17.5.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 139/27

—

zdůrazňuje, že u procesu rozšíření jde o překonání rozdělení Evropy a o přínos pro mírové sjednocení tohoto světadílu. Z politického hlediska napomohlo rozšiřování EU najít odpověď na významné změny a vedlo ke konsolidaci demokracie, lidských práv a stability na kontinentu. Z hospodářského hlediska napomohlo rozšíření zvýšení prosperity a konkurenceschopnosti a umožnilo rozšířené Unii lépe reagovat na výzvy, které přinesla globalizace;

—

jasně konstatuje, že jednou z hlavních politických priorit VR je zajistit úspěch procesu rozšíření. Pro Výbor regionů je úloha místních a regionálních zástupců v procesu rozšíření klíčová;

—

vyslovuje se pro aktivní podporu úlohy místních a regionálních orgánů v zemích zapojených do procesu rozšíření, aby se připravily na své budoucí kompetence v Evropské unii, získaly uznaní své úlohy a snadněji navázaly a rozvíjely kontakty a spolupráci se svými protějšky v EU;

—

EU by měla povzbuzovat kandidátské země, aby zajistily, že přenesené pravomoci budou odrážet míru zodpovědnosti, jež má být přijata při provádění acquis EU na místní a regionální úrovni. Zároveň by měla být tato odpovědnost podporována přiměřenými finančními prostředky. Bez nich nebudou místní a regionální orgány schopné reformy správně provádět;

—

zdůrazňuje proto, že země zapojené do procesu rozšíření musí pokračovat v rozvoji modelů správy;

—

zdůrazňuje velmi pozitivní zkušenost s programem Nástroj pro místní správu (LAF), jenž koordinuje společně s GŘ pro rozšíření a kanceláří TAIEX Evropské komise a který pomáhá pochopit, co EU obhajuje na regionální a místní úrovni.

Zpravodaj

pan Luc VAN DEN BRANDE (BE/ELS), předseda styčného úřadu Flandry-Evropa

Odkaz

sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu Strategie rozšíření a hlavní výzvy na období 2012–2013,

COM(2012) 600 final

1.

zdůrazňuje, že na toto stanovisko je třeba nahlížet v kontextu historického zapojení VR do procesu rozšíření. Stanovisko se bude zabývat politickým poselstvím VR týkajícím se strategie rozšíření určeným zemím západního Balkánu (Chorvatsko, Černá Hora, Bývalá jugoslávská republika Makedonie, Srbsko, Albánie, Bosna a Hercegovina a Kosovo) (1), Turecku a Islandu;

2.

zdůrazňuje, že u procesu rozšíření jde o překonání rozdělení Evropy a o přínos pro mírové sjednocení tohoto světadílu. Z politického hlediska napomohlo rozšiřování EU najít odpověď na významné změny, jakými byly pád diktatur a zhroucení komunismu. Rozšíření vedlo ke konsolidaci demokracie, lidských práv a stability na kontinentu. Z hospodářského hlediska napomohlo rozšíření zvýšení prosperity a konkurenceschopnosti a umožnilo rozšířené Unii lépe reagovat na výzvy, které přinesla globalizace;

3.

poukazuje na nutnost vytvořit decentralizovanou informační a komunikační politiku týkající se procesu rozšíření, zejména za účelem posílení občanského a politického dialogu mezi Evropskou unií a zeměmi zapojenými do procesu rozšíření;

4.

jasně konstatuje, že jednou z hlavních politických priorit VR je zajistit úspěch procesu rozšíření. Pro Výbor regionů je úloha místních a regionálních zástupců v procesu rozšíření klíčová;

5.

zdůrazňuje, že perspektiva vstupu do EU sebou v kandidátských zemích přináší politické a ekonomické reformy a pro občany těchto zemí vytváří nové příležitosti, které jsou v současné krizi zajisté nutné;

6.

poukazuje na to, že proces rozšíření musí zůstat důvěryhodný a musí být podporován jak veřejností v Evropské unii, tak veřejností v (potenciálních) kandidátských zemích. Pro vytvoření trvalejší důvěry mezi občany a EU má zásadní význam zapojit do tohoto procesu občany zemí rozšíření i stávajících členských států. Podpora evropské integrace v zemích rozšíření je klíčovým faktorem. Evropské instituce by neměly považovat tuto podporu za samozřejmou, ale snažit se jí využít ke zlepšení veřejné legitimity EU jako celku;

