Accept Refuse

EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 52009AP0281

Práva cestujících v autobusové a autokarové dopravě ***I Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele (KOM(2008)0817 – C6-0469/2008 – 2008/0237(COD))
P6_TC1-COD(2008)0237 Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 23. dubna 2009 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. …/2009 o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele
PŘÍLOHA I
PŘÍLOHA II

OJ C 184E , 8.7.2010, p. 312–330 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

8.7.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 184/312


Čtvrtek 23. dubna 2009
Práva cestujících v autobusové a autokarové dopravě ***I

P6_TA(2009)0281

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele (KOM(2008)0817 – C6-0469/2008 – 2008/0237(COD))

2010/C 184 E/68

(Postup spolurozhodování: první čtení)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2008)0817),

s ohledem na čl. 251 odst. 2 a čl. 71 odst. 1 Smlouvy o ES, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C6-0469/2008),

s ohledem na článek 51 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A6-0250/2009),

1.

schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.

vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.


Čtvrtek 23. dubna 2009
P6_TC1-COD(2008)0237

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 23. dubna 2009 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. …/2009 o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 71 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise ║,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů (2),

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Opatření Společenství v oblasti autobusové a autokarové dopravy by se měla zaměřit mimo jiné na to, aby byla všude zajištěna vysoká úroveň ochrany cestujících, která je srovnatelná s ostatními druhy dopravy. Mimoto je nutno plně přihlédnout k požadavkům ochrany spotřebitele obecně.

(2)

Jelikož cestující autobusem nebo autokarem je slabší stranou přepravní smlouvy, práva cestujících po této stránce by měla být chráněna bez ohledu na jejich státní příslušnost nebo místo trvalého bydliště ve Společenství.

(3)

Členské státy by měly mít možnost vyjmout městskou a příměstskou dopravu z tohoto nařízení, pokud zajistí srovnatelnou úroveň práv cestujících pomocí jiných regulačních opatření. Tato opatření by měla zohledňovat práva cestujících v sítích propojujících různé druhy veřejné dopravy, která se vztahují na otázky uvedené v článku 1 tohoto nařízení. Komise by měla prozkoumat možnost zavedení souboru společných práv cestujících pro městskou, příměstskou a regionální dopravu a předložit Parlamentu zprávu, doplněnou případně o legislativní návrh.

(4)

Členské státy by měly podporovat rozvoj práv cestujících na městskou, příměstskou a regionální přepravu autobusy nebo autokary, v níž se stanoví závazky podniků provozujících autobusovou nebo autokarovou dopravu ke zvyšování kvality služeb a lepšímu uspokojování potřeb cestujících.

(5)

Opatření EU pro zlepšení práv cestujících v autobusové a autokarové dopravě by měla zohledňovat zvláštnosti tohoto dopravního odvětví, v němž převažují malé a střední podniky.

(6)

Cestující by měli mít k dispozici pravidla týkající se odpovědnosti v případě nehod, v jejichž důsledku dojde k usmrcení nebo zranění, která jsou srovnatelná s ostatními druhy dopravy.

(7)

Cestující by měli mít nárok na zálohové platby k pokrytí okamžitých ekonomických potřeb po nehodě.

(8)

Cestující, kteří byli poškozeni v důsledku nehody kryté pojistnou zárukou, by se měli v každém případě obrátit se žádostí o náhradu škody, stanovenou v tomto nařízení, nejprve na dopravce a pouze v případě, že dopravce nezareaguje, mohou požádat o zásah pojišťovací společnost.

(9)

Podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu by měly odpovídat za ztrátu nebo poškození zavazadel cestujících za podmínek srovnatelných s ostatními druhy dopravy.

(10)

Přeprava cestujících autobusy a autokary by měla sloužit všem občanům. Proto by měly mít zdravotně postižené osoby a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace v důsledku zdravotního postižení, věku nebo jiného faktoru možnost využívat autobusovou a autokarovou dopravu, která je srovnatelná s možnostmi ostatních občanů. Zdravotně postižené osoby a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace mají, stejně jako všichni ostatní občané, právo na volný pohyb, svobodu volby a zákaz diskriminace.

(11)

Na základě článku 9 Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením a s cílem poskytnout zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace možnost cestovat autobusy a autokary, která je srovnatelná s možnostmi ostatních občanů, je nutno stanovit pravidla týkající se zákazu diskriminace a pomoci během cesty. Tyto osoby by proto měly být přijaty k přepravě a doprava by neměla být odmítnuta z důvodu jejich zdravotního postižení nebo omezené schopnosti pohybu a orientace, vyjma případů, kdy je to odůvodněno z hlediska bezpečnosti a stanoveno právními předpisy. Tyto osoby by měly mít právo na pomoc na autobusových a autokarových terminálech, včetně nastupování a vystupování, a ve vozidlech. V zájmu sociálního začlenění by dotyčné osoby měly tuto pomoc obdržet bez dodatečného poplatku. Podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu by měly stanovit pravidla týkající se přístupnosti pokud možno s využitím evropského systému normalizace.

(12)

Je zapotřebí, aby provozovatelé autobusové nebo autokarové dopravy zajistili pro své zaměstnance speciální školení, které jim umožní řádně pomáhat zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace. Toto školení by jim mělo být poskytováno v rámci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/59/ES ze dne 15. července 2003 o výchozí kvalifikaci a pravidelném školení řidičů některých silničních vozidel pro nákladní nebo osobní dopravu (4). Členské státy by měly v co největší možné míře podporovat podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu při vytváření a provádění vhodných školících programů.

(13)

Při rozhodování o uspořádání nových autobusových terminálů a v rámci významné modernizace by provozovatelé autobusových terminálů měli bez výjimky vzít v úvahu potřeby zdravotně postižených osob a osob s omezenou schopností pohybu a orientace. Provozovatelé autobusových a autokarových terminálů by každopádně měli určit místa, na nichž mohou tyto osoby oznámit svůj příjezd a potřebu pomoci.

(14)

Podobně by podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu měly tyto potřeby brát v úvahu při rozhodování o návrhu nových a modernizovaných vozidel.

(15)

Členské státy by měly zdokonalit stávající infrastrukturu tam, kde je to zapotřebí k tomu, aby provozovatelé autobusové nebo autokarové dopravy mohli zdravotně postiženým osobám a osobám se sníženou pohyblivostí a orientací zajistit přístup a poskytnout náležitou pomoc.

