Accept Refuse

EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 52013AE3907

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o opatřeních usnadňujících výkon práv, která jsou pracovníkům udělena v souvislosti s volným pohybem pracovníků COM(2013) 236 final – 2013/0124 (COD)

OJ C 341, 21.11.2013, p. 54–58 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

21.11.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 341/54


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o opatřeních usnadňujících výkon práv, která jsou pracovníkům udělena v souvislosti s volným pohybem pracovníků

COM(2013) 236 final – 2013/0124 (COD)

2013/C 341/13

Zpravodaj: pan PARIZA CASTAÑOS

Spoluzpravodajka: paní DRBALOVÁ

Dne 21. května 2013 se Evropský parlament a dne 13. května 2013 Rada rozhodly, v souladu s článkem 46 a článkem 304 Smlouvy o fungování Evropské unie, konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o opatřeních usnadňujících výkon práv, která jsou pracovníkům udělena v souvislosti s volným pohybem pracovníků

COM(2013) 236 – 2013/0124 (COD).

Specializovaná sekce Zaměstnanost, sociální věci, občanství, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 5. září 2013.

Na 492. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 18. a 19. září 2013 (jednání dne 19. září 2013), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 133 hlasy pro, 2 členové se zdrželi hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1

Výbor konstatuje, že ze čtyř svobod udělených Smlouvou (SFEU) právě volný pohyb pracovníků nadále v praxi naráží na největší překážky.

1.2

Výbor je toho názoru, že hladký výkon práva na volný pohyb pracovníků nenarážející na diskriminaci coby pilíř strategie Evropa 2020 přispěje k ochraně základních práv, zlepší konkurenceschopnost EU, produktivitu podniků a kvalitu pracovních míst pracovníků.

1.3

Volný pohyb pracovníků v Evropě musí nadále pro EU představovat politickou prioritu. Výbor se domnívá, že směrnice přispěje ke spravedlivé a vyrovnané mobilitě.

1.4

EHSV podporuje návrh směrnice Komise, jenž usnadní rovné zacházení a nediskriminaci na základě státní příslušnosti evropských pracovníků, kteří vykonávají právo na volný pohyb, nicméně nadále existují jiné překážky, které ztěžují mobilitu, jak již Výbor uvedl v jiných stanoviscích.

1.5

V zájmu dalšího odstraňování překážek mobility by měla být přijata dodatečná opatření s cílem poskytovat migrujícím pracovníkům srozumitelné pracovněprávní a sociálněprávní informace v jazyce jejich příslušné země. Kromě toho by pracovníci měli získat i svébytné právo na poradenství. Příslušné poradenské struktury by měly být úzce propojené se sociálními partnery a se sítí EURES a měly by zajistit, aby migrující pracovníci byli již ve svých zemích původu informováni o sociálních a právních podmínkách v cílových zemích.

1.6

EHSV podporuje cíle, které Komise touto směrnicí sleduje, jako jsou: obhajoba práv odvozených od zásady rovného zacházení s pracovníky a jejich rodinnými příslušníky při zaměstnání a v souvislosti s nejrůznějšími sociálními právy skrze správní a právní postupy, činnost sdružení, organizací či dalších právnických osob, ustanovení podpůrných struktur a struktur dozoru na vnitrostátní úrovni, sociální dialog a zlepšení informování podniků a pracovníků. Výbor oceňuje, že provedení do vnitrostátních předpisů proběhne za dodržení vnitrostátních právních postupů a praxe.

1.7

Výbor podporuje zprovoznění informačních a poradenských služeb zaměřených na výkon volného pohybu a mobility, určených na pomoc pracovníkům. Rovněž by bylo třeba náležitě informovat zaměstnavatele.

1.8

EHSV podporuje snahy Evropské komise změnit a rozšířit úlohu EURES, aby se usnadnila mobilita a zlepšil vztah mezi kvalifikovaností a potřebami trhu práce.

