Accept Refuse

EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 52016IE0732

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Úloha zemědělství v mnohostranných, dvoustranných a regionálních obchodních jednáních s ohledem na ministerskou konferenci WTO v Nairobi (stanovisko z vlastní iniciativy)

OJ C 173, 31.5.2017, p. 20–28 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

31.5.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 173/20


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Úloha zemědělství v mnohostranných, dvoustranných a regionálních obchodních jednáních s ohledem na ministerskou konferenci WTO v Nairobi

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2017/C 173/04)

Zpravodaj:

Jonathan PEEL

Rozhodnutí plenárního shromáždění

21. 1. 2016

Právní základ

čl. 29 odst. 2 jednacího řádu

 

stanovisko z vlastní iniciativy

 

 

Odpovědná specializovaná sekce

Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí

Přijato ve specializované sekci

6. 2. 2017

Přijato na plenárním zasedání

23. 2. 2017

Plenární zasedání č.

523

Výsledek hlasování

(pro/proti/zdrželi se hlasování)

212/0/0

1.   Závěry a doporučení

1.1.

Abychom parafrázovali Marka Twaina (1), zprávy o smrti WTO kvůli selhání jednacího kola v Dohá jsou příliš přehnané. WTO zůstává funkčním a účinným fórem pro obchodní jednání, zejména v zemědělství.

1.1.1.

Tuto skutečnost posílila 10. ministerská konference WTO v Nairobi v prosinci 2015. Přijatá rozhodnutí zahrnovala faktické odstranění zemědělských vývozních subvencí. Generální ředitel WTO to charakterizoval jako „nejvýznamnější výsledek WTO v oblasti zemědělství“ v posledních 20 letech. Navazuje se tím na dohodu o usnadnění obchodu a další dohody uzavřené na Bali v roce 2013 na předchozí ministerské konferenci.

1.1.2.

V obchodu se zemědělskými produkty (2) existují hlavní oblasti politik, ve kterých je možné uzavřít dohody nejlépe na mnohostranné úrovni, zejména pokud jde o celkovou výši domácích subvencí a podpor, vývozní subvence a určité aspekty přístupu na trh. Mezi aspekty přístupu patří zvláštní ochranný mechanismus a zvláštní a rozdílné zacházení pro členy WTO z řad rozvojových zemí.

1.2.

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) je přesvědčen, že obchod se zemědělskými produkty, jenž je často nejvíce kontroverzní oblastí při jednáních, potřebuje svěží přístup, nové vstupy a nové podněty. Ministerské prohlášení z Nairobi (3) poprvé neobsahovalo žádné opětovné potvrzení plného závazku uzavřít jednací kolo v Dohá, byl zde však uveden „silný závazek všech členů pokročit v jednáních týkajících se zbývajících otázek z Dohá“, včetně zemědělství.

1.2.1.

Mnohostranný přístup k zemědělství je třeba přehodnotit a znovu povzbudit, nikoli opustit. „Dohá“ coby koncepci pro obchodní dialog mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi je nutné zachovat a posílit, přičemž musí být respektována zásada potravinové soběstačnosti pro všechny.

1.2.2.

EU má dobrou pozici k tomu, aby hrála vedoucí a aktivní úlohu při podpoře nového vyváženého přístupu. EHSV ji vyzývá, aby tak učinila především kvůli neschopnosti mnoha rychle se rozvíjejících ekonomik vynaložit znatelné úsilí pomoci ostatním ekonomikám, které stále zaostávají ve vývoji. Zásadní význam má i nadále budování kapacit těchto ekonomik, ale i poskytnutí většího prostoru méně vyspělým rozvojovým zemím s cílem zabránit podkopávání jejich potravinového zabezpečení nebo rozvoje jejich vznikajícího odvětví zemědělství.

1.3.

Dále je třeba také zvážit, čeho lze v obchodě se zemědělskými produkty nejlépe dosáhnout pomocí dvoustranných a regionálních jednání, přičemž je nutné zajistit, aby tato jednání nebyla v rozporu se zásadou mnohostrannosti.

1.4.

EHSV se domnívá, že přijetí cílů udržitelného rozvoje ze strany OSN a Pařížská dohoda (COP 21 (4)) zásadně mění celosvětovou obchodní agendu, zejména pokud jde o obchod se zemědělskými produkty. Tyto dohody jsou dalekosáhlé a základem všech budoucích obchodních jednání musí nyní být potřeba je provádět.

1.4.1.

Mají-li být cíle udržitelného rozvoje uskutečněny, musí hrát stěžejní roli obchod a investice. UNCTAD odhaduje, že aby bylo těchto cílů dosaženo, bude zapotřebí dodatečných 2,5 bilionu USD ročně. Cíle jsou ze své podstaty celosvětové a všeobecně platné – všechny země musí sdílet odpovědnost za jejich dosažení. Měly by vést k novému způsobu globálního fungování – širšímu, s větší účastí a více konzultacemi. Více než 90 zemí již vyhledalo podporu jiných zemí, aby jim pomohly tyto cíle splnit.

1.4.2.

