This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 52013PC0620
Proposal for a REGULATION OF THE EUROPEAN PARLIAMENT AND OF THE COUNCIL on the prevention and management of the introduction and spread of invasive alien species
Návrh NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů
Návrh NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů
/* COM/2013/0620 final - 2013/0307 (COD) */
Návrh NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů /* COM/2013/0620 final - 2013/0307 (COD) */
DŮVODOVÁ ZPRÁVA 1. SOUVISLOSTI NÁVRHU Invazní nepůvodní druhy jsou druhy, které
jsou nejprve prostřednictvím lidské činnosti přepraveny
přes ekologické bariéry ze svého přirozeného areálu a poté
přežijí, rozmnoží se a rozšíří a nepříznivě ovlivňují
ekologii v novém prostředí a mají závažné hospodářské a sociální
důsledky. Podle odhadů se v evropském prostředí nachází více než
12 000 nepůvodních druhů a 10–15 % z nich se rozmnožilo a
rozšířilo, a způsobilo tak environmentální, hospodářské
a sociální škody. Invazní nepůvodní druhy mají závažný
dopad na biologickou rozmanitost. Jsou jednou z hlavních a stále
významnějších příčin úbytku biologické rozmanitosti
a vymírání druhů. Pokud jde o sociální a hospodářské dopady,
mohou být invazní nepůvodní druhy vektory nákaz nebo přímou
příčinou zdravotních obtíží (např. astmatu, dermatitidy
a alergií). Abychom uvedli několik případů, mohou
poškozovat infrastrukturu a rekreační zařízení, způsobovat
obtíže v lesnictví nebo zemědělské ztráty. Podle odhadů
vynakládá Unie na opatření proti invazním nepůvodním druhům
přinejmenším 12 miliard EUR ročně a náklady na odstraňování
škod stále rostou. Ve strategii v oblasti biologické rozmanitost
do roku 2020 se Unie zavázala, že do roku 2020 zastaví úbytek biologické
rozmanitosti, a to v souladu s mezinárodními závazky, které přijaly
smluvní strany Úmluvy o biologické rozmanitosti v roce 2010 v japonské Nagoji.
Problém invazních nepůvodních druhů se samozřejmě netýká
pouze Evropy, ale je celosvětový. Na rozdíl od některých svých obchodních
partnerů Evropská unie v současné době postrádá ucelený rámec,
jehož prostřednictvím by mohla čelit hrozbám, které invazní
nepůvodní druhy představují. Regulační rámec V současnosti neexistuje rámec EU pro
komplexní boj proti invazním nepůvodním druhům. Právní předpisy
EU se zaměřují jen na malý počet invazních nepůvodních
druhů. Na původce nákaz a organismy škodící zvířatům a
rostlinám nebo produktům z nich se vztahuje systém veterinární péče
(různá nařízení a směrnice) a systém rostlinolékařské
péče (2000/29/ES). Nařízení o obchodu s volně žijícími
živočichy a planě rostoucími rostlinami (nařízení
č. 338/97) omezuje dovoz ohrožených druhů včetně
dovozu sedmi invazních nepůvodních druhů. Nařízení o používání
cizích a místně se nevyskytujících druhů v akvakultuře
(708/2007) se zabývá uvolňováním nepůvodních druhů pro
účely akvakultury. Nařízení o přípravcích na ochranu
rostlin (1107/2009) a o biocidech (528/2012) se zabývají záměrným
uvolňováním mikroorganismů v rámci přípravků na ochranu
rostlin, respektive biocidů. Směrnice o ochraně ptáků
(2009/147/ES), směrnice o ochraně přírodních stanovišť
(92/43/EHS), rámcová směrnice o vodě (2000/60/ES) a rámcová
směrnice o strategii pro mořské prostředí (2008/56/ES) vyžadují
obnovení ekologických podmínek a poukazují na potřebu vzít v úvahu invazní
nepůvodní druhy. Stávající činnost Unie však většinu invazních
nepůvodních druhů opomíjí. Členské státy přijímají v boji proti
invazním nepůvodním druhům řadu opatření, ale takové kroky
bývají převážně reakcí na určitý podnět a snaží se
minimalizovat již vzniklé škody, aniž by věnovaly dostatečnou
pozornost prevenci nebo zjišťování nových hrozeb a reakcím na ně.
Snahy jsou roztříštěné, jednotlivé druhy jsou pokryty značně
nerovnoměrně a úsilí bývá často špatně koordinované.
Invazní nepůvodní druhy neznají hranice a mohou se snadno
rozšířit z jednoho členského státu do druhého. Z toho
důvodu nebudou opatření na vnitrostátní úrovni postačující k
tomu, aby Unii ochránila před hrozbami určitých invazních
nepůvodních druhů. Kromě toho může tento
roztříštěný přístup vést k situaci, kdy jsou opatření v
jednom členském státě oslabována tím, že sousední členské státy
žádná opatření nepřijaly. Různá omezení komercionalizace
invazních nepůvodních druhů mezi členskými státy jsou navíc
vysoce neúčinná, protože druhy lze snadno přepravovat či
šířit přes hranice v celé Unii. Takové různorodé zákazy
navíc brání volnému oběhu zboží na vnitřním trhu a narušují
rovné podmínky pro jednotlivá odvětví, která nepůvodní druhy
využívají nebo s nimi obchodují. Analýza
problému Invazní nepůvodní druhy se do Unie
dostávají dvěma cestami: 1) některé nepůvodní druhy jsou žádoucí
a do Unie jsou dováženy záměrně (např. jedná-li se o
komerční zájmy, okrasné účely, zvířata v zájmovém chovu,
biologickou kontrolu); 2) některé nepůvodní druhy se do Unie dostávají
nezáměrně jako prvky znečišťující zboží (obchod s jinými
komoditami), jako „stopaři“ nebo „černí pasažéři“
přepravních vektorů nebo je mohou bezděky přepravit cestující.
Některé invazní nepůvodní druhy se mohou rovněž přepravovat
prostřednictvím dopravní infrastruktury (např. po kanálu mezi Dunajem
a Mohanem). Invazní nepůvodní druhy ovlivňují podniky,
občany, veřejné orgány a životní prostředí. Zejména v
případě malých podniků a mikropodniků invazní
nepůvodní druhy často ovlivňují primární výrobce, a to v
odvětví zemědělství, chovu zvířat, rybolovu, akvakultury
a lesnictví, a způsobují jim tak značné hospodářské
škody. Invazní nepůvodní druhy také často mívají vliv na podniky
zabývající se cestovním ruchem a rekreačními činnostmi, které
jsou závislé na nedotčené krajině, čistých vodních útvarech
a zdravých ekosystémech. Pro jiné malé podniky a mikropodniky,
např. obchodníky se zvířaty v zájmovém chovu a s rostlinami
pro zahradnictví, jsou však invazní nepůvodní druhy přínosné,
neboť tito obchodníci se zaměřují zejména na obchod s
nepůvodními druhy. Invazní nepůvodní druhy mají také vliv na společnost
jako celek, způsobují úbytek biologické rozmanitosti a oslabují
schopnost ekosystémů poskytovat ekosystémové služby. Kromě toho mohou
přenášet nákazy, poškozovat majetek a kulturní dědictví. S problémy způsobenými invazními
nepůvodními druhy se potýkají všechny členské státy. Některými
invazními nepůvodními druhy je zasažena většina členských
států, jiné představují problém pouze v určitých regionech nebo
za určitých ekologických nebo klimatických podmínek. Všechny členské
státy však invazní nepůvodní druhy na svém území mají. Dopady invazních
nepůvodních druhů se týkají celé Unie a budou jimi ve stejné míře
zasaženy všechny členské státy, třebaže v různé době a
různými druhy. Koordinovaná činnost v boji proti invazním
nepůvodním druhům by tudíž byla přínosná pro všechny
členské státy, zároveň by od všech států jednoznačně
vyžadovala určité úsilí. Nebude-li přijato žádné opatření,
aby se tento problém vyřešil, situace se bude zhoršovat a do Unie se
dostanou nové invazní nepůvodní druhy a ty, které již v Unii jsou, se
budou dále šířit. Tím vzrostou náklady na odstraňování škod a náklady
na regulaci. Cíle návrhu Cílem tohoto návrhu je vypořádat se s
výše vytčenými problémy, a to vytvořením rámce pro činnost za
účelem prevence, minimalizace a zmírnění nepříznivých
dopadů invazních nepůvodních druhů na biologickou rozmanitost a
ekosystémové služby. Kromě toho se návrh bude snažit omezit sociální a
hospodářské škody. Toho bude dosaženo pomocí opatření, která
zaručí koordinovanou činnost, přičemž soustředí zdroje
na prioritní druhy a zároveň posílí preventivní opatření v souladu s
přístupem stanoveným Úmluvou o biologické rozmanitosti a se systémy
Unie v oblasti rostlinolékařské a veterinární péče. Z
praktického hlediska se návrh snaží dosáhnout těchto cílů
prostřednictvím opatření, která se soustřeďují na záměrné
zavlečení či vysazení invazních nepůvodních druhů do Unie a
jejich záměrné uvolňování do životního prostředí, nezáměrné
zavlečení či vysazení a uvolňování invazních nepůvodních
druhů, na potřebu zřídit systém včasného varování a rychlé
reakce a potřebu řídit šíření invazních nepůvodních
druhů v Unii. 2. VÝSLEDKY KONZULTACÍ SE
ZÚČASTNĚNÝMI STRANAMI A POSOUZENÍ DOPADŮ Proces konzultace V roce 2008 Evropská komise zveřejnila
sdělení s názvem „Plán strategie EU pro invazivní druhy (2008)“,
v němž vymezila postup boje proti invazním nepůvodním
druhům. Sdělení z roku 2010 s názvem „Naše životní pojistka, náš
přírodní kapitál: strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do
roku 2020“ navrhuje opatření proti těmto druhům. Před
vypracováním obou sdělení i po jejich zveřejnění byly vedeny
důkladné konzultace. Mezi roky 2008 a 2012 proběhla řada
intenzivních kol konzultací se zúčastněnými subjekty, do kterých se
zapojilo široké spektrum zúčastněných stran od organizací na ochranu
přírody po hospodářské subjekty v soukromém sektoru včetně
organizací zastupujících malé a střední podniky, jejichž podnikání se
opírá o nepůvodní druhy. V roce 2008 se konala veřejná konzultace
on-line, další proběhla v roce 2012. V roce 2008 byla svolána pracovní
skupina, kterou tvořily útvary Komise, členské státy, zúčastněné
subjekty a akademičtí pracovníci, a vypracovala diskusní dokument[1], jenž
obsahuje nejnovější informace a shrnuje stanoviska ke klíčovým
otázkám. Tato pracovní skupina byla následně v letech 2010–2011 znovu
svolána a přeorganizována do tří pracovních skupin, z nichž jedna
vypracovala možné varianty politiky pro prevenci, druhá pro včasné
varování / rychlou reakci a třetí pro regulaci usazených druhů. V
září 2010 se uskutečnilo konzultační setkání
zúčastněných stran. Práce Komise zabývající se invazními nepůvodními druhy byla
rovněž podpořena několika externími studiemi a výzkumy[2].
