EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 52020XC0506(02)

Zveřejnění žádosti o schválení změny specifikace produktu podle čl. 50 odst. 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin, která není menšího rozsahu 2020/C 150/07

C/2020/2840

OJ C 150, 6.5.2020, p. 28–34 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

6.5.2020   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 150/28


Zveřejnění žádosti o schválení změny specifikace produktu podle čl. 50 odst. 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin, která není menšího rozsahu

(2020/C 150/07)

Zveřejněním se přiznává právo podat proti žádosti o změnu námitku podle článku 51 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 (1) do tří měsíců po tomto zveřejnění.

ŽÁDOST O SCHVÁLENÍ ZMĚNY SPECIFIKACE PRODUKTU U CHRÁNĚNÉHO OZNAČENÍ PŮVODU/CHRÁNĚNÉHO ZEMĚPISNÉHO OZNAČENÍ, KTERÁ NENÍ MENŠÍHO ROZSAHU

Žádost o schválení změny v souladu s čl. 53 odst. 2 prvním pododstavcem nařízení (EU) č. 1151/2012

Mojama de Isla Cristina

EU č.: PGI-ES-01211- AM01— 3.10.2018

CHZO (X) CHOP ()

1.   Seskupení žadatelů a oprávněný zájem

Consejo Regulador de las Indicaciones Geográficas Protegidas Mojama de Barbate y Mojama de Isla Cristina,

Glorieta del Agua n° 4, planta 2, módulo 9

41940 Tomares

Seville

ESPAÑA

Tel. +34 954151823

E-mail: consejoregulador@consejoreguladordelamojama.com

Oprávněný zájem skupiny žadatelů je založen na skutečnosti, že je subjektem odpovědným za správu chráněného zeměpisného označení „Mojama de Isla Cristina“, který byl původním žadatelem o zápis názvu.

2.   Členský stát nebo třetí země

Španělsko

3.   Položka specifikace produktu, jíž se změna (změny) týká (týkají)

Název produktu

Popis produktu

Zeměpisná oblast

Důkaz původu

Metoda produkce

Souvislost

Označování

Jiná [uveďte]

4.   Druh změny (změn)

Změna specifikace produktu se zapsaným CHOP nebo CHZO, která nemá být kvalifikována jako změna menšího rozsahu podle čl. 53 odst. 2 třetího pododstavce nařízení (EU) č. 1151/2012

Změna specifikace produktu se zapsaným CHOP nebo CHZO, pro nějž nebyl zveřejněn jednotný dokument (nebo jeho ekvivalent), která nemá být kvalifikována jako změna menšího rozsahu podle čl. 53 odst. 2 třetího pododstavce nařízení (EU) č. 1151/2012

5.   Změna (změny)

Oddíl B Popis produktu

5.1

V prvním odstavci oddílu B specifikace a v bodě 3.2 jednotného dokumentu byl výraz „sazonado“ („ochucením“) nahrazen výrazem „salado“ („solením“).

Jednalo se o chybu, která byla opravena. Správný popis výrobku podle španělského práva je „solený a sušený“. Výraz „sazonado“ se používá u potravin, které jsou sezónní, tedy zralé nebo dosáhly nejvyššího stupně zralosti.

5.2

Ve třetím odstavci oddílu B specifikace a v bodě 3.2 jednotného dokumentu, kde se definuje výběrová jakost, byla vymazána slova „a je méně tučná“.

– Ve čtvrtém odstavci oddílu B specifikace a v bodě 3.2 jednotného dokumentu, kde se definuje první jakost, byla vymazána slova „a vyznačuje se větším obsahem tuku“.

Tyto věty byly vymazány, neboť jsou popisné a nijak výrobek necharakterizují.

5.3

V oddílu B specifikace a v bodě 3.2 jednotného dokumentu byl ukazatel „relativní vlhkost“ (humedad relativa) nahrazen výrazem „vodní aktivita“ (actividad de agua). Šlo o chybu, neboť relativní vlhkost je ukazatel používaný v oblasti životního prostředí, zatímco vodní aktivita měří vlhkost v potravině. Bylo stanoveno, že vodní aktivita (aw) musí být nižší než 0,90.

5.4

V prvním odstavci pododdílu B.1 a v bodě 3.3 byla změněna hmotnost tuňáka obecného z 200 kg na 150 kg. Je to odůvodněno menší velikostí ryb, které se v současnosti loví, přičemž se zároveň dodržuje minimální povolená velikost, aniž by byla ohrožena kvalita konečného výrobku.

