závazky z jiných zdrojů;

75c) „expozicí vůči nemovitostem nevytvářejícím příjem“ (expozicí jinou než IPRE) jakákoli expozice zajištěná jednou nebo více obytnými nebo obchodními nemovitostmi, která není expozicí IPRE;

75d) „expozicí jinou než ADC“ jakákoli expozice zajištěná jednou nebo více obytnými nebo obchodními nemovitostmi, která není expozicí ADC;

75e) „expozicí zajištěnou obytnou nemovitostí“ expozice zajištěná zástavním právem k obytné nemovitosti nebo jinými mechanismy než zástavním právem, které jsou však ekonomicky rovnocenné zástavnímu právu a uznávané jako kolaterál ve formě obytné nemovitosti podle platného vnitrostátního práva, které stanoví podmínky pro zřízení těchto mechanismů;

75f) „expozicí zajištěnou obchodní nemovitostí“ expozice zajištěná zástavním právem k obchodní nemovitosti nebo jinými mechanismy než zástavním právem, které jsou však ekonomicky rovnocenné zástavnímu právu a uznávané jako kolaterál ve formě obchodní nemovitosti podle platného vnitrostátního práva, které stanoví podmínky pro zřízení těchto mechanismů;

75g) „expozicí zajištěnou nemovitostí“ expozice zajištěná zástavním právem k obytné nebo obchodní nemovitosti nebo jinými mechanismy než zástavním právem, které jsou však ekonomicky rovnocenné zástavnímu právu a uznávané jako kolaterál ve formě nemovitosti podle platného vnitrostátního práva, které stanoví podmínky pro zřízení těchto mechanismů;“

t)body 78 a 79 se nahrazují tímto:

„78) „jednoletým poměrem selhání“ poměr mezi počtem selhání, k nimž došlo během období začínajícího jeden rok před datem pozorování T, a počtem dlužníků nebo počtem facilit, u nichž se uplatňuje klasifikace selhání na úrovni facility podle článku 178, zařazených do daného stupně nebo seskupení jeden rok před uvedeným datem pozorování T;

79) „expozicemi ADC“ neboli „expozicemi z nabytí pozemku, přípravy a výstavby“ expozice vůči podnikům nebo jednotkám pro speciální účel, které financují jakékoli nabytí pozemku pro účely přípravy a výstavby nebo financování přípravy a výstavby jakékoli obytné nebo obchodní nemovitosti;“

u)bod 114 se nahrazuje tímto:

„114) „nepřímou kapitálovou investicí“ jakákoli expozice vůči zprostředkujícímu subjektu, který má expozici v kapitálových nástrojích vydaných subjektem finančního sektoru nebo v závazcích vydaných institucí, jestliže by se při trvalém odpisu kapitálových nástrojů vydaných subjektem finančního sektoru nebo závazků vydaných institucí ztráta, která by instituci v důsledku toho vznikla, podstatně nelišila od ztráty, která by instituci vznikla z přímé kapitálové investice do těchto kapitálových nástrojů vydaných subjektem finančního sektoru nebo do závazků vydaných institucí;“

v)bod 126 se nahrazuje tímto:

„126) „syntetickou kapitálovou investicí“ investice instituce do finančního nástroje, jehož hodnota je přímo vázána na hodnotu kapitálových nástrojů vydaných subjektem finančního sektoru nebo na hodnotu závazků vydaných institucí;“

w)bod 144 se nahrazuje tímto:

„144) „obchodním útvarem“ přesně vymezená skupina obchodníků vytvořená institucí tak, aby společně spravovala portfolio pozic v obchodním portfoliu nebo pozic v investičním portfoliu uvedených v čl. 104b odst. 5 a 6, v souladu s přesně stanovenou a konzistentní obchodní strategií, která působí v rámci téže struktury řízení rizik;“

x)v bodě 145 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„Pro účely písmene e) může instituce vyloučit derivátové pozice, které uzavřela se svými nefinančními klienty, a derivátové pozice, které používá k zajištění těchto pozic, jestliže kombinovaná hodnota vyloučených pozic vypočítaná v souladu s čl. 273a odst. 3 nepřesahuje 10 % celkových rozvahových a podrozvahových aktiv instituce.“;y)doplňují se nové body, které znějí:

„151) „revolvingovou expozicí“ jakákoli expozice, u níž může nesplacený zůstatek dlužníka kolísat na základě jeho rozhodnutí půjčit si nebo splatit dluh, a to až do dohodnutého limitu;

152) „transaktorskou expozicí“ jakákoli revolvingová expozice, která má historii splácení alespoň dvanáct měsíců a která je jedním z těchto případů:

a)expozice, u níž se pravidelně alespoň každých dvanáct měsíců zůstatek, který má být splacen k nejbližšímu plánovanému datu splátky, stanoví jako čerpaná částka k předem určenému referenčnímu datu s plánovaným datem splatnosti nejpozději po dvanácti měsících, jestliže zůstatek byl ke každému plánovanému datu splátky za předchozích dvanáct měsíců plně splacen;

b)facilitou s možností přečerpání, jestliže během předchozích dvanácti měsíců nedošlo k čerpání.“;

2)článek 5 se mění takto:

a)bod 3 se nahrazuje tímto:

„3) „očekávanou ztrátou“ neboli „EL“ poměr týkající se jediné facility mezi výší očekávané ztráty z expozice v některém z těchto případů:

i)potenciálního selhání dlužníka během jednoho roku a částkou nesplacenou v okamžiku selhání;

ii)potenciální události rozmělnění během jednoho roku a částkou nesplacenou k datu, kdy nastala událost rozmělnění;“

b)doplňují se nové body, které znějí:

„4) „úvěrovým závazkem“ jakýkoli závazek vyplývající z úvěrové smlouvy, včetně jistiny, naběhlých úroků a poplatků, který dlužník dluží instituci, nebo pokud instituce vystupuje jako ručitel, který dlužník dluží třetí straně;

5) „úvěrovou expozicí“ jakákoli rozvahová položka, včetně jakékoli částky jistiny, naběhlých úroků a poplatků, které dlužník dluží instituci, a jakákoli podrozvahová položka, která vede nebo může vést k úvěrovému závazku;

6) „facilitou“ úvěrová expozice vyplývající ze smlouvy nebo souboru smluv mezi dlužníkem a institucí;

7) „konzervativní marží“ aditivní nebo multiplikační navýšení obsažené v odhadech rizik, dostatečně obezřetné, aby bylo možné zohlednit očekávané rozpětí chyb v odhadech vyplývajících ze zjištěných nedostatků v údajích, metodách a modelech a změny standardů pro upisování, ochotu podstupovat riziko, politiky pro inkaso a vymáhání dlužných částek a jakýkoli jiný zdroj dodatečné nejistoty, jakož i z obecných chyb v odhadech;

8) „malým a středním podnikem“ společnost nebo podnik, jehož roční obrat podle poslední konsolidované účetní závěrky nepřesahuje 50 000 000 EUR;“

9) „příslibem“ jakékoli smluvní ujednání, které instituce nabízí klientovi a které tento klient přijme za účelem poskytnutí úvěru, nákupu aktiv nebo vydání úvěrových substitutů. Příslibem je jakékoli ujednání, které instituce může kdykoli bezpodmínečně a bez předchozího oznámení dlužníkovi zrušit, nebo jakékoli ujednání, které může instituce zrušit, pokud dlužník nesplní podmínky stanovené v dokumentaci facility, včetně podmínek, které musí dlužník splnit před jakýmkoli prvním nebo následným čerpáním v rámci tohoto ujednání.

Příslibem nejsou smluvní ujednání, která splňují všechny tyto podmínky:

a)smluvní ujednání, u nichž instituce neobdrží žádné poplatky ani provize za vytvoření nebo udržování těchto smluvních ujednání;

b)smluvní ujednání, u nichž se vyžaduje, aby klient požádal instituci o počáteční a každé následné čerpání podle těchto smluvních ujednání;

c)smluvní ujednání, u nichž má instituce plnou pravomoc nad prováděním každého čerpání, a to bez ohledu na to, zda klient splňuje podmínky stanovené v dokumentaci smluvního ujednání;

d)smluvní ujednání, u nichž je instituce povinna posoudit úvěruschopnost klienta bezprostředně před rozhodnutím o provedení každého čerpání;

e)smluvní ujednání, která jsou nabízena podniku, včetně malého nebo středního podniku, který je průběžně pečlivě sledován;

10) „nepodmíněně odvolatelným příslibem“ jakýkoli příslib, jehož podmínky umožňují instituci kdykoli a bez předchozího oznámení dlužníkovi tento příslib zrušit v plném rozsahu přípustném podle právních předpisů na ochranu spotřebitele a souvisejících právních předpisů nebo který účinně umožňuje automatické zrušení z důvodu zhoršení úvěruschopnosti dlužníka.“;

3)v článku 6 se odstavec 3 nahrazuje tímto:

„3. Od instituce, která je buď mateřským, nebo dceřiným podnikem, ani od instituce, která je zahrnuta do konsolidace podle článku 18, se nevyžaduje, aby na individuálním základě plnila povinnosti stanovené v čl. 92 odst. 5 a 6 a v části osmé.“;

4)v článku 10a se jediný odstavec mění takto:

„Pro účely uplatňování této kapitoly se investiční podniky a investiční holdingové společnosti považují za mateřské finanční holdingové společnosti v členském státě nebo mateřské finanční holdingové společnosti v Unii, pokud jsou tyto investiční podniky nebo investiční holdingové společnosti mateřskými podniky instituce nebo investičního podniku uvedených v čl. 1 odst. 2 nebo 5 nařízení (EU) 2019/2033, na něž se vztahuje toto nařízení.“;

5)v čl. 11 odst. 1 se první věta nahrazuje tímto:

„Mateřské instituce v členském státě plní na základě své konsolidované situace povinnosti stanovené v části druhé, třetí, čtvrté, sedmé a sedmé A, s výjimkou čl. 92 odst. 3 písm. a) a čl. 430 odst. 1 písm. d), v rozsahu a způsobem uvedeným v článku 18.“;

6)článek 18 se mění takto:

a)odstavec 2 se zrušuje;

b)v odst. 7 prvním pododstavci se první věta nahrazuje tímto:

„Má-li instituce dceřiný podnik jiný než ve formě instituce nebo finanční instituce nebo drží-li v takovém podniku účast, použije pro daný dceřiný podnik nebo danou účast ekvivalenční metodu.“;

c)vkládá se nový odstavec, který zní:

„10. EBA předloží Komisi do [Úřad pro publikace: vložte datum = 1 rok po vstupu tohoto nařízení v platnost] zprávu o úplnosti a vhodnosti souboru definic a ustanovení tohoto nařízení týkajících se dohledu nad všemi druhy rizik, jimž jsou instituce vystaveny na konsolidované úrovni. EBA posoudí zejména veškeré případné přetrvávající rozpory v těchto definicích a ustanoveních spolu s jejich vzájemným působením s příslušným účetním rámcem a veškeré zbývající aspekty, které by mohly představovat nezamýšlená omezení pro konsolidovaný dohled, který je komplexní a přizpůsobitelný novým zdrojům nebo druhům rizik nebo struktur, jež by mohly vést k regulatorní arbitráži. EBA svou zprávu pravidelně dvakrát ročně aktualizuje.

S ohledem na zjištění orgánu EBA může Komise případně přijmout akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 462 s cílem upravit příslušné definice nebo rozsah obezřetnostní konsolidace.“;

7)článek 20 se mění takto:

a)odstavec 1 se mění takto:

i)písmeno a) se nahrazuje tímto:

„a) v případě žádostí o svolení podle čl. 143 odst. 1, čl. 151 odst. 4 a 9, článku 283 a článku 363 předložených mateřskou institucí v EU a jejími dceřinými podniky nebo společně dceřinými podniky mateřské finanční holdingové společnosti v EU nebo mateřské smíšené finanční holdingové společnosti v EU, aby rozhodly, zda požadované svolení udělit, a případně určily podmínky, kterým by toto svolení mělo podléhat;“

ii)třetí pododstavec se zrušuje;

b)odstavec 6 se nahrazuje tímto:

„6. Pokud mateřská instituce v EU a její dceřiné podniky, dceřiné podniky mateřské finanční holdingové společnosti v EU nebo dceřiné podniky mateřské smíšené finanční holdingové společnosti v EU používají přístup IRB podle článku 143 na jednotném základě, povolí příslušné orgány, aby kvalifikační kritéria stanovená v části třetí hlavě II kapitole 3 oddílu 6 splnily mateřský podnik a jeho dceřiné podniky společně způsobem, který je v souladu se strukturou skupiny a jejími systémy, postupy a metodikami řízení rizik.“;

8)v čl. 27 odst. 1 písm. a) se zrušuje bod v);

9)v článku 34 se doplňují nové pododstavce, které znějí:

„Odchylně od prvního pododstavce tohoto článku mohou instituce za mimořádných okolností, jejichž existenci určí stanovisko orgánu EBA, snížit celkové dodatečné úpravy ocenění při výpočtu celkové částky, která má být odečtena od kmenového kapitálu tier 1.

Pro účely poskytnutí stanoviska uvedeného v druhém pododstavci sleduje EBA tržní podmínky s cílem posoudit, zda nastaly mimořádné okolnosti, a okamžitě náležitě informuje Komisi.

EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění ukazatelů a podmínek, které použije k určení mimořádných okolností uvedených v druhém pododstavci, a pro upřesnění snížení celkových souhrnných dodatečných úprav ocenění podle uvedeného pododstavce.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do [Úřad pro publikace: vložte datum = 2 roky po vstupu tohoto nařízení v platnost].

Na Komisi je přenesena pravomoc doplnit toto nařízení přijetím regulačních technických norem uvedených ve třetím pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.“;

10)článek 36 se mění takto:

a)v odstavci 1 se písmeno d) nahrazuje tímto:

„d)    u institucí, které počítají objemy rizikově vážených expozic pomocí přístupu založeného na interním ratingu (přístup IRB), případný schodek podle IRB vypočítaný v souladu s článkem 159;“

b)v odst. 1 písm. k) se zrušuje bod v);

11)v čl. 46 odst. 1 písm. a) se bod ii) nahrazuje tímto:

„ii)    odpočtů uvedených v čl. 36 odst. 1 písm. a) až g), písm. k) bodů ii), iii) a iv) a písm. l), m) a n), s výjimkou částky, která má být odečtena za odložené daňové pohledávky závislé na budoucím zisku a vyplývající z přechodných rozdílů;“

12)v článku 48 se odstavec 1 mění takto:

a)v písmeni a) se bod ii) nahrazuje tímto:

„ii) čl. 36 odst. 1 písm. a) až h), písm. k) bodů ii), iii) a iv) a písm. l), m) a n), s výjimkou odložených daňových pohledávek závislých na budoucím zisku a vyplývajících z přechodných rozdílů;“

b)v písmeni b) se bod ii) nahrazuje tímto:

„ii) čl. 36 odst. 1 písm. a) až h), písm. k) bodů ii), iii) a iv) a písm. l), m) a n), s výjimkou odložených daňových pohledávek závislých na budoucím zisku a vyplývajících z přechodných rozdílů.“;

13)v článku 49 se odstavec 4 nahrazuje tímto:

„4. Účasti, u nichž se v souladu s odstavcem 1 neprovádí odpočet, se považují za expozice a jsou rizikově váženy v souladu s částí třetí hlavou II kapitolou 2.

Účasti, u nichž se v souladu s odstavcem 2 nebo 3 neprovádí odpočet, se považují za expozice a podléhají rizikové váze 100 %.“;

14)v čl. 60 odst. 1 písm. a) se bod ii) nahrazuje tímto:

„ii) čl. 36 odst. 1 písm. a) až g), písm. k) bodů ii), iii) a iv) a písm. l), m) a n), s výjimkou odložených daňových pohledávek závislých na budoucím zisku a vyplývajících z přechodných rozdílů;“

15)v článku 62 se první pododstavec písm. d) nahrazuje tímto:

„d) u institucí, které počítají objem rizikově vážených expozic podle části třetí hlavy II kapitoly 3, případný přebytek podle IRB bez zohlednění daňových účinků vypočítaný podle článku 159 do výše 0,6 % objemu rizikově vážených expozic vypočítaného podle části třetí hlavy II kapitoly 3.“;

16)v čl. 70 odst. 1 písm. a) se bod ii) nahrazuje tímto:

„ii) čl. 36 odst. 1 písm. a) až g), písm. k) bodů ii), iii) a iv) a písm. l), m) a n), s výjimkou částky, která má být odečtena za odložené daňové pohledávky závislé na budoucím zisku a vyplývající z přechodných rozdílů;“

17)v čl. 72b odst. 3 prvním pododstavci se návětí nahrazuje tímto:

„Orgán příslušný k řešení krize může povolit, aby vedle závazků uvedených v odstavci 2 tohoto článku byly za nástroje způsobilých závazků považovány i závazky do souhrnné hodnoty, která nepřesahuje 3,5 % celkového objemu rizikové expozice vypočítaného v souladu s čl. 92 odst. 3, pokud:“;

18)v čl. 72i odst. 1 písm. a) se bod ii) nahrazuje tímto:

„ii) čl. 36 odst. 1 písm. a) až g), písm. k) bodů ii), iii) a iv) a písm. l), m) a n), s výjimkou částky, která má být odečtena za odložené daňové pohledávky závislé na budoucím zisku a vyplývající z přechodných rozdílů;“

19)v čl. 84 odst. 1 se písmeno a) nahrazuje tímto:

„a)kmenový kapitál tier 1 dceřiného podniku minus nižší z těchto hodnot:

i)výše kmenového kapitálu tier 1 daného dceřiného podniku, která se požaduje pro hromadné splnění:

–je-li dceřiný podnik institucí, požadavku stanoveného v čl. 92 odst. 1 písm. a), požadavků uvedených v článcích 458 a 459, specifických požadavků na kapitál uvedených v článku 104 směrnice 2013/36/EU, požadavku kombinovaných kapitálových rezerv ve smyslu čl. 128 bodu 6 uvedené směrnice nebo případně jakýchkoli místních předpisů v oblasti dohledu ve třetích zemích, pokud jsou tyto požadavky stanoveny pro kmenový kapitál tier 1,

–je-li dceřiný podnik investičním podnikem, požadavku stanoveného v článku 11 nařízení (EU) 2019/2033, specifických kapitálových požadavků uvedených v čl. 39 odst. 2 písm. a) směrnice (EU) 2019/2034 nebo případně jakýchkoli místních předpisů v oblasti dohledu ve třetích zemích, pokud jsou tyto požadavky stanoveny pro kmenový kapitál tier 1;

ii)výše konsolidovaného kmenového kapitálu tier 1, která se vztahuje k danému dceřinému podniku a která se požaduje na konsolidovaném základě pro hromadné splnění požadavku stanoveného v čl. 92 odst. 1 písm. a), požadavků uvedených v článcích 458 a 459, specifických požadavků na kapitál uvedených v článku 104 směrnice 2013/36/EU a požadavku kombinovaných kapitálových rezerv ve smyslu čl. 128 bodu 6 uvedené směrnice;“

20)v čl. 85 odst. 1 se písmeno a) nahrazuje tímto:

„a)kapitál tier 1 dceřiného podniku minus nižší z těchto hodnot:

i)výše kapitálu tier 1 dceřiného podniku, která se požaduje pro hromadné splnění:

–je-li dceřiný podnik institucí, požadavku stanoveného v čl. 92 odst. 1 písm. b), požadavků uvedených v článcích 458 a 459, specifických požadavků na kapitál uvedených v článku 104 směrnice 2013/36/EU, požadavku kombinovaných kapitálových rezerv ve smyslu čl. 128 bodu 6 uvedené směrnice nebo případně jakýchkoli místních předpisů v oblasti dohledu ve třetích zemích, pokud jsou tyto požadavky stanoveny pro kapitál tier 1,

–je-li dceřiný podnik investičním podnikem, požadavku stanoveného v článku 11 nařízení (EU) 2019/2033, specifických kapitálových požadavků uvedených v čl. 39 odst. 2 písm. a) směrnice (EU) 2019/2034 nebo případně jakýchkoli místních předpisů v oblasti dohledu ve třetích zemích, pokud jsou tyto požadavky stanoveny pro kapitál tier 1;

ii)výše konsolidovaného kapitálu tier 1, která se vztahuje k danému dceřinému podniku a která se požaduje na konsolidovaném základě pro hromadné splnění požadavku stanoveného v čl. 92 odst. 1 písm. b), požadavků uvedených v článcích 458 a 459, specifických požadavků na kapitál uvedených v článku 104 směrnice 2013/36/EU a požadavku kombinovaných kapitálových rezerv ve smyslu čl. 128 bodu 6 uvedené směrnice;“

21)vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 88b
Podniky ve třetích zemích

Pro účely této hlavy II se pojmy „investiční podnik“ a „instituce“ rozumí rovněž podniky usazené ve třetích zemích, které by v případě, že by byly usazeny v Unii, spadaly do definice těchto pojmů v čl. 4 odst. 1 bodech 2 a 3.“;

22)v článku 89 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1. Kvalifikovaná účast, jejíž výše přesahuje 15 % použitelného kapitálu instituce, se řídí ustanoveními odstavce 3, pokud se jedná o účast v podniku, který není subjektem finančního sektoru.“;

23)článek 92 se mění takto:

a)odstavce 3 a 4 se nahrazují tímto:

„3. Celkový objem rizikové expozice se vypočítá takto:

a)samostatná instituce v EU a pro účely splnění povinností podle tohoto nařízení na základě své konsolidované situace v souladu s částí první hlavou II kapitolou 2 mateřská instituce v EU, mateřská finanční holdingová společnost v EU a mateřská smíšená finanční holdingová společnost v EU vypočítají celkový objem rizikové expozice takto:

kde:

TREA    = celkový objem rizikové expozice subjektu;

U-TREA    = celkový objem rizikové expozice subjektu nepodléhající minimální úrovni vypočítaný v souladu s odstavcem 4;

S-TREA    = standardizovaný celkový objem rizikové expozice subjektu vypočítaný v souladu s odstavcem 5;

x    = 72,5 %;

b)pro účely stanovené v bodech i) a ii) se celkový objem rizikové expozice vypočítá v souladu s odstavcem 6:

i)v případě samostatné dceřiné instituce v členském státě pro účely splnění povinností podle tohoto nařízení na individuálním základě;

ii)v případě mateřské instituce v členském státě mateřská finanční holdingová společnost v členském státě nebo mateřská smíšená finanční holdingová společnost v členském státě pro účely splnění povinností podle tohoto nařízení na základě své konsolidované situace;

c)pro účely splnění povinností podle tohoto nařízení na individuálním základě je celkovým objemem rizikové expozice instituce, která není samostatnou institucí v EU ani samostatnou dceřinou institucí v členském státě, celkový objem rizikové expozice nepodléhající minimální úrovni vypočítaný v souladu s odstavcem 4.

4. Celkový objem rizikové expozice nepodléhající minimální úrovni se vypočítá jako součet hodnot v písmenech a) až f) tohoto odstavce po zohlednění odstavce 7:

a)objemy rizikově vážených expozic pro úvěrové riziko, včetně rizika protistrany, a riziko rozmělnění vypočítané v souladu s hlavou II a článkem 379 pro všechny obchodní činnosti instituce, s výjimkou objemů rizikově vážených expozic pro riziko protistrany z transakcí zahrnutých do obchodního portfolia instituce;

b)požadavky na kapitál pro transakce zahrnuté do obchodního portfolia instituce:

i)k tržnímu riziku, vypočítané v souladu s hlavou IV této části;

ii)pro velké expozice přesahující limity stanovené v článcích 395 až 401, pokud je instituci povoleno tyto limity překročit, jak je určeno v souladu s částí čtvrtou;

c)požadavky na kapitál k tržnímu riziku, vypočítané v souladu s hlavou IV této části pro všechny obchodní činnosti, které jsou vystaveny měnovému nebo komoditnímu riziku;

ca)požadavky na kapitál pro vypořádací riziko, vypočítané v souladu s hlavou V této části s výjimkou článku 379;

d)požadavky na kapitál k riziku úvěrové úpravy v ocenění, vypočítané v souladu s hlavou VI této části;

e)požadavky na kapitál k operačnímu riziku, vypočítané v souladu s hlavou III této části;

f)objemy rizikově vážených expozic pro riziko protistrany vyplývající z transakcí zahrnutých do obchodního portfolia instituce pro následující typy transakcí a dohod, vypočítané v souladu s hlavou II této části:

i)kontrakty uvedené v příloze II a úvěrové deriváty;

ii)repo obchody, půjčky či výpůjčky cenných papírů nebo komodit založené na cenných papírech nebo komoditách;

iii)maržové obchody založené na cenných papírech nebo komoditách;

iv)transakce s delší dobou vypořádání.“;

b)doplňují se nové odstavce, které znějí:

„5. Standardizovaný celkový objem rizikové expozice se vypočítá jako součet hodnot v odst. 4 písm. a) až f) po zohlednění odstavce 7 a následujících požadavků:

a)objemy rizikově vážených expozic pro úvěrové riziko a riziko rozmělnění podle odst. 4 písm. a) a pro riziko protistrany vyplývající z transakcí zahrnutých do obchodního portfolia podle písmene f) uvedeného odstavce se vypočítají bez použití kteréhokoli z těchto přístupů:

i)metody interních modelů pro rámcové dohody o započtení uvedené v článku 221;

ii)přístupu založeného na interním ratingu stanoveného v kapitole 3;

iii)přístupu k sekuritizaci založeného na interním ratingu (SEC-IRBA) uvedeného v článcích 258 až 260 a metody interního hodnocení (IAA) uvedené v článku 265;

iv)přístupu stanoveného v této části hlavě II kapitole 6 oddílu 6;

b)požadavky na kapitál k tržnímu riziku pro transakce zahrnuté do obchodního portfolia podle odst. 3 písm. b) bodu i) a pro všechny příslušné obchodní činnosti, které jsou vystaveny měnovému riziku nebo komoditnímu riziku podle písmene c) uvedeného odstavce, se vypočítají bez použití přístupu založeného na alternativním interním modelu stanoveného v části třetí hlavě IV kapitole 1b.