Kromě toho byla celá analýza obsažená v posouzení dopadů založena na
vědecky spolehlivých údajích, které byly získány převážně z
recenzovaných vědeckých článků. Členské státy rovněž
poskytly nebo ověřily informace o nákladech na odstraňování
škod, šíření druhů a nákladech na zavedená opatření. Bylo
vyvinuto mimořádné úsilí o navázání přímého kontaktu ze
zúčastněnými stranami, které jsou do této problematiky zapojeny,
včetně odvětví, která by mohla být zavedením opatření na
boj proti invazním nepůvodním druhům nepříznivě
dotčena. Závěrem je třeba konstatovat, že analýza rovněž
využila informací od špičkových světových odborníků na invazní
nepůvodní druhy z Unie i mimo ni. Posouzení dopadů Byly zváženy různé možnosti řešení problematiky invazních
nepůvodních druhů, a zejména možnosti řešení všech stránek
problému, které byly vymezeny, ale s různou mírou ambicióznosti. Na základě zpětné vazby z konzultací
byla pro každý z operačních cílů určených prostřednictvím
analýzy problému určena řada úrovní ambicióznosti a zásahu, což
vyústilo v různé dílčí možnosti koncipování legislativního
nástroje. Počátečním tříděním byly eliminovány dílčí
možnosti, které nejsou proveditelné nebo jednoduše nejsou tak účinné jako
možnosti ostatní. U každé identifikované možnosti byl systematicky řešen
každý z operačních cílů a byla navržena praktická
opatření k boji proti invazním nepůvodním druhům. Kromě základní možnosti (možnost 0),
která by spočívala v zachování současného stavu, byly vymezeny tyto
možnosti: Možnost 1 – Posílení spolupráce a podpora
dobrovolných opatření: Tato možnost by zahrnovala
vypracování pokynů, odvětvových kodexů chování a dalších kampaní
pro zvyšování informovanosti a vzdělávacích kampaní. Snažila by se
také podněcovat členské státy ke spolupráci při tvorbě
systému včasného varování a rychlé reakce. Komise by mohla pomocí
komunikačních kampaní podporovat stávající iniciativy v této oblasti. Možnost 2.1 –
Základní legislativní nástroj: Tato možnost zahrnuje
řadu právních závazků, které zakazují dovoz, držení, prodej, nákup
a výměnu určitých invazních nepůvodních druhů
označených jako invazní nepůvodní druhy s významem pro Unii. Další
závazky by souvisely s uvolňováním invazních nepůvodních druhů s
významem pro Unii do životního prostředí, rychlou reakcí na nově se
usazující invazní nepůvodní druhy s významem pro Unii a regulací široce
rozšířených invazních nepůvodních druhů s významem pro Unii. Možnost 2.2 –
Základní legislativní nástroj + povolení k uvolnění invazních
nepůvodních druhů s významem pro členský stát: Tato možnost by zahrnovala více než jen seznam invazních
nepůvodních druhů s významem pro Unii, které lze uvolnit do
prostředí, a sice požadavek na povolení pro invazní nepůvodní druhy,
které členské státy považují za významné. Možnost 2.3 –
Základní legislativní nástroj + přísný obecný zákaz uvolňování
nepůvodních druhů, nejsou-li považovány za bezpečné: Tato možnost by přesahovala seznam invazních nepůvodních
druhů s významem pro Unii, které lze uvolnit do prostředí, a to
zákazem uvolňování všech nepůvodních druhů, pokud nejsou
zařazeny do Unií vypracovaného seznamu nepůvodních druhů,
jejichž uvolnění je schváleno. Možnost 2.4 –
Základní legislativní nástroj + povinnost rychlé eradikace nově se
usazujících invazních nepůvodních druhů s významem pro Unii: V rámci této možnosti by v případě, že dojde na rychlou
reakci, členské státy neměly možnost, ale povinnost rychle eradikovat
všechny nově se usazující invazní nepůvodní druhy s významem pro Unii
a sdílet informace. Odchylky by byly možné, pokud je schválí Komise. Byla zvolena možnost 2.4 a je podkladem tohoto
návrhu. 3. PRÁVNÍ STRÁNKA NÁVRHU Právní základ Právním základem tohoto návrhu je čl. 192
odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, kterým se provádějí cíle EU
týkající se zachování, ochrany a zlepšování kvality životního prostředí,
ochrany lidského zdraví, zaručení uvážlivého a racionálního využívání
přírodních zdrojů a podpory opatření na mezinárodní úrovni
určených k řešení regionálních a celosvětových
problémů životního prostředí. Subsidiarita Opatření na úrovni Unie je nezbytné,
jelikož problémy spojené s invazními nepůvodními druhy sílí a mají
přeshraniční povahu. Jelikož na úrovni Unie žádná činnost
neprobíhá, členské státy zavádějí vlastní opatření, aby se s
problémem vypořádaly na vnitrostátní úrovni. Vynakládají zdroje a úsilí na
eradikace škodlivých invazních nepůvodních druhů, ale toto úsilí
může být oslabováno tím, že sousední členské státy, v nichž jsou
dané druhy rovněž přítomné, žádné kroky nepodnikají. Stejně tak
neprobíhá žádná koordinovaná činnost Unie zaručující, že jakmile jsou
invazní nepůvodní druhy poprvé zavlečeny do Unie nebo zde vysazeny,
členské státy neprodleně přijmou opatření ve prospěch
ostatních členských států, které dosud nebyly zasaženy. Kromě
toho je třeba vzít v úvahu ochranu vnitřního trhu – a volný oběh
zboží. Koordinovaný přístup zaručí právní jasnost a rovné podmínky
pro odvětví, která využívají nepůvodní druhy nebo s nimi obchodují, a
zároveň zabrání roztříštění vnitřního trhu
v důsledku různých omezení komercionalizace invazních
nepůvodních druhů mezi členskými státy. Současné snahy jsou velmi
roztříštěné a nedůsledné a ponechávají v politice značné
mezery. To snižuje účinnost a neřeší problém invazních
nepůvodních druhů. V souladu se zásadou subsidiarity bude nutné zkombinovat
opatření Unie a opatření na vnitrostátní, regionální a místní úrovni.
Účinnost těchto opatření však zvýší soudržný přístup na
úrovni Unie. Hlavní zásady Tento návrh předkládá opatření,
která vycházejí z těchto hlavních zásad: Rozčlenění podle priorit – v EU
existuje více než 12 000 nepůvodních druhů a 10 až 15 %
z nich způsobuje škody (což představuje 1 200 až 1 800
invazních nepůvodních druhů) a další druhy jsou do Unie soustavně
zavlékány či zde vysazovány. To otevírá velký prostor pro přístup
založený na prioritách a přiměřenosti, který bude vycházet ze
stávajícího úsilí a zvýší účinnost a hospodárnost probíhajících
opatření. Důraz na prevenci – prevence je
mezinárodně uznávána jako neúčinnější způsob, jak zabránit
problému s invazními nepůvodními druhy. Opatření
zaměřující se na prevenci je třeba doplnit účinným systémem
včasného varování, aby bylo možno urychleně přijímat
opatření v případě druhů, které preventivním opatřením
uniknou. Vycházet ze stávajících systémů – v Unii
již probíhá cenná práce, a to jak na úrovni vnitrostátní, tak na úrovni Unie.
Tento návrh má co nejvíce zvýšit účinnost systému a plně využít
prostředky a opatření, které jsou již k dispozici. Postupný a odstupňovaný přístup –
členské státy potřebují právní jistotu a ujištění, pokud jde o
rozsah opatření, která budou muset podle očekávání přijmout, a
náklady na ně. Proto tento návrh obsahuje rozčlenění invazních
nepůvodních druhů podle priorit na základě velice přísných
kritérií pro zařazení do seznamu, stejně jako počátečního
omezení počtu prioritních druhů na nejdůležitější 3 %
z přibližně 1 500 invazních nepůvodních druhů v Evropě.
Kromě toho ustanovení o přezkumu umožní vyvíjet systém
postupně a opírat se přitom o získané zkušenosti. Seznam
druhů s významem pro EU bude možno rozšířit pouze po provedení
uvedeného přezkumu. Struktura návrhu Kapitola I — Obecná ustanovení. Tento oddíl vymezuje předmět, oblast působnosti
a základní cíl návrhu. Rovněž stanoví nástroje pro
rozčlenění invazních nepůvodních druhů s významem pro Unii
podle priorit, aby bylo možno podle rizik a vědeckých důkazů
rozčlenit podle priorit také zdroje Unie. Kapitola II — Prevence. Tento oddíl stanoví opatření nezbytná k prevenci zavlékání
invazních nepůvodních druhů do Unie či jejich usazování zde a jejich
zavlékání či uvolňování do životního prostředí. Kapitola III — Včasné zjištění a
rychlá eradikace. Tento oddíl vymezuje nástroje, které
zaručí, že invazní nepůvodní druhy s významem pro Unii lze v životním
prostředí a na hranicích Unie včas zjistit, a popisuje opatření,
která se provedou poté, co jsou tyto invazní nepůvodní druhy
zjištěny. Kapitola IV — Regulace široce
rozšířených invazních nepůvodních druhů. Tento oddíl stanoví závazky nutné k boji proti invazním
nepůvodním druhům s významem pro Unii, které se již v Unii nacházejí,
nebo proti novým invazním nepůvodním druhům, které unikly
preventivním opatřením a opatřením pro včasné zjištění a
široce se rozšířily. Kapitola V — Závěrečná
ustanovení. Tento oddíl vymezuje povinnost podávat
zprávy a právní nástroje, které jsou nutné k tomu, aby bylo možno zaručit
provádění, prosazování a přezkum navržených opatření. 4. ROZPOČTOVÉ DŮSLEDKY Návrh bude mít pouze určité omezené
finanční důsledky, které budou financovány v rámci okruhu 5
víceletého finančního rámce pro období let 2014–2020, a to
v souvislosti s výborem uvedeným v článku 22. Viz přiložený
finanční výkaz. 2013/0307 (COD) Návrh NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A
RADY o prevenci a regulaci zavlékání či
vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ
UNIE, s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské
unie, a zejména na čl. 192 odst. 1 této smlouvy, s ohledem na návrh Evropské komise, po postoupení návrhu legislativního aktu
vnitrostátním parlamentům, s ohledem na stanovisko Evropského
hospodářského a sociálního výboru[3], s ohledem na stanovisko Výboru regionů[4], v souladu s řádným legislativním
postupem, vzhledem k těmto důvodům: (1) Výskyt nepůvodních
druhů, ať živočichů, rostlin, hub, nebo
mikroorganismů, v nových lokalitách nemusí být vždy důvodem ke
znepokojení. Značný dílčí soubor nepůvodních druhů se však
může stát souborem druhů invazních a takovéto druhy mají závažný
nepříznivý dopad na biologickou rozmanitost a ekosystémové služby,
jakož i další hospodářské a sociální dopady, jimž je třeba
předcházet. Přibližně 12 000 druhů v životním
prostředí v Unii a ostatních evropských státech jsou druhy nepůvodními
a zhruba 10 až 15 % z nich jsou podle odhadů druhy invazními. (2) Invazní nepůvodní druhy
představují jednu z hlavních hrozeb pro biologickou rozmanitost a
ekosystémové služby, zejména v zeměpisně a evolučně
izolovaných ekosystémech, např. na malých ostrovech, a rizika, která tyto
druhy představují, mohou být umocněna sílícím celosvětovým
obchodem, dopravou, cestovním ruchem a změnou klimatu. (3) Hrozba, kterou invazní
nepůvodní druhy představují pro biologickou rozmanitost a
ekosystémové služby, může mít různé podoby, např. závažný dopad
na původní druhy a strukturu a funkci ekosystému v důsledku
změny přírodního stanoviště, predace, konkurence, přenosu
nákaz, náhrady původních druhů ve značné části areálu
a genetických účinků hybridizace. Kromě toho mohou mít
invazní nepůvodní druhy také závažný nepříznivý dopad na lidské
zdraví a hospodářství. Biologickou rozmanitost a ekosystémové služby,
lidské zdraví či hospodářství ohrožují pouze živí jedinci nebo jejich
části, které se mohou rozmnožovat. (4) Unie jako smluvní strana
Úmluvy o biologické rozmanitosti, kterou schválila rozhodnutím Rady 93/626/EHS[5], je
vázána ustanoveními čl. 8 písm. h) uvedené úmluvy, podle nichž smluvní
strany, pokud to bude možné a vhodné, „zabraňují zavádění, kontrolují
či hubí ty nepůvodní druhy, které ohrožují ekosystémy, přírodní
stanoviště nebo druhy“. (5) Unie se jako smluvní strana
Úmluvy o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně
žijících živočichů a přírodních stanovišť (Bernská
úmluva), schválené rozhodnutím Rady 82/72/EHS[6], zavázala, že přijme všechna vhodná
opatření, aby zaručila ochranu přírodních stanovišť planě
rostoucích rostlin a volně žijících živočichů. (6) Aby toto nařízení
podpořilo dosažení cílů směrnice Evropského parlamentu
a Rady 2009/147/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně
žijících ptáků[7],
směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně
přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a
planě rostoucích rostlin[8],
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/56/ES ze dne 17. června
2008, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti
mořské environmentální politiky (rámcová směrnice o strategii pro
mořské prostředí)[9],
a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23.