5.5

V pododdíle B.2 byly z tabulky ukazatelů vymazány aerobní mezofilní bakterie, neboť se nejedná o patogenní mikroorganismy. Vztahují se na ně horizontální pravidla a nezlepšují kvalitu výrobku.

5.6

Tabulka s těžkými kovy byla přesunuta z pododdílu B.2 do pododdílu B.1. Obsah těžkých kovů by se měl kontrolovat v rámci pododdílu B.1, protože se týká surovin.

Změna vyplývá z nutnosti zjistit koncentraci těžkých kovů před tím, než čerstvé kusy ryb vstoupí do výrobního procesu. Tím se zajistí, aby hotové výrobky nebyly nikdy vyrobeny ze surovin s vysokým obsahem těžkých kovů.

Oddíl D Důkaz o tom, že produkt pochází z vymezené oblasti

5.7

Ve čtvrtém odstavci oddílu D se vypouští požadavek, aby se v případě lodního deníku produkce „používal vzor přijatý regulační radou“, neboť lodní deník produkce je nástroj, který slouží k vlastnímu monitorování hospodářských subjektů, a regulační rada by do toho neměla být zapojena. V oddíle D byl také vypuštěn celý sedmý odstavec, tj. „Rada musí certifikovaným zařízením, kde se tuňák nasoluje, vydat očíslované etikety, které při uvedení výrobku na trh slouží jako záruka původu a řemeslných postupů“. Používání očíslovaných etiket pro kontrolu výrobků se nepovažuje za potřebné, jelikož je tuto kontrolu možno efektivně provést pomocí identifikačních čísel jednotlivých výrobků a šarží. Odstranění tohoto požadavku usnadňuje uvedení výrobku na trh.

Oddíl E Popis metody produkce

5.8

Oddíl E písm. c) „Ronqueo“ (tradiční nakouskování tuňáků)“ byl naformulován tak, aby poskytl podrobnější popis tohoto postupu, který je považován za jeden z nejdůležitějších kroků při výrobě jakostních sušených tuňáků mojamas.

Ve druhém odstavci se zrušuje následující věta:

„Tělo tuňáka se rozřeže a odstraní se páteř.“

a nahrazuje se tímto:

„Podél linie mezi pánevní ploutví a análními ploutvičkami se provede řez; další řez se provede podél linie hřbetní ploutve a ploutviček. Právě v této fázi vzniká zvuk, podle kterého dostal tento postup název ronqueo. Pohyb nožem, který se tře o páteř, vytváří zvuk připomínající chrápání (španělsky ronquido). Po provedení uvedených řezů se provedou další dva řezy, jeden na každé straně ryby, počáteční bod těchto řezů je na bázi pánevní ploutve. Cílem je oddělit dvě vrchní části (negros nebo descargamentos) od dvou spodních částí (blancos nebo descargados)“.

Ve třetím odstavci se zrušují následující věty:

„Ze hřbetní části se odstraní kůže, zbývající kosti a tmavé maso. Po čištění se čtyři hřbetní části získané z horní části a čtyři hřbetní části získané z dolní části umyjí a nařežou na pásy. Délka těchto pásů závisí na šířce hřbetní části tuňáka. Tloušťka nesmí být větší než 5 cm.“

a nahrazují se tímto:

„Odstraní se kůže a oddělí se hřbetní části. Vyjmou se kosti a odstraní se sangacho (to je tradiční název pro pruh tmavšího masa, který vede po celé délce ryby a je tvořen sraženou krví). Takto se získají čtyři hřbetní části výběrové jakostní třídy Extra a čtyři hřbetní části první jakostní třídy Primera. Po očištění se umyjí a nařežou na pásy, z nichž se poté stanou mojamas. Délka těchto pásů závisí na šířce hřbetní části tuňáka.“

Ve třetím odstavci se kromě toho vypustil požadavek, že pásy nesmějí mít tloušťku „větší než 5 cm“. Krájení se provádí ručně, což znamená, že i když je osoba, která řez provádí, vysoce kvalifikovaná, výsledné odřezky jsou nevyhnutelně nerovnoměrné. Pokud je pás v jakémkoli místě větší než 5 cm, tato odchylka zabrání certifikaci jinak dokonale provedeného postupu. Kromě toho byly z tohoto oddílu z důvodů vysvětlených v bodě 5.2 vypuštěny odkazy na obsah tuku v klasifikaci takto získaných hřbetních částí.

