52008PC0820

[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 3.12.2008

KOM(2008) 820 v konečném znění

2008/0243 (COD)

Návrh

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY,

kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o poskytnutí mezinárodní ochrany podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států

(přepracované znění)

{SEK(2008) 2962}{SEK(2008) 2963}

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

SOUVISLOSTI NÁVRHU

- Odůvodnění a cíle návrhu

Tento návrh představuje přepracované znění nařízení Rady (ES) č. 343/2003/ES ze dne 18. února 2003, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země v některém z členských států (dále jen „dublinské nařízení“).[1]

Zpráva Komise o hodnocení dublinského systému ze dne 6. června 2007 (dále jen „zpráva o hodnocení dublinského systému)[2] a příspěvky různých zúčastněných stran předložené během konzultace o zelené knize[3] odhalily řadu nedostatků, které se týkají zejména účinnosti systému, jež se zakládá na stávajících právních ustanoveních, a také úrovně ochrany poskytované žadatelům o mezinárodní ochranu, na které se vztahuje dublinské řízení. Komise chce proto pozměnit dublinské nařízení, aby se na jedné straně zlepšila účinnost systému a na straně druhé tak, aby bylo zajištěno komplexní řešení potřeb žadatelů o mezinárodní ochranu v rámci řízení o určení příslušnosti. Navíc je v souladu s Plánem politiky pro azyl[4] cílem návrhu nalézt řešení mimořádné zátěže přijímacích kapacit a azylových systémů členských států a nedostatečné úrovně ochrany žadatelů o mezinárodní ochranu.

Jak bylo ohlášeno v Plánu politiky pro azyl, je tento návrh součástí prvního balíčku návrhů, jež si kladou za cíl zajistit vyšší míru harmonizace a lepší normy ochrany pro společný evropský azylový systém (CEAS). Je přijímán současně s přepracovaným zněním nařízení EURODAC[5] a směrnice o podmínkách přijímání[6]. V roce 2009 Komise navrhne změnu kvalifikační směrnice[7] a směrnice o azylovém řízení[8]. V prvním čtvrtletí roku 2009 Komise dále navrhne zřízení Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu, který bude členským státům poskytovat praktickou pomoc při rozhodování o azylových nárocích. Tento podpůrný úřad bude poskytováním odborných znalostí a praktické podpory pomáhat rovněž členským státům, které zejména v důsledku své zeměpisné polohy čelí zvýšenému tlaku na svůj vnitrostátní azylový systém, při plnění požadavků právních předpisů Společenství.

- Obecné souvislosti

V prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích členských států bylo nutné vytvořit postup pro určení příslušnosti za posouzení žádostí o azyl podaných v členských státech, aby byl na jedné straně zaručen účinný přístup k řízení o přiznání právního postavení uprchlíka a aby nebyl ohrožen cíl urychleného vyřízení žádostí o azyl a na druhé straně aby se zamezilo zneužívání azylových řízení tím, že jedna a táž osoba podá několik žádostí o azyl v několika členských státech s jediným cílem prodloužit si pobyt v členských státech.

Původně byla ustanovení o určení příslušnosti za posuzování žádostí o azyl součástí mezivládní Schengenské úmluvy a poté je nahradila Úmluva o určení státu příslušného pro posuzování žádosti o azyl podané v některém z členských států Evropských společenství, známá jako „Dublinská úmluva“[9]. Na podporu fungování Dublinské úmluvy bylo přijato nařízení Rady č. 2725/2000/ES ze dne 11. prosince 2000 o zřízení systému Eurodac (systém porovnávání otisků prstů žadatelů o azyl platný pro celé Společenství) (dále jen „nařízení Eurodac“)[10].

Dublinské nařízení bylo přijato v únoru 2003 s cílem provést čl. 63 první pododstavec bod 1 písm. a) Smlouvy o ES, který vyžaduje, aby Dublinskou úmluvu nahradil právní nástroj Společenství, a reagovat na závěry Evropské rady z Tampere z října roku 1999.

