12.1.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 11/16

—

s ohledem na články 2 a 21 a na čl. 27 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

—

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU), a zejména na články 165 a 167 této smlouvy, a zejména na článek 17 této smlouvy, podle něhož Unie uznává postavení, které podle vnitrostátního práva mají církve a náboženská sdružení či společenství v členských státech, a stejným způsobem uznává postavení, které podle vnitrostátního práva mají nekonfesní organizace, a musí uznávat jejich identitu a jejich osobitý přínos a udržuje s nimi otevřený, transparentní a pravidelný dialog,

—

s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, zejména na články 10, 11 a 22 a na její preambuli,

—

s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech, zejména na článek 2 protokolu č. 1 této úmluvy,

—

s ohledem na rezoluci Organizace spojených národů ze dne 20. prosince 2010 nazvanou „Kultura a rozvoj“,

—

s ohledem na Deklaraci tisíciletí Organizace spojených národů (2000), a zejména na její články týkající se lidských práv, demokracie a řádné správy věcí veřejných,

—

s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW, 1979),

—

s ohledem na Úmluvu UNESCO z roku 2005 o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů (úmluva UNESCO),

—

s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948, a obzvláště její článek 16, jakož i na Deklaraci OSN o odstranění všech forem nesnášenlivosti a diskriminace založených na náboženství či víře,

—

s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN č. 67/179 ze dne 20. prosince 2012 a na rezoluci Rady OSN pro lidská práva č. 20/20 ze dne 22. března 2013,

—

s ohledem na své doporučení Radě ze dne 13. června 2013 týkající se návrhu pokynů EU na podporu a ochranu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení (1) a na pokyny EU na podporu a ochranu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení přijaté Radou pro zahraniční věci dne 24. června 2013,

—

s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1983/2006/ES ze dne 18. prosince 2006 o Evropském roku mezikulturního dialogu (2008) (2),

—

s ohledem na závěry Rady o podpoře kulturní rozmanitosti a mezikulturního dialogu ve vnějších vztazích Unie a jejích členských států ze dne 20. listopadu 2008 (3),

—

s ohledem na strategický rámec a akční plán EU pro lidská práva a demokracii (11855/2012), který přijala Rada pro zahraniční věci dne 25. června 2012,

—

s ohledem na bílou knihu Rady Evropy o mezikulturním dialogu nazvanou „Žít spolu jako rovnocenní v důstojnosti“ ze dne 7. května 2008,

—

s ohledem na evropský program pro kulturu v globalizovaném světě (COM(2007)0242), jehož cílem je podporovat uvědomění si kulturní rozmanitosti a hodnot EU, dialog s občanskou společností a výměny osvědčených postupů,

—

s ohledem na výsledky a následná opatření přípravné akce pro Kulturu ve vnějších vztazích EU, 2014,

—

s ohledem na Protokol o kulturní spolupráci připojený k modelové dohodě o volném obchodu (4),

—

s ohledem na Pařížské prohlášení o prosazování občanství a společných hodnot svobody, tolerance a nediskriminace v procesu vzdělávání, které bylo přijato na neformálním setkání ministrů školství dne 17. března 2015 v Paříži (8496/15),

—

s ohledem na společná závěrečná doporučení trojice předsednictví z konference EU o mládeži konané v Lucembursku v roce 2015, jež zohlednila konzultaci prostřednictvím strukturovaného dialogu zaměřeného na zplnomocnění mladých lidí k politické účasti na demokratickém životě v Evropě a vyzvala Evropský parlament k prosazování vzdělávání založeného na hodnotách a podporujícího aktivní občanství,

—

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro kulturu a vzdělávání (A8-0373/2015),

A.

vzhledem k tomu, že Evropa představuje nesmírné bohatství kulturní, společenské, jazykové a náboženské rozmanitosti; vzhledem k tomu, že v této souvislosti mají pro budoucnost Evropy zásadní význam společné hodnoty, jako je svoboda, sociální spravedlnost, rovnost a zákaz diskriminace, demokracie, lidská práva, právní stát, tolerance a solidarita, které stmelují naše společnosti;

B.

vzhledem k tomu, že mezikulturní dialog není právním pojmem, a tudíž není regulován vnitrostátním právem, právem EU ani mezinárodním právem, opírá se však o mezinárodní rámce, jejichž cílem je ochrana lidských práv a kulturní rozmanitosti;

