Sdělení Komise o revizi metody stanovování referenčních a diskontních sazeb

(2008/C 14/02)

(Toto sdělení nahrazuje oznámení Komise o metodě stanovování referenčních úrokových sazeb a diskontních sazeb.)

REFERENČNÍ A DISKONTNÍ SAZBY

V rámci kontroly, kterou Společenství vykonává nad státními podporami, Komise pracuje s referenčními a diskontními sazbami. Referenční a diskontní sazby se používají jako náhrada tržní sazby k výpočtu grantového ekvivalentu podpory, zvláště v případě, kdy se podpora vyplácí v několika splátkách, a k výpočtu části podpory, která vyplývá z režimů dotace úroků. Slouží rovněž ke kontrole souladu s pravidlem de minimis a s předpisy o blokové výjimce.

SOUVISLOSTI REFORMY

Hlavní důvod přezkoumání metodiky určování referenčních a diskontních sazeb spočívá v tom, že požadované finanční parametry nejsou vždy dostupné ve všech, zejména v nových, členských státech (1). Kromě toho by stávající metoda měla být zlepšena, aby brala v úvahu úvěruschopnost dlužníků a zajištění.

Toto sdělení proto navrhuje revidovanou metodu pro stanovení referenčních a diskontních sazeb. Navrhovaný přístup rozvíjí na základě současného mechanismu, který je praktický a schválený všemi členskými státy, novou metodu, která zmírňuje některé současné nedostatky, je slučitelná s různými finančními systémy v EU (zejména v nových členských státech) a snadno se používá.

STUDIE

Studie společnosti Deloitte & Touche (2), kterou si objednalo generální ředitelství pro hospodářskou soutěž, navrhuje systém založený na dvou pilířích: takzvaný „standardní“ přístup a „zdokonalený“ přístup.

Standardní přístup

V rámci tohoto přístupu zveřejňuje Komise každé čtvrtletí základní sazbu, která je vypočtena pro různé měny a různé doby splatnosti – tříměsíční, roční, pětiletou a desetiletou. Používají se sazby IBOR (3) a prodejní swapové sazby, a pokud tyto parametry chybí, sazby státních dluhopisů. Přirážka, která se použije k získání referenční sazby úvěru, se vypočítá podle úvěruschopnosti dlužníka a zajištění. V závislosti na ratingové kategorii podniku („rating“ přidělovaný ratingovými agenturami v případě velkých společností nebo bankami v případě malých a středních podniků) představuje marže použitelná na standardní případ (normální rating a běžné zajištění (4)) 220 základních bodů. V případě „nízké“ úvěruschopnosti a zajištění by se mohla zvýšit až na 1 650.

Zdokonalený přístup

Tento přístup by členským státům umožňoval pověřit nezávislou organizaci, například centrální banku, pravidelným zveřejňováním referenčních úrokových sazeb pro větší počet splatností a častěji, než je tomu v případě standardního přístupu. Tento přístup by byl odůvodněný tím, že daná organizace má lepší znalosti o finančních a bankovních údajích a má k nim rovněž lepší přístup než Komise. V případě volby tohoto přístupu by Komise a externí auditor schvalovali metody výpočtu. U tohoto přístupu by bylo v některých případech možné uvažovat o povolení výjimky opting out, tedy neúčasti.

Slabiny

Nehledě na ekonomický význam obou metod je nutné upozornit na určité potíže:

Standardní přístup:

Zdokonalená metoda:

NOVÁ METODA

Aby se těmto potížím vyhnula, Komise navrhuje metodu, která:

Tato metoda navíc umožňuje nevnášet do metod výpočtu více nejistoty a složitosti v bankovním a finančním prostředí, které se mění v důsledku provádění rámce Basilej II, což by mohlo mít významný dopad na alokaci kapitálu a chování bank. Komise bude dále sledovat změny v tomto prostředí a v případě potřeby vypracuje další pokyny.

OZNÁMENÍ KOMISE

Hlavní důvod přezkoumání metodiky určování referenčních a diskontních sazeb spočívá v tom, že požadované finanční parametry nejsou vždy dostupné ve všech členských státech. Stávající metodu lze kromě toho vylepšit s cílem zohlednit úvěruschopnost dlužníků a zajištění.

Komise proto přijímá následující metodu stanovování referenčních a diskontních sazeb:

(1)  Stávající referenční sazby pro tyto členské státy jsou sazby, které tyto státy oznamují jako sazby odrážející vhodnou tržní sazbu. Metodika výpočtu těchto sazeb se v jednotlivých členských státech liší.

(2)  K dispozici na internetové stránce GŘ pro hospodářskou soutěž,

http://ec.europa.eu/comm/competition/state_aid/others/

(3)  Mezibankovní nabídková úroková sazba na peněžním trhu.

(4)  Případy, kdy příjemce vykazuje uspokojivý rating (BB) a míru ztráty při selhání (LGD) mezi 31 % a 59 %.

(5)  Ze studie vyplývá, že tato marže je do velké míry nezávislá na splatnosti úvěru.

(6)  Běžným zajištěním by se měla rozumět úroveň zajištění, kterou běžně vyžadují finanční instituce jako záruku za svou půjčku. Úroveň zajištění lze měřit jako ztrátu při selhání (LGD), což je očekávaná ztráta vyjádřená v procentech expozice dlužníka, pokud se přihlédne k částkám, které lze získat ze zajištění a z aktiv při úpadku; LGD je proto nepřímo úměrná platnosti zajištění. Pro účely tohoto sdělení se má za to, že při „vysokém“ zajištění představuje LGD 30 % nebo méně, při „běžném“ zajištění představuje LGD 31 až 59 % a při „nízkém“ zajištění je LGD 60 % nebo více. Podrobnější informace o pojmu LGD jsou uvedeny v dokumentu Basilej II – Mezinárodní konvergence měření kapitálu a kapitálových standardů: Revidovaný rámec – úplné znění, který je dostupný na adrese

http://www.bis.org/publ/bcbs128.pdf

(7)  S výhradou uplatňování zvláštních ustanovení pro podporu na záchranu a restrukturalizaci, která jsou obsažena v platných pokynech Společenství pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích, Úř. věst. C 244, 1.10.2004, s. 2, a zejména s výhradou bodu 25 písm. a), kde se odkazuje na „sazbu srovnatelnou alespoň se sazbami, které jsou běžné u zdravých podniků, a zejména s referenčními sazbami přijatými Komisí“. Proto se v případech podpory na záchranu použije roční sazba IBOR zvýšená alespoň o 100 základních bodů.

(8)  Srovnání nejpoužívanějších mechanismů úvěrového hodnocení je uvedeno v tabulce 1 pracovního dokumentu č. 207 Banky pro mezinárodní platby:

http://www.bis.org/publ/work207.pdf