Accept Refuse

EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 52009AP0278

Energetické náročnosti budov ***I Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o energetické náročnosti budov (KOM(2008)0780 – C6-0413/2008 – 2008/0223(COD))
P6_TC1-COD(2008)0223 Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 23. dubna 2009 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/…ES o energetické náročnosti budov
PŘÍLOHA I
PŘÍLOHA II
PŘÍLOHA III
PŘÍLOHA IV
PŘÍLOHA V
PŘÍLOHA VI

OJ C 184E , 8.7.2010, p. 263–291 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

8.7.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 184/263


Čtvrtek 23. dubna 2009
Energetické náročnosti budov (přepracované znění) ***I

P6_TA(2009)0278

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o energetické náročnosti budov (přepracované znění) (KOM(2008)0780 – C6-0413/2008 – 2008/0223(COD))

2010/C 184 E/65

(Postup spolurozhodování – přepracování)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2008)0780),

s ohledem na čl. 251 odst. 2 a čl. 175 odst. 1 Smlouvy o ES, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C6-0413/2008),

s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 28. listopadu 2001 o systematičtějším využívání metody přepracování právních aktů (1),

s ohledem na dopis Výboru pro právní záležitosti ze dne 3. února 2009 určený Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku v souladu s čl. 80a odst. 3 jednacího řádu,

s ohledem na články 80a a 51 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a stanovisko Výboru pro právní záležitosti (A6-0254/2009),

A.

vzhledem k tomu, že podle poradní pracovní skupiny složené z právních služeb Evropského parlamentu, Rady a Komise daný návrh neobsahuje žádné jiné věcné změny než ty, které byly jako takové v návrhu označeny, a vzhledem k tomu, že pokud jde o kodifikaci nezměněných ustanovení dřívějších aktů spolu s těmito změnami, je návrh prostou kodifikací stávajících znění bez jakékoli změny jejich věcného obsahu,

1.

schvaluje návrh Komise ve znění upraveném podle doporučení poradní pracovní skupiny složené z právních služeb Evropského parlamentu, Rady a Komise a v níže uvedeném pozměněném znění;

2.

vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.


(1)  Úř. věst. C 77, 28.3.2002, s. 1.


Čtvrtek 23. dubna 2009
P6_TC1-COD(2008)0223

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 23. dubna 2009 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/…ES o energetické náročnosti budov (přepracované znění)

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 175 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů (2),

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/91/ES ze dne 16. prosince 2002 o energetické náročnosti budov (4) byla pozměněna (5). Vzhledem k novým podstatným změnám by uvedená směrnice měla být z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti přepracována.

(2)

Přírodní zdroje, jejichž obezřetné a racionální využívání vyžaduje článek 174 Smlouvy, zahrnují ropné produkty, zemní plyn a pevná paliva, které jsou základními zdroji energie, ale také hlavními zdroji emisí oxidu uhličitého.

(3)

Jelikož budovy představují 40 % veškeré spotřeby energie v EU, snížení spotřeby energie a využívání energie z obnovitelných zdrojů v sektoru budov představuje důležitá ║ opatření nutná ke snižování energetické závislosti EU a emisí skleníkových plynů. Spolu se zvyšováním využívání energie z obnovitelných zdrojů, umožní opatření ke snižování spotřeby energie v EU splnění Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC), dlouhodobého závazku EU udržet celosvětový růst teploty pod 2 °C a závazku EU snížit do roku 2020 celkové emise skleníkových plynů nejméně o 20 % pod úroveň roku 1990 a v případě mezinárodní dohody o 30 %. Snížená spotřeba energie a větší využívání energie z obnovitelných zdrojů také hraje důležitou roli při podpoře zabezpečování zásobování energií, technologického vývoje a při vytváření příležitostí k zaměstnání a regionálního rozvoje, zejména ve venkovských oblastech.

(4)

Řízení poptávky po energii je důležitým nástrojem, který umožňuje Společenství ovlivňovat světový trh v oblasti energie, a v důsledku toho střednědobou a dlouhodobou spolehlivost dodávek energie.

(5)

Zasedání Evropské rady v březnu 2007 zdůraznilo potřebu zvýšení energetické účinnosti ve Společenství za účelem dosažení cíle snížení spotřeby energie Společenství o 20 % do roku 2020 a vyzvalo k důkladnému a rychlému provádění priorit stanovených ve sdělení Komise „Akční plán pro energetickou účinnost: využití možností“. Tento akční plán vymezil významné možnosti nákladově efektivních úspor v sektoru budov. Ve svém usnesení ze dne 31. ledna 2008 Evropský parlament vyzval k posílení ustanovení směrnice 2002/91/ES a při různých příležitostech, naposledy ve svém usnesení ze dne 3 února 2009 k druhému strategickému přezkumu energetické politiky  (6), vyzval k prohlášení cílové 20 % energetické účinnosti do roku 2020 za závaznou. Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 406/2009/ES ze dne 23 dubna 2009 o úsilí členských států snížit emise skleníkových plynů, aby byly splněny závazky Společenství v oblasti snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 (7) stanoví závazné vnitrostátní cíle snižování emisí CO2 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (8) vyzývá k podpoře energetické účinnosti v rámci závazného cíle dosáhnout do roku 2020 20 % podílu energie z obnovitelných zdrojů z celkové spotřeby energie v EU.

(6)

Na svém zasedání v březnu roku 2007 potvrdila Evropská rada závazek Společenství k rozvoji obnovitelných zdrojů energie v celém Společenství, když závazný cíl 20 % podílu energie z obnovitelných zdrojů do roku 2020 schválila. Směrnice 2009/28/ES zavádí společný rámec pro podporu energie z obnovitelných zdrojů. Zdůrazňuje nutnost začlenit faktor pro energii z obnovitelných zdrojů do plnění minimálních požadavků na energetickou účinnost podle směrnice 2002/91/ES s cílem urychlit uvedení minimálních úrovní energie z obnovitelných zdrojů pro užívání v budovách.

(7)

Bytový a terciární sektor, jehož hlavní část tvoří budovy, představuje přibližně 40 % konečné spotřeby energie ve Společenství a dále roste, což je spojeno se zvýšením jeho energetické spotřeby, a tudíž také se zvýšením jeho emisí oxidu uhličitého.

(8)

Je nezbytné stanovit konkrétnější opatření s cílem dosáhnout rozsáhlých a dosud nevyužitých možností úspor energie u budov a zmenšit značné rozdíly mezi výsledky členských států v tomto odvětví.

(9)

Opatření k dalšímu snižování energetické náročnosti budov by měla brát v úvahu klimatické a místní podmínky i mikroklima vnitřního prostředí a efektivnost nákladů. Tato opatření by neměla být v rozporu s jinými požadavky týkajícími se budov, např. přístupnosti, bezpečnosti a plánovaného využití budovy.

(10)

Energetická náročnost budov by měla být vypočtena na základě společné metody s objektivními proměnnými zohledňujícími klimatické rozdíly v jednotlivých oblastech , která kromě tepelných vlastností zahrnuje další faktory, které hrají stále důležitější úlohu, jako jsou např. systémy pro vytápění, chlazení a ventilaci, rekuperace tepla, pásmové ovládání , využití obnovitelných zdrojů energie, prvky pasivního vytápění a chlazení, stínění, kvalita vnitřního ovzduší, odpovídající měření denního světla, izolace a osvětlovací systémy, monitorovací a kontrolní systémy a návrh budovy. Metoda výpočtu energetické náročnosti by neměla být založena na ročním období, ve kterém je nutno topit, ale měla by pokrývat roční energetickou náročnost budovy. Tato metoda by měla zohlednit platné evropské normy.

(11)

Členské státy by měly stanovit minimální požadavky na energetickou náročnost budov. Tyto minimální požadavky by měly být stanoveny za účelem dosažení nákladově optimální rovnováhy mezi investicemi a náklady na energii uspořenými během životního cyklu budovy. Měla by být stanovena možnost pravidelného přezkoumávání minimálních požadavků na energetickou náročnost budov ze strany členských států s ohledem na technický pokrok.

(12)

Touto směrnicí nejsou dotčeny články 87 a 88 Smlouvy. Pojem pobídky použitý v této směrnici by proto neměl být vykládán v tom smyslu, že zahrnuje státní podporu.

(13)

Komise by měla stanovit společnou metodu výpočtu nákladově optimálních úrovní minimálních požadavků na energetickou náročnost. Tato metoda by měla být v souladu s metodou používanou v právních předpisech Společenství týkajících se požadavků na energetickou náročnost výrobků, prvků a technických systémů budov, z nichž se budova skládá. Členské státy by měly tuto společnou metodu použít k přijetí minimálních požadavků na energetickou náročnost. Výsledky tohoto výpočtu a údaje použité k jejich dosažení by měly být pravidelně oznamovány Komisi. Tyto zprávy by měly Komisi umožnit posoudit a podat zprávu o pokroku členských států směrem k dosažení nákladově optimálních úrovní minimálních požadavků na energetickou náročnost ║. Členské státy by měly uplatňovat tuto║ metodu při přezkumu a stanovování svých minimálních požadavků na energetickou náročnost.

(14)

Budovy mají zásadní vliv na dlouhodobou spotřebu energie. Vzhledem k dlouhému cyklu renovace stávajících budov by proto nové budovy, stejně jako stávající budovy, které jsou předmětem zásadní renovace, měly splňovat minimální požadavky na energetickou náročnost přizpůsobené místnímu klimatu. Protože se zpravidla plně nevyužívají možnosti alternativních systémů dodávek energie, měly by se posoudit alternativní systémy dodávek energie pro nové i stávající budovy bez ohledu na jejich velikost, a to v souladu se zásadou, že nejprve je nutné zajistit, aby se spotřeba energie na vytápění a chlazení snížila na nejnižší možnou úroveň, která je optimální z hlediska nákladů .

(15)

Větší renovace stávajících budov bez ohledu na velikost poskytují příležitost učinit opatření ke snížení energetické náročnosti celé budovy , která budou efektivní z hlediska nákladů. Stanovení požadavků na nákladově efektivní opatření zajistí, že nebudou vytvářeny žádné překážky, které by mohly bránit realizaci významných renovací.