6. Celkový objem rizikové expozice subjektu „i“ pro účely stanovené v odst. 3 písm. b) se vypočítá takto:

kde:

i    = index označující daný subjekt;

TREAi    = celkový objem rizikové expozice subjektu i;

U-TREAi = celkový objem rizikové expozice subjektu i nepodléhající minimální úrovni vypočítaný v souladu s odstavcem 4;

DIkonso    = kladný rozdíl mezi celkovým objemem rizikové expozice a celkovým objemem rizikové expozice nepodléhajícím minimální úrovni pro konsolidovanou situaci mateřské instituce v EU, mateřské finanční holdingové společnosti v EU nebo mateřské smíšené finanční holdingové společnosti v EU skupiny, jejíž součástí je subjekt i, vypočítaný takto:

kde:

U-TREA    = celkový objem rizikové expozice nepodléhající minimální úrovni vypočítaný v souladu s odstavcem 4 pro danou mateřskou instituci v EU, mateřskou finanční holdingovou společnost v EU nebo mateřskou smíšenou finanční holdingovou společnost v EU na základě její konsolidované situace;

TREA    = celkový objem rizikové expozice vypočítaný v souladu s odst. 3 písm. a) pro danou mateřskou instituci v EU, mateřskou finanční holdingovou společnost v EU nebo mateřskou smíšenou finanční holdingovou společnost v EU na základě její konsolidované situace.

Příspkonsoi    = příspěvek subjektu i vypočítaný takto:

kde:

j    = index označující všechny subjekty, které jsou součástí téže skupiny jako subjekt i pro konsolidovanou situaci mateřské instituce v EU, mateřské finanční holdingové společnosti v EU nebo mateřské smíšené finanční holdingové společnosti v EU;

U-TREAj    = celkový objem rizikové expozice nepodléhající minimální úrovni vypočítaný subjektem j v souladu s odstavcem 4 na základě jeho konsolidované situace, nebo v případě, že je subjekt j samostatnou dceřinou institucí v členském státě, na individuálním základě;

F-TREAj    = celkový objem rizikové expozice subjektu j podléhající minimální úrovni vypočítaný na základě jeho konsolidované situace takto:

kde:

   = celkový objem rizikové expozice podléhající minimální úrovni vypočítaný subjektem j na základě jeho konsolidované situace, nebo v případě, že je subjekt j samostatnou dceřinou institucí v členském státě, na individuálním základě;

   = standardizovaný celkový objem rizikové expozice vypočítaný v souladu s odstavcem 5 subjektem j na základě jeho konsolidované situace, nebo v případě, že je subjekt j samostatnou dceřinou institucí v členském státě, na individuálním základě;

x    = 72,5 %.

7. Na výpočty celkového objemu rizikové expozice nepodléhajícího minimální úrovni uvedené v odstavci 4 a objemu standardizované rizikové expozice uvedené v odstavci 5 se použijí tato ustanovení:

a)požadavky na kapitál uvedené v odst. 4 písm. c), ca), d) a e) zahrnují požadavky vyplývající ze všech obchodních činností instituce;

b)instituce vynásobí požadavky na kapitál stanovené v odst. 4 písm. b) až e) číslem 12,5.“;

24)v čl. 92a odst. 1 se písmeno a) nahrazuje tímto:

„a) na riziku založený poměr ve výši 18 %, představující kapitál a způsobilé závazky instituce vyjádřené jako procento celkového objemu rizikové expozice vypočítaného podle čl. 92 odst. 3;“

25)v článku 102 se odstavec 4 nahrazuje tímto:

„4. Pro účely výpočtu kapitálových požadavků k tržnímu riziku v souladu s přístupem uvedeným v čl. 325 odst. 1 písm. b) se pozice v obchodním portfoliu přiřazují obchodním útvarům vytvořeným v souladu s článkem 104b.“;

26)článek 104 se nahrazuje tímto:

„Článek 104
Zařazení do obchodního portfolia

1. Instituce musí mít zavedeny jasně definované zásady a postupy pro určování toho, které pozice se zařazují do obchodního portfolia pro výpočet jejich kapitálových požadavků v souladu s článkem 102 a s tímto článkem, přičemž zohlední schopnosti a praktiky dané instituce v oblasti řízení rizik. Instituce v plném rozsahu dokumentuje dodržování těchto zásad a postupů, podrobuje je nejméně jednou ročně vnitřnímu auditu a výsledky tohoto auditu zpřístupní příslušným orgánům.

2. Instituce zařadí do obchodního portfolia pozice v rámci těchto nástrojů:

a)nástrojů, které splňují kritéria pro zahrnutí do alternativního portfolia obchodování s korelací (ACTP) stanovená v čl. 325 odst. 6, 7 a 8;

b)nástrojů, které by vedly k čisté krátké úvěrové nebo akciové pozici v investičním portfoliu, s výjimkou vlastních závazků instituce, pokud tyto pozice nesplňují kritéria uvedená v odst. 2 písm. e);

c)nástrojů vyplývajících z příslibů k upisování cenných papírů, pokud se tyto přísliby vztahují pouze k cenným papírům, u nichž se očekává, že je instituce ke dni vypořádání skutečně koupí;

d)finančních aktiv nebo závazků jednoznačně klasifikovaných jako aktiva nebo závazky s obchodním účelem podle účetního rámce vztahujícího se na danou instituci;

e)nástrojů vyplývajících z činností tvorby trhu;

f)subjektů kolektivního investování držených se záměrem obchodovat, pokud splňují alespoň jednu z podmínek uvedených v odstavci 7;

g)kótovaných akcií;

h)transakcí s financováním cenných papírů souvisejících s obchodováním;

i)opcí nebo jiných derivátů vložených do vlastních závazků instituce nebo z jiných nástrojů v investičním portfoliu, které se vztahují k úvěrovému nebo akciovému riziku.

Pro účely písmene b) má instituce čistou krátkou akciovou pozici, pokud snížení ceny vlastního kapitálu vede k zisku instituce. Instituce má čistou krátkou úvěrovou pozici, pokud zvýšení úvěrového rozpětí nebo zhoršení úvěruschopnosti emitenta nebo skupiny emitentů vede k zisku instituce. Instituce průběžně sledují, zda nástroje vedou k čisté krátké úvěrové nebo akciové pozici v investičním portfoliu.

Pro účely bodu i) instituce oddělí vloženou opci od svého vlastního závazku nebo od jiného nástroje v investičním portfoliu, které se týkají úvěrového nebo akciového rizika, a v souladu s tímto článkem zařadí daný vlastní závazek nebo jiný nástroj do obchodního, resp. investičního portfolia.

3. Instituce nezařadí do obchodního portfolia pozice v rámci těchto nástrojů:

a)nástrojů určených pro uskladňování k sekuritizaci;

b)nástrojů souvisejících s držením nemovitostí;

c)nekótovaných akcií;

d)retailových úvěrových nástrojů a úvěrových nástrojů pro malé a střední podniky;

e)jiných subjektů kolektivního investování než subjektů uvedených v odst. 2 písm. f);

f)derivátových smluv a subjektů kolektivního investování s jedním nebo více podkladovými nástroji uvedenými v písmenech a) až d);

g)nástrojů držených k zajištění konkrétního rizika jedné nebo více pozic v rámci nástroje uvedeného v písmenech a) až f);

h)vlastních závazků instituce, pokud tyto nástroje nesplňují kritéria uvedená v odst. 2 písm. e).

4. Odchylně od odstavce 2 může instituce zařadit do investičního portfolia pozici v nástroji uvedeném v písmenech d) až i) uvedeného odstavce s výhradou souhlasu příslušného orgánu. Příslušný orgán souhlas udělí, pokud instituce k jeho spokojenosti prokázala, že pozice není držena se záměrem obchodovat ani nezajišťuje pozice držené se záměrem obchodovat.

5. Pokud instituce zařadí do obchodního portfolia pozici v jiném nástroji, než jsou nástroje uvedené v odst. 2 písm. a), b) nebo c), může příslušný orgán instituci vyzvat, aby předložila důkazy odůvodňující takové zařazení. Pokud instituce nepředloží vhodné důkazy, může příslušný orgán požadovat, aby tuto pozici přeřadila do investičního portfolia.

6. Pokud instituce zařadí do investičního portfolia pozici v jiném nástroji, než jsou nástroje uvedené v odstavci 3, může příslušný orgán instituci vyzvat, aby předložila důkazy odůvodňující takové zařazení. Pokud instituce nepředloží vhodné důkazy, může příslušný orgán požadovat, aby tuto pozici přeřadila do obchodního portfolia.

7. Instituce zařadí do obchodního portfolia pozici v subjektu kolektivního investování, která je držena se záměrem obchodovat, pokud instituce splňuje jednu z těchto podmínek:

a)instituce je schopna získat dostatečné informace o jednotlivých podkladových expozicích CIU;

b)instituce není schopna získat dostatečné informace o jednotlivých podkladových expozicích CIU, ale zná obsah oprávnění CIU a je schopna získat denní cenové kotace pro daný CIU.

8. EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro další upřesnění postupu, který instituce použijí pro výpočet a sledování čistých krátkých úvěrových nebo akciových pozic v investičním portfoliu podle odst. 2 písm. b).

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do [Úřad pro publikace: vložte datum = 24 měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost].

Na Komisi je přenesena pravomoc doplnit toto nařízení přijetím regulačních technických norem uvedených v prvním pododstavci postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.“;

27)článek 104a se mění takto:

a)v odstavci 1 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

„EBA sleduje spektrum postupů v oblasti dohledu a do 28. června 2024 vydá pokyny o tom, co znamenají výjimečné okolnosti pro účely prvního pododstavce a odstavce 5. Tyto pokyny se přijímají v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010. Dokud EBA tyto obecné pokyny nevydá, příslušné orgány vyrozumí EBA o svém rozhodnutí, zda udělí instituci svolení k reklasifikaci pozice podle odstavce 2 tohoto článku, a k tomuto rozhodnutí poskytnou důvody.“;

b)odstavec 5 se nahrazuje tímto:

„5. Reklasifikace pozice v souladu s tímto článkem je neodvolatelná, s výjimkou výjimečných okolností uvedených v odstavci 1.“;

c)doplňuje se nový odstavec, který zní:

„6. Odchylně od odstavce 1 může instituce reklasifikovat pozici v investičním portfoliu na pozici v obchodním portfoliu v souladu s čl. 104 odst. 2 písm. d), aniž by potřebovala svolení příslušného orgánu. V takovém případě se na instituci i nadále vztahují požadavky stanovené v odstavcích 3 a 4. Instituce neprodleně uvědomí příslušný orgán, pokud k takové reklasifikaci došlo.“;

28)článek 104b se mění takto:

a)odstavec 1 se nahrazuje tímto:

„1. Pro účely výpočtu kapitálových požadavků k tržnímu riziku v souladu s přístupem uvedeným v čl. 325 odst. 1 písm. b) instituce vytvoří obchodní útvary a přiřadí každou ze svých pozic v obchodním portfoliu a svých pozic v investičním portfoliu uvedených v odstavcích 5 a 6 jednomu z těchto obchodních útvarů. Pozice v obchodním portfoliu se přiřadí stejnému obchodnímu útvaru pouze tehdy, pokud jsou v souladu s dohodnutou obchodní strategií pro daný obchodní útvar a jsou důsledně řízeny a sledovány v souladu s odstavcem 2 tohoto článku.“;

b)doplňují se nové odstavce, které znějí:

„5. Pro výpočet kapitálových požadavků k tržnímu riziku instituce přiřadí každou ze svých pozic v investičním portfoliu, které jsou vystaveny měnovému nebo komoditnímu riziku, obchodním útvarům vytvořeným v souladu s odstavcem 1, které řídí rizika podobná těmto pozicím.

6. Odchylně od odstavce 5 mohou instituce při výpočtu kapitálových požadavků k tržnímu riziku vytvořit jeden nebo více obchodních útvarů, kterým přiřazují výhradně pozice v investičním portfoliu, které jsou vystaveny měnovému nebo komoditnímu riziku. Na tyto obchodní útvary se nevztahují požadavky stanovené v odstavcích 1, 2 a 3.“;

29)vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 104c
Postup při zajištění měnového rizika u kapitálových poměrů

1. Instituce, která záměrně převzala rizikovou pozici, aby se alespoň částečně zajistila vůči nepříznivým pohybům měnových kurzů u kteréhokoli ze svých kapitálových poměrů uvedených v čl. 92 odst. 1 písm. a), b) a c), může se svolením příslušných orgánů vyloučit tuto rizikovou pozici z kapitálových požadavků k měnovému riziku stanovených v čl. 325 odst. 1 za předpokladu, že jsou splněny všechny tyto podmínky:

a)maximální objem rizikové pozice, která je vyloučena z kapitálových požadavků k tržnímu riziku, je omezen na objem rizikové pozice neutralizující citlivost kteréhokoli z daných kapitálových poměrů na nepříznivé pohyby směnných kurzů;

b)riziková pozice je vyloučena z kapitálových požadavků k tržnímu riziku po dobu nejméně šesti měsíců;

c)instituce zavedla vhodný rámec řízení rizik pro zajištění vůči nepříznivým pohybům směnných kurzů u kteréhokoli ze svých kapitálových poměrů, včetně jasné zajišťovací strategie a struktury řízení;

d)instituce poskytla příslušným orgánům odůvodnění pro vyloučení rizikové pozice z kapitálových požadavků k tržnímu riziku, podrobnosti o této rizikové pozici a částku, která má být z kapitálových požadavků k tržnímu riziku vyloučena.

2. Jakékoli vyloučení rizikových pozic z kapitálových požadavků k tržnímu riziku v souladu s odstavcem 1 se uplatňuje konzistentně.

3. Příslušné orgány schvalují veškeré změny, které instituce provede ve vztahu k rámci řízení rizik uvedenému v odst. 1 písm. c) a ve vztahu k podrobnostem o rizikových pozicích uvedeným v odst. 1 písm. d).

4. EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem, v nichž upřesní:

a)rizikové pozice, které instituce může záměrně převzít, aby se alespoň částečně zajistila vůči nepříznivým pohybům směnných kurzů u kteréhokoli ze svých kapitálových poměrů uvedených v odst. 1 prvním pododstavci;

b)jak stanovit maximální částku uvedenou v odst. 1 písm. a) a způsob, jakým instituce tuto částku vyloučí u jednotlivých přístupů uvedených v čl. 325 odst. 1;

c)kritéria, která musí splňovat rámec instituce pro řízení rizik uvedený v odst. 1 písm. c), aby mohl být považován za vhodný pro účely tohoto článku.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do [Úřad pro publikace: vložte datum = 2 roky po vstupu tohoto nařízení v platnost].

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.“;

30)článek 106 se mění takto:

a)v odstavci 3 se poslední pododstavec nahrazuje tímto:

„Vnitřní zajištění uznané v souladu s prvním pododstavcem i úvěrový derivát uzavřený s třetí stranou jsou pro výpočet kapitálových požadavků k tržnímu riziku zahrnuty do obchodního portfolia. Pro výpočet kapitálových požadavků k tržnímu riziku za použití přístupu stanoveného v čl. 325 odst. 1 písm. b) se obě pozice přiřadí témuž obchodnímu útvaru vytvořenému v souladu s čl. 104b odst. 1, který řídí podobná rizika.“;

b)v odstavci 4 se poslední pododstavec nahrazuje tímto:

„Vnitřní zajištění uznané v souladu s prvním pododstavcem i akciový derivát uzavřený se způsobilou třetí stranou poskytující zajištění jsou pro účely výpočtu kapitálových požadavků k tržnímu riziku zahrnuty do obchodního portfolia. Pro účely výpočtu kapitálových požadavků k tržnímu riziku za použití přístupu stanoveného v čl. 325 odst. 1 písm. b) se obě pozice přiřadí témuž obchodnímu útvaru vytvořenému v souladu s čl. 104b odst. 1, který řídí podobná rizika.“;

c)odstavec 5 se nahrazuje tímto:

„5. Pokud instituce zajišťuje expozice úrokového rizika v investičním portfoliu pomocí pozice v úrokovém riziku zařazené do jejího obchodního portfolia, považuje se tato pozice v úrokovém riziku pro posouzení úrokového rizika plynoucího z investičních pozic v souladu s články 84 a 98 směrnice 2013/36/EU za vnitřní zajištění, jsou-li splněny tyto podmínky:

a)pro výpočet kapitálových požadavků k tržnímu riziku za použití přístupů uvedených v čl. 325 odst. 1 písm. a), b) a c) byla pozice v úrokovém riziku zařazena do samostatného portfolia odděleného od ostatních pozic v obchodním portfoliu, jehož obchodní strategie je určena výhradně k řízení a zmírnění tržního rizika vnitřního zajištění expozice úrokového rizika; za tímto účelem;

b)pro účely výpočtu kapitálových požadavků k tržnímu riziku za použití přístupů uvedených v čl. 325 odst. 1 písm. b) byla pozice přiřazena obchodnímu útvaru vytvořenému v souladu s článkem 104b, jehož obchodní strategie je určena výhradně k řízení a zmírnění tržního rizika vnitřního zajištění expozice úrokového rizika;

c)instituce plně zdokumentovala, jak pozice zmírňuje úrokové riziko vyplývající z pozic v investičním portfoliu pro účely požadavků stanovených v článcích 84 a 98 směrnice 2013/36/EU.“;

d)vkládají se nové odstavce, které znějí:

„5a. Pro účely odst. 5 písm. a) může instituce do uvedeného portfolia zařadit i jiné pozice v úrokovém riziku otevřené s třetími stranami nebo se svým vlastním obchodním portfoliem, pokud daná instituce tržní riziko těchto pozic v úrokovém riziku otevřených s vlastním obchodním portfoliem dokonale kompenzuje otevřením opačných pozic v úrokovém riziku s třetími stranami.

5b. Na obchodní útvar uvedený v odst. 5 písm. b) se vztahují tyto požadavky:

a)tento obchodní útvar může zahrnovat jiné pozice v úrokovém riziku otevřené se třetími stranami nebo s jinými obchodními útvary instituce, pokud tyto pozice splňují požadavky na zahrnutí do obchodního portfolia podle článku 104 a tyto jiné obchodní útvary dokonale kompenzují tržní riziko těchto jiných pozic úrokového rizika otevřením opačných pozic v úrokovém riziku s třetími stranami;

b)tomuto obchodnímu útvaru nejsou přiřazeny žádné jiné pozice v obchodním portfoliu než ty, které jsou uvedeny v písmeni a);

c)odchylně od článku 104b se na tento obchodní útvar nevztahují požadavky stanovené v odstavcích 1, 2 a 3 uvedeného článku.

e)odstavce 6 a 7 se nahrazují tímto:

„6. Kapitálové požadavky k tržnímu riziku všech pozic zařazených do samostatného portfolia podle odst. 5 písm. a) nebo přiřazených obchodnímu útvaru podle písm. b) uvedeného odstavce se vypočítají samostatně a doplňují kapitálové požadavky pro ostatní pozice v obchodním portfoliu.

7. Pokud instituce zajišťuje expozici vůči riziku CVA pomocí derivátového nástroje otevřeného s vlastním obchodním portfoliem, považuje se pozice v tomto derivátovém nástroji za vnitřní zajištění expozice vůči riziku CVA pro účely výpočtu kapitálových požadavků k rizikům CVA v souladu s přístupy stanovenými v článcích 383 nebo 384, jsou-li splněny tyto podmínky:

a)derivátová pozice je uznána jako způsobilé zajištění v souladu s článkem 386;

b)pokud se na derivátovou pozici vztahuje kterýkoli z požadavků stanovených v čl. 325c odst. 2 písm. b) nebo c) nebo v čl. 325e odst. 1 písm. c), instituce dokonale kompenzuje tržní riziko dané derivátové pozice otevřením opačných pozic s třetími stranami.

Opačná pozice vnitřního zajištění v obchodním portfoliu uznaná v souladu s prvním pododstavcem se pro výpočet kapitálových požadavků k tržnímu riziku zahrne do obchodního portfolia instituce.“;

31)v článku 107 se odstavce 1, 2 a 3 nahrazují tímto:

„1. Pro výpočet objemů svých rizikově vážených expozic pro účely čl. 92 odst. 4 písm. a) a f) použijí instituce buď standardizovaný přístup uvedený v kapitole 2, nebo je-li to povoleno příslušnými orgány v souladu s článkem 143, přístup založený na interním ratingu uvedený v kapitole 3.

2. V případě obchodních expozic vůči ústřední protistraně a v případě příspěvků do fondu pro riziko selhání ústřední protistrany použijí instituce pro výpočet objemů svých rizikově vážených expozic pro účely čl. 92 odst. 4 písm. a) a f) postup stanovený v kapitole 6 oddíle 9. V případě všech ostatních druhů expozic vůči ústřední protistraně zachází instituce s těmito expozicemi takto:

a)v případě všech ostatních druhů expozic vůči způsobilé ústřední protistraně jako s expozicemi vůči institucím;

b)v případě všech ostatních druhů expozic vůči nezpůsobilé ústřední protistraně jako s expozicemi vůči podnikům.

3. Pro účely tohoto nařízení se s expozicemi vůči investičním podnikům ze třetích zemí a s expozicemi vůči úvěrovým institucím ze třetích zemí a s expozicemi vůči clearingovým systémům a burzám ze třetích zemí, jakož i s expozicemi vůči finančním institucím ze třetích zemí, které jsou povoleny orgány třetích zemí, podléhají jejich dohledu a řídí se obezřetnostními požadavky, které jsou co do důslednosti srovnatelné s požadavky uplatňovanými vůči institucím, zachází jako s expozicemi vůči institucím pouze tehdy, pokud třetí země uplatňuje na tento subjekt obezřetnostní a dohledové požadavky, které jsou přinejmenším rovnocenné požadavkům uplatňovaným v Unii.“;

32)článek 108 se nahrazuje tímto:

„Článek 108
Použití technik snižování úvěrového rizika v rámci standardizovaného přístupu a přístupu IRB pro úvěrové riziko a pro riziko rozmělnění

1. Pro expozici, na niž instituce použije standardizovaný přístup uvedený v kapitole 2 nebo na niž použije přístup IRB uvedený v kapitole 3, avšak bez použití svých vlastních odhadů ztrátovosti ze selhání (LGD) podle článku 143, může instituce při výpočtu objemů rizikově vážených expozic pro účely čl. 92 odst. 4 písm. a) a f) nebo případně výše očekávaných ztrát (EL) pro účely výpočtu stanoveného v čl. 36 odst. 1 písm. d) a čl. 62 písm. c) zohlednit vliv FCP v souladu s kapitolou 4.

2. Pro expozici, na niž instituce použije přístup IRB s použitím vlastních odhadů LGD podle článku 143, může u objemů rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát zohlednit vliv FCP v souladu s kapitolou 3.

2a. Pokud instituce použije přístup IRB s použitím vlastních odhadů LGD podle článku 143 jak na původní expozici, tak na srovnatelné přímé expozice vůči poskytovateli zajištění, může u objemů rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát zohlednit vliv UFCP v souladu s kapitolou 3. Ve všech ostatních případech může instituce u objemů rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát zohlednit vliv UFCP v souladu s kapitolou 4.

3. Za podmínek stanovených v odstavci 4 lze retailové úvěry pro účely části třetí hlavy II kapitol 2, 3 a 4 považovat za expozice zajištěné obytnou nemovitostí namísto toho, aby se s nimi zacházelo jako se zaručenými expozicemi, pokud jsou v členském státě u těchto retailových úvěrů splněny tyto podmínky:

a)většina úvěrů fyzickým osobám na nákup obytných nemovitostí v tomto členském státě není poskytována v právní formě zástavního práva k nemovitosti;

b)většina úvěrů fyzickým osobám na nákup obytných nemovitostí v tomto členském státě je zaručena ručitelem s úvěrovým hodnocením vypracovaným určenou externí ratingovou agenturou, které odpovídá stupni úvěrové kvality 1 nebo 2, který je povinen splatit instituci částku v plné výši v případě selhání původního dlužníka;

c)instituce je oprávněna zřídit zástavní právo k dané obytné nemovitosti v případě selhání ručitele uvedeného v písmeni b).

Příslušné orgány informují orgán EBA, pokud jsou podmínky uvedené v písmenech a), b) a c) na území států v jejich jurisdikci splněny, a uvedou jména ručitelů způsobilých pro toto zacházení, kteří splňují podmínky tohoto odstavce a odstavce 4.

EBA zveřejní seznam všech těchto způsobilých ručitelů na svých internetových stránkách a každoročně tento seznam aktualizuje.

4. Pro účely odstavce 3 lze s úvěry stanovenými v uvedeném odstavci zacházet jako s expozicemi zajištěnými obytnou nemovitostí namísto toho, aby s nimi bylo zacházeno jako se zaručenými expozicemi, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:

a)expozice, s níž se zachází podle standardizovaného přístupu, splňuje všechny požadavky pro zařazení do kategorie expozic „expozice zajištěné nemovitostmi“ podle standardizovaného přístupu v souladu s články 124 a 125 s tou výjimkou, že instituce poskytující úvěr nedrží k obytné nemovitosti zástavní právo;

b)expozice, s níž se zachází podle přístupu IRB, splňuje všechny požadavky pro zařazení do kategorie expozic „retailové expozice zajištěné obytnou nemovitostí“ podle IRB uvedené v čl. 147 odst. 2 písm. b) bodě ii) s tou výjimkou, že instituce poskytující úvěr nedrží k nemovitosti zástavní právo;

c)obytná nemovitost nesmí být v době poskytnutí úvěru zatížena zástavními právy a dlužník se smluvně zavázal, že bez souhlasu úvěrové instituce, která původně poskytla daný úvěr, žádné zástavní právo nezřídí;

d)ručitelem je způsobilý poskytovatel zajištění podle článku 201 a má úvěrové hodnocení vypracované externí ratingovou agenturou odpovídající stupni úvěrové kvality 1 nebo 2;

e)ručitelem je instituce nebo subjekt finančního sektoru, na něž se vztahují kapitálové požadavky alespoň rovnocenné požadavkům uplatňovaným na instituce nebo pojišťovny;

f)ručitel zřídil plně financovaný vzájemný záruční fond nebo odpovídající ochranu, aby mohly pojišťovny vstřebat ztráty z úvěrového rizika, jejichž nastavení je pravidelně přezkoumáváno příslušnými orgány a podléhá každoročnímu zátěžovému testování;

g)instituce je ze smlouvy a ze zákona oprávněna zřídit zástavní právo k obytné nemovitosti v případě selhání ručitele;

h)instituce, která se rozhodne využít možnosti stanovené v odstavci 3 pro daného způsobilého ručitele v rámci mechanismu uvedeného v odstavci 3, takto postupuje u všech svých retailových expozic zaručených tímto ručitelem v rámci uvedeného mechanismu.“;

33)vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 110a
Sledování smluvních ujednání, která nepředstavují přísliby

Instituce sledují smluvní ujednání, která splňují všechny podmínky uvedené v čl. 5 odst. 9 druhém pododstavci písm. a) až e), a ke spokojenosti příslušných orgánů doloží splnění všech těchto podmínek.“;

34)článek 111 se nahrazuje tímto:

„Článek 111
Hodnota expozice

„1. Hodnotou expozice položky aktiv se rozumí její účetní hodnota po specifických úpravách o úvěrové riziko v souladu s článkem 110, dodatečných úpravách ocenění v souladu s článkem 34 v souvislosti s transakcemi zahrnutými do investičního portfolia instituce, odečtení částek v souladu s čl. 36 odst. 1 písm. m) a dalším snížení kapitálu souvisejícím s danou položkou aktiv.

