Accept Refuse

EUR-Lex Access to European Union law

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 52012IP0371

Práva cestujících ve všech druzích dopravy Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. října 2012 o právech cestujících ve všech druzích dopravy (2012/2067(INI))

OJ C 68E , 7.3.2014, p. 21–30 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

In force

7.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 68/21


Úterý, 23. října 2012
Práva cestujících ve všech druzích dopravy

P7_TA(2012)0371

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. října 2012 o právech cestujících ve všech druzích dopravy (2012/2067(INI))

2014/C 68 E/04

Evropský parlament,

s ohledem na část třetí hlavu IV Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) týkající se volného pohybu osob,

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě nazvané „Evropská vize pro cestující: sdělení o právech cestujících ve všech druzích dopravy“ (COM(2011)0898),

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 23. května 2012 (1),

s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením,

s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2009 o náhradách pro cestující v případě úpadku letecké společnosti (2),

s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2011 o mobilitě a začlenění osob se zdravotním postižením a o Evropské strategii pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010–2020 (3),

s ohledem na své usnesení ze dne 29. března 2012 o fungování a uplatňování nabytých práv osob v letecké dopravě (4),

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch a stanovisko Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A7-0287/2012),

A.

vzhledem k tomu, že v roce 2001 Komise stanovila v bílé knize příslušné cíle a že následně byl vypracován rozsáhlý balíček práv cestujících ze zemí EU pro všechny druhy dopravy, tedy pro leteckou, železniční, vodní a silniční dopravu, který cestujícím zaručuje minimální ochranu a současně přispívá k rovným podmínkám hospodářské soutěže pro dopravce;

B.

vzhledem k tomu, že však některá tato práva cestujících stále nejsou plně prováděna všemi dopravci a jejich dodržování není jednotně sledováno či řádně vymáháno všemi vnitrostátními orgány; vzhledem k tomu, že některé stávající právní předpisy jasně nestanovují, jaká jsou práva cestujících nebo povinnosti poskytovatelů služeb, a proto je nezbytná jejich revize; vzhledem k tomu, že mimoto cestující nemají dostatek informací o svých právech a o tom, jakou kvalitu služeb mohou očekávat, a že uplatňování a prosazování jejich nároků je často spojeno s těžkostmi;

C.

vzhledem k tomu, že toto hodnocení je rovněž potvrzeno průzkumem, jejž zpravodaj provedl mezi poslanci a zaměstnanci Evropského parlamentu;

D.

vzhledem k tomu, že se Komise svým nejnovějším sdělením a dalšími nedávnými iniciativami (přepracování nařízení (ES) č. 261/2004 o právech cestujících v letecké dopravě, směrnice o souborných službách pro cesty 90/314/EHS) snaží vyjasnit a posílit práva spotřebitelů ve všech druzích dopravy;

E.

vzhledem k tomu, že je třeba zamezit vzniku nadměrného množství administrativních překážek, jež by bránily v činnosti drobným autobusovým dopravcům ve venkovských oblastech, kteří často poskytují cenné obecně prospěšné služby v izolovaných oblastech;

F.

vzhledem k tomu, že je zásadní najít rovnováhu mezi potřebami spojenými s právy cestujících v autobusové dopravě na venkově a mezi nutností zajistit, aby takto vzniklé zatížení nebylo natolik velké, aby znemožnilo poskytování této služby v budoucnosti;

G.

vzhledem k tomu, že vysoká úroveň ochrany spotřebitele je zaručena článkem 169 Smlouvy o fungování Evropské unie a článkem 38 Listiny základních práv Evropské unie;

H.

vzhledem k tomu, že se při rezervaci jízdenek přes internet spotřebitelé stále ještě setkávají s problémy s cenovou transparentností;

Všeobecný rámec

1.

podporuje Komisi v jejím úmyslu důrazněji prosazovat platná ustanovení týkající se práv cestujících a v případě potřeby je vylepšit a vítá toto sdělení jako užitečný přehled toho, čeho bylo dosud dosaženo;

2.

zdůrazňuje, že cestující nemají pouze práva, ale také povinnosti, a že plnění těchto povinností přispívá k zajištění toho, aby vše probíhalo v zájmu jejich bezpečnosti a aniž by vznikly problémy jim nebo ostatním cestujícím, a to jak před cestou, tak během ní i po jejím skončení;

3.

je toho názoru, že společná kritéria (nediskriminace, rovné zacházení, fyzická přístupnost a přístupnost z hlediska informačních a komunikačních technologií, požadavky „univerzálního designu“, splnění přepravní smlouvy, přesné, přístupné a včasné informace před cestou, během ní i po jejím skončení, neodkladná a přiměřená pomoc v případě problémů a případné náhrady) a deset konkrétních práv cestujících, která Komise uvedla ve svém sdělení, odpovídají hlavním právům cestujících bez ohledu na použitý druh dopravy a tvoří pevný základ pro vytvoření právně vymahatelné listiny práv cestujících;

4.

poznamenává, že prioritou musí zůstat vytvoření předpokladů pro zajištění bezpečnosti a ochrany, včetně technické bezpečnosti dopravního prostředku a fyzické bezpečnosti cestujících;