(16)

Z provedených studií vyplývá, že odvětví stavebnictví sužuje neefektivnost, která vede k tomu, že náklady pro konečné uživatele výrazně přesahují optimální náklady. Podle propočtů by bylo možné snížit omezením odpadu u většiny stavebních postupů a většiny výrobků náklady na výstavbu až o 30-35 % . Neefektivnost ve stavebnictví představuje závažnou hrozbu pro cíle a účely této směrnice, neboť neopodstatněně vysoké náklady na výstavbu a renovace snižují efektivnost nákladů, a tedy i energetickou účinnost odvětví. Aby bylo možné zajistit náležitou účinnost této směrnice, měla by Komise zhodnotit fungování stavebního trhu a své závěry a náměty předložit Evropskému parlamentu a Radě. Členské státy by měly usilovat o zajištění transparentní tvorby cen v oblasti výstavby a renovací a dále přijmout vhodná opatření k odstranění překážek pro vstup na trh pro nově vzniklé subjekty, zejména malé a střední podniky a k vytvoření nových zařízení a infrastruktury.

(17)

Za účelem zvýšení energetické účinnosti zařízení domácností, topení a chlazení je třeba vyvinout a zavést do praxe informační techniku s cílem vytvořit „inteligentní budovy“.

(18)

Je třeba přijmout opatření s cílem zvýšit počet budov, které nejenže splňují současné minimální požadavky na energetickou náročnost, ale také zajišťují alespoň nákladově optimální úroveň energetické účinnosti . Za tímto účelem by členské státy měly vypracovat vnitrostátní plány na zvýšení počtu budov, jejichž čistá spotřeba ▐ energie je nulová , a pravidelně o takových plánech předkládat zprávy Komisi.

(19)

Za účelem snížení zátěže členských států spojené s podáváním zpráv by mělo být možné zahrnout zprávy, které vyžaduje tato směrnice, do akčních plánů energetické účinnosti podle čl. 14 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/32/ES ze dne 5. dubna 2006 o energetické účinnosti u konečného uživatele a o energetických službách║ (9). Veřejný sektor ve všech členských státech by měl v oblasti energetické náročnosti budov hrát vedoucí úlohu, a proto by vnitrostátní plány měly stanovit náročnější cíle pro budovy, jež jsou užívány orgány veřejné moci.

(20)

V zájmu zajišťování vyšší energetické účinnosti budov by měly být členské státy motivovány k přijímání opatření nad rámec opatření stanovených v této směrnici. Tato opatření mohou zahrnovat finanční a daňové pobídky firmám, vlastníkům a nájemcům budov, včetně snížené sazby DPH na renovační práce.

(21)

Členské státy by se měly vyvarovat deformované regulace cen energie pro spotřebitele, která nezajišťuje pobídky k úsporám energie.

(22)

Potenciálnímu kupujícímu nebo nájemci budovy nebo jejích částí by prostřednictvím certifikátu energetické náročnosti měly být poskytnuty správné informace o energetické náročnosti budovy a praktické rady ohledně jejího zlepšení. Vlastníci a nájemci komerčních budov by si rovněž měli být povinni vyměňovat informace ohledně skutečné spotřeby energie, aby bylo zajištěno, že budou k dispozici veškeré údaje pro učinění informovaného rozhodnutí o nezbytných vylepšeních. Certifikát by také měl poskytnout informace o skutečném dopadu vytápění a chlazení na energetické potřeby budovy, na její spotřebu primární energie a na emise oxidu uhličitého. Vlastníci budov by měli mít možnost požádat o certifikaci nebo o aktualizaci certifikátu kdykoli, a nejen v případě, že se budovy pronajímají, prodávají nebo renovují.

(23)

Orgány veřejné moci by měly jít příkladem a během doby platnosti certifikátu energetické náročnosti by měly provést doporučení v něm obsažená. Členské státy by do svých vnitrostátních plánů měly zařadit opatření na podporu toho, aby orgány veřejné moci mohly v brzké době přistoupit k vylepšením v oblasti energetické náročnosti a provést doporučení obsažená v certifikátu energetické náročnosti během doby jeho platnosti. Při zpracovávání vnitrostátních plánů by měly členské státy konzultovat se zástupci orgánů místní a regionální samosprávy.

(24)

V souladu s požadavky na instalaci inteligentních měřičů stanovenými ve směrnici 2006/32/ES by měli mít vlastníci a nájemci k dispozici přesné informace o spotřebě energie v budově, již obývají, v reálném čase.

(25)

Budovy užívané orgány veřejné moci a budovy často navštěvované veřejností by měly být příkladem zohlednění environmentálních a energetických hledisek, a proto by tyto budovy měly být předmětem pravidelné energetické certifikace. Ke zvyšování informovanosti veřejnosti o energetické náročnosti by mělo přispět vystavení těchto energetických certifikátů na viditelném místě. Pokud členské státy zvolí zahrnutí spotřeby energie do požadavků na energetickou certifikaci, přístup založený na lokalitě je možný, kdy skupina budov, jež se nacházejí v jednom místě a jsou užívány jednou organizací, sdílí měřiče energie.

(26)

Zajištění vzájemného uznávání certifikátů energetické náročnosti vydaných jinými členskými státy je pravděpodobně důležité pro rozvoj přeshraničního trhu s finančními a jinými službami podporujícími energetickou účinnost. Pro usnadnění dosažení tohoto cíle by Komise měla vypracovat společné minimální normy pro obsah a formu certifikátů a pro schvalování odborníků. Každý certifikát energetické náročnosti by měl být k dispozici v jazyce vlastníka i v jazyce nájemce, aby byla doporučení snadno srozumitelná.

(27)

V posledních letech vzrostlo množství klimatizačních systémů v evropských zemích. To ve všech členských státech způsobuje značné problémy v dobách nejvyššího zatížení, zvyšuje náklady na elektřinu a narušuje energetickou rovnováhu. Přednost by měly dostat ty strategie, které zlepšují tepelné vlastnosti budov v letním období. K tomu je třeba dále vyvíjet techniky pasivního chlazení, a to především ty techniky, které zlepšují kvalitu vnitřního mikroklimatického prostředí a mikroklimatu v okolí budov.

(28)

Pravidelná inspekce otopných soustav a klimatizačních systémů kvalifikovanými pracovníky přispívá k udržování jejich správného provozu v souladu se specifikacemi výrobku, a tím zajišťuje optimální výkon z hlediska environmentálního, bezpečnostního a energetického. Nezávislé posouzení celých otopných soustav a klimatizačních systémů by mělo být prováděno v pravidelných intervalech během jejich životního cyklu, a zejména před ║ výměnou nebo modernizací. S cílem minimalizovat administrativní zátěž vlastníků a nájemců budov by členské státy měly zajistit, aby certifikace energetické náročnosti zahrnovala inspekci otopných soustav a klimatizačních systémů a aby tyto inspekce byly prováděny pokud možno ve stejnou dobu.

(29)

Společný přístup k certifikaci energetické náročnosti budov a inspekci otopných soustav a klimatizačních systémů prováděné kvalifikovanými a schválenými odborníky, jejichž nezávislost je zaručena na základě objektivních kritérií, přispěje k rovným podmínkám v úsilí členských států o úspory energie v sektoru budov a zavede pro budoucí vlastníky nebo uživatele průhlednost na trhu nemovitostí ve Společenství, pokud jde o energetickou náročnost. V každém členském státě by měl být stanoven nezávislý kontrolní mechanismus, aby byla zaručena kvalita certifikátů energetické náročnosti a inspekce otopných soustav a klimatizačních systémů v celém Společenství.

(30)

Orgány místní a regionální samosprávy jsou pro úspěšné provedení této směrnice rozhodující. Se zástupci těchto orgánů by měl být konzultován každý aspekt jejího provádění na vnitrostátní a regionální úrovni. Místní projektanti a inspektoři staveb by měli obdržet odpovídající pokyny a zdroje k realizaci potřebných úkolů.

(31)

Vzhledem k tomu, že přístup k profesi pracovníka provádějícího instalaci nebo k jejímu výkonu je regulován, jsou podmínky pro uznávání odborných kvalifikací stanoveny ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací  (10) . Tato směrnice se proto použije, aniž by tím byla dotčena ustanovení směrnice 2005/36/ES. Směrnice 2005/36/ES stanoví požadavky na vzájemné uznávání odborných kvalifikací včetně kvalifikace architektů, je však dále nezbytné zajistit, aby architekti a projektanti ve svých projektech a návrzích náležitě zohledňovali technologie s vysokou účinností. Členské státy by proto měly vydat jasné pokyny. To je třeba provést, aniž by tím byla dotčena ustanovení směrnice 2005/36/ES, zejména články 46 a 49 této směrnice.

(32)

Opatření nezbytná pro provedení této směrnice by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (11).

(33)

Komisi by zejména měla být svěřena pravomoc k přizpůsobení některých částí obecného rámce stanoveného v příloze I technickému pokroku, k vypracování společné metody výpočtu nákladově optimálních úrovní minimálních požadavků na energetickou náročnost a k vypracování definice budov, jejichž čistá spotřeba energie je nulová, při zohlednění obvyklých místních povětrnostních podmínek a jejich předpokládaných změn z časového hlediska . Jelikož tato opatření jsou obecné povahy a jsou určena ke změně jiných než podstatných prvků této směrnice jejím doplněním, musí být přijata regulativním postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES.

(34)

Jelikož osvětlení představuje v současné době přibližně 14 % energie spotřebované v EU a jelikož nejmodernější osvětlovací systémy dokáží při zachování podmínek osvětlení v souladu s evropskými normami ušetřit více než 80 % energie, což představuje nedostatečně využívaný přínos k dosažení cílů EU pro rok 2020 v Evropské unii, měla by Komise učinit vhodné kroky k přijetí směrnice o navrhování osvětlení, která by doplnila opatření a cíle stanovené touto směrnicí. Vyšší energetická účinnost vyplývající z lépe navržených osvětlovacích systémů a z využívání energeticky účinných zdrojů světla v souladu s ustanoveními směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/…ES ze dne…[o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie (přepracované znění)]  (12) je považována za významný příspěvek k lepším parametrům energetické náročnosti budov.