C.

vzhledem k tomu, že mezikulturní dialog byl v různých studiích a závěrech v souvislosti s Evropským rokem mezikulturního dialogu, kterým byl rok 2008, předběžně definován jako proces, který sestává z otevřené a zdvořilé výměny nebo komunikace mezi jednotlivci, skupinami a organizacemi pocházejícími z různého kulturního prostředí nebo zastávajícími různé světové názory; vzhledem k tomu, že jeho cíli je mimo jiné: dosáhnout hlubšího porozumění různým postojům a praxím; zvýšit zapojení a svobodu a schopnost výběru; podporovat rovnost; a zlepšit tvůrčí procesy;

D.

vzhledem k tomu, že je důležité poskytnout nezbytné prostředky, zejména peněžní, k upřednostnění financování programů navržených pro podporu rozvoje mezikulturního dialogu a dialogu mezi občany, aby se posílil vzájemný respekt v kontextu silné kulturní rozmanitosti a aby byly řešeny složité otázky reálného života našich společností a soužití různých kulturních identit a vyznání a byl zdůrazněn přínos různých kultur pro evropské společnosti a dědictví, a k účinnému řešení konfliktů;

E.

vzhledem k tomu, že dosahování tohoto cíle je úkolem nejen pro orgány veřejné moci a subjekty s rozhodovacími pravomocemi, ale jde o společnou odpovědnost celé společnosti, včetně široké škály zúčastněných stran, jako jsou rodiny, sdělovací prostředky, vzdělavatelé, podniky a vedoucí představitelé komunit a náboženských skupin; vzhledem k tomu, že kromě politických aktérů je důležité zdůraznit úlohu všech dalších zúčastněných stran zapojených do mezikulturního dialogu;

F.

vzhledem k tomu, že pro mezikulturní dialog jsou obzvláště důležité konkrétní články Listiny základních práv Evropské unie, neboť podporují rovnost, zákaz diskriminace, kulturní, náboženskou a jazykovou rozmanitost, svobodu projevu a pohybu a občanská práva na ekonomickou a politickou účast;

G.

vzhledem k tomu, že smysluplný mezikulturní dialog vyžaduje dobrou znalost své vlastní kultury a ostatních kultur;

H.

vzhledem k tomu, že ve světle Evropského roku pro rozvoj 2015, přezkumu rozvojových cílů tisíciletí OSN a výsledku summitu OSN z roku 2015 o udržitelném rozvoji hraje kultura při dosahování udržitelného rozvoje a boji s chudobou ve světě zásadní roli; vyzývá dále k výslovnějšímu začlenění kultury do agendy OSN pro udržitelný rozvoj na období po roce 2015;

I.

vzhledem k tomu, že Evropa a svět čelí řadě problémů spojených s globalizací, migrací, náboženskými a mezikulturními konflikty a nárůstem radikalismu;

J.

vzhledem k tomu, že v kontextu mezikulturního dialogu je nezbytné uplatnit jak všeobecná lidská práva (jako individuální práva), tak kulturní práva (uznání zvláštních a četných kulturních identit);

K.

vzhledem k tomu, že rozvoj studijní mobility pro studenty a učitele a veškeré další formy mezinárodní výměny mohou ze světa vytvářet lepší místo, ve kterém se lidé volně pohybují a těší se otevřenému mezikulturnímu dialogu;

1.

tvrdí, že přístup Evropské unie by měl zhodnotit a shrnout výtečnou práci započatou v rámci Evropského roku mezikulturního dialogu, kterým byl rok 2008, posílit výměnu osvědčených postupů a podpořit uspořádání nového strukturovaného dialogu se všemi zúčastněnými stranami v mezikulturních a mezináboženských otázkách s ohledem na všechny nedávné a dramatické události: evropskými a vnitrostátními politiky, místními a regionálními orgány, církvemi, náboženskými sdruženími a komunitami a filosofickými a bezkonfesními organizacemi, organizacemi občanské společnosti, vnitrostátními i evropskými radami mládeže, akademiky a sdělovacími prostředky;

2.

vybízí všechny zúčastněné strany, aby vypracovaly aktuální a jasnou definici mezikulturního dialogu týkající se politiky s cílem provést nebo harmonizovat metody, kvalitativní kritéria a ukazatele za účelem hodnocení dopadu programů a projektů v oblasti mezikulturního dialogu a prozkoumat metodiky pro mezikulturní srovnání;