Dublinské nařízení se považuje za základní kámen společného evropského azylového systému. Zásadně vylepšuje Dublinskou úmluvu a obsahuje řadu nových prvků. Vychází ze stejných obecných zásad, zejména skutečnosti, že k posuzování žádosti je příslušný především členský stát, který hrál největší úlohu při vstupu a pobytu žadatele na území členských států, s určitými výjimkami, jež mají ochraňovat celistvost rodiny.

Haagský program vyzval Komisi, aby ukončila hodnocení právních nástrojů první fáze a předložila Radě a Evropskému parlamentu návrhy právních nástrojů a opatření pro druhou fázi tak, aby byly přijaty do konce roku 2010. Ze zprávy o hodnocení dublinského systému vyplývá, že hlavní cíle systému, zejména vytvoření jasného a proveditelného postupu pro určení příslušnosti k posouzení žádostí o azyl, byly v zásadě splněny, ale určité pochybnosti ještě přetrvávají, pokud jde o uplatňování systému v praxi a jeho účinnost. Navíc reakce na zelenou knihu také poukazovaly na značný počet nedostatků v ochraně, která je poskytována žadatelům o mezinárodní ochranu, na něž se vztahuje dublinské nařízení.

Tento návrh na změnu dublinského nařízení je tedy reakcí na výzvu Haagského programu a jeho cílem je řešit zjištěné nedostatky v provádění dublinského nařízení.

Dále si návrh klade za cíl zajistit soulad s vývojem acquis EU v oblasti azylu, zejména se směrnicí o azylovém řízení, kvalifikační směrnicí a směrnicí Rady 2003/9/ES, kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl (dále jen „směrnice o podmínkách přijímání“)[11].

Posouzení dopadů, které tvoří přílohu tohoto návrhu, obsahuje podrobný rozbor problémů, které byly zjištěny v souvislosti s tímto nařízením a přípravou na jeho změnu, určení možných politik a jejich hodnocení, stejně jako určení a hodnocení upřednostňované politiky.

- Platné předpisy vztahující se na oblast návrhu

Součástí dublinského systému je dublinské nařízení a nařízení Eurodac, včetně jejich dvou prováděcích nařízení: nařízení Komise (ES) č. 1560/2003 ze dne 2. září 2003, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 343/2003, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení státu příslušného k posuzování žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země v některém z členských států (dále jen „prováděcí dublinské nařízení“)[12] a nařízení Rady (ES) č. 407/2002 ze dne 28. února 2002, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 2725/2000 o zřízení systému „Eurodac“ pro porovnávání otisků prstů za účelem účinného uplatňování Dublinské úmluvy[13].

Nařízení Evropského Parlamentu a Rady o přizpůsobení určitých aktů přijatých postupem podle článku 251 Smlouvy regulativnímu postupu s kontrolou podle rozhodnutí Rady 1999/468/ES ve znění rozhodnutí 2006/512/ES[14] přizpůsobilo některá ustanovení dublinského nařízení regulativnímu postupu s kontrolou. Tato jsou zahrnuta do stávajícího návrhu.

- Soulad s ostatními politikami

Tento návrh je plně v souladu se závěry zasedání Evropské rady v Tampere v roku 1999 a s Haagským programem z roku 2004, pokud jde o zřízení systému CEAS. Také je plně v souladu s Listinou základních práv Evropské unie, zejména pokud jde o právo na azyl a ochranu osobních údajů.

KONZULTACE ZÚČASTNĚNÝCH STRAN

Komise zhodnotila dublinský systém ze dvou perspektiv a vyhodnotila jej jak z technického, tak politického hlediska. Hodnocení z technického hlediska (zpráva o hodnocení dublinského systému) vycházelo z velkého množství příspěvků od členských států, včetně odpovědí na podrobný dotazník Komise z července 2005, pravidelného projednávání odborníky a statistik. Rovněž byly pečlivě zváženy příspěvky dalších zúčastněných stran, zejména Organizace spojených národů pro uprchlíky (UNHCR) a organizací občanské společnosti. Za hodnocení z politického hlediska lze považovat konzultaci na základě zelené knihy o budoucím společném evropském azylovém systému. Během veřejné konzultace předložily zúčastněné strany působící v nejrůznějších oblastech celkem 89 příspěvků. Z otázek a návrhů vznesených během konzultace vzešel především Plán politiky pro azyl, který vytyčuje postup pro nadcházející léta a uvádí opatření, jež Komise hodlá navrhnout k završení druhé fáze systému CEAS a k nimž patří mimo jiné i návrh na změnu dublinského nařízení.