5.9

V prvním odstavci písm. d) oddílu E „Solení“ byl zrušen požadavek, že vrstva soli musí mít tloušťku 2 až 4 cm. Důvodem je skutečnost, že kontroly prováděné v průběhu roku ukázaly, jak obtížné je provádět přesná měření, jelikož sůl nemá stejné parametry. Důležité je, aby hřbetní části byly solí úplně pokryty a aby se navzájem nedotýkaly.

V tomtéž odstavci se ze stejného důvodu zrušuje věta:

„Pásy tuňáka se pokrývají celé, aby se zajistilo rovnoměrné rozložení soli.“

a nahrazuje se tímto:

„čímž se zajistí, aby se hřbetní části tuňáka navzájem nedotýkaly. Sůl musí být rozložena rovnoměrně, aby se zajistilo, že jsou pásy tuňáka pokryty celé.“

Kromě toho se slovo „tuňák“ nahrazuje slovy „hřbetní část tuňáka“, aby byl poskytnut přesnější popis suroviny. To platí rovněž pro písmena e) a g) oddílu E specifikace, tzn. že surovina se všude uvádí jako „hřbetní část tuňáka“.

V druhém odstavci byla doba solení změněna z „18 až 36 hodin“ na „18 až 50 hodin“, neboť provedené kontroly ukázaly, že tlustější hřbetní části musí být do soli naloženy déle.

5.10

V druhém odstavci písm. e) oddílu E „Umývání hřbetních částí“ se zrušuje následující věta:

„Pásy se navrství, vloží do studené vody a nechají se odpočívat.“

a nahrazuje se tímto:

„Pásy ze hřbetní části tuňáka se umístí do studené vodní lázně. Nejdříve se omyjí, aby se z nich odstranila všechna zachycená sůl. Poté se vloží do studené vodní lázně a nechají se odpočívat.“

Účelem této změny je pouze zlepšit popis postupu, a tím usnadnit kontrolu dodržování specifikace.

V tomtéž odstavci se zrušuje následující věta:

„V průběhu tohoto procesu se voda třikrát až čtyřikrát vymění.“

a nahrazuje se tímto:

„Voda se vymění alespoň jednou.“

Důvodem je to, že z kontrol vyplynulo, že voda se nemusí tolikrát vyměňovat.

5.11

Písmena g) a h) oddílu E specifikace byla sloučena do jediného písmene g) „Sušení“, neboť to daný proces lépe popisuje. Rozdělení na dva body je ve skutečnosti umělé, neboť nejde o dva samostatné úkony (zrání a sušení), ale o jeden plynulý a nepřerušený proces (sušení), který probíhá v sušárně, kde se umyté a podle potřeby lisované pásy hřbetní části tuňáka suší. Sušené pásy hřbetní části tuňáka se potom oddělí a jsou připraveny ke zpracování na konečný výrobek.

Čtvrtý odstavec písm. g) nyní zahrnuje formulaci „ačkoli to nesmí trvat méně než 15 dnů“, aby byla stanovena minimální doba přirozeného sušení.

V pátém odstavci týkajícím se smíšeného postupu byla opravena chyba v souvislosti s maximální přípustnou teplotou. Teplota byla změněna z 16° na 17 °C a byla stanovena minimální doba sušení, která nesmí být kratší než 15 dnů.

V šestém odstavci týkajícím se sušení v tunelech byla zrušena doba sušení stanovená „od 15 do 21 dnů“. Ustanovení nyní pouze vyžaduje, aby proces trval „nejméně 12 dnů“. Důvodem pro změnu je to, že kontroly ukázaly, že proces sušení trvající 12 dní postačuje pro získání dokonalého masa mojama požadované kvality.

V pátém a šestém odstavci bylo upřesněno, že „vlhkost“, která je v zařízeních kontrolována, je „relativní vlhkost“.

5.12

Písmeno i) se v důsledku přečíslování kvůli sloučení předchozích bodů stalo písmenem h).

Opravila se chyba v souvislosti s termínem „hřbetní část“, který byl změněn na „mojama“, jelikož v této fázi procesu již jde o „mojama“.

Věta „nadbytečný vnější oxidovaný tuk, který může být škodlivý nebo může zapříčinit špatnou chuť“ se vypouští

a nahrazují se tímto:

„vnější nedostatky, které poškozují jméno výrobku“. To je přesnější popis postupu.

Vypouští se věta „a poté dále od páteře“, neboť je nadbytečná.