(16)

Opatření EU pro zlepšení bezbariérové mobility by měla podporovat především bezbariérový přístup na autobusové a autokarové terminály a zastávky.

(17)

Podle závěrů projektu COST 349 o přístupu k autokarům a dálkovým autobusům by měla Komise navrhnout opatření na vytvoření dostupné infrastruktury na autobusových a autokarových terminálech a zastávkách, jež bude interoperabilní v celé EU.

(18)

Práva cestujících autobusy a autokary by měla zahrnovat právo na obdržení informací o daném spoji před uskutečněním cesty i v jejím průběhu. Všechny nezbytné informace poskytnuté cestujícím autobusy a autokary by měly být poskytnuty rovněž v alternativních formách přístupných zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace.

(19)

Toto nařízení by nemělo omezit práva podniků provozujících autobusovou nebo autokarovou dopravu požadovat náhradu škody od jakékoli osoby, včetně třetích stran, v souladu s použitelnými právními předpisy.

(20)

Cestující by již neměli čelit tolika nepříjemnostem při zrušení nebo významném zpoždění spoje. Za tímto účelem by jim měla být poskytnuta přiměřená péče a měli by být náležitě informováni. Cestující by měli mít možnost zrušit svou cestu a získat náhradu výdajů na jízdenky nebo by mělo být zajištěno přesměrování za vyhovujících podmínek či poskytnuty informace o možnostech náhradní dopravy. Pokud podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu neposkytnou cestujícím potřebnou pomoc, měli by cestující mít právo na finanční odškodnění.

(21)

Podniky provozující autobusovou a autokarovou dopravu by měly na vnitrostátní úrovni nebo na úrovní EU spolupracovat s cílem přijmout opatření ke zlepšení péče a pomoci poskytované cestujícím, je-li cesta přerušena, zejména v případě významných zpoždění.

(22)

Tímto nařízením nejsou dotčena práva cestujících stanovená směrnicí Rady 90/314/EHS ze dne 13. června 1990 o souborných službách pro cestování, pobyty a zájezdy (5). Jsou-li souborné služby pro cestovní ruch zrušeny z důvodů jiných než zrušení autobusového a autokarového spoje, toto nařízení se nepoužije.

(23)

Cestující by měli být plně informováni o svých právech stanovených v tomto nařízení, aby mohli tato práva účinně uplatňovat.

(24)

Cestující by měl mít možnost uplatnit svá práva prostřednictvím odpovídajících postupů vyřizování stížností zavedených podniky provozujícími autobusovou nebo autokarovou dopravu nebo popřípadě podáním stížností subjektu nebo subjektům určeným za tímto účelem příslušným členským státem.

(25)

Členské státy by měly zajistit obecné dodržování tohoto nařízení ze strany podniků provozujících autobusovou nebo autokarovou dopravu a nad tímto dodržováním dohlížet a určit vhodný subjekt, který bude vykonávat úkoly spojené s prosazováním tohoto nařízení. Dohledem by neměla být dotčena práva cestujících, kteří usilují o nápravu u soudů podle postupů vnitrostátního práva.

(26)

Členské státy by měly stanovit sankce za porušení tohoto nařízení a zajistit, aby tyto sankce byly uplatňovány. Tyto sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující.

(27)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž zajistit vysokou a rovnocennou úroveň ochrany cestujících a pomoc cestujícím v autobusové a autokarové dopravě ve všech členských státech, nemůže být uspokojivě dosaženo samotnými členskými státy, a může jich být proto z důvodu významného mezinárodního rozměru dosaženo lépe na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(28)

Tímto nařízením by neměla být dotčena směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (6).

(29)

Prosazování tohoto nařízení by mělo být založeno na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 ze dne 27. října 2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele (nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele) (7). Toto nařízení by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(30)

Toto nařízení respektuje základní práva a je v souladu se zásadami uznanými zejména Listinou základních práv Evropské unie,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Kapitola I

Obecná ustanovení

Článek 1

Předmět

Toto nařízení stanoví pravidla, pokud jde o:

1)

zákaz rozlišování mezi cestujícími s ohledem na přepravní podmínky, které zajišťují podniky provozující autobusovou a autokarovou dopravu;

2)

odpovědnost podniků provozujících autobusovou nebo autokarovou dopravu v případě nehod, jež mají za následek usmrcení nebo zranění cestujících nebo ztrátu či poškození jejich zavazadel;

3)

zákaz diskriminace zdravotně postižených osob a osob s omezenou schopností pohybu a orientace, které cestují autobusem nebo autokarem, a povinnou pomoc takovým osobám;

4)

povinnosti podniků provozujících autobusovou nebo autokarovou dopravu vůči cestujícím v případě zrušení nebo zpoždění spoje;

5)

minimální informace, které mají být cestujícím poskytovány;

6)

vyřizování stížností;

7)

prosazování práv cestujících.

Článek 2

Oblast působnosti

1.   Toto nařízení se vztahuje na přepravu cestujících, zajišťovanou podniky provozujícími autobusovou nebo autokarovou dopravu v rámci linkové dopravy.

2.   Členské státy mohou vyjmout městskou a příměstskou ▐ dopravu, na niž se vztahují smlouvy o veřejné službě, pokud tyto smlouvy zajišťují úroveň práv cestujících, která je srovnatelná s úrovní požadovanou v tomto nařízení.

3.   Na příležitostnou dopravu se použije pouze kapitola II.

Článek 3

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

1)

„podnikem provozujícím autobusovou nebo autokarovou dopravu“ dopravní podnik, kterému bylo ve státě, v němž je usazen, uděleno povolení k provozování osobní dopravy autokary a autobusy v souladu s podmínkami přístupu na trh stanovenými vnitrostátními právními předpisy a který je držitelem platné licence Společenství vydané v souladu s nařízením Rady (EHS) č. 684/92 ze dne 16. března 1992 o společných pravidlech pro mezinárodní přepravu cestujících autokary a autobusy  (8) za účelem zajišťování mezinárodní přepravy cestujících;

2)

„příležitostnou dopravou“ doprava ve smyslu čl. 2 odst. 3 nařízení (EHS) č. 684/92;

3)

„linkovou dopravou“ doprava ve smyslu čl. 2 odst. 1 nařízení (EHS) č. 684/92;

4)

„přepravní smlouvou“ smlouva o přepravě uzavřená mezi podnikem provozujícím autobusovou nebo autokarovou dopravu ▐ a cestujícím za účelem jeho přepravy jedním nebo více dopravními spoji bez ohledu na to, zda jízdenku prodal dopravce, poskytovatel souborných služeb cestovního ruchu či prodejce jízdenek ;