Dne 5. března 2008 útvary Komise neformálně jednaly s členskými státy o celkové podobě tohoto návrhu v rámci Výboru pro imigraci a azyl. Od října 2007 do července 2008 proběhla další zasedání, jichž se účastnili odborníci z členských států, zástupci Organizace spojených národů pro uprchlíky (UNHCR) a nevládních organizací, právníci, soudci a poslanci Evropského parlamentu, aby mohli sdělit svůj názor na to, co je nutno zlepšit v dublinském nařízení.

Z konzultací vyplynulo, že většina členských států upřednostňuje zachování základních principů dublinského nařízení a zároveň uznává, že je zapotřební zlepšit některé aspekty, zejména pokud jde o jeho účinnost. Na druhou stranu se mnohé organizace občanské společnosti a UNHCR zasazují za od základů odlišný přístup vycházející z určení příslušnosti v závislosti na místě, kde byla podána žádost o mezinárodní ochranu. Jelikož však není k dispozici pro takovou změnu dostatečná politická vůle, požadují, aby v nařízení byla lépe řešena potřeba chránit žadatele o mezinárodní ochranu. Evropský parlament ve své zprávě, kterou přijal dne 2. září 2008 o hodnocení dublinského systému[15], navrhnul řadu opatření, jež mají zlepšit stávající systém. Většina z nich souvisí s ochranou.

Návrh Komise zohledňuje obavy vyjádřené všemi zúčastněnými stranami. Komise navrhuje zachovat základní principy dublinského nařízení a má za to, že je mimořádně důležité řešit v tomto návrhu jak účinnost, tak obavy týkající se ochrany.

PRÁVNÍ STRÁNKA NÁVRHU

- Shrnutí navrhovaných opatření

Hlavním cílem návrhu je zlepšit účinnost systému a zajistit kvalitnější normy pro ochranu osob, na které se vztahuje dublinské řízení. Zároveň si návrh klade za cíl přispět k lepšímu řešení případů mimořádné zátěže pro přijímací zařízení a azylové systémy členských států.

Návrh vychází ze stejných základních principů jako stávající dublinské nařízení, a to zejména ze skutečnosti, že k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu je příslušný především členský stát, který hrál největší úlohu při vstupu nebo pobytu žadatele na území členských států, s určitými výjimkami, jež mají ochraňovat celistvost rodiny.

Navíc v podstatě zachovává charakter nástroje, jehož úkolem je zejména stanovit povinnosti členských států vůči sobě navzájem a zavést ustanovení, která mají upravovat povinnosti členských států vůči žadatelům o azyl, na které se vztahuje dublinské řízení, pouze pokud mají tato ustanovení vliv na průběh řízení mezi členskými státy, nebo pokud je nezbytné zajistit soulad s ostatními nástroji týkajícími se azylu. Navrhuje však, aby se zlepšily jak stávající procesní záruky, tak aby byla zajištěna vyšší úroveň ochrany. Dále aby do ní byly zahrnuty nové právní záruky, které by umožnily lépe uspokojovat konkrétní potřeby osob, na něž se vztahuje dublinské řízení, a aby zároveň odstranila všechny nedostatky v jejich ochraně.

Návrh se zabývá následujícími záležitostmi:

1. Oblast působnosti nařízení a soulad s acquis v oblasti azylu

Návrh rozšiřuje oblast působnosti nařízení, aby se vztahovalo i na žadatele o podpůrnou ochranu (a osoby, které této ochrany požívají). Tato změna je pokládána za nezbytnou k dosažení souladu se stávajícím acquis EU, konkrétně s kvalifikační směrnicí, jež zavádí právní pojem podpůrné ochrany. Návrh navíc sjednocuje terminologii a definice, jež jsou používány v nařízení, s těmi, které obsahují ostatní nástroje týkající se azylu.