(35)

Jelikož členské státy nemohou uspokojivě dosáhnout cílů zlepšení energetické náročnosti budov kvůli složitosti sektoru budov a neschopnosti vnitrostátních trhů s nemovitostmi odpovídajícím způsobem řešit problémy energetické náročnosti, a těchto cílů může být z důvodu rozsahu a účinků opatření lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku tato směrnice nepřesahuje to, co je nezbytné k dosažení těchto cílů.

(36)

Povinnost provést tuto směrnici ve vnitrostátním právu by se měla omezovat na ustanovení, která v porovnání s předchozí směrnicí představují podstatnou změnu. Povinnost provést ve vnitrostátním právu nezměněná ustanovení totiž vyplývá z předchozí směrnice.

(37)

Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnice uvedených v příloze VI části B ve vnitrostátním právu,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Předmět

Tato směrnice podporuje snižování energetické náročnosti budov ve Společenství s ohledem na vnější klimatické a místní podmínky i požadavky na vnitřní mikroklimatické prostředí a nákladově optimální úrovně energetické náročnosti .

V této směrnici jsou stanoveny požadavky pro

a)

metoda výpočtu celkové energetické náročnosti budov, jejich částí a prvků a technických systémů budov ;

b)

uplatnění minimálních požadavků na energetickou náročnost nových budov a jejich částí;

c)

uplatnění minimálních požadavků na energetickou náročnost stávajících budov ▐, které jsou předmětem větší renovace, a prvků a technických systémů budov při jejich nahrazování nebo dodatečné montáži ;

d)

vnitrostátní plány a cíle zvýšení počtu budov, jejichž čistá spotřeba ▐ energie je nulová ;

e)

energetickou certifikaci budov nebo jejich částí;

f)

pravidelnou inspekci otopných soustav a klimatizačních systémů v budovách;

g)

nezávislé systémy kontroly certifikátů energetické náročnosti a inspekčních zpráv;

h)

požadavky na vzdělávání, odbornou přípravu a vzájemné uznávání subjektů vydávajících certifikáty energetické náročnosti budov a inspektorů otopných soustav a klimatizačních systémů;

i)

vnitrostátní plány k odstranění překážek v právních předpisech v oblasti staveb, nájmů a ochrany památek a k vytváření finančních pobídek.

Článek 2

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

1)

„budovou“ zastřešená stavba se stěnami, v níž se používá energie k úpravě vnitřního mikroklimatického prostředí;

2)

„novou budovou“ budova, pro níž je příslušné stavební povolení získáno po vstupu této směrnice v platnost;

3)

„částmi budovy“ byty nebo jednotky určené k samostatnému užívání ve stavebních objektech;

4)

„budovou, jejíž čistá spotřeba energie je nulová,“ budova, jejíž celková roční spotřeba primární energie je díky velmi vysoké úrovni energetické účinnosti budovy rovna nebo menší než množství energie z obnovitelných zdrojů vyrobené v místě;

5)

„technickým systémem budovy“ technické zařízení k vytápění, chlazení, větrání, na výrobu teplé vody, osvětlení a výrobu elektřiny, systémy pro měření, sledování a ovládání nebo systémy a zařízení pro jejich kombinaci;

6)

„energetickou náročností budovy“ vypočítané nebo změřené množství energie nutné pro splnění potřeby primární energie spojené s typickým užíváním budovy, vyjádřené v kWh/m2 za rok , což mimo jiné zahrnuje energii používanou pro vytápění, teplou vodu, chlazení, větrání a vestavěné osvětlení s přihlédnutím k pasivním solárním ziskům, stínění slunce a přirozenému osvětlení;

7)

„primární energií“ energie z obnovitelných a neobnovitelných zdrojů , která neprošla žádným procesem přeměny nebo transformace;

8)

„energií z obnovitelných zdrojů“ energie z obnovitelných nefosilních zdrojů: větrná, solární, geotermální, aerotermální, hydrotermální a oceánická energie, vodní energie, biomasa, skládkový plyn, plyn z čističek odpadních vod a bioplyn;

9)

„obvodovým pláštěm budovy“ integrované prvky budovy, které oddělují její interiér od vnějšího prostředí;▐

10)

„prvkem budovy“ jednotlivá část budovy, která ovlivňuje energetickou náročnost budovy a není součástí technického systému budovy, včetně oken, zastínění, vstupních dveří, zdí, základů, základové desky, stropu, střechy a izolačních systémů;

11)

„větší renovací“ renovace budovy, přičemž:

a)

celkové náklady na renovaci obvodového pláště budovy nebo technických systémů budovy jsou vyšší než 20 % hodnoty budovy, přičemž tato hodnota musí být určena na základě běžných stavebních nákladů v daném členském státě, bez hodnoty zastavěného pozemku nebo

b)

renovace probíhá u více než 25  % plochy obvodového pláště budovy a má přímý vliv na energetickou náročnost budovy ;

12)

„evropskou normou“ norma přijatá Evropským výborem pro normalizaci, Evropským výborem pro normalizaci v elektrotechnice nebo Evropským ústavem pro telekomunikační normy a zpřístupněná veřejnosti;

13)

„certifikátem energetické náročnosti “ certifikát uznaný členským státem nebo právnickou osobou jím určenou, který udává energetickou náročnost budovy nebo jejích částí vypočtenou podle metody přijaté v souladu s článkem 3;

14)

„kombinovanou výrobou tepla a elektřiny“ současná výroba tepelné energie a elektrické nebo mechanické energie v jednom procesu;

15)

„nákladově optimální úrovní“ ▐úroveň, na které je analýza nákladů a přínosů vypočtených za dobu životního cyklu budovy pozitivní , s ohledem alespoň na čistou současnou hodnotu investice a náklady na ▐ provoz (včetně nákladů na energie), údržbu , případně s ohledem na příjmy z vyrobené energie a náklady na likvidaci;

16)

„klimatizačním systémem“ kombinace prvků, které jsou potřebné pro vnitřní úpravu vzduchu včetně větrání;

17)

„kotlem“ kombinovaná tepelná jednotka, která se skládá z kotlového tělesa a hořáku, konstruovaná tak, že teplo vzniklé spalováním je předáváno tekutině;

18)

„jmenovitým výkonem“ největší tepelný výkon, vyjádřený v kW, stanovený a zaručený výrobcem, kterého lze dosáhnout při trvalém provozu a při účinnosti uvedené výrobcem;

19)

„tepelným čerpadlem“ stroj, přístroj nebo zařízení, které převádí teplo z přirozeného prostředí, jako je ovzduší, voda nebo půda, do budov nebo průmyslových zařízení tím, že obrací přirozené proudění tepla, takže teplo proudí z nižší teploty do vyšší. Množství energie z okolí zachycované tepelnými čerpadly, kterou lze pro účely této směrnice považovat za energii z obnovitelných zdrojů, je stanoveno ve směrnici 2009/28/ES;

20)

„energetickou chudobou“ stav, kdy domácnost musí vynaložit více než 10 % svého příjmu na účty za energii na vytápění svého domu na přijatelnou úroveň vycházející z úrovní doporučených Světovou zdravotnickou organizací;

21)

„osvětlovacím systémem“ kombinace prvků nutných k zajištění určité hladiny světla;

22)

„dálkovým vytápěním nebo chlazením“ distribuce tepelné energie ve formě páry, teplé vody nebo chlazených kapalin z centrálního zdroje výroby prostřednictvím sítě do několika budov k užívání pro vytápění nebo chlazení prostoru nebo procesu nebo pro ohřev vody;

23)

„návrhem osvětlení“ schéma nebo výkres podrobně znázorňující konfiguraci a rozložení osvětlovacích těles včetně příslušných ovládacích zařízení.

Článek 3

Stanovení metody výpočtu energetické náročnosti budov

1.     Po konzultaci s příslušnými zainteresovanými stranami, a zejména se zástupci orgánů místní a regionální samosprávy a státní správy, stanoví Komise do 31. března 2010 společnou metodu výpočtu energetické náročnosti budov podle obecného rámce stanoveného v příloze I.

Tato opatření, jejichž účelem je změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímá regulativním postupem s kontrolou podle čl. 22 odst. 2.

2.     Členské státy tuto společnou metodu uplatňují.

3.     Energetická náročnost budov se vyjádří transparentním způsobem a zahrnuje ukazatel potřeby primární energie.

Článek 4

Stanovení minimálních požadavků na energetickou náročnost

1.   Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby minimální požadavky na energetickou náročnost budov a prvků a technických systémů budov a jejich částí byly stanoveny s cílem dosáhnout alespoň nákladově optimálních úrovní a vypočítány podle společné metody uvedené v článku 3.

Při stanovování požadavků konzultují členské státy s orgány veřejné moci a dalšími zúčastěnými subjekty a mohou rozlišovat mezi novými a stávajícími budovami a mezi různými druhy budov.

V těchto požadavcích je třeba dodržet ostatní platné právní předpisy Společenství a brát v úvahu obecné podmínky vnitřního mikroklimatického prostředí a vnitřního a venkovního osvětlení , aby se zamezilo nepříznivým účinkům, např. nepřiměřenému větrání , nedostatečnému dennímu osvětlení , a také místní podmínky a určené využití i stáří budovy.

Tyto požadavky se pravidelně přezkoumávají nejméně jednou za čtyři roky a aktualizují se, aby odrážely technický pokrok v sektoru budov.

Ustanovení tohoto článku nesmí bránit členským státům v tom, aby podporovaly výstavbu nových budov, větší renovace, modernizaci prvků nebo technických systémů, které přesahují minimální požadavky stanovené touto směrnicí.