října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství
v oblasti vodní politiky[10],
měla by být jeho prvořadým cílem prevence, minimalizace a
zmírnění nepříznivých účinků invazních nepůvodních
druhů na biologickou rozmanitost a ekosystémové služby, jakož i omezení
jejich hospodářského a sociálního dopadu. (7) Některé druhy
v reakci na změny životního prostředí přirozeně
migrují. Proto by v novém prostředí neměly být považovány za
nepůvodní, a jsou tudíž vyloučeny z oblasti působnosti
nových pravidel o invazních nepůvodních druzích. (8) Pokud jde o úroveň Unie,
návrh nového nařízení Evropského parlamentu a Rady o zdraví
zvířat[11]
obsahuje ustanovení o nákazách zvířat a nové nařízení Evropského
parlamentu a Rady o ochranných opatřeních proti škodlivým organismům
rostlin[12]
stanoví pravidla pro škodlivé organismy rostlin a směrnice Evropského
parlamentu a Rady 2001/18/ES ze dne 12. března 2001 o záměrném
uvolňování geneticky modifikovaných organismů do životního
prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/220/EHS[13] stanoví
režim použitelný pro geneticky modifikované organismy. Z toho důvodu by
nová pravidla pro invazní nepůvodní druhy měla být sladěna s
uvedenými akty Unie a neměla by se s nimi překrývat, zároveň se
nová pravidla nebudou vztahovat na organismy, na něž se zaměřují
uvedené akty. (9) Nařízení Rady (ES)
č. 708/2007 ze dne 11. června 2007 o používání cizích
a místně se nevyskytujících druhů v akvakultuře[14],
nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 528/2012 ze
dne 22. května 2012 o dodávání biocidních přípravků na
trh a jejich používání[15]
a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009
ze dne 21. října 2009 o uvádění přípravků na
ochranu rostlin na trh a o zrušení směrnic Rady 79/117/EHS
a 91/414/EHS[16]
stanoví pravidla týkající se povolení využití určitých nepůvodních
druhů pro konkrétní účely. Využití určitých druhů již bylo
v uvedených režimech povoleno v okamžiku, kdy tato nová pravidla vstoupila
v platnost, jelikož tyto druhy nepředstavují nepřijatelné riziko pro
životní prostředí, lidské zdraví a hospodářství. Aby byl
zaručen soudržný právní rámec, uvedené druhy by tudíž měly být z
nových pravidel vyloučeny. (10) Jelikož invazních
nepůvodních druhů existuje značný počet, je důležité
zaručit, že je priorita přiznána dílčímu souboru invazních
nepůvodních druhů, který je považován za významný pro Unii. Proto by
měl být vypracován seznam těchto invazních nepůvodních
druhů považovaných za významné pro Unii. Invazní nepůvodní druhy by
měly být považovány za významné pro Unii, pokud škoda, kterou
způsobují v zasažených členských státech, je natolik závažná, že je důvodem
k přijetí speciálních opatření, jejichž oblast působnosti
zahrnuje celou Unii včetně členských států, které dosud
zasaženy nebyly, nebo je dokonce nepravděpodobné, že zasaženy budou. Aby
bylo zaručeno, že dílčí soubor invazních nepůvodních druhů
s významem pro Unii zůstane přiměřený, měl by být
v souladu s postupným a odstupňovaných přístupem
včetně počátečního omezení počtu invazních
nepůvodních druhů na nejdůležitější 3 % z
přibližně 1 500 invazních nepůvodních druhů v
Evropě vypracován seznam a tento seznam by se měl soustředit na ty
druhy, které způsobují nebo pravděpodobně způsobí závažnou
hospodářskou škodu včetně škody vyplývající z úbytku biologické
rozmanitosti. (11) Kritéria pro zařazení
invazních nepůvodních druhů považovaných za významné pro Unii na
seznam jsou hlavním nástrojem pro uplatňování nových pravidel. Komise
učiní vše, co je v jejích silách, aby výboru předložila návrh seznamu
na základě uvedených kritérií do jednoho roku od vstupu tohoto právního
předpisu v platnost. Kritéria by měla zahrnovat posouzení rizik
podle použitelných ustanovení dohod Světové obchodní organizace o
omezování obchodu s druhy. (12) Aby byl zaručen soulad s
pravidly Světové obchodní organizace a rovněž bylo zaručeno
důsledné uplatňování těchto nových pravidel, měla by být
stanovena společná kritéria, aby bylo možno provádět posouzení rizik.
Tato kritéria by měla ve vhodných případech využívat stávající
vnitrostátní a mezinárodní normy a měla by zahrnovat různé
aspekty charakteristik jednotlivých druhů, rizika a způsoby,
jimiž se tyto druhy dostávají do Unie, nepříznivé hospodářské
a sociální dopady těchto druhů a také jejich dopady na
biologickou rozmanitost, potenciální přínosy jejich využití a náklady na
zmírnění, které vyvažují jejich nepříznivé dopady, jakož i
kvantifikovanou předpověď nákladů na odstranění
environmentálních, hospodářských sociálních škod na úrovni Unie
prokazující význam pro Unii, aby bylo možno důkladněji zdůvodnit
opatření. Aby se systém vyvíjel postupně a na základě získaných
zkušeností, měl by být celkový přístup po pěti letech
vyhodnocen. (13) Některé invazní
nepůvodní druhy jsou zařazeny do přílohy B nařízení Rady
(ES) č. 338/97 ze dne 9. prosince 1996 o ochraně druhů
volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin
regulováním obchodu s nimi[17]
a jejich dovoz do Unie je zakázán, jelikož byla zjištěna jejich invazní
povaha a skutečnost, že dovoz do Unie má negativní vliv na původní
druhy. Těmito druhy jsou: Callosciurus erythraeus, Sciurus carolinensis,
Oxyura jamaicensis, Lithobates (Rana) catesbeianus, Sciurus niger, Chrysemys
picta, Trachemys scripta elegans. Aby se zaručil soudržný právní rámec a
jednotná pravidla pro invazní nepůvodní druhy na úrovni Unie, měly by
být uvedené invazní nepůvodní druhy považovány za prioritní
z hlediska zařazení do seznamu jako invazní nepůvodní druhy
s významem pro Unii. (14) Prevence je z hlediska
životního prostředí obecně více žádoucí a nákladově
efektivnější než následná reakce a měla by být prioritou, a protože
do Unie mohou být soustavně zavlékány či zde vysazovány nové druhy a
přítomné nepůvodní druhy se šíří a rozšiřují svůj
areál, je nezbytné zaručit, že je seznam invazních nepůvodních
druhů s významem pro Unii soustavně revidován a udržován
aktuální. (15) Některé druhy, které jsou
invazní v Unii, mohou být v některých nejvzdálenějších regionech Unie
původní, a naopak. Ve sdělení Komise s názvem „Nejvzdálenější
regiony: přínos pro Evropu“[18]
se uznává, že pozoruhodná biologická rozmanitost nejvzdálenějších
regionů volá po vypracování a provedení opatření k prevenci
a regulaci nepůvodních invazních druhů v těchto
regionech, které jsou definovány Smlouvou o fungování Evropské unie, a to
s ohledem na rozhodnutí Evropské rady 2010/718/EU ze dne 29. října
2010, kterým se mění status ostrova Svatý Bartoloměj vůči
Evropské unii[19],
a rozhodnutí 2012/419/EU ze dne 11. července 2012, kterým se
mění status ostrova Mayotte vůči Evropské unii[20].
Z toho důvodu by se všechna ustanovení těchto nových pravidel
měla vztahovat na nejvzdálenější regiony Unie s výjimkou ustanovení
týkajících se invazních nepůvodních druhů s významem pro Unii, které
jsou v těchto regionech původní. Aby navíc bylo možno zajistit
nezbytnou ochranu biologické rozmanitosti v těchto regionech, je
nutné, aby dotčené členské státy jako doplněk k seznamu
invazních nepůvodních druhů s významem pro Unii vypracovaly
specifické seznamy invazních nepůvodních druhů pro své
nejvzdálenější regiony, na něž by se měla tato nová pravidla
také vztahovat. (16) Rizika a obavy spojené s
invazními nepůvodními druhy představují přeshraniční výzvu,
která ovlivňuje celou Unii. Proto je velice důležité zakázat na
úrovni Unie záměrný dovoz do Unie, rozmnožování, pěstování,
přepravu, nákup, prodej, využívání, výměnu, držení
a uvolňování invazních nepůvodních druhů s významem
pro Unii, aby se zaručilo, že jsou v celé Unii podniknuty důsledné
kroky, které zamezí narušování vnitřního trhu a předejdou situacím,
kdy je opatření přijaté v jednom členském státě
oslabováno nečinností v jiném členském státě. (17) Aby bylo možno provádět
vědecké výzkumné činnosti a činnosti týkající se konzervace ex
situ, je nezbytné stanovit zvláštní pravidla pro invazní nepůvodní druhy s
významem pro Unii, jichž se tyto činnosti týkají. Uvedené činnosti by
měly být prováděny v uzavřených zařízeních, v nichž jsou
organismy drženy v odděleném prostoru, přičemž jsou
přijata veškerá nezbytná opatření, aby se zabránilo úniku či protiprávnímu
uvolnění invazních nepůvodních druhů s významem pro Unii. (18) Mohou nastat případy, kdy
se na hranicích Unie objeví nepůvodní druhy, které dosud nebyly uznány za
invazní nepůvodní druhy s významem pro Unii, nebo kdy jsou takovéto druhy
zjištěny na území Unie. Členské státy by tudíž měly mít možnost
přijmout na základě dostupných vědeckých poznatků určitá
mimořádná opatření. Tato mimořádná opatření by umožnila
okamžitou reakci proti druhům, které mohou v případě, že
jsou do uvedených zemí zavlečeny či zde vysazeny, že se v nich usadí
a rozšíří, představovat rizika, zatímco členské státy posoudí
skutečná rizika, která tyto druhy představují, a to v souladu
s použitelnými ustanoveními dohod Světové obchodní organizace,
zejména s cílem dosáhnout toho, aby takovéto druhy byly uznány jako
invazní nepůvodní druhy s významem pro Unii. Je třeba doplnit
vnitrostátní mimořádná opatření o možnost přijímat mimořádná
opatření na úrovni Unie, aby byla splněna ustanovení dohod
Světové obchodní organizace. Mimořádná opatření na úrovni Unie
by navíc Unii poskytla mechanismus pro rychlé jednání v případě
přítomnosti či bezprostředního nebezpečí vstupu nových
invazních druhů, a to v souladu se zásadou předběžné opatrnosti.
(19) Členské státy by
měly být schopny přijímat přísnější opatření k boji
proti invazním nepůvodním druhům a iniciativně přijímat
opatření vůči všem druhům, které nejsou zařazeny do seznamu
jako invazní nepůvodní druhy s významem pro Unii. Aby bylo možno zaujmout
aktivnější postoj vůči druhům, které nejsou zařazeny
na seznam, mělo by být vyžadováno, aby pro uvolnění invazních
nepůvodních druhů, které nejsou zařazeny do seznamu jako invazní
nepůvodní druhy s významem pro Unii, u nichž však členské státy
nalezly důkazy svědčící o tom, že tyto druhy
představují riziko, do prostředí, bylo vydáno povolení
k uvolnění. Podrobná pravidla pro povolování nepůvodních
druhů, která se používají v akvakultuře, byla již stanovena
nařízením (ES) č. 708/2007 a členské státy by je měly v
této souvislosti zohlednit. (20) Velký podíl invazních
nepůvodních druhů se do Unie dostává nezáměrně. Proto je
velice důležité řídit způsoby, jimiž jsou tyto druhy
nezáměrně zavlékány do Unie či zde vysazovány. Vzhledem k
poměrně omezeným zkušenostem s touto problematikou je
třeba, aby činnost v této oblasti byla postupná. Součástí této
činnosti by měla být dobrovolná opatření, např.