2. Hodnotou expozice podrozvahové položky uvedené v příloze I je tento procentní podíl nominální hodnoty položky po odečtení specifických úprav o úvěrové riziko v souladu s článkem 110 a částek odečtených v souladu s čl. 36 odst. 1 písm. m):

a)100 % u položek v koši 1;

b)50 % u položek v koši 2;

c)40 % u položek v koši 3;

d)20 % u položek v koši 4;

e)10 % u položek v koši 5.

3. Hodnotou expozice příslibu u podrozvahové položky podle odstavce 2 je nižší z následujících procentních podílů nominální hodnoty příslibu po odečtení specifických úprav o úvěrové riziko a částek odečtených v souladu s čl. 36 odst. 1 písm. m):

a)procentní podíl uvedený v odstavci 2, který se použije na položku, k níž se příslib vztahuje;

b)procentní podíl uvedený v odstavci 2, který se použije na daný druh příslibu.

4. U smluvních ujednání nabízených institucí, ale dosud nepřijatých klientem, která by se v případě přijetí klientem stala přísliby, a u smluvních ujednání, která by se považovala za přísliby, ale která splňují podmínky pro to, aby se s nimi nezacházelo jako s přísliby, se použije procentní podíl pro tento druh smluvního ujednání stanovený v souladu s odstavcem 2.

5. Pokud instituce používá komplexní metodu finančního kolaterálu uvedenou v článku 223, hodnota expozice cenných papírů nebo komodit prodaných, složených nebo zapůjčených v rámci repo obchodů nebo na základě půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit a maržových obchodů se zvýší o koeficient volatility příslušný pro takové cenné papíry nebo komodity v souladu s články 223 a 224.

6. Hodnota expozice derivátového nástroje uvedeného v příloze II se určí podle kapitoly 6, přičemž se zohlední dopady smluv o novaci a ostatních dohod o započtení podle uvedené kapitoly. Hodnota expozice repo obchodů, půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit, transakcí s delší dobou vypořádání a maržových obchodů se může určit buď v souladu s kapitolou 4, nebo kapitolou 6.

7. Pokud se na expozici vztahuje majetkové zajištění úvěrového rizika, může být hodnota expozice pozměněna v souladu s kapitolou 4.

8. EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem, v nichž upřesní:

a)kritéria, která instituce použijí k zařazování podrozvahových položek, s výjimkou položek již zahrnutých v příloze I, do košů 1 až 5 uvedených v příloze I;

b)faktory, které mohou omezit schopnost institucí zrušit nepodmíněně odvolatelné přísliby uvedené v příloze I;

c)postup pro informování orgánu EBA o klasifikaci používané institucí na jiné podrozvahové položky s podobnými riziky, jako jsou položky uvedené v příloze I.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do [Úřad pro publikace: vložte datum = 1 rok po vstupu tohoto nařízení v platnost].

Na Komisi je přenesena pravomoc doplnit toto nařízení přijetím regulačních technických norem uvedených v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.“;

35)v článku 112 se písmeno k) nahrazuje tímto:

„k) podřízené dluhové expozice;“

36)článek 113 se mění takto:

a)odstavec 1 se nahrazuje tímto:

„1. Pro výpočet objemů rizikově vážených expozic se na všechny expozice, pokud nejsou odečteny z kapitálu, použijí rizikové váhy v souladu s ustanoveními oddílu 2 na základě kategorie expozice, do níž jsou tyto expozice zařazeny, a v míře, která je stanovena v oddíle 2, na základě jejich úvěrové kvality. Úvěrovou kvalitu lze vymezit odkazem na úvěrová hodnocení vypracovaná externími ratingovými agenturami nebo úvěrová hodnocení vypracovaná exportními úvěrovými agenturami v souladu s oddílem 3. S výjimkou expozic zařazených do kategorií expozic stanovených v čl. 112 písm. a), b), c) a e), pokud hodnocení v souladu s čl. 79 písm. b) směrnice 2013/36/EU odráží vyšší rizikové charakteristiky než ty, které vyplývají z úvěrového hodnocení vypracovaného určenou externí ratingovou agenturou nebo exportní úvěrovou agenturou, přidělí instituce rizikovou váhu alespoň o jeden stupeň úvěrové kvality vyšší, než je riziková váha vyplývající z úvěrového hodnocení vypracovaného určenou externí ratingovou agenturou nebo exportní úvěrovou agenturou.“;

b)odstavec 3 se nahrazuje tímto:

„3. Pokud se na expozici vztahuje zajištění úvěrového rizika, lze hodnotu expozice nebo případně příslušnou rizikovou váhu této expozice změnit v souladu s touto kapitolou a kapitolou 4.“;

37)v článku 119 se zrušují odstavce 2 a 3;

38)v článku 120 se odstavce 1 a 2 nahrazují tímto:

„1. Expozicím, pro které je k dispozici úvěrové hodnocení vypracované určenou externí ratingovou agenturou, se přidělí riziková váha podle tabulky č. 3, která odpovídá úvěrovému hodnocení externí ratingové agentury v souladu s článkem 136.

Tabulka č. 3

2. Expozicím s původní splatností tři měsíce nebo kratší, pro které je k dispozici úvěrové hodnocení vypracované určenou externí ratingovou agenturou, a expozicím vznikajícím z pohybu zboží přes státní hranice s původní splatností šest měsíců nebo kratší, pro které je k dispozici úvěrové hodnocení vypracované určenou externí ratingovou agenturou, se přidělí riziková váha v souladu s tabulkou č. 4, která odpovídá úvěrovému hodnocení externí ratingové agentury v souladu s článkem 136.

Tabulka č. 4

39)článek 121 se nahrazuje tímto:

„Článek 121
Expozice vůči institucím bez úvěrového hodnocení

1. Expozice vůči institucím, pro které není k dispozici úvěrové hodnocení vypracované určenou externí ratingovou agenturou, se zařadí do jednoho z těchto stupňů:

a)jsou-li splněny všechny tyto podmínky, zařadí se expozice vůči institucím do stupně A:

i)instituce má dostatečnou schopnost plnit včas své finanční závazky, včetně splácení jistiny a úroků, po předpokládanou dobu trvání aktiv nebo expozic a bez ohledu na hospodářské cykly a obchodní podmínky;

ii)instituce splňuje nebo překračuje požadavek stanovený v čl. 92 odst. 1, specifické kapitálové požadavky uvedené v článku 104a směrnice 2013/36/EU, požadavek kombinovaných kapitálových rezerv ve smyslu čl. 128 bodu 6 směrnice 2013/36/EU a jakékoli rovnocenné nebo dodatečné místní požadavky v oblasti dohledu nebo regulace ve třetích zemích, pokud jsou tyto požadavky zveřejněny a mají být splněny ve vztahu ke kmenovému kapitálu tier 1, kapitálu tier 1 nebo kapitálu;

iii)informace o požadavcích uvedených v bodě ii) jsou zveřejněny nebo jinak zpřístupněny;

iv)hodnocení v souladu s článkem 79 směrnice 2013/36/EU neodhalilo, že by instituce nesplňovala podmínky stanovené v bodech i) a ii);

b)jsou-li splněny všechny uvedené podmínky a není-li splněna alespoň jedna z podmínek uvedených v písmeni a), zařadí se expozice vůči institucím do stupně B:

i)instituce je vystavena podstatnému úvěrovému riziku, včetně schopnosti splácet, která závisí na stabilních nebo příznivých hospodářských nebo obchodních podmínkách;

ii)instituce splňuje nebo překračuje požadavek stanovený v čl. 92 odst. 1, požadavky uvedené v článcích 458 a 459, specifické kapitálové požadavky uvedené v článku 104a směrnice 2013/36/EU a jakékoli rovnocenné nebo dodatečné místní požadavky v oblasti dohledu nebo regulace ve třetích zemích, pokud jsou tyto požadavky zveřejněny a mají být splněny ve vztahu ke kmenovému kapitálu tier 1, kapitálu tier 1 a kapitálu;

iii)informace o požadavcích uvedených v bodě ii) jsou zveřejněny nebo jinak zpřístupněny;

iv)hodnocení provedené v souladu s článkem 79 směrnice 2013/36/EU neodhalilo, že by instituce nesplňovala podmínky stanovené v bodech i) a ii).

Pro účely bodu ii) nezahrnují rovnocenné nebo dodatečné místní požadavky v oblasti dohledu nebo regulace kapitálové rezervy rovnocenné kapitálovým rezervám vymezeným v článku 128 směrnice 2013/36/EU;

c)pokud nejsou splněny podmínky pro zařazení do stupně A nebo stupně B nebo pokud je splněna kterákoli z následujících podmínek, zařadí se expozice vůči institucím do stupně C:

i)instituce vykazuje podstatná rizika selhání a má jen omezenou bezpečnostní marži;

ii)nepříznivé obchodní, finanční nebo hospodářské podmínky velmi pravděpodobně povedou nebo již vedly k neschopnosti instituce plnit své finanční závazky;

iii)v případě, že zákon stanoví pro instituci povinnost auditované účetní závěrky, externí auditor vydal v předchozích dvanácti měsících záporný výrok auditora nebo vyjádřil u účetních závěrek nebo auditovaných zpráv instituce podstatné pochybnosti o schopnosti instituce pokračovat v činnosti.

2. Expozicím zařazeným do stupně A, B nebo C v souladu s odstavcem 1 se přidělí riziková váha takto:

a)expozicím zařazeným do stupně A, B nebo C, které splňují některou z následujících podmínek, se přidělí riziková váha pro krátkodobé expozice v souladu s tabulkou č. 5:

i)expozice má původní splatnost tři měsíce nebo kratší;

ii)expozice má původní splatnost šest měsíců nebo kratší a vzniká z pohybu zboží přes státní hranice;

b)expozicím zařazeným do stupně A, které nejsou krátkodobé, se přidělí riziková váha 30 %, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:

i)expozice nesplňuje žádnou z podmínek stanovených v písmeni a);

ii)poměr kmenového kapitálu tier 1 instituce se rovná 14 % nebo je vyšší;

iii)pákový poměr instituce je vyšší než 5 %;

c)expozicím zařazeným do stupně A, B nebo C, které nesplňují podmínky uvedené v písmeni a) nebo b), se přidělí riziková váha v souladu s tabulkou č. 5.

Pokud expozice vůči instituci není denominována v národní měně jurisdikce, v níž má daná instituce sídlo, nebo pokud tato instituce vykázala úvěrový závazek na pobočce v jiném státě a tato expozice není v národní měně jurisdikce, v níž pobočka působí, riziková váha přidělená v souladu s písmeny a), b) nebo c) jiným expozicím, než jsou expozice se splatností jeden rok nebo kratší vyplývající ze samolikvidujících podmíněných položek souvisejících s obchodováním, které vznikají z pohybu zboží přes státní hranice, není nižší než riziková váha expozice vůči ústřední vládě země, kde má daná instituce sídlo.

Tabulka č. 5

“;

40)článek 122 se mění takto:

a)v odstavci 1 se tabulka č. 6 nahrazuje tímto:

„Tabulka č. 6

“;

b)odstavec 2 se nahrazuje tímto:

„Expozicím, pro které takové úvěrové hodnocení není k dispozici, se přidělí riziková váha 100 %.“;

41)vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 122a
Specializované úvěrové expozice

1. V rámci kategorie podnikových expozic uvedené v čl. 112 písm. g) instituce odděleně určují jako specializované úvěrové expozice expozice s těmito vlastnosti:

a)jedná se o expozici vůči subjektu, který byl speciálně vytvořen za účelem financování nebo řízení hmotných aktiv, nebo o expozici, která je z hospodářského hlediska s takovou expozicí srovnatelná;

b)expozice není zajištěna nemovitostí ani jinak nesouvisí s financováním nemovitostí;

c)smluvní ujednání upravující závazek související s expozicí poskytují instituci značný stupeň kontroly nad aktivy a příjmy, které tato aktiva vytvářejí;

d)primárním zdrojem splácení závazku souvisejícího s expozicí je příjem vytvářený aktivy, která jsou financována, nikoliv nezávislá schopnost samostatného podnikání.

2. Specializovaným úvěrovým expozicím, pro které je k dispozici přímo použitelné úvěrové hodnocení vypracované určenou externí ratingovou agenturou, se přidělí riziková váha v souladu s tabulkou č. 6aa:

Tabulka č. 6aa:

3. Specializovaným úvěrovým expozicím, pro které není k dispozici přímo použitelné úvěrové hodnocení, se přidělí riziková váha takto:

a)je-li účelem specializované úvěrové expozice financovat pořízení hmotného majetku, včetně lodí, letadel, družic, železničních vozů a flotil, a příjmy, které mají být vytvořeny těmito aktivy, plynou ve formě peněžních toků vytvářených konkrétními hmotnými aktivy, která byla financována a zastavena nebo postoupena věřiteli jednou nebo několika třetími stranami („expozice objektového financování“), použijí instituce tyto rizikové váhy:

i)80 %, pokud je expozice považována za vysoce kvalitní při zohlednění všech těchto kritérií:

–dlužník může splnit své finanční závazky i za krizových podmínek z důvodu existence všech těchto prvků:

·expozice přiměřená hodnotě dané expozice,

·konzervativní profil splácení expozice,

·úměrná zbývající životnost aktiv při úplném splacení expozice, nebo případně využití poskytovatele zajištění s vysokou úvěruschopností,

·riziko refinancování expozice dlužníka je nízké nebo dostatečně zmírněné úměrnou zbytkovou hodnotou aktiv nebo využitím poskytovatele zajištění s vysokou úvěruschopností,

·na dlužníka se vztahují smluvní omezení týkající se jeho činnosti a struktury financování,

·dlužník používá deriváty pouze pro účely snížení rizika,

·podstatná operační rizika jsou náležitě řízena,

–smluvní ujednání týkající se aktiv poskytují věřitelům vysoký stupeň ochrany, včetně těchto prvků:

·věřitelé mají právně vymahatelné právo v prvním pořadí na financovaná aktiva a případně na příjmy, které vytvářejí,

·existují smluvní omezení možnosti dlužníka cokoli u aktiva změnit, pokud by to mělo negativní dopad na jeho hodnotu,

·pokud se jedná o nedokončené aktivum, mají věřitelé právně vymahatelné právo v prvním pořadí k aktivům a podkladovým smlouvám o výstavbě,

–financovaná aktiva splňují všechny následující standardy pro řádný a efektivní provoz:

·technologie a konstrukce aktiva jsou testovány,

·byla získána všechna nezbytná povolení a oprávnění pro provoz aktiv,

·jedná-li se o nedokončené aktivum, dlužník má odpovídající ochranná opatření týkající se dohodnuté specifikace, rozpočtu a data dokončení aktiva, a to včetně silných záruk dokončení nebo zapojení zkušeného poskytovatele a odpovídajících smluvních ustanovení upravujících odpovídající náhradu škody;

ii)100 %, pokud se expozice nepovažuje za vysoce kvalitní podle bodu i);

b)je-li účelem specializované úvěrové expozice krátkodobé financování rezerv, zásob nebo pohledávek z komodit obchodovaných v obchodním systému, včetně ropy, kovů nebo plodin, a příjem, který mají tyto rezervy, zásoby nebo pohledávky vytvořit, má být výnosem z prodeje dané komodity („expozice komoditního financování“), použijí instituce rizikovou váhu 100 %;

c)je-li účelem specializované úvěrové expozice financovat projekt na vývoj nebo pořízení rozsáhlých, složitých a nákladných zařízení, včetně elektráren, chemických zpracovatelských závodů, dolů, dopravní infrastruktury, infrastruktury životního prostředí a telekomunikační infrastruktury, a příjem, který má tento projekt vytvořit, jsou peněžní prostředky získané na základě smluv na výstup zařízení od jedné nebo několika stran, které nejsou pod kontrolou sponzora („expozice projektového financování“), použijí instituce tyto rizikové váhy:

i)130 %, pokud se projekt, k němuž se expozice vztahuje, nachází ve fázi před zahájením provozu;

ii)jestliže se nepoužije úprava kapitálových požadavků k úvěrovému riziku uvedená v článku 501a, 80 %, pokud se projekt, k němuž se expozice vztahuje, nachází v provozní fázi a uvedená expozice splňuje všechna tato kritéria:

–existují smluvní omezení možnosti dlužníka vykonávat činnosti, které mohou být na újmu věřitelů, včetně omezení, že bez souhlasu stávajících věřitelů nelze vydat nové dluhové nástroje,

–dlužník má dostatečné rezervní fondy plně financované v hotovosti nebo jiná finanční opatření s vysoce hodnocenými ručiteli pro pokrytí požadavků na pohotovostní financování a provozní kapitál v průběhu životnosti financovaného projektu,

–dlužník generuje peněžní toky, které jsou předvídatelné a pokrývají všechny budoucí splátky úvěru,

–zdroj splácení závazku závisí na jedné hlavní protistraně a tato hlavní protistrana je jedním z těchto subjektů:

·centrální banka, ústřední vláda, regionální vláda nebo místní orgán, je-li jim přidělena riziková váha 0 % v souladu s články 114 a 115 nebo je-li jim přiděleno úvěrové hodnocení externí ratingové agentury se stupněm úvěrové kvality nejméně 3,

·subjekt veřejného sektoru, je-li tomuto subjektu přidělena riziková váha 20 % či nižší v souladu s článkem 116 nebo je-li mu přiděleno úvěrové hodnocení externí ratingové agentury se stupněm úvěrové kvality nejméně 3,

·podnik, jenž má úvěrové hodnocení externí ratingové agentury se stupněm úvěrové kvality nejméně 3,

–smluvní ustanovení upravující expozici vůči dlužníkovi představují pro instituci poskytující úvěr vysoký stupeň ochrany v případě selhání dlužníka,

–smluvní ujednání účinně chrání úvěrovou instituci před ztrátami vyplývajícími z ukončení projektu,

–veškerá aktiva a smlouvy nezbytné pro provoz projektu byly zastaveny ve prospěch úvěrové instituce v rozsahu povoleném platnými právními předpisy,

–akcie jsou zastaveny ve prospěch úvěrové instituce v takovém rozsahu, aby byla schopna v případě selhání převzít kontrolu nad subjektem dlužníka;

iii)100 %, pokud se projekt, k němuž se expozice vztahuje, nachází v provozní fázi a expozice nesplňuje podmínky stanovené v bodě ii) tohoto pododstavce;

d)pro účely písm. c) bodu ii) třetí odrážky se vytvářené peněžní toky nepovažují za předvídatelné, pokud podstatná část příjmů nesplňuje jednu nebo více z těchto podmínek:

i)příjmy se odvíjejí od disponibilního množství;

ii)na příjmy se vztahuje regulace míry návratnosti;

iii)na příjmy se vztahuje smluvní ujednání o povinnosti úhrady bez ohledu na realizaci odběru;

e)pro účely písmene c) se provozní fází rozumí fáze, ve které subjekt, který byl speciálně vytvořen za účelem financování projektu, splňuje obě tyto podmínky:

i)subjekt má kladný čistý peněžní tok, který postačuje ke krytí jakéhokoli zbývajícího smluvního závazku;

ii)subjekt má klesající dlouhodobý dluh.

4. EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem, které podrobněji upraví podmínky, za nichž jsou splněna kritéria stanovená v odst. 3 písm. a) bodě i) a písm. c) bodě ii).

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do [Úřad pro publikace: vložte datum = 1 rok po datu vstupu tohoto nařízení v platnost].

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.“;

42)článek 123 se nahrazuje tímto:

„Článek 123
Retailové expozice

1. Za retailové expozice se považují expozice, které splňují všechna tato kritéria:

a)jedná se o kteroukoli z těchto expozic:

i)expozice vůči jedné či více fyzickým osobám;

ii)expozice vůči malému nebo střednímu podniku ve smyslu čl. 5 odst. 8, pokud celková částka, kterou dlužník nebo ekonomicky spjatá skupina klientů dluží instituci, jejím mateřským podnikům a jejím dceřiným podnikům, včetně jakékoli expozice v selhání, ale s výjimkou expozic zajištěných obytnou nemovitostí až do výše hodnoty nemovitosti, nepřevýší podle vědomí instituce, která musí učinit přiměřené kroky s cílem potvrdit situaci, částku 1 milion EUR;

b)expozice představuje jednu z velkého počtu expozic s takovými podobnými vlastnostmi, že se podstatně sníží rizika spojená s takovou expozicí;

c)dotčená instituce zachází s expozicí ve svém rámci řízení rizik a expozici interně řídí jako retailovou expozici konzistentně v průběhu času a způsobem, který je podobný tomu, jak instituce zachází s jinými retailovými expozicemi.

K zařazení do kategorie retailových expozic je způsobilá současná hodnota retailové minimální platby pronájmu.

EBA vydá v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010 obecné pokyny k upřesnění přiměřených diverzifikačních metod, podle nichž má být expozice považována za jednu z velkého počtu podobných expozic, jak je uvedeno v písmenu b), do [Úřad pro publikace: vložte datum = 1 rok po vstupu tohoto nařízení v platnost].

2. Za retailové expozice se nepovažují tyto expozice:

a)expozice, které nemají povahu dluhu a které vyjadřují podřízený podíl na zbývajících aktivech nebo na příjmech emitenta;

b)dluhové expozice a jiné cenné papíry, podíly společníků, deriváty nebo jiné nástroje, jejichž ekonomická podstata je podobná jako u expozic uvedených v písmenu a);

c)všechny ostatní expozice ve formě cenných papírů.

3. Retailovým expozicím uvedeným v odstavci 1 se přidělí riziková váha 75 %, s výjimkou transaktorských expozic, kterým se přidělí riziková váha 45 %.

4. Odchylně od odstavce 3 se expozicím plynoucím z půjček poskytnutých institucí důchodcům nebo zaměstnancům se smlouvou na dobu neurčitou proti bezpodmínečnému převodu části důchodu nebo platu dlužníka přidělí riziková váha 35 %, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:

a)na splacení půjčky udělí dlužník penzijnímu fondu nebo zaměstnavateli bezpodmínečný souhlas s tím, aby prováděl přímé platby dané instituci a tyto měsíční platby týkající se půjčky odečítal od dlužníkova měsíčního důchodu nebo platu;

b)rizika úmrtí, pracovní neschopnosti, ztráty zaměstnání nebo snížení čistého měsíčního důchodu nebo platu dlužníka jsou řádně kryta pojištěním ve prospěch instituce;

c)měsíční platby, které má dlužník provádět v souvislosti se všemi půjčkami splňujícími podmínky stanovené v písmenech a) a b), nepřekračují ve svém úhrnu 20 % jeho čistého měsíčního důchodu nebo platu;

d)maximální původní doba splatnosti půjčky nepřesahuje deset let.“;

43)vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 123a
Expozice s nesouladem měn

1. U expozic vůči fyzickým osobám zařazené do kterékoli z kategorií expozic uvedených v čl. 112 písm. h) nebo i) se riziková váha přidělená v souladu s kapitolou 2 vynásobí koeficientem 1,5, přičemž výsledná riziková váha nesmí přesáhnout 150 %, jsou-li splněny tyto podmínky:

a)expozice je důsledkem půjčky denominované v jiné měně, než je měna zdroje příjmu dlužníka;

b)dlužník nedisponuje u svého platebního rizika v důsledku nesouladu měn zajištěním buď finančním nástrojem, nebo příjmem v cizí měně, který odpovídá měně expozice, nebo součet takových zajištění, která má dlužník k dispozici, kryje méně než 90 % jakékoli splátky u této expozice.

Pokud instituce není schopna tyto expozice s nesouladem měn oddělit, použije se multiplikátor rizikové váhy v hodnotě 1,5 na všechny nezajištěné expozice, u nichž se měna expozic liší od národní měny země bydliště dlužníka.

2. Pro účely tohoto článku se zdrojem příjmů rozumí jakýkoli zdroj, který dlužníkovi generuje peněžní toky, včetně peněžních toků z poukázaných peněžních prostředků, příjmů z pronájmu nebo platů, s výjimkou výnosů z prodeje aktiv nebo podobných právních kroků ze strany instituce.“;

44)článek 124 se nahrazuje tímto:

„Článek 124
Expozice zajištěné nemovitostmi

1. S expozicí jinou než ADC, která nesplňuje všechny podmínky stanovené v odstavci 3, se zachází takto:

a)s expozicí jinou než IPRE se zachází jako s expozicí, která není zajištěna dotčenou nemovitostí;

b)expozici IPRE se přidělí riziková váha 150 %.