2.   Členské státy se mohou rozhodnout, že nestanoví nebo nebudou uplatňovat požadavky uvedené v odstavci 1 u těchto druhů budov:

a)

budovy úředně chráněné jako součást vymezeného prostředí nebo vzhledem k jejich zvláštní architektonické nebo historické hodnotě, pokud by splnění konkrétního minimálního požadavku na energetickou náročnost nepřijatelně změnilo jejich povahu nebo vzhled;

b)

budovy užívané pro bohoslužby a náboženské účely;

c)

dočasné budovy s plánovanou dobou užívání méně než 18 měsíců , průmyslové provozy, dílenské provozovny a neobytné zemědělské budovy s nízkou spotřebou energie a neobytné zemědělské budovy používané odvětvím, na které se vztahuje celostátní odvětvová dohoda o energetické náročnosti;

d)

samostatně stojící budovy s celkovou užitnou podlahovou plochou menší než 50 m2.

3.   Ode dne 30. června 2012 členské státy poskytují pobídky pouze na stavbu nebo větší renovaci budov nebo jejich částí, včetně prvků budov, jejichž výsledky splňují alespoň minimální požadavky na energetickou náročnost dosahující výsledků výpočtu podle čl. 5 odst. 2.

4.    Nejpozději do 30. června 2015 členské státy přezkoumají své minimální požadavky na energetickou náročnost stanovené v souladu s odstavcem 1 ║ a zajistí, aby tyto požadavky dosahovaly výsledků výpočtu podle čl. 5 odst. 2.

5.     Členské státy poskytnou dotace a technické poradenství pro historické budovy nebo historická centra s cílem umožnit provedení konkrétních programů pro úpravu energetické účinnosti.

6.     Systémy pro výrobu energie a opatření týkající se izolace u budov umístěných v historických centrech podléhají posouzení vizuálního dopadu.

Článek 5

Výpočet nákladově optimálních úrovní minimálních požadavků na energetickou náročnost

1.    Po konzultaci s příslušnými zainteresovanými stranami, a zejména se zástupci orgánů místní a regionální samosprávy a státní správy, a na základě zásad uvedených v příloze IV vypracuje Komise do 31. března 2010 společnou metodu výpočtu nákladově optimálních úrovní minimálních požadavků na energetickou náročnost budov nebo jejich částí. Tato společná metoda může odkazovat na příslušné evropské normy a:

rozlišuje mezi novými a stávajícími budovami a mezi různými druhy budov,

odráží odlišné klimatické podmínky v různých členských státech a pravděpodobnou změnu těchto podmínek během životnosti dané budovy a

stanoví společné předpoklady nebo metody výpočtu nákladů na energii.

Komise společnou metodu přezkoumá a v případě potřeby aktualizuje každých pět let.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 21 odst. 2.

2.   Členské státy vypočítají nákladově optimální úrovně minimálních požadavků na energetickou náročnost za použití společné metody vypracované v souladu s odstavcem 1 a s příslušnými parametry, jako jsou klimatické podmínky.

Členské státy oznámí komisi veškeré vstupní údaje a předpoklady použité k těmto výpočtům a veškeré výsledky výpočtů. Zpráva se zahrne do akčních plánů energetické účinnosti podle čl. 14 odst. 2 směrnice 2006/32/ES. Členské státy předloží tyto zprávy Komisi každé tři roky. První zpráva se předloží nejpozději do 30. června 2011.

3.   Komise zveřejní zprávu o pokroku členských států při provádění tohoto článku .

Článek 6

Nové budovy

1.   Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby nové budovy splňovaly minimální požadavky na energetickou náročnost stanovené v souladu s článkem 4 a byly v souladu s ustanoveními článku 9 .

U nových budov podporují členské státy využívání vysoce účinných alternativních systémů. Tyto alternativní systémy mohou zahrnovat, ale nejsou omezeny na:

a)

místní systémy dodávky energie využívající energie z obnovitelných zdrojů ;

b)

kombinovanou výrobu tepla a elektřiny;

c)

dálkové nebo blokové vytápění nebo chlazení, pokud je k dispozici, zejména pokud zcela nebo zčásti využívá energii z obnovitelných zdrojů ;

d)

tepelná čerpadla ;

e)

zařízení IKT pro účely sledování a kontroly.

Článek 7

Stávající budovy

Členské státy přijmou opatření nezbytná k tomu, aby se u budov, u kterých probíhá větší renovace nebo u nichž jsou modernizovány či nahrazovány prvky a technické systémy či jejich části , snížila energetická náročnost s cílem splnit alespoň minimální požadavky na energetickou náročnost, pokud je to technicky, funkčně a ekonomicky proveditelné. Členské státy určí tyto minimální požadavky na energetickou náročnost v souladu s článkem 4 , přičemž zohlední požadavky článku 9. Požadavky se stanoví jak pro renovované systémy a prvky budovy, pokud jsou modernizovány nebo nahrazovány, tak pro renovovanou budovu jako celek u větších renovací .

Členské státy usilují o to, aby byly u budov, které procházejí větší renovací, posuzovány a brány v úvahu následující vysoce účinné alternativní systémy:

a)

místní systémy dodávky energie využívající energie z obnovitelných zdrojů;

b)

kombinovaná výroba tepla a elektřiny;

c)

dálkové nebo blokové vytápění nebo chlazení, pokud je k dispozici, zejména pokud zcela nebo zčásti využívá energii z obnovitelných zdrojů;

d)

tepelná čerpadla;

e)

zařízení IKT pro účely sledování a kontroly.

Článek 8

Technické systémy a prvky budovy

1.   Členské státy stanoví minimální požadavky na energetickou náročnost s ohledem na prvky budovy a technické systémy, které jsou instalovány a uvedeny do provozu v budovách a na něž se nevztahuje směrnice 2009/…ES [stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie] a její prováděcí opatření . Stanoví se požadavky na nová provozní zařízení, technické systémy a prvky budovy a jejich části, jejich výměnu a modernizaci , které budou uplatňovány, bude-li to technicky a funkčně proveditelné .

Tyto požadavky se zejména vztahují na následující prvky:

a)

kotle , jiné zdroje tepla nebo výměníky tepla v otopných soustavách, včetně dálkového nebo blokového vytápění nebo chlazení ;

b)

ohřívače vody v systémech ohřívání vody;

c)

ústřední klimatizační jednotku nebo chladicí zařízení v klimatizačních systémech ;

d)

nainstalované osvětlení;

e)

prvky budovy

2.   Minimální požadavky na energetickou náročnost stanovené podle odstavce 1 musí být v souladu s veškerými právními předpisy použitelnými na výrobek nebo výrobky, ze kterých se systém a prvky budovy skládají , a musí se zakládat na správné instalaci výrobku nebo výrobků a příslušné úpravě a kontrole technického systému budovy. U technických systémů budov tyto požadavky zajistí, aby byly při uvedení do provozu řádně seřízeny, aby bylo dosaženo správného hydraulického vyregulování teplovodních otopných soustav a aby byla pro instalaci použita příslušná velikost a typ výrobku s ohledem na zamýšlené použití technického systému budovy.

3.     V souladu s přílohou I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/../ES ze dne…[o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou]  (13) členské státy zajistí, aby do všech nových budov a do všech budov, které procházejí větší renovací, a při výměně měřičů byly instalovány inteligentní měřiče, a ve vhodných případech prosazují instalaci aktivních kontrolních systémů, jako jsou automatické, kontrolní a monitorovací systémy.

Článek 9

Budovy, jejichž čistá spotřeba energie je nulová

1.   Členské státy vypracují vnitrostátní plány na zvýšení počtu budov, jejichž čistá spotřeba energie je nulová.

Členské státy nejpozději do 31. prosince 2018 zajistí, aby všechny nové budovy byly alespoň budovami, jejichž čistá spotřeba energie je nulová.

Členské státy stanoví na rok 2015 a 2020 cíle pro minimální procentuální podíl budov, jejichž čistá spotřeba energie je nulová, které budou stanoveny jako podíl z celkového počtu budov a jako podíl z celkové užitné plochy .

Stanoví se dílčí cíle pro:

(a)

nové a renovované obytné budovy;

(b)

nové a renovované neobytné budovy;

(c)

budovy užívané orgány veřejné moci.

Členské státy stanoví dílčí cíle pro nové i stávající budovy podle písmene c), které se použijí alespoň tři roky před příslušnými cíli stanovenými v tomto článku, s ohledem na vedoucí úlohu, kterou by orgány veřejné moci měly hrát v oblasti energetické náročnosti budov.

2.   Vnitrostátní plán podle odstavce 1 je vypracován po konzultaci se všemi příslušnými zúčastněnými stranami, včetně místních a regionálních orgánů, a zahrnuje mimo jiné následující prvky:

a)

průběžné cíle vyjádřené jako procentuální podíl, který v roce 2015 a v roce 2020 ║ budou tvořit z celkového počtu budov a který budou představovat v souvislosti s celkovou užitnou podlahovou plochou;

b)

podrobné údaje o požadavcích členských států týkajících se minimálních úrovní energie z obnovitelných zdrojů v nových budovách a ve stávajících budovách, u kterých probíhá větší renovace, jak stanoví směrnice 2009/28/ES a články 6 a 7 této směrnice;

c)

shrnutí všech politik a informace opatřeních přijatých na propagaci těchto budov ;

d)

celostátní, regionální či místní programy na podporu opatření k propagaci těchto budov, jako jsou např. daňové pobídky, finanční nástroje či snížení DPH.

3.   Členské státy nejpozději do 30. června 2011 oznámí vnitrostátní plány podle odstavce 1 Komisi a každé tři roky předloží Komisi zprávu o pokroku v provádění svých vnitrostátních plánů. Vnitrostátní plány a zprávy o pokroku se zahrnou do akčních plánů energetické účinnosti podle čl. 14 odst. 2 směrnice 2006/32/ES.