opatření navržená v pokynech Mezinárodní námořní organizace pro
kontrolu a řízení biologického znečišťování prostředí
loděmi, a povinná opatření by měla vycházet ze zkušeností
získaných v Unii a v členských státech při regulaci některých způsobů,
jimiž se druhy dostávají do Unie, včetně opatření stanovených
prostřednictvím Mezinárodní úmluvy o kontrole a řízení lodní
zátěžové vody a usazenin. (21) Aby bylo možno vytvořit
odpovídající vědomostní základnu pro řešení problémů
způsobených invazními nepůvodními druhy, je důležité, aby
členské státy prováděly výzkum a monitorování těchto druhů
a dohled nad nimi. Vzhledem k tomu, že systémy dohledu jsou
nejvhodnějším prostředkem pro včasné zjištění nových
invazních nepůvodních druhů a pro určení rozšíření již usazených
druhů, měly by zahrnovat jak cílené, tak obecné průzkumy a
měly by využívat zapojení různých odvětví a
zúčastněných stran včetně místních komunit. Systémy dohledu
by měly soustavně věnovat pozornost všem novým invazním
nepůvodním druhům kdekoli v Unii. V zájmu účinnosti a nákladové
efektivity by měly být uplatňovány stávající systémy hraniční
kontroly, dohledu a monitorování, které jsou již stanoveny v právních
předpisech Unie, zejména ve směrnicích 2009/147/ES, 92/43/EHS,
2008/56/ES a 2000/60/ES. (22) Měly by být
prováděny úřední kontroly zvířat a rostlin, aby se zabránilo
záměrnému rozšiřování invazních nepůvodních druhů. Živá
zvířata a rostliny by měly do Unie vstupovat přes
stanoviště hraniční kontroly určená členskými státy v
souladu s nařízením (EU) č. XXX/XXXX [o úředních kontrolách,
COM(2013) 265]. Aby se zaručilo zvýšení účinnosti a zamezilo
vytváření paralelních systémů hraniční kontroly, mělo by
být na prvním stanovišti hraniční kontroly, do něhož se druhy
dostanou, prováděno také ověření, zda se jedná o invazní
nepůvodní druhy s významem pro Unii. Zvířata a rostliny, které
nespadají do oblasti působnosti nařízení (EU) č. XXX/XXXX
[o úředních kontrolách COM(2013) 265] nebo jsou vyňaty z
úředních kontrol na stanovištích hraniční kontroly, vstupují na celní
území Společenství přes jiná vstupní místa a jsou v nich
podrobeny kontrolám. (23) Poté, co se invazní
nepůvodní druhy dostaly do Unie, mají zásadní význam opatření pro
včasné zjištění a rychlou eradikaci, aby se zabránilo usazení
a šíření těchto druhů. Nejúčinnější a
nákladově nejefektivnější reakcí často bývá co nejvčasnější
eradikace celé populace, dokud je počet jedinců stále ještě
omezený. V případě, že eradikaci nelze provést nebo náklady na
eradikaci převažují nad dlouhodobými přínosy pro životní
prostředí, hospodářství a společnost, měla by být
uplatněna opatření pro izolaci a kontrolu. (24) Třebaže je nezbytné
některé invazní nepůvodní druhy eradikovat a řídit, zvířata
při tom mohou být vystavena bolesti, úzkosti, strachu nebo jiným formám
utrpení, a to i navzdory využití nejlepších dostupných technických
prostředků. Z toho důvodu by členské státy a každý
hospodářský subjekt, který se podílí na eradikaci, kontrole či izolaci
invazních nepůvodních druhů, měly přijmout nezbytná
opatření, aby minimalizovaly bolest, úzkost a utrpení zvířat během
tohoto procesu, a to s co největším ohledem na osvědčené postupy
v této oblasti, např. na základní zásady dobrých životních podmínek
zvířat, které vypracovala Světová organizace pro zdraví zvířat
(OIE). (25) Invazní nepůvodní druhy
obecně poškozují ekosystémy a snižují jejich odolnost. Z toho
důvodu jsou požadována opatření pro obnovu za účelem posílení
odolnosti ekosystémů vůči invazím, nápravy způsobených škod
a zlepšení stavu druhů a jejich stanovišť z hlediska
ochrany v souladu s článkem 4 směrnice 2009/147/ES a
článkem 6 směrnice 92/43/EHS, zlepšení ekologického stavu
vnitrozemských povrchových vod, brakických vod, pobřežních vod a
podzemních vod v souladu s článkem 11 směrnice 2000/60/ES a
zlepšení stavu prostředí mořských vod v souladu
s článkem 13 směrnice 2008/56/ES. (26) Systém pro řešení
problematiky invazních nepůvodních druhů by měl být
podpořen centralizovaným informačním systémem, v němž budou
shromažďovány stávající informace o nepůvodních druzích v Unii a
který umožní přístup k informacím o přítomnosti druhů, jejich
rozšíření, ekologii, invazní minulosti a ke všem dalším informacím, které
jsou důležité pro politická a řídicí opatření. (27) Směrnice Evropského
parlamentu a Rady 2003/35/ES ze dne 26. května 2006 o účasti
veřejnosti na vypracovávání některých plánů a programů
týkajících se životního prostředí[21] stanoví rámec pro veřejné konzultace
při rozhodování o otázkách týkajících se životního prostředí.
Při vymezování činnosti v oblasti invazních nepůvodních
druhů by veřejnost měla mít díky účinné účasti možnost
vyjádřit svá stanoviska a obavy, které by pro uvedená rozhodnutí mohly být
důležité, a subjekty s rozhodovací pravomocí by tak měly možnost
tato stanoviska a obavy zohlednit, čímž by se zvýšila odpovědnost
a transparentnost rozhodovacího procesu a přispělo ke zvýšení
informovanosti o otázkách týkajících se životního prostředí
a k podpoře přijatých rozhodnutí. (28) Aby se zaručily jednotné
podmínky pro uplatňování tohoto nařízení, pro přijetí
a aktualizaci seznamu invazních nepůvodních druhů s významem pro
Unii, pro udělování odchylek od povinnosti rychlé eradikace a pro
přijímání mimořádných opatření Unie, měly by být Komisi
svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být
vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011
ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady týkající se
mechanismu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu
prováděcích pravomocí[22].
(29) Aby se zohlednil
nejnovější vědecký vývoj v oblasti životního prostředí,
měla by být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu
s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o určení
způsobu, jak dojít k závěru, že jsou invazní nepůvodní druhy
schopny vytvořit životaschopné populace a rozšířit se, jakož i o
vymezení společných prvků pro vypracování posouzení rizik. Je
obzvláště důležité, aby Komise během přípravné práce
prováděla náležité konzultace, včetně konzultací s odborníky.
Komise by při přípravě a tvorbě aktů
v přenesené pravomoci měla zaručit souběžné,
včasné a odpovídající předání příslušných dokumentů
Evropskému parlamentu a Radě. (30) Aby se zaručil soulad s
tímto nařízením, je důležité, aby členské státy ukládaly
odrazující, účinné a přiměřené sankce za porušení
předpisů, a to s ohledem na povahu a závažnost porušení. (31) Aby mohli nekomerční
vlastníci nadále chovat zvířata v zájmovém chovu, která patří mezi
druhy zařazené do seznamu invazních nepůvodních druhů s významem
pro Unii, až do okamžiku přirozené smrti zvířete, je nezbytné
stanovit přechodná opatření, a to za podmínky, že jsou zavedena
všechna opatření pro zabránění úniku či rozmnožení těchto
zvířat. (32) Aby mohly komerční
hospodářské subjekty, které mohou mít oprávněná očekávání,
např. subjekty, které získaly povolení v souladu
s nařízením (ES) č. 708/2007, vyčerpat své zásoby
invazních nepůvodních druhů s významem pro Unii, až tato nová
pravidla vstoupí v platnost, lze jim oprávněně poskytnout
lhůtu dvou let, během níž provedou usmrcení, prodej či předání
jedinců pro výzkum či do zařízení pro konzervaci ex situ. (33) Jelikož cílů navrženého
opatření, totiž prevence a regulace invazních nepůvodních druhů,
nemůže být uspokojivě dosaženo členskými státy, a proto jich
může být z důvodů jejich rozsahu či účinků
lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v
souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské
unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném
článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je
nezbytné k dosažení těchto cílů, PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ: KAPITOLA I
OBECNÁ USTANOVENÍ Článek 1
Předmět Toto nařízení stanoví pravidla pro
prevenci, minimalizaci a zmírnění nepříznivých dopadů spojených
jak se záměrným, tak nezáměrným zavlékáním nebo vysazováním a
šířením invazních nepůvodních druhů na biologickou rozmanitost a
ekosystémové služby. Článek 2
Oblast působnosti 1. Toto nařízení se
vztahuje na všechny invazní nepůvodní druhy v Unii definované v čl. 3
odst. 2. 2. Toto nařízení se
nevztahuje na: a) druhy, které mění svůj
přirozený areál bez lidského zásahu v reakci na měnící se ekologické
podmínky a změnu klimatu; b) geneticky modifikované organismy
definované v článku 2 směrnice 2001/18/ES; c) nákazy zvířat regulované podle
čl. 4 odst. 1 bodu 14 nařízení (EU) No XXX/XXXX [právní rámec pro
zdraví zvířat – COM(2013) 260 final]; d) škodlivé organismy rostlin zařazené
do seznamu podle čl. 5 odst. 2 nebo čl. 32 odst. 3 nebo podléhající
opatřením podle čl. 29 odst. 1 nařízení (EU) č. XXX/XXXX [o
zdraví rostlin – COM(2013) 267 final]; e) druhy uvedené v příloze IV
nařízení (ES) č. 708/2007; f) mikroorganismy vyrobené nebo dovezené
pro použití v přípravcích na ochranu rostlin, které již byly schváleny
nebo u kterých probíhá posouzení podle nařízení (ES) č. 1107/2009; g) mikroorganismy vyrobené nebo dovezené
pro použití v biocidních přípravcích, které již byly schváleny nebo které
jsou právě uváděny na trh Unie podle nařízení (EU) č.
528/2012. Článek 3
Definice Pro
účely tohoto nařízení se použijí tyto definice: 1) „nepůvodními druhy“ se rozumí
jakýkoli živí jedinci druhu, poddruhu nebo nižšího taxonu živočichů,
rostlin, hub nebo mikroorganismů zavlečených nebo vysazených mimo své
přirozené minulé či stávající oblasti rozšíření; patří sem
všechny části, gamety, semena, vejce nebo propagule těchto
druhů, jakož i hybridy, odrůdy či plemena, které mohou
přežít a následně se rozmnožovat; 2) „invazními nepůvodními druhy“
se rozumí nepůvodní druhy, jejichž zavlečení či vysazení nebo šíření
podle zjištění vyplývajících z posouzení rizik ohrožuje biologickou
rozmanitost a ekosystémové služby a které mohou mít také dopad na lidské zdraví
nebo hospodářství; 3) „invazními nepůvodními druhy
s významem pro Unii“ se rozumí invazní nepůvodní druhy, jejichž
nepříznivý dopad je považován za takový, že vyžaduje koordinovanou
činnost na úrovni Unie podle čl. 4 odst. 2; 4) „biologickou rozmanitostí“ se rozumí
různorodost živých organismů ze všech zdrojů, mezi něž
patří suchozemské, mořské a jiné vodní ekosystémy a ekologické
celky, jichž jsou součástí; patří sem rozmanitost v rámci druhů,
mezi druhy a rozmanitost ekosystémů; 5) „ekosystémovými službami“ se rozumí
přímé či nepřímé přínosy ekosystémů pro dobré životní
podmínky člověka; 6) „zavlečením či vysazením“
se rozumí přesun druhů mimo jejich minulé či stávající oblasti
přirozeného rozšíření prostřednictvím lidského zásahu; 7) „výzkumem“ se rozumí deskriptivní
či pokusná práce prováděná za regulovaných podmínek s cílem
získat nové poznatky či vyvinout nové výrobky, včetně
počátečních fází identifikace, určení charakteristiky a izolace
genetických rysů jiných než invazivnost u invazních nepůvodních
druhů, a to pouze v rozsahu, v němž je to nezbytné, aby
bylo možno vyšlechtit tyto rysy tak, aby dané druhy přestaly být invazní; 8) „držením v odděleném
prostoru“ se rozumí držení organismu v uzavřeném zařízení,
z něhož nemůže uniknout ani se rozšířit; 9) „konzervací ex situ“ se
rozumí zachování prvků biologické rozmanitosti mimo jejich přírodní
stanoviště; 10) „způsoby šíření“ se
rozumějí trasy a mechanismy biologických invazí; 11) „včasným zjištěním“ se
rozumí potvrzení přítomnosti jedinců invazních nepůvodních
druhů v prostředí předtím, než se široce rozšíří; 12) „eradikací“ se rozumí úplné a trvalé
vymýcení populace invazních nepůvodních druhů fyzickými, chemickými
nebo biologickými prostředky; 13) „široce rozšířeným“ se rozumí
invazní nepůvodní druh, jehož populace překročila fázi
naturalizace, během níž si populace zachovává populaci schopnou
sebeudržení, a rozšířila se, aby kolonizovala velkou část
potenciálního areálu, v němž může přežít a rozmnožovat se; 14) „regulací“ se rozumí jakákoli
fyzická, chemická nebo biologická opatření za účelem eradikace,
kontroly populace nebo izolace populace invazního nepůvodního druhu; 15) „izolací“ se rozumějí kroky,
které mají vytvořit překážky, jež minimalizují riziko, že se populace
invazního nepůvodního druhu rozptýlí a rozšíří mimo oblast invaze; 16) „kontrolou populace“ se rozumějí
fyzická, chemická nebo biologická opatření uplatňovaná na populaci
invazních nepůvodních druhů s cílem udržet počet
jedinců co nejnižší, aby se v případě, že druh nelze
eradikovat, minimalizovala jeho invazní schopnost a nepříznivé dopady na
biologickou rozmanitost a ekosystémové služby nebo na lidské zdraví a
hospodářství. Článek 4
Seznam invazních nepůvodních druhů s významem pro Unii 1. Komise přijme a
aktualizuje seznam invazních nepůvodních druhů s významem pro Unii, a
to prostřednictvím prováděcích aktů na základě kritérií
uvedených v odstavci 2. Prováděcí akty se přijmou
přezkumným postupem podle čl. 22 odst. 2. 2. Invazní nepůvodní druhy
se do seznamu uvedeného v odstavci 1 zařadí pouze tehdy, pokud
splňují všechna následující kritéria: a) na základě dostupných vědeckých
důkazů jsou na území Unie s výjimkou nejvzdálenějších
regionů nepůvodní; b) na základě dostupných vědeckých
důkazů jsou schopné vytvořit životaschopnou populaci a
rozšířit se za stávajících či předvídatelných podmínek
změny klimatu v prostředí kdekoli v Unii s výjimkou
nejvzdálenějších regionů; c) posouzení rizik provedené podle čl.