5)

„jízdenkou“ platný doklad opravňující k přepravě nebo jeho ekvivalent v jiné než papírové podobě, včetně elektronické podoby, vydaný nebo schválený podnikem provozujícím autobusovou nebo autokarovou dopravu nebo jejím oprávněným prodejcem jízdenek;

6)

„prodejcem jízdenek“ zprostředkovatel prodávající ▐ autobusové nebo autokarové dopravní služby, včetně služeb prodaných jako součást balíčku, jménem podniku provozujícího autobusovou nebo autokarovou dopravu nebo poskytovatele souborných služeb cestovního ruchu,

7)

„poskytovatelem souborných služeb cestovního ruchu“ organizátor ▐ ve smyslu čl. 2 odst. 2 ▐ směrnice 90/314/EHS;

8)

„zdravotně postiženou osobou“ nebo „osobou s omezenou schopností pohybu a orientace“ osoba, jejíž pohyblivost je při použití dopravního prostředku snížena v důsledku jakéhokoli tělesného postižení (smyslového nebo pohybového, trvalého nebo dočasného), mentálního postižení nebo nezpůsobilosti nebo jakékoli jiné příčiny zdravotního postižení nebo věku a jejíž stav vyžaduje, aby jejím potřebám byla věnována odpovídající pozornost a aby jim byly přizpůsobeny služby, které jsou poskytovány všem cestujícím;

9)

„rezervací“ povolení v papírové nebo elektronické podobě opravňující k přepravě s výhradou dříve potvrzeného individuálního ujednání o přepravě;

10)

„provozovatelem autobusového terminálu“ organizační subjekt v členském státě, který odpovídá za provozování autobusových nebo autokarových terminálů;

11)

„zrušením“ neuskutečnění určité služby, která byla dříve naplánována a na kterou bylo rezervováno alespoň jedno konkrétní místo ;

12)

„zpožděním“ rozdíl mezi dobou plánovaného odjezdu nebo příjezdu cestujícího podle zveřejněného jízdního řádu a dobou jeho skutečného nebo očekávaného odjezdu nebo příjezdu;

13)

„přístupnými formáty“ možnost cestujících získat stejné informace např. prostřednictvím textu, Braillova písma, audio, video nebo elektronických formátů.

Článek 4

Přepravní smlouva a nediskriminační smluvní podmínky

1.   Podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu předají cestujícím doklad o uzavření přepravní smlouvy, a to vydáním jedné či více jízdenek. Jízdenky jsou považovány za zjevný důkaz o uzavření smlouvy, a udělují tudíž práva stanovená v tomto nařízení.

2.   Aniž jsou dotčeny závazky veřejné služby vyžadující sociální tarify, jsou smluvní podmínky a tarify používané podniky provozujícími autobusovou nebo autokarovou dopravu nebo prodejci jízdenek široké veřejnosti nabízeny bez jakékoli diskriminace na základě státní příslušnosti nebo místa trvalého bydliště konečného zákazníka nebo místa usazení podniků provozujících autobusovou nebo autokarovou dopravu či prodejců jízdenek ve Společenství.

Článek 5

Zákaz vyloučení

1.   Závazky podle tohoto nařízení nesmějí být omezeny ani vyloučeny mimo jiné odchylnými nebo omezujícími ustanoveními přepravní smlouvy.

2.   Podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu mohou nabízet přepravní podmínky, které jsou pro cestujícího příznivější než podmínky stanovené v tomto nařízení.

Kapitola II

Odpovědnost podniků provozujících autobusovou nebo autokarovou dopravu vůči cestujícím a za jejich zavazadla

Článek 6

Odpovědnost v případě usmrcení a zranění cestujících

1.   Podle této kapitoly odpovídají podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu za ztrátu nebo škodu vyplývající z usmrcení nebo úrazu ▐ cestujících, které byly způsobeny nehodami, k nimž došlo během pobytu cestujícího ve vozidle nebo při nastupování nebo vystupování v souvislosti s autobusovým a autokarovým provozem.

2.    Mimosmluvní odpovědnost podniků provozujících autobusovou nebo autokarovou dopravu za náhradu škody nepodléhá žádnému finančnímu limitu, ať je stanoven právními předpisy, úmluvou nebo smlouvou.

3.   V případě veškerých náhrad škody do výše 220 000 EUR na cestujícího podnik provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu nevylučuje ani neomezuje svou odpovědnost tím, že prokáže, že vynaložil péči požadovanou podle odst. 4 písm. a), pokud celková částka výsledné požadované náhrady škody nepřekročí výši, do níž je požadováno povinné pojištění vnitrostátními právními předpisy členského státu, v němž má podnik provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu své obvyklé sídlo, v souladu s druhou směrnicí Rady 84/5/EHS ze dne 30. prosince 1983 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel (9). V takovém případě je odpovědnost za škodu omezena na tuto částku.

4.   Podnik provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu nenese odpovědnost podle odstavce 1:

a)

byla-li nehoda způsobena okolnostmi, které nemají původ v autobusovém a autokarovém provozu, nebo dopravce nemohl těmto okolnostem zabránit nebo odvrátit jejich následky přesto, že vynaložil péči odpovídající situaci;

b)

byla-li nehoda zaviněna cestujícím nebo způsobena jeho nedbalostí.

5.   Žádné ustanovení v tomto nařízení:

a)

neznamená, že je podnik provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu jedinou stranou, která je povinna poskytnout náhradu škody; ani

b)

neomezuje práva podniku provozujícího autobusovou nebo autokarovou dopravu požadovat náhradu od jiné strany v souladu s použitelnými právními předpisy daného členského státu.

Článek 7

Náhrada škody

1.   V případě usmrcení cestujícího náhrada škody s ohledem na odpovědnost stanovenou v článku 6 zahrnuje:

a)

veškeré náklady vzniklé úmrtím cestujícího, zvláště výdaje za převoz těla usmrcené osoby a náklady na pohřeb;

b)

náhradu škody podle odstavce 2 ║, nenastala-li smrt okamžitě.

2.   V případě úrazu nebo jiného poškození tělesného nebo duševního zdraví cestujícího náhrada škody zahrnuje:

a)

veškeré nutné náklady, zejména náklady na ošetření a léčebnou péči a na přepravu;

b)

odškodnění za majetkovou újmu, kterou cestující utrpěl v důsledku úplné nebo částečné pracovní neschopnosti nebo tím, že se zvětšily jeho potřeby.