4.     Do dvou měsíců od oznámení vnitrostátního plánu členským státem podle článku 3 může Komise tento plán nebo jakýkoli jeho aspekt zamítnout, pokud nesplňuje všechny požadavky tohoto článku, přičemž plně zohlední zásadu subsidiarity. V takovém případě navrhne daný členský stát změny. Do jednoho měsíce od předložení těchto návrhů Komise upravený plán přijme, nebo vyzve členský stát k provedení dalších konkrétních změn. Komise a příslušný členský stát podniknou všechny přiměřené kroky k tomu, aby bylo ohledně vnitrostátního plánu dosaženo dohody do pěti měsíců od data prvního oznámení.

5.    Nejpozději do 31. prosince 2010 vypracuje Komise v souladu s definicí podle článku 2 podrobnou společnou definici budov, jejichž čistá spotřeba energie je nulová.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají v souladu s regulativním postupem s kontrolou podle čl. 22 odst. 2.

6.   Komise do 30. června 2012 a poté každé tři roky zveřejní zprávu o pokroku členských států směrem ke zvyšování počtu budov, jejichž čistá spotřeba energie je nulová . Na základě této zprávy Komise vypracuje akční plán a případně navrhne opatření ke zvýšení počtu těchto budov.

Článek 10

Finanční pobídky a překážky na trhu

1.     Do 30. června 2011 vypracují členské státy vnitrostátní akční plány, včetně navrhovaných opatření, jež zajistí splnění požadavků stanovených v této směrnici omezením stávajících právních překážek a překážek na trhu a rozvojem stávajících a vytvoření nových finančních a daňových nástrojů s cílem zvýšit energetickou účinnost nových a stávajících budov.

Tato navrhovaná opatření musí být dostatečná, účinná, transparentní a nediskriminační, přispět k uskutečňování doporučení uvedených v certifikátu energetické náročnosti, usilovat o prosazování významných zlepšení v oblasti energetické náročnosti budov, u nichž by zlepšení jinak nebylo ekonomicky proveditelné, a zahrnovat opatření na podporu domácností, které jsou ohroženy energetickou chudobou.

Členské státy porovnají své finanční a daňové nástroje s nástroji uvedenými v příloze V a, aniž by tím byly dotčeny vnitrostátní právní předpisy, provedou alespoň dvě opatření z této přílohy.

2.     Členské státy předloží tyto vnitrostátní akční plány Komisi v rámci akčních plánů energetické účinnosti podle čl. 14 odst. 2 směrnice 2006/32/ES a každé tři roky je aktualizují.

3.     Do 30. června 2010 Komise po provedení posouzení dopadu předloží příslušné legislativní návrhy s cílem posílit stávající a uvést další finanční nástroje Společenství na podporu provádění této směrnice.

Při vypracovávání těchto návrhů zváží následující opatření:

a)

v souvislosti s revizí nařízení Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1080/2006 ze dne 5. července 2006 o Evropském fondu pro regionální rozvoj  (14) pro nadcházející programové období, významné zvýšení maximální výše příspěvku z Evropského fondu pro regionální rozvoj, který lze využít na podporu investic do energetické účinnosti, včetně dálkového vytápění a chlazení a energie z obnovitelných zdrojů pro bydlení a rozšíření možnosti čerpání prostředků na tyto projekty;

b)

využití dalších finančních prostředků Společenství na podporu výzkumu a vývoje, informačních kampaní či vzdělávání v oblasti energetické účinnosti;

c)

vytvoření fondu pro energetickou účinnost, do něhož by přispívalo Společenství ze svého rozpočtu, Evropská investiční banka a členské státy a který by sloužil jako prostředek pro zvýšení investic soukromého a veřejného sektoru do projektů na zlepšování energetické účinnosti budov, včetně využívání energie z obnovitelných zdrojů v budovách či prvcích budov do roku 2020. Tento fond se začlení do plánování ostatní strukturální pomoci Společenství. Kritéria pro přidělování prostředků z tohoto fondu se definují v souladu s nařízením Rady (ES) č. 1083/2006 ze dne 11. července 2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti  (15) a využívání fondu bude zahájeno nejpozději do roku 2014;

d)

snížení DPH u služeb a výrobků, včetně energie z obnovitelných zdrojů v budovách nebo prvcích budov, které souvisejí s energetickou účinností.

Článek 11

Certifikáty energetické náročnosti

1.   Členské státy stanoví nezbytná opatření za účelem zavedení systému certifikace energetické náročnosti budov. Certifikát energetické náročnosti musí obsahovat energetickou náročnost budovy a referenční hodnoty, jako jsou minimální požadavky na energetickou náročnost , a umožňovat tak vlastníkům nebo nájemcům budovy nebo jejích částí posouzení její energetické náročnosti a jednoduché srovnání této náročnosti s jinými obytnými a neobytnými budovami . U neobytných budov může případně obsahovat i skutečnou roční spotřebu energie podle přílohy I.

Je-li budova prodána nebo pronajatá ještě před její konstrukcí, prodejce poskytne přesné písemné hodnocení budoucí energetické náročnosti této budovy.

2.   Certifikát obsahuje doporučení na snížení energetické náročnosti budovy nebo jejích částí, které je optimální vzhledem k vynaloženým nákladům.

Doporučení obsažená v certifikátu energetické náročnosti zahrnují:

a)

opatření přijatá v souvislosti s větší renovací obvodového pláště budovy, včetně jejích izolačních systémů, nebo technického systému nebo systémů budovy a

b)

opatření přijatá v souvislosti s jednotlivými částmi nebo prvky budovy nezávisle na větší renovaci obvodového pláště budovy, včetně jejích izolačních systémů, nebo technického systému nebo systémů budovy.

3.   Doporučení obsažená v certifikátu energetické náročnosti musí být pro konkrétní budovu technicky proveditelná a poskytovat transparentní informace , včetně přinejmenším jasného uvedení vypočteného potenciálu úspor energie příslušného opatření, čisté současné hodnoty a investičních nákladů pro konkrétní budovu nebo typ budovy . Posouzení nákladů je založeno na souboru standardních podmínek, mezi něž patří přinejmenším posouzení úspor energie a základních cen energie, finančních či daňových pobídek a úrokových sazeb pro investice nezbytné k provádění doporučení.

4.     Členské státy zajistí, aby orgány veřejné moci a další instituce poskytující finanční prostředky na nákup nebo renovaci budov zohledňovaly při stanovování výše a podmínek finančních pobídek, daňových opatření a půjček energetickou náročnost a doporučení uvedená v certifikátech energetické náročnosti.

5.   Certifikát energetické náročnosti poskytne údaje o tom, kde vlastník nebo nájemce může získat podrobnější informace týkající se doporučení uvedených v certifikátu. Obsahuje dále informace o krocích, které je nutné podniknout k provedení doporučení , včetně informací o dostupných daňových a finančních pobídkách a možnostech financování .

6.     Orgány veřejné moci provedou s ohledem na vedoucí úlohu, kterou by měly hrát v oblasti energetické náročnosti budov, doporučení uvedená v certifikátu energetické náročnosti vydaném pro budovy, jež užívají, během doby jeho platnosti.

7.   Certifikace bytů nebo bytových jednotek určených k samostatnému užívání v komplexu budov může být založena na

a)

společné certifikaci všech budov v případě komplexu budov se společnou otopnou soustavou nebo

b)

posouzení energetické náročnosti daného bytu nebo jednotky .

8.   Certifikace rodinných domů může být založena na posouzení jiné srovnatelné budovy podobné konstrukce a velikosti a s podobnými vlastnostmi skutečné energetické náročnosti, pokud tuto srovnatelnost může zaručit odborník, který certifikát energetické náročnosti vydal.

9.   Platnost certifikátu energetické náročnosti nesmí překročit deset let.

10.     Do 30. června 2010 vydá Komise pokyny, v nichž stanoví minimální normy, pokud jde o obsah, jazyk a formu certifikátů energetické náročnosti.

Toto opatření, jehož účelem je změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímá regulativním postupem s kontrolou podle čl. 22 odst. 2.

11.     Každý členský stát uznává certifikáty vydané v ostatních členských státech v souladu s těmito pokyny a neomezuje svobodu poskytování finančních služeb z důvodů souvisejících s certifikátem vydaným v jiném členském státě.

12.     Do roku 2011 na základě informací získávaných od členských států a konzultací s příslušnými odvětvími přijme Komise dobrovolnou společnou certifikaci Evropské unie pro energetickou náročnost neobytných budov.

Toto opatření, jehož účelem je změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímá regulativním postupem s kontrolou podle čl. 22 odst. 2.

Do roku 2012 zavedou členské státy systém dobrovolné certifikace Evropské unie uvedený v odstavci 1, který bude fungovat vedle vnitrostátního systému certifikace.

Článek 12

Vydávání certifikátů energetické náročnosti

1.   Členské státy zajistí, aby byl certifikát energetické náročnosti vydán pro budovy nebo jejich části při výstavbě, prodeji nebo pronájmu a pro budovy často navštěvované veřejností s celkovou užitkovou podlahovou plochou větší než 250 m2 a budovy, které užívá orgán veřejné moci.

2.   Členské státy vyžadují , aby při výstavbě budov nebo jejich částí byl vlastníkovi prodejcem nebo nezávislým odborníkem, který certifikát vydal a který je uveden v článku 17, předán certifikát energetické náročnosti.

3.   Členské státy vyžadují, aby v případě prodeje budov nebo jejich částí byl číselný ukazatel energetické náročnosti obsažený v certifikátu energetické náročnosti uveden ve všech reklamách na prodej budovy nebo jejích částí a aby byl certifikát energetické náročnosti předložen potenciálnímu kupujícímu.

Certifikát energetické náročnosti je předán prodejcem kupujícímu nejpozději při uzavření kupní smlouvy o prodeji budovy nebo její části.

4.   Členské státy vyžadují, aby v případě pronájmu budov nebo jejich částí byl číselný ukazatel energetické náročnosti obsažený v certifikátu energetické náročnosti uveden ve všech reklamách na pronájem budovy nebo jejích částí a aby byl certifikát energetické náročnosti předložen potenciálnímu nájemci.

Certifikát energetické náročnosti je předán vlastníkem nájemci nejpozději při uzavření nájemní smlouvy.