5 odst. 1 prokázalo, že je nutno podniknout kroky na úrovni Unie, aby se
zabránilo jejich usazení a rozšíření. 3. Členské státy mohou
Komisi předkládat žádosti o zařazení invazních nepůvodních
druhů do seznamu uvedeného v odstavci 1. Tyto žádosti obsahují
všechna následující kritéria: a) název druhu; b) posouzení rizik provedené v souladu s
čl. 5 odst. 1; c) důkazy, že druh splňuje
kritéria stanovená v odstavci 2. 4. Seznam uvedený v odstavci 1
obsahuje nanejvýš padesát druhů včetně všech druhů, které
mohou být doplněny v důsledku mimořádných opatření
stanovených v článku 9. Článek 5 Posouzení rizik a akty
v přenesené pravomoci 1. Komise nebo členské
státy, podle toho, která možnost je relevantní, provádějí posouzení rizik
uvedené v čl. 4 odst. 2 písm. c) nebo čl. 4 odst. 3 písm. b),
přičemž zohlední tyto prvky: a) popis druhu s jeho taxonomickou identitou,
minulostí, původním areálem a potenciálním areálem; b) popis obvyklých způsobů jeho rozmnožování
a šíření včetně posouzení toho, zda existují nezbytné
environmentální podmínky pro jeho rozmnožování a šíření; c) popis potenciálních způsobů,
jimiž by se druh mohl dostat do Unie a rozšířit, a to jak
záměrně, tak nezáměrně, případně včetně
komodit, s nimiž jsou druhy zpravidla spojovány; d) důkladné posouzení rizika, že se
druhy za stávajících či předvídatelných podmínek změny klimatu dostanou
do příslušných biogeografických regionů, že se v nich usadí a
rozšíří; e) popis stávajícího rozšíření druhu
včetně toho, zda je již druh přítomen v Unii nebo v
sousedních zemích; f) popis nepříznivého dopadu na
biologickou rozmanitost a ekosystémové služby včetně dopadu na
původní druhy, chráněné lokality, ohrožená stanoviště, lidské
zdraví a hospodářství včetně posouzení rozsahu budoucího dopadu; g) kvantifikovaná předpověď
nákladů na odstranění škod na úrovni Unie, která prokazuje význam pro
Unii, aby bylo možné dále odůvodnit opatření, jelikož celková škoda
by převážila nad náklady na zmírnění dopadů; h) popis možných způsobů využití a
přínosů plynoucích z těchto způsobů využití daných
druhů. 2. Komise je zmocněna
přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 23, aby
důkladněji upřesnila typ přijatelných vědeckých
důkazů uvedených v čl. 4 odst. 2 písm. b) a poskytla
podrobný popis uplatnění prvků vymezených v odst. 1 písm. a) až
h) tohoto článku, včetně metodiky uplatňované při
posuzování těchto prvků, a to s ohledem na příslušné
vnitrostátní a mezinárodní normy a potřebu upřednostnit
opatření vůči druhům, které jsou spojovány se závažnými
hospodářskými škodami nebo mají potenciál tyto závažné hospodářské
škody způsobit, včetně škod vyplývajících z úbytku biologické
rozmanitosti. Článek 6
Ustanovení pro nejvzdálenější regiony 1. Na druhy zařazené do
seznamu uvedeného v čl. 4 odst. 1, které jsou původní
v nejvzdálenějších regionech, se ustanovení článků 7, 8, 11
a 13 až 17 nevztahují v těch nejvzdálenějších regionech,
v nichž jsou původní. 2. Nejpozději do [12
měsíců od data vstupu tohoto nařízení v platnost – datum se
doplní] každý členský stát s nejvzdálenějšími regiony přijme
seznam invazních nepůvodních druhů s významem pro každý ze svých
nejvzdálenějších regionů, a to po konzultaci s těmito
regiony. 3. Na druhy zařazené do
seznamů uvedených v odstavci 2 se v rámci nejvzdálenějších
regionů, v nichž se vyskytují, vztahují články 7, 8, 11 a 13 až 17. 4. Členské státy
neprodleně uvědomí Komisi a informují ostatní členské státy
o seznamech uvedených v odstavci 2 a o každé aktualizaci těchto
seznamů. Kapitola II
Prevence Článek 7
Zákaz invazních nepůvodních druhů s významem pro Unii 1. Druhy zařazené na seznam
uvedený v čl. 4 odst. 1 se nesmějí záměrně: a) přivážet na území Unie nebo
přes toto území převážet; b) rozmnožovat; c) přepravovat, výjimkou je
přeprava druhů do zařízení za účelem eradikace; d) uvádět na trh; e) využívat či vyměňovat; f) držet nebo chovat či pěstovat,
a to ani v případě, že jsou drženy v odděleném
prostoru; g) uvolňovat do životního
prostředí. 2. Členské státy brání
nezáměrnému zavlékání či vysazování invazních nepůvodních
druhů s významem pro Unii v souladu s ustanoveními čl. 11 odst.
3 a 4. Článek 8
Povolení pro výzkum a konzervaci ex situ 1. Odchylně od zákazů
stanovených v čl. 7 odst. 1 písm. a), b), c), e) a f) členské státy
zřídí systém udělování povolení umožňující zařízením, která
jsou oprávněna provádět výzkum nebo konzervaci ex situ, aby
takové činnosti prováděla u invazních nepůvodních druhů s
významem pro Unii. 2. Členské státy zmocní
relevantní příslušné orgány k vydávání povolení uvedených v odstavci 1 pro
činnosti prováděné v odděleném prostoru, pokud činnosti
splňují následující podmínky: a) invazní nepůvodní druh
s významem pro Unii je držen v uzavřených zařízeních
uvedených v odstavci 3 a je s ním zacházeno v takovýchto
zařízeních; b) činnost je prováděna
pracovníky, kteří mají vědeckou a technickou kvalifikaci
předepsanou příslušnými orgány; c) přeprava do uzavřeného
zařízení a z něj je povolena příslušnými orgány a je
prováděna za podmínek, které vylučují únik invazního nepůvodního
druhu; d) v případě invazních
nepůvodních druhů zvířat jsou druhy označeny, je-li to
možné; e) je účinně řízeno riziko
úniku nebo šíření či odstranění s ohledem na identitu, biologii
a způsob rozptýlení druhů, plánovanou činnost
a uzavřené zařízení, interakci s prostředím a další
relevantní faktory spojené s rizikem, které tento druh představuje; f) je vypracován plán pro soustavný dohled
a pohotovostní plán, aby byl ošetřen případný únik či
rozšíření, včetně plánu eradikace; g) povolení uvedené v odstavci 1 je omezeno
na počet druhů a jedinců nezbytný pro dotčený výzkum nebo
konzervaci ex situ a nepřevýší kapacitu uzavřeného
zařízení. Obsahuje nezbytná omezení ke zmírnění rizika úniku či
rozšíření dotčených druhů. Provází invazní nepůvodní druhy,
na které se vztahuje, po celou dobu, kdy jsou drženy v Unii, přiváženy do
Unie nebo přepravovány v rámci Unie. 3. Má se za to, že jedinci jsou
drženi v uzavřených zařízeních, jsou-li splněny následující
podmínky: a) jsou fyzicky izolováni a nemohou
uniknout nebo se rozšířit nebo být odstraněni ze zařízení, v
nichž jsou drženi, osobami, které k tomu nemají oprávnění; protokoly o
čištění a údržbě zaručují, že ze zařízení neuniknou,
nerozšíří se nebo nebudou odstraněny osobami, které k tomu nemají
oprávnění, žádní jedinci ani jejich části, které se mohou rozmnožovat; b) odstranění jedinců ze
zařízení nebo jejich likvidace či zničení se provádí tak, aby
bylo vyloučeno rozmnožování nebo reprodukce mimo zařízení. 4. Při žádosti o povolení
předloží zařízení všechny nezbytné důkazy, aby mohl
příslušný orgán posoudit, zda jsou splněny podmínky uvedené v
odstavcích 2 a 3. Článek 9
Mimořádná opatření 1. Má-li členský stát
důkazy o tom, že je na jeho území přítomen invazní nepůvodní
druh, který není zařazen do seznamu uvedeného v čl. 4 odst. 1,
ale u něhož příslušné orgány na základě předběžných
vědeckých důkazů zjistily, že pravděpodobně
splňuje kritéria stanovená v čl. 4 odst. 2, nebo důkazy
o bezprostředním nebezpečí vstupu těchto druhů na jeho
území, může okamžitě přijmout mimořádná opatření,
která sestávají ze zákazů vymezených v čl. 7 odst. 1. 2. Členský stát, který na
svém území zavádí mimořádná opatření, jež zahrnují uplatnění
čl. 7 odst. 1 písm. a), c) nebo d), o přijatých opatřeních
neprodleně uvědomí Komisi a ostatní členské státy a
předloží jim důkazy, které tato opatření odůvodňují. 3. U druhů, na něž se
vztahují mimořádná opatření, dotčený členský stát
neprodleně provede posouzení rizik podle článku 5, a to na
základě dostupných technických a vědeckých informací a v každém
případě nejpozději do 24 měsíců ode dne, kdy bylo
přijato rozhodnutí o zavedení mimořádných opatření, s cílem
zařadit tyto druhy na seznam uvedený v čl. 4 odst. 1. 4. Pokud Komise obdrží oznámení
uvedené v odstavci 2 nebo má jiné důkazy o tom, že je na území Unie
přítomen invazní nepůvodní druh, který není zařazen na seznam
uvedený v čl. 4 odst. 1, který ale pravděpodobně
splňuje kritéria stanovená v čl. 4 odst. 2, nebo o
bezprostředním nebezpečí vstupu takového druhu do Unie, dojde
prostřednictvím prováděcího aktu na základě
předběžných vědeckých důkazů k závěru o tom,
zda druh pravděpodobně splní uvedená kritéria, a jestliže dojde k
závěru, že budou pravděpodobně splněna kritéria stanovená v
čl. 4 odst. 2, přijme v Unii na omezenou dobu mimořádná
opatření, která sestávají z kteréhokoli zákazu stanoveného
v čl. 7 odst. 1, v souvislosti s riziky, která uvedené druhy
představují. Uvedené prováděcí akty se přijmou přezkumným
postupem podle čl. 22 odst. 2. 5. Pokud tak stanoví
prováděcí akty uvedené v odstavci 4, opatření přijatá
členskými státy podle odstavce 1 se zruší nebo změní. 6. Členské státy, které
přijímají mimořádná opatření, mohou tato opatření zachovat,
dokud není přijat prováděcí akt, kterým se stanoví mimořádná opatření
na úrovni Unie v souladu s odstavcem 4 nebo se druhy na základě posouzení
rizik provedeného dotčeným členským státem podle odstavce 3
zařadí na seznam uvedený v čl. 4 odst. 1. Článek 10
Omezení záměrného uvolňování invazních nepůvodních druhů
s významem pro členský stát 1. Členské státy zakážou
záměrné uvolňování druhů do životního prostředí, což je
postup, při němž je organismus umístěn do životního
prostředí za jakýmkoli účelem, aniž by byla přijata nezbytná
opatření, která by zabránila úniku či rozšíření jiných invazních
nepůvodních druhů než invazních nepůvodních druhů s
významem pro Unii, u nichž se členské státy na základě vědeckých
důkazů domnívají, že nepříznivý dopad jejich uvolnění a
rozšíření, třebaže není zcela potvrzen, je na jejich vnitrostátním
území závažný („invazní nepůvodní druhy s významem pro členský
stát“). 2. Členské státy informují
Komisi a ostatní členské státy o druzích, které považují za invazní
nepůvodní druhy s významem pro členský stát. 3. Příslušné členské
státy mohou vydávat oprávnění pro určitá záměrná uvolnění
invazních nepůvodních druhů s významem pro členský stát, pokud
byly v plném rozsahu zohledněny následující podmínky: a) neexistuje žádný alternativní neinvazní
druh, který lze použít se stejným přínosem; b) přínosy uvolnění jsou
mimořádně vysoké ve srovnání s riziky škod, které může
dotčený druh způsobit; c) součástí uvolnění druhu jsou
opatření ke zmírnění rizik, aby se minimalizoval dopad na biologickou
rozmanitost a ekosystémové služby, jakož i na lidské zdraví a hospodářství; d) je zaveden odpovídající dohled a
vypracován pohotovostní plán eradikace druhu, který se uplatní v
případě, že příslušný orgán považuje škodu způsobenou daným
druhem za nepřijatelnou. 4. Povolení k dovozu
nepůvodních druhů za účelem jejich využití
v akvakultuře se vydá v souladu s ustanoveními nařízení (ES)
č. 708/2007. Článek 11
Akční plány zaměřené na způsoby šíření invazních
nepůvodních druhů 1. Nejpozději do [18
měsíců od data vstupu tohoto nařízení v platnost – datum se
doplní] provedou členské státy ucelenou analýzu způsobů
šíření při nezáměrném zavlečení či vysazení a
šíření invazních nepůvodních druhů na svém území a určí
způsoby šíření, které kvůli objemu daného druhu nebo škodě,
kterou způsobil daný druh, jenž přes jejich území vstoupil do Unie,
vyžadují prioritní akci („prioritní způsoby šíření“). Členské
státy se při tom zaměří zejména na analýzu způsobů zavlékání
či vysazování invazních nepůvodních druhů s významem pro Unii. 2. Nejpozději do [3 roky
od data vstupu tohoto nařízení v platnost – datum se doplní] každý
členský stát vypracuje a provede akční plán s cílem řešit
problematiku prioritních způsobů šíření, které určil podle
odstavce 1. Tento akční plán obsahuje harmonogram činností a jsou