3.

zastává názor, že by v oblasti vzdělávání měl být podporován mezikulturní a mezináboženský přístup založený na hodnotách s cílem zabývat se záležitostmi vzájemného respektu, integrity, etických zásad, kulturní rozmanitosti, sociálního začleňování a soudržnosti a tyto hodnoty prosazovat mimo jiné prostřednictvím výměnných programů a programů mobility pro všechny;

4.

zastává názor, že kulturní rozmanitost by měla být řešena také v audiovizuálním a kulturním odvětví; vybízí tato odvětví, aby nalezla tvůrčí způsoby, jak prosadit dohodu o vnitrostátních, regionálních a místních akčních plánech provedení Úmluvy UNESCO o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů;

5.

vyzývá k tomu, aby byl mezináboženský dialog zohledňován jako součást mezikulturního dialogu, což je nezbytná podmínka pro mír i nezbytný nástroj řešení konfliktů, a měl by se zaměřit na důstojnost jednotlivce a na potřebu dodržovat lidská práva po celém světě, se zvláštním odkazem na svobodu myšlení, svědomí a náboženství a na právo náboženských menšin na ochranu;

6.

zdůrazňuje, že skutečný mezikulturní a mezináboženský dialog podporuje pozitivní a kooperativní interakci, prosazuje pochopení a respekt mezi kulturami, prohlubuje rozmanitost a dodržování demokracie, svobody a lidských práv a toleranci vůči univerzálním hodnotám a hodnotám příznačným pro určitou kulturu;

7.

poukazuje na význam včasného začleňování a vzdělávání oddělených komunit;

8.

zastává názor, že EU by jako globální aktér v oblasti míru měla zařazovat kulturu, kulturní výměnu a lepší vzdělání do politiky EU v oblasti vnějších vztahů a rozvoje, a to jakožto prostředky k posílení společných základních hodnot, jako jsou hodnoty respektu a vzájemného porozumění, a poskytovat tak účinné nástroje pro smysluplný a udržitelný přístup k řešení konfliktů, nastolování míru a předcházení krizím;

9.

domnívá se, že v souladu s čl. 167 odst. 4 SFEU by kulturní dialog a rozmanitost měly být začleňovány napříč všemi oblastmi politiky EU, které mají dopad na sdílené základní hodnoty a práva EU, jako je politika týkající se mládeže a vzdělávání, mobility, zaměstnanosti a sociálních věcí, vnějších záležitostí, práv žen a rovnosti žen a mužů, obchodu a regionálního rozvoje;

10.

upozorňuje, že je nezbytné vzdělávat a připravovat budoucí generace k tomu, aby měly potřebnou odvahu k řešení problémů a účinnému a novátorskému zvládání výzev, jimž budou evropští občané v budoucnu čelit, a to tak, že jim bude poskytnut přístup k opravdovému vzdělání k občanství a bude zajištěno, že budou mít motivaci a odhodlání získat schopnosti a dovednosti, jako je podnikavost a schopnost vést ostatní a budovat kapacity;

11.

uznává, že mezikulturní dialog je nástrojem začleňující demokratické účasti a posílení postavení občanů, zejména ve vztahu k veřejným statkům a veřejným prostorám; tvrdí, že jako takový může mezikulturní dialog významně přispět ke zlepšení demokracie, dosažení většího a hlubšího začlenění a vytvoření pocitu příslušnosti;

12.

je přesvědčen, že zvýšení veřejných investic do otevřeného, kvalitního a přístupného formálního, neformálního a informálního vzdělávání představuje první krok k zajištění rovného přístupu a příležitostí pro všechny; připomíná, že je třeba zajistit kulturní a sociální rozmanitost ve školách a ve výukovém prostředí včetně vyučujících ke snížení předčasného ukončování školní docházky a k podpoře vzdělání znevýhodněných dětí s cílem prosazovat rovnost a podporovat sociální soudržnost mezi budoucími generacemi;

13.