5.     Vlastník budovy může kdykoli požadovat, aby schválený odborník vypracoval, přepočítal a aktualizoval certifikát energetické náročnosti, a to bez ohledu na skutečnost, zda se budova staví, renovuje, pronajímá či prodává.

6.   Členské státy mohou z působnosti odstavců 1, 2, 3 a 4 tohoto článku vyjmout druhy budov uvedené v čl. 4 odst. 2.

Článek 13

Vystavení certifikátů energetické náročnosti

1.   Členské státy přijmou opatření k tomu, aby tam, kde budovu užívají orgány veřejné moci, a tam, kde je budova s celkovou užitnou podlahovou plochou větší než 250 m2 často navštěvována veřejností , byl certifikát energetické náročnosti vystaven na nápadném místě dobře viditelném veřejnosti.

Článek 14

Inspekce otopných soustav

1.   Členské státy stanoví nezbytná opatření k zavedení pravidelné inspekce otopných soustav s kotli na neobnovitelná kapalná či pevná paliva se jmenovitým výkonem vyšším než 20 kW. Tato inspekce rovněž zahrnuje posouzení účinnosti kotle a velikosti kotle v porovnání s požadavky na vytápění budovy. Členské státy mohou tyto inspekce pozastavit, pokud bude zaveden elektronický systém monitorování a kontroly.

2.   Členské státy mohou stanovit různou četnost inspekcí v závislosti na typu a jmenovitém výkonu ▐otopné soustavy. Při stanovení četnosti členské státy zohlední náklady na inspekci otopné soustavy a odhadované úspory nákladů na energie, které mohou z inspekce vyplynout.

3.   U otopných soustav s kotli se jmenovitým výkonem vyšším než 100 kW se provádí inspekce nejméně každé dva roky.

U plynových kotlů může být tato doba prodloužena na čtyři roky.

4.   Odchylně od odstavců 1, 2 a 3 mohou členské státy přijmou nezbytná opatření, aby uživatelům bylo poskytnuto poradenství o výměně kotlů, dalších změnách otopné soustavy a o alternativních řešeních pro posouzení účinnosti a vhodné velikosti kotle. Celkový dopad tohoto přístupu musí být stejný jako u opatření popsaných v odstavcích 1, 2 a 3.

Pokud se členské státy rozhodnou uplatnit opatření podle prvního pododstavce║, předloží Komisi nejpozději do 30. června 2011 zprávu o rovnocennosti těchto opatření stanovených v odstavcích 1, 2 a 3║. Členské státy předkládají tyto zprávy Komisi každé tři roky. Zprávy lze zahrnout do akčních plánů energetické účinnosti podle čl. 14 odst. 2 směrnice 2006/32/ES.

Pokud se Komise domnívá, že zpráva členského státu podle druhého pododstavce neprokazuje rovnocennost opatření podle prvního pododstavce, může do šesti měsíců od předložení zprávy vyzvat členský stát, aby doložil další skutečnosti nebo aby přijal konkrétní dodatečná opatření. Není-li Komise do jednoho roku od předložení této výzvy spokojena s tím, co členský stát doložil, nebo s dodatečně přijatými opatřeními, může odchylku zrušit.

Článek 15

Inspekce klimatizačních systémů

1.   Členské státy stanoví nezbytná opatření k zavedení pravidelné inspekce klimatizačních a ventilačních systémů a reverzibilních tepelných čerpadel se jmenovitým výkonem větším než 5 kW. Inspekce musí zahrnovat posouzení účinnosti klimatizace a velikosti zařízení v porovnání s požadavky na chlazení budovy. Inspekce ventilačních systémů zahrnuje i posouzení proudění vzduchu.

Členské státy mohou tyto inspekce pozastavit, pokud bude zaveden elektronický systém monitorování a kontroly, který umožní monitorování účinnosti a bezpečnosti těchto systémů na dálku.

2.   Členské státy mohou stanovit různou četnost inspekcí v závislosti na typu a jmenovitém výkonu klimatizačního systému, ventilačního systému nebo reverzibilních tepelných čerpadel . Při stanovení četnosti členské státy zohlední náklady na inspekci a odhadované úspory nákladů na energie, které mohou z inspekce vyplynout.

3.     Při stanovování opatření podle odstavců 1 a 2 zajistí členské státy, pokud je to ekonomicky a technicky proveditelné, aby byly inspekce prováděny v souladu s inspekcí otopných systémů a jiných technických systémů podle článku 14 této směrnice a v souladu s inspekcí úniků podle nařízení (ES) č. 842/2006 ze dne 17. května 2006 o některých fluorovaných skleníkových plynech  (16).

4.     Odchylně od odstavců 1 a 2 se mohou členské státy přijmout opatření, která zajistí, aby bylo uživatelům poskytováno poradenství ohledně výměny klimatizačních systémů nebo jiných úprav těchto systémů, přičemž mezi tato opatření mohou patřit inspekce za účelem posouzení účinnosti a kapacitní přiměřenosti klimatizačního systému. Celkový dopad tohoto přístupu musí být rovnocenný celkovému dopadu opatření podle odstavců 1 a 2.

Pokud členské státy uplatňují opatření podle prvního pododstavce, předloží Komisi nejpozději do 30. června 2011 zprávu o rovnocennosti těchto opatření s opatřeními stanovenými v odstavcích 1 a 2. Členské státy předkládají tyto zprávy Komisi každé tři roky. Zprávy lze zahrnout do akčních plánů energetické účinnosti podle čl. 14 odst. 2 směrnice 2006/32/ES.

Pokud se Komise domnívá, že zpráva členského státu podle druhého pododstavce neprokazuje rovnocennost opatření podle prvního pododstavce, může do šesti měsíců od předložení zprávy vyzvat členský stát, aby doložil další skutečnosti nebo aby přijal konkrétní dodatečná opatření. Není-li Komise do jednoho roku od předložení této výzvy spokojena s tím, co členský stát doložil, nebo s dodatečně přijatými opatřeními, může odchylku zrušit.

Článek 16

Zprávy o inspekcích otopných soustav a klimatizačních systémů

1.   Tento článek se vztahuje na zprávy o inspekcích otopných soustav a klimatizačních systémů.

2.   Inspekční zprávy jsouvydávány v pravidelných intervalech pro každý systém, u kterého byla provedena inspekce. Inspekční zpráva obsahuje následující:

a)

srovnání energetické náročnosti systému, u něhož byla provedena inspekce, s energetickou náročností

i)

nejlepšího dostupného proveditelného systému a

ii)

systému podobného typu, jehož všechny příslušné prvky dosahují úrovně energetické náročnosti, již vyžadují platné právní předpisy;

b)

doporučení týkající se nákladově efektivního zlepšení energetické náročnosti systému budovy nebo jejích částí.

Doporučení podle písmene b) se vztahují ke konkrétnímu systému a poskytují transparentní informace, pokud jde o jejich nákladovou efektivnost. Posouzení nákladové efektivnosti je založeno na souboru standardních podmínek, jako je posouzení úspor energie a základních cen energie a úrokových sazeb pro investice.

3.   Inspekční zprávu předá inspektor vlastníku či nájemci budovy.

Článek 17

Nezávislí odborníci

1.    Členské státy zajistí, aby certifikace energetické náročnosti budovy, inspekce otopných soustav a klimatizačních systémů byly prováděny nezávislým způsobem kvalifikovanými a schválenými odborníky působícími jako samostatně výdělečně činní nebo jako zaměstnanci veřejných orgánů nebo soukromých podniků .

Odborníci musí být schváleni s ohledem na jejich způsobilost a nezávislost.

2.     Členské státy zajistí vzájemné uznávání vnitrostátních kvalifikací a schválení.

3.     Do roku 2011 Komise vypracuje pokyny obsahující doporučení ohledně minimálních norem pro průběžnou odbornou přípravu odborníků.

Toto opatření, jehož účelem je změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímá regulativním postupem s kontrolou podle čl. 22 odst. 2.

4.     Členské státy informace o odborné přípravě a schvalování zpřístupní veřejnosti. Členské státy rovněž vytvoří a zpřístupní rejstřík kvalifikovaných a schválených odborníků.

Článek 18

Nezávislý kontrolní systém

1.   Členské státy zajistí, aby byl v souladu s přílohou II zaveden nezávislý kontrolní systém certifikátů energetické náročnosti a zpráv o inspekci otopných soustav a klimatizačních systémů. Členské státy zavedou oddělené mechanismy pro vymáhání dodržování povinností pro organizace, které nesou odpovědnost za vymáhání dodržování povinností, jež se týkají certifikátů energetické náročnosti a zpráv o inspekcích otopných soustav a klimatizačních systémů.

2.   Členské státy mohou přenést odpovědnost za provádění nezávislých kontrolních systémů, pokud členské státy zajistí, že tyto nezávislé kontrolní systémy prováděny v souladu s přílohou II.

3.   Členské státy vyžadují, aby certifikáty energetické náročnosti a inspekční zprávy uvedené v odstavci 1 byly na požádání registrovány nebo zpřístupněny příslušným orgánům nebo subjektům, na které byla příslušnými orgány přenesena odpovědnost za provádění nezávislých kontrolních systémů.

Článek 19

Přezkoumání

Do roku 2015 Komise, které je nápomocen výbor zřízený článkem 22, vyhodnotí tuto směrnici z hlediska zkušeností získaných během jejího uplatňování a dosaženého pokroku a zváží provedení revize a v případě potřeby předloží návrhy, mimo jiné pokud jde o

a)

metody pro klasifikaci energetické náročnosti budov na základě spotřeby primární energie a emisí oxidu uhličitého;

b)

obecné podněty pro další opatření v oblasti energetické účinnosti v budovách.

c)

stanovení požadavku platného na celém území Společenství, aby stávající budovy měly nulovou čistou spotřebu energie.

Článek 20

Informace

1.    Členské státy přijmou nezbytná opatření k informování vlastníků a nájemců budov nebo jejich částí o různých metodách a praktických postupech ke snižování energetické náročnosti.