2.   Návrh směrnice

2.1

Montiho zpráva z května 2010 „Nová strategie pro jednotný trh“ vyzdvihuje skutečnost, že volný pohyb pracovníků představuje úspěch z právního hlediska, nicméně v praxi se jedná o nejméně využívanou ze čtyř svobod jednotného trhu. Propast mezi teorií a praxí se též odráží v hlavních politických směrech na období 2010–2014, které představil předseda Evropské komise Barroso.

2.2

Komise navrhuje směrnici s cílem zlepšit provádění právních předpisů EU a usnadnit výkon práv, která jsou pracovníkům udělena v souvislosti s volným pohybem pracovníků. Smlouva a platná evropská legislativa dávají všem občanům EU právo odejít do jiného členského státu za prací a za tímto účelem v něm také pobývat. Chrání je před diskriminací na základě státní příslušnosti, pokud jde o zaměstnávání, a zaručují jim rovné zacházení.

2.3

V posledních letech byly zahájeny tři akční plány (1) pro mobilitu pracovníků, v letech 1997, 2002 a 2007. Nicméně toto právo uplatňuje za účelem mobility uvnitř EU 3 % evropských pracovníků. Komise, Parlament, Výbor regionů, EHSV a sociální partneři poukázali na překážky, které stojí v cestě jeho uplatnění v praxi:

nedodržování práva EU ze strany vnitrostátních orgánů (vnitrostátní právní předpisy nejsou v souladu s právem EU nebo jsou nesprávně uplatňovány), jež má negativní dopad na migrující pracovníky v EU;

nedodržování práva EU ze strany zaměstnavatelů a právních poradců;

migrující pracovníci ze zemí EU nemají přístup k informacím nebo prostředky pro zajištění svých práv.

2.4

Jako důsledek těchto potíží diskriminace na základě státní příslušnosti nadále často představuje velmi silnou překážku pro migrující pracovníky EU.

2.5

Komise rozsáhle konzultovala členské státy, sociální partnery, občanskou společnost i specializované agentury a dospěla k závěru, že směrnice je pro usnadnění výkonu práv volně se pohybujících pracovníků nejvhodnější právní nástroj, jenž podporuje jednotné praktické uplatňování práv udělených článkem 45 Smlouvy (SFEU) a články 1 až 10 nařízení č. 492/2011.

2.6

Tato směrnice se vztahuje na ty otázky v oblasti volného pohybu pracovníků, které obsahuje nařízení (EU) č. 462/2011, jež zaručuje rovné zacházení a nediskriminaci, pokud jde o:

přístup k zaměstnání;

podmínky zaměstnávání a pracovní podmínky, zejména pokud jde o odměnu za práci a propouštění,

přístup k sociálním a daňovým výhodám;

členství v odborech;

přístup k odborné přípravě;

přístup k bydlení;

přístup dětí pracovníků ke vzdělávání.

2.7

Směrnice zaváže členské státy k tomu, aby:

vytvořily národní kontaktní místa pro poskytování informací, pomoci a usnadnění orientace migrujících pracovníků v otázce práv, která zaručují evropské právní předpisy, mimo jiné jde o zákaz diskriminace a svobodu pohybu;

poskytly správní nebo soudní opravné prostředky a zaručily jejich existenci na vnitrostátní úrovni;

umožnily odborovým a nevládním organizacím a dalším právnickým osobám zahajovat správní či soudní postupy za účelem dodržení práv vyplývajících z článku 45 SFEU a článků 1 až 10 nařízení (EU) č. 492/2011, jménem pracovníků či jejich rodinných příslušníků nebo na jejich podporu a s jejich souhlasem, v souladu s ustanoveními vnitrostátních právních řádů;

lépe informovaly migrující pracovníky EU a zaměstnavatele o evropské legislativě v oblasti volného pohybu.