3.   Jestliže usmrcením cestujícího přijde osoba, vůči níž tento cestující měl nebo by byl měl zákonem stanovenou vyživovací povinnost, o výživné, této osobě je rovněž vyplácena náhrada škody za tuto ztrátu.

Článek 8

Zálohové platby

1.   V případě usmrcení nebo jakéhokoli úrazu cestujícího ▐, v důsledku nehody, k níž došlo v souvislosti s autobusovým nebo autokarovým provozem, a  pokud cestující není krytý žádným jiným cestovním pojištěním , podnik provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu neprodleně a v každém případě ▐ do patnácti dnů od zjištění totožnosti fyzických osob, které mají nárok na odškodnění, vyplatí zálohové platby ve výši potřebné k uspokojení okamžitých ekonomických potřeb a přiměřeně utrpěné újmě, a  sice za předpokladu, že existují přiměřené důvody pro podezření, že za příčiny odpovídá dopravce .

2.   Aniž je dotčen odstavec 1, výše zálohové platby v případě usmrcení cestujícího činí nejméně 21 000 EUR.

3.   Zálohová platba nepředstavuje uznání odpovědnosti a může být započtena oproti jakékoli další částce vyplacené na základě tohoto nařízení, avšak je nevratná, s výjimkou případů, ve kterých byla škoda způsobena nedbalostí cestujícího nebo ve kterých ji cestující zavinil, nebo pokud osoba, která obdržela zálohovou platbu, nebyla osobou oprávněnou k obdržení odškodnění , nebo pokud skutečně vzniklá škoda byla nižší, než je výše zálohové platby .

Článek 9

Odpovědnost za ztracená a poškozená zavazadla

1.   Podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu odpovídají za ztrátu nebo poškození zavazadel, která jim byla svěřena. Maximální částka náhrady škody činí 1 800 EUR na cestujícího.

2.   V případě nehod vyplývajících z autobusového a autokarového provozu podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu odpovídají za ztrátu nebo poškození osobních věcí, které měli cestující na sobě nebo při sobě jako příruční zavazadlo. Maximální částka náhrady škody činí 1 300 EUR na cestujícího.

3.   ▐ Podnik provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu není odpovědný za ztráty nebo škody podle odstavců 1 a 2:

a)

byla-li škoda způsobena okolnostmi, které nemají původ v autobusovém a autokarovém provozu, a podnik provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu nemohl těmto okolnostem zabránit a odvrátit jejich následky přesto, že vynaložil péči odpovídající situaci;

b)

byla-li škoda zaviněna cestujícím nebo způsobena jeho nedbalostí.

Kapitola III

Práva zdravotně postižených osob a osob s omezenou schopností pohybu a orientace

Článek 10

Zákaz odmítnout přepravu

1.   Podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu, jejich prodejci jízdenek nebo poskytovatelé souborných služeb pro cesty nesmějí z důvodu zdravotního postižení nebo omezené schopnosti pohybu a orientace odmítnout:

a)

přijmout rezervaci pro určitý spoj nebo vydat jízdenku na cestu, na niž se vztahuje toto nařízení;

b)

přijmout na palubu vozidla zdravotně postiženou osobu nebo osobu s omezenou schopností pohybu a orientace, jestliže dotyčná osoba má platnou jízdenku nebo rezervaci.

2.   Rezervace a jízdenky se poskytují zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace bez jakýchkoli dodatečných nákladů.

Článek 11

Odchylky, zvláštní podmínky

1.   Bez ohledu na článek 10 smějí podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu nebo jejich prodejci jízdenek nebo provozovatelé souborných služeb pro cesty odmítnout na základě zdravotního postižení nebo omezené schopnosti pohybu a orientace přijmout rezervaci, vydat jízdenku nebo přijmout na palubu vozidla osobu se zdravotním postižením nebo osobu s omezenou schopností pohybu a orientace:

a)

pokud konstrukce vozidla fyzicky nebo fakticky znemožňuje nástup do vozidla nebo přepravu zdravotně postižené osoby nebo osoby s omezenou schopností pohybu a orientace;

b)

jestliže není vozidlo nebo infrastruktura v místě odjezdu či příjezdu vybavena tak, aby byla zajištěna bezpečná doprava zdravotně postižených osob a osob s omezenou schopností pohybu a orientace.

V případě odmítnutí rezervace z důvodů uvedených pod písmeny a) nebo b) prvního pododstavce vynaloží dopravci, prodejci přepravních dokladů nebo poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu přiměřené úsilí, aby navrhli dotyčné osobě přijatelnou alternativu.

2.   Zdravotně postižené osobě nebo osobě s omezenou schopností pohybu a orientace, které byl odepřen nástup do vozidla na základě jejího zdravotního postižení nebo omezené schopnosti pohybu a orientace, musí být poskytnuta volba mezi právem na proplacení výdajů nebo přiměřenou náhradní dopravou do cílového místa jízdy ve srovnatelném časovém rámci.

3.   ▐ Podnik provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu, prodejce jízdenek nebo poskytovatel souborných služeb pro cestovní ruch smí požadovat, aby zdravotně postižené osoby nebo osoby s omezenou schopností pohybu a orientace byly doprovázeny další osobou, která je schopná poskytnout pomoc požadovanou touto osobou, je-li to nezbytně nutné , pokud

a)

platí podmínky uvedené v odst. 1 písm. a) nebo b), nebo

b)

se posádka příslušného vozidla skládá z jedné osoby, která vozidlo řídí a pro niž není možné zajistit pomoc zdravotně postižené osobě nebo osobě s omezenou schopností pohybu a orientace uvedenou v příloze I.

4.   Pokud podnik provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu nebo prodejce jízdenek či poskytovatel souborných služeb pro cestovní ruch uplatní odchylku podle odstavce 1, neprodleně informuje zdravotně postiženou osobu nebo osobu s omezenou schopností pohybu a orientace o důvodech nebo ji na požádání do pěti pracovních dnů od podání žádosti písemně informuje ▐.

Článek 12

Přístupnost a informace

1.   Podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu ve spolupráci s organizacemi zastupujícími zdravotně postižené osoby a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace a  subjekty příslušnými pro prosazování uvedených v článku 27 stanoví nediskriminační pravidla pro přístup, která se týkají přepravy zdravotně postižených osob, osob s omezenou schopností pohybu a orientace a osob, které je doprovázejí , s cílem splnit platné bezpečnostní požadavky. Tato pravidla stanovují veškeré podmínky přístupnosti dotyčného autobusového a autokarového spoje, včetně přístupnosti provozovaných vozidel a jejich vybavení ve vozidle, a  instalovaného pomocného zařízení .