2.    Členské státy zejména poskytnou vlastníkům a nájemcům budov informace o certifikátech energetické náročnosti a inspekčních zprávách, jejich účelu a cílech, o nákladově efektivních způsobech ke zlepšení energetické náročnosti budovy a o střednědobých a dlouhodobých finančních důsledcích v případě, že nebudou přijata žádná opatření, a o finančních nástrojích, které byly vytvořeny v zájmu zlepšení energetické náročnosti budov . Informační kampaně jsou vedeny tak, aby motivovaly vlastníky a nájemce ke splnění alespoň minimálních požadavků stanovených v článcích 4 a 9.

Komise je členským státům na jejich žádost nápomocna při vedení informačních kampaní pro účely odstavce 1 a prvního pododstavce tohoto odstavce , které mohou být předmětem programů Společenství.

3.     Členské státy zajistí zapojení orgánů místní a regionální samosprávy do rozvoje informačních a školicích programů a programů na zvyšování povědomí.

4.     Členské státy, při zapojení orgánů místní a regionální samosprávy, rovněž zajistí, aby bylo těm, kteří jsou odpovědní za provádění této směrnice v rámci plánování a vymáhání dodržování stavebních norem, poskytováno poradenství a odborné vzdělávání. Toto poradenství a odborné vzdělávání musí zejména zdůrazňovat význam snižování energetické náročnosti a umožňovat, aby byly při plánování, projektování, výstavbě a renovaci průmyslových nebo obytných oblastí posuzovány optimální kombinace opatření ke zlepšení energetické účinnosti, využívání energie z obnovitelných zdrojů a využívání dálkového vytápění a chlazení.

5.     Vlastníci a nájemci komerčních budov jsi vyměňují informace ohledně skutečné spotřeby energie.

6.     Členské státy poskytnou Komisi informace o:

a)

podpůrných programech pro prosazování energetické účinnosti a využívání energie z obnovitelných zdrojů v budovách na celostátní, regionální i místní úrovni;

b)

podílu energie z obnovitelných zdrojů využívané v sektoru budov na celostátní a regionální úrovni, včetně konkrétních informací o tom, zda energie z obnovitelných zdrojů pochází ze zařízení v místě, dálkového vytápění a chlazení nebo kombinované výroby.

Tyto informace jsou zahrnuty do akčních plánů pro energetickou účinnost podle čl. 14 odst. 2 směrnice 2006/32/ES.

7.     Členské státy přijmou nezbytná opatření, která zajistí odbornou přípravu většího počtu pracovníků provádějících instalaci a vyšší úroveň znalostí a schopností v oblasti instalace a začleňování požadovaných energeticky účinných technologií a technologií pro využití energie z obnovitelných zdrojů, aby se tito pracovníci mohli úspěšně zhostit své klíčové úlohy, kterou hrají v podpoře zlepšování energetické účinnosti budov.

8.     Do roku 2010 vytvoří Komise internetové stránky, které budou obsahovat tyto informace:

a)

nejnovější verzi každého akčního plánu energetické účinnosti podle čl. 14 odst. 2 směrnice 2006/32/ES;

b)

popis opatření ke snížení energetické náročnosti budov, která právě probíhají na úrovni Společenství, včetně případných finančních/daňových nástrojů, příslušných informací o jejich uplatňování a kontaktních údajů;

c)

popis vnitrostátních akčních plánů a opatření na celostátní, regionální a místní úrovni ke snížení energetické náročnosti budov, která právě probíhají v každém členském státě, včetně případných finančních či daňových nástrojů, příslušných informací o jejich uplatňování a kontaktních údajů;

d)

příklady osvědčených postupů vedoucích ke snížení energetické náročnosti budov na celostátní, regionální a místní úrovni.

Informace podle prvního pododstavce jsou zveřejněny ve snadno přístupné formě a tak, aby byly dobře srozumitelné běžným nájemcům, vlastníkům a podnikům ze všech členských států, stejně jako všem orgánům státní správy a místní a regionální samosprávy. Tyto informace jsou zveřejněny tak, aby pomohly těmto osobám a organizacím snadno získat podporu, která je pro ně dostupná v oblasti snižování energetické náročnosti budov, a porovnávat opatření na podporu energetické účinnosti mezi jednotlivými členskými státy.

Článek 21

Přizpůsobení přílohy I technickému pokroku

Komise přizpůsobí body 3 a 4 přílohy I technickému pokroku.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 22 odst. 2.

Článek 22

Postup projednávání ve výboru

1.   Komisi je nápomocen výbor.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5a odst. 1 až 4 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Článek 23

Sankce

Členské státy stanoví pravidla k sankcím za porušení vnitrostátních právních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá opatření nezbytná k zajištění jejich provádění. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy oznámí tyto předpisy Komisi nejpozději do 31. prosince 2010 a rovněž jí neprodleně oznámí veškeré následné změny, které se jich týkají. Členské státy doloží účinnost těchto pravidel k sankcím v akčních plánech energetické účinnosti podle čl. 14 odst. 2 směrnice 2006/32/ES.

Článek 24

Provedení

1.   Členské státy přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s články 2 až 18, 20 a 23 a přílohami I a II této směrnice nejpozději do 31. prosince 2010. Neprodleně sdělí Komisi jejich znění a srovnávací tabulku mezi těmito předpisy a touto směrnicí.

Pokud jde o články 2, 3, 9, 11 až 13, 17, 18, 20 a 23členské státy použijí tyto předpisy nejpozději ode dne 31. prosince 2010.

Pokud jde o články 4 až 8, 14 až 16 a 18, členské státy použijí tyto předpisy na budovy užívané orgány veřejné moci nejpozději ode dne 31. prosince 2010 a na jiné budovy nejpozději ode dne 31. ledna 2012.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Musí rovněž obsahovat prohlášení, že odkazy ve stávajících právních a správních předpisech na směrnici zrušenou touto směrnicí se považují za odkazy na tuto směrnici. Způsob odkazu a znění prohlášení si stanoví členské státy.

2.   Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 25

Zrušení

Směrnice 2002/91/ES ve znění nařízení uvedeného v příloze III části A se zrušuje s účinkem ode dne 1. února 2012, aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůty pro provedení směrnice uvedené v příloze III části B ve vnitrostátním právu.

Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze VI.

Článek 26

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 27

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

V …dne …

Za Evropský parlament

předseda/předsedkyně

Za Radu

předseda/předsedkyně


(1)  Stanovisko ze dne 13. května 2009 (dosud nepublikováno v Úř. věst.).

(2)  Stanovisko ze dne 21. dubna 2009 (dosud nepublikováno v Úř. věst.).

(3)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009.

(4)  Úř. věst. L 1, 4.1.2003, s. 65.

(5)  Viz příloha VI část A.

(6)   Přijaté texty P6_TA(2009)0038.

(7)   Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 13. .

(8)  Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 16.

(9)  Úř. věst. L 114, 27.4.2006, s. 64.

(10)   Úř. věst. L 255, 30.9.2005, s. 22.

(11)  Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.

(12)   Úř. věst. L …COD(2008)0151).

(13)   Úř. věst. L … (COD(2007)0195).

(14)   Úř. věst. L 210, 31.7.2006, s. 1.

(15)   Úř. věst. L 210, 31.7.2006, p. 25.

(16)   Úř.věst. L 161, 14.6.2006, s. 1.

Čtvrtek 23. dubna 2009
PŘÍLOHA I

Obecný rámec pro výpočet energetické náročnosti budov (uvedený v článku 3)

1.

Energetická náročnost budovy se určuje na základě vypočteného či skutečného množství primární energie spotřebované za rok za účelem splnění různých potřeb spojených s jejím obvyklým užíváním a odráží potřeby energie na vytápění a chlazení (tj. energie potřebné k zamezení přetápění) k udržení předpokládaných teplotních podmínek budovy. Od spotřeby se případně odečte energie vyrobená z obnovitelných zdrojů přímo na místě.

2.

Energetická náročnost budovy musí být vyjádřena transparentním způsobem a zahrnuje také číselný ukazatel ▐ spotřeby primární energie, vyjádřené v kWh/m2 za rok .

Metoda výpočtu energetické náročnosti budov vychází z evropských norem a příslušných právních předpisů Společenství, včetně směrnice 2009/28/ES.

Při posuzování energetické náročnosti využití elektřiny v budově musí převodní faktor konečné energie na primární zohledňovat skutečný vážený průměr příslušné skladby zdrojů elektrické energie.

3.

Metoda musí být stanovena s ohledem na alespoň tato hlediska:

a)

následující skutečné tepelné vlastnosti budovy včetně jejích vnitřních příček

i)

tepelná kapacita,

ii)

izolace dosažená pomocí materiálů s nejnižší dostupnou tepelnou vodivostí ,

iii)

pasivní vytápění,

iv)

prvky chlazení a

v)

tepelné mosty.

b)

zařízení pro vytápění a zásobování teplou vodou, včetně jejich izolačních vlastností;

c)

klimatizační zařízení, včetně systémů chlazení,

d)

přirozené a mechanické větrání, které může zahrnovat průvzdušnost;

e)

zabudované osvětlovací systémy definované návrhem osvětlení, který zohledňuje vhodnou hladinu osvětlení pro funkce vykonávané v místnostech, přítomnost osob, dostupnost vhodné hladiny přirozeného světla, flexibilní nastavení hladiny světla s ohledem na rozdíly ve funkci a to, zda se jedná o zařízení pro bytový nebo nebytový sektor;

f)

konstrukci, umístění a orientaci budov, včetně vnějšího klimatu;

g)

pasivní solární systémy a protisluneční ochranu;

h)

vnitřní mikroklimatické podmínky, včetně návrhových hodnot vnitřního prostředí;

i)

vnitřní spotřebu energie.

4.

Při výpočtu se má v případě potřeby brát v úvahu příznivý vliv těchto hledisek:

a)

místní podmínky slunečního osvitu, aktivní solární systémy a jiné otopné soustavy a elektrické systémy využívající obnovitelné zdroje energie;

b)

elektřina vyráběná formou kombinované výroby tepla a elektřiny;

c)

dálkové nebo blokové otopné a chladicí soustavy;

d)

denní osvětlení.