5.13

Písmeno j) se v důsledku výše uvedeného přečíslování stalo písmenem i). Znění tohoto písmene a bodu 3.2 jednotného dokumentu bylo pozměněno, aby se zlepšila jeho formulace, zavedl nový typ balení – plastový tácek – a odstranily popisné výrazy.

Předchozí znění: „Balení a identifikace: Výrobek je vakuově balený v řádně označených průhledných plastových sáčcích, je nakrájený na kousky o různé hmotnosti nebo na plátky v olivovém nebo slunečnicovém oleji. Prodává se též ve skleněných nádobách, nakrájený na plátky v olivovém nebo slunečnicovém oleji.

Výrobek se musí balit v místě výroby, aby zůstaly zachovány fyzikálně-chemické vlastnosti získané na konci procesu výroby, zejména koncentrace soli a relativní vlhkost.“

Nový text: „Balení a identifikace: Výrobek lze vakuově zabalit do průhledných plastových sáčků v kusech o různé hmotnosti nebo nakrájený na plátky. Může být také zabalen na plastových táccích a ve skleněných nádobách, nakrájený na plátky v olivovém nebo slunečnicovém oleji.

Balení musí probíhat v místě výroby, aby zůstaly zachovány fyzikálně-chemické a organoleptické vlastnosti získané na konci procesu výroby.“

Odkazy na obchodní úpravu konečného výrobku v oddíle B „Popis produktu“ byly odpovídajícím způsobem změněny.

Oddíl H „Označování“

5.14

V oddílu H specifikace s názvem „Označování“ byl odstraněn požadavek na očíslované etikety, jak je uvedeno ve změně bodu 5.7.

V oddíle H a v bodě 3.6 jednotného dokumentu byl rovněž odstraněn požadavek týkající se používání loga regulační rady CHZO, které bylo nesprávně označeno jako „logo chráněného zeměpisného označení“. Požadavek týkající se používání loga Evropské unie pro CHZO byl samozřejmě zachován. Proto se v oddíle H a v bodě 3.6 jednotného dokumentu vypustila slova „na etiketách musí být uveden symbol chráněného zeměpisného označení, který je zobrazen níže:“ a obrázek příslušného loga byl vymazán.

JEDNOTNÝ DOKUMENT

„Mojama de Isla Cristina“

EU č.: PGI-ES-01211- AM01— 3.10.2018

CHZO (X) CHOP ()

1.   Název (názvy) [(CHOP či CHZO)]

„Mojama de Isla Cristina“

2.   Členský stát nebo třetí země

Španělsko

3.   Popis zemědělského produktu nebo potraviny

3.1.   Druh produktu

Třída 1.7 Čerstvé ryby, měkkýši a korýši a výrobky z nich získané

3.2.   Popis produktu, k němuž se vztahuje název uvedený v bodě 1

„Mojama de Isla Cristina“ se vyrábí ze dvou horních a dvou spodních čtvrtin hřbetní, tedy nejkvalitnější části tuňáka, jež se konzervuje solením a sušením na vzduchu nebo ve zvláštních komorách.

„Mojama de Isla Cristina“ může mít výběrovou (Extra) nebo první (Primera) jakost.

Výběrová jakost: do této kategorie patří sušené maso z vnitřní části hřbetu tuňáka, tj. části, která se upíná na páteř tuňáka.

První jakost: do této kategorie náleží sušené maso vyráběné z hřbetní části, jež přiléhá k části používané pro výběrovou jakost.

Sušený tuňák „Mojama de Isla Cristina“ je na povrchu tmavohnědý, na řezu se objevují pruhy typické pro hřbetní část tuňáka, jež jsou u první jakosti výraznější než u jakosti výběrové. Na řezu lze pozorovat různé odstíny granátově červené barvy, přičemž na okrajích je zbarvení tmavší, textura je soudržná, hladká a nepříliš vláknitá a vůně a chuť jsou typické pro ryby s tmavým masem.

U konečného výrobku dosahuje koncentrace soli 3–9 % a vodní aktivita je nižší než 0,90.

Výrobek „Mojama de Isla Cristina“ lze vakuově zabalit do průhledných plastových sáčků v kusech o různé hmotnosti nebo nakrájený na plátky. Může být také zabalen na plastových táccích a ve skleněných nádobách, nakrájený na plátky v olivovém nebo slunečnicovém oleji.