Mezi podporou a prováděním cílů udržitelného rozvoje a podporou evropských hodnot ve světě bude úzká součinnost, zejména prostřednictvím environmentálního a sociálního pokroku. Důrazně doporučujeme, aby se míra transparentnosti a zapojení občanské společnosti, jak byla nakonec dosažena Evropskou unií při jednáních s USA, stala standardem.

1.4.3.

Prohlášení z Nairobi zdůrazňuje, že WTO má hrát důležitou úlohu při dosahování cílů udržitelného rozvoje, což by bylo daleko těžší bez účinného mnohostranného obchodního mechanismu.

1.5.

Výbor vítá sdělení Komise „Další kroky k udržitelné evropské budoucnosti“, jež bylo zveřejněno v listopadu 2016 (5) a jehož cílem je plně začlenit cíle udržitelného rozvoje do evropského politického rámce a současných priorit Komise.

1.5.1.

Zvlášť důležité to bude pro budoucí jednání o obchodu se zemědělskými produkty. Zemědělství hraje klíčovou úlohu při uskutečňování většiny, ne-li všech cílů udržitelného rozvoje, zejména cílů 2 (vymýcení hladu), 12 (zajištění udržitelné spotřeby a výroby) a 15 (degradace půdy). Obchod přispívá k vyrovnání nerovnováhy mezi poptávkou a nabídkou, může výrazně zlepšit potravinové zabezpečení a výživu prostřednictvím větší dostupnosti potravin, podporovat účinné využívání zdrojů, rozšiřovat tržní příležitosti a zvyšovat hospodářský růst, čímž ve venkovských oblastech vytváří pracovní místa, příjem a prosperitu.

1.6.

EU má jedinečnou pozici k prosazení této agendy: má vliv coby největší světový vývozce a dovozce zemědělských produktů, není již považována za primárně defenzivní, co se týče zemědělství, prokázala trvalý zájem o obchod a rozvoj a především v Nairobi ukázala, že má schopnost neotřelého a vyváženého myšlení. EU je důvěryhodná jako subjekt, který může sloužit coby účinný most mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi.

1.7.

Avšak než to vše bude moci účinně provést, žádá EHSV Komisi, aby nejprve provedla úplné posouzení dopadu pravděpodobných účinků, které bude mít provádění cílů udržitelného rozvoje a Pařížské dohody na zemědělství EU a na obchodní politiku EU.

1.7.1.

EU zároveň musí toto posouzení dopadu rozšířit, aby zahrnovalo účinky nejnovějších obchodních dohod EU i celosvětového vývoje v obchodu na zemědělství v celé EU. Ačkoli zemědělství a obchod jsou v pravomoci EU více než 40 let, občas se mezi těmito klíčovými zájmy projevila nedostatečná komunikace či „společné“ myšlení.

2.   Obecné souvislosti

2.1.

V rámci (článek 20) Dohody o zemědělství uzavřené v rámci Uruguayského kola v roce 1994 se členové nově vytvořené WTO (nahrazující GATT – Všeobecnou dohodu o clech a obchodu) dohodli, že do konce roku 1999 zahájí další jednání „za účelem pokračování reformy obchodu se zemědělskými produkty“. V roce 2001 se pak tento „zapracovaný reformní program“ stal součástí širšího jednacího kola v Dohá neboli rozvojového programu z Dohá. Jednání, která měla být původně ukončena do 1. ledna 2005, po 15 letech stále pokračují.

2.2.

Prohlášení z Dohá (6) na základě návrhů k jednání od více než 100 členských států WTO znovu potvrdilo svůj dlouhodobý cíl „ustavit spravedlivý a tržně orientovaný obchodní systém prostřednictvím programu zásadní reformy“. Ten měl zahrnovat „posílená pravidla a konkrétní závazky ohledně vládní podpory a ochrany zemědělství… za účelem nápravy omezení a narušení na světových zemědělských trzích a jejich předcházení“.

2.2.1.

Rozvojový program z Dohá pokryl „tři pilíře“ obchodu se zemědělskými produkty stanovené Dohodou o zemědělství uzavřenou v rámci Uruguayského kola:

významné snížení překážek přístupu na trh

snížení všech podob vývozních subvencí s cílem jejich postupného odstranění

významné snížení domácí podpory zemědělství, která narušuje obchod.

2.2.2.

Prohlášení z Dohá označilo za „nedílnou součást celého jednání“ zvláštní a rozdílné zacházení pro rozvojové země, aby rozvojovým zemím umožnilo naplnit jejich potřeby, zejména co se týče potravinového zabezpečení a rozvoje venkova. Na základě návrhů členů bylo rovněž dohodnuto, že budou zahrnuty neobchodní zájmy, jako je ochrana životního prostředí.

2.3.

Jednací kolo z Dohá, které několikrát promeškalo lhůtu, nebylo nikdy uzavřeno, ačkoli na Bali a v Nairobi bylo dosaženo významného pokroku.

2.3.1.