5.

Pro tento výpočet mají být budovy přiměřeně členěny podle následujících druhů:

a)

rodinné domy různých typů;

b)

bytové domy;

c)

administrativní budovy;

d)

budovy pro vzdělávání;

e)

nemocnice;

f)

hotely a restaurace;

g)

sportovní zařízení;

h)

budovy pro ║ maloobchod;

i)

budovy pro velkoobchod a logistiku;

j)

jiné druhy budov spotřebovávajících energii.

Čtvrtek 23. dubna 2009
PŘÍLOHA II

Nezávislé kontrolní systémy pro certifikáty energetické náročnosti a inspekční zprávy

1.

Příslušné orgány nebo subjekty, na které byla příslušnými orgány přenesena odpovědnost za provádění nezávislého kontrolního systému, namátkově vyberou alespoň 0,5 % všech každoročně vydávaných certifikátů energetické náročnosti za každého odborníka a provedou jejich ověření. Pokud vydá nezávislý odborník pouze několik certifikátů, provedou příslušné orgány nebo subjekty náhodný výběr nejméně jednoho certifikátu a podrobí jej ověření. Ověření se provede na jedné ze tří možných úrovní uvedených níže a každá úroveň ověření se provede alespoň u statisticky významného podílu vybraných certifikátů:

a)

kontrola platnosti vstupních údajů o budově použitých k vydání certifikátu energetické náročnosti a výsledků uvedených v certifikátu;

b)

kontrola vstupních údajů a ověření výsledků certifikátu, včetně uvedených doporučení;

c)

celková kontrola vstupních údajů o budově použitých k vydání certifikátu energetické náročnosti, celkové ověření výsledků uvedených v certifikátu, včetně uvedených doporučení, a prohlídka budovy na místě za účelem kontroly srovnatelnosti specifikací uvedených v certifikátu energetické náročnosti a certifikované budovy.

2.

Prokážou-li kontroly nesoulad, provedou příslušné orgány nebo subjekty náhodný výběr dalších pěti certifikátů vydaných stejným odborníkem a podrobí je ověření. Pokud prokážou nesoulad i dodatečné kontroly, příslušné orgány nebo subjekty uloží odborníkovi postih; nejzávažnější porušení mohou být potrestána zrušením schválení příslušného odborníka.

3.

Příslušné orgány nebo subjekty, na které byla příslušnými orgány přenesena odpovědnost za provádění nezávislého kontrolního systému, namátkově vyberou alespoň 0,1 % všech každoročně vydávaných inspekčních zpráv za každého odborníka a provedou jejich ověření. Pokud vydá nezávislý odborník pouze několik inspekčních zpráv, provedou příslušné orgány nebo subjekty náhodný výběr nejméně jedné inspekční zprávy a podrobí ji ověření. Ověření se provede na jedné ze tří možných úrovní uvedených níže a každá úroveň ověření se provede alespoň u statisticky významného podílu vybraných inspekčních zpráv:

a)

kontrola platnosti vstupních údajů technického systému budovy, u kterého byla provedena inspekce, použitých k vydání inspekční zprávy a výsledků uvedených v inspekční zprávě;

b)

kontrola vstupních údajů a ověření výsledků inspekční zprávy, včetně uvedených doporučení;

c)

celková kontrola vstupních údajů technického systému budovy, u kterého byla provedena inspekce, použitých k vydání inspekční zprávy, celkové ověření výsledků uvedených v inspekční zprávě, včetně uvedených doporučení, a prohlídka budovy na místě za účelem kontroly srovnatelnosti specifikací uvedených v inspekční zprávě a technického systému budovy, u kterého byla provedena inspekce.

4.

Prokážou-li kontroly nesoulad, provedou příslušné orgány nebo subjekty náhodný výběr dalších pěti inspekčních zpráv vydaných stejným odborníkem a podrobí je ověření. Pokud prokážou nesoulad i dodatečné kontroly, příslušné orgány nebo subjekty uloží odborníkovi postih; nejzávažnější porušení mohou být potrestána zrušením schválení příslušného odborníka.

Čtvrtek 23. dubna 2009
PŘÍLOHA III

Část A

Zrušená směrnice a její následné změny

(podle článku 25)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/91/ES

(Úř. věst. L 1, 4.1.2003, s. 65)

 

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 1137/2008

(Úř. věst. L 311, 21.11.2008, p. 1 )

pouze bod 9.9 přílohy

Část B

Lhůty pro provedení do vnitrostátního práva a použitelnost

(podle článku 24)

Směrnice

Lhůta pro provedení do vnitrostátního práva

Datum použitelnosti

2002/91/ES

4. ledna 2006

4. ledna 2009, pouze pokud jde o články 7, 8 a 9

Čtvrtek 23. dubna 2009
PŘÍLOHA IV

Zásady pro společnou metodu výpočtu nákladově optimálních úrovní

Společnou metodu výpočtu nákladově optimálních úrovní stanoví Komise při zohlednění alespoň těchto zásad:

určí referenční budovy, které charakterizují a představují zástupce funkčnosti a zeměpisné polohy, včetně vnitřních a vnějších klimatických podmínek; referenční budovy zahrnují nové i stávající obytné i neobytné budovy;

určí technické balíčky (například izolace obvodového pláště budovy nebo jeho částí či energeticky účinnější technické systémy budovy) energetické účinnosti a posuzovaná opatření v dodávce energie;

definuje kompletní technické balíčky, které umožní dosáhnout nulové čisté spotřeby energie v budovách;

posoudí množství energie potřebné na vytápění a chlazení, dodávané energie, obnovitelné energie vyráběné v místě, využívané primární energie a emisí CO2 u referenčních budov (včetně použitých definovaných technických balíčků);

posoudí odpovídající investiční náklady související s energií, náklady na energii a ostatní provozní náklady technických balíčků použitých u referenčních budov ze společenského hlediska i z hlediska vlastníka nemovitosti či investora.

vymezí regionální/místní náklady spojené s prováděním prací, včetně nákladů na materiál.

Nákladová efektivita různých úrovní minimálních požadavků na energetickou náročnost se posoudí pomocí výpočtu nákladů životního cyklu budovy na základě technických balíčků opatření použitých u referenční budovy a jejich uplatnění ve vztahu k energetické náročnosti a emisím CO2.

Čtvrtek 23. dubna 2009
PŘÍLOHA V

Finanční nástroje na snížení energetické náročnosti budov

Aniž by tím byly dotčeny vnitrostátní právní předpisy, uplatní členské státy alespoň dva finanční nástroje z následujícího seznamu:

a)

snížení DPH u energeticky úsporných výrobků a služeb, výrobků a služeb s nízkou energetickou náročností a výrobků a služeb využívajících energii z obnovitelných zdrojů;

b)

jiné daňové úlevy pro výrobky a služby šetřící energii nebo energeticky účinné budovy, včetně daňových úlev v oblasti příjmů či daní z majetku;

c)

přímé dotace;

d)

dotované úvěry či úvěry s nízkým úrokem;

e)

grantové programy;

f)

systémy zajišťování úvěrů;

g)

požadavky na dodavatele energií nebo dohody s těmito dodavateli, které zajistí finanční podporu všem kategoriím spotřebitelů.

Čtvrtek 23. dubna 2009
PŘÍLOHA VI

SROVNÁVACÍ TABULKA

Směrnice 2002/91/ES

Tato směrnice

Článek 1

Článek 1

Čl. 2 návětí

Čl. 2 návětí

Čl. 2 bod 1

Čl. 2 bod 1

-

Čl. 2 bod 5

Čl. 2 bod 2

Čl. 2 bod 6 a příloha I

-

Čl. 2 body 7, 9, 11 a 12

Čl. 2 bod 3

Čl. 2 bod 13

Čl. 2 bod 4

Čl. 2 bod 14

-

Čl. 2 bod 15

Čl. 2 bod 5

Čl. 2 bod 16

Čl. 2 bod 6

Čl. 2 bod 17

Čl. 2 bod 7

Čl. 2 bod 18

Čl. 2 bod 8

Čl. 2 bod 19

Článek 3

Článek 20 a příloha I

Čl. 4 odst. 1

Čl. 4 odst. 1

Čl. 4 odst. 2

-

Čl. 4 odst. 3

Čl. 4 odst. 2

-

Čl. 4 odst. 3

-

Čl. 4 odst. 4

-

Článek 5

Článek 5

Čl. 6 ║ odst. 1

-

Článek 6

Článek 7

-

Článek 8

-

Článek 9

Čl. 7 ║ odst. 1

Čl. 11 odst. 7, čl. 12 odst. 1, 2, 3, 4 a 6

Čl. 7 ║ odst. 2

Čl. 11 odst. 1 a 2

Čl. 7 ║ odst. 3

Článek 13

-

Čl. 12 odst. 4, 7 a 8

Čl. 8 návětí

Čl. 14 návětí

Čl. 8 písm. a)

Čl. 14 odst. 1 a 3

-

Čl. 14 odst. 2

Čl. 8 písm. b)

Čl. 15 odst. 4

Článek 9

Čl. 15 odst. 1

-

Čl. 14 odst. 2

-

Článek 16

Článek 10

Článek 17

-

Článek 18

Čl. 11 návětí

Čl. 19 návětí

Čl. 11 písm. a)

-

-

Čl. 19 písm. a)

Čl. 11 písm. b)

Čl. 19 písm. b)

Článek 12

Článek 20

Článek 13

Článek 21

Čl. 14 odst. 1

Čl. 22 odst. 1

Čl. 14 odst. 2

Čl. 22 odst. 2

║-

-

Článek 23

Čl. 15 odst. 1

Čl. 24 odst. 1 a 2

Čl. 15 odst. 2

-

-

Článek 25

Článek 16

Článek 26

Článek 17

Článek 27

Příloha

Příloha I

-

Přílohy II až VI


Top