zdůrazňuje, že formální, neformální a informální vzdělávání a přístup k celoživotnímu učení nejen poskytují znalosti, dovednosti a odbornou způsobilost, ale měly by studentům také pomoci rozvíjet etické a občanské hodnoty a pomoci jim stát se aktivními, odpovědnými a nepředpojatými členy společnosti; v tomto ohledu zdůrazňuje, že od raného věku je zapotřebí občanská výchova, a uznává důležitost spolupráce mezi všemi subjekty zúčastněnými v oblasti vzdělávání; podporuje využití smyslu dětí a mladých lidí pro iniciativu a zapojení se za účelem posílení sociálních vazeb a vytvoření pocitu příslušnosti a dále rozvoj etických kodexů za účelem boje proti diskriminaci;

14.

zdůrazňuje významnou úlohu neformálního a informálního vzdělávání a uznává přínos vytváření synergií a partnerství mezi všemi úrovněmi a formami výuky, mimo jiné napříč generacemi; zdůrazňuje rovněž důležitost účasti na sportovních a dobrovolnických aktivitách při podněcování rozvoje občanských, sociálních a mezikulturních dovedností i její přínos k sociálnímu začlenění znevýhodněných a zranitelných skupin a obecněji všech občanů, zejména dětí, v tom, že je učí týmové práci a podporuje respektování rozmanitosti, čímž bojuje proti sociálním jevům, jako je násilí, radikalismus, rasismus a xenofobie, a obnovuje základy konstruktivního a pokojného dialogu mezi komunitami; připomíná v tomto ohledu zásadní úlohu programů EU v oblasti kultury, sdělovacích prostředků, vzdělávání, mládeže a sportu coby prostředku zaměřeného na řešení nesnášenlivosti a předsudků a na podporu pocitu sounáležitosti a respektování kulturní rozmanitosti;

15.

zdůrazňuje význam budování silných propojení mezi kulturou a vzděláváním s cílem rozvíjet odbornou způsobilost a přenositelné dovednosti, zvýšit počet kvalitních a bezpečných pracovních míst v souladu s agendou důstojné práce MOP a dosáhnout vyšší úrovně sociálního začleňování a aktivního občanství; považuje je v tomto ohledu za jedny z hlavních cílů při uplatňování základních hodnot EU zakotvených v článku 2 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a v Listině základních práv Evropské unie; připomíná význam programu CONNECT, který je jediným programem EU podporujícím kulturní a vzdělávací projekty, a vybízí Komisi, aby zvážila novou pilotní akci za účelem otestování současné proveditelnosti takového projektu;

16.

podporuje mobilitu mladých lidí a učitelů a všechny formy spolupráce mezi školami a univerzitami, například společné vzdělávací platformy, společné studijní programy a společné projekty, jako prostředek k podpoře porozumění a uznání kulturní rozmanitosti a poskytování sociálních, občanských a mezikulturních schopností a dovedností mladým lidem; v tomto ohledu se domnívá, že setkání dětí s jinými kulturami v raném věku jim pomáhá získat základní životní dovednosti a způsobilosti, které jsou nezbytné pro jejich osobní rozvoj, budoucí zaměstnání a aktivní občanství EU; zdůrazňuje, že k položení základů evropských kultur, umění, jazyků a hodnot je prostředkem i začlenění cílených vzdělávacích školních návštěv v různých členských státech a nadnárodní mobility malých dětí do školních osnov; vyzývá k podpoře mobility, specificky učitelů z primárního a sekundárního stupně, za účelem sdílení zkušeností a rozvíjení vlastních nástrojů, jak čelit novým společenským výzvám a jak na ně reagovat; zdůrazňuje úlohu a význam programu Erasmus+, pokud jde o podnícení evropského uvědomění u mladých lidí a vytváření pocitu sounáležitosti a kromě zvýšení jejich zaměstnatelnosti také vytvoření kultury mezikulturního dialogu v rámci jejich mobility; podporuje zejména další opatření, která usnadní přístup znevýhodněných skupin a osob se zvláštními potřebami k opatřením mobility v rámci programu Erasmus+ a jejich začlenění do těchto opatření;

17.

povzbuzuje členské státy, aby rozvíjely kvalitní odbornou přípravu podporující rozmanitost a posilovaly postavení vzdělavatelů, pracovníků s mládeží a komunitních pracovníků a poradenské služby ve školách a v neformálním a informálním prostředí určené pro děti i jejich rodiče, a to k účelům naplňování vzdělávacích a výchovných potřeb dětí z různých kulturních a společenských prostředí a řešení všech forem diskriminace a rasismu, včetně šikany a kybernetické šikany; konstatuje, že by měly být přezkoumány vzdělávací zdroje tak, aby podporovaly mnohojazyčnou výuku zohledňující vícero perspektiv, a že je třeba věnovat větší pozornost mnohojazyčným a multikulturním zkušenostem a dovednostem učitelů a systematicky je v této souvislosti podporovat a zhodnocovat;