2. S expozicí jinou než ADC zajištěnou nemovitostí, jsou-li splněny všechny podmínky stanovené v odstavci 3, se zachází takto:

a)je-li expozice zajištěna obytnou nemovitostí, nelze tuto expozici považovat za expozici IPRE a zachází se s ní v souladu s čl. 125 odst. 1, pokud splňuje některou z těchto podmínek:

i)nemovitost zajišťující expozici je hlavním bydlištěm dlužníka, a to buď v případě, že nemovitost jako celek tvoří jedinou bytovou jednotku, nebo v případě, že nemovitost zajišťující expozici je bytová jednotka, která je oddělenou částí v rámci nemovitosti;

ii)expozice je expozicí vůči jednotlivci a je zajištěna obytnou bytovou jednotkou vytvářející příjem, a to buď v případě, že nemovitost jako celek tvoří jedinou bytovou jednotku, nebo v případě, že daná bytová jednotka je oddělenou částí v rámci nemovitosti, a celkové expozice dané instituce vůči uvedenému jednotlivci nejsou zajištěny více než čtyřmi nemovitostmi, včetně nemovitostí, které nejsou obytnými nemovitostmi nebo které nesplňují žádné z kritérií uvedených v tomto bodě, nebo samostatnými bytovými jednotkami v rámci nemovitostí;

iii)expozice zajištěná obytnou nemovitostí je expozicí vůči sdružením nebo družstvům jednotlivců, která jsou upravena zákonem a existují pouze proto, aby svým členům umožňovala užívání hlavního bydliště v nemovitosti, která představuje zajištění půjčky;

iv)expozice zajištěná obytnou nemovitostí je expozicí vůči společnostem veřejného bydlení nebo neziskovým sdružením, které jsou upraveny zákonem a existují proto, aby sloužily sociálním účelům a nabízely nájemníkům dlouhodobé bydlení;

b)je-li expozice zajištěna obytnou nemovitostí a nesplňuje žádnou z podmínek stanovených v písm. a) bodech i) až iv), zachází se s ní v souladu s čl. 125 odst. 2;

c)je-li expozice zajištěna obchodní nemovitostí, zachází se s ní takto:

i)s expozicí jinou než IPRE se zachází v souladu s čl. 126 odst. 1;

ii)s expozicí IPRE se zachází v souladu s čl. 126 odst. 2.

3. Aby expozice zajištěná nemovitostí byla způsobilá pro zacházení stanovené v odstavci 2, musí splňovat všechny tyto podmínky:

a)nemovitost zajišťující expozici splňuje některou z těchto podmínek:

i)nemovitost byla zcela dokončena;

ii)nemovitost je lesem nebo zemědělskou půdou;

iii)nemovitost je obytnou nemovitostí ve výstavbě nebo se jedná o pozemek, na němž má být postavena obytná nemovitost, pokud byl tento plán schválen všemi dotčenými orgány a pokud je splněna některá z těchto podmínek:

–nemovitost neobsahuje více než čtyři bytové jednotky a bude hlavním bydlištěm dlužníka a půjčka pro tohoto jednotlivce nepředstavuje nepřímé financování expozic ADC,

–ústřední vláda, regionální vláda nebo místní orgán nebo subjekt veřejného sektoru v případech, že se s expozicemi vůči nim zachází v souladu s čl. 115 odst. 2 a čl. 116 odst. 4, mají zákonné pravomoci a schopnost zajistit, aby byly nemovitosti ve výstavbě dokončeny v přiměřené lhůtě, a mají takovouto povinnost nebo se právně závazným způsobem zavázaly tak učinit, pokud by výstavba jinak nebyla dokončena v přiměřené lhůtě;

b)expozice je zajištěna prvním zástavním právem k nemovitosti, které drží instituce, nebo instituce drží první zástavní právo a každé další zástavní právo nižší úrovně k této nemovitosti;

c)hodnota nemovitosti nezávisí významně na úvěrové kvalitě dlužníka;

d)jsou řádně zdokumentovány veškeré informace požadované při vzniku expozice a pro účely sledování, včetně informací o schopnosti dlužníka splácet a o ocenění nemovitosti;

e)jsou splněny požadavky stanovené v článku 208 a pravidla oceňování stanovená v čl. 229 odst. 1.

Pro účely písmene c) mohou instituce vyloučit situace, kdy hodnotu nemovitostí i plnění ze strany dlužníka ovlivňují čistě makroekonomické faktory.

4. Odchylně od odst. 3 písm. b) v jurisdikcích, v nichž podřízená zástavní práva zakládají pohledávku držitele týkající se daného kolaterálu, která je právně vymahatelná a představuje účinné snížení úvěrového rizika, mohou být uznána rovněž podřízená zástavní práva držená jinou institucí, než je ta, která drží přednostní zástavní právo, včetně případů, kdy instituce nedrží přednostní zástavní právo nebo nedrží zástavní právo, jehož pořadí je mezi přednostním zástavním právem a podřízenějším zástavním právem, která instituce drží.

Pro účely prvního pododstavce musí pravidla upravující zástavní práva zajistit všechny tyto prvky:

a)každá instituce, která drží zástavní právo k nemovitosti, může zahájit prodej nemovitosti nezávisle na jiných subjektech, které drží zástavní právo k dané nemovitosti;

b)pokud není nemovitost prodána ve veřejné dražbě, podniknou subjekty držící přednostní zástavní právo přiměřené kroky k získání reálné tržní hodnoty nebo nejlepší ceny, kterou mohou za daných okolností samy dosáhnout při výkonu oprávnění k prodeji.

5. Pro účely čl. 125 odst. 2 a čl. 126 odst. 2 se poměr expozice vůči hodnotě („ETV“) vypočítá tak, že se hrubý objem expozice vydělí hodnotou nemovitosti za těchto podmínek:

a)hrubý objem expozice se vypočítá jako nesplacená částka úvěrového závazku souvisejícího s expozicí zajištěnou nemovitostí a jakákoli nevyčerpaná, ale přislíbená částka, která by po čerpání zvýšila hodnotu expozice zajištěné nemovitostí;

b)hrubý objem expozice se vypočítá bez zohlednění úprav o úvěrové riziko a jiných snížení kapitálu souvisejících s expozicí nebo jakékoli formy majetkového či osobního zajištění úvěrového rizika, s výjimkou účtů zastavených vkladů u úvěrové instituce, které splňují všechny požadavky na rozvahové započtení buď podle rámcových dohod o započtení v souladu s články 196 a 206, nebo podle jiných dohod o rozvahovém započtení v souladu s články 195 a 205 a byly bezpodmínečně a neodvolatelně zastaveny pouze pro účely splnění úvěrového závazku souvisejícího s expozicí zajištěnou nemovitostmi;

c)expozice, s nimiž je třeba zacházet v souladu s čl. 125 odst. 2 nebo čl. 126 odst. 2, pokud zástavní právo drží jiná strana než daná instituce a podřízené zástavní právo držené touto institucí je uznáno podle odstavce 4, vypočítá se hrubý objem expozice jako součet hrubého objemu expozice pro zástavní právo instituce a hrubých objemů expozic pro všechna ostatní zástavní práva stejné nebo vyšší úrovně, než je pořadí zástavního práva této instituce. Není-li k dispozici dostatek informací pro určení pořadí ostatních zástavních práv, měla by instituce s těmito zástavními právy zacházet tak, jako kdyby byla na stejné úrovni jako podřízené zástavní právo držené institucí. Instituce nejprve určí rizikovou váhu v souladu s čl. 125 odst. 2 nebo případně čl. 126 odst. 2 („základní riziková váha“). Poté pro účely výpočtu rizikově vážených objemů podřízených zástavních práv upraví tuto rizikovou váhu za použití multiplikátoru 1,25. Pokud základní riziková váha odpovídá nejnižšímu koši ETV, multiplikátor se nepoužije. Riziková váha vyplývající z vynásobení základní rizikové váhy multiplikátorem 1,25 je omezena na rizikovou váhu, která by se na expozici použila, pokud by nebyly splněny požadavky uvedené v odstavci 3.

Pro účely písmene a) platí, že pokud má instituce více než jednu expozici zajištěnou toutéž nemovitostí a tyto expozice jsou zajištěny zástavními právy k této nemovitosti, jejichž pořadí následuje po sobě tak, že mezi nimi není žádné zástavní právo držené třetí stranou, zachází se s těmito expozicemi jako s jedinou kombinovanou expozicí a za účelem výpočtu hrubého objemu expozice pro jedinou kombinovanou expozici se sečtou hrubé objemy expozic pro jednotlivé expozice.

6. Členské státy určí orgán odpovědný za uplatňování odstavce 7. Tímto orgánem je příslušný orgán nebo pověřený orgán.

Je-li orgánem určeným členským státem pro uplatňování tohoto článku příslušný orgán, měl by zajistit, aby byly relevantní vnitrostátní subjekty a orgány s makroobezřetnostním mandátem řádně informovány o jeho záměru uplatnit tento článek a byly náležitě zapojeny do posuzování souvisejícího s obavami ohledně finanční stability v jeho členském státě v souladu s odstavcem 6.

Není-li orgán určený členským státem pro uplatňování tohoto článku totožný s příslušným orgánem, přijme členský stát nezbytné právní předpisy k zajištění náležité koordinace a výměny informací mezi příslušným orgánem a pověřeným orgánem pro účely řádného uplatňování tohoto článku. Od orgánů se zejména vyžaduje úzká spolupráce a sdílení veškerých informací, které mohou být nezbytné pro náležité plnění úkolů, jež určenému orgánu ukládá tento článek. Uvedená spolupráce usiluje o zajištění toho, aby mezi příslušným orgánem a pověřeným orgánem nedocházelo k žádné formě duplicitních nebo nekonzistentních opatření a aby bylo patřičně zohledněno vzájemné působení s dalšími opatřeními, zejména opatřeními přijatými podle článku 458 tohoto nařízení a článku 133 směrnice 2013/36/EU.

7. Na základě údajů shromážděných podle článku 430a a jakýchkoli jiných relevantních ukazatelích orgán určený v souladu s odstavcem 6 tohoto článku pravidelně a nejméně jednou ročně posuzuje, zda jsou váhy stanovené v článcích 125 a 126 pro expozice zajištěné nemovitostmi nacházejícími se na jejich území náležitě založeny na:

a)realizovaných ztrátách z expozic zajištěných nemovitostmi;

b)budoucím vývoji trhů s nemovitostmi.

Pokud orgán určený v souladu s odstavcem 6 tohoto článku dojde na základě posouzení podle prvního pododstavce k závěru, že rizikové váhy stanovené v článku 125 nebo 126 neodrážejí přiměřeně skutečná rizika spojená s jedním nebo více segmenty nemovitostí tvořícími součást těchto expozic zajištěných obytnými nemovitostmi nebo obchodními nemovitostmi, které se nacházejí v jedné nebo více částech území členského státu relevantního orgánu, a má-li za to, že by tato nepřiměřenost rizikových vah mohla nepříznivě ovlivnit současnou nebo budoucí finanční stabilitu v jeho členském státě, může zvýšit rizikové váhy použitelné na dané expozice v rozpětích stanovených ve čtvrtém pododstavci tohoto odstavce nebo stanovit přísnější kritéria než ta, jež jsou stanovena v odstavci 3 tohoto článku.

Orgán určený v souladu s odstavcem 6 tohoto článku vyrozumí EBA a ESRB o veškerých úpravách rizikových vah a uplatňovaných kritérií provedených podle tohoto odstavce. Do jednoho měsíce od obdržení tohoto vyrozumění poskytnou EBA a ESRB dotyčnému členskému státu své stanovisko. EBA a ESRB zveřejní rizikové váhy a kritéria pro expozice uvedené v článcích 125 a 126 a v čl. 199 odst. 1 písm. a), jak byly zavedeny relevantním orgánem.

Pro účely druhého pododstavce tohoto odstavce může orgán určený v souladu s odstavcem 6 zvýšit rizikové váhy stanovené v čl. 125 odst. 1 písm. a) nebo čl. 126 odst. 1 písm. a). Tento orgán je nezvýší na více než 150 %.

8. Pokud orgán určený v souladu s odstavcem 6 stanoví vyšší rizikové váhy nebo přísnější kritéria podle odst. 2 druhého pododstavce, mají instituce pro jejich uplatnění k dispozici šestiměsíční přechodné období.

9. EBA vypracuje v úzké spolupráci s ESRB návrhy regulačních technických norem, v nichž upřesní druhy faktorů, které je třeba zohlednit při posuzování vhodnosti rizikových vah uvedeném v odstavci 7.

EBA předloží Komisi tyto návrhy regulačních technických norem do 31. prosince 2024.

Na Komisi je přenesena pravomoc doplnit toto nařízení přijetím regulačních technických norem uvedených v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

10. ESRB může prostřednictvím doporučení v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1092/2010 a v úzké spolupráci s EBA poskytnout orgánům určeným v souladu s odstavcem 6 tohoto článku pokyny, pokud jde o oba tyto prvky:

a)faktory, které by mohly „nepříznivě ovlivnit současnou nebo budoucí finanční stabilitu“, jak je uvedeno v odst. 7 druhém pododstavci,

b)orientační hodnoty, k nimž má orgán určený v souladu s odstavcem 6 při stanovování vyšších rizikových vah přihlédnout.

11. Instituce usazené v jednom členském státě použijí rizikové váhy a kritéria, které byly určeny orgány jiného členského státu v souladu s odstavcem 7, na veškeré své odpovídající expozice zajištěné obytnými nebo obchodními nemovitostmi, které se nacházejí v jedné nebo více částech daného jiného členského státu.“;

45)článek 125 se nahrazuje tímto:

„Článek 125
Expozice zajištěné obytnými nemovitostmi

1. S expozicí zajištěnou obytnou nemovitostí, která splňuje některou z podmínek stanovených v čl. 124 odst. 2 písm. a) bodech i) až iv), se zachází takto:

a)části expozice až do výše 55 % hodnoty nemovitosti zbývající po odečtení jakýchkoli přednostních zástavních práv nebo práv na stejné úrovni, které nedrží daná instituce, se přidělí riziková váha 20 %.

Pro účely tohoto písmene, pokud příslušný nebo pověřený orgán v souladu s čl. 124 odst. 7 stanovil vyšší rizikovou váhu nebo nižší procentní podíl hodnoty nemovitosti než ty, které jsou uvedeny v tomto bodě, použijí instituce rizikovou váhu a procentní podíl stanovené v souladu s čl. 124 odst. 7;

b)případná zbývající část expozice se považuje za expozici, která není zajištěna obytnou nemovitostí.

2. Expozici zajištěné obytnou nemovitostí, která nesplňuje žádnou z podmínek stanovených v čl. 124 odst. 2 písm. a) bodech i) až iv), se přidělí riziková váha stanovená v souladu s následující tabulkou č. 6aaa nebo riziková váha stanovená v souladu s čl. 124 odst. 7 podle toho, která z těchto hodnot je vyšší:

Tabulka č. 6aaa

“

Odchylně od prvního pododstavce tohoto odstavce mohou instituce použít zacházení uvedené v odstavci 1 na expozice zajištěné obytnou nemovitostí, která se nachází na území členského státu, pokud ztrátovost pro takové expozice zveřejněná příslušnými orgány daného členského státu v souladu s čl. 430a odst. 3 nepřekračuje žádný z níže uvedených limitů pro souhrnné ztráty za všechny instituce s takovými expozicemi existujícími v předchozím roce:

a)ztráty z části expozic až do výše 55 % hodnoty nemovitosti nepřesahují 0,3 % celkové výše úvěrových závazků nesplacených v daném roce za všechny tyto expozice.

Pro účely tohoto písmene, pokud příslušný nebo pověřený orgán v souladu s čl. 124 odst. 7 stanovil nižší procentní podíl hodnoty nemovitosti než ten, který je uveden v tomto bodě, použijí instituce procentní podíl stanovený v souladu s čl. 124 odst. 7;

b)ztráty z části expozic až do výše 100 % hodnoty nemovitosti nepřesahují 0,5 % celkové výše úvěrových závazků nesplacených v daném roce za všechny tyto expozice.“;

46)článek 126 se nahrazuje tímto:

„Článek 126
Expozice zajištěné obchodními nemovitostmi

1. S expozicí podle čl. 124 odst. 2 písm. c) bodu i) se zachází takto:

a)části expozice až do výše 55 % hodnoty nemovitosti snížené o přednostní zástavní práva nebo práva na stejné úrovni, které nedrží daná instituce, se přidělí riziková váha 60 %, pokud se na tuto část expozice nevztahuje vyšší riziková váha nebo nižší procentní podíl hodnoty nemovitosti, o nichž je rozhodnuto v souladu s čl. 124 odst. 7;

b)případná zbývající část expozice se považuje za expozici, která není zajištěna touto nemovitostí.

2. Expozici podle čl. 124 odst. 2 písm. c) bodu ii) se přidělí riziková váha stanovená v souladu s tabulkou č. 6c nebo riziková váha stanovená v souladu s čl. 124 odst. 7 podle toho, která z těchto hodnot je vyšší:

Tabulka č. 6c:

Odchylně od prvního pododstavce tohoto odstavce mohou instituce použít zacházení uvedené v odstavci 1 na expozici zajištěnou obchodní nemovitostí, která se nachází na území členského státu, pokud ztrátovost pro takové expozice zveřejněná příslušnými orgány daného členského státu v souladu s čl. 430a odst. 3 nepřekračuje žádný z níže uvedených limitů pro souhrnné ztráty za všechny takové expozice existující v předchozím roce:

a)ztráty z části expozic až do výše 55 % hodnoty nemovitosti nepřesahují 0,3 % celkové výše úvěrových závazků nesplacených v daném roce.

Pro účely tohoto písmene, pokud příslušný nebo pověřený orgán v souladu s čl. 124 odst. 7 stanovil nižší procentní podíl hodnoty nemovitosti než ten, který je uveden v tomto bodě, použijí instituce procentní podíl stanovený v souladu s čl. 124 odst. 7;

b)ztráty z části expozic až do výše 100 % hodnoty nemovitosti nepřesahují 0,5 % celkové výše úvěrových závazků nesplacených v daném roce.“;

47)vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 126a
Expozice z nabytí pozemku, přípravy a výstavby

1. Expozici ADC se přidělí riziková váha 150 %.

2. Expozicím ADC souvisejícím s obytnými nemovitostmi však může být přidělena riziková váha 100 % za předpokladu, že instituce v příslušných případech uplatňuje řádné standardy pro vznik a sledování, které splňují požadavky článků 74 a 79 směrnice 2013/36/EU, a pokud je splněna alespoň jedna z těchto podmínek:

a)právně závazné smlouvy o smlouvě budoucí kupní nebo nájemní, u nichž kupující nebo nájemce složil podstatnou zálohu v hotovosti, která v případě ukončení smlouvy propadá, představují významnou část celkového počtu smluv;

b)podstatná část vlastního kapitálu dlužníka je vystavena riziku, což je představováno odpovídající výší vlastního kapitálu poskytnutého dlužníkem k odhadní hodnotě obytné nemovitosti po dokončení.

3. EBA vydá do [Úřad pro publikace: vložte datum = 1 rok po vstupu v platnost] pokyny upřesňující pojmy „podstatná záloha v hotovosti“, „odpovídající výše vlastního kapitálu poskytnutého dlužníkem“, „významná část celkového počtu smluv“ a „podstatná část vlastního kapitálu vystavená riziku“.

Tyto pokyny se přijímají v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010.“;

48)článek 127 se mění takto:

a)v odstavci 1 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„Pro účely výpočtu součtu specifických úprav o úvěrové riziko uvedených v tomto odstavci instituce do výpočtu zahrnou jakýkoli kladný rozdíl mezi částkou, kterou dlužník dluží z titulu expozice, na straně jedné a na straně druhé součtem:

i) dalšího snížení kapitálu, pokud byla expozice v plném rozsahu odepsána, a

ii) jakýchkoli již existujících snížení kapitálu souvisejících s danou expozicí.“;

b)odstavec 2 se nahrazuje tímto:

„2. Pro účely definování zajištěné části expozice, u níž došlo k selhání, jsou kolaterál a záruky způsobilé pro účely snižování úvěrového rizika v souladu s kapitolou 4.“;

c)odstavec 3 se nahrazuje tímto:

„3. U expozic jiných než IPRE zajištěných obytnou nebo obchodní nemovitostí v souladu s článkem 125 a 126 se hodnotě expozice zbývající po specifické úpravě o úvěrové riziko přidělí riziková váha 100 %, pokud došlo k selhání podle článku 178.“;

d)odstavec 4 se zrušuje;

49)článek 128 se nahrazuje tímto:

„Článek 128
Podřízené dluhové expozice

1. S následujícími expozicemi se zachází jako s podřízenými dluhovými expozicemi:

a)dluhovými expozicemi, které jsou podřízeny pohledávkám jiného věřitele;

b)kapitálovými nástroji, pokud se tyto nástroje nepovažují za akciové expozice v souladu s čl. 133 odst. 1, a

c)nástroji závazků, které splňují podmínky stanovené v článku 72b.

2. Podřízeným dluhovým expozicím se přidělí riziková váha 150 %, pokud se nevyžaduje, aby tyto podřízené dluhové expozice byly odečteny v souladu s částí druhou tohoto nařízení.“;

50)v čl. 129 odst. 3 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„Odchylně od prvního pododstavce mohou příslušné orgány určené podle čl. 18 odst. 2 směrnice (EU) 2019/2162 pro účely oceňování nemovitostí povolit, aby byla nemovitost oceněna tržní nebo nižší hodnotou, nebo v těch členských státech, jejichž právní předpisy stanoví přísná kritéria pro určení zástavní hodnoty nemovitosti, zástavní hodnotou této nemovitosti bez uplatnění omezení stanovených v čl. 208 odst. 3 písm. b).“;

51)v článku 131 se tabulka č. 7 nahrazuje tímto:

„Tabulka č. 7

“;

52)článek 133 se nahrazuje tímto:

„Článek 133
Akciové expozice

1. Za akciové expozice se považují všechny tyto expozice:

a)veškeré expozice splňující všechny tyto podmínky:

i)expozice je neumořitelná v tom smyslu, že návratnosti investovaných prostředků lze dosáhnout pouze prodejem investice nebo prodejem práv k investici nebo likvidací emitenta;

ii)expozice nepředstavuje závazek emitenta a

iii)expozice vyjadřuje podíl na zbývajících aktivech nebo na příjmech emitenta;

b)nástroje, které by se považovaly za položky kapitálu tier 1, pokud by byly vydány institucí;

c)nástroje, které představují závazek emitenta a splňují kteroukoli z těchto podmínek:

i)emitent může vypořádání závazku neomezeně odkládat;

ii)závazek vyžaduje nebo podle uvážení emitenta umožňuje vypořádání prostřednictvím emise pevně stanoveného počtu akcií emitenta;

iii)závazek vyžaduje nebo podle uvážení emitenta umožňuje vypořádání prostřednictvím emise proměnlivého počtu akcií emitenta a za jinak stejných podmínek je jakákoli změna hodnoty závazku důsledkem změny hodnoty pevně stanoveného počtu akcií emitenta, je s takovou změnou srovnatelná a má stejný směr;

iv)držitel nástroje má možnost požadovat vypořádání závazku ve formě akcií, pokud není splněna jedna z těchto podmínek:

–v případě obchodovaného nástroje instituce ke spokojenosti příslušného orgánu prokázala, že nástroj je obchodován na trhu spíše jako dluh emitenta než jako jeho akcie,

–v případě neobchodovaných nástrojů instituce ke spokojenosti příslušného orgánu prokázala, že s nástrojem by mělo být zacházeno jako s dluhovou pozicí.

Pro účely písm. c) bodu iii) jsou zahrnuty závazky, které vyžadují nebo umožňují vypořádání prostřednictvím emise proměnlivého počtu akcií emitenta, u nichž se změna peněžní hodnoty závazku rovná změně reálné hodnoty pevně stanoveného počtu akcií vynásobené určitým faktorem, přičemž tento faktor i uvedený počet akcií jsou pevně stanoveny.

Pro účely bodu iv) může instituce, je-li splněna jedna z podmínek stanovených v uvedeném bodě, s předchozím svolením příslušného orgánu rozložit rizika pro regulatorní účely;

d)dluhové závazky a jiné cenné papíry, podíly společníků, deriváty nebo jiné nástroje strukturované tak, že jejich ekonomická podstata je podobná jako u expozic uvedených v písmenech a), b) a c), včetně závazků, jejichž výnos je spojen s výnosy akcií;

e)akciové expozice, které se vykazují jako úvěr, ale vyplývají z kapitalizace pohledávky provedené v rámci řádné realizace nebo restrukturalizace dluhu.

2. S kapitálovými investicemi se nezachází jako s akciovými expozicemi v žádném z těchto případů:

a)kapitálové investice jsou strukturovány tak, že jejich ekonomická podstata je podobná ekonomické podstatě držených dluhových nástrojů, které nesplňují kritéria uvedená v žádném z bodů odstavce 1;

b)kapitálové investice představují sekuritizované expozice.

3. Jiným akciovým expozicím, než které jsou uvedeny v odstavcích 4 až 7, se přidělí riziková váha 250 %, pokud se nevyžaduje, aby tyto expozice byly odečteny nebo rizikově váženy v souladu s částí druhou.

4. Následujícím akciovým expozicím vůči nekótovaným společnostem se přidělí riziková váha 400 %, pokud se nevyžaduje, aby tyto expozice byly odečteny nebo rizikově váženy v souladu s částí druhou:

a)investicím pro účely krátkodobého opětovného prodeje;

b)investicím do podniků rizikového kapitálu nebo podobným investicím, které se nabývají s očekáváním významných krátkodobých kapitálových zisků.

Odchylně od prvního pododstavce se dlouhodobým kapitálovým investicím, včetně investic do akcií podnikových klientů, s nimiž instituce má nebo hodlá navázat dlouhodobý obchodní vztah, jakož i podniků rizikového kapitálu a kapitalizace dluhu pro účely restrukturalizace společnosti přidělí riziková váha v souladu s odstavcem 3nebo případně 5. Pro účely tohoto článku se dlouhodobou kapitálovou investicí rozumí kapitálová investice, která je držena po dobu tří let nebo déle nebo je učiněna s úmyslem držet ji tři roky nebo déle, jak bylo schváleno vrcholným vedením instituce.

5. Instituce, které získaly předchozí svolení příslušných orgánů, mohou přidělit rizikovou váhu 100 % akciovým expozicím vzniklým v rámci legislativních programů na podporu určitých hospodářských odvětví, které splňují všechny tyto podmínky:

a)legislativní programy poskytují instituci na tuto investici významné dotace, též ve formě záruk poskytovaných mezinárodními rozvojovými bankami, veřejnými rozvojovými úvěrovými institucemi ve smyslu čl. 429a odst. 2 nebo mezinárodními organizacemi;

b)legislativní programy zahrnují určitou formu státního dohledu;

c)tyto akciové expozice v souhrnu nepřesahují 10 % kapitálu instituce.