2.   Pravidla uvedená v odstavci 1 podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu nebo prodejci jízdenek zpřístupní veřejnosti nejpozději v době rezervace, a to v  přístupných formátech a ve stejných jazycích, v nichž jsou informace obvykle poskytovány všem cestujícím. Při poskytování těchto informací je zvláštní pozornost věnována potřebám osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace.

3.   Podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu neprodleně zpřístupní na žádost mezinárodní právní předpisy, právní předpisy Společenství nebo vnitrostátní právní předpisy, které stanoví bezpečnostní požadavky, na nichž jsou založena nediskriminační pravidla pro přístup. Je třeba je poskytovat v přístupných formátech.

4.   Poskytovatelé souborných služeb pro cestovní ruch zpřístupní pravidla uvedená v odstavci 1, která se vztahují na cesty zahrnuté v souborných službách pro cestování, pobyty a zájezdy, které pořádají, prodávají nebo nabízejí k prodeji.

5.   Podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu, jejich prodejci jízdenek nebo poskytovatelé souborných služeb pro cesty zajistí, aby zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace včetně osob, které nejsou schopny cestovat bez pomoci kvůli vysokému nebo nízkému věku, a doprovázejícím osobám byly k dispozici veškeré důležité informace o přepravních podmínkách, cestovní informace a informace o přístupnosti spoje včetně on-line rezervací a informací, ve formátech vhodných a přístupných pro tyto osoby ▐.

Článek 13

Právo na pomoc

1.   Provozovatelé autobusových terminálů a podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu zajistí náležitou pomoc zdravotně postižené osobě nebo osobě s omezenou schopností pohybu a orientace, jak je stanoveno v příloze I, a to zdarma před jízdou, po jízdě a pokud možno i během cesty. Pomoc se přizpůsobí individuálním potřebám osoby s postižením nebo osoby s omezenou schopností pohybu a orientace.

2.   Provozovatelé autobusových terminálů a podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu mohou poskytovat pomoc sami, nebo mohou s ohledem na poskytování pomoci uzavřít smlouvu s jednou či více třetími stranami. Takovouto smlouvu nebo smlouvy mohou uzavřít z vlastního podnětu nebo na žádost.

Pokud provozovatelé autobusových terminálů a podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu uzavřou smlouvu o poskytování pomoci s jednou či více třetími stranami, jsou i nadále odpovědní za poskytování této pomoci.

3.   Ustanovení této kapitoly nebrání provozovatelům autobusových terminálů nebo podnikům provozujícím autobusovou nebo autokarovou dopravu v tom, aby poskytli pomoc na vyšší úrovni, než stanoví normy uvedené v příloze I, nebo aby poskytli k službám uvedeným v této příloze dodatečné služby.

Článek 14

Právo na pomoc na autobusových terminálech

1.   Nejpozději šest měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost určí členské státy autobusové a autokarové terminály, na nichž by měla být poskytována pomoc zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace s přihlédnutím k nutnosti zajistit dostupnost dopravy ve většině zeměpisných lokalit. Členské státy o tom uvědomí Komisi. Komise zpřístupní na internetu seznam příslušných autobusových a autokarových terminálů.

2.   Provozovatel autobusového terminálu určeného členským státem podle odstavce 1 odpovídá za zajištění poskytování pomoci zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace uvedené v písmenu a) přílohy I bez jakýchkoli dodatečných poplatků, pokud dotyčná osoba splní podmínky stanovené v článku 16.

3.     Pokud je požadováno využití uznaného asistenčního psa, povolí se pod podmínkou, že podnik provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu, prodejce jízdenek nebo cestovní agentura byla informována v souladu s příslušnými vnitrostátními pravidly týkajícími se přepravy asistenčních psů.

Článek 15

Právo na pomoc v autobusech a autokarech

Podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu poskytnou zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace ▐ při nastupování a vystupování z autokaru nebo autobusu zdarma přinejmenším pomoc stanovenou v písmenu b) přílohy I, pokud dotyčná osoba splní podmínky stanovené v článku 16.

Článek 16

Podmínky poskytování pomoci

1.   Podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu, provozovatelé autobusových terminálů, prodejci jízdenek a poskytovatelé souborných služeb pro cestovní ruch vzájemně spolupracují s cílem poskytnout pomoc zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace pod podmínkou, že je podniku provozujícímu autobusovou nebo autokarovou dopravu, provozovateli autobusového terminálu, prodejci jízdenek nebo poskytovateli souborných služeb pro cestovní ruch oznámeno nejméně 24  hodin předem, že uvedená osoba bude tuto pomoc potřebovat , pokud poskytovatel asistenčních služeb nenavrhne kratší oznamovací lhůtu, nebo pokud se kratší lhůta nedohodne mezi poskytovatelem asistenčních služeb a cestujícím .

2.   Podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu, prodejci jízdenek a poskytovatelé souborných služeb pro cestovní ruch přijmou veškerá nezbytná opatření s cílem usnadnit příjem oznámení o potřebě pomoci podaných zdravotně postiženými osobami nebo osobami s omezenou schopností pohybu a orientace. Cestující obdrží potvrzení, v němž se uvádí, že byly požadavky na pomoc zaznamenány . Tyto povinnosti platí na všech místech prodeje, včetně prodeje po telefonu nebo prostřednictvím internetu.

3.   Není-li učiněno žádné oznámení podle odstavce 1, vynaloží podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu, provozovatelé autobusových terminálů, prodejci jízdenek a poskytovatelé souborných služeb pro cestovní ruch veškeré potřebné úsilí s cílem zajistit poskytování pomoci takovým způsobem, aby zdravotně postižená osoba nebo osoba s omezenou schopností pohybu a orientace byla schopna nastoupit do odjíždějícího dopravního spoje, přestoupit na přípoj nebo vystoupit z přijíždějícího dopravního spoje, na který si zakoupila jízdenku.

4.   Pomoc bude poskytnuta pod podmínkou, že se dotyčná osoba dostaví na určené místo:

v době, kterou předem stanovil podnik provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu, a to nejvýše 60 minut před plánovaným časem odjezdu, nebo

není-li tato doba stanovena, nejpozději 30 minut před plánovaným časem odjezdu, pokud poskytovatel asistenčních služeb nenavrhne jinou lhůtu, nebo pokud se jiná lhůta nedohodne mezi poskytovatelem asistenčních služeb a cestujícím .