Ústřední částí prohlášení z Dohá byl „jednotný závazek“, podle nějž není dohodnuto nic, dokud není dohodnuto vše. Ačkoli se členové WTO několikrát přiblížili dohodě, naposledy v roce 2008, některé otázky zůstaly otevřené. Tento závazek však byl fakticky porušen na Bali v roce 2013 prostřednictvím dohody o usnadnění obchodu a řady dalších dohod, a dále pak zvláštními dohodami o zemědělství uzavřenými v Nairobi.

2.4.

Ačkoli bod 12 ministerského prohlášení z Nairobi uvádí: „konstatujeme však, že v zemědělství bylo dosaženo daleko menšího pokroku“, rozhodnutí přijaté na této konferenci za účelem odstranění zemědělských vývozních subvencí popsal generální ředitel WTO jako „nejvýznamnější výsledek WTO v oblasti zemědělství“ (7) za posledních 20 let. Ministerské prohlášení kromě toho znovu zavázalo členy, aby pokračovali v činnosti směřující k dosažení zvláštního ochranného mechanismu pro členy z rozvojových zemí a trvalého řešení týkajícího se držení veřejných zásob pro účely potravinového zabezpečení, jež mají být přijaty na příští, 11. Konferenci ministrů v roce 2017. Důležité je také ministerské rozhodnutí o bavlně.

3.   Konkrétní připomínky: Budoucí mnohostranný pokrok v zemědělství

3.1.

Jak bylo uznáno v Dohodě o zemědělství uzavřené v rámci Uruguayského kola i v rozvojovém programu z Dohá, veškerými účinnými celosvětovými dohodami o zvláštním ochranném mechanismu, zvláštním a rozdílném zacházení nebo o celkové výši subvencí v zemědělství je nejlepší se zabývat na mnohostranné úrovni. Pokud se však budou řešit jednotlivě, jako v Nairobi, zůstane méně pobídek pro řešení obtížnějších otázek, kdy bude moci být těm, od nichž se očekává, že udělají větší ústupky, nabídnuto méně.

3.1.1.

Výbor WTO pro zemědělství vykazuje rostoucí vůli usilovat na 11. Konferenci ministrů, která se bude konat v Buenos Aires v prosinci 2017, o „výsledky týkající se zemědělství“, včetně „zapracovaného reformního programu“ (8) Dohody o zemědělství uzavřené v rámci Uruguayského kola, mj. s cílem posílit mnohostranný přístup.

3.1.2.

Postup z Dohá jako takový se však ve skutečnosti vyčerpal a nyní jsou zapotřebí neotřelé myšlení a nové vstupy, a to nejen pro budoucí mnohostranná jednání, ale také pro to, čeho lze nejlépe dosáhnout na dvoustranné nebo regionální úrovni bez narušení globální situace.

3.2.

Balíček z Nairobi zahrnoval šest dohod o zemědělství, z nichž nejdůležitější byl závazek zrušit vývozní subvence na vývoz zemědělských produktů, což v podstatě vyřešilo jeden ze tří pilířů zemědělství. Rozvojovým zemím bylo na postupné zrušení těchto subvencí ponecháno trochu času navíc. Byl tak zároveň splněn klíčový dílčí cíl 2. cíle udržitelného rozvoje (Konec hladu).

3.2.1.

Klíčovou hnací silou zde byla EU, zejména tím, že předem připravila společné stanovisko s hlavními globálními zemědělskými vývozci, včetně Brazílie. Tato dohoda zahrnovala také závazná ustanovení týkající se dalších forem vývozní podpory, včetně vývozních úvěrů, potravinové pomoci a státních obchodních podniků, a odstranění subvencí pro bavlnu.

3.3.

Diskuse v rámci rozvojového programu z Dohá o přístupu na trh se dosud soustředily na výši celních sazeb, celní kvóty, správu celních kvót a zvláštní ochranu, včetně zvláštního a rozdílného zacházení pro rozvojové země. V důsledku Dohody o zemědělství uzavřené v rámci Uruguayského kola musely být téměř všechny necelní překážky v zemědělství odstraněny nebo změněny na cla, pokud se na ně nevztahovala jiná pravidla WTO, zejména Dohoda o uplatňování sanitárních a fytosanitárních opatření a Dohoda o technických překážkách obchodu (9). V případě, že byl „vypočítaný celní ekvivalent“ stále příliš vysoký na to, aby skutečně umožnil dovoz, byl zaveden systém celních kvót s nižšími cly v rámci těchto kvót.

3.3.1.

Cla a celní kvóty lze vskutku řešit v rámci dvoustranných obchodních jednání, avšak zvláštní ochrana a zvláštní a rozdílné zacházení jsou ve skutečnosti mnohostrannými záležitostmi. Země také mohou svá cla nebo subvence jednostranně snížit (a snižují) a mnoho z nich tak učinilo.

3.4.

Podstatou mnohostranných jednání je domácí podpora zemědělství, kde se nyní objevil manévrovací prostor a určité vyhlídky na pokrok během 11. Konference ministrů.

3.4.1.

