EUR-Lex Access to European Union law
This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 52012PC0206
Proposal for a COUNCIL DIRECTIVE amending Directive 2006/112/EC on the common system of value added tax, as regards the treatment of vouchers
Návrh SMĚRNICE RADY, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o zdanění poukázek
Návrh SMĚRNICE RADY, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o zdanění poukázek
/* COM/2012/0206 final - 2012/0102 (CNS) */
Návrh SMĚRNICE RADY, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o zdanění poukázek /* COM/2012/0206 final - 2012/0102 (CNS) */
DŮVODOVÁ ZPRÁVA 1. SOUVISLOSTI NÁVRHU Odůvodnění
a cíle návrhu Pravidla
zdanění pro plnění, která obsahují poukázky, nestanoví ani šestá
směrnice o DPH[1]
ani směrnice o DPH[2].
Použití poukázky při zdanitelném plnění může mít vliv na základ
daně, okamžik plnění, a dokonce za určitých okolností i na místo
zdanění. Nejistota ohledně správného zdanění však může
způsobit problémy u přeshraničních plnění a u plnění
v řetězci při obchodní distribuci poukázek. Neexistence
společných pravidel přinutila členské státy, aby přišly se
svými vlastními řešeními, která byla nutně nekoordinovaná. Výsledný
nesoulad ve zdanění působí problémy, jako např. dvojí
zdanění nebo nezdanění, ale přispívá také k vyhýbání se
daňovým povinnostem a tvoří překážky pro inovace v podnikání.
Kromě toho může více funkcí, které poukázky plní, ztížit rozlišení
mezi poukázkami a obecnějšími platebními prostředky. Od přijetí
společných pravidel o DPH v roce 1977 vývoj ve světě
pokročil a častější používání poukázek je jen jedna z mnoha
změn, které proměnily způsob podnikání a přinesly
s sebou těžkosti, jež se dříve nepředpokládaly. Soudní
dvůr Evropské unie byl několikrát požádán, aby vysvětlil, jak by
se v takových situacích měla směrnice o DPH uplatnit.
V případě poukázek poskytl tento postup určité vodítko, ale
jiné problémy ponechal nevyřešené. Cílem tohoto návrhu je tyto otázky
vyřešit pomocí vysvětlení a harmonizace pravidel v právních
předpisech EU o uplatňování DPH u poukázek. Obecné
souvislosti Cílem přípravy tohoto legislativního
návrhu je přehlednost. Ta by měla zahrnovat daňové důsledky
v případě různých druhů poukázek při jejich
vydání, distribuci nebo čerpání, a to buď v jediném členském
státě, nebo při operacích, které se odehrávají ve více než jednom
členském státě. Co je
poukázka? Pro účely předpisů o DPH
představuje poukázka nástroj, který dává držiteli právo na zboží nebo
službu nebo právo získat slevu nebo rabat v souvislosti s dodáním zboží
nebo poskytnutím služby. Emitent přebírá povinnost dodat zboží nebo
poskytnout službu, poskytnout slevu nebo rabat. Poukázka může mít elektronickou nebo
fyzickou podobu a obecně má základní obchodní nebo propagační cíl,
kterým může být propagace dodání určitého zboží nebo poskytnutí
určité služby nebo urychlení platby za konkrétní zboží nebo službu. Jinými
slovy účelem poukázky je rozvoj trhu se zbožím nebo službami,
zajištění věrnosti zákazníků nebo usnadnění platby. Tyto
cíle napomáhají odlišení poukázky od prostředků, jako jsou cestovní
šeky, jejichž cílem je pouze provádění plateb. Veškeré prostředky, jejichž účelem
je pouze provádění plateb, nespadají pro účely DPH pod definici
poukázky. Pro pouhé platební služby se použijí jiná pravidla o DPH. Existují různé druhy poukázek.
Některé jsou vydávány za úplatu a v současné době mohou být
zdaněny buď při prodeji, nebo při čerpání poukázky v
závislosti na přístupu jednotlivých členských států. Poukázka
může být rovněž vydána bezplatně a opravňovat držitele k
dodání zboží nebo poskytnutí služby bez dalších poplatků. Taková dodání
lze považovat za obchodní dar. Slevový kupon zdarma, který opravňuje
držitele ke slevě u následného plnění, lze jednoduše považovat za
povinnost snížit cenu. Právo na slevu na veškeré nákupy po
určitou dobu, a to i tehdy, je-li poskytováno za úhradu, se zde však
nepovažuje za poukázku, protože nárok je nezávislý na plnění v podobě
nákupů. Otevřená povaha takového práva (i když omezena v čase)
se zásadně liší od slevového kuponu, u něhož je toto právo
jednorázové a svázané s konkrétním dodáním. To však neznamená, že taková služba
nebude zdaněna. Kterým
otázkám týkajícím se stávajícího uplatňování DPH u poukázek je třeba
věnovat pozornost? Základní otázka zní, kdy by měla být
plnění spojená s poukázkami zdaněna. Pokud neexistují
společná pravidla, nejsou postupy v členských státech koordinované.
Některé členské státy zdaňují nejběžnější druhy
poukázek při vydání, zatímco jiné země uplatňují daň
při čerpání poukázky. Tak vzniká pro podniky nejistota, zejména pak
pro ty, které chtějí využívat příležitostí jednotného trhu. Pokud je
poukázka vydána v jednom členském státě a použita v jiném, praktické
důsledky nesouladu ve zdanění znamenají dvojí zdanění nebo
nezdanění. Musí být vyjasněna dělicí čára
mezi poukázkami (pro něž se v tomto návrhu řeší pravidla o DPH)
a vývojem inovačního platebního styku (v tomto případě je
uplatňování DPH řešeno jinde ve směrnici o DPH). Poukázky se často dostávají ke
spotřebitelům prostřednictvím řetězce
distributorů (zejména předplacené telekomunikační kupony).
Neexistence společných pravidel také v této oblasti vedla
k rozdílnému přístupu, který někdy obsahuje místní zvláštní
opatření, která působí jako překážka pro vývoj obchodních
modelů v rámci EU. Se slevovými kupony může být spojeno
zaplacení náhrady výrobcem nebo distributorem (který slevové kupony vydává)
maloobchodníkovi s cílem vyrovnat snížení ceny pro zákazníka na základě
slevového kuponu. Stávající pravidla, jak je vykládá Soudní dvůr Evropské
unie, jsou složitá a v praxi obtížně použitelná. Je velmi potřebné
zlepšit přístup. 2. JAKÁ ŘEŠENÍ SE NAVRHUJÍ? Za účelem řešení těchto
problémů se počítá se změnou směrnice o DPH. Jedná se
pět bodů. 1. Definice poukázek pro
účely DPH Prvním krokem je vyjasnit, co je pro
účely DPH poukázkou. Tím se zabývá nový článek 30a. Směrnice o
DPH musí jasně stanovit, které poukázky mají být zdaněny při
vydání a které mají být zdaněny až při jejich čerpání. Ty první
se označují jako „jednoúčelové poukázky“ a druhé jako
„víceúčelové poukázky“. Toto rozlišení závisí na tom, zda jsou k dispozici
informace pro zdanění při vydání nebo zda se zdanění musí
uskutečnit až při čerpání poukázky, protože závisí na zvoleném
způsobu použití. Je také nutné zajistit, aby se s prostředky, které
mohou být v současné době použity pro vypořádání ve více
prodejnách bez vzájemných vazeb a které dnes nejsou obecně považovány za
poukázky, i nadále zacházelo stejným způsobem. Inovace v poskytování platebních služeb
setřela rozdíl mezi poukázkami a tradičním platebním stykem.