3.   Všeobecné připomínky: Evropští občané a volný pohyb

3.1

Evropská unie musí mobilizovat všechny kapacity trhu práce k povzbuzení růstu a zaměstnanosti, naplno rozvinout potenciál jednotného trhu a vytvořit dynamický evropský trh práce podporující začlenění, s lepšími vyhlídkami na dlouhodobou zaměstnanost. Za tím účelem je nezbytné odstranit překážky pro volný pohyb osob a zaručit práva a povinnosti pracovníků a podniků.

3.2

EHSV vítá, že během Evropského roku občanů Komise přijala tento návrh směrnice pro usnadnění volného pohybu evropských pracovníků. Volný pohyb osob je jednou ze čtyř základních svobod (vedle volného pohybu zboží, kapitálu a služeb), na kterých je založen jednotný trh; je zakotvena ve Smlouvě, jež zaručuje občanům EU, kteří odejdou do jiného členského státu za prací, právo na to, aby nebyli vystaveni diskriminaci na základě státní příslušnosti.

3.3

Výbor v roce 2011 vypracoval průzkumné stanovisko (2) na žádost belgického předsednictví, v němž analyzoval úlohu přistěhovalectví v demografickém kontextu EU. Závěrem EHSV bylo, že v důsledku nepříznivé demografické situace a nerovnováh na trzích práce musí Evropa zlepšit vnitřní mobilitu evropských pracovníků a usnadnit přistěhovalectví ze třetích zemí.

3.4

I české prezidentství si v roce 2009 vyžádalo průzkumné stanovisko (3), v němž byly určeny překážky mobility, jež na vnitřním trhu přetrvávají. Výbor je toho názoru, že navzdory Smlouvě a evropským právním předpisům občané Unie, kteří se chtějí přemístit nebo se přemísťují za prací do jiného členského státu, se stále střetávají s řadou potíží, jež silně ztěžují výkon práva na volný pohyb. Ve stanovisku se mimo jiné uvádí, že „mobilita v Evropě musí zůstat politickou prioritou EU“ a opatření musí přispět ke spravedlivé a vyvážené mobilitě a zamezit sociálnímu dumpingu a nehlášené práci.

3.5

Návrh směrnice Komise usnadní rovné zacházení a zákaz diskriminace z důvodu státní příslušnosti pro evropské pracovníky, kteří využívají práva na volný pohyb. Avšak přetrvávají jiné překážky, jež ztěžují či ohrožují mobilitu pracovníků a na které EHSV poukázal v několika stanoviscích (4), v nichž navrhl různá řešení pro otázky jako:

přechodná období, jež dočasně podle odvětví či všeobecně omezují volný pohyb pracovníků, kteří jsou evropskými občany;

pracovní předpisy členských států, které vytvářejí právní a administrativní překážky; taktéž kolektivní smlouvy musí volný pohyb pracovníků usnadňovat.

potíže, jimž musí čelit přeshraniční pracovníci při výkonu práva na volný pohyb v daňové oblasti a v záležitostech sociálního zabezpečení;

nedostatek jazykových znalostí;

nedostatečná koordinace veřejných systémů sociálního zabezpečení a potíže s přenositelností a uznáváním doplňkových důchodových práv;

přetrvávající závažné potíže v souvislosti s uznáváním odborných kvalifikací a vysokoškolských titulů;

potíže s přístupem k celoživotnímu vzdělávání;

nedostatek informací a poradenství k otázce evropských právních předpisů a postupů pro volný pohyb osob, jimiž na vnitrostátní úrovni disponují pracovníci, podniky, sociální partneři a nevládní organizace, jakož i soudy a ostatní právní subjekty;

nedostatečné informace a poradenství pro pracovníky o pracovněprávních a sociálněprávních otázkách a o kontaktních osobách v cílových zemích, poskytované již v zemích původu;

nedostatek příležitostí a ceny bydlení, nedostatek sociálního bydlení;

daňový systém a diskriminační sociální příspěvky a dávky;

potíže s přístupem ke zdravotním službám;

překážky ve vzdělávacích systémech pro děti.