5.

doporučuje Komisi, aby do svého seznamu práv cestujících zařadila právo na minimální standard kvality služeb zajišťovaný dopravci a aby stanovila jasnou definici tohoto standardu;

6.

poukazuje na to, že je nezbytné, aby se v rámci nadcházejících iniciativ v oblasti práv cestujících Komise zaměřila na to, co v důsledku fragmentovaného stavu stávajících předpisů chybí, zejména na souvislý cestovní řetězec pro všechny cestující ve všech druzích dopravy; při nadcházejícím přezkumu předpisů EU týkajících se práv cestujících (v letecké, železniční, vodní a silniční dopravě) by za hlavní prioritu mělo být pokládáno větší sblížení právních předpisů v těchto čtyřech oblastech a za tímto účelem by v nich měly být provedeny potřebné změny;

7.

vyzývá Komisi, aby pečlivě přezkoumala komplexní právní předpisy, které zamezují nejednoznačnostem a nedorozuměním, pokud jde o práva cestujících a povinnosti poskytovatelů služeb, a aby dohlížela nad jejich prováděním;

8.

zvláště se domnívá, že definice zpoždění a zrušení spojů by neměly vytvářet nerovnováhu mezi právy uplatňovanými v různých druzích dopravy;

9.

je si vědom toho, že v rámci jednotlivých druhů dopravy existují strukturální rozdíly a že jakýkoli jediný průřezový předpis o právech cestujících musí tuto skutečnost zohlednit; uznává, že takovýto předpis nelze v současnosti vypracovat, neboť dosud nevstoupily v platnost předpisy o právech cestujících ve vodní, autobusové a autokarové dopravě, ačkoli je takový předpis nutné označit za střednědobý cíl; domnívá se nicméně, že je nutný celostní přístup, který by umožnil všechna práva cestujících, mj. právo na odškodnění, náhradu jízdného a informace, integrovat do společného právního rámce, který zajistí podmínky pro spravedlivou hospodářskou soutěž v různých druzích dopravy;

10.

vyzývá proto Komisi, aby nyní vypracovala pokyny pro provádění a uplatňování práv ve všech druzích dopravy, které nepovedou ke sjednocení právních předpisů ani k oslabení práv cestujících a zohlední různé potřeby jednotlivých druhů dopravy i aspekty společné všem těmto druhům;

11.

doporučuje, aby Komise připravila společný referenční rámec v oblasti právních předpisů pro cestující, který bude obsahovat zásady, definice a vzorová pravidla právních předpisů pro cestující ve všech druzích dopravy, a vytvořila tak základ pro další konsolidaci právních předpisů pro cestující; tento společný referenční rámec by měl být vypracován po vzoru společného referenčního rámce v oblasti evropského smluvního práva;

12.

zastává názor, že práva cestujících a osobní dopravu je nutno přizpůsobit změnám v cestovních zvyklostech, a v této souvislosti upozorňuje zejména na nové problémy, s nimiž se setkávají cestující a cestovní společnosti v rámci intermodálního cestování a při používání souvisejících informačních a rezervačních systémů; zdůrazňuje, že je potřeba upravit práva cestujících a povinnosti provozovatelů mj. v oblasti souborných služeb pro cesty (5), a to tak, aby odrážely současný stav věcí, a vyzývá Komisi, aby urychleně předložila revidovaný návrh, který by přednostně napravil stávající nedostatky týkající se oblasti působnosti pravidel, prodeje souborných služeb pro cesty po internetu a nekorektních smluvních podmínek;

13.

zdůrazňuje, že je důležité, aby EU i nadále řešila práva cestujících v rámci dvoustranných i mezinárodních dohod, a to ve vztahu ke všem druhům dopravy, s cílem zlepšit ochranu cestujících za hranicemi EU;

Informace

14.

vítá rozhodnutí Komise pokračovat v informační kampani na téma práv cestujících až do roku 2014; doporučuje, aby do ní byly zapojeny vnitrostátní orgány a cestovní agentury , neboť mohou v osvětě o právech cestujících sehrát důležitou úlohu (např. poskytováním informačních materiálů cestovním kancelářím a na internetu); zastává názor, že stejnými zdroji by měly být zpřístupňovány klíčové informace, včetně informací o právech cestujících a případně i o tom, jak si vedou jednotliví provozovatelé služeb, aby je mohli cestující snadněji získat; vyzývá veřejné orgány, vnitrostátní sdružení na ochranu spotřebitele a organizace zastupující všechny cestující, aby zahájily obdobné kampaně;

15.

vyzývá k rozsáhlému šíření stručného seznamu práv společných pro všechny druhy dopravy, a to ve všech úředních jazycích EU;

16.

poukazuje na to, že cesta sjednaná mezi poskytovatelem služeb a spotřebitelem je smlouvou, která může nabýt různých podob, a že spotřebitel by proto v okamžiku sjednávání takové smlouvy měl znát veškeré její podrobnosti, přičemž by o všech následně učiněných změnách měly být zúčastněné strany včas vyrozuměny; domnívá se, že tato smlouva by měla zahrnovat informace o důležitých aspektech cesty a o právech cestujících, která lze uplatnit v případě problémů;