2. Účinnost systému

Za účelem hladkého průběhu řízení o určení příslušnosti se navrhuje několik změn, a to zejména:

- Jsou stanoveny lhůty k předložení žádostí o přijetí zpět a je zkrácena lhůta pro odpověď na žádosti o informace; zavádí se lhůta pro odpověď na žádosti z humanitárních důvodů a upřesňuje se, že žádosti z humanitárních důvodů lze podat kdykoli. Cílem těchto změn je zefektivnit a zrychlit řízení o určení příslušnosti;

- Byla upřesněna ustanovení o zániku příslušnosti, zejména pokud jde o okolnosti, za kterých by se tato ustanovení měla použít, o členském státu, který nese důkazní břemeno, a o důsledcích zániku příslušnosti. Cílem těchto upřesnění je zajistit jednotnější uplatňování nařízení a redukovat odchylky ve výkladu členskými státy, které mohou zkomplikovat určování příslušného členského státu nebo jej zdržovat;

- Byly ujasněny okolnosti a postupy pro uplatňování diskrečních ustanovení (ustanovení o svrchovanosti a humanitární ustanovení) mimo jiné s cílem zajistit, aby členské státy nařízení uplatňovaly jednotněji a účinněji. Podrobnosti ohledně změn v těchto ustanoveních jsou uvedeny v bodě 4;

- Byla doplněna pravidla týkající se přemisťování, např. chybných přemístění a nákladů na přemístění. Bylo vloženo nové ustanovení o sdílení důležitých informací před přemístěním (podrobnosti jsou uvedeny v bodě 5) mimo jiné s cílem napomoci spolupráci mezi členskými státy, pokud jde o praktická opatření při přemisťování;

- Stávající mechanismus řešení sporů, který v současné době upravuje prováděcí dublinské nařízení, pouze pokud jde o rozdíly v uplatňování humanitárního ustanovení mezi jednotlivými členskými státy, byl rozšířen tak, aby zahrnoval i záležitosti týkající se sporu ohledně použití celého nařízení;

- Je vloženo ustanovení o povinném pohovoru, aby orgány mohly získat veškeré nezbytné informace s cílem stanovit příslušný členský stát a aby mohl být v případě potřeby žadatel ústně informován o uplatňování nařízení. Účelem tohoto opatření je jak zvýšit účinnost systému tím, že se usnadní jeho uplatňování, tak poskytnout žadatelům o mezinárodní ochranu dostatečné záruky.

3. Právní ochrana pro osoby, na které se vztahuje dublinské řízení

Návrh obsahuje řadu změn s cílem posílit právní ochranu žadatelů o mezinárodní ochranu a umožnit jim lépe obhajovat svá práva:

- Nařízení obsahuje podrobnější údaje, pokud jde o obsah a formu informací, které jsou poskytovány žadatelům o mezinárodní ochranu, a lhůty s tím spojené. Navíc návrh předpokládá, že bude schválen společný informační leták, který bude používán ve všech členských státech. Pokud budou žadatelé o mezinárodní ochranu lépe informováni o dopadech dublinského nařízení, zvýší se povědomí ohledně řízení o určení příslušnosti, což by mohlo mimo jiné přispět k omezení fenoménu druhotného pohybu žadatelů;

- Je zavedeno právo na odvolání proti rozhodnutí o přemístění, společně s povinností příslušných orgánů rozhodnout o pozastavení jeho výkonu, a právo, že dotyčná osoba může zůstat na území státu do vydání rozhodnutí. Navíc je upřesněno právo na právní pomoc a/nebo zastoupení a v případě potřeby i na jazykovou pomoc a dále je ujasněn postup při oznamování, aby bylo zajištěno účinnější právo na uplatnění opravného prostředku;