v něm popsána opatření, která mají být přijata s cílem
řešit problematiku prioritních způsobů šíření a
předejít nezáměrnému zavlékání či vysazení invazních
nepůvodních druhů do Unie nebo do životního prostředí nebo
jejich rozšíření v tomto prostředí. 3. Akční plán uvedený v
odstavci 2 obsahuje opatření, která jsou koncipována na základě
analýzy nákladů a přínosů, a obsahuje alespoň: a) opatření ke zvyšování
informovanosti; b) regulační opatření k
minimalizaci kontaminace zboží a komodit, vozidel a vybavení invazními
nepůvodními druhy, včetně opatření k boji proti
přepravě invazních nepůvodních druhů ze třetích zemí; c) regulační opatření k
zaručení jiných odpovídajících kontrol na hranicích Unie, než jsou
úřední kontroly podle článku 13; d) opatření Mezinárodní úmluvy o
kontrole a řízení lodní zátěžové vody a usazenin. 4. Akční plán vypracovaný v
souladu s odstavcem 2 se neprodleně předá Komisi. Každé
čtyři roky po posledním předání členské státy akční
plán přezkoumají a opět jej předají Komisi. Kapitola III
Včasné zjištění a rychlá eradikace Článek 12
Systém dohledu 1. Nejpozději do [18
měsíců od data vstupu tohoto nařízení v platnost – datum se
doplní] zavedou členské státy úřední systém dohledu, který bude
shromažďovat a zaznamenávat údaje o výskytu invazních původních
druhů v prostředí, a to prostřednictvím průzkumu, sledování
či jiných postupů, které brání rozšíření invazních
nepůvodních druhů do Unie. 2. Systém dohledu uvedený v
odstavci 1: a) pokrývá území členských států
s cílem určit přítomnost a rozložení nových i usazených invazních
nepůvodních druhů s významem pro Unii; b) zahrnuje mořské vody definované v
čl. 3 odst. 1 směrnice 2008/56/ES; c) je dostatečně dynamický, aby
mohl v životním prostředí území nebo části území rychle zjistit
výskyt jakéhokoli invazního nepůvodního druhu s významem pro Unii, o jehož
přítomnosti se dříve nevědělo; d) využívá informace poskytované stávajícími
systémy dohledu a sledování stanovenými v článku 11 směrnice
92/43/EHS, článku 11 směrnice 2008/56/ES a článku 8
směrnice 2000/60/ES. Článek 13 Úřední
kontroly na hranicích Unie 1. Nejpozději do [12
měsíců od data vstupu tohoto nařízení v platnost – datum se
doplní] členské státy zavedou plně funkční struktury pro
provádění úředních kontrol zvířat a rostlin včetně
jejich semen, vajíček nebo propagulí, které se dovážejí do Unie,
nezbytných k prevenci záměrného zavlékání do Unie invazních
nepůvodních druhů s významem pro Unii či jejich vysazování zde. 2. Orgány členských
států provádějí na hranicích Unie úřední kontroly zboží
uvedeného v odstavci 1, které se dováží do Unie, přičemž
ověří, že jsou splněny oba následující požadavky: a) druhy nejsou na seznamu uvedeném v
čl. 4 odst. 1; b) povolení uvedená v článku 8 jsou
platná. 3. Ověření na
základě kontroly dokladů, totožnosti a v nezbytných případech
fyzické kontroly podle odstavce 2 probíhají: a) na stanovištích hraničních kontroly
stanovených v článku 57 nařízení (EU) č. XXX/XXXX [o
úředních kontrolách, COM(2013) 265] v případě zboží
uvedeného v odstavci 1, které spadá pod článek 45 uvedeného nařízení
a podléhá úředním kontrolám na stanovištích hraniční kontroly; v
takovém případě přenesou členské státy odpovědnost na
příslušné orgány podle článku 3 nařízení (EU)
č. XXX/XXXX [o úředních kontrolách, COM(2013) 265]; b) v místě vstupu na celní území Společenství
v případě zboží uvedeného v odstavci 1, na které se
nevztahuje článek 45 nařízení (EU) č. XXX/XXXX [o úředních
kontrolách, COM(2013) 265] nebo které je osvobozeno od úředních kontrol na
stanovištích hraniční kontroly podle článku 46 téhož nařízení;
v takovém případě členské státy přenesou na celní
orgány odpovědnost za umístění tohoto zboží do kteréhokoliv celního
režimu. 4. Orgány určené
k provádění hraničních kontrol nesou rovněž
odpovědnost za zabavování a konfiskaci organismů, které nesplňují
podmínky podle odstavce 2. Jsou-li organismy zabaveny, jsou svěřeny
příslušnému orgánu, který je pověřen uplatňováním tohoto
nařízení. Členské státy mohou přenést specifické funkce na jiné
orgány. 5. V záznamu o výsledku
provedených úředních kontrol a o rozhodnutích, která byla na jejich
základě přijata, včetně rozhodnutí odmítnout zásilku, se
zohlední, zda byly dodrženy požadavky uvedené v odst. 2 písm. a) a b). 6. Členské státy zavedou
postupy, jimiž zaručí, že si všechny zapojené orgány a subjekt, jemuž
patří zásilka, vyměňují informace o příchozích zásilkách,
a účinnou a efektivní koordinaci a spolupráci za účelem
ověřování uvedeného v odstavci 2. 7. Členské státy vypracují
pokyny a školicí programy, aby usnadnily odhalení a zjišťování
invazních nepůvodních druhů s významem pro Unii, a to
prostřednictvím spolupráce všech orgánů zapojených do
ověřování podle odstavce 2. Školicí programy pro celní orgány
zahrnují informace o vyplňování jednotného správního dokladu, jehož prostřednictvím
se činí celní prohlášení. Článek 14
Oznámení o včasném zjištění 1. Členské státy používají
systém dohledu zřízený podle článku 12 a informace shromážděné
při úředních kontrolách podle článku 13, aby podpořily
včasné zjištění vstupu či přítomnosti invazních nepůvodních
druhů s významem pro Unii. 2. O včasném zjištění
přítomnosti invazních nepůvodních druhů s významem pro Unii
členské státy neprodleně písemně uvědomí Komisi a informují
ostatní členské státy, a to zejména o tom: a) že se na jejich území či části
jejich území vyskytuje některý z druhů zařazených na seznam
uvedený v čl. 4 odst. 1, o jehož přítomnosti na jejich území
či části jejich území se dříve nevědělo; b) že se na jejich území či části
jejich území znovu vyskytuje některý z druhů zařazených na
seznam uvedený v čl. 4 odst. 1 poté, co bylo oznámeno, že byl tento
druh eradikován. Článek 15
Rychlá eradikace v rané fázi invaze 1. Po včasném zjištění
a do tří měsíců poté, co bylo předáno oznámení o
včasném zjištění uvedené v článku 14, členské státy uplatní
eradikační opatření a informují o tom Komisi a ostatní
členské státy. 2. Při uplatňování
eradikačních opatření členské státy zaručí, že použité
metody umožňují účinně dosáhnout úplného a trvalého
odstranění populace dotčeného invazního nepůvodního druhu,
přičemž je náležitě zohledněno lidské zdraví a životní
prostředí a zaručeno, že jsou cílové druhy ušetřeny
zbytečné bolesti, úzkosti či utrpení. 3. Systém dohledu stanovený v
článku 12 je navržen a používán také ke sledování účinnosti
eradikace. 4. Členské státy
uvědomí Komisi a informují ostatní členské státy v okamžiku, kdy je
populace invazního nepůvodního druhu s významem pro Unii eradikována. 5. Členské státy
rovněž informují Komisi a ostatní členské státy o účinnosti
přijatých opatření. Článek 16
Odchylky od povinnosti rychlé eradikace 1. Členské státy mohou
Komisi předložit žádost o odchylku od povinnosti uplatnit eradikační
opatření uvedená v článku 15 u invazních nepůvodních druhů
s významem pro Unii, které byly předmětem oznámení o včasném
zjištění uvedeného v článku 14. 2. Žádosti o odchylky se opírají
o spolehlivé vědecké důkazy a lze je předkládat pouze v
případě, že jsou splněny tyto podmínky: a) je prokázáno, že eradikace je technicky
neproveditelná, protože dostupné metody eradikace nelze uplatnit v
prostředí, v němž jsou dané druhy usazeny; b) analýza nákladů a přínosů
na základě dostupných údajů s přijatelnou jistotou prokazuje, že
náklady budou dlouhodobě mimořádně vysoké a neúměrné
přínosům eradikace; c) metody eradikace nejsou k dispozici nebo
k dispozici jsou, ale mají velice závažné nepříznivé dopady na lidské
zdraví nebo prostředí. 3. Řádně
zdůvodněné žádosti o odchylku, k nimž jsou přiloženy
důkazy uvedené v odst. 2 písm. a), b) a c), předkládají
členské státy Komisi. 4. Komise prostřednictvím
prováděcího aktu podle odstavce 6 rozhodne, zda žádost uvedenou v odstavci
3 schválí, nebo zamítne. 5. Uvedené prováděcí akty
se přijmou přezkumným postupem podle čl. 22 odst. 2. 6. Členské státy
zaručí, že do přijetí prováděcího opatření k odchylce podle
odstavce 3 budou zavedena izolační opatření, aby se zabránilo dalšímu
šíření daného druhu. 7. Je-li schválena odchylka od
povinnosti eradikace, druh podléhá regulačním opatřením uvedeným v
článku 17. Je-li žádost o odchylku zamítnuta, dotčený členský
stát neprodleně uplatní eradikační opatření uvedená v
článku 15. Kapitola IV
Regulace široce rozšířených invazních nepůvodních druhů Článek 17
Regulační opatření 1. Nejpozději do 12
měsíců poté, co byl invazní nepůvodní druh zařazen na
seznam uvedený v čl. 4 odst. 1, zavedou členské státy regulační
opatření pro ty invazní nepůvodní druhy s významem pro Unii, u
kterých členský stát zjistil, že jsou na jeho území široce rozšířeny,
aby se minimalizovaly jejich dopady na biologickou rozmanitost a ekosystémové
služby, lidské zdraví a hospodářství. Tato regulační opatření
jsou založena na analýze nákladů a přínosů a zahrnují také
opatření pro obnovu uvedená v článku 18. 2. Regulační opatření
sestávají z fyzických, chemických nebo biologických činností za účelem
eradikace, kontroly populace nebo izolace populace invazního nepůvodního
druhu. Je-li to vhodné, zahrnují regulační opatření také kroky
týkající se přijímajícího ekosystému, které mají zvýšit jeho odolnost
vůči stávajícím a budoucím invazím. 3. Při uplatňování regulačních
opatření členské státy zaručí, že použité metody náležitě
zohledňují lidské zdraví a životní prostředí a že jsou cílová
zvířata ušetřena zbytečné bolesti, úzkosti či utrpení. 4. Systém dohledu stanovený
v článku 12 je koncipován a používán ke sledování míry, do jaké jsou
eradikace, kontrola populace a izolační opatření účinné při
minimalizaci dopadů na biologickou rozmanitost a ekosystémové služby,
lidské zdraví a hospodářství. 5. Pokud hrozí vážné riziko, že
se invazní nepůvodní druhy s významem pro Unii rozšíří do sousedního
členského státu, členské státy, v nichž jsou dané druhy široce
rozšířené, o tom neprodleně uvědomí sousední členské státy
a Komisi. Ve vhodných případech zavedou dotčené členské státy regulační
opatření, na nichž se společně dohodnou. V případech, kdy
mohou být rozšířením určitého druhu zasaženy i třetí země,
zváží zasažený členský stát potřebu dotčené třetí země
informovat. Článek 18
Obnova poškozených ekosystémů 1. Členské státy
přijmou přiměřená opatření pro obnovu, aby pomohly
obnovit ekosystém, u nějž došlo k degradaci, poškození nebo zničení
invazním nepůvodním druhem s významem pro Unii. 2. Opatření pro obnovu
uvedená v odstavci 1 zahrnují alespoň tato opatření: a) opatření ke zvýšení schopnosti
ekosystému, jenž byl vystaven narušení, odolávat účinkům narušení,
vstřebávat je, přizpůsobit se jim a zotavit se; b) opatření zaručující prevenci
opětovné invaze po eradikační kampani. Kapitola V
Závěrečná ustanovení Článek 19
Podávání zpráv 1. Nejpozději do [tři
roky od data vstupu tohoto nařízení v platnost – datum se doplní] a
poté každý čtvrtý rok členské státy předají Komisi tyto
aktualizované informace: a) popis systému dohledu podle článku
12 a systému úředních kontrol nepůvodních druhů vstupujících do
Unie podle článku 13; b) informace o rozšíření invazních
nepůvodních druhů s významem pro Unii, které jsou přítomné na
jejich území; c) informace o druzích, které jsou
považovány za invazní nepůvodní druhy s významem pro členský stát
podle čl. 10 odst. 2; d) informace o akčním plánu uvedeném v
čl. 11 odst. 2; e) souhrnné informace týkající se celého
vnitrostátního území, na němž byla přijata eradikační
opatření v souladu s článkem 15 a regulační opatření
stanovená v článku 17, a informace o jejich účinnosti; f) informace o formátu povolení uvedených v
článku 8. 2. Členské státy
uvědomí Komisi a informují ostatní členské státy o příslušných
orgánech, které jsou pověřeny uplatňováním tohoto nařízení.