17.

vyzývá všechny dopravce a jiné poskytovatele služeb, aby více usilovali o poskytování úplnějších informací spotřebitelům, zejména v případě cest za hranice; domnívá se, že informace musí být snadno srozumitelné, přesné, úplné, snadno dostupné pro všechny a přístupné v různých formách a v národním jazyce, i v angličtině a že by měly obsahovat podrobnosti ohledně příslušných internetových stránek a aplikací pro smartphony a také poštovní adresy pro zasílání stížností a formuláře pro podávání stížností;

18.

dále žádá, aby byli cestující informováni o svých právech stejným způsobem, jakým jsou informováni o svých povinnostech;

19.

zdůrazňuje, že práva a povinnosti cestujících a dalších zúčastněných stran (např. provozovatelů dopravy, provozovatelů infrastruktury, osob doprovázejících osoby se zdravotním postižením), stejně jako veškeré cestovní informace, s nimiž je třeba se seznámit před započetím cesty (včetně informací umístěných na internetových stránkách), rezervační systémy, cestovní informace v reálném čase a online služby musí být cestujícím zpřístupněny ve formátech, jež jsou vhodné i pro osoby se zdravotním postižením či sníženou pohyblivostí;

20.

vyzývá dopravce, aby informace o právech cestujících uváděli na přepravních dokladech, zejména pokud jde o kontaktní údaje míst, na která se lze obrátit s žádostí o pomoc a podporu;

21.

zdůrazňuje, že v případě používání přestupního přepravního dokladu by měly být poskytovány jasné informace o tom, jaká je odpovědnost dopravců, dojde-li během cesty k poškození zavazadel, o rozdílné přípustnosti zavazadel, náhradě škody za zpoždění a pravidlech uplatňovaných mezi dopravci, ale i o odpovídajícím přesměrování v případě problémů během cesty a zmeškaných dopravních spojů, a to včetně intermodálního přesměrování;

22.

vítá skutečnost, že Komise nabízí novou aplikaci pro smartphone s informacemi o právech cestujících v několika jazycích a ve formě přístupné pro zdravotně postižené cestující; vyzývá členské státy a dopravce k tomu, aby urychlili vývoj a využívání podobných moderních technologií (jako jsou SMS a sociální sítě, videoslužby ve znakové řeči a textové služby umožňující začlenění osob neslyšících, nedoslýchavých a s poruchami řeči); vyzývá veřejné orgány, orgány zabývající se ochranou spotřebitele a organizace hájící zájmy všech cestujících, aby zahájily obdobné iniciativy; dále vyzývá Komisi k tomu, aby vždy měla na paměti situaci starších osob, které při svých cestách nejsou vždy vybaveny moderními technologiemi; domnívá se dále, že je třeba zvážit možnost zavedení bezplatného internetu na letištích, nádražích a jiných důležitých místech odjezdu s cílem umožnit širší využití těchto služeb;

23.

naléhavě žádá Komisi, aby u všech druhů dopravy podporovala využívání nových technologií, jež by se mohly uplatnit při vystavování platných palubních lístků, které si cestující mohou ponechat u sebe a nechat zkontrolovat elektronickým zařízením, čímž by se urychlily postupy pro vstup na palubu a cestování by se stalo udržitelnější z hlediska životního prostředí;

24.

doporučuje, aby na místech odjezdů či příjezdů (na letištích, nádražích, autobusových terminálech a v přístavech) byla zřízena viditelně a centrálně umístěná informační střediska a asistenční služby, dostupné jak fyzicky, tak z hlediska informačních a komunikačních technologií, jež budou disponovat dostatečným počtem zaměstnanců, kteří byli odpovídajícím způsobem vyškoleni ve věci zajištění potřeb osob se zdravotním postižením nebo se sníženou pohyblivostí, s cílem poskytnout cestujícím komplexnější pomoc v případě dopravních problémů jednotlivců nebo skupin, přičemž zvláštní pozornost je třeba věnovat těm, kteří cestují s dětmi, a osobám se zdravotním postižením nebo se sníženou pohyblivostí; doporučuje, aby byli k dispozici řádně vyškolení zaměstnanci schopní přijímat okamžitá rozhodnutí, pokud jde o přesměrování či změnu rezervace, pomoci v případě ztráty zavazadel, jejich zpožděného dodání či poškození, a řešit nároky na náhradu či proplacení; na malých a neobsazených vlakových stanicích a autobusových nádražích by měla být dostupná alternativní řešení, jako je telefonní informační linka nebo internetové stránky s příslušnými informacemi;

25.

domnívá se, že všechny dopravní společnosti musí všem cestujícím od okamžiku rezervace cesty poskytovat dostupnou a účinnou telefonickou podporu; tato podpora musí zahrnovat poskytování informací a alternativních řešení, vyskytnou-li se problémy, a v případě letecké, námořní a železniční dopravy by tato telefonická podpora v žádném případě neměla přesáhnout náklady na místní hovor;

26.

domnívá se, že by cestující ve chvíli, kdy si kupují přepravní doklady, měli být náležitě informováni o překnihování;

27.

vyzývá Komisi, aby aktualizovala všechny informační zdroje (svou internetovou stránku, dokumenty, prospekty) týkající se práv cestujících v různých druzích dopravy, přičemž je třeba přihlédnout k nejnovějším právním rozhodnutím, zejména rozhodnutím Evropského soudního dvora;

Transparentnost

28.

vyzývá Komisi, aby rozšířila povinnost informovat o standardu služeb, která již platí pro železniční společnosti, i na další druhy dopravy, přičemž je třeba brát v potaz jejich specifika; zastává názor, že zveřejnění údajů pro srovnání by mohlo posloužit spotřebitelům k orientaci a podnikům k reklamním účelům;

29.

žádá Komisi, aby členským státům uložila povinnost shromažďovat statistické údaje o porušení práv cestujících a o způsobech projednání všech stížností, o počtu případů zpoždění a délce zpoždění a o případech ztracených, zpožděných nebo poškozených zavazadel; vyzývá ji, aby provedla rozbor těchto statistických údajů poskytnutých členskými státy, zveřejnila jeho výsledky a zřídila databázi pro výměnu informací; dále vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy a vnitrostátními subjekty pověřenými prosazováním práva provedla v tomto směru nutné kroky;

30.

domnívá se, že internetové stránky mnoha dopravních společností jsou nadále dosti nejednoznačné a mohou spotřebitele rezervujícího si přepravní doklad mást; vyzývá Komisi, aby zaručila účinné provádění a vymáhání platných právních předpisů o cenové transparentnosti a nekalých obchodních praktikách v souladu se směrnicemi 2011/83/EU a 2005/29/ES a aby zvážila zavedení systému sankcí, které by bylo možné uplatnit, jakmile se prokáže porušení právních předpisů EU o cenové transparentnosti;

31.

vyzývá Komisi, aby zajistila, aby zejména v případě počítačových rezervačních systémů upravených nařízením (ES) č. 80/2009 byly do ceny jízdného zahrnuty povinné provozní náklady a aby skutečně volitelné položky byly uvedeny a nabízeny k rezervaci s veškerými nezbytnými informacemi a příplatky za doplňkové služby (jako např. poplatky za platbu kreditní kartou nebo manipulaci se zavazadly), s cílem zamezit praktikám, kdy jsou těsně před uskutečněním koupě naúčtovány dodatečné náklady, a umožnit cestujícím jasně rozlišovat mezi povinnými provozními náklady zahrnutými do ceny jízdného a volitelnými položkami, které si lze rezervovat;

32.

vyzývá Komisi, aby zajistila lepší sledování internetových stránek a upozornila vnitrostátní subjekty pověřené prosazováním práva na případy nesprávného uplatňování stávajících předpisů za účelem jejich posílení;

33.

vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s vnitrostátními orgány zvážila možnost zavedení harmonizovaného intermodálního zobrazení obsahu služeb osobní dopravy a zahrnutí jednotlivých složek ceny do základní ceny jízdného pro všechny druhy dopravy;

34.

je přesvědčen, že základní služby, jež mají být obsaženy v základním tarifu, by měly pokrývat alespoň všechny provozní náklady nezbytné pro přepravu cestujících (včetně nákladů spojených se zákonnými povinnostmi dopravce, jako je bezpečnost, ochrana a práva cestujících), všechny aspekty důležité pro cestování z pohledu cestujícího (např. poskytování přepravních dokladů a palubních lístků nebo přeprava minimálních zavazadel a osobních věcí) a všechny náklady spojené s platbou (například výdaje za kreditní kartu);

35.

vyzývá Komisi, aby se zabývala rozmáhajícím se problémem nekorektních podmínek ve smlouvách s leteckými dopravci, jako je povinnost cestujících, kteří si zakoupili zpáteční letenku, využít část této letenky určenou na cestu tam, aby mohli použít i část určenou na cestu zpět, a povinnost použít všechny letenky pro cestu ve stanoveném pořadí;

36.

vyzývá Komisi, aby zajistila, aby vystavování jízdenek a transparentní informace o cenách byly dostupné pro každého bez rozdílu, nezávisle na místě, na kterém se nachází spotřebitel nebo cestovní kancelář, či na jejich státní příslušnosti, a aby cenová diskriminace cestujících na základě země jejich pobytu byla důkladněji prošetřena a ve zjištěných případech zcela odstraněna;

37.

vyzývá Komisi, aby se zabývala transparentností a neutralitou distribučních kanálů, které vznikly mimo rámec působnosti nařízení (ES) č. 80/2009 o počítačových rezervačních systémech;

38.

opakuje svou výzvu Komisi, aby navrhla opatření pro zavedení společných norem týkajících se příručních zavazadel s cílem chránit cestující před nepřiměřenými omezeními a umožnit jim vzít si na palubu přiměřené množství příručních zavazadel, včetně nákupů z obchodů na letištích;

39.

naléhavě vyzývá Komisi, aby urychlila předložení legislativního návrhu na přezkum směrnice 90/314/EHS o souborných službách pro cesty, a zajistila tak, aby jak spotřebitelé, tak i firmy působící v tomto odvětví měli k dispozici jasný právní rámec pro standardní i výjimečné situace; mimoto se domnívá, že při přezkumu by měla Komise zvážit možnost uplatňování stejných právních předpisů na všechny subjekty nabízející služby cestovního ruchu, jelikož by v tomto kontextu měly být primárními faktory kvalita služeb poskytovaných spotřebitelům a spravedlivá hospodářská soutěž;

40.

očekává, že Komise při svém přezkumu směrnice o souborných službách pro cesty plně prověří dopad, který mají elektronický obchod a digitální trhy na chování spotřebitelů v rámci odvětví evropského cestovního ruchu; domnívá se, že by měla zvýšit své úsilí o zlepšení kvality a obsahu informací, jež jsou poskytovány turistům, a že by tyto informace měly být spolehlivé a spotřebitelům snadno přístupné;

Provádění a prosazování

41.

konstatuje, že předpisy upravující práva cestujících v EU nejsou zatím prováděny a prosazovány jednotně ani ve všech druzích dopravy, ani ve všech částech EU, což brání volnému pohybu na vnitřním trhu, neboť je tak ovlivněna důvěra občanů při cestování a narušována spravedlivá hospodářská soutěž mezi dopravci;

42.

naléhavě žádá Komsi, aby předložila jasný soubor pravidel pro zřízení vnitrostátních subjektů pověřených prosazováním práva s cílem umožnit transparentnější a snadnější přístup cestujících k těmto subjektům;

43.

domnívá se, že sloučení subjektů pověřených prosazováním práva u jednotlivých druhů dopravy je nezbytným krokem, který je třeba učinit v zájmu jednotného provádění práv cestujících;

44.

vyzývá Komisi, aby přiměla vnitrostátní subjekty pověřené prosazováním práva k užší spolupráci, jednotnějším pracovním metodám a k intenzivní výměně informací na vnitrostátní úrovni i napříč EU s cílem vytvářet sítě a provádět a používat všechny své pravomoci, včetně případného zahájení řízení pro neplnění povinností a zajistit tak, aby byly příslušné právní předpisy EU prováděny jednotněji;

45.

připomíná, že jednotné pracovní metody uplatňované všemi vnitrostátními subjekty pověřenými prosazováním práva zajistí harmonizované prosazování práv cestujících ve všech členských státech;

46.

vyzývá členské státy, aby vyhradily dostatečné zdroje na zajištění účinného prosazování práv a spolupráci s vnitrostátními subjekty pověřenými prosazováním práva v jiných členských státech; vyzdvihuje význam jednotných, účinných, odrazujících a přiměřených sankcí a systémů odškodnění, aby byly vytvořeny rovné podmínky a aby byly všechny zúčastněné strany silně hospodářsky motivovány dodržovat ustanovení o právech cestujících;

47.

vyzývá Komisi, aby se zasadila o zřízení centrálního elektronického střediska pro podávání stížností, které bude společnou strukturou vnitrostátních subjektů pověřených prosazováním práva; domnívá se, že by toto středisko mělo poskytovat poradenství cestujícím při podávání stížností a tyto stížnosti předat příslušným vnitrostátním subjektům pověřeným prosazováním práva, což ušetří čas i náklady; pro poskytování informací a poradenství prostřednictvím tohoto střediska doporučuje zřídit standardizovanou emailovou adresu a bezplatnou telefonní linku fungující v celé EU;

48.

vyzývá Komisi, aby prosazovala pokyny k urychlenému řešení stížností pomocí zjednodušených postupů;

49.

vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy a na základě konzultace se všemi dotčenými zúčastněnými stranami vytvořila konkrétní jednotný formulář pro podávání stížností v celé EU pro každý druh dopravy, který by měl být přeložen do všech úředních jazyků EU a měl by být dostupný všem cestujícím, včetně nevidomých, a měl by být přístupný v různých formách, ve fázi rezervace, na všech terminálech i na internetu; vyzývá Komisi, aby navrhla maximální lhůtu, která se bude vztahovat na všechny druhy dopravy a která bude platit jak pro podávání stížností ze strany cestujících, tak pro vyřízení stížností ze strany provozovatelů dopravy a vnitrostátních subjektů pověřených prosazováním práv;

50.

žádá Komisi, aby všem cestujícím zajistila možnost spojit se s provozovatelem dopravy, zejména za účelem získání informací či podání stížnosti, a to veškerými formami komunikace použitelnými při rezervaci, aniž by se na toto spojení vztahovaly vyšší sazby;

51.

domnívá se, že kontaktní údaje pro poprodejní služby poskytované provozovateli dopravy, jako je poskytování informací cestujícím a vyřizování stížností, by měly být jasně uvedeny na přepravním dokladu, stejně jako všechny nezbytné aspekty dopravní služby, například cena a přehled přepravních podmínek;

52.

vybízí Komisi, aby společně s členskými státy zjistila a odstranila strukturální a procesní nedostatky vyřizování stížností v členských státech a aby se postarala o provedení právních předpisů v souvislosti s plánovanými opatřeními EU k alternativnímu urovnání sporů (ADR) a o to, že bude k dispozici účinný mechanismus kolektivního odškodnění, s cílem zajistit, aby cestující mohli uplatňovat svá práva na cenově dostupný, rychlý a přístupný celoevropský systém, přičemž účastníkům sporu musí být i nadále zaručena možnost soudního řízení; naléhavě vyzývá členské státy, aby za podpory Komise zřídily a rozvíjely náležitě regulované nástroje mediace, kterými by bylo možné řešit spory mezi cestujícími a poskytovateli služeb u všech druhů dopravy a jež by spravovaly subjekty pověřené prosazováním práva a jiné nezávislé orgány;

53.

oceňuje, že v souvislosti s hlavními službami, jako je například koupě přepravního dokladu a odbavení, vzrostlo využívání mobilních aplikací, a to především u letecké dopravy, a naléhavě toto odvětví vyzývá, aby urychlilo vývoj podobných nástrojů i pro vyřizování stížností a řešení problému ztracených zavazadel;

Odpovědnost

54.

upozorňuje na nutnost jednoznačně definovat pro všechny druhy dopravy příslušné pojmy, a zejména pojem „mimořádné okolnosti“, což by umožnilo, aby dopravci prováděli předpisy jednotněji, poskytovali cestujícím platný nástroj pro prosazování jejich práv a zmenšilo rozdíly panující při prosazování práv na vnitrostátní úrovni i prostor pro právní námitky ohledně předpisů v oblasti náhrady škod; vyzývá Komisi, aby vytvořila nezbytné legislativní návrhy zahrnující zúčastněné strany v dopravě a přitom přihlédla k příslušným rozhodnutím Evropského soudního dvora; zdůrazňuje, že tato definice musí vzít v potaz rozdíly mezi jednotlivými druhy dopravy; konstatuje, že technické problémy by neměly být pokládány za mimořádné okolnosti a že za tyto problémy nesou odpovědnost dopravci; zdůrazňuje, že dopravci by neměli nést odpovědnost za problémy, které nezpůsobili, pokud podnikli všechny přiměřené kroky, aby těmto problémům zabránili;

55.

domnívá se, že současná míra ochrany spotřebitelů v případě úpadku nebo platební neschopnosti leteckých společností je nedostatečná a že dobrovolné uzavírání pojistek není náhradou za plnění zákonných nároků; vyzývá Komisi, aby předložila legislativní návrh obsahující vhodná opatření k ochraně cestujících pro případ platební neschopnosti či úpadku leteckých společností nebo pro případ, že bude leteckým společnostem odebrána provozní licence, který by zahrnoval oblasti, jako jsou návrat cestujících v případě ukončení činností, povinné letecké pojištění nebo vytvoření garančního fondu; upozorňuje v této souvislosti na své usnesení ze dne 25. listopadu 2009 o náhradách pro cestující v případě úpadku letecké společnosti; vyzývá Komisi, aby usilovala o mezinárodní dohodu, která by taková ustanovení vztahovala i na letecké společnosti třetích zemí;

56.

připomíná členským státům jejich povinnosti vyplývající z nařízení (ES) č. 1008/2008, podle něhož mají pravidelně hodnotit finanční situaci leteckých dopravců a podnikat příslušné kroky v případech neplnění stanovených podmínek, včetně možnosti odebrání provozní licence letecké společnosti; naléhavě žádá Komisi, aby se ujistila, že vnitrostátní orgány tyto povinnosti plní;

57.

naléhavě vyzývá Komisi, aby navrhla povinnost poskytovatelů služeb různých druhů dopravy poskytnout konečnou záruku, jež by kryla závazky těchto poskytovatelů v případech platební neschopnosti, úpadku či odebrání provozní licence;

58.

vítá záměr Komise přezkoumat nařízení (ES) č. 261/2004; v této souvislosti ji žádá, aby se v rámci posouzení dopadů svého legislativního návrhu zabývala i účinky rozhodnutí ve věci Sturgeon (6);

59.

žádá Komisi, aby se zabývala otázkou odpovědnosti za škody na zavazadlech, obzvláště ve vztahu k vybavení umožňujícímu pohyb či jinému pomocnému vybavení, jehož hodnota při novém pořízení často přesahuje maximální výši náhrady podle mezinárodního práva; trvá na tom, že veškeré škody na vybavení umožňujícím pohyb používaném osobami se sníženou pohyblivostí a osobami se zdravotním postižením, které byly způsobeny manipulací ze strany dopravců / poskytovatelů služeb, musí být nahrazeny v plné výši, jelikož toto vybavení je důležité z hlediska samostatnosti, důstojnosti a nezávislosti těchto osob, a proto jej nelze srovnávat se zavazadly;

60.

vyzývá členské státy, aby objasnily pravomoci svých vnitrostátních subjektů pověřených prosazováním práva, pokud jde o vyřizování stížností týkajících se špatného zacházení se zavazadly v námořní a letecké přepravě;

61.

domnívá se, že v případě ztráty, zpoždění či poškození zavazadla musí letecké společnosti v první řadě nahradit cestujícím, s nimiž uzavřely smlouvu, způsobenou škodu, avšak v další fázi musí mít letecké společnosti právo usilovat o náhradu ze strany provozovatelů letišť či poskytovatelů služeb v případě, že nejsou nutně zodpovědné za žádnou ze způsobených škod;

Osoby se zdravotním postižením a osoby s omezenou pohyblivostí

62.

vyzývá dopravce, aby věnovali nejvyšší pozornost bezpečnosti a ochraně, a to jak technické bezpečnosti dopravního zařízení, tak fyzické bezpečnosti cestujících, a aby vyškolili své zaměstnance, aby byli schopni zvládat mimořádné situace, včetně zachování kontaktu s osobami s omezenou pohyblivostí a se zdravotním postižením; zdůrazňuje, že taková příprava zaměstnanců musí být zajišťována ve spolupráci s organizacemi zastupujícími osoby se sníženou pohyblivostí a osoby se zdravotním postižením;

63.

vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s dopravci přezkoumala bezpečnostní normy vztahující se na osoby se zdravotním postižením a osoby se sníženou pohyblivostí, a mohla tak vypracovat konkrétní normy platné pro různá odvětví dopravy, zejména pro leteckou dopravu (7);

64.

vyzývá dopravce, aby spolu se zástupci průmyslu, poskytovateli služeb a organizacemi zastupujícími osoby se zdravotním postižením navrhli srozumitelné standardní postupy oznamování a zavedli pokud možno koordinované systémy oznamování, a učinili tak cestování, a zejména intermodální cestování, snazší a bezbariérové pro osoby se zdravotním postižením a pro osoby se sníženou pohyblivostí a umožnili jim snáze požádat o služby pomoci, které potřebují, včas a bez dodatečných nákladů, aby se dopravci mohli přizpůsobit specifickým požadavkům a dostát tak své povinnosti poskytnout pomoc;

65.

domnívá se, že je velmi důležité zavést u všech druhů dopravy minimální standardy pro poskytování pomoci osobám se zdravotním postižením a sníženou pohyblivostí, a zajistit tak harmonizovaný přístup v celé EU;

66.

vyzývá Komisi, aby pro všechny druhy dopravy zavedla minimální harmonizované předpisy stanovující minimální úroveň péče, kterou je třeba poskytnout v případech velkých zpoždění na dopravních terminálech / nádražích či ve vozidle, vlaku, na lodi nebo v letadle; pro osoby se zdravotním postižením musí být k dispozici ubytování nebo alternativní doprava a musí být poskytnuta náležitá asistence;

67.

poznamenává, že u starších osob, které často trpí sníženou pohyblivostí nebo smyslovou či duševní vadou, jež má přímý vliv na jejich schopnost cestovat a zůstat aktivními členy společnosti, má přístupnost přímý dopad na kvalitu jejich života ze zdravotního a sociálního hlediska;

68.

vyzývá Komisi, aby vytvořila obecný soubor norem týkajících se dostupnosti dopravní infrastruktury a služeb včetně aspektů, jako jsou vydávání přepravních dokladů, cestovní informace v reálném čase a internetové služby, aby se tak zajistil rovný a neomezený přístup k produktům a službám v odvětví dopravy pro osoby se zdravotním postižením;

69.

je toho názoru, že dopravní infrastruktura musí mít takovou povahu, aby byla schopna zajistit osobám se zdravotním postižením nebo omezenou pohyblivostí bezbariérový přístup bez jakékoli diskriminace a zaručit dostupný formát (např. za použití Braillova písma, snadno čitelných textů) u všech dopravních prostředků a s nimi spojených služeb, který bude v souladu s požadavky na „univerzální design“, včetně přestupu z jednoho druhu dopravy na jiný a ve všech fázích cestování, od schopnosti rezervovat si přepravní doklad, přes přístup na nástupiště a palubu dopravního prostředku, až po případné podání stížnosti;

70.

domnívá se, že ačkoliv bylo v otázkách kvality pomoci dosaženo velkého pokroku, stále existuje příliš mnoho architektonických překážek, které lidem se sníženou pohyblivostí znemožňují úplné využití služeb, zejména pokud jde o přístup do dopravních prostředků (letadla, vlaky, autokary atd.); domnívá se, že dopravci musí zvýšit kvalitu poskytování pomoci osobám se zdravotním postižením a sníženou pohyblivostí a zaměřit vzdělávání svých zaměstnanců tak, aby si více uvědomovali potřeby těchto skupin osob a byli schopni na ně reagovat; zdůrazňuje, že taková příprava zaměstnanců musí být zajišťována ve spolupráci s organizacemi zastupujícími osoby se sníženou pohyblivostí a osoby se zdravotním postižením;

71.

naléhavě vyzývá dopravce, aby zohledňovali potřeby osob se zdravotním postižením či sníženou pohyblivostí při vývoji každé nové služby, především nových platebních metod, například plateb přes smartphone a pomocí bezkontaktních čipových karet („smart cards“);

72.

přeje si, aby byly odstraněny nekorektní nebo diskriminační postupy některých dopravců, kteří od osob se sníženou pohyblivostí vyžadují, aby cestovaly s doprovodem; zdůrazňuje, že dopravce nesmí plošně vyžadovat, aby tito cestující byli doprovázeni další osobou; co se týče odmítnutí nástupu osob se zdravotním postižením bez doprovodu kvůli bezpečnostním předpisům, odkazuje na soudní rozsudek vrchního soudu v Bobigny ze dne 13. ledna 2012;

73.

je toho názoru, že pokud osoba se zdravotním postižením musí cestovat s doprovodem, měla by doprovázející osoba cestovat zdarma, neboť ji zdravotně postižená osoba ke své cestě potřebuje;

74.

zdůrazňuje, že právo používat vybavení umožňující pohyb a právo na doprovod vodícího psa s osvědčením či asistenčního psa by mělo být v této souvislosti zaručeno za všech okolností;

75.

domnívá se, že v případě dopravních problémů musí být osobám se zdravotním postižením či sníženou pohyblivostí přístupnou formou oznámeny informace o zpoždění či zrušení spojů, hotelovém ubytování, alternativní dopravě, systémech náhrad a možnostech, jak pokračovat v cestě, případně ji přesměrovat;

76.

vyzývá k tomu, aby na všech letištích v EU, která ročně odbaví více než 1 000 000 cestujících, byly bezplatně poskytnuty zvláštní prostory pro přebalování a toaletu cestujících s těžkým zdravotním postižením;

Intermodalita

77.

uznává, že vstupem nařízení o vodní dopravě (8) a o autobusové dopravě (9) v platnost v prosinci 2012 a březnu 2013 v uvedeném pořadí, EU ustaví jako první na světě integrovanou oblast práv cestujících pro všechny druhy dopravy; poznamenává, že nyní bude třeba, aby členské státy plně prováděly příslušné právní předpisy EU, a to společně a koordinovaně, aby se politika EU v oblasti přepravy cestujících změnila ze strategicky čistě modální na intermodální;

78.

vyzývá Komisi, aby v zájmu prosazování zásady intermodality v praxi vytvořila nové formy komunikace zahrnující subjekty zastupující cestující, dopravce a zúčastněné strany z odvětví dopravy;

79.

vyzývá členské státy, aby se při uplatňování nařízení o železniční a autobusové dopravě pokud možno zdržely povolování výjimek s cílem omezit problémy, které z pohledu práv cestujících přináší intermodální cestování;

80.

zdůrazňuje, že intermodalita by měla být podpořena přepravou jízdních kol, invalidních vozíků a kočárků ve všech druzích dopravy a u všech nabízených služeb, včetně přeshraničních a dálkových spojů i vysokorychlostních vlaků;

81.

vyzývá Komisi, aby zřídila skupinu zúčastněných stran pro intermodalitu, která by poskytovala formou poradenství pomoc v otázkách týkajících se uplatňování příslušných předpisů;

82.

vybízí průmysl k vytvoření přehledné infrastruktury poskytování „přestupních přepravních dokladů“ (tj. jediné přepravní smlouvy pro více úseků v rámci jednoho druhu dopravy) a integrovaných přepravních dokladů (tj. přepravní smlouvy pro intermodální dopravní řetězec), která bude všem dostupná pomocí informačních a telekomunikačních technologií s důrazem na bezkontaktní čipové karty; v této souvislosti poukazuje na nařízení o železniční dopravě, podle něhož musí být počítačové informační a rezervační systémy přizpůsobeny společným standardům, aby bylo možno organizovat poskytování cestovních informací a prodej přepravních dokladů na úrovni EU;

83.

naléhavě vyzývá Komisi, aby pokračovala v úsilí o vytvoření evropského multimodálního systému plánování cest, který je pokládán za klíčový prvek zavádění inteligentních dopravních systémů z hlediska poskytování informací cestujícím „ode dveří ke dveřím“, a to i o ceně a trvání cesty, a vyzývá členské státy, aby společně s Komisí odstranily stávající překážky přístupu k veřejným dopravním údajům a jejich předávání, aniž by byla dotčena náležitá ustanovení o ochraně údajů;

*

* *

84.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.


(1)  Úř. věst. C 229, 31.7.2012, s. 122.

(2)  Úř. věst. C 285 E, 21.10.2010, s. 42.

(3)  Přijaté texty P7_TA(2011)0453.

(4)  Přijaté texty P7_TA(2012)0099.

(5)  Směrnice Rady 90/314/EHS ze dne 13. června 1990 o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy (Úř. věst. L 158, 23.6.1990, s. 59).

(6)  Rozhodnutím ve věci Sturgeon byla zavedena povinnost poskytnout náhradu škod v případě delších než tříhodinových zpoždění. Tato povinnost má citelný finanční dopad na letecké společnosti a má vliv i na cestující (rušení letů, nižší počet dostupných spojů atd.). Dopad tohoto rozhodnutí by měl být tudíž kriticky přezkoumán.

(7)  Například poslední zkušeností ukazují, že se u různých leteckých dopravců liší maximální limit pro počet neslyšících osob. Důvody pro tyto rozdíly nejsou jasné. Viz příslušná otázka k písemnému zodpovězení předložená Komisi: E-005530/12.

(8)  Úř. věst. L 334, 17.12.2010, s. 1.

(9)  Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 1.


Top