7.

je si vědom toho, že politické a sociální reformy probíhající v kandidátských zemích nemohou být zavedeny silou, ale jen při respektování rozdílností a skutečné decentralizaci;

8.

vyslovuje se pro aktivní podporu úlohy místních a regionálních orgánů v zemích zapojených do procesu rozšíření, aby se připravily na své budoucí kompetence v Evropské unii, získaly uznaní své úlohy a snadněji navázaly a rozvíjely kontakty a spolupráci se svými protějšky v EU;

9.

rád by svou strategií vnějších vztahů podpořil politický dialog a hospodářskou a/nebo kulturní spolupráci mezi místními a regionálními orgány kandidátských a potenciálních kandidátských zemí a členských států EU. Výbor regionů je významným místem setkání a užitečným fórem pro tyto aktéry v rámci EU;

10.

konstatuje, že Evropská komise ve svých zprávách o pokroku věnuje pouze v omezené míře pozornost reformám, jež poskytují nový právní rámec pro regionální a místní orgány v těchto zemích. EU by měla povzbuzovat kandidátské země, aby zajistily, že přenesené pravomoci budou odrážet míru zodpovědnosti, jež má být přijata při provádění acquis EU na místní a regionální úrovni. Zároveň by měla být tato odpovědnost podporována přiměřenými finančními prostředky. Bez nich nebudou místní a regionální orgány schopné reformy správně provádět;

11.

domnívá se, že integrace nových členských států do EU může být úspěšná pouze tehdy, pokud budou schopny uplatňovat stávající právní předpisy EU na všech úrovních politické a administrativní organizace, jakož i na způsobu provádění těchto předpisů, přičemž je třeba podotknout, že obce a regiony mají klíčovou roli ve správě programů a fondů EU; Úloha regionálních a místních orgánů by však proto neměla být omezena pouze na provádění opatření a rozhodnutí přijatých na celostátní úrovni a na šíření informací o procesu rozšíření mezi občany;

12.

zdůrazňuje, že přístup víceúrovňové správy založený na zásadě subsidiarity a zahrnující partnerství a účast všech úrovní správy je klíčovým prvkem evropské integrace. Každé hodnocení procesu rozšíření by proto mělo posuzovat, zda tento proces podporuje víceúrovňovou správu. To platí nejen v rámci budoucí politiky soudržnosti a regionální politiky, nýbrž i při budování jednotného trhu, řešení budoucí politiky v oblasti životního prostředí, změny klimatu a energetiky, budoucí společné zemědělské a námořní politiky, stockholmského programu a politiky sousedství. Patří sem rovněž budování strategie Evropa 2020 a jejích sedmi stěžejních iniciativ v partnerství díky zavedení územních paktů;

13.

vítá, že Evropská komise ve strategii rozšíření na období 2012–2013 klade větší důraz na kritéria řádné správy, k nimž patří právní stát, nezávislý soudní systém, účinný správní systém, boj proti korupci a organizovanému zločinu, rozvoj občanské společnosti, svobodná media;

14.

vítá podrobnou analýzu a celkové hodnocení Komise, uvítal by ovšem jasnější doporučení, jak překonat nedostatky s ohledem na acquis;

15.

opakovaně zdůrazňuje maximální význam místních a regionálních zástupců v procesu rozšíření, a podněcuje proto země zapojené do procesu rozšíření k zachování jejich úsilí o decentralizaci a regionalizaci, což rovněž usnadňuje decentralizovanou informační a komunikační politiku, jakož i občanský a politický dialog mezi Evropskou unií a občany v zemích zapojených do procesu rozšíření;

16.

zdůrazňuje proto, že země zapojené do procesu rozšíření musí pokračovat v rozvoji modelů správy, zejména zvyšováním odpovědností regionálních a místních orgánů prostřednictvím podpory skutečného partnerství mezi všemi úrovněmi správy, ale také mezi jednotlivými zeměmi a regiony;

17.

považuje za nutné vybudovat kapacitu místních a regionálních samospráv v legislativní, finanční a správní oblasti tak, aby mohly co nejlépe využívat stávající předvstupní pomoci a byly schopny udržitelného provádění aquis communautaire;

18.