6. Akciovým expozicím vůči centrálním bankám se přidělí riziková váha 100 %.

7. Akciovým expozicím, které jsou vedeny jako úvěr, ale vyplývají z kapitalizace dluhu provedené v rámci řádné realizace nebo restrukturalizace dluhu, nesmí být přidělena nižší riziková váha než ta, která by se použila, kdyby kapitálové investice zůstaly v dluhovém portfoliu.“;

53)článek 134 se mění takto:

a)odstavec 3 se nahrazuje tímto:

„3. Hotovostním položkám v procesu inkasa se přidělí riziková váha 20 %. Hotovosti ve vlastnictví a držení instituce nebo v přepravě a obdobným hotovostním položkám se přidělí riziková váha 0 %.“;

b)doplňuje se nový odstavec, který zní:

„8. Hodnotě expozice jakékoli jiné položky, pro kterou není stanovena riziková váha podle kapitoly 2, se přidělí riziková váha 100 %.“;

54)v článku 135 se doplňuje nový odstavec, který zní:

„3. EBA, EIOPA a ESMA do [Úřad pro publikace: vložte datum = 1 rok po vstupu v platnost] vypracují zprávu o překážkách bránících dostupnosti úvěrových hodnocení vypracovaných externími ratingovými agenturami, zejména pro podniky, a o možných opatřeních k jejich řešení s přihlédnutím k rozdílům mezi jednotlivými hospodářskými odvětvími a zeměpisnými oblastmi.“;

55)článek 138 se mění takto:

a)doplňuje se nové písmeno, které zní:

„g) instituce nepoužije úvěrové hodnocení vypracované externí ratingovou agenturou ve vztahu k instituci, které zahrnuje předpoklady o implicitní státní podpoře, pokud se příslušné úvěrové hodnocení vypracované externí ratingovou agenturou netýká instituce, kterou vlastní nebo zřizuje a financuje ústřední vláda, regionální vláda nebo místní orgán.“;

b)doplňuje se nový pododstavec, který zní:

„Pro účely písmene g) se v případě jiných institucí než institucí, které vlastní nebo zřizuje a financuje ústřední vláda, regionální vláda nebo místní orgán, pro něž existují pouze úvěrová hodnocení externí ratingové agentury, která zahrnují předpoklady o implicitní státní podpoře, zachází s expozicemi vůči těmto institucím jako s expozicemi vůči institucím bez úvěrového hodnocení v souladu s článkem 121.

Implicitní státní podporou se rozumí, že ústřední vláda, regionální vláda nebo místní orgán jedná tak, aby věřitelům instituce v případě selhání nebo potíží instituce nevznikly ztráty.“;

56)v čl. 139 odst. 2 se písmena a) a b) nahrazují tímto:

„a) úvěrové hodnocení znamená vyšší rizikovou váhu, než kdyby se s expozicí zacházelo jako s expozicí bez ratingu, a dotčená expozice:

i)není specializovanou úvěrovou expozicí;

ii)je ve všech ohledech rovnocenná nebo podřízená zvláštnímu emisnímu programu nebo facilitě nebo přednostním nezajištěným expozicím daného emitenta;

b) úvěrové hodnocení znamená nižší rizikovou váhu a dotčená expozice:

i)není specializovanou úvěrovou expozicí;

ii)je ve všech ohledech rovnocenná nebo nadřazená zvláštnímu emisnímu programu nebo facilitě nebo přednostním nezajištěným expozicím tohoto emitenta.“;

57)článek 141 se nahrazuje tímto:

„Článek 141
Položky v národní a zahraniční měně

1. Úvěrové hodnocení, které se týká položky v národní měně dlužníka, se nepoužije ke stanovení rizikové váhy expozice vůči stejnému dlužníkovi v zahraniční měně.

2. Odchylně od odstavce 1, pokud expozice vznikne prostřednictvím účasti instituce na úvěru, který byl poskytnut nebo byl zaručen proti riziku konverze a převodu mezinárodní rozvojovou bankou uvedenou v čl. 117 odst. 2, jejíž status preferovaného věřitele je na trhu uznávaný, úvěrové hodnocení položky dlužníka v národní měně lze použít ke stanovení rizikové váhy expozice vůči stejnému dlužníkovi v zahraniční měně.

Pro účely prvního pododstavce platí, že pokud je expozice v zahraniční měně zaručena proti riziku konverze a převodu, může být úvěrové hodnocení položky dlužníka v národní měně použito pouze pro účely vážení rizika zaručené části této expozice. Té části expozice, která není zaručena, se přidělí riziková váha na základě úvěrového hodnocení dlužníka, které se týká položky v této zahraniční měně.“;

58)v článku 142 se odstavec 1 mění takto:

a)vkládají se nové body, které znějí:

„1a) „kategorií expozic“ kterákoli z kategorií expozic uvedených v čl. 147 odst. 2 písm. a), písm. a1) bodech i) a ii), písm. b), písm. c) bodech i), ii) a iii), písm. d) bodech i), ii), iii) a iv), písm. e), e1), f) a g);

1b) „kategorií podnikových expozic“ kterákoli z kategorií expozic uvedených v čl. 147 odst. 2 písm. c) bodech i), ii) a iii);

1c) „podnikovou expozicí“ jakákoli expozice zařazená do kategorií expozic uvedených v čl. 147 odst. 2 písm. c) bodech i), ii) a iii);

1d) „kategorií retailových expozic“ kterákoli z kategorií expozic uvedených v čl. 147 odst. 2 písm. d) bodech i), ii), iii) a iv);

1e) „retailovou expozicí“ jakákoli expozice zařazená do kategorií expozic uvedených v čl. 147 odst. 2 písm. d) bodech i), ii), iii) a iv);“

b)bod 2 se nahrazuje tímto:

„2) „druhem expozic“ skupina homogenně řízených expozic v rámci určité kategorie expozic, které mohou být omezeny na jediný subjekt nebo jedinou podskupinu subjektů v rámci skupiny, pokud je stejný druh expozic v jiných subjektech skupiny řízen odlišně;“

c)body 4 a 5 se nahrazují tímto:

„4)    „velkým regulovaným subjektem finančního sektoru“ subjekt finančního sektoru splňující všechny tyto podmínky:

a)celková aktiva subjektu, nebo má-li mateřskou společnost, celková aktiva jeho mateřské společnosti vypočítaná na individuálním nebo konsolidovaném základě jsou vyšší nebo rovna 70 miliardám EUR, přičemž se ke stanovení výše aktiv použije nejnovější auditovaná účetní závěrka nebo konsolidovaná účetní závěrka;

b)subjekt podléhá obezřetnostním požadavkům, a to přímo na individuálním nebo konsolidovaném základě nebo nepřímo na základě obezřetnostní konsolidace svého mateřského podniku, v souladu s tímto nařízením, nařízením (EU) 2019/2033, směrnicí 2009/138/ES nebo právními obezřetnostními požadavky třetí země, které jsou přinejmenším rovnocenné uvedeným aktům Unie;

5) „neregulovaným subjektem finančního sektoru“ subjekt finančního sektoru, který nesplňuje podmínku stanovenou v bodě 4 písm. b);“

d)vkládá se nový bod, který zní:

„5a)    „velkým podnikem“ jakýkoli podnik, který má konsolidovaný roční obrat více než 500 milionů EUR nebo je součástí skupiny, kde celkový roční obrat konsolidované skupiny činí více než 500 milionů EUR.“;

e)doplňují se nové body, které znějí:

„8) „přístupem využívajícím modelování úpravy PD/LGD“ modelování úpravy LGD nebo modelování úpravy PD i LGD podkladové expozice v souladu s čl. 183 odst. 1a;

9) „minimální rizikovou váhou poskytovatele zajištění“ riziková váha použitelná na srovnatelné přímé expozice vůči poskytovateli zajištění;

10) „uznaným“ osobním zajištěním úvěrového rizika v případě expozice, u níž instituce uplatňuje přístup IRB za použití vlastních odhadů LGD podle článku 143, osobní zajištění úvěrového rizika, jehož dopad na výpočet objemu rizikově vážených expozic nebo výše očekávaných ztrát podkladové expozice je zohledněn jednou z následujících metod v souladu s čl. 108 odst. 2a:

a)přístupem využívajícím modelování úpravy PD/LGD;

b)přístupem substituce rizikových parametrů v rámci pokročilého přístupu IRB v souladu s čl. 192 bodem 8;

11) „SA-CCF“ procentní podíl použitelný podle kapitoly 2, kterým se pro výpočet hodnoty expozice v souladu s čl. 111 odst. 2 vynásobí jmenovitá hodnota podrozvahové položky;

12) „IRB-CCF“ vlastní odhady CCF.“;

59)článek 143 se mění takto:

a)odstavec 2 se nahrazuje tímto:

„2. Předchozí svolení používat přístup IRB včetně vlastních odhadů LGD a CCF se požaduje pro každou kategorii expozic a pro každý ratingový systém a pro každý přístup použitý k odhadování LGD a CCF.“;

b)v odst. 3 prvním pododstavci se písmena a) a b) nahrazují tímto:

„a) podstatné změny rozsahu použití ratingového systému, ke kterému instituce obdržela svolení k použití;

b) podstatné změny ratingového systému, ke kterému instituce obdržela svolení k použití.“;

c)odstavce 4 a 5 se nahrazují tímto:

„4. Instituce uvědomí příslušné orgány o všech změnách ratingových systémů.

5. EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění podmínek pro posouzení podstatnosti použití stávajícího ratingového systému pro jiné dodatečné expozice, na něž se daný ratingový systém dosud nevztahuje, a změn ratingových systémů v rámci přístupu IRB.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do [Úřad pro publikace: vložte datum = 18 měsíců po vstupu tohoto pozměňujícího nařízení v platnost].

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.“;

60)v čl. 144 odst. 1 se první pododstavec mění takto:

a)písmeno f) se nahrazuje tímto:

„f)    instituce ověřila všechny ratingové systémy v přiměřeném časovém období, které předcházelo svolení používat daný ratingový systém, posoudila během tohoto období, zda tento ratingový systém odpovídá rozsahu použití ratingového systému, a učinila nezbytné změny těchto ratingových systémů, jež vyplynuly z jejího posouzení;“

b)písmeno h) se nahrazuje tímto:

„h)    instituce zařadila a nadále zařazuje každou expozici, která spadá do rozsahu použití ratingového systému, do ratingového stupně nebo seskupení v rámci tohoto ratingového systému;“

c)odstavec 2 se nahrazuje tímto:

„2. EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění metodiky posuzování, podle které příslušné orgány posuzují, zda instituce dodržuje požadavky na použití přístupu IRB.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 31. prosince 2025.

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.“;

61)článek 147 se mění takto:

a)odstavec 2 se nahrazuje tímto:

„2. Každá expozice se zařadí do jedné z těchto kategorií expozic:

a)expozice vůči ústředním vládám a centrálním bankám;

a1)expozice vůči regionálním a místním orgánům a vůči subjektům veřejného sektoru („RGLA-PSE“), které se dělí na tyto kategorie expozic:

i)expozice vůči regionálním a místním orgánům („RGLA“);

ii)expozice vůči subjektům veřejného sektoru („PSE“);

b)expozice vůči institucím;

c)expozice vůči podnikům, které se dělí na tyto kategorie expozic:

i)expozice vůči obecným podnikům;

ii)specializované úvěrové („SL“) expozice;

iii)podnikové pohledávky nabyté za úplatu;

d)retailové expozice, které se dělí na tyto kategorie expozic:

i)kvalifikované revolvingové retailové expozice („QRRE“);

ii)retailové expozice zajištěné obytnou nemovitostí;

iii)retailové pohledávky nabyté za úplatu;

iv)ostatní retailové expozice;

e)akciové expozice;

e1)expozice ve formě podílových jednotek nebo akcií v CIU;

f)položky představující sekuritizované pozice;

g)jiná aktiva nemající povahu úvěrového závazku.“;

b)v odstavci 3 se zrušuje písmeno a);

c)vkládá se nový odstavec, který zní:

„3a.    Všechny expozice vůči regionálním vládám, místním orgánům nebo subjektům veřejného sektoru se zařadí do kategorie expozic uvedené v odst. 2 písm. a1) bez ohledu na to, jak by se s těmito expozicemi zacházelo podle článků 115 nebo 116.“;

d)v odstavci 4 se zrušují písmena a) a b);

e)odstavec 5 se mění takto:

i)v písmenu a) se bod ii) nahrazuje tímto:

„ii) expozice vůči malému nebo střednímu podniku ve smyslu čl. 5 odst. 8, pokud celková částka, kterou dlužící klient nebo ekonomicky spjatá skupina klientů dluží instituci a mateřským podnikům a jejím dceřiným podnikům, včetně jakékoli expozice v selhání, ale s výjimkou expozic zajištěných obytnou nemovitostí, nepřevyšuje až do výše hodnoty nemovitosti, podle vědomí instituce, která musí učinit přiměřené kroky s cílem ověřit výši takové expozice, částku 1 milion EUR;

iii) expozice zajištěné obytnou nemovitostí, včetně prvních a následných zástavních práv, termínovaných úvěrů, revolvingových neúčelových hypotečních úvěrových linek a expozic uvedených v čl. 108 odst. 3 a 4, bez ohledu na velikost expozice, za předpokladu, že se jedná o jednu z těchto expozic:

–expozice vůči fyzické osobě,

–expozice vůči sdružením nebo družstvům jednotlivců, která jsou upravena vnitrostátními právními předpisy a existují pouze za tím účelem, aby svým členům umožňovala užívání hlavního bydliště v nemovitosti zajišťující úvěr;“

ii)doplňují se nové pododstavce, které znějí:

„Expozice splňující všechny podmínky stanovené v písm. a) bodě iii), písmenech b), c) a d) se zařadí do kategorie expozic „retailové expozice zajištěné obytnou nemovitostí“ podle odst. 2 písm. d) bodu ii).

Odchylně od třetího pododstavce mohou příslušné orgány vyloučit z kategorie expozic „retailové expozice zajištěné obytnou nemovitostí“ podle odst. 2 písm. d) bodu ii) úvěry fyzickým osobám, které zřídily zástavní právo k více než čtyřem nemovitostem nebo bytovým jednotkám, a zařadit tyto úvěry do kategorie podnikových expozic.“;

iii)vkládá se nový odstavec, který zní:

„5a.    Do kategorie expozic QRRE mohou být zařazeny retailové expozice, jež náleží k expozicím, které splňují všechny tyto podmínky:

a)u tohoto druhu expozic se jedná o expozice vůči fyzickým osobám;

b)u tohoto druhu expozic se jedná o nezajištěné revolvingové expozice, které, pokud nejsou čerpány okamžitě a bezpodmínečně, může instituce zrušit;

c)u tohoto druhu expozic maximální expozice vůči jedné fyzické osobě činí 100 000 EUR nebo méně;

d)tento druh expozic vykazuje nízkou volatilitu ztrátovosti ve srovnání s průměrnou ztrátovostí, zejména v nízkých pásmech PD;

e)zacházení jako s kvalifikovanou revolvingovou retailovou expozicí je v souladu s charakteristikami podkladového rizika druhu expozice, k němuž náleží.

U zajištěných úvěrových příslibů spojených s účtem, na který se převádí plat, se odchylně od písmene b) nepoužije podmínka, aby byl úvěr nezajištěný. V takovém případě se při odhadu LGD nepřihlíží k výnosům z tohoto kolaterálu.

Instituce v rámci kategorie expozic QRRE zjistí, ve kterých případech se jedná o transaktorské expozice („QRRE transaktor“) ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 152, a ve kterých se nejedná o transaktorské expozice („QRRE revolver“). Jako QRRE revolver se označují zejména expozice QRRE s dobou splatnosti kratší než 12 měsíců.“;

f)odstavce 6 a 7 se nahrazují tímto:

„6.    Pokud nejsou expozice uvedené v čl. 133 odst. 1 zařazeny do kategorie expozic stanovené v odst. 2 písm. e1), zařadí se do kategorie akciových expozic stanovené v odst. 2 písm. e).

7. Jakýkoli úvěrový závazek, který není zařazen do kategorií expozic uvedených v odst. 2 písm. a), a1), b), d), e) a f), se zařadí do jedné z kategorií expozic uvedených v písmenu c) daného odstavce.“;

g)v odstavci 8 se doplňují nové pododstavce, které znějí:

„Tyto expozice se zařadí do kategorie expozic uvedené v odst. 2 písm. c) bodě ii) a rozdělí se do těchto kategorií: „projektové financování“ (PF), „objektové financování“ (OF), „komoditní financování“ (CF) a „nemovitosti vytvářející příjem“ (IPRE).

EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění těchto otázek:

a)kategorizace na PF, OF a CF v souladu s definicemi v kapitole 2;

b)určení kategorie IPRE, zejména stanovení, které expozice ADC a expozice zajištěné nemovitostmi mohou nebo budou zařazeny do kategorie IPRE, kde tyto expozice podstatně nezávisí na peněžních tocích vytvořených nemovitostmi pro jejich splacení.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 31. prosince 2025.

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.“;

h)doplňuje se nový odstavec, který zní:

„11. EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem, které v případě potřeby blíže upřesní kategorie uvedené v odstavci 2 a podmínky a kritéria pro zařazování expozic do uvedených kategorií.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 31. prosince 2026.

Na Komisi je přenesena pravomoc doplnit toto nařízení přijetím regulačních technických norem uvedených v prvním pododstavci postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.“;

62)článek 148 se mění takto:

a)odstavce 1 a 2 se nahrazují tímto:

„1. Instituce, které je povoleno uplatňovat přístup IRB v souladu s čl. 107 odst. 1, uplatňuje společně s jakýmkoli mateřským podnikem a jeho dceřinými podniky přístup IRB alespoň pro jednu z kategorií expozic uvedených v čl. 147 odst. 2 písm. a), písm. a1) bodech i) a ii), písm. b), písm. c) bodech i), ii) a iii), písm. d) bodech i), ii), iii) a iv), písm. e1), f) a g). Jakmile instituce zavede přístup IRB pro jednu z těchto kategorií expozic, učiní tak u všech expozic v rámci dané kategorie expozic, ledaže obdržela svolení příslušných orgánů trvale používat standardizovaný přístup v souladu s článkem 150.

S předchozím svolením příslušných orgánů může zavádění přístupu IRB probíhat postupně napříč různými druhy expozic uvnitř téže kategorie expozic a uvnitř téže obchodní jednotky a napříč různými obchodními jednotkami uvnitř stejné skupiny nebo pro použití vlastních odhadů LGD nebo IRB-CCF.

2.    Příslušné orgány stanoví lhůtu, po kterou jsou instituce a jakýkoli mateřský podnik a jeho dceřiné podniky povinny uplatňovat přístup IRB pro všechny expozice v rámci jedné kategorie expozic u různých obchodních jednotek ve stejné skupině nebo pro použití vlastních odhadů LGD nebo IRB-CCF. Stanovenou lhůtu musí příslušné orgány považovat za odpovídající vzhledem k povaze a rozsahu aktivit dotčené instituce nebo jakéhokoli mateřského podniku a jeho dceřiných podniků a počtu a povaze ratingových systémů, které mají být zavedeny.“;

b)odstavce 4, 5 a 6 se zrušují;

63)článek 150 se mění takto:

a)odstavec 1 se nahrazuje tímto:

„1. Instituce použijí standardizovaný přístup pro všechny tyto expozice:

a)expozice zařazené do kategorie akciových expozic uvedené v čl. 147 odst. 2 písm. e);

b)expozice zařazené do kategorií expozic, u nichž se instituce rozhodly neuplatňovat pro výpočet objemů rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát přístup IRB;

c)expozice, pro které instituce neobdržely předchozí svolení příslušných orgánů používat pro výpočet objemů rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát přístup IRB.

Instituce, které je povoleno používat pro výpočet objemů rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát pro danou kategorii expozic přístup IRB, může s předchozím svolením příslušného orgánu použít standardizovaný přístup pro některé druhy expozic v rámci této kategorie expozic, pokud jsou tyto druhy expozic nepodstatné z hlediska velikosti a vnímaného rizikového profilu.

Instituce, které je povoleno používat přístup IRB pro výpočet objemů rizikově vážených expozic pouze u některých druhů expozic v rámci určité kategorie expozic, použije standardizovaný přístup i na zbývající druhy expozic v rámci této kategorie expozic.“;

b)odstavce 2, 3 a 4 se zrušují;

64)článek 151 se mění takto:

a)odstavec 4 se zrušuje;

b)odstavce 7, 8 a 9 se nahrazují tímto:

„7. Pro retailové expozice instituce stanoví v souladu s článkem 143 a oddílem 6 své vlastní odhady LGD, a je-li to relevantní na základě čl. 166 odst. 8 a 8b, IRB-CCF . Pokud čl. 166 odst. 8 a 8b neumožňuje použití IRB-CCF, použije instituce SA-CCF.

8. Pro níže uvedené expozice použije instituce hodnoty LGD stanovené v čl. 161 odst. 1 a SA-CCF v souladu s čl. 166 odst. 8, 8a a 8b:

a)expozice zařazené do kategorie expozic „expozice vůči institucím“ uvedené v čl. 147 odst. 2 písm. b);

b)expozice vůči subjektům finančního sektoru;

c)expozice vůči velkým podnikům.

Pro expozice, které náleží do kategorií expozic uvedených v čl. 147 odst. 2, písm. a), a1) a c), s výjimkou expozic uvedených v prvním pododstavci tohoto odstavce, použije instituce hodnoty LGD stanovené v čl. 161 odst. 1 a SA-CCF v souladu s čl. 166 odst. 8, 8a a 8b, pokud u nich nebylo povoleno používat vlastní odhady LGD a CCF v souladu s odstavcem 9 tohoto článku.

9. Pro expozice uvedené v odst. 8 druhém pododstavci příslušný orgán institucím povolí, aby používaly vlastní odhady LGD a případně IRB-CCF podle čl. 166 odst. 8 a 8b v souladu s článkem 143 a oddílem 6.“;

c)doplňují se nové odstavce, které znějí:

„11. Instituce bude uplatňovat požadavky stanovené pro expozice náležející do kategorie expozic „všeobecné podniky“ uvedené v čl. 147 odst. 2 písm. c) bodě i) na expozice náležející do kategorie expozic „RGLA-PSE“ uvedené v čl. 147 odst. 2 písm. a1). Pro účely tohoto odstavce se nepoužije prahová hodnota stanovená v definici velkých podniků ani ustanovení týkající se velkých podniků v odst. 8 prvním pododstavci písm. c) a nepoužije se postup stanovený v článku 501.

12. Pro expozice ve formě akcií nebo podílových jednotek v CIU, které náležejí do kategorie expozic uvedené v čl. 147 odst. 2 písm. e1), použije instituce postup stanovený v článku 152.

13. EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění postupu při zacházení s expozicemi náležejícími do kategorie expozic „podnikové pohledávky nabyté za úplatu“ uvedené v čl. 147 odst. 2 písm. c) bodě iii) a kategorie expozic „retailové pohledávky nabyté za úplatu“ uvedené v čl. 147 odst. 2 písm. d) bodě iii) pro účely výpočtu objemů rizikově vážených expozic pro riziko selhání a riziko rozmělnění těchto expozic, včetně uznání technik snižování úvěrového rizika.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 31. prosince 2025.

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.“;

65)v článku 152 se odstavec 4 nahrazuje tímto:

„4. Instituce, které uplatňují průhledový přístup v souladu s odstavci 2 a 3 tohoto článku a které nepoužívají metody stanovené v této kapitole, případně v kapitole 5 pro všechny podkladové expozice CIU či pro jejich části, vypočítají objemy rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát v souladu s těmito zásadami:

a)pro podkladové expozice, které by byly zařazeny do kategorie akciových expozic uvedené v čl. 147 odst. 2 písm. e), použijí instituce standardizovaný přístup stanovený v kapitole 2;

b)pro expozice, které jsou zařazeny do položek představujících sekuritizované pozice uvedených v čl. 147 odst. 2 písm. f), použijí instituce zacházení stanovené v článku 254, jako by tyto expozice držely přímo uvedené instituce;

c)pro všechny ostatní podkladové expozice použijí instituce standardizovaný přístup stanovený v kapitole 2.“;

66)článek 153 se mění takto:

a)v odstavci 1 se bod iii) nahrazuje tímto:

„iii) jestliže 0 < PD < 1, pak:

kde:

N = kumulativní distribuční funkce normovaného normálního rozdělení náhodné veličiny, tj. N(x) se rovná pravděpodobnosti, že náhodná veličina se střední hodnotou 0 a rozptylem 1 nabývá hodnoty menší nebo rovné x;

G = inverzní funkce ke kumulativní distribuční funkci normovaného normálního rozdělení náhodné veličiny, tj. jestliže x = G(z), hodnota x je taková, že N(x) = z;

R = koeficient korelace, který je definován jako:

b = faktor splatnosti, který je definován jako:

M = splatnost vyjádřená v letech a vypočítaná v souladu s článkem 162.“;

b)odstavec 2 se nahrazuje tímto:

„2. Pro expozice vůči velkým regulovaným subjektům finančního sektoru a neregulovaným subjektům finančního sektoru se při výpočtu rizikových vah těchto expozic koeficient korelace R uvedený v odst. 1 bodě iii), případně v odstavci 4 vynásobí koeficientem 1,25.“;

c)odstavec 3 se zrušuje;

d)odstavec 9 se nahrazuje tímto:

„9. EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění způsobu, jakým instituce zohlední faktory uvedené v odst. 5 druhém pododstavci při přidělování rizikových vah specializovaným úvěrovým expozicím.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 31. prosince 2025.

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.“;

67)článek 154 se mění takto:

a)v odstavci 1 se bod ii) nahrazuje tímto:

„ii)    jestliže PD < 1, pak:

kde:

N = kumulativní distribuční funkce normovaného normálního rozdělení náhodné veličiny, tj. N(x) se rovná pravděpodobnosti, že náhodná veličina se střední hodnotou 0 a rozptylem 1 nabývá hodnoty menší nebo rovné x;

G = inverzní funkce ke kumulativní distribuční funkci normovaného normálního rozdělení náhodné veličiny, tj. jestliže x = G(z), hodnota x je taková, že N(x) = z;

R = koeficient korelace, který je definován jako:

“;

b)odstavec 2 se zrušuje;

c)odstavec 3 se nahrazuje tímto:

„3. V případě retailových expozic, které nejsou v selhání a jsou zajištěny nebo částečně zajištěny obytnou nemovitostí, se číselný údaj, který vyplynul ze vzorce koeficientu korelace v odstavci 1, nahradí koeficientem korelace R s hodnotou 0,15.

