EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 52009AE1200

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele (KOM(2008) 817 v konečném znění – 2008/0237 (COD))

OJ C 317, 23.12.2009, p. 99–102 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

23.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 317/99


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele

(KOM(2008) 817 v konečném znění – 2008/0237 (COD))

(2009/C 317/18)

Zpravodajka: paní DARMANIN

Dne 19. ledna 2009 se Rada, v souladu s článkem 71 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele

KOM(2008) 817 v konečném znění – 2008/0237 (COD).

Specializovaná sekce Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 26. června 2009. Zpravodajkou byla paní DARMANIN.

Na 455. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 15. a 16. července 2009 (jednání ze dne 16. července 2009), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 75 hlasy pro a 3 hlasy byly proti.

1.   Závěry a doporučení

1.1   EHSV vítá návrh Komise o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě, vzhledem k tomu, že se jedná o způsob dopravy, který je široce využíván a pro cestující představuje levnější alternativu cestování.

1.2   V návrhu jsou uvedena různá základní práva uznaná Listinou základních práv Evropské unie, jako je volný pohyb osob, zákaz diskriminace z důvodu zdravotního postižení a ochrana spotřebitele. EHSV proto návrh nařízení Komise všeobecně podporuje, má nicméně několik návrhů na jeho možné zlepšení.

1.3   EHSV má zájem na některých vyjasněních, která je třeba učinit a která jsou v současnosti důvodem nesprávného výkladu textu. Tato vyjasnění spočívající v následujícím:

Povinnost poskytovat služby zdravotně postiženým osobám: z textu by měla jasněji vyplývat skutečnost, že hlavním záměrem Komise je omezit diskriminaci v oblasti informování (nebo z důvodu nedostatečného informování) cestujících o službách dostupných zdravotně postiženým osobám.

Odpovědnost provozovatele za ztrátu zavazadla by měla být jasně dána a je třeba zavést určitou formu registrace.

Je velice obtížné poskytovat informace na zastávkách autobusu nebo autokaru, jakmile cesta započala, a proto by měla být nastolena účelnost původu a sdělování těchto informací.

Používání výrazu terminál je v autobusové a autokarové dopravě nevhodné, neboť velmi často neexistují žádné terminály, nýbrž jen autobusové zastávky, a tam, kde existují, nespadají do odpovědnosti provozovatele.

1.4   EHSV konstatuje, že rozšíření ustanovení o právech cestujících na městskou a příměstskou dopravu by zvýšilo kvalitu služeb a image celého odvětví. EHSV však spatřuje řadu rozdílů mezi službami městských autobusů a mezinárodní autobusové dopravy, a proto uznává, že by bylo účelnější oddělit práva cestujících v těchto dvou odlišných druzích dopravy a určit zvláštní práva pro cestující ve veškeré městské a příměstské dopravě. EHSV je proto přesvědčen, že není nezbytně nutné, aby se ustanovení navrhovaného nařízení vztahovala na městskou a příměstskou dopravu.

1.5   Prioritou v poskytování služeb zdravotně postiženým osobám je odborná příprava zaměstnanců. V tomto smyslu EHSV důrazně podporuje začlenění článku 18 upřesňujícího odbornou přípravu, která by měla být poskytována řidičům autobusů a autokarů.

2.   Návrh Komise

2.1   Komise zahájila proces konzultací v roce 2005 v oblasti práv cestujících v mezinárodní přepravě autobusy a autokary. Ten vyvolal mohutnou odezvu u specializovaných organizací, občanské společnosti, národních agentur a členských států.

2.2   Komise rovněž provedla posouzení dopadů u možností politiky, které zahrnovaly:

zachování současného stavu,

poskytnutí minimální ochrany,

poskytnutí maximální ochrany,

dobrovolné závazky a samoregulaci.

V návaznosti na toto posouzení bylo zvoleno řešení kombinace těchto možností pro různé určené aspekty ochrany.

2.3   Cílem návrhu je v zásadě stanovit práva cestujících v autokarové a autobusové dopravě s cílem zvýšit přitažlivost tohoto druhu dopravy a důvěru v něj a rovněž dosáhnout rovných podmínek mezi dopravci z různých členských států a mezi jednotlivými druhy dopravy.