5.   Provozovatel autobusového terminálu určeného členským státem podle čl. 14 odst. 1 s přihlédnutím k místním podmínkám a aniž je dotčena pravomoc ostatních subjektů ve vztahu k oblastem nacházejícím se mimo prostory autobusového terminálu, určí místa příjezdu a odjezdu v areálu autobusového terminálu nebo na místech, nad nimiž má provozovatel autobusového terminálu přímou kontrolu, a to jak uvnitř budovy autobusového terminálu, tak i mimo ni, na nichž mohou zdravotně postižené osoby nebo osoby s omezenou schopností pohybu a orientace oznámit svůj příjezd a vyžádat si pomoc.

6.    Označená místa uvedená v odstavci 5 jsou jasně vyznačena , přístupná a rozpoznatelná pro osoby s postižením a omezenou schopností pohybu a orientace a jsou na nich v dostupných formách k dispozici nezbytné informace o autobusovém terminálu a poskytované pomoci.

Článek 17

Předávání informací třetí straně

1.   Bylo-li poskytování pomoci zadáno třetí straně a podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu nebo prodejce jízdenek či poskytovatel souborných služeb pro cestovní ruch obdrží oznámení o požadované pomoci nejméně 48 hodin před plánovaným časem odjezdu spoje, předá příslušné informace subdodavateli tak, aby byl tento uvědomen nejméně 36 hodin před plánovaným časem odjezdu spoje.

2.   Bylo-li poskytování pomoci zadáno třetí straně a podnik provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu nebo prodejce jízdenek či poskytovatel souborných služeb pro cesty neobdrží oznámení o požadované pomoci nejméně 48 hodin před plánovaným časem odjezdu spoje, předá dopravce nebo prodejce jízdenek či poskytovatel souborných služeb pro cestovní ruch tyto informace subdodavateli tak, aby byl tento uvědomen co nejdříve.

Článek 18

Odborná příprava

Podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu a  orgány řídící terminály :

a)

zajistí, aby všichni jejich zaměstnanci, včetně zaměstnanců případného subdodavatele, kteří poskytují přímou pomoc zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace, měli znalosti o tom, jak vyhovět potřebám osob s různým zdravotním postižením nebo se sníženou schopností pohybu a orientace;

b)

poskytnou školení o pomoci zdravotně postiženým osobám a o problematice zdravotního postižení podle přílohy II veškerému svému personálu, který přichází do přímého styku s cestující veřejností;

c)

zajistí, aby se při nástupu do zaměstnání všichni noví zaměstnanci zúčastnili školení týkajícího se zdravotního postižení a aby byly popřípadě zaměstnancům poskytovány opakovací školicí kurzy.

Článek 19

Náhrada škody s ohledem na invalidní vozíky a vybavení pro mobilitu

1.   Dojde-li při manipulaci na autobusovém terminále nebo při přepravě v autobusu nebo autokaru ke ztrátě nebo poškození invalidních vozíků nebo jiného vybavení pro mobilitu či jejich části, podnik provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu nebo provozovatel autobusového terminálu podle toho, kdo za vybavení odpovídal v době jeho ztráty nebo poškození, cestujícímu, jemuž toto vybavení náleží, vyplatí náhradu škody.

V případě potřeby je vynaloženo veškeré úsilí, aby bylo rychle zajištěno náhradní vybavení podobných technických a funkčních vlastností, jaké mělo ztracené nebo poškozené vybavení .

2.     Podnik provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu nenese odpovědnost podle odstavce 1:

a)

byla-li škoda způsobena okolnostmi, které nemají původ v autobusovém a autokarovém provozu, a podnik provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu nemohl těmto okolnostem zabránit a odvrátit jejich následky přesto, že vynaložil péči odpovídající situaci;

b)

byla-li škoda zaviněna cestujícím nebo způsobena jeho nedbalostí.

3.   Výše odškodnění, jež má být vyplaceno podle tohoto článku, se rovná skutečně utrpěné ztrátě .

Kapitola IV

Povinnosti podniků provozujících autobusovou nebo autokarovou dopravu při přerušení cesty

Článek 20

Odpovědnost v případě zrušení a významného zpoždění spoje

1.    Podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu odpovídají za zrušení spoje , překnihování a za zpoždění při odjezdu delší než dvě hodiny. Odpovědnost podniků provozujících autobusovou nebo autokarovou dopravu zahrnuje pouze následky okolností, které může tento podnik ovlivnit; nezahrnuje zpoždění způsobená přetížením dopravy, hraničními kontrolami nebo kontrolou vozidla. Ve všech případech odpovědnosti je dotčeným cestujícím přinejmenším:

a)

nabídnuta náhradní doprava bez dalších nákladů a za přiměřených podmínek nebo není-li to možné, jsou dotčení cestující informováni o přiměřených náhradních spojích jiných dopravců;

b)

vrácena cena jízdenky, pokud nepřijmou náhradní dopravu uvedenou v písmenu a);

c)

kromě vrácené ceny jízdenky podle bodu b) přiznáno právo na náhradu škody ve výši 50 % ceny jízdenky, pokud podnik provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu nezajistí náhradní dopravu nebo neposkytne informace podle písmene a). Odškodnění je vyplaceno do jednoho měsíce po podání žádosti o náhradu škody;

d)

přiznáno právo na náhradu ve výši 50 % ceny jízdenky, aniž ztratí právo na přepravu, pokud přijmou nabízený náhradní způsob přepravy. Cena jízdenky se rovná plné ceně uhrazené cestujícím za zpožděnou část cesty. Odškodnění je vyplaceno do jednoho měsíce po podání žádosti o náhradu škody;

e)

nabídnuto jídlo a občerstvení v přiměřeném poměru k době čekání, pokud lze jejich poskytnutí přiměřeně zajistit;

f)

nabídnuto hotelové nebo jiné ubytování a přeprava mezi terminálem a místem ubytování v případě, že před pokračováním cesty je nutný pobyt přes noc;

g)

nabídnuta přeprava z místa, kde se nachází provozu neschopné vozidlo, do vhodného čekacího místa nebo terminálu, odkud je možné pokračovat v cestě, pokud autobus nebo autokar není schopen provozu.

2.     V případech, které nejsou upraveny v odstavci 1, nesou podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu odpovědnost za více než dvouhodinové zpoždění při příjezdu, pokud je zpoždění způsobeno:

nedbalostí a zaviněním řidiče, nebo

technickou závadou na vozidle.