3.3.   Krmivo (pouze u produktů živočišného původu) a suroviny (pouze u zpracovaných produktů)

„Mojama de Isla Cristina“ se vyrábí z hřbetní části tuňáka druhů Thunnus albacares (obchodní název „tuňák žlutoploutvý“) a Thunnus thynnus (obchodní název „tuňák obecný“), o živé hmotnosti více než 150 kg. Neexistují omezení týkající se oblasti původu suroviny pro výrobu „Mojama de Isla Cristina“, ale používají se pouze volně žijící tuňáci.

3.4.   Specifické kroky při produkci, které se musejí uskutečnit ve vymezené zeměpisné oblasti

Ve vymezené zeměpisné oblasti se provádí tyto úkony: mytí tuňáků, jejich nakouskování (tradičně nazývané „ronqueo“), mytí jednotlivých získaných kousků, solení, opakované mytí pro dosažení požadovaného stupně slanosti, lisování, konzervace hřbetů tuňáka sušením, okrajování a konečný výběr pro balení.

3.5.   Zvláštní pravidla pro krájení, strouhání, balení atd. produktu, k němuž se vztahuje zapsaný název

Balení výrobku „Mojama de Isla Cristina“ musí probíhat v místě výroby, aby zůstaly zachovány fyzikálně-chemické a organoleptické vlastnosti získané na konci procesu výroby.

3.6.   Zvláštní pravidla pro označování produktu, k němuž se vztahuje zapsaný název

Na etiketách jednotlivých výrobců, kteří uvádějí na trh výrobek s CHZO „Mojama de Isla Cristina“, musí být výrazně uvedena slova „Mojama de Isla Cristina“ a logo CHZO Evropské unie.

4.   Stručné vymezení zeměpisné oblasti

„Mojama de Isla Cristina“ se vyrábí v obcích Isla Cristina, Lepe, Cartaya a Ayamonte v provincii Huelva.

5.   Souvislost se zeměpisnou oblastí

„Mojama de Isla Cristina“ má na španělském trhu pověst vybrané pochoutky, která se vyznačuje pečlivou přípravou, vysokou cenou a výběrovostí. Prodává se v různých částech Španělska v obchodech specializovaných na typické regionální potraviny.

Souvislost výrobku „Mojama de Isla Cristina“ se zeměpisnou oblastí vychází z prestiže a dobrého jména, které tento výrobek získal díky tradici solení a sušení ryb v dané oblasti, v níž se po staletí lovili a stále loví tuňáci a v níž se dědí umění řemeslné výroby založené na zkušenostech a znalostech předávaných z generace na generaci.

Celé pobřeží Cádizského zálivu má dlouhou tradici lovu a sušení tuňáků, jež sahá do dob Féničanů a Tartésů, kteří naučili technikám rybolovu původní obyvatele oblasti. Již z této doby přitom pochází zmínky o lovu tuňáka do spleti sítí.

Rozkvět rybolovu coby způsobu obživy a nutnost techniky nasolování s následným sušením, která umožňovala s rybami obchodovat, daly v oblasti Isla Cristina, Ayamonte a Cartaya, a obecně po celém pobřeží provincie Huelva, přirozeně vzniknout četným podnikům věnujícím se sušení ryb a vývozu nejrůznějších druhů tuňákovitých a makrelovitých do celého světa.

Obyvatelé, kteří se později usadili na jihu Španělska, v rybolovu pokračovali a dál jej obohacovali, a tuňáci se tak v této oblasti loví dodnes, přičemž zůstaly zachovány tradice i řemeslný způsob zpracování a solení hřbetních částí tuňáka.

Tradiční odvětví nasolování a sušení ryb v provincii Huelva se soustřeďuje do oblasti Isla Cristina, Lepe a Ayamonte, kde zůstaly zachovány tradiční metody zpracování, jelikož místní klimatické podmínky jsou k tomu obzvláště vhodné.

„Mojama de Isla Cristina“ je nejdůležitější výrobek ze sušeného tuňáka. Toto výrobní odvětví vzniklo z malých a středních rodinných podniků, v jejichž čele stáli jejich zakladatelé či jejich potomci, díky čemuž se zachovaly nejtradičnější výrobní metody a zaváděly se jen ty nové prostředky, jež zvyšovaly bezpečnost potravin a v zájmu vyšší kvality umožnily plnou kontrolu výrobního procesu.