- Je zahrnuto nové ustanovení, které připomíná hlavní zásadu, že by nikdo neměl být zadržován pouze proto, že žádá o mezinárodní ochranu. Tato zásada je v souladu s acquis EU týkajícím se zadržování, zejména se směrnicí o azylovém řízení, a také s Listinou základních práv Evropské unie a mezinárodními právními dokumenty o lidských právech, např. Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Úmluvou OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. Navíc navrhuje omezený počet konkrétních důvodů zadržení, aby zadržování žadatelů o azyl, na které se vztahuje dublinské řízení, nebylo neodůvodněné. U osob, na které se vztahuje dublinské nařízení, se musí použít zacházení na stejné úrovni jako u všech zadržených žadatelů o azyl, které upravuje návrh, jímž se mění směrnice o podmínkách přijímání. Stejně jako v případě návrhu, kterým se mění směrnice o podmínkách přijímání, je stanovením odlišných podmínek zohledněna zvláštní situace nezletilých osob a nezletilých osob bez doprovodu. Vzhledem k tomu, že se toto ustanovení týká pouze omezeného počtu důvodů k zadržení osoby, na kterou se vztahuje dublinské řízení, je logicky zahrnuto do tohoto nařízení a nikoli do návrhu, kterým se mění směrnice o podmínkách přijímání;

- Je upřesněno několik ustanovení s cílem zaručit dodržování zásady účinného přístupu k azylovému řízení.

4. Ustanovení o celistvosti rodiny, ustanovení o svrchovanosti a humanitární ustanovení

Za účelem posílení celistvosti rodiny a ujasnění vztahu k ustanovení o svrchovanosti a humanitárnímu ustanovení a vztahu mezi nimi navzájem se navrhuje:

- Rozšířit pojem práva na opětovné spojení rodiny, aby zahrnoval i členy rodiny, jež mají nárok na podpůrnou ochranu a mají bydliště v jiném členském státě;

- Stanovit povinnost opětovně spojit závislé příbuzné (tj. buď příbuzný, který je závislý na žadateli, nebo žadatel, který je závislý na příbuzném) a nezletilé osoby bez doprovodu s příbuznými, kteří se o ně mohou postarat. Toho je dosaženo především přesunutím stávajících ustanovení, která se těmito dvěmi otázkami zabývají, z humanitárního ustanovení mezi závazná kritéria pro určení příslušnosti;

- Rozšířit definici „rodinných příslušníků“ v souvislosti s nezletilými osobami s cílem zajistit lepší ochranu „nejlepších zájmů dítěte“;

- Vyloučit možnost vrácení žadatele, na něhož se v době podání poslední žádosti vztahovalo jedno z kritérií týkajících se zachování celistvosti rodiny, za podmínky, že členský stát, ve kterém byla podána první žádost, ještě neučinil ve věci první rozhodnutí. Cílem je zejména zajistit, aby mohl členský stát, na jehož území se žadatel o azyl nachází, řádně zohlednit případné nové prvky týkající se situace rodiny žadatele o azyl, a to v souladu s povinnostmi podle Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod;

- Z důvodů jasnosti jsou „ustanovení o svrchovanosti“ a „humanitární ustanovení“ pozměněna a sloučena do jedné kapitoly s názvem „diskreční ustanovení“. Navrhuje se, aby byla „ustanovení o svrchovanosti“ používána především z humanitárních a solidárních důvodů. Pokud jde o okolnost uplatňování „humanitárního ustanovení“, navrhuje se zachovat obecné ustanovení, které členským státům dovoluje je používat, kdykoli povede striktní uplatňování závazných kritérií k rozdělení rodinných příslušníků nebo jiných příbuzných;

- Rovněž je ujasněno několik hledisek postupů, pokud jde o uplatňování diskrečních ustanovení. Aby se ustanovení o svrchovanosti nepoužívalo v rozporu se zájmy žadatele, je zachována povinnost vyžádat si jeho souhlas.