lituje, že navzdory opakovaným doporučením ze strany Výboru Komise ve zprávě o rozšíření dosud neposkytla plné posouzení stavu provádění zásad víceúrovňové správy opět neposoudila. Je si vědom toho, že se žádná kapitola v acquis nezabývá decentralizací v zemích usilujících o vstup do EU, ale navrhuje pro tento účel vypracovat soubor parametrů, který by zemím provádějícím reformy mohl posloužit jako vodítko;

19.

lituje také, že sociální rozměr není v procesu rozšíření dostatečně zohledněn a žádá Evropskou komisi, aby kromě hospodářských reforem věnovala pozornost také nutným sociálním reformám v kandidátských státech;

20.

opakuje doporučení určené Komisi, aby se ve svých budoucích zprávách o strategii rozšíření podrobněji zabývala situací regionální a místní samosprávy a zemím zapojeným do procesu rozšíření jasněji zdůraznila potřebu reforem v oblasti regionalizace a decentralizace a podpořila je při vytváření nezávislých úrovní správy na nižší než celostátní úrovni;

21.

zdůrazňuje velmi pozitivní zkušenost s programem Nástroj pro místní správu (LAF), jenž koordinuje společně s GŘ pro rozšíření a kanceláří TAIEX Evropské komise a který pomáhá pochopit, co EU obhajuje na regionální a místní úrovni;

22.

naléhavě zdůrazňuje klíčový význam respektování zásady dobrých sousedských vztahů mezi členskými státy EU, kandidátskými zeměmi a ostatními státy a úlohu a význam rozvoje přeshraniční a regionální spolupráce těchto států;

23.

domnívá se, že ochrana menšin a respektování lidských práv, jež tvoří součást základních hodnot Evropské unie, musí zůstat i nadále klíčovými prvky procesu přistoupení;

24.

zdůrazňuje v této souvislosti význam spolupráce s Radou Evropy, zejména s jejím Kongresem místních a regionálních orgánů, na základě veškerých relevantních textů, např. Evropské charty místní a regionální samosprávy;

25.

vítá přistoupení Chorvatska k EU dne 1. července 2013, jak to uvádí Smlouva o přistoupení;

26.

vítá skutečnost, že parlamentní volby konané v prosinci 2011 proběhly v pluralistickém prostředí a jejich organizace byla účinná a transparentní; zdůrazňuje však nutnost zlepšení co do správy voličských seznamů s ohledem na obecní volby a volby chorvatských poslanců do Evropského parlamentu na jaře roku 2013;

27.

připomíná Chorvatsku jeho povinnost řešit stávající bilaterální a regionální problémy v duchu dobrých sousedských vztahů a prováděním právně závazných mezinárodních dohod, včetně otázek následnictví;

28.

zdůrazňuje, že je třeba věnovat další pozornost správní kapacitě nutné pro provádění a monitorování reformy veřejné správy, a to zejména na místní úrovni. Další úsilí je nutné v souvislosti s úlohou místních a regionálních orgánů v rámci budoucí správy strukturálních fondů;

29.

je sice potěšen pokrokem, jehož bylo dosaženo v rámci procesu decentralizace, konstatuje však, že tento proces příliš podléhá kontrole ústřední správy;

30.

vyzývá Komisi, aby i po přistoupení Chorvatska k EU monitorovala, vyhodnocovala a podporovala rozvoj na nižší než celostátní úrovni a pokrok dosažený v decentralizaci;

31.

poukazuje na to, že je třeba zaměřit se na preventivní opatření pro boj s korupci na místní úrovni, zejména při řešení postupů zadávání veřejných zakázek;

32.

zdůrazňuje, že stále existují další výzvy týkající se snížení rozdílů v oblasti zdraví, v rámci regionů a také co se týká rozvoje venkova podporujícího začlenění;

33.

vítá skutečnost, že politické instituce Islandu jsou stabilní a že místní samospráva založená na bohaté demokratické tradici země se vyznačuje vysokou kvalitou. Místní demokracie byla nedávno ještě posílena novým zákonem z ledna 2012, jenž ukládá ještě více řádných konzultací mezi vládou a obcemi;

34.

vítá přijetí několika důležitých opatření za účelem posílení místní správy financí ve světle hospodářské krize z roku 2008, avšak poukazuje na to, že navzdory tomuto pozitivnímu vývoji musí být na místní a regionální úrovni dále posílena kapacita formulování hospodářské politiky a koordinace. Lepší koordinaci rovněž vyžaduje rozdělování finančních prostředků ze státní do místní úrovně;