Riziková váha použitelná podle odst. 1 bodu ii) na expozici částečně zajištěnou obytnou nemovitostí se použije rovněž na nezajištěnou část podkladové expozice.“;

d)odstavec 4 se nahrazuje tímto:

„4. V případě expozic QRRE, které nejsou v selhání, se číselný údaj ze vzorce koeficientu korelace v odstavci 1 nahradí koeficientem korelace R s hodnotou 0,04.

Příslušné orgány posuzují relativní volatilitu ztrátovosti QRRE náležejících do téhož druhu expozice i souhrnné kategorie expozic QRRE a informace o typických charakteristikách této ztrátovosti poskytují členským státům a orgánu EBA.“;

68)článek 155 se zrušuje;

69)v článku 157 se doplňuje nový odstavec, který zní:

„6. EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem, které dále upřesňují:

a)metodiku výpočtu objemu rizikově vážených expozic pro riziko rozmělnění u pohledávek nabytých za úplatu, včetně uznání technik snižování úvěrového rizika v souladu s čl. 160 odst. 4, a podmínky pro použití vlastních odhadů a parametrů záložního přístupu;

b)posouzení kritéria nepodstatnosti pro druh expozic uvedený v odstavci 5;

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 31. prosince 2026.

Na Komisi je přenesena pravomoc doplnit toto nařízení přijetím regulačních technických norem uvedených v prvním pododstavci postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.“;

70)článek 158 se mění takto:

a)v odstavci 5 se zrušuje poslední pododstavec;

b)odstavce 7, 8 a 9 se zrušují;

71)článek 159 se nahrazuje tímto:

„Článek 159
Zacházení s výší očekávané ztráty, deficitem podle IRB a přebytkem podle IRB

Instituce odečítá výši očekávaných ztrát expozic uvedených v čl. 158 odst. 5, 6 a 10 od součtu všech těchto položek:

a)obecné a specifické úpravy o úvěrové riziko související s těmito expozicemi vypočítané v souladu s článkem 110;

b)dodatečné úpravy ocenění těchto expozic související s obchody zahrnutými v investičním portfoliu instituce určené v souladu s článkem 34;

c)další snížení kapitálu vztahující se k těmto expozicím s výjimkou odpočtů provedených podle čl. 36 odst. 1 písm. m).

Pokud je výsledkem výpočtu provedeného postupem podle prvního pododstavce kladná hodnota, označuje se výsledná hodnota jako „přebytek podle IRB“. Pokud je výsledkem výpočtu provedeného postupem podle prvního pododstavce záporná hodnota, označuje se výsledná hodnota jako „deficit podle IRB“.

Pro účely výpočtu uvedeného v prvním pododstavci zacházejí instituce s diskonty nebo prémiemi určenými v souladu s čl. 166 odst. 1 z rozvahových expozic nabytých v selhání stejně jako se specifickými úpravami o úvěrové riziko. Diskonty nebo prémie z rozvahových expozic nabytých nikoli v selhání nesmí být do výpočtu deficitu podle IRB nebo přebytku podle IRB zahrnuty. Specifické úpravy o úvěrové riziko pro expozice v selhání se nepoužijí na pokrytí výše očekávaných ztrát u jiných expozic. Do výpočtu deficitu podle IRB nebo přebytku podle IRB se nezahrnuje výše očekávaných ztrát pro sekuritizované expozice a obecné a specifické úpravy o úvěrové riziko související s těmito expozicemi.“;

72)v oddílu 4 se vkládá nový pododdíl, který zní:

„Pododdíl 0
Expozice kryté zárukami poskytnutými ústředními vládami a centrálními bankami členských států nebo ECB

Článek 159a
Neuplatnění minimálních vstupních úrovní PD a LGD

Pro účely kapitoly 3, a zejména s ohledem na čl. 160 odst. 1, čl. 161 odst. 4, čl. 164 odst. 4 a čl. 166 odst. 8c platí, že pokud je expozice kryta způsobilou zárukou poskytnutou ústřední vládou nebo centrální bankou členského státu nebo ECB, neuplatní se minimální vstupní úrovně PD, LGD a CCF na tu část expozice, na niž se tato záruka vztahuje. Na tu část expozice, která není touto zárukou kryta, se však příslušné minimální vstupní úrovně PD, LGD a CCF uplatní.“;

73)článek 160 se mění takto:

a)odstavec 1 se nahrazuje tímto:

„1. U expozic, které jsou zařazeny do kategorie expozic „expozice vůči institucím“ uvedené v čl. 147 odst. 2 písm. b) nebo „expozice vůči podnikům“ uvedené v čl. 147 odst. 2 písm. c), výhradně pro účely výpočtu objemů rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát těchto expozic, zejména pro účely článku 153, článku 157, čl. 158 odst. 1, čl. 158 odst. 5 a čl. 158 odst. 10, nesmí být hodnoty PD použité ve vzorcích pro výpočet vstupní úrovně rizikových vah a očekávaných ztrát nižší než tato hodnota: 0,05 % („minimální vstupní úroveň PD“).“;

b)odstavec 4 se nahrazuje tímto:

„4. U expozice kryté UFCP může instituce, která používá vlastní odhady LGD podle článku 143 jak pro původní expozici, tak pro přímé srovnatelné expozice vůči poskytovateli zajištění, v PD zohlednit osobní zajištění úvěrového rizika v souladu s článkem 183.“;

c)odstavec 5 se zrušuje;

d)odstavec 6 se nahrazuje tímto:

„6. Pro účely rizika rozmělnění u podnikových pohledávek nabytých za úplatu se PD rovná vlastnímu odhadu EL pro riziko rozmělnění. Instituce, která obdržela svolení příslušného orgánu používat vlastní odhady LGD pro podnikové expozice podle článku 143 a je schopna své odhady EL pro riziko rozmělnění u podnikových pohledávek nabytých za úplatu rozkládat na hodnoty PD a LGD způsobem, jenž příslušný orgán považuje za spolehlivý, může používat odhad PD vyplývající z tohoto rozkladu. Instituce mohou v hodnotě PD zohlednit osobní zajištění úvěrového rizika v souladu s kapitolou 4.“;

e)odstavec 7 se nahrazuje tímto:

„7. Instituce, která obdržela svolení příslušného orgánu podle článku 143 používat vlastní odhady LGD pro riziko rozmělnění u podnikových pohledávek nabytých za úplatu, může zohlednit osobní zajištění úvěrového rizika úpravou PD za podmínek čl. 161 odst. 3.“;

74)článek 161 se mění takto:

a)odstavec 1 se mění takto:

i)písmeno a) se nahrazuje tímto:

„a) pro přednostní expozice bez FCP vůči ústředním vládám, centrálním bankám a subjektům finančního sektoru: 45 %;“

ii)vkládá se nové písmeno, které zní:

„aa) pro přednostní expozice bez FCP vůči podnikům, které nejsou subjekty finančního sektoru: 40 %;“

iii)písmeno c) se zrušuje;

iv)písmeno e) se nahrazuje tímto:

„e) pro přednostní podnikové pohledávky nabyté za úplatu, pokud instituce není schopna odhadnout hodnoty PD nebo pokud vlastní odhady PD nesplňují požadavky stanovené v oddíle 6: 40 %;“

v)písmeno g) se nahrazuje tímto:

„g) pro riziko rozmělnění u podnikových pohledávek nabytých za úplatu: 100 %.“;

b)odstavce 3 a 4 se nahrazují tímto:

„3. U expozice kryté osobním zajištěním úvěrového rizika může instituce, která používá vlastní odhady LGD podle článku 143 jak pro původní expozici, tak pro přímé srovnatelné expozice vůči poskytovateli zajištění, v LGD zohlednit osobní zajištění úvěrového rizika v souladu s článkem 183.

4. U expozic, které jsou zařazeny do kategorie expozic „expozice vůči podnikům“ uvedené v čl. 147 odst. 2 písm. c), výhradně pro účely výpočtu objemů rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát těchto expozic, a zejména pro účely čl. 153 odst. 1 písm. iii), článku 157, čl. 158 odst. 1, 5 a 10, pokud se používají vlastní odhady LGD, nesmí být hodnoty LGD použité ve vzorcích pro výpočet vstupní úrovně rizikových vah a očekávaných ztrát nižší než následující minimální vstupní úrovně LGD a musí být vypočteny podle odstavce 5:

Tabulka č. 2a

;“

c)doplňují se nové odstavce, které znějí:

„5. Pro účely odstavce 4 se minimální vstupní úrovně LGD pro expozice plně zajištěné FCP uvedené v tabulce č. 2a v tomto odstavci použijí, pokud se hodnota FCP po použití příslušných koeficientů volatility Hc a Hfx v souladu s článkem 230 rovná hodnotě podkladové expozice nebo je vyšší. Kromě toho se tyto hodnoty použijí na FCP, které se podle této kapitoly považuje za způsobilé.

Příslušná minimální vstupní úroveň LGD (LGDfloor) pro expozici částečně zajištěnou FCP se vypočítá jako vážený průměr hodnoty LGDU-floor pro část expozice bez FCP a hodnoty LGDS-floor pro plně zajištěnou část expozice takto:

kde:

LGDU-floor a LGDS-floor jsou příslušné minimální úrovně uvedené v tabulce č. 1;

E , ES , EU a HE se určují podle článku 230.

6. Pokud instituce, která používá vlastní odhady LGD pro daný druh nezajištěných expozic vůči podnikům, není schopna ve vlastních odhadech LGD zohlednit vliv FCP zajišťujícího jednu z expozic tohoto druhu, může použít vzorec uvedený v článku 230 s tím, že termín LGDU je v tomto vzorci vlastním odhadem LGD instituce. V takovém případě se FCP považuje v souladu s kapitolou 4 za způsobilé a vlastní odhad LGD instituce použitý jako termín LGDU se vypočítá na základě údajů o podkladových ztrátách vyjma jakýchkoli výtěžků z daného FCP.“;

75)článek 162 se mění takto:

a)odstavec 1 se nahrazuje tímto:

„1. U expozic, pro které instituce neobdržela svolení příslušného orgánu používat vlastní odhady LGD, je splatnost („M“) 2,5 roku, s výjimkou expozic vyplývajících z transakcí s financováním cenných papírů, pro které je M 0,5 roku.

Obdobně v rámci svolení uvedeného v článku 143 mohou příslušné orgány rozhodnout o tom, zda instituce použije splatnost (M) stanovenou v odstavci 2 pro všechny tyto expozice nebo podsoubor těchto expozic.“;

b)odstavec 2 se mění takto:

i)v odstavci 2 se návětí nahrazuje tímto:

„U expozic, pro které instituce používá vlastní odhady LGD, se splatnost („M“) vypočítá pomocí časových období vyjádřených v letech v souladu s tímto odstavcem a s výhradou odstavců 3 až 5 tohoto článku. M není delší než 5 let kromě případů uvedených v čl. 384 odst. 1, kde se M vymezená podle tohoto článku použije. M se vypočítá v jednotlivých případech takto:“;

ii)vkládají se nová písmena, která znějí:

„da) v případě zajištěných úvěrových transakcí, které podléhají rámcové dohodě o započtení, odpovídá M váženému průměru zbytkové splatnosti těchto transakcí, přičemž nesmí být kratší než 20 dní. Pro vážení splatnosti se použije pomyslná hodnota každé transakce;

db) v případě rámcové dohody o započtení zahrnující více než jeden druh transakcí odpovídající písmenům c), d) nebo da) odpovídá M váženému průměru zbytkové splatnosti těchto transakcí, přičemž nesmí být kratší než nejdelší období držení (vyjádřené v letech) pro transakce uvedené v čl. 224 odst. 2 (buď 10 nebo 20 dnů podle konkrétního případu). Pro vážení splatnosti se použije pomyslná hodnota každé transakce.“;

iii)písmeno f) se nahrazuje tímto:

„f) v případě jiných nástrojů než uvedených v tomto odstavci nebo pokud instituce není schopna vypočítat M v souladu s pokyny v písmenu a), odpovídá M maximální zbytkové době (v letech), která je dlužníkovi povolena pro splnění jeho smluvních závazků (splacení jistiny, úroků a poplatků), přičemž nesmí být kratší než 1 rok;“

iv)písmeno i) se nahrazuje tímto:

„i) v případě institucí, které používají k výpočtu kapitálového požadavku k riziku CVA u transakcí s danou protistranou přístupy uvedené v čl. 382a odst. 1 písm. a) nebo b), nesmí být M podle čl. 92 odst. 4 písm. a) nebo f) pro účely výpočtu objemů rizikově vážených expozic pro riziko protistrany u stejných transakcí větší než hodnota 1 ve vzorci stanoveném v čl. 153 odst. 1;“

v)písmeno j) se nahrazuje tímto:

„j) v případě revolvingových expozic se M určí s použitím maximálního smluvního data ukončení facility. Instituce nepoužijí datum splacení stávajícího čerpání, pokud toto datum není maximálním datem ukončení facility.“;

c)odstavec 3 se mění takto:

i)v prvním pododstavci se návětí nahrazuje tímto:

„Pokud je dle dokumentace nutné každodenní dozajištění a přecenění a v dokumentaci jsou ustanovení, která umožňují rychlé zpeněžení nebo započtení kolaterálu v případě selhání nebo neprovedení dozajištění, odpovídá M váženému průměru zbytkové splatnosti těchto transakcí, přičemž nesmí být kratší než jeden den:“;

ii)druhý pododstavec se mění takto:

–písmeno b) se nahrazuje tímto:

„b) samolikvidující se krátkodobé transakce financování obchodu spojené s výměnou zboží nebo služeb, včetně podnikových pohledávek nabytých za úplatu, se zbytkovou splatností do jednoho roku, jak je uvedeno v čl. 4 odst. 1 bodě 80;“

–doplňuje se nové písmeno, které zní:

„e) vydané a potvrzené akreditivy, které jsou krátkodobé a mají splatnost kratší než 1 rok a které jsou samolikvidující.“;

d)odstavec 4 se nahrazuje tímto:

„4. V případě expozic vůči podnikům usazeným v Unii, které nejsou velkými podniky, se může instituce rozhodnout pro všechny takové expozice stanovovat M tak, jak je uvedeno v odstavci 1, namísto použití odstavce 2.“;

e)doplňuje se nový odstavec, který zní:

„6. Pro účely vyjádření minimálního počtu dní v letech podle odst. 2 písm. c) až db) a odstavce 3 se minimální počet dní vydělí číslem 365,25.“;

76)článek 163 se mění takto:

a)odstavec 1 se nahrazuje tímto:

„1. Výhradně pro účely výpočtu objemů rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát těchto expozic, a zejména pro účely článku 154, článku 157 a čl. 158 odst. 1, 5 a 10, nesmí být hodnoty PD použité ve vzorcích pro výpočet vstupní úrovně rizikových vah a očekávaných ztrát nižší než tato hodnota:

a)0,1 % pro „QRRE revolver“;

b)0,05 % pro retailové expozice, které nejsou „QRRE revolver“.“;

b)odstavec 4 se nahrazuje tímto:

„4. U expozice kryté osobním zajištěním úvěrového rizika může instituce, která pro přímé srovnatelné expozice vůči poskytovateli zajištění používá vlastní odhady LGD podle článku 143, v PD zohlednit osobní zajištění úvěrového rizika v souladu s článkem 183.“;

77)článek 164 se mění takto:

a)odstavce 1 a 2 se nahrazují tímto:

„1. Instituce stanovují vlastní odhady LGD s přihlédnutím k požadavkům uvedeným v oddíle 6 této kapitoly a ke svolení příslušných orgánů vydanému podle článku 143. Pro účely rizika rozmělnění se u pohledávek nabytých za úplatu použije hodnota LGD ve výši 100 %. V případě, že je instituce schopna své odhady očekávané ztráty pro riziko rozmělnění u pohledávek nabytých za úplatu spolehlivě rozkládat na hodnoty PD a LGD, může použít vlastní odhad LGD.

2. Instituce, které pro přímé srovnatelné expozice vůči poskytovateli zajištění používají vlastní odhady LGD podle článku 143, mohou v LGD zohlednit osobní zajištění úvěrového rizika v souladu s článkem 183.“;

b)odstavec 3 se zrušuje;

c)odstavec 4 se nahrazuje tímto:

„4. Výhradně pro účely výpočtu objemů rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát retailových expozic, a zejména pro účely čl. 154 odst. 1, článku 157, čl. 158 odst. 1 a 10, nesmí být hodnoty LGD použité ve vzorcích pro výpočet vstupní úrovně rizikových vah a očekávaných ztrát nižší než minimální vstupní úrovně LGD stanovené v tabulce č. 2aa a v souladu s odstavci 4a a 4b:

Tabulka č. 2aa

“;

d)vkládají se nové odstavce, které znějí:

„4a. Pro účely odstavce 4 platí toto:

a)minimální vstupní úrovně LGD uvedené v odstavci 4, tabulce č. 2aa se použijí na expozice zajištěné FCP, pokud je FCP podle této kapitoly způsobilé;

b)s výjimkou retailových expozic zajištěných obytnou nemovitostí se minimální vstupní úrovně LGD uvedené v odstavci 4 tabulce č. 2aa použijí na expozice plně zajištěné FCP, pokud se hodnota FCP po použití příslušných koeficientů volatility v souladu s článkem 230 rovná hodnotě podkladové expozice nebo je vyšší;

c)s výjimkou retailových expozic zajištěných obytnou nemovitostí se příslušná minimální vstupní úroveň LGD pro expozici částečně zajištěnou FCP vypočítá podle vzorce stanoveného v čl. 161 odst. 5;

d)u retailových expozic zajištěných obytnou nemovitostí je příslušná minimální vstupní úroveň LGD stanovena na 5 % bez ohledu na úroveň kolaterálu poskytnutého obytnou nemovitostí.

4b. Pokud instituce není schopna ve vlastních odhadech LGD zohlednit vliv FCP zajišťujícího jednu z expozic tohoto druhu, může použít vzorec uvedený v článku 230 s tím, že termín LGDU je v tomto vzorci vlastním odhadem LGD instituce. V takovém případě se FCP považuje v souladu s kapitolou 4 za způsobilé a vlastní odhad LGD instituce použitý jako termín LGDU se vypočítá na základě údajů o podkladových ztrátách vyjma jakýchkoli výtěžků z daného FCP.“;

78)část třetí hlava II kapitola 3 oddíl 4 pododdíl 3 se zrušuje;

79)článek 166 se mění takto:

a)odstavec 8 se nahrazuje tímto:

„8. Hodnota expozice podrozvahových položek, které nejsou kontrakty uvedenými v příloze II, se vypočítá buď pomocí IRB-CCF, nebo SA-CCF v souladu s odstavci 8a a 8b a čl. 151 odst. 8.

Pokud byly vyčerpané zůstatky revolvingových facilit sekuritizovány, instituce zajistí, že i nadále budou držet požadovanou výši kapitálu vůči nevyčerpaným zůstatkům spojeným se sekuritizací.

Instituce, která nepoužívá IRB-CCF, vypočítá hodnotu expozice tak, že se přislíbená, ale nevyčerpaná částka vynásobí příslušným SA-CCF.

Instituce, která nepoužívá IRB-CCF, vypočítá hodnotu expozice pro nevyčerpané přísliby tak, že se nevyčerpaná částka vynásobí IRB-CCF.“;

b)vkládají se nové odstavce, které znějí:

„8a. Faktorem CCF u expozice, pro niž se nepoužijí IRB-CCF, je SA-CCF stanovený v kapitole 2 pro stejné druhy položek, jak je stanoveno v článku 111. SA-CCF se použije na hodnotu nevyužité přislíbené úvěrové linky, nebo na hodnotu, která odráží jakékoli možné omezení dostupnosti facility, včetně existence horní hranice potenciální úvěrové částky, která souvisí s vykazovaným peněžním tokem dlužníka, podle toho, která z těchto hodnot je nižší. Je-li facilita tímto způsobem omezena, musí mít instituce zavedeny dostatečné postupy pro sledování a řízení úvěrové linky, které existenci tohoto omezení podpoří.

8b. Se svolením příslušných orgánů použijí instituce, které podle oddílu 6 splňují požadavky pro použití IRB-CCF, pro expozice vyplývající z nevyčerpaných revolvingových příslibů, na něž se uplatňuje zacházení podle přístupu IRB, IRB-CCF za předpokladu, že by se na tyto expozice podle standardizovaného přístupu nevztahoval SA-CCF ve výši 100 %. SA-CCF se použije na:

a)všechny ostatní podrozvahové položky, zejména nevyčerpané nerevolvingové přísliby;

b)expozice, u nichž instituce nesplňuje minimální požadavky pro výpočet IRB-CCF podle oddílu 6 nebo u nichž příslušný orgán k použití IRB-CCF neudělil svolení.

Pro účely tohoto článku se příslib považuje za „revolvingový“, pokud dlužníkovi umožňuje získat úvěr, v jehož rámci má dlužník možnost rozhodnout o tom, jak často a v jakých časových intervalech bude úvěr čerpat, což dlužníkovi umožní čerpat, splatit a opětovně čerpat úvěry, které mu byly poskytnuty. Za revolvingová se považují smluvní ujednání, která umožňují platby předem a následná opětovná čerpání těchto plateb.

8c. Výhradně pro účely výpočtu objemů rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát u expozic vyplývajících z revolvingových příslibů s použitím IRB-CCF, zejména s ohledem na čl. 153 odst. 1, článek 157, čl. 158 odst. 1, 5 a 10, nesmí být hodnota expozice použitá ve vzorcích pro výpočet objemu rizikově vážené expozice a očekávaných ztrát nižší než součet:

a)čerpané částky revolvingového příslibu;

b)50 % objemu podrozvahové expozice zbývající nevyčerpané části revolvingového příslibu vypočteného za použití příslušného SA-CCF stanoveného v článku 111.

Součet písmen a) a b) se označuje jako „minimální vstupní úroveň CCF“.“;

c)odstavec 10 se zrušuje;

80)článek 167 se zrušuje;

81)v čl. 169 odst. 3 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„EBA vydá pokyny, jak v praxi uplatňovat požadavky na navrhování modelů, kvantifikaci rizika, validaci a uplatňování rizikových parametrů za použití spojitých nebo velmi členěných ratingových stupnic pro každý rizikový parametr. Tyto pokyny se přijímají v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010.“;

82)v čl. 170 odst. 4 se písmeno b) nahrazuje tímto:

„b) rizikové charakteristiky transakce, včetně charakteristik produktu a majetkového zajištění úvěrového rizika, uznaného osobního zajištění úvěrového rizika, opatření souvisejících s poměrem výše úvěru k hodnotě, sezónních vlivů a pořadí přednosti. Instituce explicitně řeší případy, kdy je pro několik expozic použit stejný kolaterál. Pro každé seskupení, pro které instituce odhaduje PD a LGD, analyzuje instituce reprezentativnost stáří facilit z hlediska doby uplynulé od vzniku v případě PD a doby uplynulé od data selhání v případě LGD v údajích použitých k odvození odhadů skutečných facilit instituce;“

83)v článku 171 se doplňuje nový odstavec, který zní:

„3. Ratingové systémy jsou navrženy tak, aby faktorem ovlivňujícím migraci z jednoho stupně do druhého byly idiosynkratické změny nebo změny specifické pro jednotlivá odvětví. Kromě toho se jako faktor ovlivňující migraci dlužníků a transakcí z jednoho stupně nebo seskupení do jiného zohlední účinky hospodářských cyklů.“;

84)v článku 172 se odstavec 1 mění takto:

a)úvodní věta se nahrazuje tímto:

„U expozic vůči podnikům, institucím, ústředním vládám a centrálním bankám se zařazování expozic provádí v souladu s těmito kritérii:“;

b)písmeno d) se nahrazuje tímto:

„d) každý samostatný právní subjekt, vůči němuž má instituce expozici, musí být hodnocen samostatně;“

c)    doplňuje se nový pododstavec, který zní:

„Pro účely písmene d) mají instituce patřičné postupy pro nakládání s jednotlivými dlužícími klienty a skupinami spjatých klientů. Tyto postupy zahrnují postup pro zjištění specifického rizika pozitivní korelace u každého právního subjektu, vůči němuž má instituce expozici. S operacemi s protistranami, u nichž bylo zjištěno specifické riziko pozitivní korelace, se při výpočtu jejich hodnoty expozice zachází odlišně;“

85)článek 173 se mění takto:

a)v odstavci 1 se úvodní věta nahrazuje tímto:

„U expozic vůči podnikům, institucím, ústředním vládám a centrálním bankám splňuje proces zařazování tyto požadavky:“;

b)odstavec 3 se nahrazuje tímto:

„3. EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem, které stanoví metodiky příslušných orgánů používaných k posouzení spolehlivosti procesu zařazování a pravidelného a nezávislého hodnocení rizik.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 31. prosince 2025.