18.

zdůrazňuje význam investic do programů celoživotního učení určených pro učitele, které je vybaví nezbytnými pedagogickými schopnostmi týkajícími se migrace, akulturace a sociální psychologie a umožní jim využívat rozmanitost jako bohatý zdroj pro výuku ve školách;

19.

bere na vědomí zásadní úlohu učitelů při posilování (ve spolupráci s rodinami) sociálních vazeb, vytváření pocitu příslušnosti a napomáhání mladým lidem při rozvoji etických a občanských hodnot;

20.

znovu zdůrazňuje, že je nutné vytvořit výukové prostředí, které se bude opírat o práva a bude zohledňovat rovnost žen a mužů, a studenti v něm budou vedeni ke studiu problematiky lidských práv, včetně práv žen a dětí, základních hodnot a občanské účasti, práv a odpovědnosti občanů, demokracie a právního státu a k tomu, aby tyto hodnoty sami zastávali, k jistotě ohledně své identity, vědomí toho, že jejich hlas je slyšen, a k pocitu ocenění ze strany své komunity; podporuje členské státy a vzdělávací instituce, aby posilovaly aktivní účast studentů na správě jejich výukových struktur;

21.

upozorňuje na úlohu nových informačních a komunikačních technologií jako nástrojů podpory mezikulturního dialogu; podporuje využívání sociálních médií k posílení povědomí o společných základních hodnotách a zásadách Evropské unie mezi občany a zdůrazňuje, že na všech vzdělávacích úrovních je důležitá mediální gramotnost jako nástroj podpory mezikulturního dialogu mezi mladými lidmi; vybízí rovněž ESVČ a všechny vedoucí zastoupení EU, aby naplno ve své práci využívali nových digitálních nástrojů;

22.

uznává, že je nezbytné zajišťovat udržitelnou a strukturální podporu nevládních organizací, organizací působících v oblasti lidských práv, mládežnických organizací a vzdělávacích institucí s cílem čelit extremismu prostřednictvím sociální soudržnosti a začlenění, aktivního občanství a posilování postavení a zapojení mládeže, zejména prostřednictvím drobných místních iniciativ a subjektů pracujících na místní úrovni;

23.

uznává, že nevládní organizace, kulturní sítě a platformy a výše uvedené instituce hrají a měly by nadále hrát hlavní úlohu tam, kde jsou formální struktury, politiky nebo programy mezikulturního dialogu méně rozvinuty; vybízí k dalšímu dialogu mezi EU a velkými městy, regiony a místními orgány s cílem vypracovat lepší analýzu (i) spojitosti mezi městskými modely, v nichž občané žijí, a úspěchem či neúspěchem školních systémů, (ii) přínosů formálního a neformálního vzdělávání pro všechny, děti a rodiny, a (iii) koordinace vzdělávacích struktur s cílem prosazovat účinný mezikulturní dialog;

24.

vyzývá, aby byla znovu věnována pozornost podpoře mezikulturní společnosti mezi mladými lidmi založené na solidaritě prostřednictvím provedení programu Evropa pro občany, za použití přiměřených peněžních prostředků, které umožní plnit jeho cíl budovat soudržnější a inkluzivnější společnost a podporovat aktivní občanství, které je otevřené vůči světu, respektuje kulturní rozmanitost a je založeno na společných hodnotách EU;

25.

povzbuzuje k otevřeným uměleckým, sportovně-vzdělávacím a školicím činnostem pro všechny věkové kategorie, jakož i k dobrovolnické činnosti za účelem posílení procesů socializace a účasti menšin, znevýhodněných skupin, marginalizovaných komunit, migrantů a uprchlíků na kulturním a společenském životě, včetně vedení a rozhodování;

26.