35.

vítá skutečnost, že nová ústava byla dne 20. října 2012 předložena poradnímu referendu a přijata dvěma třetinami hlasů. Ústava poprvé obsahuje část týkající se místní správy;

36.

vřele vítá vytvoření smíšeného poradního výboru s VR, jenž naváže na dobrou spolupráci s Islandským sdružením místních orgánů. Dále zdůrazňuje, že bude i nadále podporovat vytváření kapacit na místní úrovni, např. v rámci programu Nástroj pro místní správu (LAF);

37.

uvítal by, pokud by se jednání o vstupu Islandu podařilo uzavřít v patřičné lhůtě a výsledek byl islandským občanům předložen k rozhodnutí na základě přesných informací o konečné dohodě o přistoupení, která bude uzavřena mezi EU a Islandem;

38.

vítá pokračování procesu decentralizace správy, což je klíčovým prvkem Ochridské rámcové dohody, a přijetí programu na uplatňování decentralizace a místní samosprávy na roky 2011 až 2014 a příslušného akčního plánu;

39.

upozorňuje na to, že je třeba urychlit pokrok v naplňování cílů decentralizace a že finanční udržitelnost obcí zůstává i nadále hlavní výzvou. Ačkoli byl podíl daně z přidané hodnoty, který připadá obcím, navýšen na 4 %, není to dostatečné pro řádné vykonávání svěřených úkolů;

40.

zdůrazňuje, že existuje pouze několik mechanizmů pro omezení významných nesrovnalostí v poskytování veřejných služeb, a obzvláště znevýhodněny jsou venkovské a malé obce;

41.

obává se, že chybí nutná správní a řídící kapacita pro provádění aquis EU. To je zřetelné mj. při uplatňování a prosazování právních předpisů v oblasti životního prostředí na státní a místní úrovni. V oblasti kvality vody bylo dosaženo pouze minimálního pokroku;

42.

poukazuje na to, že určitý pokrok byl zaznamenán v oblasti regionální politiky a koordinace strukturálních nástrojů. Je třeba zlepšit správu programů NPP za účelem plného a včasného využití fondů EU;

43.

vyzdvihuje nutnost udržovat dobré sousedské vztahy a nalézt vzájemně přijatelné řešení otázky názvu země;

44.

doporučuje, aby veřejné orgány na různých úrovních místní správy spolupracovaly s organizacemi občanské společnosti, jež potřebují posílit a získat větší nezávislost na veškerých politických vlivech;

45.

vyjadřuje obavu z politické a etnické polarizace Bývalé jugoslávské republiky Makedonie, jež hrozí narušením stability země a dynamiky nutné pro politické reformy;

46.

zdůrazňuje, že období konzultací ohledně nové ústavy přineslo rozsáhlé diskuze s místní občanskou společností a místními občany, což je třeba přivítat. Je však znepokojen nedostatečnou transparentností toho, jak byly tyto diskuze zohledněny v procesu přípravy a které části byly zveřejněny na internetu, což tureckým občanům a mezinárodním aktérům (včetně VR) velmi znesnadnilo sledování posledního vývoje;

47.

vyjadřuje politování nad nedostatečným pokrokem při návratu pravomocí provinciím a místním samosprávám. Je znepokojen některými zprávami, že zvolené místní samosprávy nebo starostové jsou terčem zastrašování nebo politicky motivovaného trestního stíhání. Městské rady (jež byly vytvořeny k podpoře účasti občanů na místních samosprávách) nebyly ve většině měst účelně využity. Kromě toho skutečnost, že v roce 2011 legislativní nařízení vrátila pravomoci v oblastech jako územní plánování a obnova měst do státní úrovně, je projevem toho, že decentralizace není brána vážně. Zatímco turecká vláda věnovala určitou dobu reformě veřejné správy, neprovedla to způsobem, který by byl výhodný pro místní a regionální orgány, zejména pro jihovýchodní část země;

48.

vyjadřuje nespokojenost s tím, že se Turecku nedaří v plné míře dodržovat závazky vyplývající z dodatkového protokolu k dohodě o přidružení mezi EU a Tureckem a naléhavě vyzývá Turecko, aby přistoupilo k plnohodnotnému a nediskriminačnímu plnění těchto závazků, přičemž zdůrazňuje, že jakékoli další prodlevy mohou mít nové důsledky pro proces rozšíření;