2.4   Návrh v zásadě obsahuje ustanovení týkající se:

odpovědnosti při usmrcení nebo zranění cestujících a ztrátě či poškození jejich zavazadel,

zákazu diskriminace zakládající se na státní příslušnosti nebo místě trvalého bydliště, pokud jde o přepravní podmínky, které cestujícím nabízejí podniky provozující autobusovou a autokarovou dopravu,

pomoci zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace,

povinností podniků provozujících autobusovou a autokarovou dopravu v případě zrušení nebo zpoždění spoje,

informačních povinností,

vyřizování stížností a

obecných pravidel pro výkon nařízení.

3.   Obecné připomínky

3.1   EHSV vítá návrh Komise k právům cestujících v autobusové a autokarové dopravě, která se v současnosti mezi jednotlivými členskými státy značně liší. EHSV je přesvědčen, že pro ochranu práv cestujících využívajících tento druh dopravy jsou nutné jasné pokyny, a to zejména proto, že autobusová a autokarová doprava je ve většině zemí nejméně regulovaným druhem dopravy.

3.2   EHSV vítá způsob, jakým návrh posiluje zásadu zákazu diskriminace a podporuje osoby se zdravotním postižením či s omezenou schopností pohybu a orientace. EHSV nicméně požaduje konkrétnější vyjasnění textu Komise, aby byly omezeny nejasné oblasti, v jejichž důsledku by výklad tohoto textu mohl být zavádějící.

3.3   Jelikož jsou některé povinnosti převzaty z Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, členské státy by měly vytvořit systém sankcí, které budou uplatňovány na dopravní společnosti v případě, že dojde k porušením těchto práv.

3.4   Práva zdravotně postižených cestujících představují oblast, u níž je Výbor pevně přesvědčen, že by se v ní měl uplatňovat přístup maximální ochrany. Tento přístup zajistí řádné zohledňování úcty, důstojnosti a práv jednotlivců. Výbor má nicméně obavy v souvislosti s uplatňováním pravidel; je zcela nezbytné, aby se začaly tyto regulační standardy co nejrychleji používat a aby byly důsledně monitorovány.

3.5   Výbor souhlasí s tím, že součástí návrhu jsou ustanovení o autobusových a autokarových službách. Čl. 2 odst. 2 návrhu nařízení zaručuje podobnou úroveň práv v celé Unii, což je v souladu se zásadou subsidiarity a zohledňuje rozmanitost situací.

3.6   Co se týče odpovědnosti podniků provozujících autobusovou a autokarovou dopravu za cestující a zavazadla, mělo by být vyjasněno, že výše odškodnění stanovená v návrhu by spotřebitele neměla odrazovat od případného vyhledání právní ochrany. Měl by být vytvořen systém odškodnění podobný tomu, který se využívá pro ostatní druhy dopravy.

3.7   EHSV zdůrazňuje, že velmi často jsou to právě ti nejzranitelnější občané, kdo se uchyluje k využívání těchto prostředků přeshraniční dopravy, a proto Výbor vítá tato nová ochranná opatření, která by Komise ráda prosadila.

3.8   EHSV se domnívá, že by měly být vypracovány akční plány na zajištění toho, aby osobám s omezenou schopností pohybu byla na autobusových nádražích, autobusových zastávkách i ve vozidlech samotných poskytována pomoc, kterou potřebují, a že by zástupci osob se zdravotním postižením a zástupci podniků provozujících autobusovou a autokarovou dopravu měli hrát v tomto procesu klíčovou roli.

3.9   Jelikož se Výbor domnívá, že minimalizace nepříjemností pro cestující by vždy měla být prioritou, úvahy o odškodnění a náhradách by měly zahrnovat následující aspekty:

zranění nebo usmrcení jakožto výsledek využití tohoto způsobu dopravy,

zrušení, zpoždění nebo odchýlení se z trasy,

ztráta majetku zaviněná provozovatelem a

nedostatek informací.

3.10   Za všech výše uvedených okolností je však nezbytné prokázat, že vina je na straně provozovatele a že břemeno odškodnění není takové, aby způsobilo úpadek provozovatele. Výše odškodnění by proto měla být přiměřená a vyplacená v časovém horizontu přiměřeném jak pro spotřebitele, tak i provozovatele.

3.11   Náprava by měla být snadná a měly by být stanoveny předpisy o místě, kde lze vyhledat adresu v jakémkoliv členském státě, kam cestující cestoval, a rovněž v zemi, v níž má trvalé bydliště.