V těchto případech je dotčeným cestujícím přinejmenším:

a)

přiznáno právo na náhradu škody ve výši 50 % ceny jízdenky; cena jízdenky představuje plnou cenu zaplacenou cestujícím za zpožděnou část cesty. Odškodnění je vyplaceno do jednoho měsíce po podání žádosti o náhradu škody;

b)

nabídnuta pomoc uvedená v písm. e), f) a g) odst. 1 tohoto článku.

3.     Podnik provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu je od této odpovědnosti osvobozen, jestliže je zrušení nebo zpoždění způsobeno:

a)

okolnostmi, které nemají původ v autobusové dopravě, a podnik provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu nemohl těmto okolnostem zabránit a odvrátit jejich následky přesto, že vynaložil péči odpovídající situaci,

b)

zaviněním cestujícího, nebo

c)

jednáním třetí strany, kterému nemohl podnik provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu zabránit a odvrátit jeho následky přesto, že vynaložil péči odpovídající situaci.

Článek 21

Poskytování informací

1.   V případě zpoždění informují podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu nebo popřípadě provozovatelé autobusových terminálů cestující o předpokládané době odjezdu a příjezdu, jakmile jsou tyto informace k dispozici, nejpozději však 30 minut po pravidelném odjezdu nebo jednu hodinu před pravidelným příjezdem. Tyto informace se poskytují rovněž v přístupných formátech osobám s postižením a osobám se sníženou schopností pohybu a orientace.

2.   Pokud cestující zmeškají kvůli zpoždění přípoj, podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu vynaloží přiměřené úsilí, aby dotyčné cestující informovali o náhradních přípojích.

Článek 22

Další nároky

Toto nařízení se použije, aniž je dotčen další nárok na náhradu škody ze strany cestujícího . K tomuto nároku na náhradu škody může být přičtena náhrada poskytnutá podle tohoto nařízení.

Článek 23

Dodatečná opatření ve prospěch cestujících

Za přispění zúčastněných stran, profesních sdružení a sdružení spotřebitelů, cestujících a osob se zdravotním postižením spolupracují dopravci , aby byla přijata opatření na vnitrostátní úrovni nebo úrovni EU. Cílem těchto opatření by mělo být zlepšení péče o cestující, zejména v případě významných zpoždění a přerušení cesty nebo zrušení spoje ; prioritou je péče o cestující se zvláštními potřebami v důsledku postižení, snížené schopnosti pohybu a orientace, nemoci, vyššího věku, těhotenství, malým dětem a doprovázejícím cestujícím .

V případě dlouhých zpoždění a přerušení nebo zrušení cesty se péče zaměří na poskytování lékařské péče a jídla a nápojů podle potřeby, pravidelných aktualizovaných informací a v případě potřeby zařizování náhradní dopravy a ubytování .

Kapitola V

Informace pro cestující a vyřizování stížností

Článek 24

Právo na cestovní informace

Provozovatelé autobusových terminálů a podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu během celé cesty poskytují cestujícím odpovídající informace v  přístupných formátech .

Článek 25

Informace o právech cestujících

║ Podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu a provozovatelé autobusových terminálů zajistí, aby byly cestujícím nejpozději při odjezdu a během cesty poskytnuty odpovídající a srozumitelné informace týkající se jejich práv podle tohoto nařízení. Informace jsou poskytovány v přístupných formátech . Tyto informace zahrnují kontaktní údaje subjektu příslušného pro prosazování, který daný členský stát určil podle čl. 27 odst. 1.

Článek 26

Stížnosti

1.    Pokud takový orgán dosud neexistuje , vytvoří podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu ▐ mechanismus pro vyřizování stížností , dostupný všem cestujícím včetně cestujících s postižením a cestujících se sníženou schopností pohybu a orientace, s ohledem na práva a povinnosti, na něž se vztahuje toto nařízení.

2.   Cestující mohou podat stížnost podniku provozujícímu autobusovou nebo autokarovou dopravu do jednoho měsíce ode dne, kdy se přeprava uskutečnila nebo měla uskutečnit. Do 20 pracovních dnů adresát stížnosti poskytne stanovisko s uvedením důvodů nebo v odůvodněných případech cestujícího informuje, v jaké lhůtě může očekávat odpověď. Lhůta na odpověď není delší než dva měsíce od přijetí stížnosti.

3.   Není-li odpověď obdržena ve lhůtách uvedených v odstavci 2, má se za to, že stížnost byla uznána.

4.     Podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu vydávají každoročně zprávu, v níž je uvedeno, kolik reklamací obdržely, předmět těchto reklamací, kolik dní v průměru potřebovaly k tomu, aby na ně reagovaly, a jaká nápravná opatření učinily.

Kapitola VI

Prosazování a vnitrostátní subjekty příslušné pro prosazování

Článek 27

Vnitrostátní subjekty příslušné pro prosazování

1.   Každý členský stát určí subjekt nebo subjekty příslušné pro prosazování dodržování tohoto nařízení. Každý subjekt přijme opatření nezbytná k tomu, aby se zajistilo dodržování práv cestujících, včetně dodržování pravidel týkajících se přístupnosti, která jsou uvedena v článku 12. Všechny subjekty jsou nezávislé z hlediska své organizace, financování, právní struktury a procesu rozhodování ▐.

2.   Členské státy informují Komisi o subjektu nebo subjektech, které byly určeny podle tohoto článku, a o jejich pravomocích.

3.     Tyto subjekty spolupracují s organizacemi zastupujícími podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu a s organizacemi zastupujícími spotřebitele, včetně organizací zastupujících zdravotně postižené osoby a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace.

4.   Každý cestující může podat stížnost na údajné porušení tohoto nařízení příslušnému subjektu určenému podle odstavce 1.

5.   Členské státy, které se rozhodly vyjmout některé služby podle čl. 2 odst. 2, zajistí srovnatelný mechanismus pro prosazování práv cestujících.

Článek 28

Zpráva o prosazování

1.   Ke dni 1. června každého roku zveřejní subjekty příslušné pro prosazování určené podle čl. 27 odst. 1 zprávu o své činnosti v předchozím roce, která mimo jiné obsahuje:

a)

popis opatření přijatých v zájmu uplatňování ustanovení tohoto nařízení,

b)

odkaz na použitelný postup pro vyřizování jednotlivých stížností,

c)

shrnutí pravidel týkajících se přístupnosti pro zdravotně postižené osoby a osoby s omezenou schopnosti pohybu a orientace, která platí v daném členském státě,

d)

souhrnné údaje o stížnostech , včetně údajů o důsledcích a časových horizontů řešení;

e)

údaje o uplatněných sankcích,

f)

ostatní důležité záležitosti související s cílem prosazovat dodržování tohoto nařízení.