3.6

EHSV rovněž vypracoval stanoviska (5) k právním předpisům proti diskriminaci z různých důvodů. Výbor je toho názoru, že jak nařízení (EU) č. 492/2011, tak směrnice proti diskriminaci 43/2000 a 78/2000 by měly být uplatňovány a používány za účelem odstranění diskriminace z vnitrostátních právních předpisů, a to jak ze správních, tak i z právních postupů a z kolektivních smluv, aby byla v EU usnadněna pracovní mobilita.

3.7

Mobilita je považována za prospěšnou jak pro podniky, tak i pracovníky samými, pokud k ní dochází náležitým způsobem, dobrovolně a spravedlivě. Ukázaly to BUSINESSEUROPE a Evropská konfederace odborových svazů. Podniky budou mít k dispozici více příležitostí pro nábor a pracovníci si budou moci vybírat z širší škály pracovních příležitostí.

3.8

Volný pohyb pracovníků, jehož se týká tento návrh směrnice, je třeba odlišovat od volného pohybu služeb týkajícího se podniků. V souvislosti s posledním návrhem směrnice pro vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb EHSV nedávno přijal stanovisko (6).

3.9

EHSV podporuje nové úsilí o zlepšování fungování vnitřního trhu EU a opatření usnadňující mobilitu a odstraňují přetrvávající překážky. Návrh směrnice zaváže členské státy ke změně vlastních právních předpisů a institucí, což EHSV podporuje. Výbor si však přeje, aby nedošlo k vytvoření zbytečné byrokracie pro podniky.

3.10

Vnitrostátní orgány i podpůrné struktury či struktury dozoru budou dbát zejména na ochranu týkající se rovného zacházení s migrujícími pracovníky EU se zdravotním postižením.

4.   Konkrétní připomínky a doporučení

4.1

Přestože článek 45 Smlouvy a nařízení (EU) č. 492/2011 zaručují migrujícím občanům EU rovnost zacházení v rámci volného pohybu, pokud by byly členskými státy správně prováděny, s jejich praktickým prováděním je stále mnoho potíží. Proto je Výbor toho názoru, že směrnice představuje vhodný právní nástroj pro usnadnění výkonu práv udělených pracovníkům, neboť umožní, aby při provádění do vnitrostátních předpisů bylo jednotným způsobem dosaženo stanovených cílů. Výbor si přeje, aby i Parlament a Rada návrh směrnice podpořily.

4.2

EHSV se domnívá, že ochranou práv odvozených od volného pohybu evropských pracovníků a zaručením rovného zacházení se usnadní mobilita a posílí jednotný trh. Evropské podniky a pracovníci budou mít k dispozici nové příležitosti, pokud plně využijí potenciálu evropského trhu práce.

4.3

Výbor se taktéž domnívá, že rovnost zacházení a zákaz diskriminace usnadní integraci migrujících pracovníků a jejich rodin.

4.4

Na zasedání Poradního výboru pro volný pohyb pracovníků (7) vyjádřila jak Evropská konfederace odborových svazů, tak BUSINESSEUROPE svou podporu tomu, aby byl vypracován návrh směrnice. EHSV vítá společné úsilí evropských sociálních partnerů o podporu spravedlivé mobility a ekonomické migrace v EU (8).

4.5

Taktéž technický výbor pro volný pohyb pracovníků (9) bude muset přijmout nové směrnice pro zlepšení pracovní mobility.

4.6

V zájmu dalšího odstraňování překážek mobility by měla být přijata dodatečná opatření s cílem poskytovat migrujícím pracovníkům srozumitelné pracovněprávní a sociálněprávní informace v jazyce jejich příslušné země. Kromě toho by pracovníci měli získat i svébytné právo na poradenství. Příslušné poradenské struktury by měly být úzce propojené se sociálními partnery a se sítí EURES a měly by zajistit, aby migrující pracovníci byli již ve svých zemích původu informováni o sociálních a právních podmínkách v cílových zemích.