Pro výrobu tohoto produktu jsou nutné zvláštní znalosti a zkušenosti od začátku až do konce procesu: při řezání a kouskování ryby, při odebrání hřbetní části, z níž se vyrábí „Mojama de Isla Cristina“, při provádění řezů na správných místech, při solení, v rámci kterého je třeba vědět, jakého stupně nasolení se má dosáhnout, při následném mytí, jež se musí provádět kontrolovaným způsobem, aby se odstranila jen (a nic víc než) přebytečná sůl, a nakonec při sušení, které vzhledem k místnímu mikroklimatu probíhá za optimálních podmínek, ať už přirozeně, nebo v tunelech určených pro tento účel.

V obci Isla Cristina se od roku 2001 slaví tuňákové dny (Jornadas del atún), během nichž se zde scházejí světoví experti z oboru, aby si vzájemně vyměnili své znalosti, což má vliv na cestovní ruch, ekonomiku i zachování biologického druhu. Setkání organizuje Společnost přátel tuňáka obecného a milovníků vína. S cílem poukázat na hodnotu tradiční gastronomie se konají různé akce jako například profesionální ochutnávky různých druhů sušeného tuňáka, v jejichž rámci se udílejí ceny pro nejlepší výrobky „Mojama de Isla Cristina“, tzv. týden vysoké gastronomie, jehož se účastní renomovaní restauratéři představující nejrůznější pokrmy z tuňáka, či ukázky kulinářského umění zaměřeného na tuňáka, do nichž se zapojuje většina barů, hostinců a restaurací v Isla Cristina, které spolu soupeří o to, kdo nabídne nejlepší ochutnávku z vynikajících receptů zděděných po předcích.

V publikaci ministerstva zemědělství, rybolovu a výživy z roku 1996 nazvané Soupis tradičních španělských produktů (Inventario Español de Productos Tradicionales), jakož i ve výzkumné práci, kterou v roce 2006 vydala nadace Fundación Unicaja pod názvem Katalogizace a charakteristika typických zemědělsko-potravinářských výrobků Andalusie (Catalogación y Caracterización de los Productos Típicos Agroalimentarios de Andalucía, svazek II.), se „Mojama de Isla Cristina“ uvádí jako tradiční výrobek.

Jako ukázku, jaké pověsti se výrobek těší v gastronomických kruzích mimo tuto obec, lze citovat článek „Třetí ročník dnů andaluské gastronomie v madridském hotelu Ritz – od Lepe po Castellanu“ (III Jornadas Gastronómicas Andaluzas en el Ritz de Madrid: De Lepe a la Castellana), který otiskl deník ABC de Sevilla 1. dubna 2003. Uvádí se v něm, že celá událost byla slavnostně zahájena restaurací Coral Playa de La Antilla-Lepe z Huelvy a degustační menu zahrnovalo pokrmy od šunky z Aracénského pohoří přes známé huelvské krevety až po sušeného tuňáka „Mojama de Isla Cristina“.

Na devatenáctém ročníku gastronomických dnů v Granadě, který se konal v roce 2010, byly na degustačním menu také „Toasty s tuňákem Mojama de Isla Cristina a omáčkou Salmorejo“.

Sušený tuňák „Mojama de Isla Cristina“ byl zařazen také do ročenky věnované valencijské kuchyni Cocina de la Comunitat Valenciana 2013, kterou 7. prosince 2012 vydal milovník vybraných pokrmů José Manuel Rubio, a která zahrnuje vybrané španělské i evropské speciality.

Restaurace Acánthum uvádí „Mojama de Isla Cristina“ mezi svými nejpopulárnějšími předkrmy.

Ve své nabídce jej má mezi lokálními produkty také restaurace Casa Machaquito.

V široké nabídce restaurace La Mirta hotelu Eurostar Tartessos figuruje „Mojama de Isla Cristina“ vedle dalších dvou vysoce ceněných produktů huelvské provincie, krevet a šunky.

Potravinová příručka Gruta dokonce obsahuje heslo „Mojama de Isla Cristina“ a podrobně tento druh sušeného tuňáka popisuje, včetně způsobu výroby a fyzických vlastností.

Použití tohoto názvu v běžném jazyce dokládá deník ABC de Sevilla ze dne 7. srpna 2000, v němž je uveden výraz “…tiesos cual mojama de Barbate o de Isla Cristina“ (výraz s významem „úplně švorc“).

Odkaz na zveřejnění specifikace

(čl. 6 odst. 1 druhý pododstavec tohoto nařízení)

Celé znění specifikace produktu je dostupné na internetové adrese

https://www.juntadeandalucia.es/export/drupaljda/Pliego_Isla_Cristina_modificado.pdf


(1)  Úř. věst. L 343, 14.12.2012, s. 1.


Top