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.“;

86)článek 174 se mění takto:

a)úvodní věta se nahrazuje tímto:

„Instituce použijí k zařazování expozic do stupňů či seskupení dlužníků nebo transakcí statistické a jiné matematické metody („modely“), přičemž musí být splněny tyto požadavky:“;

b)písmeno a) se nahrazuje tímto:

„a) model má dobrou schopnost předpovědi a v důsledku jeho použití nejsou zkresleny kapitálové požadavky;“

c)doplňuje se nový pododstavec, který zní:

„Pro účely písmene a) vstupní veličiny tvoří adekvátní a účinný základ pro výsledné předpovědi. Model nesmí vykazovat podstatná zkreslení. Mezi vstupy a výstupy modelu existuje funkční vazba, kterou lze případně určit na základě odborného úsudku.“;

87)článek 176 se mění takto:

a)v odstavci 2 se návětí nahrazuje tímto:

„U expozic vůči podnikům, institucím, ústředním vládám a centrálním bankám instituce shromažďují a ukládají toto:“;

b)odstavec 3 se nahrazuje tímto:

„3. U expozic, u nichž tato kapitola umožňuje výpočet vlastních odhadů LGD nebo IRB-CCF, ale u nichž instituce nepoužívají vlastní odhady LGD nebo IRB-CCF, instituce shromažďují a ukládají údaje o srovnání skutečných hodnot LGD s hodnotami uvedenými v čl. 161 odst. 1 a skutečných hodnot CCF s hodnotami SA-CCF uvedenými v čl. 166 odst. 8.“;

88)v článku 177 se zrušuje odstavec 3;

89)článek 178 se mění takto:

a)nadpis se nahrazuje tímto:

„Selhání dlužníka nebo facility“

b)v odstavci 1 se písmeno b) nahrazuje tímto:

„b) některý podstatný úvěrový závazek dlužníka vůči instituci, jejímu mateřskému podniku či některému z jejích dceřiných podniků je více než 90 dní po splatnosti.“;

c)v odstavci 3 se písmeno d) nahrazuje tímto:

„d) instituce souhlasí s nucenou restrukturalizací úvěrového závazku, pokud je pravděpodobné, že tato restrukturalizace povede k úlevě finančního závazku způsobené podstatným prominutím nebo odkladem splátek jistiny, úroků nebo (případně) poplatků. Má se za to, že k nucené restrukturalizaci došlo, pokud byla úleva podle článku 47b rozšířena na dlužníka;“

90)článek 180 se mění takto:

a)odstavec 1 se mění takto:

i)úvodní věta se nahrazuje tímto:

„Při kvantifikaci rizikových parametrů spojených s ratingovými stupni nebo seskupeními použijí instituce tyto specifické požadavky týkající se odhadu PD pro expozice vůči podnikům, institucím, ústředním vládám a centrálním bankám:“;

ii)písmeno h) se nahrazuje tímto:

„h) bez ohledu na to, zda instituce pro účely odhadování PD používá externí, interní nebo sdílené zdroje údajů nebo jejich kombinaci, je délka podkladové historické časové řady alespoň pro jeden z těchto zdrojů minimálně pět let.“;

iii)doplňuje se nové písmeno, které zní:

„i) bez ohledu na metodu použitou pro účely odhadování PD odhadují instituce PD pro každý ratingový stupeň na základě pozorovaného historického průměrného jednoletého poměru selhání, který je prostým průměrem počtu dlužníků (započítaných váženě), přičemž ostatní přístupy, včetně expozičně vážených průměrů, nejsou přípustné.“;

iv)doplňuje se nový pododstavec, který zní:

„Pro účely písmene h) se v případě, že časová řada pro některý ze zdrojů zahrnuje delší období a tyto údaje jsou relevantní, použije toto delší období. Údaje obsahují reprezentativní skladbu dobrých a špatných let relevantních pro daný druh expozic. Se svolením příslušných orgánů mohou instituce, které neobdržely svolení příslušného orgánu podle článku 143 k použití vlastních odhadů LGD nebo konverzních faktorů, použít při uplatňování přístupu IRB odpovídající údaje za období dvou let. Období, jež musí být zahrnuto, se každoročně prodlouží o jeden rok do doby, než odpovídající údaje zahrnou období pěti let.“;

b)odstavec 2 se mění takto:

i)písmeno a) se nahrazuje tímto:

„a) instituce odhadují hodnoty PD pro stupně nebo seskupení dlužníků či facilit z dlouhodobých průměrů jednoletých poměrů selhání a poměry selhání se na úrovni facility vypočítají pouze tehdy, je-li definice selhání uplatněna na úrovni jednotlivých úvěrových facilit podle čl. 178 odst. 1 druhého pododstavce;“

ii)písmeno e) se nahrazuje tímto:

„e) bez ohledu na to, zda instituce pro účely odhadování PD používá externí, interní nebo sdílené zdroje údajů nebo jejich kombinaci, je délka podkladové historické časové řady alespoň pro jeden z těchto zdrojů minimálně pět let.“;

iii)doplňuje se nový pododstavec, který zní:

„Pro účely písmene e) se v případě, že časová řada pro některý ze zdrojů zahrnuje delší období, a v případě, že tyto údaje jsou relevantní, použije toto delší období. Údaje obsahují reprezentativní skladbu dobrých a špatných let hospodářského cyklu relevantních pro daný druh expozic. PD vychází z pozorovaného historického průměru jednoletého poměru selhání. Se svolením příslušných orgánů mohou instituce, které uplatňují přístup IRB, použít relevantní údaje za dvouleté období. Období, jež musí být zahrnuto, se každoročně prodlouží o jeden rok do doby, než odpovídající údaje zahrnou období pěti let.“;

c)odstavec 3 se nahrazuje tímto:

„EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění metodik, podle nichž příslušné orgány posoudí metodiku instituce používanou k odhadům PD podle článku 143.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 31. prosince 2025.

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.“;

91)článek 181 se mění takto:

a)odstavec 1 se mění takto:

i)písmena c) až g) se nahrazují tímto:

„c) instituce zohlední stupeň jakékoli závislosti mezi rizikem dlužníka na straně jedné a rizikem majetkového zajištění úvěrového rizika, s výjimkou rámcových dohod o započtení a rozvahového započtení úvěrů a vkladů, nebo jeho poskytovatele na straně druhé;

d) při svém posuzování LGD přistupuje instituce k nesouladu měn mezi podkladovým závazkem a majetkovým zajištěním úvěrového rizika, s výjimkou rámcových dohod o započtení a rozvahového započtení úvěrů a vkladů, konzervativně;

e) pokud odhady LGD zohledňují existenci majetkového zajištění úvěrového rizika, s výjimkou rámcových dohod o započtení a rozvahového započtení úvěrů a vkladů, nejsou tyto odhady založeny výlučně na odhadované tržní hodnotě majetkového zajištění úvěrového rizika;

f) pokud odhady LGD berou v úvahu existenci majetkového zajištění úvěrového rizika, s výjimkou rámcových dohod o započtení a rozvahového započtení úvěrů a vkladů, stanoví instituce interní požadavky na řízení, právní jistotu a řízení rizika tohoto majetkového zajištění úvěrového rizika a tyto požadavky se musí obecně shodovat s těmi, které jsou uvedeny v kapitole 4 oddílu 3;

g) pokud instituce zohledňuje majetkové zajištění úvěrového rizika, s výjimkou rámcových dohod o započtení a rozvahového započtení úvěrů a vkladů, při určování hodnoty expozice pro účely úvěrového rizika protistrany podle kapitoly 6 oddílu 5 nebo 6, žádnou částku, u níž očekává, že bude z tohoto majetkového zajištění úvěrového rizika získána, nezohlední při odhadech LGD;“

ii)písmeno i) se nahrazuje tímto:

„i) poplatky za pozdní platby uložené dlužníkovi před selháním, které se promítly do výkazu zisků a ztrát instituce, se ve stejném rozsahu zahrnou do expozice a výše ztráty dané instituce;“

iii) doplňuje se nové písmeno, které zní:

„k)    dodatečná čerpání po selhání se zaúčtují do LGD;“

iv)doplňují se nové pododstavce, které znějí:

„Pro účely písmene a) instituce náležitě zohlední částky, které byly získány v průběhu příslušných procesů vymáhání dlužných částek z jakékoli formy FCP či UFCP, které nespadá do definice v čl. 142 bodu 10.

Pro účely písmene c) se k případům, u kterých je zjevný vysoký stupeň závislosti, přistupuje konzervativně.

Pro účely písmene e) zohledňují odhady LGD dopad potenciální neschopnosti institucí získat okamžitou kontrolu nad kolaterálem a realizovat jej.“;

b)odstavec 2 se mění takto:

i)v prvním pododstavci se zrušuje písmeno b);

ii)druhý pododstavec se nahrazuje tímto:

„U retailových expozic vycházejí odhady LGD z údajů za období minimálně pěti let. Se svolením příslušných orgánů mohou instituce, které uplatňují přístup IRB, použít relevantní údaje za dvouleté období. Období, jež musí být zahrnuto, se každoročně prodlouží o jeden rok do doby, než tyto údaje zahrnou období pěti let.“;

c)doplňuje se nový odstavec, který zní:

„4. EBA vydá v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010 pokyny pro upřesnění, jak zacházet s jakoukoli formou majetkového a osobního zajištění úvěrového rizika pro účely odst. 1 písm. a) a pro účely uplatnění parametrů LGD.“;

92)článek 182 se mění takto:

a)odstavec 1 se mění takto:

i)písmeno c) se nahrazuje tímto:

„c) IRB-CCF institucí odrážejí možnost dodatečných čerpání dlužníkem až do okamžiku, kdy dojde k selhání. Pokud lze reálně předpokládat silnou pozitivní korelaci mezi četností selhání a rozpětím konverzního faktoru, uplatní se v IRB-CCF vyšší konzervativní marže;“

ii)doplňují se nová písmena, která znějí:

„g) IRB-CCF institucí se vypracují za použití přístupu s pevně stanoveným 12měsíčním horizontem. Za tímto účelem se u každého sledování v souboru referenčních údajů výsledky selhání spojí s příslušnými charakteristikami dlužníka a facility, a to k pevně stanovenému referenčnímu datu definovanému jako 12 měsíců před dnem selhání;

h) IRB-CCF institucí jsou založeny na referenčních údajích, které zohledňují charakteristiky dlužníka, facility a praxi v oblasti řízení bank u expozic, na něž se odhady vztahují.“

iii)doplňují se nové pododstavce, které znějí:

„Pro účely písmene c), pokud lze reálně předpokládat silnou pozitivní korelaci mezi četností selhání a rozpětím konverzního faktoru, uplatní se v IRB-CCF vyšší konzervativní marže.

Za účelem písmene g) se u každého sledování v souboru referenčních údajů výsledky selhání spojí s příslušnými charakteristikami dlužníka a facility, a to k pevně stanovenému referenčnímu datu, které se stanoví na 12 měsíců před dnem selhání.

Pro účely písmene h) nevychází IRB-CCF uplatněné na konkrétní expozice z údajů, které kombinují účinky rozdílných charakteristik, nebo z údajů získaných z expozic, které vykazují odlišné rizikové charakteristiky. IRB-CCF jsou založeny na dostatečně homogenních segmentech. Za tímto účelem nejsou povoleny tyto postupy:

a)uplatnění podkladových údajů týkajících se středního trhu / malých a středních podniků na větší podnikové dlužníky;

b)uplatnění údajů vyplývajících z příslibů s „malou“ nevyužitou omezenou dostupností na facility s „velkou“ nevyužitou omezenou dostupností;

c)uplatnění údajů získaných od dlužníků, kteří k referenčnímu datu nesplácejí nebo mají zablokováno další čerpání, na dlužníky, u kterých není žádné nesplácení nebo relevantní omezení známo;

d)údaje, které byly ovlivněny změnami ve skladbě výpůjček a jiných úvěrových produktů dlužníků během období sledování, pokud tyto údaje nebyly účinně upraveny odstraněním účinků změn ve skladbě produktů.

Pro účely čtvrtého pododstavce písm. d) instituce příslušným orgánům doloží, že mají podrobné znalosti o dopadu změn ve skladbě spotřebitelských produktů na soubory referenčních údajů o expozicích a související odhady CCF a že je dopad nevýznamný nebo byl účinně zmírněn v rámci jejich procesu odhadování. V tomto ohledu se za vhodné nepovažuje:

a)nastavení minimálních úrovní CCF nebo sledovaných hodnot expozic;

b)použití odhadů na úrovni dlužníků, které nezohledňují v plném rozsahu příslušné možnosti transformace produktu nebo nevhodně kombinují produkty s velmi odlišnými charakteristikami;

c)úprava pouze podstatných sledování ovlivněných transformací produktu;

d)vyloučení sledování ovlivněných transformací produktového profilu.“;

b)v odstavci 3 se první pododstavec zrušuje;

c)doplňuje se nový odstavec, který zní:

„5. EBA vydá v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010 pokyny pro upřesnění metodiky, kterou instituce uplatní při odhadování IRB-CCF.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 31. prosince 2026.

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.“;

93)článek 183 se mění takto:

a)nadpis se nahrazuje tímto:

„Požadavky týkající se hodnocení vlivu osobního zajištění úvěrového rizika na expozice vůči podnikům, ústředním vládám a centrálním bankám, u nichž se používají vlastní odhady LGD, a na retailové expozice“;

b)odstavec 1 se mění takto:

i)písmeno c) se nahrazuje tímto:

„c) záruka je zaznamenaná písemně, je nevypověditelná a neměnná ze strany ručitele, je platná, dokud není závazek plně splacen v závislosti na výši a době platnosti záruky a je na ručiteli právně vymahatelná v jurisdikci, kde ručitel disponuje aktivy, jež by mohla být z rozhodnutí soudu zadržena a realizována;“

ii)doplňují se nová písmena, která znějí:

„d) záruka je bezpodmínečná;

e) úvěrové deriváty prvního selhání lze uznat jako způsobilé osobní zajištění úvěrového rizika, avšak úvěrové deriváty druhého selhání nebo obecněji úvěrové deriváty n-tého selhání se jako způsobilé osobní zajištění úvěrového rizika neuznávají.“;

iii)doplňuje se nový pododstavec, který zní:

„Pro účely písmene d) se „bezpodmínečnou zárukou“ rozumí záruka, u níž smlouva o zajištění úvěrového rizika neobsahuje žádné ustanovení, jehož splnění je mimo přímou kontrolu instituce poskytující úvěr, a které by ručiteli umožňovalo neplnit včas v případě, že původní dlužník nezaplatil jakoukoli splatnou částku. Ustanovení ve smlouvě o zajištění úvěrového rizika, které stanoví, že nedostatečná náležitá péče nebo podvod ze strany instituce poskytující úvěr ruší nebo snižuje rozsah záruky nabízené ručitelem, nevylučuje, aby tato záruka byla považována za bezpodmínečnou. Smlouva o zajištění úvěrového rizika, která může být v případě podvodu ze strany dlužníka zrušena nebo jejíž rozsah zajištění úvěrového rizika může být snížen, se nepovažuje za bezpodmínečnou.

Záruky, u nichž je platba ze strany ručitele podmíněna tím, že instituce poskytující úvěr se musí nejprve domáhat platby u dlužníka, a které se vztahují pouze na ztráty, které zůstávají poté, co instituce dokončila proces snižování úvěrových ztrát, se považují za bezpodmínečné.“;

c)vkládá se nový odstavec, který zní:

„1a. Instituce mohou uznat osobní zajištění úvěrového rizika buď použitím přístupu využívajícího modelování PD/LGD v souladu s tímto článkem a s výhradou požadavku stanoveného v odstavci 4, nebo přístupu substituce rizikových parametrů v rámci pokročilého přístupu IRB, jak je uvedeno v článku 236a a s výhradou požadavků ohledně způsobilosti uvedených v kapitole 4. Instituce by měly zavést jasné zásady pro hodnocení vlivů osobního zajištění úvěrového rizika na rizikové parametry. Zásady institucí musí být v souladu s jejich interními postupy řízení rizik a musí zohledňovat požadavky tohoto článku. Tyto zásady jasně stanoví, které ze specifických metod popsaných v tomto pododstavci se používají pro každý ratingový systém, a instituce tyto zásady v průběhu času soustavně uplatňuje.“;

d)odstavec 4 se nahrazuje tímto:

„4. Pokud instituce uznávají osobní zajištění úvěrového rizika na základě přístupu využívajícího modelování PD/LGD, nesmí být zajištěné části podkladové expozice přidělena riziková váha, která by byla nižší než minimální riziková váha poskytovatele zajištění. Za tímto účelem se minimální riziková váha poskytovatele zajištění vypočítá za použití stejné PD, stejné LGD a stejné funkce rizikové váhy jako u srovnatelné přímé expozice vůči poskytovateli zajištění, jak je uvedeno v článku 236a.“;

e)odstavec 6 se zrušuje;

94)část třetí hlava II kapitola 3 oddíl 6 pododdíl 4 se zrušuje;

95)v článku 192 se doplňují nové body, které znějí:

„5) „přístupem substituce rizikové váhy v rámci standardního přístupu“ nahrazení rizikové váhy podkladové expozice v souladu s článkem 235 rizikovou váhou použitelnou podle standardizovaného přístupu na srovnatelnou přímou expozici vůči poskytovateli zajištění;

6) „přístupem substituce rizikové váhy v rámci IRB“ nahrazení rizikové váhy podkladové expozice v souladu s článkem 235a rizikovou váhou použitelnou podle standardizovaného přístupu na srovnatelnou přímou expozici vůči poskytovateli zajištění;

7) „přístupem substituce rizikových parametrů v rámci základního přístupu IRB“ nahrazení rizikových parametrů PD i LGD podkladové expozice v souladu s článkem 236 odpovídajícími hodnotami PD a LGD, které by byly přiřazeny v rámci přístupu IRB bez použití vlastních odhadů LGD srovnatelným přímým expozicím vůči poskytovateli zajištění;

8) „přístupem substituce rizikových parametrů v rámci pokročilého přístupu IRB“ nahrazení rizikových parametrů PD i LGD podkladové expozice v souladu s článkem 236a odpovídajícími hodnotami PD a LGD, které by byly přiřazeny v rámci přístupu IRB s použitím vlastních odhadů LGD srovnatelné přímé expozici vůči poskytovateli zajištění.“;

96)v článku 193 se doplňuje nový odstavec, který zní:

„7. Kolaterál, který splňuje všechny požadavky ohledně způsobilosti stanovené v této kapitole, může být jako takový uznán i u expozic spojených s nevyčerpanými facilitami. Je-li čerpání v rámci facility podmíněno předchozím nebo současným nákupem nebo přijetím kolaterálu v rozsahu, v jakém má instituce na tento kolaterál po vyčerpání facility nárok s tím, že na něj nemá žádný nárok, pokud není facilita čerpána, může být tento kolaterál uznán pro expozici vyplývající z nevyčerpané facility.“;

97)v článku 194 se zrušuje odstavec 10;

98)v článku 197 se odstavec 1 mění takto:

a)písmena b) až e) se nahrazují tímto:

„b) dluhové cenné papíry, které splňují všechny tyto podmínky:

i)dluhové cenné papíry jsou vydané ústředními vládami nebo centrálními bankami;

ii)dluhové cenné papíry mají úvěrové hodnocení vypracované externí ratingovou agenturou nebo exportní úvěrovou agenturou:

–která byla uznána za způsobilou pro účely kapitoly 2,

–které byl orgánem EBA přiřazen stupeň úvěrové kvality 1, 2, 3 nebo 4 podle pravidel pro stanovení rizikových vah expozic vůči ústředním vládám a centrálním bankám podle kapitoly 2;

c) dluhové cenné papíry, které splňují všechny tyto podmínky:

i)tyto dluhové cenné papíry jsou vydány institucemi;

ii)tyto dluhové cenné papíry mají úvěrové hodnocení vypracované externí ratingovou agenturou:

–která byla uznána za způsobilou pro účely kapitoly 2,

–které byl orgánem EBA přiřazen stupeň úvěrové kvality 1, 2 nebo 3 podle pravidel pro stanovení rizikových vah expozic vůči podnikům podle kapitoly 2;

d) dluhové cenné papíry, které splňují všechny tyto podmínky:

i)tyto dluhové cenné papíry jsou vydány jinými subjekty;

ii)tyto dluhové cenné papíry mají úvěrové hodnocení vypracované externí ratingovou agenturou, která splňuje všechny tyto podmínky:

–externí ratingová agentura byla uznána za způsobilou pro účely kapitoly 2,

–externí ratingové agentuře byl orgánem EBA přiřazen stupeň úvěrové kvality 1, 2 nebo 3 podle pravidel pro stanovení rizikových vah expozic vůči institucím podle kapitoly 2;

e)    dluhové cenné papíry s krátkodobým úvěrovým hodnocením vypracovaným externí ratingovou agenturou, která splňuje všechny tyto podmínky:

i)externí ratingová agentura byla uznána za způsobilou pro účely kapitoly 2; a

ii)externí ratingové agentuře byl orgánem EBA přiřazen stupeň úvěrové kvality 1, 2 nebo 3 podle pravidel pro stanovení rizikových vah krátkodobých expozic podle kapitoly 2;“

b)písmeno g) se nahrazuje tímto:

„g)    zlaté rezervy;“

99)článek 199 se mění takto:

a)odstavec 2 se nahrazuje tímto:

„2. Není-li stanoveno jinak podle čl. 124 odst. 7, instituce mohou použít jako způsobilý kolaterál obytné nemovitosti, které vlastník, nebo skutečný majitel v případě soukromých investičních společností, obývá nebo bude obývat, nebo které pronajímá nebo bude pronajímat, a obchodní nemovitosti, včetně kanceláří nebo jiných obchodních prostor, pokud jsou splněny obě následující podmínky:

a)hodnota nemovitosti nezávisí významně na úvěrové kvalitě dlužníka;

b)riziko dlužníka nezávisí významně na výnosech z dané nemovitosti či projektu, ale na základní schopnosti dlužníka splatit dluh z jiných zdrojů, a tudíž splacení facility významně nezávisí na jakémkoliv peněžním toku vytvářeném danou nemovitostí, která slouží jako kolaterál.

Pro účely písmene a) instituce mohou vyloučit situace, kdy hodnotu nemovitostí i plnění ze strany dlužníka ovlivňují čistě makroekonomické faktory. “;

b)v odstavci 3 se písmeno a) nahrazuje tímto:

„a) ztráty z úvěrů zajištěných obytnou nemovitostí až do výše 55 % hodnoty stanovené v souladu s článkem 229, není-li stanoveno jinak podle čl. 124 odst. 7, nepřekračují 0,3 % nesplacených úvěrů zajištěných obytnou nemovitostí v každém daném roce;“

c)v odstavci 4 se písmeno a) nahrazuje tímto:

„a) ztráty z úvěrů zajištěných obchodní nemovitostí až do výše 55 % hodnoty stanovené v souladu s článkem 229, není-li stanoveno jinak podle čl. 124 odst. 7, nepřekračují 0,3 % nesplacených úvěrů zajištěných obchodní nemovitostí v každém daném roce;“

d)v odstavci 5 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„V případě, že veřejná rozvojová úvěrová instituce ve smyslu čl. 429a odst. 2 vydá podpůrný úvěr ve smyslu čl. 429a odst. 3 jiné instituci nebo finanční instituci, která je oprávněna vykonávat činnosti uvedené v bodech 2 nebo 3 přílohy I směrnice 2013/36/EU a která splňuje podmínky podle čl. 119 odst. 5 tohoto nařízení, a v případě, že tato jiná instituce nebo finanční instituce tento podpůrný úvěr přímo nebo nepřímo přenese na konečného dlužníka a pohledávku z podpůrného úvěru postoupí jako kolaterál veřejné rozvojové úvěrové instituci, může veřejná rozvojová úvěrová instituce tuto postoupenou pohledávku použít jako způsobilý kolaterál, a to bez ohledu na původní splatnost postoupené pohledávky.“;

e)v odstavci 6 se první pododstavec písm. d) nahrazuje tímto:

„d) instituce prokáže, že v alespoň 90 % všech likvidací pro daný typ kolaterálu nejsou realizované výnosy z kolaterálu nižší než 70 % hodnoty kolaterálu. Pokud existuje podstatné kolísání tržních cen, instituce prokáže ke spokojenosti příslušných orgánů, že její ocenění kolaterálu je dostatečně konzervativní.“;

100)článek 201 se mění takto:

a)odstavec 1 se mění takto:

i)písmeno d) se nahrazuje tímto:

„    d) mezinárodní organizace, jimž je podle článku 118 přidělena riziková váha 0 %;“

ii)vkládá se nové písmeno, které zní:

„fa) regulované subjekty finančního sektoru;“

iii)písmeno g) se nahrazuje tímto:

„g) pokud sekuritizované expozici není zajištění úvěrového rizika poskytnuto, další podniky, které mají úvěrové hodnocení vypracované externí ratingovou agenturou, včetně mateřských, dceřiných nebo přidružených subjektů dlužníka, pokud tyto mateřské, dceřiné nebo přidružené subjekty mají nižší rizikovou váhu než dlužník;“

iv)vkládá se nové písmeno, které zní:

„ga) pokud sekuritizované expozici je zajištění úvěrového rizika poskytnuto, další podniky, které mají úvěrové hodnocení vypracované externí ratingovou agenturou, které byl přiřazen stupeň úvěrové kvality 1, 2 nebo 3, a které měly úvěrové hodnocení stupně úvěrové kvality 1 nebo 2 v okamžiku poskytnutí zajištění úvěrového rizika, včetně mateřských, dceřiných nebo přidružených subjektů dlužníka, pokud tyto mateřské, dceřiné nebo přidružené subjekty mají nižší rizikovou váhu než dlužník;“

v)doplňuje se nový pododstavec, který zní:

„Pro účely písmene fa) se „regulovaným subjektem finančního sektoru“ rozumí subjekt finančního sektoru, který splňuje podmínku stanovenou v čl. 142 odst. 1 bodě 4 písm. b).“;

b)odstavec 2 se nahrazuje tímto:

„2. Kromě poskytovatelů zajištění uvedených v odstavci 1 jsou způsobilými poskytovateli osobního zajištění úvěrového rizika také podniky, které jsou institucí interně ohodnoceny v souladu s kapitolou 3 oddílem 6, pokud instituce s těmito podniky zachází v souladu s přístupem IRB.“;

101)článek 202 se zrušuje;

102)v článku 204 se doplňuje nový odstavec, který zní:

„3. Úvěrové deriváty prvního selhání a všechny ostatní úvěrové deriváty n-tého selhání nejsou podle této kapitoly způsobilými formami osobního zajištění úvěrového rizika.

Objemy rizikově vážených expozic se vypočítají pro úvěrové deriváty prvního selhání. Za tímto účelem se rizikové váhy podkladových aktiv v daném koši sečtou do maximální výše 1 250 % a vynásobí se nominální hodnotou zajištění poskytnutého úvěrovým derivátem, čímž se získá objem rizikově vážené expozice pro expozici související s tímto derivátem.