49.

vítá změnu v postoji Rady EU k možnému otevření kapitoly 22 jednání týkající se „regionální politiky a koordinace strukturálních nástrojů“ a doufá, že tento pozitivní signál lze považovat za normalizaci procesu jednání mezi Tureckem a Evropskou unií;

50.

lituje, že na všech státních úrovních přetrvávají nedostatky co do dodržování náboženské svobody, práv žen, práv menšin (zejména kurdské), rovnosti mužů a žen, jakož i základních práv svobody projevu a svobody tisku. Tím jsou zastiňovány zákony zaměřené na reformy;

51.

podporuje dialog, jenž byl navázán mezi tureckou vládou a zástupci tureckých Kurdů;

52.

vítá provádění pozitivní agendy v souladu s rámcem pro jednání a s příslušnými závěry Rady a Evropské rady;

53.

je nespokojen s tím, že Turecko ani ostatní strany zapojené do konfliktu nevyvíjí žádné úsilí, aby v rámci OSN a rezolucí Rady bezpečnosti OSN a zásad a hodnot, na nichž je založena EU, vyřešily nezákonné obsazení oblasti severní části Kypru. Vyzývá tureckou vládu, aby konkrétně podpořila jednání probíhající pod záštitou generálního tajemníka OSN a učinila kroky k celkovému vyřešení kyperského problému, přistoupila ke stažení svých ozbrojených sil z Kypru, vyřešila otázku osadníků a navrátila uzavřenou oblast Famagusty jejím oprávněným obyvatelům, v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti Organizace spojených národů č. 550 (1984);

54.

konstatuje, že na jedné straně jsou přijímány zákony zaměřené na reformy, které jsou na druhé straně zastiňovány porušováním mj. svobody tisku a projevu;

55.

vítá vytvoření úřadu nezávislého ombudsmana v Turecku, jenž musí být vhodným způsobem vykonáván;

56.

zdůrazňuje, že na místní úrovni je třeba posílit transparentnost, odpovědnost a mechanizmus zapojení, a vybízí k pokračování v boji proti korupci, zejména na místní úrovni;

57.

přeje si vyzdvihnout, že pokračující spolupráce na nižší než vnitrostátní úrovni bude prospěšná jak pro Turecko, tak pro EU. Opakuje proto svůj závazek povýšit pracovní skupinu Výboru regionů s Tureckem na smíšený poradní výbor;

58.

vítá přijetí zákona o územní organizaci Černé Hory a úpravu zákona týkajícího se místní samosprávy s ohledem na posílení transparentnosti, účinnosti a odpovědnosti správy na místní úrovni;

59.

poukazuje na to, že Černá Hora musí posílit správní kapacitu ve vytvořených strukturách NPP a řádně je připravit za účelem posílení absorpční kapacity předvstupních fondů;

60.

konstatuje, že jedním z největších problémů na místní úrovni jsou nedostatečně kvalifikovaní zaměstnanci, což je důvodem toho, že nemohou být vykonávány pravomoci přenášené na základě decentralizačního procesu;

61.

lituje, že nedošlo k pokroku v oblasti sociální ochrany, že přijímání uprchlíků, vnitřně vysídlených osob a etnických menšin ve městech zůstává i nadále problematické a že pokrok v oblasti správní a daňové decentralizace sociálních služeb zůstává omezen;

62.

doporučuje zintenzivnit úsilí v oblasti předcházení a boje s korupcí ve stanovených citlivých oblastech: místní samospráva, územní plánování, zadávání veřejných zakázek, privatizace, vzdělávání a zdravotnictví;

63.

vítá vytvoření smíšeného poradního výboru VR s Černou Horou v roce 2012 a doufá, že v příštích letech bude probíhat vzájemně prospěšná spolupráce s černohorskými orgány na nižší než státní úrovni;

64.

konstatuje s uspokojením, že srbská ústava občanům zaručuje právo na nezávislost provincií a místní samosprávy, lituje však, že existují velké rozdíly mezi principy zakotvenými v zákonech a jejich praktickým prováděním;

65.

lituje, že opatření ústřední vlády (snižování příspěvků pro místní samosprávu) ještě více komplikují práci místních úřadů při vykonávání jejich úkolů;