4.7

Jakmile bude směrnice řádně provedena do vnitrostátních právních předpisů, bude zavazovat veřejné orgány k tomu, aby zaručily dodržení evropské legislativy v oblasti volného pohybu. Taktéž usnadní činnost zaměstnavatelům a právním konzultantům, kteří v současnosti nejsou obeznámeni s evropskou legislativou. Taktéž pracovníci a jejich rodiny budou mít lepší přístup k informacím a ochraně svých práv.

4.8

EHSV podporuje čtyři cíle, které určila Komise:

snížení diskriminace migrujících pracovníků ze zemí EU na základě státní příslušnosti,

odstranění nesouladu mezi právy migrujících pracovníků ze zemí EU na papíře a jejich výkonem v praxi pomocí správného provádění právních předpisů,

snížení výskytu nekalých praktik vůči migrujícím pracovníkům ze zemí EU,

posílení postavení migrujících pracovníků ze zemí EU, aby bylo zajištěno dodržování jejich práv.

4.9

Výbor zcela souhlasí s předmětem směrnice (článek 1), aby byla jednotně používána a prosazována práva přiznaná článkem 45 Smlouvy (SFEU) a články 1 až 10 nařízení č. 492/2011, a plně souhlasí rovněž s oblastí působnosti (článek 2), která se vztahuje na otázky, jež v souvislosti s volným pohybem pracovníků obsahuje nařízení.

4.10

EHSV se domnívá, že nařízení a směrnice hájí práva přeshraničních pracovníků, kteří jsou rovněž evropskými pracovníky vykonávajícími právo na volný pohyb.

4.11

Výbor taktéž podporuje, aby záruka obrany práva na rovné zacházení, prostředky nápravy a lhůty byly zapracovány do správních a právních soustav a postupů jednotlivých členských států (článek 3). Avšak doporučuje členským státům snížit výši správních a soudních poplatků, aby byly pro pracovníky a jejich rodinné příslušníky dosažitelné.

4.12

EHSV rovněž považuje za přiměřený text článku 4: „Členské státy zajistí, že sdružení, organizace nebo jiné právnické osoby, které mají v souladu s kritérii stanovenými ve vnitrostátním právu oprávněný zájem na tom, aby ustanovení této směrnice byla dodržována, se smí buď jménem pracovníků či jejich rodinných příslušníků, nebo na jejich podporu, a s jejich souhlasem, účastnit jakéhokoli soudního nebo správního řízení stanoveného za účelem prosazování práv vyplývajících z článku 45 Smlouvy a článků 1 až 10 nařízení (EU) č. 492/2011,“ aniž je dotčeno vnitrostátní procesní právo na zastoupení a obhajobu před soudem. V této oblasti je zásadní úloha, jakou vnitrostátní právní předpisy přiznávají odborovým organizacím, a směrnice na ni musí brát ohled.

4.13

Výbor podporuje článek 5, který zavádí povinnost pro členské státy zřídit struktury nebo subjekty za účelem propagace rovného zacházení a rovněž analyzování, monitorování a podpory. EHSV souhlasí s tím, aby bylo možné tyto konkrétní úkoly podle situace v příslušné zemi zadat buď nově zřízeným strukturám nebo již existujícím vnitrostátním agenturám s obdobnými cíli týkajícími se rovnosti zacházení a zákazu diskriminace. Vnitrostátní sociální partneři by měli být do tohoto rozhodování povinně zapojeni v rámci příslušných vnitrostátních systémů. V obou případech by struktury a agentury měly tento nový mandát jasně převzít mezi své pravomoci a získat náležité lidské a finanční zdroje na plnění těchto nových úkolů. Výbor navrhuje, aby byly tyto agentury a subjekty zcela nezávislé na vládě. Taktéž sociální partneři na vnitrostátní a regionální úrovni se musí do těchto organizací náležitě zapojit v rámci vnitrostátních systémů.

4.14

Směrnice nezmiňuje úlohu pracovní inspekce a pracovního úřadu, které při provádění směrnice budou muset dbát na dodržování norem pro rovné zacházení v pracovních smlouvách, kolektivních smlouvách a systémech sociální ochrany. Výbor navrhuje, aby směrnice tuto otázku řešila.