uznává důležitost formálního, neformálního i informálního učení a dobrovolnické činnosti, které podporují seberozvoj se zaměřením na kognitivní a nekognitivní schopnosti a dovednosti, kritické myšlení, schopnost vyrovnávat se s různými názory, mediální gramotnost, antidiskriminační a mezikulturní dovednosti a výuku jazyků a sociální a občanské schopnosti a dovednosti zahrnující výuku o kulturním dědictví, jako nástroj k řešení současných problémů pomocí citlivého výkladu;

27.

potvrzuje, že při řešení otázky mezikulturního dialogu a vzdělávání je zapotřebí zachovávat hledisko rovnosti pohlaví a zohlednit potřeby osob vystavených mnohonásobným formám diskriminace, včetně osob se zdravotním postižením, osob identifikujících se jako LGBTI a osob z marginalizovaných komunit;

28.

povzbuzuje orgány EU, aby rozšířily svou analýzu všech forem radikalizace a iniciovaly nové úvahy o povaze a procesech politického extrémismu a násilí a vycházely při tom z předpokladu, že radikalizace je dynamický vztahový proces a nepředpokládaný a nepředvídatelný sled určité série přeměn; vítá tudíž Prohlášení o prosazování občanství a společných hodnot svobody, tolerance a nediskriminace v procesu vzdělávání, které bylo přijato dne 17. března 2015 v Paříži, jako úsilí o podporu aktivního dialogu mezi kulturami, celosvětovou solidaritu a vzájemný respekt, jakož i zaměření pozornosti na důležitost občanského vzdělávání, včetně zvýšení povědomí o významu kulturních nástrojů na podporu vzájemného respektu mezi žáky a studenty;

29.

připomíná, že je legitimní a odpovědné, aby se vnitrostátní veřejná správa a evropské orgány zabývaly trestnou činností s podporou zpravodajských služeb a donucovacích orgánů; konstatuje však, že by sankční opatření v souladu s Listinou základních práv EU neměla porušovat základní práva, jako je právo na ochranu údajů, svoboda projevu, presumpce neviny a právo na účinné opravné prostředky;

30.

domnívá se, že EU by při prosazování základních hodnot, mezikulturního dialogu a kulturní rozmanitosti na mezinárodní úrovni měla důrazně odsuzovat jakékoli nelidské nebo ponižující zacházení a porušování lidských práv, tak aby konkrétně podporovala plné dodržování Všeobecné deklarace lidských práv;

31.

vyzývá členské státy, aby zajistily plné provedení závazných evropských a mezinárodních antidiskriminačních norem ve vnitrostátním právu;

32.

vyzývá členské státy, aby zapojily marginalizované skupiny obyvatel, migranty, uprchlíky, hostitelské komunity, jakož i náboženské a světské komunity do procesů začleňování, jež budou postupovat s respektem a posilovat postavení osob, a aby přitom zajistily účast těchto osob na občanském a kulturním životě zřízením stálých mechanismů humánním, ohleduplným a udržitelným způsobem ve všech situacích, zejména za mimořádných okolností;

33.

vítá přípravnou akci o kultuře ve vnějších vztazích EU a její úlohu pro posilování úlohy kultury jakožto strategického faktoru pro lidský, sociální a hospodářský rozvoj přispívající k dosažení cílů vnější politiky a vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost a zastoupení EU po celém světě, aby kulturu učinila nedílnou součástí vnější politiky EU, jmenovala kulturní atašé na všech zastoupeních EU ve třetích partnerských zemích a zajistila dostatečnou odbornou přípravu pro zaměstnance ESVČ týkající se kulturního rozměru a vnější politiky; vyzývá Komisi, aby začleňovala kulturní diplomacii a mezikulturní dialog do všech nástrojů EU v oblasti vnějších vztahů a rozvojové agendy EU; vyzývá dále EU a členské státy, aby posílily spolupráci s dalšími evropskými a mezinárodními organizacemi, jako jsou OSN a její agentury, zejména UNESCO, UNICEF a UNHCR, a aby vyžadovaly účinné a silnější zastoupení EU v jejich orgánech; vyzývá kromě toho ke spolupráci s vnitrostátními kulturními instituty s cílem lepšího provádění stávajících nástrojů, jako jsou kulturní klastry založené na sítích národních kulturních institutů Evropské unie (EUNIC), a přípravy nových nástrojů ke zvládnutí společných problémů v globalizovaném světě;

34.