66.

poukazuje na to, že z hlediska místní samosprávy je třeba vyjasnit a řádně uplatňovat legislativu týkající se finančních prostředků obcí s cílem zajištění předvídatelného financování obcí;

67.

lituje, že národní rada pro decentralizaci je i nadále neaktivní a že neproběhly dostatečné konzultace s místními orgány v rozhodovacím procesu týkajícím se přípravy nové legislativy či úprav stávajících právních předpisů s dopadem na místní úroveň;

68.

podotýká, že správa a řídící kapacity na místní úrovni jsou slabé a přetrvávají značné rozdíly mezi obcemi. Lituje, že zákon o úřednících se netýká zaměstnanců místních samospráv;

69.

vítá pokrok v oblasti regionální politiky a koordinace strukturálních fondů. Oceňuje skutečnost, že Srbsko ukončilo přípravnou fázi decentralizované správy NPP pro čtyři složky, a poukazuje na to, že je třeba dále zajistit řádné prováděcí kapacity, zejména s ohledem na kvalitní projekty založené na relevantních strategiích;

70.

oceňuje významnou úlohu, kterou občanská společnost plní ve společenském, hospodářském a politickém dění této země i v podpoře demokratických hodnot, a připomíná její význam pro místní úroveň a v rámci rozhodovacího procesu;

71.

vítá pokrok, jehož Albánie dosáhla při plnění politických kritérií pro vstup do EU. S uspokojením konstatuje zlepšení politického dialogu mezi vládou a opozicí a zdůrazňuje zásadní význam, který budou mít řádně uskutečněné legislativní volby v roce 2013 pro normální fungování základních demokratických institucí. Vyzývá albánské orgány veřejné správy k tomu, aby zintenzivnily své úsilí ohledně prosazování a zavádění reforem nezbytných pro předvstupní proces, a to zejména v oblasti lidských práv, rovného postavení žen, ochrany menšin a vlastnických práv, boje proti korupci a organizované trestné činnosti a uplatňování konstruktivní migrační politiky;

72.

uznává analýzu Evropské komise, podle níž nebyl zaznamenán pokrok v oblasti územně správní reformy. Zákon o územním plánování z roku 2009 byl prováděn velmi pomalu. Zdá se, že se zvětšují rozdíly mezi regiony s ohledem na hospodářské a sociální potenciály rozvoje. Toto je třeba naléhavě řešit;

73.

konstatuje, že malé místní samosprávy nejsou hospodářsky životaschopné. Rozhodovací proces na místní úrovni není transparentní a organizace občanské společnosti a jiné zainteresované strany nejsou konzultovány;

74.

poukazuje na to, že co se týká financování, zejména výběru daní, nezaznamenaly místní orgány od roku 2011 žádné zlepšení. Zdůrazňuje rovněž, že je nezbytné, aby u místních a regionálních orgánů byly budovány kapacity pro správu rozpočtových příjmů a pro kontrolu provozních systémů a fondů nástroje předvstupní pomoci;

75.

vítá jmenování ombudsmana a žádá albánskou vládu, aby této instituci vyčlenila dostatečné prostředky;

76.

zdůrazňuje, že existují povzbudivé signály, že se hluboké politické rozpory, jež po řadu let bránily politické reformě, nyní zmírňují.Vyzývá proto dvě sdružení zastupující orgány nižší než státní úrovně (Albánské sdružení městských úřadů a Albánské sdružení obcí), aby zintenzivnily svou spolupráci ve všech relevantních otázkách a aby nepřipustily ohrožení zastoupení místních a regionálních orgánů v zemi;

77.

zdůrazňuje, že vítá určitý pokrok v oblasti regionální politiky a koordinace strukturálních fondů, ale je třeba v této oblasti vynaložit více úsilí;

78.

uznává skutečnost, že Bosna a Hercegovina je stále ještě zemí s „mezinárodním systémem správy a bezpečnosti“, což znamená, že v současné době ani státní domácí instituce nemají plnou kontrolu nad politickým a legislativním procesem, natožpak místní a regionální orgány;

79.