3.12   Přístup k informacím je velmi důležitý, a proto EHSV vítá přístup maximální ochrany, který se uplatňuje v tomto ohledu, a to zejména proto, že informace jsou základním prostředkem k minimalizování nepříjemností v dopravě pro spotřebitele.

4.   Konkrétní připomínky

4.1   Městská doprava

4.1.1   EHSV podporuje návrh Komise do té míry, že se uplatňováním nařízení v zásadě prohloubí vnitřní trh a posílí práva cestujících, zejména cestujících se zdravotním postižením.

EHSV vítá skutečnost, že členské státy mohou z oblasti působnosti nařízení vyjmout městskou, příměstskou a regionální dopravu, na niž se vztahuje nařízení (ES) č. 1370/2007 ze dne 23. října 2007.

EHSV je však toho názoru, že povinnost ochrany práv spotřebitelů do míry stanovené v tomto návrhu nařízení by vyžadovala změnu celé řady smluv o veřejné službě dojednaných v souladu s nařízením č. 1370/2007. Vzhledem k velkým rozdílům v podmínkách, infrastruktuře a vybavení potřebných pro silniční dopravu (na niž se vztahuje nařízení č. 1370/2007) a pro mezinárodní přepravu cestujících autobusy a autokary, tyto druhy dopravy skutečně nelze srovnávat.

EHSV by spíše navrhoval, aby městská, příměstská a regionální doprava byla z tohoto návrhu úplně vyjmuta a aby práva uživatelů těchto druhů veřejné dopravy byla upravena ve zvláštním nařízení.

4.2   Přístupnost

4.2.1   EHSV lituje, že návrh výslovně a podrobněji neuznává situaci osob se zdravotním postižením nebo nestanoví modernější normy na ochranu práv osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu. Je nezbytné, aby byl těmto skupinám zaručen přístup k přepravě.

Praktické prosazování práv osob se zdravotním postižením by společnostem neuložilo žádnou novou zátěž, jelikož většina povinností stanovených v nařízení vyplývá z ustanovení jiných právních nástrojů Společenství, například ze směrnice 2001/85/ES (1), jejíž bod odůvodnění č. 11 říká, že „… je také nezbytné stanovit technické požadavky, které v souladu s dopravní a sociální politikou Společenství umožní osobám se sníženou pohyblivostí přístup do vozidel, na která se tato směrnice vztahuje. Je třeba vyvinout veškeré úsilí pro zlepšení přístupu do těchto vozidel.“

4.2.2   Výbor se proto domnívá, že nové povinnosti pro provozovatele by měly být považovány za závazky veřejné služby, a že by tedy v souladu s ustanoveními nařízení (ES) č. 1370/2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici měla být přiznávána finanční kompenzace.

4.2.3   Cílem je poskytnout osobám s omezenou schopností pohybu včetně osob trpících obezitou možnosti cestování autobusy a autokary srovnatelné s možnostmi ostatních občanů. EHSV proto podporuje zavedení pravidel, která by předcházela diskriminaci a požadovala poskytování pomoci těmto skupinám cestujících během cesty v souladu se zněním navrženým (i když nedostatečně) v návrhu nařízení. EHSV se domnívá, že je nezbytné, aby se sešly svazy zdravotně postižených osob a sdružení dopravců a určily, jaká je ve službách přístupnost.

4.2.4   Přístupnost může být odepřena z pádných důvodů, například z důvodu bezpečnosti silničního provozu, nicméně čistě ekonomické důvody by neměly být jedinou překážkou poskytování této služby. Přístup může být odepřen pouze z objektivních nediskriminujících důvodů přiměřených účelu, které musí být předem zveřejněny a které by měly podléhat zužujícímu výkladu, neboť omezují volný pohyb osob. Jsou to nezadatelná práva, jak se správně uvádí v článku 5 návrhu.

4.2.5   EHSV vyzývá Komisi, aby zahájila proces potřebný ke standardizaci výroby invalidních vozíků a systémů upevňování invalidních vozíků tak, aby je bylo možné v autobusech a autokarech bezpečně používat.

4.2.6   EHSV podporuje iniciativy, jako je doprava na objednávku, neboť ty mohou být pro zdravotně postižené osoby často vhodnou alternativou dopravy. EHSV doporučuje začlenit tuto službu do podmínek při zadávání veřejných zakázek v oblasti dopravy.