domnívá se, že kultura by se měla stát nezbytnou součástí politického dialogu se třetími zeměmi, a připomíná, že je třeba ji systematicky začleňovat do rozvojových projektů a programů; zdůrazňuje tudíž, že je třeba odstranit překážky pro mobilitu umělců, vzdělavatelů, akademiků a profesionálů v oblasti kultury pomocí harmonizace a zjednodušení vízových postupů s cílem podpořit kulturní spolupráci se všemi částmi světa;

35.

vyzývá Komisi a členské státy, aby vypracovaly strategie, které budou uznávat mezikulturní dialog jako proces interaktivní komunikace v rámci kultur a mezi nimi, aby zajišťovaly vzájemný respekt a rovné příležitosti, poskytovaly a uplatňovaly účinná řešení hospodářské a sociální nerovnosti i příčin vyloučení, jakož i všech forem diskriminace a získaly hlubší porozumění různým postojům a praxím; připomíná klíčovou úlohu, kterou hrají média, včetně sociálních médií, jako možná platforma pro extrémní debaty a jako nástroj pro boj proti xenofobním komentářům, boření stereotypů a předsudků a podporu tolerance;

36.

připomíná, že kulturní dědictví představuje rozmanitost kulturních projevů, a mělo by proto být chráněno a podporováno pomocí přijetí harmonizovaných právních předpisů a mezinárodních dohod v úzké spolupráci s organizací UNESCO;

37.

vyzývá členské státy a Komisi, aby předcházely extremismu, jako je xenofobie, rasismus a všechny formy diskriminace a marginalizace pomocí opatření pro soudržnost komunit, která jsou schopna úspěšně řešit hospodářské a sociální nerovnosti a zahrnují širokou škálu činitelů, jako jsou urbanisté, sociální pracovníci, církve a náboženská sdružení, vzdělavatelé, organizace na podporu rodin a zdravotničtí pracovníci, s cílem bojovat proti extremismu, zajišťovat sociální začleňování i formální a věcnou rovnost, podporovat rozmanitost a stimulovat soudržnost komunit;

38.

doporučuje EU, aby spolupracovala na zpřístupnění učení a vzdělávání dětem z řad uprchlíků tím, že bude nadále podporovat programy zaměřené na přístup ke vzdělávání v době humanitární krize a zajistí začlenění studentů z řad migrantů v Evropě;

39.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zkoumaly, navrhovaly a zaváděly interaktivní metody cílené na mládež a děti, které zajistí účast dětí a mládeže na všech úrovních veřejné správy;

40.

zdůrazňuje úlohu rodiny pro zachování kulturní identity, tradic, etiky a hodnotových systémů společnosti a poukazuje na to, že uvedení dětí do kultury, hodnot a norem jejich společnosti začíná v rodině;

41.

vyzývá Komisi a Radu, aby přijaly mezikulturní dialog jako významný politický cíl EU, který jsou odhodlány plnit, a zaručily tedy podporu EU prostřednictvím různých opatření politiky, iniciativ a fondů, včetně mezikulturního dialogu s třetími zeměmi, zejména s nestabilními státy;

42.

povzbuzuje Komisi a členské státy, aby ještě více upřednostňovaly iniciativy zaměřené na podporu kulturní rozmanitosti, mezikulturního dialogu a vzdělání, a dále k plnému využívání finančních nástrojů, programů a iniciativ EU, jako jsou programy Erasmus+, Evropa pro občany, Kreativní Evropa a Horizont 2020, nástroje evropské politiky sousedství a vnějších vztahů EU a orgány jako Agentura Evropské unie pro základní práva, za účelem podpory mezikulturního dialogu a kulturní rozmanitosti v Evropě, s jejími sousedními zeměmi, jakož i s dalšími regiony světa;

43.

zdůrazňuje bohatý přínos evropské umělecké produkce ke kulturní rozmanitosti a úlohu, kterou tudíž sehrává při šíření hodnot Evropské unie a vedení evropských občanů k rozvoji kritického myšlení;

44.

připomíná úlohu ceny Lux, která oceňuje evropské filmy oslavující evropskou identitu nebo evropskou kulturní rozmanitost;

45.

vybízí Komisi a členské státy, aby posoudily dopad opatření přijatých v souvislosti s touto zprávou, a vyzývá Komisi, aby předložila monitorovací zprávu a přezkum;

46.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě a Komisi, místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva a členským státům.