poukazuje na to, že stávající politická situace v Bosně a Hercegovině má negativní dopad na schopnost země zastupovat jeden názor v otázkách EU. Konstatuje, že v důsledku politické a institucionální slepé uličky nemůže Bosna a Hercegovina splnit své povinnosti týkající se místní samosprávy a regionální autonomie. To znamená, že „fungování místní samosprávy je výrazně narušeno“, což „znemožňuje, aby v zemi proběhla jakákoli decentralizace“. Rostoucí roztříštěnost země a obcí z etnických důvodů přispívá k nedůvěře v místní samosprávu;

80.

lituje, že složitý správní systém a zablokování institucí znamenají, že právní předpisy nejsou řádně přizpůsobeny potřebám bosenských entit, takže selhávají zejména v naléhavých otázkách, jako je boj proti obchodu s lidmi;

81.

navrhuje vytvoření koordinačního mechanizmu mezi jednotlivými úrovněmi správy pro provádění, uplatňování a prosazování evropských právních předpisů tak, aby země byla schopna zastupovat jeden názor v otázkách EU a aby mohla cíleně využívat předvstupních fondů;

82.

uznává, že zpráva Evropské komise chválí legislativu entit, neboť je v rozsáhlé míře v souladu s Evropskou chartou místních samospráv, a to je třeba posuzovat pozitivně. Je však třeba podotknout, že Bosna a Hercegovina nepodepsala dodatkový protokol Evropské charty místní samosprávy týkající se práv občanů na zapojení do aktivit místního orgánu;

83.

podporuje decentralizaci právního systému, lituje však, že v oblasti reformy veřejné správy bylo dosaženo pouze malého pokroku. Současným problémem se zdá být slabá koordinace mezi různými úrovněmi správy a nedostatek veřejné podpory reforem;

84.

vítá všechny iniciativy usilující o zlepšení ochrany lidských práv a základních svobod a zejména přijetí dodatku k ústavě kantonu Sarajevo v souladu s rozsudkem Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ve věci Sejdić a Finci, kterým dala etnicky nezařazeným osobám a etnickým menšinám možnost vytvořit v rámci shromáždění vlastní frakci, a vyzývá všechny úrovně správy v Bosně a Hercegovině, aby přijaly podobné dodatky;

85.

vítá, že místní volby v říjnu 2012 byly dobře připraveny a proběhly řádným způsobem a v souladu s normami Rady Evropy a mezinárodního společenství pro demokratické volby, ačkoliv volební administrativa je na místní úrovni velmi zpolitizovaná;

86.

s uspokojením konstatuje, že vývoj občanské společnosti je i nadále podporován prostřednictvím nástroje na podporu občanské společnosti (CSF), organizace EU vytvořené v roce 2008 na podporu organizací občanské společnosti, konkrétně je podporován projektem s názvem Posílení demokracie na místní úrovni;

87.

vítá významný pokrok v oblasti decentralizace z minulých let a úsilí vyvinuté ministerstvem pro místní samosprávu s cílem zajistit účinnější monitorování struktur místní samosprávy, avšak domnívá se, že úsilí zaměřené na provádění decentralizace a posilování místních samospráv musí pokračovat;

88.

konstatuje s uspokojením, že Kosovo disponuje pokrokovým systémem místní samosprávy, jenž občanům umožňuje zapojení do místního rozhodovacího procesu. To se promítá do skutečnosti, že jsou občané Kosova s místní samosprávou a se způsobem provádění jejích pravomocí velmi spokojeni;

89.

žádá Kosovo, aby jasně řeklo, že pracuje na boji proti korupci a organizovanému zločinu;

90.

doporučuje na místní úrovni využít při řešení správních záležitostí a rozpočtových postupů procesů plánování založených na důkazech. Obecní orgány potřebují individuálně přizpůsobené vedení za účelem posílení správních kapacit;

91.

uznává, že nově vytvořené obce se srbskou většinou jsou vystaveny specifickým výzvám z důvodu jejich malé velikosti a potřebují další asistenci z ústřední úrovně za účelem zajištění jejich udržitelnosti;

92.

vyzývá všechny zapojené strany k nalezení konstruktivních řešení pro specifické výzvy, s nimiž se potýká decentralizační proces na severu Kosova, aby občanům byly poskytovány kvalitní služby;

93.

poukazuje na to, že v rámci dohody o stabilizaci a přidružení by Kosovo mělo dodržovat a uplatňovat demokratické zásady správy prostřednictvím vhodného a účinnějšího fungování všech úrovní správy.