5. Nezletilé osoby bez doprovodu a jiné zranitelné skupiny

Aby bylo možné lépe zohledňovat zájmy nezletilých osob bez doprovodu v průběhu dublinského řízení, návrh upřesňuje a rozšiřuje působnost stávajícího ustanovení, které se týká nezletilých osob bez doprovodu, a stanoví další opatření, jež je mají chránit:

- Je doplněno nové ustanovení, které se zabývá zárukami v případě nezletilých osob a zahrnuje mimo jiné kritéria, jež musí členské státy vzít v úvahu při posuzování nejlepších zájmů dítěte a rozhodování o právu na zastoupení;

- Ochrana poskytovaná nezletilým osobám bez doprovodu se rozšiřuje, aby bylo možné opětovné spojení nejen s nukleární rodinou, ale také s ostatními příbuznými, kteří pobývají v jiném členském státě a kteří se o něj mohou postarat, jak je uvedeno výše. Dále je vysvětleno, že v případě, že není přítomen žádný rodinný příslušník nebo jiný příbuzný, je členským státem příslušným k posouzení žádosti ten členský stát, ve kterém nezletilý podal svou poslední žádost o azyl, pokud je to v jeho nejlepším zájmu.

Pokud jde obecně o ochranu zranitelných skupin v rámci dublinského řízení:

Aby byl splněn hlavní cíl zajistit návaznost ochrany, která je poskytována žadatelům v rámci dublinského řízení, ohledně nichž bylo vydáno rozhodnutí o přemístění do příslušného členského státu, návrh obsahuje mechanismus týkající se sdílení důležitých informací mezi členskými státy před samotným přemístěním.

6. Mimořádná zátěž nebo nedostatečná ochrana

V zájmu zamezení dalšímu zhoršování situace v důsledku přemisťování podle dublinského nařízení v členských státech s omezenou přijímací a absorpční schopností, kde vzniká mimořádná zátěž, nařízení zavádí nový postup, který umožňuje pozastavit přemisťování podle dublinského nařízení do příslušného členského státu. Tento postup lze také použít v případě obav, že žadatelům, kteří jsou přemisťováni podle dublinského nařízení, by nemohla být v příslušném členském státě poskytnuta přiměřená ochrana, zejména pokud jde o podmínky přijetí a přístup k azylovému řízení.

- Jazykové opravy

Jednu jazykovou opravu je nutné vložit do italského znění tohoto návrhu, a to do čl. 3 odst. 3, kde bylo před slovo „země“ doplněno slovo „třetí“. Tímto je italské znění čl. 3 odst. 3 nařízení č. 343/2003/ES sladěno s ostatními jazykovými zněními tohoto nařízení. Je to nutné, aby se zabránilo tomu, že tento odstavec bude nesprávně vykládán.

Jiné jazykové opravy se mohou vyskytovat i v ostatních jazykových zněních nařízení.

- Právní základ

Tímto návrhem se mění nařízení č. 343/2003/ES. Návrh se opírá se o stejný právní základ, a to čl. 63 první pododstavec bod 1 písm. a) Smlouvy o ES.

Hlava IV Smlouvy o ES se nepoužije na Spojené království a na Irsko, ledaže se tyto členské státy rozhodnou jinak v souladu s ustanoveními Protokolu o postavení Spojeného království a Irska připojeného ke Smlouvám.

Spojené království a Irsko jsou vázány nařízením č. 343/2003/ES na základě oznámení svého přání účastnit se přijímání a používání tohoto nařízení podle uvedeného protokolu. Postavení těchto členských států ve vztahu k nařízení č. 343/2003 nemá vliv na jejich možnou účast v souvislosti se změněným nařízením.

V souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Dánska připojeného ke Smlouvám se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení, a proto pro ně není závazné ani použitelné. Vzhledem k tomu, že Dánsko uplatňuje stávající dublinské nařízení na základě mezinárodní dohody, kterou uzavřelo s ES v roce 2006[16], oznámí v souladu s článkem 3 této dohody Komisi, zda si přeje provést obsah změněného nařízení.