4.2.7   Kapitola III návrhu zakazuje odmítnutí přístupu a obsahuje ustanovení o právu na pomoc na autobusových a autokarových terminálech a palubách, o podmínkách, za nichž se pomoc poskytuje, o předávání informací a o náhradě škody s ohledem na invalidní vozíky a vybavení pro mobilitu, která jsou přiměřená, nicméně ponechávají prostor pro určitá vylepšení. EHSV doporučuje, aby bylo zavedeno ocenění pro ty provozovatele, kteří činí víc, než je jejich povinnost, aby zdravotně postiženým osobám poskytovali bezbariérové dopravní služby.

4.3   Odborná příprava zaměstnanců

4.3.1   EHSV se domnívá, že odborná příprava je při poskytování služeb zdravotně postiženým osobám neodmyslitelná. Výbor proto plně podporuje ustanovení článku 18. Výbor je dále toho názoru, že by to bylo vynikající příležitostí k další spolupráci mezi sdruženími dopravců a svazy zdravotně postižených osob, přičemž tyto svazy by tuto odbornou přípravu mohly zajišťovat.

4.4   Náhrady škod v případě usmrcení

4.4.1   EHSV uznává, že stávající postup vyplácení záloh na odškodnění rodinným příslušníkům, kteří při dopravní nehodě ztratili své blízké, může někdy trvat příliš dlouho. Na druhé straně je však EHSV toho názoru, že patnáct dní je odpovídající lhůta pro vyplacení zálohy na uspokojení okamžitých ekonomických potřeb rodin obětí smrtelných dopravních nehod (vzhledem ke ztrátě, kterou utrpěly) nebo samotných obětí, jejichž tělesné nebo duševní zdraví bylo v důsledku nehody poškozeno.

4.4.2   V této souvislosti EHSV doporučuje vyjasnit znění článku 8 tak, aby rodinní příslušníci byli výslovně definováni jako nezletilé osoby, které ztratily rodiče (popřípadě poručníka), jenž je vyživoval.

4.5   Ztráta zavazadla

4.5.1   EHSV uznává, že by měla být prosazována práva cestujících v případě zcizení nebo ztráty jejich zavazadel, a tedy nárok na odškodnění. Provozovatelé autokarové a autobusové dopravy by měli odpovídat za ztrátu zavazadel, která jim byla svěřena. Komise by proto v zájmu právní jistoty měla vyjasnit ustanovení článku 9 návrhu, jehož současné znění je nejasné a umožňuje za různých okolností různý výklad.

4.5.2   V tomto smyslu EHSV upřesňuje, že provozovatel není povinen zavazadla cestujících registrovat.

4.5.3   EHSV se rovněž domnívá, že by měl návrh obsahovat zvláštní ustanovení o ztrátě nebo poškození vybavení pro zdravotně postižené osoby.

4.6   Informace o přerušení cesty

4.6.1   EHSV se domnívá, že by mělo být vynaloženo veškeré úsilí na zajištění toho, aby byly cestujícím předávány včasné informace o tom, že spoj má zpoždění nebo že cesta byla přerušena. V tomto ohledu se EHSV nicméně domnívá, že předat tuto informaci je někdy velmi obtížné. Proto se v této souvislosti považuje článek 21 za neproveditelný a velmi obtížně uplatnitelný, a to z důvodu povahy autobusových zastávek a jejich obecné neobsluhovanosti.

4.6.2   EHSV navrhuje, aby Komise investovala prostředky do výzkumu a vývoje určené na rozvoj a využívání prostředků IKT v informačních systémech pro cestující, které by byly spolehlivé, včasné a bezpečné pro umístění na autobusových zastávkách, a též do rozvoje lehkých zabudovaných informačních systémů, jež by umožnily racionalizaci řízení cesty (ITS – intelligent transport system).

4.7   Terminály v autobusové a autokarové dopravě

4.7.1   V návrhu se několikrát odkazuje na terminály umístěné na trase autobusu nebo autokaru. Faktem však je, že tyto terminály obecně neexistují, a tam, kde existují, spadají ve většině případů do odpovědnosti nádraží nebo letiště. Ve většině ostatních případů neexistují terminály, nýbrž pouze zastávky, které nejsou obsluhované.

V Bruselu dne 16. července 2009

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI


(1)  Úř. věst. L 42, 13.2.2002, s. 1-102.


Top