Většina zemí podporuje své zemědělce na domácí úrovni. V některých zemích je tato podpora minimální (např. u vedoucích vývozců zemědělských produktů, zejména v Austrálii a na Novém Zélandu). Jiné rozvinuté země poskytují svým zemědělcům významnou podporu mnoha různými formami, v neposlední řadě v podobě ocenění služeb, které poskytují společnosti. Stejně postupují rychle se rozvíjející ekonomiky, v nichž se míra podpory pravděpodobně výrazně zvyšuje zároveň s jejich bohatnutím, avšak údaje předávané WTO mají značné zpoždění.

3.4.2.

USA zahájily v září 2016 ve WTO soudní spor proti Číně v souvislosti s jejími domácími podpůrnými opatřeními, zejména týkajícími se pšenice, kukuřice a různých druhů rýže. Čína předala WTO údaje naposledy za rok 2010, od té doby se její podpora nejspíše prudce zvýšila. Ačkoli mechanismus pro řešení sporů může být těžkopádný a nemusí proběhnout celý, vrhá tento krok výrazný stín na diskuse o domácí podpoře vedené ve WTO před 11. Konferencí ministrů. Zdá se také, že to je v rozporu s dohodou z Bali vyhnout se sporům o otázkách držení veřejných zásob, do nichž jsou zapojeny rozvojové země (10).

3.4.3.

Údaje, které organizaci WTO předložila vláda USA (11), ukazují, že se její domácí podpora v roce 2013 zvýšila z 12 miliard USD na 14 miliard USD, což se blíží celkovému limitu navrženému v neúspěšném balíčku z července 2008. Bylo v tom zahrnuto 6,9 miliardy USD ve žluté skupině podpor a 7 miliard USD v platbách „de minimis“. V zelené skupině podpor bylo přiděleno 132 miliard USD. Celková podpora přesahující 140 miliard USD je v porovnání s rokem 2007 téměř dvojnásobná. Z těchto výpočtů také vyplývá, že Čína oznámila v roce 2010 subvence narušující obchod (jak byly definovány v Dohodě o zemědělství uzavřené v rámci Uruguayského kola GATT v roce 1994) ve výši okolo 18 miliard USD, Japonsko 14 miliard USD v roce 2012, Rusko 5 miliard USD v roce 2014 a Indie 2 miliardy USD v letech 2010–2011. Brazílie oznámila za roky 2014–2015 podporu narušující obchod ve výši méně než 2 miliardy USD (12).

3.4.4.

V letech 2012–2013 představovala roční podpora EU podle údajů předaných WTO (13) asi 80 miliard EUR, což je od počátku jednacího kola v Dohá číselně stálá hodnota. Z toho však více než 70 miliard EUR spadalo do tzv. zelené skupiny podpor („green box“). Celková podpora EU „narušující obchod“, včetně podpory spadající do žluté skupiny („amber box“), modré skupiny („blue box“) a skupiny „de minimis“, dosáhla pouze 10 miliard EUR. Zelená skupina podpor EU (nenarušujících nebo minimálně narušujících obchod) zahrnuje programy v oblasti ochrany životního prostředí a regionálního rozvoje.

3.4.5.

K obrovskému přesunu od podpory narušující obchod (více než 60 miliard EUR v roce 2001) k zelené skupině podpor došlo uzavřením Lucemburské dohody o SZP v roce 2003, kdy proběhla změna v platbách zemědělcům EU a přímou podporu pro jednotlivé plodiny nahradily „platby oddělené od produkce“. Tento zásadní jednostranný krok směrem ke splnění hlavních zemědělských cílů rozvojového programu z Dohá zvyšuje důvěryhodnost EU coby budoucího zprostředkovatele při zemědělských jednáních.

3.4.6.

Od USA a dalších zemí však lze provedení vážných ústupků v oblasti domácí podpory očekávat pouze výměnou za významné ústupky v jiné oblasti, včetně nezemědělských mnohostranných záležitostí, vyhlídky v tomto směru ovšem nejsou povzbudivé. Někdo může mít pocit, že vzhledem k jiným aktuálním megaregionálním dohodám není třeba pokročit dál.

3.4.7.

Jiné otázky jsou mezi rozvojovými zeměmi i nadále velmi kontroverzní, zejména otázka držení veřejných zásob pro účely potravinového zabezpečení, jež staví sousední země proti sobě. V Nairobi bylo dohodnuto, že se bude nadále usilovat o nalezení trvalého řešení této otázky, jež je zbývající záležitostí z konference na Bali, kde ji nadnesla Indie. Podle rozhodnutí z Bali mohou rozvojové země pokračovat v programech zaměřených na vytváření zásob potravin, které by jinak mohly porušovat limity WTO stanovené pro domácí podporu.

3.5.

Jak však uvádí sdělení Komise s názvem Obchod pro všechny, mnohostrannost je podstatou světového obchodu a musí zůstat „základním prvkem obchodní politiky EU“ (14). WTO stanoví a prosazuje pravidla světového obchodu a zajišťuje celosvětovou kompatibilitu. Podporu má ve svém mechanismu pro řešení sporů (15), který je všeobecně oceňován a stále více používán. Cíle udržitelného rozvoje i cíle konference COP 21 představují jasný soubor cílů. Naproti tomu má WTO jasný mechanismus proti takovému všeobecnému protekcionismu a narušování obchodu, které například předcházely druhé světové válce a vedly k následnému uzavření dohody GATT.

3.5.1.

Toto vytváření pravidel je obzvláště důležité pro obchod se zemědělskými produkty. Týká se to především Dohody o uplatňování sanitárních a fytosanitárních opatření a neobyčejně složitých pravidel původu, ačkoli nejsou součástí rozvojového programu z Dohá. Je zde stále reálné nebezpečí, že dvoustranné dohody by mohly zavést pravidla, která se budou překrývat nebo budou dokonce ve vzájemném rozporu, což by pravidla světového obchodu spíše zkomplikovalo, než vyjasnilo.

3.5.2.

Dohoda WTO o uplatňování sanitárních a fytosanitárních opatření z roku 1995 se vztahuje na uplatňování pravidel v oblasti bezpečnosti potravin a zdraví zvířat a rostlin. Ustanovení čl. 5 odst. 7 se týká zásady předběžné opatrnosti, která je nyní zakotvena v Lisabonské smlouvě. Jakýkoli pokus tuto situaci změnit jinak než na mnohostranné úrovni by měl hluboký dopad na světový obchodní řád a budoucí důvěryhodnost samotné dohody.

4.   Vyhlídky dvoustranných nebo regionálních obchodních dohod

4.1.

Dvoustranné dohody o volném obchodu musí přinášet skutečnou přidanou hodnotu v zemědělství i jinde. Umožňují ve větší míře zohlednit regionální a národní rozdíly a kulturní specifika. Je nutné je posuzovat také z toho hlediska, zda posilují mnohostrannost.

4.2.

Klíčovou součástí dvoustranných obchodních dohod jsou snížení cel a celní kvóty. V Japonsku jsou dovozní cla na potraviny stále velmi vysoká, v Číně jsou daleko nižší. EU by mohla mít manévrovací prostor, pokud jde o některé celní kvóty, třeba ty, u nichž mohlo dojít od doby, kdy byly stanoveny v rámci dohody o zemědělství uzavřené v rámci Uruguayského kola, ke změně citlivosti.

4.2.1.

Velmi důležitou oblastí, kde musí EU při dvoustranných jednáních co nejvíce prosadit vlastní zájmy, jsou zeměpisná označení, jejichž hodnota se odhaduje na 5,6 miliardy EUR ročně (16). Vyjednavači EU úspěšně zahrnuli okolo 145 uznaných zeměpisných označení EU do dohody mezi EU a Kanadou (CETA) (17) a ještě více do dohody s Vietnamem, ale tento počet se bude lišit podle toho, co je pro konkrétní dohodu o volném obchodu relevantní. Jiné země, zejména ve východní Asii, vymezují zeměpisná označení pomalu, zatímco USA řadu těchto označení považují za generické produkty.

4.2.2.

EU musí v dvoustranných jednáních také plně chránit své zemědělské zájmy a co nejvíce je posílit, zejména je-li partnerem EU při jednání významný vývozce zemědělských produktů, jako je Mercosur, Austrálie nebo Nový Zéland. EU musí odolat pokušení dělat v zemědělství ústupky výměnou za zisky v jiných oblastech.

4.3.

Cílem dvoustranných dohod by mělo být odstranit uplatňování dvojích norem v zemědělství v partnerských zemích, především v souvislosti s Dohodou o uplatňování sanitárních a fytosanitárních opatření a Dohodou o technických překážkách obchodu. EU bude také chtít prosazovat své vlastní normy v oblasti zdraví a dobrých životních podmínek zvířat a prosazovat své environmentální, sociální a obecnější normy v oblasti udržitelného rozvoje, jež jsou v souladu s cíli udržitelného rozvoje. Výbor vítá míru transparentnosti a zapojení občanské společnosti od zahájení jednání, jaké bylo nakonec dosaženo v Transatlantickém obchodním a investičním partnerství, a doporučuje, aby se tato míra stala standardem při budoucích jednáních.

4.3.1.

EU (a ostatní země) musí zahrnout závazek týkající se budování kapacit s cílem pomoci méně rozvinutým zemím splnit tyto normy, například pomoc při vytvoření přijatelného systému veterinárních osvědčení, přičemž prvořadé jsou normy v oblasti bezpečnosti potravin.

4.4.

Zajištění a zlepšení potravinového zabezpečení bude rovněž základní politickou hybnou silou ve veškerých dvoustranných jednáních v oblasti zemědělství, jak nastínilo stanovisko Výboru k tématu Obchod se zemědělskými produkty/celosvětové zajištění potravin  (18). Jak zdůrazňuje toto stanovisko, obchod se zemědělskými produkty musí jak „uspokojit finančně silnou poptávku“ (možná poprvé), tak „poskytovat pomoc a podporu tam, kde hlad a nedostatek nelze vymýtit vlastními silami“. Stejně tak je důležité zachovat dostatečnou úroveň potravinové soběstačnosti, v neposlední řadě za účelem ochrany dovážejících zemí před významným kolísáním cen dovážených výrobků.

4.4.1.

Toto stanovisko nastínilo obrovskou potenciální poptávku v zemích mimo EU po potravinových a nápojových výrobcích z EU. Přibližně dvě třetiny zemědělské produkce EU se dále zpracovávají. Zemědělsko-potravinářský vývoz EU dosáhl v roce 2015 výše 129 miliard EUR, což představuje 27 % nárůst oproti roku 2011. Ve druhém čtvrtletí roku 2016 dosahoval celkový vývoz EU 25,4 miliardy EUR, zatímco dovoz potravinových a nápojových výrobků do EU představoval 17,8 miliardy EUR. Vedoucími vývozními výrobky byly maso, lihoviny, víno, mléčné výrobky, čokoláda a cukrovinky.

5.   Obchod, zemědělství a cíle udržitelného rozvoje

5.1.

Přijetí cílů udržitelného rozvoje Organizací spojených národů v září 2015, jež jsou jádrem její Agendy pro udržitelný rozvoj 2030, a uzavření Pařížské dohody (COP 21) (19) budou mít dalekosáhlé důsledky pro světový obchod. Základem všech budoucích obchodních jednání, zejména pokud jde o obchod se zemědělskými produkty, musí nyní být jednotící potřeba je provádět.

5.2.

Cíle udržitelného rozvoje budou mít bezprostřednější dopad na obchod se zemědělskými produkty. Tyto cíle vycházejí z rozvojových cílů tisíciletí, ovlivní však každou zemi. Jsou ze své podstaty celosvětové a všeobecně platné – všechny země musí sdílet odpovědnost za jejich dosažení. Jsou výrazně propojeny s Pařížskou dohodou: nejméně 13 cílů udržitelného rozvoje se týká změny klimatu.

5.2.1.

Více než 90 zemí již vyhledalo podporu jiných zemí, aby jim pomohly splnit cíle udržitelného rozvoje. Tyto cíle jsou podstatou celosvětové debaty, kterou EU pomáhá prosazovat. Měly by vést k novým způsobům globálního fungování – širšímu, s větší účastí a více konzultacemi.

5.2.2.

Výbor vítá sdělení Komise „Další kroky k udržitelné evropské budoucnosti“, jež bylo zveřejněno v listopadu 2016 (20) a jehož cílem je plně začlenit cíle udržitelného rozvoje do evropského politického rámce a současných priorit Komise, jak ostatně stanoví Lisabonská smlouva (21). Cíle udržitelného rozvoje budou „průřezovým rozměrem“ provádění globální strategie EU. Jak se uvádí, EU byla nápomocna při formování této agendy. Mezi podporou a prováděním cílů udržitelného rozvoje a podporou evropských hodnot ve světě bude úzká součinnost, přestože cíle udržitelného rozvoje nepodporují přímo řádnou správu věcí veřejných ani právní stát.

5.2.3.

Cíle udržitelného rozvoje jdou rovněž mnohem dál než rozvojové cíle tisíciletí, neboť konkrétně určují nástroje, či „prostředky provádění“, ke splnění všech 17 cílů a jejich 169 konkrétně vyčleněných dílčích cílů. Obchod je konkrétně uveden v devíti cílech udržitelného rozvoje (zatímco v rozvojových cílech tisíciletí byl uveden pouze jednou).

5.2.4.

Mají-li být cíle udržitelného rozvoje účinně prováděny, musí obchod a investice hrát zásadní roli, v neposlední řadě proto, že UNCTAD odhaduje, že aby bylo těchto cílů dosaženo, bude nutné získat dodatečných 2,5bilionu USD ročně, většinou ze soukromého sektoru. Jak zdůraznil generální ředitel WTO, rozvojové cíle tisíciletí již prokázaly transformační potenciál obchodu. (22)

5.3.

Obchod se zemědělskými produkty musí také hrát ústřední úlohu při provádění většiny, ne-li všech cílů udržitelného rozvoje, rozhodujícím způsobem pak v případě cílů 2 (vymýcení hladu/dosažení potravinového zabezpečení), 12 (zajištění udržitelné spotřeby a výroby) a 15 (degradace půdy).

5.3.1.

Bude rovněž hrát zásadní úlohu při plnění cílů 1 (vymýcení chudoby a podvýživy), 8 (inkluzivní a udržitelný hospodářský růst), 9 (infrastruktura), 10 (snížení nerovností), 13 (změna klimatu), 3 (kvalita života), 5 (rovnost žen a mužů) a 7 (energie). Bude také muset být v plné součinnosti s dalšími formami činnosti, včetně rozvoje.

5.4.

Jak bylo uvedeno v ministerském prohlášení WTO z Nairobi, mezinárodní obchod může hrát úlohu při dosahování udržitelného, stabilního a vyváženého růstu pro všechny (23). Prohlášení zdůraznilo, že WTO má hrát důležitou úlohu při dosahování cílů udržitelného rozvoje, což by bylo daleko těžší bez účinného mnohostranného obchodního mechanismu.

5.4.1.

Bude nutné zohlednit dopad obchodu se zemědělskými produkty a investic do zemědělství na změnu klimatu. Jednání o vícestranné dohodě o environmentálních produktech jsou příslibem důležitého kroku při začleňování změny klimatu do mnohostranné obchodní politiky, avšak i nadále bude zapotřebí další mnohostranná činnost na podporu větší soudržnosti.

5.4.2.

Mezinárodní obchod může výrazně zlepšit potravinové zabezpečení a výživu prostřednictvím větší dostupnosti potravin a podpory investic a růstu. Naopak využívání ochranářských opatření může odstranit nezbytnou flexibilitu a zabránit rozvoji regionálních trhů. Obchodní dohody musí nicméně zahrnovat také účinná opatření, která méně vyspělým rozvojovým zemím poskytnou větší prostor s cílem zabránit podkopávání jejich potravinového zabezpečení nebo rozvoje jejich vznikajícího odvětví zemědělství.

5.5.

EU jde v čele při začleňování zájmů udržitelného rozvoje do dohod o volném obchodu. Od roku 2010 úspěšně uzavřela šest těchto dohod, první z nich s Korejskou republikou, a jednu dohodu o hospodářském partnerství. Další dohody čekají na úplnou ratifikaci, včetně dohod s Kanadou, Singapurem a Vietnamem. Tyto dohody obsahují zvláštní kapitoly o obchodu a udržitelném rozvoji, které podporuje společný mechanismus občanské společnosti, jenž zajistí sledování jejich provádění. EHSV hraje ve všech případech klíčovou roli.

5.5.1.

Výbor již požadoval (24), aby byly podobné kapitoly týkající se obchodu a udržitelného rozvoje zahrnovány do současných a budoucích jednání EU o samostatných investičních dohodách. Dohoda o transpacifickém partnerství rovněž obsahuje zvláštní sociální a environmentální kapitoly.

5.6.

Výbor také bere na vědomí, že mnozí z obyvatel na světě, kteří jsou „chudí z hlediska potravin“, jsou zemědělskými pracovníky a zmírňování hladu bylo po právu hlavní součástí rozvojových cílů tisíciletí, přičemž nyní jde o cíl udržitelného rozvoje 2. Sedmdesát procent z těch, kteří trpí nedostatečným zabezpečením potravin, žije ve venkovských oblastech, částečně kvůli postupnému poklesu zemědělských investic a chronicky nízkým zemědělským výnosům v chudých zemích, ale také kvůli chybějící účinné zemědělské nebo obchodní politice, která nebere dostatečný ohled na specifické rysy zemědělské produkce (včetně klimatu, zdrojů, živého materiálu nebo volatility trhů). V této souvislosti je třeba vzít na vědomí úvahy FAO, zejména s ohledem na sociální ochranu.

5.6.1.

Vnitřní obchod v rámci Afriky je nízký – jde o 10–15 % veškerého afrického obchodu. Posílení schopnosti afrických zemí rozšiřovat obchod se zemědělskými produkty spojený s cíli udržitelného rozvoje týkajícími se infrastruktury, regionální integrace a prohloubení vnitřních trhů, mj. díky rozšíření sekundárního zpracování, bude zásadní pro to, aby se mohla Afrika kladně podílet na obchodu se zemědělskými produkty a zlepšit potravinové zabezpečení.

6.   Úloha EU při budoucích jednáních o obchodu se zemědělskými produkty

6.1.

Jak se ukázalo v Nairobi, kde bylo navzdory očekáváním dohodnuto významné ministerské prohlášení, EU má silné postavení k tomu, aby v budoucích jednáních o obchodu se zemědělskými produkty hrála vedoucí roli. Vychází to z vnímání EU jako vedoucí síly při podpoře udržitelnosti i rozvoje (tuto roli hrála v Nairobi) a v důsledku předchozích reforem SZP už EU není považována za primárně defenzivní.

6.1.1.

Nové sdělení Komise zavazuje EU k tomu, aby šla příkladem při uskutečňování cílů udržitelného rozvoje a Pařížské dohody. Všechny obchodní iniciativy EU musí nyní splňovat požadavky stanovené těmito úzce provázanými dohodami.

6.2.

Komise rovněž vypracovala studii dopadu budoucích obchodních dohod na odvětví zemědělství (25). Studie zkoumá 12 budoucích dohod o volném obchodu a zjišťuje potenciál evropských zemědělských produktů na světovém trhu. Nebyla však schopna pokrýt úplnou škálu zemědělských produktů ani zpracovaných potravin obecně. Sama Komise uznává, že tato studie není úplná, jelikož se při hodnocení nebraly v úvahu necelní překážky, které ovšem mají na obchod významný dopad.

6.2.1.

Aby Komise mohla vypracovat úplnou a účinnou strategii pro obchod se zemědělskými produkty, měla by být tato studie rozšířena a obsahovat úplné posouzení dopadu pravděpodobných účinků, které bude mít provádění cílů udržitelného rozvoje a Pařížské dohody na zemědělství EU, a další posouzení dopadu účinků na zemědělství v celé EU vyplývajících z nejnovějšího vývoje v celosvětovém obchodu. Zahrnuty by měly být nejnovější dohody EU o volném obchodu, včetně nepřímého vývoje, například v případě, kdy devalvace měny některého z partnerů má významný dopad.