Článek 30a obsahuje rovněž nezbytné vysvětlení omezení pro
účely DPH týkající se poukázek. 2. Okamžik zdanění Po rozlišení různých druhů poukázek
jsou nutné další změny, aby bylo jasné, jak správně uplatňovat
DPH. Stávající pravidla o vzniku daňové
povinnosti (článek 65) by měla být upravena, aby zajistila, že
jednoúčelové poukázky jsou předmětem DPH v okamžiku, kdy jsou
vydány a zaplaceny. Aby nedošlo k nejasnostem: poskytnutí
práva představovaného poukázkou a s ním spojené dodání zboží nebo
poskytnutí služby nelze považovat za samostatná plnění. Jednoúčelové
poukázky jsou zdaňovány od samého počátku, takže tento potenciální
problém nevznikne. V případě poukázek, které nejsou zdaněny
při vydání, protože místo a výši zdanění nelze ještě stanovit,
by daň měla být uplatněna, až když dojde k dodání daného
zboží nebo poskytnutí dané služby. S cílem zajistit, že se tak stane a že
se stane pouze tak, se navrhuje nový článek 30b. Ten objasňuje, že
vydání poukázky a následné dodání zboží nebo poskytnutí služby představují
pro účely DPH jediné plnění. 3. Pravidla pro distribuci Poté, co směrnice o DPH ustaví, že
víceúčelové poukázky mají být zdaněny při čerpání, musí být
vyřešeny některé problémy související s jejich distribucí. Tyto
poukázky často procházejí řetězcem distributorů, než se
dostanou ke spotřebiteli. Ačkoli základní plnění nemá být
zdaněno, dokud nedojde ke konečnému dodání zboží nebo poskytnutí
služby, obchodní distribuce víceúčelových poukázek je sama o sobě
zdanitelným plněním, které nezávisí na základním dodání. Pokud tato
víceúčelová poukázka mění držitele v distribučním
řetězci, základ daně za službu s tím spojenou lze stanovit
podle vývoje hodnoty poukázky. Pokud distributor koupí poukázku za X a
následně ji prodá za vyšší částku X plus Y, přirážka Y
přiřazuje hodnotu dodané distribuční službě. Protože distribuční řetězce
víceúčelových poukázek mohou procházet několika státy, jsou nezbytná
společná pravidla pro určení a měření této distribuční
služby. V novém písmeni d) článku 25 se objasňuje, že distribuce je
pro účely směrnice o DPH poskytnutím služby. Nový článek 74b se
zabývá stanovením základu daně pro tuto službu. Za účelem usnadnění výpočtu
základu daně na každém stupni distribučního řetězce
článek 74a ustavuje a definuje pojem nominální hodnota jako celkové
protiplnění pro emitenta víceúčelové poukázky, které je zároveň
základem daně (plus DPH) připadajícím na dodání daného zboží nebo
poskytnutí dané služby. Konstrukce užitá v těchto dvou
ustanoveních zajišťuje, že všechny zdanitelné operace související s
víceúčelovou poukázkou – poskytnutí distribuční služby a dodání
daného zboží nebo poskytnutí dané služby – jsou popsány a zdaněny
komplexně, neutrálně a transparentně. 4. Slevové kupony Obtíže se slevovými kupony vznikají, pokud
slevu nakonec zaplatí emitent spíše než dodavatel. Aby se zabránilo složité
řadě úprav, navrhuje se, aby tato sleva byla považována za samostatné
poskytnutí služby dodavatelem emitentovi. Nezbytná opatření v této
oblasti jsou stanovena v novém písmeni e) k článku 25 a v článku 74c.
5. Další technické nebo následné
změny K zajištění řádného fungování
těchto řešení, zejména pokud jde o nárok na odpočet (článek
169), osobu povinnou odvést daň (článek 193) a další povinnosti
(článek 272), budou potřebné některé další technické změny
směrnice o DPH. Jsou zapotřebí technické změny článků
28 a 65, aby byly ve vztahu k jednoúčelovým, resp. víceúčelovým
poukázkám správně dodrženy. 3. TECHNICKÉ VYSVĚTLENÍ
HLAVNÍCH PRVKŮ NÁVRHU Definice poukázek a různých kritérií,
která se uplatňují, včetně vzniku daňové povinnosti
(čl. 30a odst. 1 a 2 a článek 30b) Pravidla pro DPH by měla být jasná a
měla by být jednotná, pokud jde o okamžik vzniku daňové povinnosti.
Pokud při prvním vydání poukázky nejsou k dispozici potřebné
informace pro správné rozhodnutí o zdanění, praktickým důsledkem je,
že zdanění lze uplatnit až v době čerpání poukázky.
V případě, že ve směrnici o DPH chybí jakékoli pokyny,
neexistuje žádná shoda na tom, které poukázky by měly být zdaňovány v
době vydání a které by měly být zdaňovány při čerpání.
V důsledku toho budou některé členské státy zdaňovat
konkrétní druh poukázky (např. předplacený telefonní kredit[3]) jako
platbu na účet, jež má být zdaněna ihned, zatímco jiné členské
státy budou zdaňovat stejný druh poukázky zdaněním konečného
dodání[4].
Pokud je poukázka vydána v prvním členském státě a čerpána
ve druhém, potom budou na totéž dodání uplatňovat DPH oba státy.
V obou případech se jedná o oprávněné chování, ale výsledkem je
dvojí zdanění. V opačném případě by DPH neuplatnil
žádný členský stát a výsledkem je nezdanění. Dvojí zdanění vyplývající z tohoto
nesouladu může působit a působí jako překážka obchodním
dohodám, které chtějí využívat příležitostí jednotného trhu. Naopak
neúmyslné nezdanění kvůli tomuto nesouladu může být zneužito. S cílem tento problém vyřešit návrh
nejprve definuje poukázky a hlavní kategorie poukázek a rozlišuje zejména mezi
jednoúčelovými a víceúčelovými poukázkami. Jednoúčelová poukázka opravňuje
držitele k získání vyznačeného zboží nebo služby, pokud od samého
počátku je možné s konečnou platností určit výši zdanění (a
zejména sazbu DPH), totožnost dodavatele a členský stát, v němž
se dodání daného zboží nebo poskytnutí dané služby odehraje. Uplatnění DPH
se provede při prodeji poukázky. Příkladem jednoúčelové poukázky
je situace, kdy poskytovatel služby prodává poukázky (buď přímo, nebo
prostřednictvím zástupce), které opravňují k určité službě
(např. telekomunikační), která má být poskytnuta v jednom konkrétním
členském státě. Víceúčelová poukázka opravňuje
držitele k získání zboží nebo služby, pokud toto zboží nebo služba, nebo
členský stát, v němž mají být dodány nebo poskytnuty a zdaněny,
nejsou dostatečně identifikovány tak, aby DPH bylo možné stanovit
při vydání poukázky. Příkladem by byl mezinárodní hotelový řetězec,
který se snaží propagovat své produkty prostřednictvím poukázek, kterými
lze platit za ubytování v jeho zařízeních v jakémkoli z několika
členských států. Jiným příkladem by bylo, pokud by bylo možné
předplacený kredit použít buď pro telekomunikační služby
(základní sazba DPH) nebo jím platit za veřejnou dopravu (kde je možné
uplatnit sníženou sazbu). Rozlišení mezi poukázkami a platebními
prostředky (čl. 30a odst. 2) Vzhledem k různému uplatňování
DPH zásada neutrality vyžaduje, aby byly zřetelně odlišeny poukázky a
obecnější prostředky pro placení, a tak zohledněny jejich
charakteristiky. Pokud má pouhý způsob placení některé znaky
přisuzované poukázkám (např. karta s vloženou částkou nebo
předplacený kredit vložený do mobilního telefonu nebo s ním spojený),
je nutné se důkladně zabývat základním charakterem jeho fungování.