3. Do pěti let ode dne [datum
přijetí] Komise posoudí účinnost stávajícího nařízení
včetně seznamu uvedeného v čl. 4 odst. 1, akčních
plánů uvedených v čl. 11 odst. 3, systému dohledu, hraničních
kontrol, povinnosti provádět eradikaci a povinností týkajících se regulace
a předloží zprávu Evropskému parlamentu a Radě, k níž může
být přiložen návrh změny tohoto nařízení včetně
změn seznamu uvedeného v čl. 4 odst. 1. Článek 20
Mechanismus na podporu informací 1. Komise postupně zavede
mechanismus na podporu informací, který je nezbytný, aby se usnadnilo
uplatňování tohoto nařízení. 2. V počáteční fázi
bude systém zahrnovat mechanismus na podporu údajů, který propojí
stávající systémy s údaji o invazních nepůvodních druzích,
přičemž bude věnována obzvláštní pozornost informacím o
invazních nepůvodních druzích s významem pro Unii, aby se usnadnilo
podávání zpráv podle článku 19. 3. Ve druhé fázi se z mechanismu
na podporu údajů uvedeného v odstavci 2 stane nástroj, který bude Komisi
nápomocen při nakládání s příslušnými oznámeními požadovanými v
čl. 14 odst. 2. 4. Ve třetí fázi se z
mechanismu na podporu údajů uvedeného v odstavci 2 stane mechanismus pro
výměnu informací o ostatních aspektech uplatňování tohoto
nařízení. Článek 21
Účast veřejnosti 1. Při tvorbě
akčních plánů podle článku 11 a zavádění opatření
podle článku 17 členské státy zaručí, že je veřejnosti
poskytnuta včasná a účinná příležitost, aby se mohla podílet na
přípravě, změnách nebo přezkumu těchto plánů, a
to za uplatnění podmínek, které již členské státy určily v
souladu s čl. 2 odst. 3 druhým pododstavcem směrnice 2003/35/ES. Článek 22
Výbor 1. Komisi je nápomocen výbor.
Tímto výborem je výbor ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011[23]. 2. Odkazuje-li se na tento
odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011. Článek 23
Výkon přenesené pravomoci 1. Pravomoc přijímat akty v
přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených
v tomto článku. 2. Pravomoc přijímat akty v
přenesené pravomoci uvedená v čl. 5 odst. 2 je Komisi
svěřena na dobu neurčitou ode dne vstupu tohoto nařízení v
platnost. 3. Evropský parlament nebo Rada
mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 5 odst. 2 kdykoli
zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v
něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku dnem následujícím po
zveřejnění rozhodnutí v Úředním věstníku Evropské unie
nebo k pozdějšímu datu, které je v něm upřesněno.
Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci. 4. Přijetí aktu v
přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně
Evropskému parlamentu a Radě. 5. Akt v přenesené pravomoci
přijatý podle čl. 5 odst. 2 vstoupí v platnost, pouze pokud proti
němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě
dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud
Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi
o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se
tato lhůta prodlouží o dva měsíce. Článek 24
Správní opatření a sankce 1. Členské státy stanoví
pravidla pro správní opatření a sankce použitelné v případě
porušení tohoto nařízení. Členské státy přijmou veškerá nezbytná
opatření, aby zaručily, že jsou opatření a sankce vynucovány.
Stanovená opatření a sankce musí být účinné, přiměřené
a odrazující. Článek 25
Sankční pravomoci 1. Příslušné orgány mají
pravomoc ukládat správní opatření a sankce kterékoli fyzické nebo
právnické osobě, která nesplňuje požadavky tohoto nařízení. 2. Aniž jsou dotčeny
pravomoci dozoru příslušných orgánů, mají tyto orgány pravomoc uložit
přinejmenším tyto správní opatření a sankce: a) příkaz, aby fyzická nebo právnická
osoba odpovědná za porušení těchto ustanovení, ustala s
tímto jednáním a zdržela se opakování tohoto jednání; b) příkaz ke konfiskaci invazního
nepůvodního druhu s významem pro Unii, který nevyhovuje
předpisům; c) dočasný zákaz činnosti; d) trvalé odebrání oprávnění k činnosti; e) správní peněžní sankce; f) příkaz, aby fyzická nebo právnická
osoba provedla nápravná opatření. 3. Při určování typu
správních opatření a sankcí příslušný orgán zohlední všechny významné
okolnosti včetně: a) závažnosti a doby trvání porušení
předpisů; b) stupně zapojení osoby odpovědné
za invazi; c) zisku, který má fyzická nebo právnická
osoba z porušení předpisů; d) environmentální, sociální a
hospodářské škody způsobené porušením předpisů; e) míry spolupráce odpovědné osoby s
příslušným orgánem; f) předchozích porušení
předpisů ze strany odpovědné osoby. 4. Členské státy
zaručí, že se na rozhodnutí přijatá příslušnými orgány v souladu
s tímto článkem vztahuje právo na odvolání. Článek 26
Přechodná opatření pro nekomerční vlastníky 1. Odchylně od čl. 7 odst.
1 písm. c) a f) je vlastníkům zvířat v zájmovém chovu, která nejsou
držena pro komerční účely a patří mezi druhy zařazené na
seznam uvedený v čl. 4 odst. 1, povoleno držet je do konce jejich
přirozeného života, pokud jsou splněny tyto podmínky: a) jedinci byli drženi již předtím,
než byli zařazeni na seznam uvedený v čl. 4 odst. 1; b) jedinci jsou drženi v odděleném
prostoru a jsou zavedena všechna vhodná opatření, aby se zaručilo, že
se nemohou rozmnožit nebo uniknout. 2. Prostřednictvím
programů pro zvyšování informovanosti a vzdělávacích programů
organizovaných členskými státy příslušné orgány informují
nekomerční vlastníky o rizicích, která jsou s držením jedinců
uvedených v odstavci 1 spjata, a o opatřeních, která je třeba
přijmout, aby se minimalizovalo riziko, že se jedinci rozmnoží nebo
uniknou. 3. Nekomerčním
vlastníkům, kteří nemohou zaručit splnění podmínek
stanovených v odstavci 1, nabídnou členské státy možnost, že jim
jejich jedinci budou odebráni, přičemž při zacházení
s těmito jedinci budou náležitě zohledněny dobré životní
podmínky zvířat. Článek 27
Přechodná opatření pro komerční populace 1. Držitelům
komerčních populací jedinců invazních nepůvodních druhů
získaných před zařazením na seznam uvedený v čl. 4 odst. 1 je až
po dobu dvou let po zařazení druhu na uvedený seznam povoleno držet a
přepravovat živé jedince takových druhů nebo jejich části, které
se mohou rozmnožovat, za účelem prodeje nebo předání výzkumným
ústavům nebo ústavům, které se zabývají konzervací ex situ,
uvedeným v článku 8, pokud jsou jedinci drženi a přepravováni v
odděleném prostoru a jsou zavedena všechna odpovídající opatření, aby
se zaručilo, že není možné, aby se tito jedinci rozmnožili nebo aby
unikli, nebo je usmrtit, a vyčerpat tak populaci, kterou vlastní. 2. Bylo-li vydáno povolení v
souladu s článkem 6 nařízení (ES) č. 708/2007 pro druh, který je
využíván v akvakultuře a který je následně zařazen na seznam
nepůvodních druhů s významem pro Unii, a doba trvání povolení
přesahuje dobu uvedenou v odstavci 1, členský stát povolení na
konci doby uvedené v odstavci 1 odejme v souladu s článkem 12
nařízení (ES) č. 708/2007. Článek 28
Vstup v platnost Toto nařízení vstupuje v
platnost dnem [1. leden nebo 1. červenec] po vyhlášení v Úředním
věstníku Evropské unie. Toto nařízení je závazné v celém
rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech. V Bruselu dne Za Evropský parlament Za
Radu předseda předseda Zjednodušený finanční výkaz Název předlohy návrhu: Nařízení Evropského parlamentu a Rady o prevenci a regulaci zavlékání
či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů. Oblasti politiky a příslušné aktivity ABB: Hlava 07 Životní prostředí 07 01 02 Výdaje na podporu oblasti politiky „Životní prostředí“ –
Externí pracovníci a ostatní výdaje na řízení Právní základ ¨ Správní autonomie X
Jiné: čl. 192 odst. 1 SFEU Popis a odůvodnění: Invazní nepůvodní druhy jsou druhy, které jsou záměrně
či nezáměrně prostřednictvím lidské činnosti
přepravovány přes ekologické hranice mimo oblast svého
přirozeného rozšíření a které se usadí a rozšíří
v nové lokalitě v takovém rozsahu, že mají nepříznivý dopad
na biologickou rozmanitost, ale také na lidské zdraví a hospodářství.