U úvěrových derivátů druhého selhání je postup totožný, s výjimkou toho, že při součtu rizikových vah se z výpočtu vyloučí podkladové aktivum s nejnižším objemem rizikově vážené expozice. Tento postup se použije rovněž na úvěrové deriváty n-tého selhání, u nichž se z výpočtu vyloučí aktiva n-1 s nejnižšími objemy rizikově vážených expozic.“;

103)článek 208 se mění takto:

a)odstavec 3 se mění takto:

i)v písmenu b) se doplňují nové věty, které znějí:

„Hodnota nemovitosti nesmí překročit průměrnou hodnotu naměřenou pro tuto nemovitost nebo pro srovnatelnou nemovitost za poslední tři roky v případě obchodních nemovitostí a za posledních šest let v případě obytných nemovitostí. Úpravy nemovitosti, které zvyšují energetickou účinnost budovy nebo bytové jednotky se považují za úpravy jednoznačně zvyšující její hodnotu.“;

ii)druhý pododstavec se zrušuje;

b)vkládá se nový odstavec, který zní:

„3a. V souladu s odstavcem 3 a se svolením příslušných orgánů mohou instituce provádět oceňování a přeceňování hodnoty nemovitosti pomocí pokročilých statistických nebo jiných matematických metod („modely“) vyvinutých nezávisle na procesu rozhodování o poskytnutí úvěru, pokud jsou splněny tyto podmínky:

a)instituce ve svých zásadách a postupech stanovily kritéria pro používání modelů pro oceňování, přeceňování a sledování hodnot kolaterálu. Tyto zásady a postupy musí vzít v úvahu prokázanou přesnost těchto modelů, zohledněné proměnné týkající se vlastností nemovitosti, použití minimálních dostupných a přesných informací a nejistotu těchto modelů;

b)instituce zajistí, aby používané modely:

i)se v dostatečně podrobné míře týkaly konkrétní nemovitosti a umístění;

ii)byly platné a přesné a byly podrobeny důkladnému pravidelnému zpětnému testování oproti skutečným zjištěným transakčním cenám;

iii)vycházely z dostatečně velkého a reprezentativního vzorku určeného na základě zjištěných transakčních cen;

iv)vycházely z vysoce kvalitních aktuálních údajů;

c)instituce nesou konečnou odpovědnost za vhodnost a výkonnost modelů, za ocenění, které se provádí pomocí modelů, odpovídá znalec uvedený v odst. 3 písm. b) a instituce rozumí metodice, vstupním údajům a předpokladům používaných modelů;

d)instituce zajistí aktualizaci záznamů týkajících se modelů;

e)instituce mají k dispozici odpovídající informační procesy, systémy a schopnosti a mají dostatečné a přesné údaje pro jakékoli oceňování nebo přeceňování kolaterálu na základě modelů;

f)odhady modelů jsou nezávisle validovány a proces validace probíhá obecně v souladu se zásadami stanovenými v článku 185 a za konečné hodnoty používané institucí pro účely této kapitoly odpovídá nezávislý znalec uvedený v odst. 3 písm. b).“;

c)odstavec 5 se nahrazuje tímto:

„5. Nemovitost přijatá jako zajištění úvěrového rizika musí být dostatečně pojištěna proti nebezpečí poškození a instituce mají zavedeny postupy pro sledování, zda je pojištění dostatečné.“;

104)v článku 210 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„Pokud obecné smlouvy o zajištění nebo jiné formy pohyblivého zástavního práva zakládají pro instituci poskytující úvěr registrovanou pohledávku ve vztahu k aktivům společnosti a pokud tato pohledávka zahrnuje jak aktiva, která nejsou způsobilá jako kolaterál podle přístupu IRB, tak aktiva, která podle přístupu IRB jako kolaterál způsobilá jsou, může instituce tato posledně uvedená aktiva uznat za způsobilé majetkové zajištění úvěrového rizika. V takovém případě je toto uznání podmíněno tím, že aktiva splňují požadavky ohledně způsobilosti kolaterálu podle přístupu IRB, jak je stanoveno v této kapitole.“;

105)v článku 213 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1. S výhradou čl. 214 odst. 1 zajištění úvěrového rizika, které je odvozeno od záruky nebo úvěrového derivátu, se považuje za způsobilé osobní zajištění úvěrového rizika, pokud jsou splněny všechny následující podmínky:

a)zajištění úvěrového rizika je přímé;

b)rozsah zajištění úvěrového rizika je jasně stanovený a nesporný;

c)smlouva o zajištění úvěrového rizika neobsahuje žádné ustanovení, jehož splnění by bylo mimo přímou kontrolu instituce poskytující úvěr a které:

i)by poskytovateli zajištění umožňovalo toto zajištění úvěrového rizika jednostranně zrušit či změnit;

ii)by zvyšovalo skutečné náklady zajištění úvěrového rizika v případě zhoršení úvěrové kvality zajištěné expozice;

iii)by poskytovateli zajištění umožňovalo neplnit včas v případě, že původní dlužník nezaplatil jakoukoli splatnou částku, nebo pokud nájemní smlouva skončila z důvodu uznání zaručené zbytkové hodnoty podle čl. 134 odst. 7 a čl. 166 odst. 4;

iv)by poskytovateli zajištění umožňovalo zkrátit dobu splatnosti tohoto zajištění;

d)smlouva o zajištění úvěrového rizika je právně účinná a vymahatelná ve všech právních řádech relevantních v době uzavření úvěrové smlouvy.

Pro účely písmene c) ustanovení ve smlouvě o zajištění úvěrového rizika, které stanoví, že nedostatečná náležitá péče nebo podvod ze strany instituce poskytující úvěr ruší nebo snižuje rozsah zajištění úvěrového rizika nabízeného ručitelem, nevylučuje způsobilost tohoto zajištění úvěrového rizika. Má se za to, že smlouva o zajištění úvěrového rizika, která může být v případě podvodu ze strany dlužníka zrušena nebo jejíž rozsah zajištění úvěrového rizika může být snížen, tyto požadavky nesplňuje.

Pro účely písmene c) může poskytovatel zajištění provést jednorázovou platbu všech splatných částek souvisejících s pohledávkou nebo může převzít budoucí platební povinnosti dlužníka zahrnuté ve smlouvě o zajištění úvěrového rizika.“;

106)článek 215 se mění takto:

a)odstavec 1 se mění takto:

i)písmeno a) se nahrazuje tímto:

„a) v případě kvalifikovaného selhání nebo neplnění dlužníkem má instituce poskytující úvěr právo v přiměřené době požadovat po ručiteli jakoukoli splatnou částku související s pohledávkou, u níž je poskytnuto zajištění.“;

ii)doplňují se nové pododstavce, které znějí:

„Platba ručitelem nesmí být podmíněna tím, aby instituce poskytující úvěr platbu nejprve vymáhala po dlužníkovi.

V případě osobního zajištění úvěrového rizika u hypoték na obytné nemovitosti musí být požadavky uvedené v čl. 213 odst. 1 písm. c) bodu iii) a v prvním pododstavci tohoto písmena splněny pouze do 24 měsíců.“;

b)odstavec 2 se nahrazuje tímto:

„2. V případě záruk poskytnutých v rámci vzájemných záručních režimů nebo poskytnutých jako záruky nebo protizáruky subjekty, jak je uvedeno v čl. 214 odst. 2, se požadavky uvedené v odst. 1 písm. a) tohoto článku nebo v čl. 213 odst. 1 písm. c bodě iii) považují za splněné, pokud je splněna jedna z následujících podmínek:

a)v případě selhání dlužníka nebo v případě, že původní dlužník nezaplatil jakoukoli splatnou částku, má instituce poskytující úvěr právo obdržet včas předběžnou platbu ze strany ručitele, která splňuje obě následující podmínky:

i)předběžná platba představuje spolehlivý odhad výše ztráty, kterou instituce poskytující úvěr pravděpodobně utrpí, včetně ztrát vyplývajících z neplacení úroků a jiných druhů plateb, ke kterým je dlužník zavázán;

ii)předběžná platba je přiměřená vůči výši krytí poskytnutého zárukou;

b)instituce poskytující úvěr je ke spokojenosti příslušných orgánů schopna prokázat, že účinky záruky, která kryje rovněž ztráty vyplývající z neplacení úroků a jiných druhů plateb, ke kterým je dlužník zavázán, opravňuje k takovému postupu.“;

107)v článku 216 se doplňuje nový odstavec, který zní:

„3. Odchylně od odstavce 1 nemusí být v případě podnikové expozice kryté úvěrovým derivátem úvěrová událost uvedená v písm. a) bodě iii) uvedeného odstavce uvedena ve smlouvě o úvěrovém derivátu, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:

a)ke změně splatnosti, jistiny, kupónu, měny nebo pořadí uspokojení podkladové podnikové expozice je zapotřebí 100 % hlasů;

b)právo státu, jímž se podniková expozice řídí, má efektivní předpisy upravující úpadek, které společnosti umožňují provést reorganizaci a restrukturalizaci a zajišťují řádné vypořádání pohledávek věřitelů.

Nejsou-li splněny podmínky stanovené v písmenech a) a b), může být zajištění úvěrového rizika přesto způsobilé s výhradou snížení hodnoty podle čl. 233 odst. 2.“;

108)článek 217 se zrušuje;

109)článek 219 se nahrazuje tímto:

„Článek 219
Rozvahové započtení

S úvěry a vklady u instituce poskytující úvěr, jež jsou předmětem rozvahového započtení, tato instituce pro účely výpočtu účinku majetkového zajištění úvěrového rizika u úvěrů a vkladů instituce poskytující úvěr, jež jsou předmětem rozvahového započtení, zachází jako s hotovostním kolaterálem.“;

110)článek 220 se mění takto:

a)nadpis se nahrazuje tímto:

„Použití metody využívající regulatorní koeficienty volatility pro rámcové dohody o započtení“;

b)odstavec 1 se nahrazuje tímto:

„1. Instituce, které vypočítávají „plně upravenou hodnotu expozice“ (E*) u expozic zahrnutých do způsobilé rámcové dohody o započtení týkající se transakcí s financováním cenných papírů nebo ostatních transakcí na kapitálovém trhu, vypočítají koeficienty volatility, které potřebují, pomocí metody využívající regulatorní koeficienty volatility, jak je stanovena v článcích 223 až 227 pro komplexní metodu finančního kolaterálu.“;

c)v odstavci 2 se písmeno c) nahrazuje tímto:

„c) použijí hodnotu koeficientu volatility nebo případně absolutní hodnotu koeficientu volatility pro danou skupinu cenných papírů nebo pro daný druh komodit na absolutní hodnotu kladné nebo záporné čisté pozice v cenných papírech v dané skupině cenných papírů nebo na komodity z daného druhu komodit;“

d)odstavec 3 se nahrazuje tímto:

„3. Instituce vypočítají E * podle následujícího vzorce:

kde:

i    = index označující všechny samostatné cenné papíry, komodity nebo hotovostní pozice v rámci dohody, které jsou zapůjčeny, prodány s dohodou o zpětném odkupu nebo složeny institucí protistraně;

j    = index označující všechny samostatné cenné papíry, komodity nebo hotovostní pozice v rámci dohody, které jsou vypůjčeny, nakoupeny s dohodou o dalším prodeji nebo které instituce drží;

k    = index označující všechny samostatné měny, v nichž jsou denominovány cenné papíry, komodity nebo hotovostní pozice v rámci dohody;

   = hodnota expozice daného cenného papíru, komodity nebo hotovostní pozice i zapůjčené, prodané s dohodou o zpětném odkupu nebo složené institucí protistraně v rámci dohody, která by se použila v případě, že by neexistovalo zajištění úvěrového rizika, pokud instituce vypočítávají objemy rizikově vážených expozic v souladu s kapitolou 2 nebo případně kapitolou 3;

   = hodnota daného cenného papíru, komodity nebo hotovostní pozice j v rámci dohody, které jsou vypůjčeny, nakoupeny s dohodou o dalším prodeji nebo které instituce drží;

   = čistá pozice (kladná či záporná) v určité měně k, která je jiná než měna, v níž probíhá vypořádání dohody, vypočtená v souladu s odst. 2 písm. b);

   = koeficient volatility pro devizové riziko pro měnu k;

   = čistá expozice, která je předmětem dohody, vypočítaná takto:

kde:

l    = index označující každou odlišnou skupinu stejných cenných papírů a každý odlišný druh stejných komodit podle dohody;

= čistá pozice (kladná nebo záporná) v určité skupině cenných papírů l nebo určitém druhu komodit l v rámci dohody vypočítaná v souladu s odst. 2 písm. a);

= koeficient volatility pro danou skupinu cenných papírů l nebo daný druh komodit l stanovený v souladu s odst. 2 písm. c). Příslušné znaménko se určí takto:

a)pokud je skupina cenných papírů l zapůjčena, prodána s dohodou o zpětném odkupu nebo obchodována podobným způsobem jako půjčky cenných papírů nebo repo, ponese kladné znaménko;

b)pokud je skupina cenných papírů l vypůjčena, nakoupena s dohodou o dalším prodeji nebo obchodována podobným způsobem jako výpůjčky cenných papírů nebo reverzní repo, ponese záporné znaménko;

N    = celkový počet odlišných skupin stejných cenných papírů a odlišných druhů stejných komodit podle dohody; pro účely tohoto výpočtu se tyto skupiny a druhy , u nichž je nižší než , nezapočítávají;

   = hrubá expozice, která je předmětem dohody, vypočítaná takto:

.“;

111)článek 221 se mění takto:

a)odstavce 1, 2 a 3 se nahrazují tímto:

„1. Pro účely výpočtu objemů rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát u transakcí s financováním cenných papírů nebo ostatních transakcí na kapitálovém trhu, s výjimkou transakcí s deriváty, na něž se vztahuje způsobilá rámcová dohoda o započtení splňující požadavky stanovené v kapitole 6 oddílu 7, může instituce vypočítat plně upravenou hodnotu expozice (E*) dohody za použití metody interních modelů, pokud instituce splňuje podmínky stanovené v odstavci 2.

2. Instituce může metodu interních modelů použít, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:

a)instituce tuto metodu používá pouze pro expozice, u nichž se objemy rizikově vážených expozic vypočítávají podle přístupu IRB uvedeného v kapitole 3;

b)příslušné orgány instituci udělily svolení tuto metodu používat.

3. Instituce, která používá metodu interních modelů, tak učiní u všech protistran a cenných papírů, s výjimkou nepodstatných portfolií, v jejichž případě může použít metodu využívající regulatorní koeficienty volatility, jak je stanoveno v článku 220.“;

b)odstavec 8 se zrušuje;

112)článek 223 se mění takto:

a)v odstavci 4 se písmeno b) nahrazuje tímto:

„b) pro podrozvahové položky jiné než deriváty, s nimiž se zachází podle přístupu IRB, vypočítají instituce hodnoty expozice s použitím CCF ve výši 100 % namísto SA-CCF či IRB-CCF stanovených v čl. 166 odst. 8, 8a a 8b.“;

b)odstavec 6 se nahrazuje tímto:

„6. Instituce vypočítají koeficienty volatility pomocí metody využívající regulatorní koeficienty volatility uvedené v článcích 224 až 227.“;

113)v čl. 224 odst. 1 se tabulky č. 1 až 4 nahrazují tímto:

„Tabulka č. 1

Tabulka č. 2

Tabulka č. 3

Jiné druhy kolaterálu nebo expozic

Tabulka č. 4

Koeficient volatility v případě nesouladu měn (Hfx)

“;

114)článek 225 se zrušuje;

115)článek 226 se nahrazuje tímto:

„Článek 226
Zvyšování koeficientů volatility pro účely komplexní metody finančního kolaterálu

Koeficienty volatility uvedené v článku 224 jsou koeficienty volatility, které instituce používají v případě každodenního přeceňování. Pokud dochází k přeceňování méně často než jednou denně, instituce použijí vyšší koeficienty volatility. Instituce vypočítají zvýšení koeficientů volatility stanovených pro každodenní přeceňování za použití následujícího vzorce druhé odmocniny času:

kde:

H = koeficient volatility, který má být použit;

= koeficient volatility v případě každodenního přeceňování;

= skutečný počet obchodních dnů mezi přeceněními;

= doba do realizace u daného druhu transakce.“;

116)v článku 227 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1. Instituce, které využívají regulatorní koeficienty volatility podle článku 224, mohou v případě repo obchodů a půjček či výpůjček cenných papírů použít koeficient volatility 0 % namísto koeficientů volatility vypočítaných podle článků 224 až 226 za předpokladu, že jsou splněny podmínky stanovené v odst. 2 písm. a) až h). Instituce používající metodu interních modelů stanovenou v článku 221 postup stanovený v tomto článku nepoužijí.“;

117)článek 228 se mění takto:

a)nadpis se nahrazuje tímto:

„Výpočet objemů rizikově vážených expozic podle komplexní metody finančního kolaterálu pro expozice v rámci standardizovaného přístupu“;

b)odstavec 2 se zrušuje;

118)článek 229 se mění takto:

a)nadpis se nahrazuje tímto:

„Zásady oceňování způsobilého jiného než finančního kolaterálu“;

b)odstavec 1 se nahrazuje tímto:

„1. Oceňování nemovitosti musí splňovat všechny tyto požadavky:

a)hodnotu odhaduje nezávislý odhadce, který má potřebnou kvalifikaci, schopnosti a zkušenosti, aby mohl provést ocenění nezávisle na procesu nabývání zástavních práv, zpracovávání úvěrů a rozhodování o úvěru;

b)hodnota se odhaduje za použití obezřetně konzervativních kritérií oceňování, která splňují všechny tyto požadavky:

i)hodnota nezahrnuje očekávaná zvýšení cen;

ii)hodnota je upravena tak, aby zohledňovala možnost, že současná tržní cena bude výrazně vyšší než hodnota, která by byla udržitelná po celou dobu trvání úvěru;

c)hodnota není vyšší než tržní hodnota nemovitosti, u níž lze tuto tržní hodnotu určit.

Hodnota kolaterálu odráží výsledky sledování požadovaného podle čl. 208 odst. 3 a zohledňuje veškeré dřívější právní nároky na danou nemovitost.“;

119)článek 230 se nahrazuje tímto:

„Článek 230
Výpočet objemů rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát pro expozici se způsobilým FCP pro účely přístupu IRB

1. Podle přístupu IRB, s výjimkou expozic, které spadají do oblasti působnosti článku 220, použijí instituce efektivní LGD (LGD*) jako LGD pro účely kapitoly 3 pro uznání majetkového zajištění úvěrového rizika způsobilého podle této kapitoly. Instituce vypočítají LGD* takto:

kde:

E    = hodnota expozice před zohledněním účinku majetkového zajištění úvěrového rizika. V případě expozice zajištěné finančním kolaterálem způsobilým v souladu s touto kapitolou se tato částka vypočítá v souladu s čl. 223 odst. 3. V případě zapůjčených nebo složených cenných papírů se tato částka rovná zapůjčené hotovosti nebo zapůjčeným či složeným cenným papírům. U zapůjčených nebo složených cenných papírů se hodnota expozice zvýší použitím koeficientu volatility (HE) v souladu s články 223 až 227;

ES    = současná hodnota majetkového zajištění úvěrového rizika získaná po uplatnění koeficientu volatility použitelného na tento druh majetkového zajištění úvěrového rizika (HC) a uplatnění koeficientu volatility pro nesoulad měn (Hfx) mezi expozicí a majetkovým zajištěním úvěrového rizika v souladu s odstavci 2 a 2a. ES je omezeno na tuto hodnotu: E·(1+HE);

EU    = E·(1+HE) - ES;

LGDU = příslušná LGD pro nezajištěnou expozici, jak je stanoveno v čl. 161 odst. 1;

LGDS = příslušná LGD pro expozice zajištěné druhem způsobilého FCP, který byl použit v transakci, jak je uvedeno v odstavci 2 tabulce č. 2aaa.

2. Tabulka č. 2aaa uvádí hodnoty LGDS a Hc použitelné ve vzorci uvedeném v odstavci 1.

Tabulka č. 2aaa

2a. Je-li způsobilé majetkové zajištění úvěrového rizika denominováno v jiné měně, než je měna expozice, je koeficient volatility pro nesoulad měn (Hfx) stejný jako koeficient použitelný podle článků 224 až 227.

3. Jako alternativu k postupu stanovenému v odstavcích 1 a 2 a s výhradou čl. 124 odst. 7 mohou instituce té části expozice, která je v rámci limitů stanovených v čl. 125 odst. 1 písm. a) a čl. 126 odst. 1 písm. a) plně zajištěná obytnou nemovitostí nebo obchodní nemovitostí, která se nachází na území členského státu, přidělit rizikovou váhu 50 %, pokud jsou splněny všechny podmínky stanovené v čl. 199 odst. 3 nebo 4.

4. Pro výpočet objemů rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát pro expozice, na něž se vztahuje přístup IRB a jež spadají do oblasti působnosti článku 220, použijí instituce E* v souladu s čl. 220 odst. 4 a použijí LGD pro nezajištěné expozice, jak je stanoveno v čl. 161 odst. 1 písm. a), aa) a b).“;

120)článek 231 se nahrazuje tímto:

„Článek 231
Výpočet objemů rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát v případě seskupení způsobilých majetkových zajištění úvěrového rizika pro expozici, na niž se vztahuje přístup IRB

Instituce, které získaly více druhů majetkového zajištění úvěrového rizika, mohou pro expozice, na něž se vztahuje přístup IRB, použít vzorec stanovený v článku 230, a to postupně pro každý jednotlivý druh kolaterálu. Za tímto účelem tyto instituce po každém kroku uznání jednoho jednotlivého druhu FCP sníží zbývající hodnotu nezajištěné expozice (EU) o upravenou hodnotu kolaterálu (ES) uznaného v daném kroku. V souladu s čl. 230 odst. 1 je celková hodnota ES pro všechny druhy majetkového zajištění úvěrového rizika omezena na hodnotu E·(1+HE), čímž vznikne tento vzorec:

kde:

LGDS,i =    LGD použitelná na FCP i, jak je uvedeno v čl. 230 odst. 2;

ES,i =    současná hodnota FCP i získaná po uplatnění koeficientu volatility pro daný druh FCP (Hc) podle čl. 230 odst. 2.“;

121)v článku 232 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1. V případě, že jsou splněny podmínky stanovené v čl. 212 odst. 1, lze s hotovostí na vkladech nebo hotovostními nástroji v držení třetí strany, která je institucí, jestliže tato hotovost nebo hotovostní nástroje nejsou ve správě třetí strany a jsou zastavené ve prospěch instituce poskytující úvěr, zacházet jako se zárukou poskytnutou třetí stranou, která je institucí.“;

122)v článku 233 se odstavec 4 nahrazuje tímto:

„4. Instituce založí výpočet koeficientů volatility pro jakýkoliv nesoulad měn na době do realizace v délce 10 dnů, za předpokladu každodenního přeceňování, a tyto koeficienty vypočítají pomocí regulatorních koeficientů volatility, jak je uvedeno v článku 224. Instituce zvýší koeficienty volatility podle článku 226.“;

123)článek 235 se mění takto:

a)nadpis se mění takto:

   „Výpočet objemů rizikově vážených expozic podle substitučního přístupu, pokud se na zaručenou expozici vztahuje standardizovaný přístup“;

b)odstavec 1 se nahrazuje tímto:

„1. Pro účely čl. 113 odst. 3 instituce vypočítá objemy rizikově vážených expozic pro expozice s osobním zajištěním úvěrového rizika, na které tato instituce používá standardizovaný přístup, bez ohledu na zacházení se srovnatelnou přímou expozicí vůči poskytovateli zajištění, podle tohoto vzorce:

max{0, E - GA} · r + GA · g

kde:

E    = hodnota expozice vypočtená podle článku 111. Pro tento účel se hodnotou expozice podrozvahové položky uvedené v příloze I rozumí 100 % její hodnoty, a nikoli hodnota expozice uvedená v čl. 111 odst. 1;

GA =    hodnota zajištění úvěrového rizika vypočítaná podle čl. 233 odst. 3 (G*) a dále upravená o nesoulad splatností, jak je uvedeno v oddíle 5;

r =    riziková váha expozic vůči dlužníkovi, jak je stanoveno v kapitole 2;

g =    riziková váha expozic vůči poskytovateli zajištění, jak je stanoveno v kapitole 2.“;

c)odstavec 3 se nahrazuje tímto:

„3. Instituce mohou uplatnit preferenční postup stanovený v čl. 114 odst. 4 a 7 na expozice nebo části expozic zaručené ústřední vládou nebo centrální bankou, jako by tyto expozice byly přímými expozicemi vůči ústřední vládě nebo centrální bance, a to za předpokladu, že jsou pro takové přímé expozice splněny podmínky stanovené v čl. 114 odst. 4 nebo 7.“;

124)vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 235a
Výpočet objemů rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát podle substitučního přístupu, pokud se se zaručenou expozicí zachází podle přístupu IRB a se srovnatelnými přímými expozicemi vůči poskytovateli zajištění se zachází podle standardizovaného přístupu

1. V případě expozic s osobním zajištěním úvěrového rizika, pro které instituce používá přístup IRB uvedený v kapitole 3, a v případě, že se se srovnatelnými přímými expozicemi vůči poskytovateli zajištění zachází podle standardizovaného přístupu, vypočítají instituce objemy rizikově vážených expozic podle tohoto vzorce:

max{0, E - GA} · r + GA · g

kde:

E    = hodnota expozice určená podle kapitoly 3 oddílu 5. Za tímto účelem instituce vypočítají hodnotu expozice pro podrozvahové položky jiné než deriváty, s nimiž se zachází podle přístupu IRB, s použitím CCF ve výši 100 % namísto SA-CCF či IRB-CCF stanovených v čl. 166 odst. 8, 8a a 8b;

GA    = hodnota zajištění úvěrového rizika vypočítaná v souladu s čl. 233 odst. 3 (G*) a dále upravená o nesoulad splatností, jak je uvedeno v kapitole 3 oddílu 5;

r    = riziková váha expozic vůči dlužníkovi, jak je stanoveno v kapitole 3;

g    = riziková váha expozic vůči poskytovateli zajištění, jak je stanoveno v kapitole 2.

2. Pokud je hodnota zajištění (GA) nižší než expozice (E), mohou instituce uplatnit vzorec uvedený v odstavci 1, pouze pokud zajištěná i nezajištěná část expozice mají stejné pořadí pro uspokojení pohledávek.

3. Instituce mohou uplatnit preferenční postup stanovený v čl. 114 odst. 4 a 7 na expozice nebo části expozic zaručené ústřední vládou nebo centrální bankou, jako by tyto expozice byly přímými expozicemi vůči ústřední vládě nebo centrální bance, a to za předpokladu, že jsou pro takové přímé expozice splněny podmínky stanovené v čl. 114 odst. 4 nebo 7.

4. Výše očekávané ztráty pro zajištěnou část hodnoty expozice je nula.

5. U nezajištěné části hodnoty expozice (E) použije instituce rizikovou váhu a očekávanou ztrátu odpovídající podkladové expozici. Pro výpočet stanovený v článku 159 instituce přiřadí obecné nebo specifické úpravy o úvěrové riziko nebo dodatečné úpravy ocenění v souladu s článkem 34 týkající se transakcí zahrnutých do investičního portfolia instituce nebo další snížení kapitálu související s danou expozicí k nezajištěné části hodnoty expozice.“;

125)článek 236 se mění takto:

a)nadpis se nahrazuje tímto: