Accept Refuse

EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 52012IP0028

Situace žen ve válce Usnesení Evropského parlamentu ze dne 2. února 2012 o situaci žen ve válce 2011/2198(INI)

OJ C 239E , 20.8.2013, p. 74–83 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

20.8.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 239/74


Čtvrtek, 2. února 2012
Situace žen ve válce

P7_TA(2012)0028

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 2. února 2012 o situaci žen ve válce 2011/2198(INI)

2013/C 239 E/12

Evropský parlament,

s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv OSN ze dne 10. prosince 1948 a Vídeňskou deklaraci a akční plán ze dne 25. června 1993 přijatou na Světové konferenci o lidských právech, zejména část I odst. 28–29 a část II odst. 38 o systematickém znásilňování, sexuálním otroctví a nuceném těhotenství v ozbrojených konfliktech,

s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) ze dne 18. prosince 1979 a Deklaraci OSN o odstranění násilí páchaného na ženách ze dne 20. prosince 1993 (1),

s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 z roku 2000 a č. 1820 z roku 2008 o ženách, míru a bezpečnosti, na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1888 z roku 2009 o sexuálním násilí páchaném na ženách a dětech v ozbrojených konfliktech, na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1889 z roku 2009 s cílem posílit provádění a monitorování rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 a s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1960 z roku 2010, která vytvořila mechanismus pro získávání dat o sexuálním násilí při ozbrojených konfliktech a označení pachatelů tohoto násilí,

s ohledem na jmenování zvláštního zástupce generálního tajemníka OSN pro otázky sexuálně motivovaného násilí páchaného při ozbrojených konfliktech v březnu 2010,

s ohledem na Pekingskou deklaraci a akční platformu, které byly přijaty na Čtvrté světové konferenci o ženách dne 15. září 1995, a na následné závěrečné dokumenty přijaté při příležitosti zvláštních zasedání OSN Peking +5 (2000), Peking +10 (2005) a Peking +15 (2010),

s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN 54/134 ze dne 7. února 2000, která vyhlásila 25. listopad Mezinárodním dnem za odstranění násilí páchaného na ženách,

s ohledem na Evropský pakt pro rovnost žen a mužů (2011–2020) přijatý Evropskou radou v březnu 2011 (2),

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Strategie pro rovnost žen a mužů 2010–2015“ (KOM(2010)0491),

s ohledem na akční plán Rady EU pro rovnost žen a mužů a pro posílení postavení žen v rámci rozvojové spolupráce (SEK(2010)0265), který má zaručit prosazování rovnosti žen a mužů v rámci práce EU s partnerskými zeměmi na všech úrovních,

s ohledem na zprávu z roku 2011 o ukazatelích EU pro komplexní přístup k provádění rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1325 a č. 1820 o ženách, míru a bezpečnosti ze strany EU (3),

s ohledem na ukazatele EU z roku 2010 pro komplexní přístup k provádění rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1325 a č. 1820 o ženách, míru a bezpečnosti ze strany EU,

s ohledem na dokument nazvaný „Komplexní přístup k provádění rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1325 a č. 1820 o ženách, míru a bezpečnosti ze strany EU“ (4) a na dokument nazvaný „Provádění rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 posílené rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1820 v rámci SBOP“, oba z prosince 2008,

s ohledem na pokyny EU o násilí na ženách a dívkách a boji proti všem formám jejich diskriminace,

s ohledem na závěry Rady ze dne 13. listopadu 2006 o prosazování rovnosti žen a mužů a uplatňování zásad rovnosti žen a mužů při řešení krizí,

s ohledem na obecné standardy chování Evropské rady pro operace SBOP (5) z roku 2005,

s ohledem na Římský statut Mezinárodního trestního soudu přijatý 17. července 1998, zejména články 7 a 8, které definují znásilnění, sexuální otroctví, nucenou prostituci, nucené těhotenství a nedobrovolnou sterilizaci nebo jakékoliv další formy sexuálního násilí páchaného na ženách jako zločiny proti lidskosti a válečné zločiny,

s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2010 o 10. výročí rezoluce Rady bezpečnosti č. 1325 z roku 2000 o ženách, míru a bezpečnosti (6),

s ohledem na své usnesení ze dne 7. května 2009 o rovnosti žen a mužů ve vnějších vztazích EU a při upevňování míru / budování státu (7),

s ohledem na své usnesení ze dne 1. června 2006 o postavení žen v ozbrojených konfliktech a jejich úloze při obnově zemí po ukončení konfliktu a v demokratickém procesu v těchto zemích (8),

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a stanovisko Výboru pro rozvoj (A7-0429/2011),

A.

vzhledem k tomu, že v posledních deseti letech po přijetí rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 došlo k omezenému pokroku; vzhledem k tomu, že se v některých případech zvýšily stanovené kvóty pro účast žen ve vládách a že se zvýšil počet žen v parlamentních institucích; vzhledem k tomu, že bylo zvýšeno povědomí o rozdílech mezi ženami a muži v konfliktech; vzhledem k tomu, že přes veškeré snahy činí formální účast žen v mírových vyjednáváních, až na několik výjimek, méně než 10 % (9),

B.

vzhledem k tomu, že byl vytvořen post zvláštního zástupce OSN pro otázky sexuálně motivovaného násilí páchaného při ozbrojených konfliktech, který nyní zastává Margot Wallströmová;

C.

vzhledem k tomu, že sexuální násilí ve formě masového znásilňování, obchod s lidmi a jiné formy sexuálního zneužívání se stále používají jako válečné taktiky v konfliktních regionech po celém světě; vzhledem k tomu, že mocenské vakuum, které nastává v zemích po ukončení konfliktů, může vést ke zhoršení práv žen a dívek, jak jsme tomu byli svědky v Libyi a v Egyptě;

D.

vzhledem k tomu, že sexuální násilí v době války, ať už fyzické (riziko sterility, inkontinence, pohlavně přenosných chorob) nebo psychologické, má zničující dopady na své oběti, neboť tyto oběti jsou často stigmatizovány, odmítány, týrány a považovány za zneuctěné a mnoha případech bývají vyloučeny ze svého okolí a někdy se stávají oběťmi vražd;

E.

vzhledem k tomu, že i rodiny obětí jsou obzvláště dotčené a vnímají sexuální násilí jako ponížení; vzhledem k tomu, že děti vzešlé ze znásilnění mohou být odmítány; vzhledem k tomu, že toto odmítnutí může mít brutální podobu odložení po porodu nebo vraždy novorozeného dítěte;

F.

vzhledem k tomu, že Vídeňská deklarace, přijatá 25. června 1993 Světovou konferencí OSN o lidských právech, stanoví, že „Lidská práva žen a dětí ženského pohlaví jsou nezcizitelnou, nedílnou a nedělitelnou součástí všeobecných lidských práv“.

G.

znepokojen skutečností, že ve většině případů pachatelé sexuálního násilí zůstanou nepotrestáni, jak ukazuje příklad z Kolumbie, kde je sexuální násilí páchané na ženách během ozbrojených konfliktů systematickou a skrytou praxí, která zůstává prakticky zcela nepotrestána, a vzhledem k tomu, že tento druh násilí by měl být považován za válečný zločin;

H.

uznávaje, že ženy v armádě a/nebo pracující v civilních organizacích usilujících o udržení míru hrají důležitou roli jako osoby, které jdou příkladem, mezikulturní prostředníci a osobnosti motivující místní ženy a potírající stereotypy u místních mužů, kromě toho také lépe komunikují s místními ženami,

I.

vzhledem k tomu, že ve většině zemí se opatřením zaměřeným na otázku rovnosti pohlaví nevěnuje dostatečná pozornost, otázka rovnosti pohlaví je považována za podřadný problém a překážky, které brání pokroku v oblasti rovnosti pohlaví a práv žen, bývají často ospravedlňovány kulturními, náboženskými, sociálními a hospodářskými zvyklostmi;

J.

vzhledem k tomu, že je potřeba klást důraz na rovnost žen a mužů od samého počátku plánování civilních a bezpečnostních misí, vzhledem k tomu, že mírové mise se osvědčily jako stěžejní při zohledňování rovnosti žen a mužů při provádění prevence, demobilizace a obnovy po konfliktu,

K.

vzhledem k tomu, že historie prokázala, že válčení je převážně mužskou činností, a že se proto lze domnívat, že by mimořádné schopnosti žen při vyjednávání a nenásilí mohly velmi pozitivním způsobem přispět k mírovému předcházení a mírovému řešení konfliktů;

L.

vzhledem k tomu, že význam zapojení žen a přihlížení k rovnosti žen a mužů je zdůrazněn skutečností, že tam, kde je zapojeno více žen do řešení konfliktů, procesů budování míru a mírových jednání, se řeší více oblastí obnovy a upevnění mírového stavu: tržní infrastruktura, silnice ve venkovských oblastech, zdravotnická zařízení, dostupné školství a mateřské školy apod.;

M.

vzhledem k tomu, že v roce 2010 bylo přijato 17 ukazatelů pro komplexní přístup (10) a byly podniknuty úspěšné snahy předložit první monitorovací zprávu založenou na těchto ukazatelích v roce 2011 (11); vzhledem k tomu, že jsou zapotřebí komplexní monitorovací zprávy EU založené na jasné metodologii a adekvátních ukazatelích;

N.

vzhledem k tomu, že národní akční plány o ženách, míru a bezpečnosti jsou nezbytné a měly by vycházet z jednotných minimálních evropských standardů, pokud jde o jejich cíle, provádění a monitorování napříč EU;

O.

vzhledem k tomu, že Komise dne 31. srpna 2011 rozhodla o uvolnění dalších 300 milionů EUR na mír a bezpečnost v Africe; vzhledem k tomu, že v roce 2011 patří k aktuálním konfliktním regionům dvanáct afrických států, které mají dohromady odhadem 386,6 milionu obyvatel;

P.

vzhledem k tomu, že v situacích po ukončení konfliktu, kdy dochází k rekonstrukci a opětovné integraci, jsou institucionální mechanismy pro rovnost žen a mužů a úsilí o její dosažení účinnými prvními kroky k ochraně a podpoře práv žen; vzhledem k tomu, že zapojení všech příslušných aktérů, jako jsou vlády a političtí představitelé, nevládní, skupiny občanské společnosti a zástupci akademické obce, i přímá účast ženských organizací a sítí – kterým by měla být poskytnuta politická, finanční a právní podpora, včetně podpory pro nejzranitelnější členy společnosti, jako jsou migrující osoby, vnitřně vysídlené osoby a migrující a navrátivší se ženy;

Q.

vzhledem k tomu, že základní příčina zranitelnosti žen v konfliktních situacích často spočívá v omezeném přístupu žen, mimo jiné, ke vzdělávání a k pracovnímu trhu, a vzhledem k tomu, že rovnocenné ekonomické zapojení žen je proto nezbytnou podmínkou boje proti násilí v ozbrojených konfliktech, které je orientováno na jedno pohlaví; vzhledem k tomu, že účast žen ve správě věcí veřejných, ať při mírových jednáních nebo jejich úloha v rámci mírového přechodu je nadále omezená, a zůstává proto hlavní prioritou a je velice důležitým prvkem při dosahování rovného postavení žen,

Ženy na vedoucích pozicích při zajišťování míru a bezpečnosti

1.

žádá, aby EU stanovila účast žen v mezinárodních týmech, které vedou mírová vyjednávání, jako základní podmínku pro poskytnutí podpory v rámci mírového procesu; žádá, aby se docílilo pokroku s ohledem na stálé zapojení žen na vedoucích pozicích, místních organizací pro ženská práva nebo skupin občanské společnosti do vyjednávání během celého mírového procesu;

2.

zdůrazňuje význam politického dialogu pro posílení postavení žen a žádá, aby delegace EU zařadily záležitosti týkající se žen, míru a bezpečnosti do svého dialogu o politice a lidských právech, který vedou s hostitelskou vládou; vyzývá Komisi, Evropskou službu pro vnější činnost (EEAS) a členské státy, aby prosazovaly a podporovaly posílení účasti žen v rámci vztahů se státy a organizacemi mimo Unii;

3.

vítá akční plán EU pro rovnost žen a mužů a pro posílení postavení žen v oblasti rozvoje a vyzývá vysokou představitelku EU, aby přijala všechna nezbytná opatření s cílem nabídnout vhodné a účinné školení zaměstnancům delegací EU v otázce genderově vyváženého přístupu při provádění činností zaměřených na zachovávání míru, prevenci konfliktů a budování míru; žádá Komisi a členské státy, aby zajistily poskytnutí odpovídající technické a finanční pomoci na podporu programů umožňujících ženám plně se zapojovat do vedení mírových jednání a poskytujících ženám pravomoci v občanské společnosti jako celku;

4.

vyzývá EU a členské státy, aby aktivně propagovaly navýšení počtu žen působících v armádě a civilních mírových operacích, zejména ve vedoucích pozicích, a za tím účelem vyzývá k:

vnitrostátním kampaním, které propagují armádu a policejní složky jako reálnou možnost pro ženy i muže, s cílem odstranit případné stereotypy; tyto kampaně by měly zahrnovat osvětové akce a dny otevřených dveří informující o možnostech vzdělávání a práce v ozbrojených silách;

přezkumu politiky povyšování u armády s cílem zjistit, zda ženy, ačkoli jsou postaveny na úroveň mužským kolegům a k příslušnosti k pohlaví se nepřihlíží, nejsou při postupném povyšování znevýhodňovány;

zavedení příznivějších politik vůči ženám v armádě, jako je například možnost odejít na mateřskou dovolenou;

zviditelňování příkladného chování – žen, které prokázaly odvahu a které rozvíjí činnost, jejímž cílem je zajištění změn;

větší účasti žen, zejména v civilních operacích, na vysokých postech a ve vtazích s místním společenstvím;

důkladnému vzdělávání mužů i žen zapojených do kontaktů s civilním obyvatelstvem, pokud jde o rovné postavení žen a mužů, o ochranu speciálních potřeb a lidských práv žen a dětí v konfliktních situacích, ale také o kulturu a tradice hostitelské země, s cílem zlepšit ochranu zúčastněných osob a zajistit, aby mezi vzděláváním poskytovaným ženám a mužům neexistovaly žádné rozdíly;

5.

vyzývá k odpovídajícímu financování ze strany EU, včetně financování z nástroje stability, na podporu účinného zapojení a přispění žen do zastupitelských organizacích na vnitrostátní i místní úrovni a na všech úrovních přijímání rozhodnutí při řešení konfliktů, mírových jednáních, budování míru a plánovaní po ukončení konfliktu;

6.

poukazuje na potřebu zavést kodex chování pro osoby sloužící ve vojenských a civilních misích EU, který jasně stanoví, že sexuální zneužívání představuje neospravedlnitelné a kriminální chování, a žádá, aby tento kodex byl přísně uplatňován v případech, kdy se sexuálního násilí dopustí humanitárních pracovníků, zástupců mezinárodních organizací, členů mírových jednotek a diplomatů, a byly v těchto případech prováděny přísné správní a trestněprávní postihy; vyzývá k nulové toleranci sexuálního zneužívání dětí, dívek a žen v ozbrojených konfliktech a v uprchlických táborech a v tomto smyslu vítá nedávné vyšetřování OSN, co se týče údajného sexuálního zneužívání, kterého se měly dopouštět mírové jednotky na misi OSN v Pobřeží slonoviny;

Dopad ozbrojených konfliktů na ženy

7.

důrazně odsuzuje používání sexuálního násilí proti ženám jako válečné zbraně a považuje je za rovnocenné válečnému zločinu; uznává hluboké psychické a fyzické rány, které zneužívání na obětech zanechává, a závažné následky, které způsobuje i jejich rodinám, zdůrazňuje, že tento jev musí být řešen prostřednictvím podpůrných programů pro oběti, a naléhavě vyzývá k mobilizaci politického vedení s cílem předložit koordinovaný soubor opatření pro prevenci a omezení využívání sexuálního násilí jako válečné zbraně; v tomto ohledu poukazuje na trvale dramatickou situaci v Kongu; připomíná, že v období od 30. července do 4. srpna 2010 docházelo v hornické oblasti východního Konga k masovému znásilňování gangy, že v roce 2009 bylo nahlášeno minimálně 8 300 případů znásilnění a v prvním čtvrtletí roku 2010 bylo nahlášeno minimálně 1 244 případů znásilnění, což je v průměru 14 znásilnění denně; poukazuje na to, že tato situace se nezměnila ani v roce 2011; žádá mise EU v Demokratické republice Kongo – EUPOL RD Congo a EUSEC RD Congo – aby z boje proti sexuálnímu násilí a účasti žen učinily hlavní prioritu v kontextu úsilí o reformu bezpečnostních složek v Kongu;

8.

zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že sexuální násilí, jehož oběťmi jsou zejména ženy a děti, zhoršují mimo jiné rozdíly mezi muži a ženami, šíření násilí – obecně a zejména militarizací společnosti – a rozpad struktury společnosti, měla by být zvláštní pozornost věnována prevenci takových válečných zločinů a měly by na jejich prevenci být vyčleněny zdroje;

9.

vyzývá členské státy, aby prosazovaly přijetí opatření v oblasti rodinného poradenství s cílem omezit negativní dopady ozbrojených konfliktů na rodinný život;

10.

vyzývá k užší spolupráci s místními organizacemi žen, aby došlo k zavedení systému včasného varování, což by mohlo umožnit předcházet zneužívání nebo snížit počet jeho případů;

11.

žádá Komisi, aby pomocí dostupného financování a budování kapacit podporovala místní skupiny občanské společnosti, zejména organizace žen a organizace, které rozvíjí programy zohledňující otázku pohlaví, s cílem umožnit jim plnit úlohu strážců, zejména v případech, kdy tak nečiní stát;

12.

je rozhořčen tím, že pachatelé sexuálního násilí nadále unikají nepotrestáni; vyzývá k ukončení beztrestnosti pachatelů sexuálního násilí; žádá, aby si vnitrostátní orgány vynutily dodržování platných zákonů týkajících se beztrestnosti; vyzývá k posílení soudního systému pomocí vzdělávání soudců a státních žalobců, pokud jde o vyšetřování případů sexuálního násilí a ukládání trestů za tyto činy; žádá proto, aby soudní případy byly zviditelňovány a zveřejňovány a aby toto zviditelnění bylo použito jako nástroj k šíření stanoviska, že takové chování je nepřípustné;

13.

požaduje, aby otázka beztrestnosti byla zásadním faktorem v mírových vyjednáváních, protože bez spravedlnosti nemůže existovat mír a pachatelé musí být postaveni před soud a čelit trestu za své činy; zdůrazňuje, že beztrestnost nesmí být předmětem jakýchkoli vyjednávání; připomíná, že soudní procesy s pachateli násilí na ženách ve válce jsou často příliš pomalé a znamenají pro oběti další utrpení, žádá proto, aby byla zajištěna spravedlnost jistá a stejná pro všechny, která bude respektovat rozumné lhůty a důstojnost žen, které se staly obětí války;

14.

připomíná klíčovou úlohu vzdělání při emancipaci žen a dívek, avšak rovněž v boji proti stereotypům a pro vývoj smýšlení; žádá zavedení a/nebo posílení osvětových programů v rámci programů vzdělávacích, jež budou klást důraz na respektování důstojnosti žen;

15.

vyzývá ozbrojené síly, aby provozovaly ženské nemocnice, které by se zabývaly sexuálním a psychickým násilím ve válečných oblastech.

16.

žádá, aby ženy, které se staly obětí týrání a násilí během konfliktů, mohly podávat stížnosti u mezinárodních soudů, a to v důstojných podmínkách a pod ochranou těchto soudů před fyzickými útoky a před traumatem, které je způsobováno výslechy v situacích, jež jsou k traumatu necitlivé; žádá, aby v těchto případech dotyčné ženy získaly jak občanskoprávní, tak i trestní odškodnění a aby byly zavedeny podpůrné programy, které jim pomohou při hospodářském, sociálním a psychologickém začlenění;

17.

vyzývá EU a členské státy, aby účinně podporovaly provádění pokynů EU o násilí na ženách a dívkách, a to specifickými opatřeními jako:

zavedení efektivního systému monitorování všech soudních řízení a dalších postupů u případů takovéhoto násilí;

přijetí opatření, strategií a programů, které se budou soustředit nejenom na prvky ochrany a stíhání, ale zejména na prevenci;

programy, které zdarma poskytují přístup k poradenství ohledně zdravotního stavu a k psychologickému poradenství pro oběti násilí, které je poskytováno v jejich mateřské řeči a v souladu s jejich kulturou a zvyky a ženskými odbornicemi tam, kde to je možné;

programy, které nabízejí zdravotní kurzy a snadný přístup k literatuře, zejména v oblasti reprodukčního a sexuálního zdraví, zaměřující se na ženy i na muže a osvětové kampaně uzpůsobené tak, aby zohledňovaly kultury národů, pro něž jsou určeny;

konkrétní opatření s cílem zajistit ženám ve válečném konfliktu rovný přístup k systémům veřejného zdraví (12), zejména k základní zdravotní péči zahrnující ochranu v matky a dítěte, jak je vymezena Světovou zdravotnickou organizací (13), a ke zdravotnické gynekologicko-porodnické péči.

vytvoření programů na ochranu svědků, aby oběti byly chráněny a povzbuzovány, aby vystoupily a svědčily proti svým útočníkům s vědomím, že při tom mají zaručenu ochranu;

18.

zdůrazňuje, že je mimořádně důležité zajistit, aby ženy měly v procesu reformy soudnictví nebo v přechodných procesech rovnocennou úlohu, aby tak mohly účinně obhajovat prosazování stejných práv ve vnitrostátním systému soudnictví;

19.

vyzývá Komisi, Evropský útvar pro vnější činnost a Parlament, aby nalezly způsoby, jak podpořit podepsání, ratifikaci a provádění Římského statutu z roku 1998 (pro Mezinárodní trestní soud) rozvojovými zeměmi, které tak dosud neučinily, jako krok nezbytný k ochraně sexuálních práv žen během války a k zamezení beztrestnosti pachatelů;

20.

odsuzuje braní rukojmí a vyzývá k přísnějšímu trestání používání lidských štítů během konfliktů;

21.

žádá, aby vězněné ženy byly umísťovány do cel oddělených od mužů, především proto, aby se předcházelo sexuálnímu zneužívání;

22.

zdůrazňuje význam práva na informace o osudech nezvěstných příbuzných a vyzývá strany ozbrojených konfliktů, aby přijaly všechna proveditelná opatření týkající se osob, které jsou prohlášeny za nezvěstné;

23.

žádá zvláštní ustanovení umožňující dodatečnou ochranu žen proti znásilnění, nucené prostituci a jakékoli jiné formě sexuálně motivovaných trestných činů a zvláštní ochranu nastávajících matek a matek malých dětí, pokud jde o poskytování potravin a oděvů, evakuaci a dopravu a lékařská zařízení, s cílem předcházet nechtěným těhotenstvím a pohlavně přenosným chorobám, jako prioritní oblasti finančního nástroje na podporu rozvoje na období 2014–2020;

24.

vyzývá Komisi, aby přezkoumala možnost vytvoření jednotek rychlého nasazení složených z vyškoleného personálu (např. lékařů, psychologů, sociologů a právních poradců) s cílem poskytovat okamžitou podporu obětem sexuálních trestných činů přímo na místě;

25.

vítá přijetí rezoluce Rady bezpečnosti Organizace spojených národů č. 1960, která požaduje podrobné informace o osobách podezřelých ze spáchání sexuálního násilí během ozbrojených konfliktů; vyzývá členské státy, aby zvýšily své úsilí při provádění rezoluce č. 1960;

26.

vyzývá k analýze možnosti přiměřené náhrady pro oběti v souladu s platnými mezinárodními a vnitrostátními právními předpisy, s přihlédnutím také k psychickým následkům rodin obětí a jejich dětí;

27.

vyzývá Komisi a členské státy, aby posilovaly práva žen na přístup k půdě, dědictví, úvěrům a spořením v pokonfliktních situacích, zejména v zemích, kde nejsou vlastnická práva žen vymahatelná ze zákona nebo společensky uznávána;

28.

zdůrazňuje, že ženy by se neměly vnímat jen jako zranitelné oběti, ale také jako silně diferencovaná skupina společenských aktérů, která disponuje cennými zdroji a schopnostmi a má své vlastní priority a problémy; trvá na tom, že ženy musí ovlivňovat běh událostí a svou činností spoluvytvářet proces vývoje; je toho názoru, že ženy které se staly obětí válečného konfliktu, by již neměly být považovány pouze ze oběti války, ale spíše za aktivní činitele stabilizace a řešení konfliktů; zdůrazňuje, že ženy obecně tuto roli mohou plnit pouze tehdy, pokud se budou rovnoprávně podílet na rozhodování v politické a hospodářské oblasti;

29.

zdůrazňuje, že chápání úlohy žen v poválečných společnostech a jejich podílu na poválečné rekonstrukci musí jít dále než jen k univerzalistickému příběhu o „válečných zkušenostech žen“ a že je třeba uznat specifika a rozdílnost ženských zkušeností;

Doporučení

30.

vyzývá k vytvoření funkce zvláštního zástupce EU pro ženy, mír a bezpečnost v rámci ESVČ s cílem účinněji začlenit genderový úhel pohledu a udržovat vztahy s protějšky v OSN; vyzývá, aby všechny relevantní politiky EU, pracovní skupiny a jednotky/koordinační místa, které se zabývají otázkami rovnosti žen a mužů a bezpečností, byly koordinovány a napojeny na tohoto zvláštního zástupce EU, což by zajistilo soudržnost a účinnost a systematické, konzistentní a komplexní provádění strategií a opatření, které mají být přijaty;

31.

vyzývá k podpoře a uznání neformální pracovní skupiny pro ženy, mír a bezpečnost;

32.

žádá, aby byla věnována zvláštní pozornost rovnosti žen a mužů v oblasti mírového výzkumu, předcházení konfliktům a jejich řešení, v rámci operací na zachování míru a obnovy po ukončení konfliktu a aby do strategických dokumentů jednotlivých zemí bylo začleněno hledisko rovnosti žen a mužů;

33.

naléhavě doporučuje Evropskému útvaru pro vnější činnost, Komisi a členským státům, aby do svých opatření zaměřených na ženy v oblastech zasažených konflikty začlenily rozvojová hlediska, zejména uznání práva matek na ochranu a podporu a na péči o děti a jejich výchovu a rovněž zdravotní péči a ekonomické zabezpečení žen, a věnovaly při tom zvláštní pozornost otázce vlastnických práv, zejména pokud jde o vlastnictví půdy a její obdělávání;

34.

vítá rozhodnutí EU schválit seznam 17 ukazatelů, jejichž účelem je hodnotit, jak si EU vede při uplatňování rovnosti žen a mužů v nestabilních zemích, zemích zasažených konflikty či zemích, v nichž konflikt právě skončil; zdůrazňuje, že ukazatele, jejichž součástí by měla být také měření kvality, je nezbytné zlepšit; vyzývá Komisi a Evropský útvar pro vnější činnost, aby v průběhu plánování a provádění zohlednily závěry vycházející z tohoto hodnotícího procesu.

35.

vyzývá Evropský útvar pro vnější činnost, aby v souladu s článkem 9 rozhodnutí Rady 2010/427/EU ze dne 26. července 2010 zajistil, aby plánování, provádění a sledování iniciativ jednotlivých zemí na prosazování rovnosti žen a mužů v situacích před vypuknutím konfliktu, během něj i po něm byly řízeny na úrovni delegací s cílem zaměřit se lépe na specifická hlediska v různých kontextech a pravděpodobnost stávajícího regionálního rozměru;

36.

vyzývá členské státy, aby přijímaly, prováděly a monitorovaly své národní akční plány pro ženy, mír a bezpečnost; opakuje výzvu EU a členským státům, aby ve svých plánech a strategiích stanovily soubor minimálních standardů založených na realistických cílech se specifickými ukazateli, měřítky, harmonogramy, přiděleným rozpočtem a účinnými mechanismy pro monitorování; zdůrazňuje význam zapojení nevládních organizací do rozvoje, provádění a monitorování akčních plánů;

37.

vyzývá EU, aby zajistila vyvážený nábor do misí a operací a propagovala silnější přítomnost žen ve vedoucích pozicích, například jako vedoucí delegací EU do třetích zemí a vedoucí misí EU;

38.

zdůrazňuje výzvu Komise, aby EU podporovala třetí země při dodržování a uplatňování mezinárodních závazků, jako je Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen, káhirský akční program, pekingská akční platforma a Deklarace OSN o rozvojových cílech tisíciletí;

39.

silně podporuje začlenění poradců nebo kontaktních míst pro otázky rovnosti žen a mužů v rámci misí společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP) a delegací EU a vyzývá místopředsedkyni Komise/vysokou představitelku, aby zabránila vykonávání dvojích funkcí a poskytla adekvátní zdroje a pravomoci;

40.

zdůrazňuje význam, který mají kampaně zaměřené na zvýšení povědomí o dané problematice, pro boj proti stereotypům, diskriminaci (založené na pohlaví, kultuře či vyznání) a domácímu násilí a který mají pro rovnost mužů a žen všeobecně; poukazuje na to, že součástí těchto kampaní by měla být propagace pozitivního obrazu žen prostřednictvím zviditelnění jejich úlohy v médiích a reklamě, ve vzdělávacích materiálech a na internetu;

41.

vyzývá k tomu, aby byl nastaven vhodný veřejný postup pro podání stížností v souvislosti s civilními misemi Evropské unie, který by pomáhal zejména při nahlašování sexuálního a genderového násilí; žádá MK/VP, aby do půlročního hodnocení misí SBOP zařadila podrobnou zprávu zabývající se otázkami žen, míru a bezpečnosti; vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku, aby do šestiměsíčního hodnocení misí SBOP zahrnula podrobné hlášení o ženách, míru a bezpečnosti; připomíná, že mise SBOP jsou jedním z nejdůležitějších nástrojů, kterým EU vyjadřuje, že se hlásí k cílům rezolucí RB OSN 1820 a 1325 v zemích a regionech postižených krizí;

42.

vyzývá k přidělení určitého rozpočtu na hodnocení a monitorování dat získaných na základě ukazatelů vyvinutých na úrovni EU; vyzývá k vytvoření konkrétních rozpočtových položek pro odborné znalosti a zkušenosti v oblasti rovnosti žen a mužů a pro projekty a aktivity týkající se žen, míru a bezpečnosti během misí SBOP;

43.

vyzývá rozpočtový orgán EU, aby v budoucích nástrojích na podporu rozvoje pro období 2014–2020 zvýšil finanční prostředky přidělené na podporu rovnosti žen a mužů a prosazování práv žen;

44.

vyzývá vysokou představitelku EU a Komisi, aby přijaly nezbytná opatření na zlepšení doplňkovosti všech finančních nástrojů vnější činnosti EU a zrychlení uvolňování prostředků z těchto nástrojů, jmenovitě Evropského rozvojového fondu, nástroje pro rozvojovou spolupráci, Evropského nástroje sousedství a partnerství, nástroje předvstupní pomoci, evropského nástroje pro demokracii a práva a nástroje stability s cílem zabránit fragmentaci reakcí EU na situaci žen ve válce;

45.

vyzývá ke konkrétní podpoře Evropského institutu pro rovnost žen a mužů (EIGE), pokud jde o shromažďování, zpracování a šíření efektivních postupů prosazování rovnosti žen a mužů při provádění pekingských ukazatelů v oblasti žen a ozbrojených konfliktů;

46.

zdůrazňuje důležitou roli, kterou hraje „Spolupráce Evropské komise a OSN na rovnosti pohlaví pro rozvoj a mír“, která si klade za cíl identifikovat přístupy, díky nimž by začlenila rovnost mužů a žen a lidská práva žen do nových podmínek poskytování pomoci, a poskytnout podporu vnitrostátním snahám partnerů v zájmu plnění mezinárodních povinností týkajících se rovnosti pohlaví a v zájmu sladění jejich závazku dosažení rovnosti pohlaví s odpovídajícími finančními příděly ve vnitrostátních programech a rozpočtech pro rozvoj; zdůrazňuje, že tento projekt klade zvláštní důraz na roli žen v konfliktních a pokonfliktních situacích a zejména na správné provádění rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325;

47.

žádá Unii, aby v rámci nabízení pomoci pro poválečnou rekonstrukci podporovala zakládání škol s cílem zajistit lepší vzdělávání pro chlapce a dívky;

48.

vítá jednotlivé iniciativy na vytvoření ukazatelů zohledňujících hledisko pohlaví a zaměřených na rychlé varování a dohled nad konflikty, jako například iniciativy OSN pro ženy, Rady Evropy, Švýcarské mírové nadace, organizace International Alert (Mezinárodní bdělost) a organizace Forum on Early Warning and Early Response (Fóra o včasném varování a včasné reakci);

49.

zdůrazňuje, že je důležité, aby byly v oblasti zásobování vodou, sanitárních a hygienických opatření ženy postaveny do středu zájmu a zdůrazňuje proto význam zlepšení přístupu k bezpečné pitné vodě, přiměřeným sanitárním opatřením a vodě pro výrobní účely;

*

* *

50.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám členských států.


(1)  A/RES/48/104.

(2)  Příloha k závěrům Rady ze dne 7. března 2011.

(3)  Dokument Rady 09990/2011 ze dne 11. května 2011.

(4)  Dokument Rady 15671/1/2008 ze dne 1. prosince 2008.

(5)  Dokument Rady 08373/3/2005 ze dne 18. května 2005.

(6)  Přijaté texty, P7_TA(2010)0439.

(7)  Úř. věst. C 212 E, 5.8.2010, s. 32.

(8)  Úř. věst. C 298 E, 8.12.2006, s. 287.

(9)  Desetiletá kvantitativní studie dopadů provádění rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 z roku 2000 o ženách, míru a bezpečnosti při zajišťování trvalého míru, závěrečná zpráva Odboru OSN pro mírové operace z roku 2010.

(10)  Dokument Rady 11948/2010 ze dne 14. července 2010.

(11)  Dokument Rady 09990/2011 ze dne 11. května 2011.

(12)  Jak je stanoveno v článku 25 Všeobecné deklarace lidských práv a Evropské sociální chartě Rady Evropy (revidovaná verze), oddíl I, zásada 11.

(13)  56. světové zdravotnické shromáždění A56/27, provizorní bod pořadu jednání 14.18, 24. dubna 2003, Mezinárodní konference o základní zdravotní péči, Alma-Ata. 25. výročí, zpráva sekretariátu.


Top