6.2.2.

Zahrnuty by měly být i dohody uzavřené před sdělením „Globální Evropa“ (26) z roku 2006, zejména s Jihoafrickou republikou, Mexikem a Chile, a to i proto, že poslední dvě dohody mají být podle plánu přezkoumány.

6.3.

Při provádění těchto posouzení dopadu musí mít Komise na paměti, že je třeba zajistit, aby zemědělci z těchto obchodních dohod spravedlivě profitovali. Zemědělci hrají ústřední úlohu při nasycení nejen místních obyvatel, ale také rychle rostoucí světové populace. Je nezbytné udržovat životaschopné venkovské komunity a co nejvíce zmírňovat vylidňování v celé Evropě.

6.3.1.

Je nutné používat zemědělské postupy účinně využívající zdroje. Je třeba zlepšit nakládání se zdroji a přístup k nim pomocí zvyšování schopnosti adaptace a odolnosti drobných zemědělců vůči změně klimatu a posilováním dovedností a produktivity na okrajové půdě.

6.4.

Zemědělství je změnou klimatu reálně ohroženo. Celosvětově nejsou zdroje půdy a vody nevyčerpatelné, dlouhodobé změny podmínek pěstování jsou důsledkem větších klimatických extrémů a roste volatilita cen. K udržení nebo zvýšení stálých, bezpečných a zajištěných dodávek potravin je naprosto nezbytné silné a životaschopné odvětví zemědělství. Obchod samozřejmě přispívá k vyrovnání nerovnováhy mezi poptávkou a nabídkou, a tak podporuje účinné využívání zdrojů, rozšiřování tržních příležitostí a zvyšování hospodářského růstu, čímž ve venkovských oblastech vytváří pracovní místa, příjem a prosperitu.

6.4.1.

Nikdy dříve nepoznaný výběr a rozmanitost potravin, které konzumuje, bude chtít i populace patřící do celosvětové „střední třídy“, jejíž řady by se podle odhadů měly do roku 2030 rozšířit asi o 2 miliardy osob. Bude to znamenat i prudký nárůst poptávky po bílkovinách a dalších zemědělských produktech.

6.4.2.

V této souvislosti je důležité prohlášení Cork 2.0. Zemědělci jsou strážci jak půdy, tak ostatních venkovských zdrojů, přičemž zásadním zájmem jsou i dobré životní podmínky zvířat. V tomto ohledu je relevantní stanovisko EHSV k tématu Integrovaná produkce v Evropské unii  (27).

V Bruselu dne 23. února 2017.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Georges DASSIS


(1)  Autor klasické literatury z USA.

(2)  Označení podle WTO použité v celém stanovisku.

(3)  https://www.wto.org/english/thewto_e/minist_e/mc10_e/mindecision_e.htm.

(4)  Konference smluvních stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC COP 21) v Paříži.

(5)  SWD(2016) 390 final.

(6)  https://www.wto.org/english/thewto_e/minist_e/min01_e/mindecl_e.htm.

(7)  https://www.wto.org/english/news_e/spra_e/spra108_e.htm.

(8)  https://www.wto.org/english/news_e/news16_e/agng_09mar16_e.htm; ICTSD Bridges report, ročník 20, č. 40 – 24.11.2016.

(9)  Důležitá mj. pro účely označování a sledovatelnosti.

(10)  WTO musí používat klasifikace OSN a mezi rozvojové země zahrnout všechny země, které nejsou klasifikovány jako rozvinuté nebo nejméně rozvinuté. EU může pro svůj všeobecný systém preferencí (GSP a GSP+) používat přesnější kategorie Světové banky vycházející z příjmu dané země.

(11)  Bridges, ročník 20, č. 20 – 2.6.2016.

(12)  Bridges, ročník 20, č. 37 – 3.11.2016.

(13)  Bridges, ročník 19, č. 38 – 12.11.2015.

(14)  COM(2015) 497 final, bod 5.1.

(15)  V současné době řeší 513. případ.

(16)  Uvedeno úředníky EK na schůzi EHSV v březnu 2016.

(17)  Komplexní hospodářská a obchodní dohoda, nyní čeká na ratifikaci.

(18)  Úř. věst. C 13, 15.1.2016, s. 97.

(19)  Konference smluvních stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC COP 21) v Paříži.

(20)  SWD(2016) 390 final.

(21)  Čl. 21 odst. 3 SFEU.

(22)  Projev v OSN, 21. září 2016.

(23)  https://www.wto.org/english/thewto_e/minist_e/mc10_e/mindecision_e.htm.

(24)  Stanovisko EHSV, Úř. věst. C 268, 14.8.2015, s. 19.

(25)  http://publications.jrc.ec.europa.eu/repository/bitstream/JRC103602/lb-na-28206-en-n_full_report_final.pdf.

(26)  COM(2006) 567 final.

(27)  Úř. věst. C 214, 8.7.2014, s. 8.


Top