Čerpání poukázky oproti obdržení zboží nebo služby není platba, ale spíše
výkon práva následujícího po platbě, ke které došlo, když byla poukázka
vydána nebo změnila držitele. Na druhé straně pokud je vložený nebo
předplacený kredit použit k úhradě nákladů za zboží nebo službu,
veškeré nároky na takové zboží nebo službu vznikají pouze po provedení platby.
Z hlediska podstaty se to zásadně liší od výkonu práva nabytého
držitelem poukázky. Poukázky by vždy měly vést k dodání zboží
nebo poskytnutí služby a jsou často vydávány, aby podpořily prodej
konkrétního dodavatele nebo skupiny dodavatelů nebo usnadnily nákupy. Tyto
vlastnosti spolu s nárokem na obdržení zboží nebo služby (odpovídající
povinnosti dodat toto zboží nebo službu) hrají roli při rozlišování
poukázek a obecnějších platebních prostředků (které takové
zvláštní nároky neobsahují). Růst
počtu mobilních zařízení podtrhuje potřebu zřetelně
rozlišovat mezi předplacenými telekomunikačními kredity (což jsou
poukázky) a obecnějšími mobilními platebními službami, které spíše
usnadňují předplacený platební styk. Mobilní platební styk obvykle
spotřebiteli umožňuje použít mobilní telefon, aby kromě
telekomunikačních služeb zaplatil za rostoucí škálu zboží a služeb (a
dokonce provedl peněžní převody). Pokud je cílem systému usnadnit
platbu za rozsáhlý nebo otevřený seznam audiovizuálních služeb (jako je
např. hudba, hry, mapy, data, atd.) nebo jiných služeb (parkování, atd.)
nebo zboží (např. z automatů), je obtížné považovat ho za poukázku.
Rozlišení mezi víceúčelovými poukázkami (kdy má držitel přístup k
telekomunikačním službám, jakož i jiným konkrétním službám nebo jinému
konkrétnímu zboží) a platebními službami (kde cílem je usnadnit v rámci
předplaceného kreditu výdaje za koupi zboží nebo služeb, včetně
zejména od třetích poskytovatelů) závisí na existenci práva obdržet
zboží nebo službu. Proto prostředky, které mohou mít
některé znaky poukázek, ale jejichž primární úlohou je plnit roli
prostředku pro placení, by měly být z definice poukázky
vyloučeny. To je smyslem čl. 30a odst. 2. Řetězová distribuce poukázek
(čl. 25 písm. d), článek 74a a 74b) Poukázky mohou být distribuovány mnoha
způsoby (například prostřednictvím novin,
zprostředkovatelů, mohou být přiloženy k výrobkům v obchodech,
atd.). Protože jednoúčelové poukázky mohou být
zdaněny ihned, jejich distribuce je poměrně přímá. Oproti
tomu distribuce víceúčelových poukázek prostřednictvím
zprostředkovatelů v prodejním řetězci tak jednoznačná
být nemusí. Existuje mnoho modelů, ale z jednoho
úhlu pohledu je zde cena, za kterou emitent (I) prodává víceúčelovou
poukázku na počátku řetězce a která se liší od ceny, již na
konci řetězce zaplatí zákazník z důvodu marží nebo ziskových
rozpětí distributorů. Zákazník, který koupí víceúčelovou
poukázku na konci řetězce, zaplatí vyšší cenu, než činí
protiplnění, jež dostane emitent poukázky na začátku
řetězce. Pokud by marže (nebo ziskové rozpětí) nebyly
řádně zaúčtovány, projevil by se nesoulad mezi DPH (na výstupu)
emitenta a DPH (na vstupu) zákazníka, který je případně osobou
povinnou k dani s právem na odpočet a očekává fakturu. Situace tohoto typu jsou běžné při
distribuci předplacených telekomunikačních poukázek. S cílem toto vyřešit se navrhuje, aby byl
zaveden pojem „nominální hodnota“, tj. konstantní hodnota stanovená emitentem
víceúčelové poukázky na počátku, a aby se každý pozitivní rozdíl mezi
touto nominální hodnotou a cenou zaplacenou distributorem víceúčelové
poukázky považoval za protiplnění za distribuční službu. Distributor
(D1) poskytuje (zdaněnou) distribuční službu emitentovi (I). Následní
distributoři (D2) poskytují podobnou distribuční službu
předchozímu distributorovi (který jim prodal víceúčelové poukázky). Toto lze znázornit takto: V tomto případě prodává společnost
I (poskytovatel telekomunikačních služeb) víceúčelovou poukázku v
nominální hodnotě 100 EUR distributorovi (D1). D1 zaplatí emitentovi 80
EUR. Rozdíl mezi nominální hodnotou a zaplacenou cenou činí 20 EUR. Tato
částka je považována za protiplnění (včetně DPH) za
distribuční službu poskytnutou distributorem poskytovateli
telekomunikačních služeb. D1 vystaví fakturu společnosti I, kde
vykáže náklady na distribuční službu a uplatněnou daň. Za
předpokladu, že sazba DPH činí 25 %, bude distribuční služba za
16 EUR a DPH ve výši 4 EUR. D1 poté prodá víceúčelovou poukázku
dalšímu distributorovi D2 za 90 EUR. V tomto případě D2
poskytuje distribuční službu distributorovi D1 a vydá fakturu, která
odpovídá rozdílu mezi nominální hodnotou (100 EUR) a zaplacenou částkou
(90 EUR). To znamená 8 EUR za službu plus 2 EUR jako DPH. D2 následně prodá poukázku konečnému
zákazníku (C) za 100 EUR. Zákazník C použije poukázku (předplacený
kredit), aby obdržel telekomunikační nebo jinou službu od společnosti
I. Pokud to je pro obchodní účely, zákazník C (osoba povinná k dani) by
obdržel fakturu od společnosti I na 100 EUR včetně DPH. V souvislosti s prodejem víceúčelové
poukázky v distribučním řetězci se na žádném stupni nevydává
faktura s DPH. Pokud jde o poskytovatele telekomunikačních
služeb a emitenta víceúčelové poukázky (společnost I), poskytne
službu do hodnoty 80 EUR s DPH na výstupu ve výši 20 EUR (pro ilustraci
předpokládáme konstantní sazbu DPH ve výši 25 %). Společnost I bude
mít náklady na distribuci ve výši 16 EUR (plus DPH na vstupu ve výši 4 EUR) na
to, aby se víceúčelová poukázka dostala ke konečnému zákazníkovi. Neutralita
bezplatných slevových kuponů (čl. 25 písm. e) a článek 74c) Slevové kupony, které jsou k dispozici
zdarma, opravňují držitele ke slevě při uplatnění kuponu na
dodání určitého zboží nebo poskytnutí určité služby. Pokud je emitent
a dodavatel stejná osoba, základ daně u těchto dodání se sníží o
hodnotu slevy (bez zahrnuté DPH). Proto zákazník, který kupuje výrobek za 100
EUR, zaplatí pouze 95 EUR, jestliže použije slevový kupon v hodnotě
5 EUR. V
praxi často procházejí položky, na které se vztahují slevové kupony,
rukama několika osob povinných k dani (jako jsou např.
velkoobchodníci, distributoři a maloobchodní prodejci), než se dostanou ke
konečnému zákazníkovi. Sleva je často uhrazena emitentem (např.
výrobcem) dodavateli (například maloobchodníkovi). Může se dokonce
stát, že zákazník zaplatí běžnou cenu, ale zpětně od emitenta
obdrží úhradu v hotovosti (nebo „rabat“). Tady vznikají potíže týkající se
stanovení správného zdanění. Dnes, na základě ustálené judikatury
Soudního dvora Evropské unie[5],
si původní emitent (velkoobchodník nebo výrobce) může odečíst
úhradu pro dodavatele z ceny původního prodeje zboží, na které se
kupon vztahuje. Aby se předešlo daňové ztrátě (následující osoby
povinné k dani v řetězci nemusí opravovat svou daň na
vstupu), na náhradu výrobce dodavateli se pohlíží jako na platbu třetí
strany, o kterou se musí zvýšit základ daně (s výjimkou zahrnuté DPH) na
faktuře vystavené dodavatelem zákazníkovi. Proto ve výše uvedeném
příkladě vystaví dodavatel zákazníkovi fakturu na 100 EUR
(včetně DPH), i když zákazník zaplatil pouze 95 EUR. Problémy ovšem stále vznikají, pokud je
zapotřebí tyto úpravy provést v distribučním řetězci (to je
složité a podniky čelí nesrovnalostem při účtování DPH a
v oblasti pravidel pro dokumentaci) nebo tam, kde je poukázka čerpána
v jiném členském státě, než ve kterém byla vydána. Neexistuje
jednoduché řešení konfliktu mezi nárokem zákazníka na odpočet (pokud
poukázku využije osoba povinná k dani na zboží nebo službu, které budou použity
pro její ekonomickou činnost) a snížením základu daně pro výrobce.
Kromě toho judikatura není schopna řešit situaci, kdy náhradu neplatí
emitent poukázky. Proto se navrhuje odpovídající změna
stávající situace. Namísto toho, aby náhrada představovala platbu
třetí strany, je třeba na ni pohlížet jako na protiplnění
(včetně DPH) za poskytnutí dodavatelské služby. Výrobce (který vydává
poukázku) si namísto snížení základu daně u prvního prodeje odčítá
daň na vstupu u dodavatelské služby poskytnuté dodavatelem. Při předložení bezplatného kuponu na
slevu na dodání zboží nebo poskytnutí služby bude výsledná cena snížena o jeho
nominální hodnotu, což poté sníží základ daně u dodání. Tento základ
daně (plus DPH) je cenou, kterou zákazník ve skutečnosti zaplatil. Ve
výše uvedeném příkladu to znamená, že dodavatel vystaví fakturu na 95 EUR
(včetně DPH). Zákazník si nikdy nemůže odečíst vyšší než odpovídající
DPH a neutralita je zachována. Toto lze znázornit takto: Společnost M, výrobce, prodává zboží
velkoobchodníkovi W1 za 70 EUR. W1 následně toto zboží prodává W2 za 80
EUR, který ho obratem zase prodává maloobchodníkovi R za 90 EUR (všechny údaje
včetně DPH). Maloobchodník R nakonec zboží prodá
konečnému zákazníkovi C za 100 EUR. Mezitím společnost M, aby podpořila
prodej, distribuuje v novinách bezplatné slevové kupony, které opravňují
ke slevě 5 EUR, a jeden z nich vlastní konečný zákazník C, když
nakupuje. Maloobchodník to považuje jen za částečnou platbu a požádá
společnost M o náhradu. Dnes si může společnost M o tuto
náhradu snížit základ daně u dodání pro W1. Provádět tuto úpravu
v distribučním řetězci se však považuje za nepraktické a
Soudní dvůr Evropské unie navrhl, aby se s touto částkou ve výši 5
EUR zacházelo jako s platbou třetí strany. To je však nedokonalé
řešení, které vede k daňové ztrátě, pokud je C osoba povinná k
dani (s nárokem na odpočet daně na vstupu) nebo pokud dodavatelský
řetězec zahrnuje více než jeden členský stát (s nulovou sazbou
za plnění uvnitř EU). Pro řešení uvedeného se navrhuje nové
písmeno e) k článku 25, kde se částka 5 EUR považuje za
dodavatelskou službu, na kterou maloobchodník R vystaví fakturu
společnosti M (5 EUR včetně DPH). Společnost M již
neupravuje základ daně původního dodání a konečný zákazník C,
který ve skutečnosti zaplatil 95 EUR, obdrží fakturu na tuto částku
(všechny ceny včetně DPH).
Konzultace se zúčastněnými stranami
Problematika uplatnění DPH u poukázek
byla projednávána na seminářích Fiscalis v roce 2002 a 2006 se zástupci
daňových orgánů členských států. Poté v roce 2006
následovala veřejná konzultace, jejíž výsledky lze nalézt na této
internetové stránce: http://ec.europa.eu/taxation_customs/common/consultations/tax/article_2992_en.htm. Většina příspěvků došla k
závěru, že problémy lze do velké míry přičíst různým
uplatněním pravidel o DPH ze strany členských států, což
způsobuje konkrétní problémy u operací uvnitř EU. Harmonizovaný
výklad stávajících pravidel je nezbytný a podle názoru respondentů si to
pravděpodobně vyžaduje změny primárních právních
předpisů. Právní definice poukázek pro účely DPH byla
obecně považována za nezbytnou. Vývoj v oblasti univerzálního použití
poukázek znamená, že dělicí čára ohraničující běžné
prostředky pro placení není vždy jasná nebo jednotná. Výsledkem byla
široká shoda na tom, že neutralita zacházení se systémy majícími stejné funkce
si vyžaduje pozornost.
Posouzení dopadů
Zjištěné problémy, které se tato
iniciativa snaží řešit, jsou způsobeny nedostatky v právních
předpisech, které nezohledňují nedávný aktuální obchodní vývoj. K tomuto návrhu je připojeno
posouzení dopadů. Dospívá k závěru, že jediným realistickým
způsobem, jak vyřešit zjištěné nedostatky, je modernizace
směrnice o DPH pomocí vložení nových ustanovení, která se zabývají
poukázkami. Byly zvažovány dvě další varianty
řešení: žádné opatření a právně nevynutitelné předpisy.
V prvním případě by to znamenalo ponechat problémy
k řešení členským státům. Členské státy mohly zavést
ad hoc řešení nebo se obrátit o radu na Soudní dvůr Evropské unie.
Příkladem druhé varianty by mohlo být vydání pokynů. Avšak žádná z
těchto variant by nezajistila právní jistotu nebo právní akt, kterým se
mění stávající pravidla o DPH. Zjištěné nedostatky, zejména
neexistence pokynů ve směrnici o DPH, které by zajistily jednotný
přístup ze strany členských států, jsou zvláště
politováníhodné v daňové oblasti, kde se právní jistotě přikládá
zvláštní důležitost. Uskutečněná studie, kterou
realizovala společnost Deloitte, je připojena jako příloha
k posouzení dopadů. Potvrzuje ekonomické odůvodnění
přípravy tohoto legislativního návrhu, zejména skutečných a potenciálních
důsledků vyplývajících z nesouladu mezi členskými státy.
Rovněž potvrzuje, že poukázky v rámci předplacených
telekomunikačních služeb jsou zdaleka nejdůležitější kategorií
poukázek a jejich zdaňování je velmi rozdílné. To může vést k
vyhýbání se daňovým povinnostem, narušení hospodářské soutěže
nebo dokonce ke snížení přitažlivosti ekonomického využívání z důvodu
daňové nejistoty.
Právní stránka návrhu
Návrh obsahuje několik změn
směrnice o DPH s cílem jasně definovat různé druhy poukázek a
harmonizovat u nich uplatňování DPH. Vychází ze článku 113 Smlouvy o
fungování Evropské unie (SFEU). Zásada subsidiarity Navrhované změny jsou potřebné za
účelem vyjasnění a harmonizace pravidel o uplatňování DPH u
poukázek. Tohoto cíle nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni
členských států. Za prvé příslušná pravidla o DPH jsou
uvedena ve směrnici o DPH. Tato pravidla lze změnit pouze
prostřednictvím legislativního procesu v EU. Za druhé opatření pouze na úrovni
členských států by nemohla zaručit jednotné uplatňování DPH
z důvodu možnosti odlišného výkladu pravidel. Stávající právní
předpisy nejsou jasné a jejich rozdílné uplatňování členskými
státy je hlavním důvodem vyskytujících se problémů. Vysvětlení
uplatňování DPH u zdanitelného zboží nebo služby dodaných na základě
poukázek si vyžaduje změnu směrnice o DPH. Oblast působnosti návrhu se omezuje na
to, čeho lze dosáhnout pouze pomocí právních předpisů EU.
Směrnice je proto v souladu se zásadou subsidiarity. Zásada proporcionality V souvislosti se zjištěnými problémy
jsou změny směrnice 2006/112/ES nezbytné a měly by přinést
řešení, která by mohla splnit dané cíle. Tato řešení
přispějí k dosažení daňové neutrality, snížení nákladů na
plnění požadavků a odstranění rizika dvojího zdanění, aby
ekonomické subjekty mohly efektivněji alokovat zdroje. Jasná pravidla
vytvářející rovné podmínky sníží prostor pro možné vyhýbání se
daňovým povinnostem a vytvářejí právní jistotu jak pro daňové
poplatníky, tak pro daňové správy. Návrh je tedy v souladu se zásadou
proporcionality. Zjednodušení Návrh umožňuje zjednodušení pomocí
kategorizace a jasného vymezení různých druhů poukázek, sjednocením
uplatňování DPH pro každý druh poukázky a zvýšením neutrality u slevových
kuponů. Volba nástrojů Navrhovaným nástrojem je směrnice. Žádné
jiné prostředky by nebyly přiměřené, protože
uplatňování DPH u poukázek se týká několika článků
směrnice o DPH. Cílů stanovených výše lze proto dosáhnout pouze
pozměňující směrnicí. Srovnávací tabulka Po členských státech se požaduje, aby
Komisi sdělily znění vnitrostátních předpisů, kterými se
směrnice provádí, jakož i jeden nebo více dokumentů, které
vysvětlují vztah mezi prvky této směrnice a odpovídajícími
částmi nástrojů k provedení do vnitrostátního práva. S ohledem na
tuto směrnici je požadavek na takové dokumenty oprávněný a
přiměřený, protože pomůže zajistit, aby si daňoví
poplatníci byli jasně vědomi svých práv a povinností při
plnění, která obsahují poukázky, a to zejména v případech, kdy se
jedná o operace uvnitř EU. 4. ROZPOČTOVÉ
DŮSLEDKY Návrh nemá žádné důsledky pro
rozpočet Evropské unie. 5. PODROBNÉ VYSVĚTLENÍ
NÁVRHU Článek 25 Písmeno d) Uplatňování DPH u veškerých marží nebo
poplatků stanovených nebo obdržených distributorem by při postupu
víceúčelové poukázky v distribučním řetězci mělo být
jasné a jednotné. Za tímto účelem by mělo být konkrétně uvedeno,
že se jedná o zdanitelné poskytnutí služby. Písmeno e) Cílem písmene e) je zajistit, že v
případě, kdy je poukázka opravňující ke slevě nebo rabatu
vydána bezplatně a je čerpána u osoby povinné k dani jiné, než je
emitent, jež dostává od emitenta náhradu, potom je tuto operaci nutno považovat
za poskytnutí služby dodavatelem emitentovi. To zajistí, že základ daně
plus DPH na faktuře vystavené dodavatelem bude odpovídat částce
skutečně zaplacené zákazníkem/osobou povinnou k dani. Článek 28 Tento článek
se mění tak, aby nedocházelo k přílišné administrativní zátěži
v řetězci plnění, která obsahují víceúčelové poukázky. Víceúčelové
poukázky nejsou zdaňovány, pokud mění držitele, ale až při
čerpání. Bez tohoto vysvětlení existuje riziko, že pokud je poukázka
čerpána a je známa sazba DPH, mohla by se objevit potřeba provést
odpovídající úpravy na všech předcházejících stupních distribučního
řetězce (na sazbu použitelnou na čerpané zboží nebo službu). Taková pozdní a
retrospektivní úprava DPH by byla nadměrně obtížná a odrazovala by od
podnikání, aniž by skutečně vznikaly jakékoli nové daňové
příjmy (za předpokladu, že daň na vstupu se na každém stupni
vrátí). Aby k tomu nedošlo, daň by neměla být uplatňována na
dodání poukázky v řetězci, ale pouze na konečné plnění
při čerpání. Toto ustanovení je
nutné vykládat společně s ustanovením článku 25, kde je uvedeno,
že marže za distribuci víceúčelových poukázek se zdaňuje
samostatně jako nezávislá služba. Důsledkem těchto dvou
ustanovení je, že dané zboží nebo služba, ke kterým poukázka opravňuje,
jsou zdaňovány v době čerpání, tj. na správném místě a ve
správný čas, zatímco marže distributora je zdaněna jako služba
pokaždé, když je poskytnuta, tj. pokaždé, když víceúčelová poukázka
změní držitele. Článek 30a Jak bylo vysvětleno výše, tento
článek definuje poukázky a stanoví omezení jejich funkcí za účelem
rozlišení poukázek od obecnějších prostředků pro placení. Rozdíl
mezi jednoúčelovými a víceúčelovými poukázkami spočívá v tom,
zda je možné je zdanit s dostatečnou jistotou při vydání nebo
zda je nutné počkat až na dodání výrobků nebo poskytnutí služby.
V případě jednoúčelových poukázek by určitě
měla být známa totožnost strany, která na sebe převzala povinnost
dodat, co je uvedeno na poukázce. Poukázky vydané jinak než za úplatu mají
zvláštní důsledky pro DPH, které jsou řešeny odděleně. Článek 30b Tento článek stanoví, že pokud je
poukázka spojena s nárokem na dodání zboží nebo poskytnutí služby, poskytnutí
tohoto nároku a následné dodání zboží nebo poskytnutí služby jsou spojeny a
považují se za jediné plnění. Vzhledem k tomu, že zdanění tohoto
jediného plnění musí být stejné jako to, které by se uplatnilo na zboží
nebo službu, které nebyly dodány nebo poskytnuty na základě použití
poukázky, místo dodání a uplatněná sazba by se měly určit podle
dodaného zboží nebo poskytnuté služby. Z tohoto článku rovněž
vyplývá, že víceúčelové poukázky jsou zdaňovány při
čerpání. Jednoúčelové poukázky jsou zdaňovány při prodeji
(viz článek 65). Aby nedošlo k nedorozumění, je
rovněž nutné zajistit, aby použití poukázky v plnění, které spadá pod
zvláštní režim pro cestovní agentury, nebylo v rozporu s pravidly uvedeného
režimu. Článek 65 Odstavec, který se
vkládá k tomuto článku, se zabývá daňovou povinností týkající se
jednoúčelových poukázek. Podobně jako u plateb na účet,
povinnost odvést daň zde vzniká po obdržení platby a z obdržené
částky. Článek 66 Tento článek
se mění tak, aby se zabránilo tomu, že se členské státy
v případě jednoúčelových poukázek odchýlí od článku
65. Jinak by se daňová povinnost týkající se jednoúčelových poukázek
stále ještě mohla mezi členskými státy lišit, a to by vedlo ke
dvojímu zdanění nebo nezdanění. Článek 74a Tento článek
se zabývá základem daně u dodání, která obsahují víceúčelové
poukázky, včetně případu, kdy je víceúčelová poukázka
čerpána částečně. Rovněž zavádí pojem „nominální
hodnota“, která je rozhodující při sestavování pořadí ve
zdanění, zejména pro operace uvnitř EU, protože zajišťuje, že
hodnota víceúčelové poukázky je od začátku do konce
distribučního řetězce konstantní. Nominální hodnota je definována (v čl.
74a odst. 2) jako vše, co emitent za poukázku obdržel nebo obdrží. Tato úprava
je nutná, aby zohlednila hodnotu distribuční služby poskytované
distributorem (buď komitentem, nebo komisionářem) víceúčelové
poukázky v prodejním řetězci. Marže distributora se považuje za
protiplnění (včetně hodnoty DPH) za zdanitelné poskytnutí
distribuční služby (viz článek 25). Nominální hodnota víceúčelové poukázky je
částka včetně DPH. Výše zahrnuté DPH bude známa až při
čerpání, kdy bude možné na základě sazby DPH uplatňované na
zboží a služby, které mají být čerpány, rozdělit nominální hodnotu
mezi částku DPH a základ daně. Jestliže zákazník zaplatil více, než činí
nominální hodnota, znamená to, že si distributor účtoval marži a zákazník
by pak měl právo na samostatnou fakturu ve výši tohoto rozdílu (který se
samozřejmě neodrazí na faktuře za dodání). Jestliže zákazník
zaplatil méně, než činí nominální hodnota, může to znamenat, že
distributor utrpěl ztrátu, ale protiplnění, které obdržel emitent, se
v žádném případě nemění. Článek 74b Tento článek stanoví výpočet marže
distributora v případě dodání, která obsahují víceúčelové
poukázky. V tomto ohledu je základ daně poskytnuté distribuční služby
vyrovnávací hodnotou – vypočítanou jako rozdíl mezi nominální hodnotou
víceúčelové poukázky a skutečnou částkou zaplacenou nabyvatelem. Celková výše daně je u distribuční
služby konstantní bez ohledu na počet stran v prodejním řetězci.
Celková výše daně u distribuční služby je v případě
zapojení více než jednoho distributora rozdělena mezi distributory (viz
příklad distribuce víceúčelové poukázky). Článek 74c Protože bezplatný slevový kupon se již
nepovažuje za platbu třetí strany za dodání zboží nebo poskytnutí služby,
je nutné vyjasnit sledování a měření základu daně u dodavatelské
služby zavedené písmenem e) článku 25. Článek 169 Odstavec obsažený v tomto článku
zajišťuje jednotnost nároku na odpočet daně. Pokud emitent víceučelové poukázky
umožňuje čerpání poukázky v rámci zdanitelných plnění,
článek 168 stanoví, že si může odečíst DPH splatnou nebo
odvedenou ve vztahu k vydání uvedené poukázky. Aby byly zajištěny rovné
podmínky v případě, že víceúčelové poukázky lze čerpat
v rámci plnění, která vedou k nároku na odpočet daně u
někoho jiného, než je emitent, mělo by být jasně stanoveno, že
emitent má stále nárok na odpočet DPH, která je splatná nebo byla odvedena
v souvislosti s náklady na vydání poukázky. Ty by mohly zahrnovat
náklady na tisk nebo kódování. Toto ustanovení je zapotřebí, pokud
čerpání víceúčelové poukázky umožňuje někdo jiný než
emitent. Následná úhrada ze strany emitenta tomuto dodavateli je mimo oblast
působnosti. Pokud by takové ustanovení neexistovalo, emitent by již dále
neměl nárok na odpočet daně. Článek 193 Odstavec, který se vkládá do tohoto
článku, objasňuje, že je to vždy osoba, u níž se víceúčelová
poukázka čerpá, která uskutečňuje zdanitelné dodání zboží nebo
poskytnutí služby, a je tedy osobou povinnou odvést daň. To je
důležité, pokud emitent poukázky a tato osoba nejsou totožná osoba. Pouze
osoba, u níž se víceúčelová poukázka čerpá, ví, co bylo dodáno a kde
a kdy k dodání došlo. Článek 272 Cílem změny tohoto článku je
zajistit, aby informace o přeshraničním poskytování služeb,
včetně těch, které souvisejí s kupony, obdržely všechny
členské státy, v nichž je daň splatná, aby bylo zabezpečeno, že
na jejich území je možné daň správně vyměřit a vybrat.
Zejména povinnosti osob povinných k dani, které mají být registrovány k
DPH a vyplňovat souhrnná hlášení, by se měly ve všech členských
státech uplatňovat jednotně. 2012/0102 (CNS) Návrh SMĚRNICE RADY, kterou se mění směrnice 2006/112/ES
o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o
zdanění poukázek RADA EVROPSKÉ UNIE, s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské
unie, a zejména na článek 113 této smlouvy, s ohledem na návrh Evropské komise, po postoupení návrhu legislativního aktu
vnitrostátním parlamentům, s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu[6], s ohledem na stanovisko Evropského
hospodářského a sociálního výboru[7],
v souladu se zvláštním legislativním
postupem, vzhledem k těmto důvodům: (1) Směrnice Rady
2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z
přidané hodnoty[8]
(DPH) stanoví pravidla týkající se času a místa dodání zboží a poskytnutí
služby, základu daně, vzniku daňové povinnosti a nároku na
odpočet daně. Tato pravidla však nejsou dostatečně jasná a
komplexní, aby zajistila jednotnost při zdanění plnění, která
obsahují poukázky, v rozsahu, který by neměl nežádoucí důsledky pro
řádné fungování vnitřního trhu. (2) S cílem zajistit
určité a jednotné zdanění a zabránit nesrovnalostem, narušení
hospodářské soutěže, dvojímu zdanění nebo nezdanění a
snížit riziko vyhýbání se daňovým povinnostem je třeba pro
uplatňování DPH u poukázek přijmout zvláštní pravidla. (3) Aby bylo jasně
stanoveno, co je pro účely DPH poukázka, a poukázky byly odlišeny od
platebních prostředků, je nezbytné definovat poukázky, které mohou
mít fyzickou nebo elektronickou podobu a rozpoznat jejich základní znaky,
zejména charakter nároku spojeného s poukázkou a povinnosti, které na sebe
převzal emitent poukázky. (4) Uplatňování DPH u
plnění, která obsahují poukázky, závisí na konkrétních vlastnostech
poukázky. Proto je nutné rozlišovat mezi různými druhy poukázek a rozdíly
musí být stanoveny v právních předpisech Unie. (5) Právo obdržet zboží nebo
službu nebo získat slevu je svázáno s charakterem poukázky. Toto právo
může přecházet z jedné osoby na druhou, než je nakonec poukázka
čerpána. S cílem zamezit dvojímu zdanění tam, kde by služba
spojená s takovým právem mohla být zdaněna, je třeba stanovit,
že postoupení tohoto práva a čerpání zboží nebo služby by měly být
považovány za jediné plnění. (6) Dodání zboží nebo poskytnutí
služby může obsahovat přímou platbu nebo být spojeno s poukázkou. K
zajištění neutrality ve zdanění těchto plnění by měla
být daň v rámci jediného plnění určena na základě
zboží, které se dodává, nebo služby, která se poskytuje, v souvislosti s
poukázkou. (7) Zvláštní režim pro cestovní
agentury stanoví zdanění v členském státě, v němž má
cestovní agentura sídlo. Aby se zabránilo změně místa zdanění,
mělo by být stanoveno, že na zboží nebo službu dodávané na základě
poukázky se nadále vztahuje tento režim. (8) Poukázky jsou často
distribuovány prostřednictvím zástupce nebo procházejí distribučním
řetězcem, který je založen na nákupu a následném prodeji. Pro
zachování neutrality je nezbytné, aby výše DPH, která má být zaplacena za zboží
nebo službu dodávané výměnou za poukázku, zůstala nedotčena. K
zajištění tohoto by hodnota víceúčelových poukázek měla být
stanovena při vydání. (9) Pokud poukázky distribuují
osoby povinné k dani jednající vlastním jménem, avšak na účet jiné
osoby, bude se mít za to, že osoba povinná k dani sama poukázky obdržela a
dodala. Pokud by distribuce zahrnovala víceúčelové poukázky, u nichž
dochází ke zdanění až při čerpání poukázky, vedlo by to k
úpravám na všech stupních distribučního řetězce a znamenalo by
to malý nebo žádný nový daňový příjem. Aby se zabránilo nadměrné
administrativní zátěži, osoba povinná k dani distribuující takové poukázky
by neměla být brána jako osoba, která sama poukázku obdržela a dodala. (10) Je nezbytné vyjasnit, jak
zdaňovat plnění spojená s distribucí víceúčelových poukázek.
Pokud jsou takové poukázky zakoupeny pod svou hodnotou za účelem dalšího
prodeje za vyšší cenu, distribuční služba by měla být zdaněna na
základě marže osoby povinné k dani. (11) Poukázky se mohou týkat i
přeshraničního dodání zboží nebo poskytnutí služby. Pokud by se
daňové povinnosti v jednotlivých členských státech lišily, mohlo by
to vést k dvojímu zdanění nebo nezdanění. S cílem zabránit takové
situaci by neměla být povolena žádná odchylka od pravidla, podle
něhož daňová povinnost vzniká dodáním zboží nebo poskytnutím služby. (12) Pokud je platba provedena na
účet před dodáním, je však daň splatná z obdržené
částky. Je třeba jasně stanovit, že toto se rovněž týká
plateb za poukázky, na jejichž základě vzniká právo na dodání zboží nebo
poskytnutí služby, kdy jsou místo a výše zdanění známy (jednoúčelové
poukázky). V případě jiných poukázek (víceúčelové poukázky) by daňová
povinnost měla vzniknout pouze při čerpání poukázky. (13) Některé poukázky
umožňují slevy na dodání zboží nebo poskytnutí služby. Vzhledem k tomu, že
snížení ceny se používá hlavně k propagaci zboží a služeb emitenta
poukázky, je vhodné stanovit, aby umožnění čerpání poukázky
dodavatelem zboží nebo služby představovalo službu, kterou poskytl
emitentovi. (14) V zájmu dodržení zásady
neutrality, pokud je snížení ceny zboží a služby garantováno na základě
poukázky, měl by základ daně propagační služby poskytnuté
dodavatelem emitentu poukázky zahrnovat získanou náhradu. (15) Pokud jsou zboží nebo služba
dodané na základě čerpání poukázky zdaněny, má osoba povinná k
dani nárok na odpočet DPH u výdajů vynaložených v souvislosti
s vydáním poukázky. Mělo by být vyjasněno, že tato daň je
odpočitatelná, a to i v případě, že toto zboží nebo služby
dodává někdo jiný než emitent poukázky. (16) Při vydání, distribuci a
čerpání poukázky může hrát určitou úlohu několik osob
povinných k dani, ale v případě víceúčelové poukázky pouze ten,
u koho byla poukázka čerpána, ví, co bylo dodáno, kdy a kde. S cílem
zajistit, aby odvedená výše DPH byla správná, by měl být dodavatel ve
všech případech osobou povinnou odvést daň daňovým
úřadům, pokud jde o zboží nebo službu, jež jsou nakonec dodány nebo
poskytnuty. (17) Pokud distribuce nebo
čerpání poukázky samo o sobě představuje samostatné dodání
služby, které se liší od zboží nebo služby získaných na základě poukázky,
a uvedené dodání je přeshraniční, je důležité, aby povinnosti k
DPH byly splněny, aby se zajistilo správné uplatňování a výběr
splatné daně. (18) Vzhledem k tomu, že cílů
opatření, které má být přijato, pokud jde o zjednodušení, modernizaci
a harmonizaci pravidel o dani z přidané hodnoty týkajících se poukázek,
nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a
proto jich může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie
přijímat opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v
článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality
stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice
rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedených cílů. (19) Členské státy se v
souladu se Společným politickým prohlášením ze dne 28. září 2011
členských států a Komise o informativních dokumentech[9] zavázaly, že v odůvodněných
případech doplní oznámení o opatřeních přijatých za účelem
provedení směrnice ve vnitrostátním právu o jeden či více
dokumentů s informacemi o vztahu mezi jednotlivými složkami směrnice
a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých za
účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu. Ve
vztahu k této směrnici považuje zákonodárce předložení těchto
dokumentů za odůvodněné. (20) Směrnice 2006/112/ES by
proto měla být odpovídajícím způsobem změněna, PŘIJALA TUTO SMĚRNICI: Článek 1 Směrnice 2006/112/ES se mění takto: 1) V článku 25 se
doplňují nová písmena d) a e), která znějí: „d) distribuci víceúčelové poukázky
osobou povinnou k dani, jinou než je emitent poukázky, pokud je jí poukázka
poskytnuta za cenu nižší, než je nominální hodnota, emitentem poukázky nebo
jinou osobou povinnou k dani, která jedná vlastním jménem; e) Umožnění čerpání bezplatného
slevového kuponu, pokud osoba povinná k dani, jež dodává zboží nebo
poskytuje službu, na které se kupon vztahuje, obdrží od emitenta úplatu.“ 2) V článku 28 se doplňuje
nový odstavec, který zní: „První odstavec se však nepoužije,
pokud se osoba povinná k dani podílí na dodání víceúčelové poukázky.“ 3) V hlavě IV „Zdanitelná
plnění“ se doplňuje nová kapitola 5, která zní: „Kapitola
5 Společná
ustanovení ke kapitolám 1 a 3 Článek 30a 1. „Poukázkou“ se rozumí
nástroj, který opravňuje k dodání zboží nebo poskytnutí služby nebo
získání slevy z ceny nebo rabatu, pokud jde o dodání zboží nebo poskytnutí
služby, a u něhož existuje odpovídající povinnost toto právo naplnit. „Jednoúčelovou poukázkou“ se
rozumí poukázka, která opravňuje k dodání zboží nebo poskytnutí
služby, kdy totožnost dodavatele, místo dodání a použitelná sazba DPH jsou pro
toto zboží nebo službu známy v době vydání poukázky. „Víceúčelovou poukázkou“ se
rozumí jakákoli poukázka, kromě slevového kuponu nebo kuponu na rabat,
která není jednoúčelovou poukázkou. „Slevovým kuponem“ se rozumí kupon,
který opravňuje ke slevě z ceny nebo rabatu, pokud jde o dodání zboží
nebo poskytnutí služby. 2. Platební služba ve smyslu
směrnice 2007/64/ES se nepovažuje za poukázku. Článek 30b Poskytnutí poukázky, která
opravňuje k dodání zboží nebo poskytnutí služby, a následné dodání tohoto
zboží nebo služby, se považují za jediné plnění. Toto
jediné plnění se zdaní stejným způsobem, jako kdyby k dodání zboží
či poskytnutí služby došlo bez poukázky. Pokud
poukázka opravňuje k dodání zboží nebo poskytnutí služby, na něž se
vztahuje zvláštní režim pro cestovní agentury, dodání zboží nebo poskytnutí
služby se pro účely DPH řídí pravidly tohoto režimu.“ 4) Článek 65 se nahrazuje tímto: „Článek 65 Bude-li platba provedena na
účet ještě před dodáním zboží nebo poskytnutím služby,
včetně platby za jednoúčelovou poukázku, vzniká přijetím
platby z obdržené částky daňová povinnost.“ 5) V článku 66 se druhý odstavec
nahrazuje tímto: „Odchylka stanovená v prvním pododstavci se však
nepoužije, jedná-li se o platby na základě poukázky nebo poskytnutí
služby, u nichž je podle článku 196 daň povinen odvést zákazník.“ 6) Vkládají se tyto články 74a,
74b a 74c, které znějí: „Článek 74a 1 Základ daně u dodání
zboží nebo poskytnutí služby uskutečněného na základě
víceúčelové poukázky se rovná nominální hodnotě uvedené poukázky nebo
v případě dílčího čerpání té části nominální hodnoty,
která odpovídá dílčímu čerpání uvedené poukázky, snížené o hodnotu
DPH vztahující se na čerpané zboží nebo službu. 2 Nominální hodnota
víceúčelové poukázky obsahuje vše, co se považuje za protiplnění,
včetně DPH, které obdržel nebo obdrží emitent poukázky. Článek 74b U
poskytnutí distribuční služby uvedené v čl. 25 písm. d) se
základ daně rovná rozdílu mezi nominální hodnotou poukázky a zaplacenou
kupní cenou minus DPH vztahující se na poskytnutou distribuční službu. Článek 74c U poskytnutí dodavatelské služby
uvedené v čl. 25 písm. e) se základ daně rovná snížení ceny, které
bylo poskytnuto zákazníkovi a uhrazeno emitentem, minus DPH vztahující se na
poskytnutou dodavatelskou službu.“ 7) V článku 169 se doplňuje
nové písmeno d), které zní: „d) plnění spojených s platbou
úplaty emitenta poukázky osobě povinné k dani, jež dodává zboží nebo
poskytuje službu, na které se poukázka vztahuje, pokud zakládají nárok na
odpočet u dodaného zboží nebo poskytnuté služby.“ 8) V článku 193 se doplňuje
tento odstavec: „Pokud
jediné plnění, jak je uvedeno v článku 30b, spočívá v dodání
víceúčelové poukázky a následném dodání zboží nebo poskytnutí služby,
pohlíží se na dodavatele jako na toho, kdo uskutečnil zdanitelné
plnění.“ 9) Článek 272 se mění takto: a) v odstavci 1 se písmeno b)
nahrazuje tímto: „b) osoby povinné k dani, které
neuskutečňují žádné z plnění: i) uvedených v článcích 20, 21, 22,
33, 36, 138 a 141; ii) uvedených v článku 44, avšak pouze
v případě, kdy podle článku 196 je daň povinen odvést
zákazník;“ b) odstavec 2 se nahrazuje tímto:
„2. Využijí-li členské státy možnost stanovenou v odst. 1 prvním
pododstavci písm. d) nebo e), přijmou opatření nezbytná k tomu,
aby bylo zajištěno správné uplatňování přechodného režimu
zdanění u plnění uskutečněných uvnitř
Společenství.“ Článek 2
1. Členské státy
přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro
dosažení souladu s touto směrnicí do 1. ledna 2014. Komisi neprodleně
sdělí jejich znění. Použijí tyto předpisy ode dne 1. ledna 2015. Tyto předpisy
přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici
nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním
vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy. 2. Členské státy sdělí
Komisi znění hlavních vnitrostátních právních předpisů, které
přijmou v oblasti působnosti této směrnice. Článek 3 Tato směrnice vstupuje v platnost
dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie. Článek 4 Tato směrnice je určena
členským státům. V Bruselu dne Za Radu předseda [1] Šestá směrnice
Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních
předpisů členských států týkajících se daní z obratu –
Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ
daně (Úř. věst. L 145, 13.6.1977, s. 1) (dále jen „šestá
směrnice o DPH“). [2] Směrnice
Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z
přidané hodnoty (Úř. věst. L 347, 2006, s. 1) (dále jen
„směrnice o DPH“), která od 1. ledna 2007 nahradila šestou směrnici o
DPH. [3] Předplacené
telefonní kredity jsou nejběžnějším druhem poukázky. Ekonomická
studie, jež je přílohou posouzení dopadů, odhaduje, že celková
hodnota předplacených kreditů do mobilních telefonů činila
v roce 2008 v EU 38 miliard EUR. [4] Různé
přístupy k okamžiku zdanění poukázek jsou uvedeny v posouzení
dopadů, jež je připojeno k tomuto návrhu. [5] Rozsudek
Soudního dvora ve věci Elida Gibbs Ltd v. Commissioners of Customs and
Excise, C-317/94, Sb. rozh. 1996, I-5339; Rozsudek Soudního dvora ve
věci Komise Evropských společenství v. Spolková republika Německo,
C-427/98, Sb. rozh. 2002, I-8315. [6] Úř.
věst. C, , s. . [7] Úř.
věst. C, , s. . [8] Úř.
věst. L 347, 11.12.2006, s. 1. [9] Úř.
věst. C 369, 17.12.2011, s. 14.