2.   Aby mohly subjekty příslušné pro prosazování vypracovat tuto zprávu, uchovávají statistické údaje o jednotlivých stížnostech podle předmětu a dotčeného podniku. Tyto údaje jsou na žádost poskytnuty Komisi nebo vnitrostátním vyšetřovacím orgánům až do tří let ode dne, kdy došlo k incidentu.

Článek 29

Spolupráce mezi subjekty příslušnými pro prosazování

Vnitrostátní subjekty příslušné pro prosazování určené podle čl. 27 odst. 1 si vyměňují informace o své práci, zásadách a postupech při rozhodování za účelem jednotné ochrany cestujících v celém Společenství. Komise je při plnění tohoto úkolu podporuje.

Článek 30

Sankce

Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení tohoto nařízení a přijmou veškerá nezbytná opatření k jejich uplatňování. Stanovené sankce, které by mohly zahrnovat uložení povinnosti nahradit škodu dotyčnému cestujícímu, musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy sdělí tyto předpisy Komisi a neprodleně oznámí veškeré následné změny, které se jich týkají.

Kapitola VII

Závěrečná ustanovení

Článek 31

Zpráva

Nejpozději … (10) předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování a účincích tohoto nařízení. Ke zprávě se v případě potřeby připojí návrhy právních předpisů, kterými se ustanovení tohoto nařízení podrobně provádí nebo mění.

Článek 32

Změna nařízení (ES) č. 2006/2004

V příloze nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 se doplňuje nový bod, který zní:

„18.

nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. … ze dne o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele (‚nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele‘) (Úř. věst. L …)“.

Článek 33

Vstup v platnost

1.   Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

2.   Použije se ode dne … (11)

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V ║ dne

Za Evropský parlament

předseda/předsedkyně

Za Radu

předseda/předsedkyně


(1)  Úř. věst. C

(2)  Úř. věst. C

(3)  Postoj Evropského Parlamentu ze dne 23 dubna 2009.

(4)   Úř. věst. L 226, 10.9.2003, s. 4.

(5)  Úř. věst. L 158, 23.6.1990, s. 59.

(6)  Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31.

(7)  Úř. věst. L 364, 9.12.2004, s. 1.

(8)   Úř. věst. L 74, 20.3.1992, s. 1.

(9)   Úř. věst. L 8, 11.1.1984, s. 17.

(10)  Pro Úř. věst: Tři roky ode dne vstupu tohoto nařízení v platnos.

(11)  Pro Úř. věst: Dva roky ode dne vstupu v platnost.

Čtvrtek 23. dubna 2009
PŘÍLOHA I

Pomoc poskytovaná zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace

a)

Pomoc na autobusových terminálech

Pomoc a opatření umožňující zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace:

na určených místech oznámit svůj příjezd na autobusový terminál a svou žádost o pomoc;

se přemístit z určeného místa k pokladně, do čekárny a na nástupiště.

b)

Pomoc v autobusech a autokarech

Pomoc a opatření umožňující zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace:

nastoupit do vozidla, přičemž bude poskytnuto zdvihací zařízení, invalidní vozíky nebo jiné vhodné vybavení;

mít naložena zavazadla;

mít vyzvednuta zavazadla;

vystoupit z vozidla;

se v případě , že je to možné, přemístit na toalety;

si do autobusu nebo autokaru vzít uznaného asistenčního psa, pokud je to možné;

se dostat k sedadlům;

získat nezbytné informace o cestě v přístupné formě;

nastoupit a vystoupit z vozidla při přestávkách během jízdy, je-li to proveditelné.

Čtvrtek 23. dubna 2009
PŘÍLOHA II

Odborná příprava týkající se zdravotního postižení

a)

Školení o problematice zdravotního postižení

Odborná příprava personálu, který přichází do přímého styku s cestující veřejností, zahrnuje:

informace o vhodných reakcích na cestující s tělesným, smyslovým (sluchovým a zrakovým) a skrytým zdravotním postižením nebo s poruchami učení, včetně rozlišování mezi různými schopnostmi jednotlivců, jejichž schopnost pohybu, orientace nebo komunikace může být omezena;

překážky, jimž čelí zdravotně postižené osoby a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace, včetně překážek souvisejících s postoji a prostředím nebo překážek fyzických a překážek organizačních;

asistenční psi, včetně úlohy a potřeb asistenčního psa;

řešení neočekávaných událostí;

interpersonální dovednosti a způsoby komunikace s neslyšícími osobami a osobami s poruchou sluchu, osobami s poruchou zraku, osobami s poruchou řeči a osobami s poruchami učení;

jak opatrně manipulovat s invalidními vozíky a ostatními pomůckami pro mobilitu, aby se zabránilo jejich poškození (pro všechny případné zaměstnance, kteří odpovídají za manipulaci se zavazadly).

b)

Školení o pomoci zdravotně postiženým osobám

Školení zaměstnanců, kteří přímo pomáhají zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace, zahrnuje:

jak pomoci uživatelům invalidních vozíků při přesunu na invalidní vozík a z invalidního vozíku;

dovednosti pro poskytování pomoci zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace, kteří cestují s asistenčním psem, včetně úlohy a potřeb těchto psů;

techniky doprovázení nevidomých cestujících a zrakově postižených cestujících a zacházení s asistenčními zvířaty a jejich přeprava s ohledem na skutečnost, že asistenční psi jsou vycvičeni k tomu, aby poslouchali výhradně příkazy majitele, a neměl by s nimi zacházet personál ve službě;

znalost jednotlivých druhů vybavení, které mohou pomoci zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace, a schopnost s tímto vybavením manipulovat;

použití vybavení pro pomoc při nástupu a výstupu a znalost příslušných technik pomoci při nástupu a výstupu, které zajišťuji bezpečnost a důstojnost zdravotně postižených osob a osob s omezenou schopností pohybu a orientace;

dostatečná znalost potřeby spolehlivé a odborné pomoci. Rovněž povědomí o možných pocitech zranitelnosti, které někteří zdravotně postižení cestující zažívají během cesty kvůli své závislosti na poskytnuté pomoci;

znalost první pomoci.


Top