4.15

EHSV podporuje čtyři pravomoci, které budou muset tyto subjekty mít (čl. 5 odst. 2), jimiž jsou: právní či jiná pomoc, šetření, zprávy a informace.

4.15.1

Systém „jednotných kontaktních míst“ může být velmi důležitý pro poskytování informací a návodů pro migrující pracovníky, jak pracovat a žít v konkrétním členském státě. Je třeba při tom úzce zapojit sociální partnery. Kontaktní místa však musí spolupracovat s již existujícími informačními místy a asistenčními službami na regionální, vnitrostátní i evropské úrovni, ale i se subjekty poskytujícími odbornou přípravu. Je zapotřebí zachovat a podpořit klíčovou úlohu portálu EURES, neboť jde o důležitý nástroj EU, který se zaměřuje jednak na mobilitu pracovníků, jednak na lepší vztah mezi kvalifikovaností a požadavky trhu práce. I zde je třeba zlepšit a dále zaručit zapojení sociálních partnerů.

4.16

EHSV je toho názoru, že sociální dialog mezi partnery na trhu práce, dialog tripartity mezi vládou, odbory a zástupci zaměstnavatelů a dialog s občanskou společností (10) jsou velmi důležitými nástroji veřejných politik s pozitivním účinkem pro obyvatele. Proto podporuje článek 6 věnovaný sociálními dialogu v rámci vnitrostátních právních řádů.

4.17

Šíření informací v členských státech (článek 7) je velmi důležité pro to, aby migrace pracovníků EU probíhala náležitým způsobem. Je zásadně důležité, aby pracovníci a zaměstnavatelé měli přístup k informacím; tak bude řádně fungovat vnitřní trh i evropský trh práce. Dostatečné a dostupné informace mohou zaměstnavatelům zamezit ve spáchání přestupků, ale mohou zabránit i pasivnímu trpění diskriminace zaměstnanci.

4.18

EHSV vyzývá migrující pracovníky a jejich rodiny, aby využívali též stávající systémy pro informování jako Vaše Evropa a EURES.

4.19

EHSV těší, že evropští sociální partneři se zabývají otázkou mobility uvnitř EU a hospodářské migrace z třetích zemí ve svém aktuálním společném pracovním programu na léta 2012–2014, a navrhuje, aby Evropská komise zahájila nové programy ve spolupráci s Evropskou konfederací odborových svazů a BUSINESSEUROPE za účelem zlepšení informovanosti odborových organizací i organizací zaměstnavatelů na vnitrostátní úrovni, usnadnění spravedlivějšího volného pohybu evropských pracovníků a jejich rodin i za účelem ochrany jejich práv.

V Bruselu dne 19. září 2013.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Henri MALOSSE


(1)  COM(1997) 586 final, COM(2002) 72 final, COM(2007) 773 final.

(2)  Úř. věst. C 48, 15.2.2011, s. 6–13.

(3)  Úř. věst. C 228, 22.9.2009, s. 14–23.

(4)  Úř. věst. C 68, 6.3.2012, s. 11–14, Úř. věst. C 191, 29.6.2012, s. 103–107.

(5)  Úř. věst. C 204, 18.7.2000, s. 82–90 (české znění není k dispozici),Úř. věst. C 155, 29.5.2001, s, 65–71 (české znění není k dispozici), Úř. věst. C 77, 31.3.2009, s. 102–108.

(6)  Úř. věst. C 351, 15.11.2012, s. 61–64.

(7)  Schůze dne 30. října 2012.

(8)  Společný program evropských sociálních partnerů (2012–2014): Mobilita, ekonomická migrace a integrace migrujících pracovníků na trhu práce.

(9)  Byl stanoven v nařízení (EU) č. 492/2011.

(10)  Úř. věst. C 181, 21.6.2012, s. 137–142.


Top