Kromě toho, že způsobují sociální a hospodářské škody, jsou invazní
nepůvodní druhy hlavní příčinou úbytku biologické rozmanitosti a
boj proti nim má zásadní význam, má-li být splněn cíl EU zastavit do roku
2020 úbytek biologické rozmanitosti. Kromě toho vynakládá EU podle
odhadů každý rok 12 miliard EUR na odstranění škod způsobených
invazními nepůvodními druhy a na jejich kontrolu. Účelem tohoto
návrhu nařízení je tudíž stanovit rámec EU pro prevenci, minimalizaci a
zmírnění nepříznivých účinků invazních nepůvodních
druhů na biologickou rozmanitost a ekosystémové služby, jakož i pro
zmírnění sociálních a hospodářských škod, které tyto druhy
způsobí. Členské státy již přijímají na boj proti invazním
nepůvodním druhům řadu opatření, ale tyto kroky bývají
převážně reakcí na určitý podnět a snaží se minimalizovat
již vzniklé škody, aniž by věnovaly dostatečnou pozornost prevenci
nebo zjišťování nových hrozeb a reakcím na ně. Úsilí je
roztříštěné, netýká se celé EU a často bývá špatně
koordinované, což znamená, že klesá celková účinnost.
V současnosti na úrovni EU neexistuje ucelený právní rámec po boj
proti invazním nepůvodním druhům. Tento návrh nařízení se snaží
tento politický nedostatek odstranit, a to rovněž v souladu
s mezinárodními závazky podle Úmluvy o biologické rozmanitosti. Doba trvání a odhadovaný finanční dopad: Doba použití: ¨ Návrh s omezenou
dobou platnosti: rozhodnutí v platnosti od [datum] do [datum] X Návrh s neomezenou dobou platnosti:
v platnosti od [předpokládá se rok 2015, bude doplněno] Odhadovaný dopad na rozpočet: Předloha návrhu znamená: ¨ úspory X vícenáklady
(pokud ano, upřesněte dotčený okruh / dotčené okruhy
víceletého finančního rámce): okruh 5 víceletého finančního rámce na
období let 2014–2020 Příspěvky třetích stran na
financování předlohy návrhu: Návrh/podnět nepočítá se
spolufinancováním od třetích stran. Vysvětlení číselných
údajů: K provádění aspektů tohoto návrhu nařízení bude
zapotřebí zřídit výbor. Na základě nákladů na provoz jiných
obdobných výborů jsme v rámci okruhu 07 01 02 11 03 – Výbory odhadli
následující náklady (viz tabulka níže): – zasedání / rok – 1 zástupce / členský stát – maximální cestovní výdaje a výdaje na pobyt ve výši 800 EUR /
členský stát / zasedání Tím vzniknou Komisi náklady ve výši přibližně 80 000 EUR
ročně. Soulad se stávajícím víceletým finančním rámcem X Návrh je v souladu se stávajícím
finančním plánováním programu. ¨ Návrh si vyžádá úpravu příslušného okruhu víceletého
finančního rámce. ¨ Návrh vyžaduje použití nástroje pružnosti nebo změnu
víceletého finančního rámce[24]. Dopad úspor či vícenákladů na
přidělování zdrojů: ¨ Zdroje získané vnitřním přerozdělením v rámci
útvarů X Zdroje již přidělené
dotčenému útvaru nebo útvarům ¨ Zdroje je třeba požadovat v příštím postupu
přidělování Potřebné lidské a správní zdroje budou
pokryty ze zdrojů GŘ, které jsou již vyčleněny na
řízení činnosti, a to za podpory zdrojů, které již byly využity
k práci na aspektech spojených s prováděním tohoto návrhu
nařízení. Pověřeným úředníkům budou přiděleny
tyto hlavní úkoly: řízení výboru, řízení interakce
s členskými státy, koordinace se Společným výzkumným
střediskem a obecná podpora správného provádění tohoto návrhu
nařízení. Systém je navržen tak, aby sdružoval zdroje a
odborné poznatky z různých útvarů Komise, což umožní provozovat
jej s omezenými specializovanými personálními zdroji: politika v oblasti invazních
nepůvodních zdrojů bude zejména těžit z přínosu
pracovníků Společného výzkumného střediska, kteří se
podílejí na projektu EASIN[25],
jakož i z odborných znalostí ostatních útvarů Komise a agentur
působících v oblastech, které jsou pro politiku invazních nepůvodních
druhů důležité (zejména Evropská agentura pro životní prostředí
disponuje specializovanými pracovníky, kteří se zabývají invazními
nepůvodními druhy a kteří budou mobilizováni na podporu
prováděcí práce). V nezbytném případě budou pracovníci
přerozděleni na základě vyčleněných
prostředků, které lze řídícímu GŘ poskytnout v rámci
ročního přidělování a s ohledem na rozpočtová omezení. ODHADOVANÝ FINANČNÍ DOPAD (úspory
nebo vícenáklady) NA PROSTŘEDKY SPRÁVNÍ POVAHY NEBO PROSTŘEDKY NA
LIDSKÉ ZDROJE FTE (v přepočtu na plné pracovní úvazky) v počtu osob za rok || Rok || Rok || Rok || Rok || Rok || Rok || Rok || Celkem 2015 || 2016 || 2017 || 2018 || 2019 || 2020 || 2021 Okruh 5 || FTE || prostředky || FTE || prostředky || FTE || prostředky || FTE || prostředky || FTE || prostředky || FTE || prostředky || FTE || prostředky || || Pracovní místa podle plánu pracovních míst (místa úředníků a dočasných zaměstnanců) 07 01 01 01 (v ústředí a v zastoupeních Komise) || || 0,199* || || 0,199 || || 0,199 || || 0,199 || || 0,199 || || 0,199 || || 0,199 || || 1,393 07 01 01 02 (při delegacích) || || || || || || || || || || || || || || || || Externí zaměstnanci || 07 01 02 01 (celkový rámec) || || 0,002** || || 0,002 || || 0,002 || || 0,002 || || 0,002 || || 0,002 || || 0,002 || || 0,014 07 01 02 02 (při delegacích) || || || || || || || || || || || || || || || || Jiné rozpočtové položky (upřesněte) || || || || || || || || || || || || || || || || Mezisoučet – okruh 5 || || 0,201 || || 0,201 || || 0,201 || || 0,201 || || 0,201 || || 0,201 || || 0,201 || || 1,407 Mimo okruh 5 || Pracovní místa podle plánu pracovních míst (místa úředníků a dočasných zaměstnanců) 07 01 05 01 (v nepřímém výzkumu) || || || || || || || || || || || || || || || || 10 01 05 01 (v přímém výzkumu) || || || || || || || || || || || || || || || || Externí zaměstnanci 07 01 04 yy || || || || || || || || || || || || || || || || - v ústředí || || || || || || || || || || || || || || || || - při delegacích || || || || || || || || || || || || || || || || 07 01 05 02 (v nepřímém výzkumu) || || || || || || || || || || || || || || || || 10 01 05 02 (v přímém výzkumu) || || || || || || || || || || || || || || || || Jiné rozpočtové položky (upřesněte) || || || || || || || || || || || || || || || || Mezisoučet mimo okruh 5 || || || || || || || || || || || || || || || || CELKEM || || 0,201 || || 0,201 || || 0,201 || || 0,201 || || 0,201 || || 0,201 || || 0,2014 || || 1,407 za prvních 7 let FTE=v přepočtu na plné pracovní
úvazky (Full-Time Equivalent) v milionech EUR (zaokrouhleno na 3 desetinná
místa) Potřebné
prostředky na oblast lidských zdrojů budou pokryty
z prostředků GŘ, které jsou již vyčleněny na
řízení akce a/nebo byly vnitřně přerozděleny v rámci GŘ a
případně doplněny z dodatečného přídělu, který
lze řídícímu GŘ poskytnout v rámci ročního
přidělování a s ohledem na rozpočtová omezení. *Odhadované
prostředky zahrnují pracovníky GŘ ENV, jakož i jednu jednotku FTE ve
Společném výzkumném středisku **Průměrný
příspěvek na END Ostatní správní prostředky v
milionech EUR (zaokrouhleno na 3 desetinná místa) || Rok || Rok || Rok || Rok || Rok || Rok || Rok || CELKEM 2015 || 2016 || 2017 || 2018 || 2019 || 2020 || 2021 Okruh 5 || || || || || || || || V ústředí: || || || || || || || || 07 01 02 11 01 – Náklady na služební cesty a reprezentaci || || || || || || || || 07 01 02 11 02 – Náklady na konference a zasedání || || || || || || || || 07 01 02 11 03 - Výbory || 0,08 || 0,08 || 0,08 || 0,08 || 0,08 || 0,08 || 0,08 || 0,56 za prvních 7 let 07 01 02 11 04 – Studie a konzultace || || || || || || || || 07 01 03 01 03 – Vybavení IKT[26] || || || || || || || || 07 01 03 01 04 – Služby v oblasti IKT2 || || || || || || || || Jiné rozpočtové položky (podle potřeby upřesněte) || || || || || || || || Při delegacích: || || || || || || || || 07 01 02 12 01 – Náklady na služební cesty, konference a reprezentaci || || || || || || || || 07 01 02 12 02 - Další vzdělávání zaměstnanců || || || || || || || || 07 01 03 02 01 – Pořízení a pronájem budov a související výdaje || || || || || || || || 07 01 03 02 02 Zařízení, nábytek, dodávky a služby || || || || || || || || Mezisoučet – okruh 5 || 0,08 || 0,08 || 0,08 || 0,08 || 0,08 || 0,08 || 0,08 || 0,56 za prvních 7 let Mimo okruh 5 || || || || || || || || 07 01 04 yy – Výdaje na technickou a administrativní pomoc (mimo externí zaměstnance) z operačních prostředků (bývalé položky „BA“) || || || || || || || || - v ústředí || || || || || || || || - při delegacích || || || || || || || || 07 01 05 03 – Ostatní výdaje na řízení v nepřímém výzkumu || || || || || || || || 10 01 05 03 – Ostatní výdaje na řízení v přímém výzkumu || || || || || || || || Jiné rozpočtové položky (podle potřeby upřesněte) || || || || || || || || Mezisoučet mimo okruh 5 || || || || || || || || CELKOVÝ SOUČET || 0,08 || 0,08 || 0,08 || 0,08 || 0,08 || 0,08 || 0,08 || 0,56 za prvních 7 let [1] http://www.acceptance.ec.europa.eu/environment/nature/invasivealien/docs/ias_discussion_paper.pdf. [2] Všechny studie jsou k dispozici na internetové adrese:
http://ec.europa.eu/environment/nature/invasivealien/index_en.htm. [3] Odkaz na
Úř. věst. [4] Odkaz na
Úř. věst. [5] Úř.
věst. L 309, 13.12.1993, s. 1. [6] Úř.
věst. L 38, 10.2.1982, s. 1. [7] Úř. věst. L 20, 26.1.2010, s. 7. [8] Úř.
věst. L 206, 22.7.1992, s. 7. [9] Úř. věst. L 164, 25.6.2008, s. 19. [10] Úř.
věst. L 327, 22.12.2000, s. 1. [11] COM(2013)
260 final. [12] COM(2013)
267 final. [13] Úř.
věst. L 106, 17.4.2001, s. 1. [14] Úř.
věst. L 168, 28.6.2007, s. 1. [15] Úř.
věst. L 167, 27.6.2012, s. 1. [16] Úř.
věst. L 309, 24.11.2009, s. 1. [17] Úř.
věst. L 61, 3.3.1997, s. 1. [18] KOM(2008) 642 v konečném znění. [19] Úř. věst. L 325, 9.12.2010, s. 4. [20] Úř.
věst. L 204, 31.7.2012, s. 131. [21] Úř.
věst. L 156, 25.6.2003, s. 17. [22] Úř.
věst. L 55, 28.2.2011, s. 13. [23] Úř.
věst. L 55, 28.2.2011, s. 13. [24] Viz body
19 a 24 interinstitucionální dohody na období 2007–2013. [25] Cílem
Evropské sítě pro informace o nepůvodních druzích (European Alien
Species Information Network, EASIN) je zlepšit přístup k údajům a
informacím o nepůvodních druzích v Evropě. Síť EASIN
usnadňuje využívání stávajících informací o nepůvodních druzích z
různých zdrojů prostřednictvím sítě interoperabilních
webových služeb, která se řídí mezinárodně uznávanými normami a
protokoly. Projekt byl zahájen na podporu provádění strategie v oblasti
biologické rozmanitosti a rámcové směrnice o strategii pro mořské
prostředí a je veřejně dostupný od května 2012. [26] IKT: informační a komunikační technologie