- Dopad návrhu na státy přidružené k dublinskému systému, které nejsou členy EU

Souběžně s přidružením několika zemí, jež nejsou členy EU, k schengenskému acquis , Společenství uzavřelo či právě uzavírá několik dohod o přidružení těchto zemí také k dublinskému acquis / acquis Eurodac:

– dohoda o přidružení Islandu a Norska, uzavřená v roce 2001[17];

– dohoda o přidružení Švýcarska, uzavřená 28. února 2008[18];

– protokol o přidružení Lichtenštejnska, uzavřený dne 28. února 2008[19];

S cílem stanovit práva a povinnosti Dánska, které (jak je uvedeno výše) je přidruženo k dublinskému acquis / acquis Eurodac prostřednictvím mezinárodní dohody, vůči uvedeným přidruženým zemím uzavřelo Společenství a přidružené země dva další nástroje[20].

V souladu s třemi uvedenými dohodami přijmou přidružené země dublinské acquis / acquis Eurodac a jeho vývoj bez výhrad. Neúčastní se přijímání žádných aktů, které mění dublinské acquis nebo které na něj navazují (včetně tohoto návrhu), musí však v určité lhůtě po jejich schválení Radou a Evropským parlamentem oznámit Komisi své rozhodnutí, zda přijímají obsah tohoto aktu či nikoli. Pokud Norsko, Island, Švýcarsko nebo Lichtenštejnsko nepřijmou akt, který mění dublinské acquis / acquis Eurodac nebo který na něj navazuje, použije se tzv. ukončovací klauzule a uvedené dohody přestanou platit, nerozhodne-li společný/smíšený výbor zřízený dohodami jednomyslně jinak.

- Zásada subsidiarity

Hlava IV Smlouvy o ES, jež upravuje vízovou, azylovou a přistěhovaleckou politiku a jiné politiky týkající se volného pohybu osob, svěřuje určité pravomoci v těchto záležitostech Evropskému společenství. Tyto pravomoci musí být vykonávány v souladu článkem 5 Smlouvy o ES, tj. pouze tehdy a do té míry, pokud cílů sledovaných navrhovanými opatřeními nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, a proto jich může být z důvodu jejich rozsahu či účinků lépe dosaženo na úrovni Společenství.

Stávající právní základ pro opatření Společenství, pokud jde o kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země v některém z členských států, je čl. 63 první pododstavec bod 1 písm. a) Smlouvy o ES.

Vzhledem k převážně nadnárodní povaze problémů souvisejících s azylem má EU dobrou pozici k tomu, aby v rámci společného evropského azylového systému navrhovala řešení problematických bodů v souvislosti s uplatňováním dublinského nařízení. Ačkoli se nařízením přijatým v roce 2003 dosáhlo značné míry harmonizace, stále je prostor k tomu, aby EU mohla učinit opatření s cílem vytvořit účinnější dublinský systém, který by žadatelům poskytoval lepší ochranu.

- Zásada proporcionality

V posouzení dopadů týkajícím se změn dublinského nařízení byly pečlivě posouzeny všechny alternativy, které mají řešit označené problémy, s cílem dosáhnout rovnováhy mezi náklady a přínosy. Z posouzení vyplývá, že vybraná možnost – opatření na úrovni EU – nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cíle, tj. vyřešení uvedených problémů.

- Dopad na základní práva

Předkládaný návrh byl podroben hloubkové kontrole s cílem zajistit jeho plnou slučitelnost jednak se základními právy, která jsou obecnými zásadami práva Společenství i mezinárodního práva. Mimořádný důraz byl kladen na potřebu posílit právní a procesní záruky pro osoby, na které se vztahuje dublinské řízení, a umožnit jim, aby mohly lépe bránit svá práva, jakožto i na potřebu více respektovat právo na zachování celistvosti rodiny a zlepšit situaci zranitelných skupin, zejména nezletilých osob bez doprovodu, s cílem lépe uspokojit jejich zvláštní potřeby.

Vyšší úroveň ochrany pro osoby, na které se vztahuje dublinské řízení, bude mít pro žadatele o azyl celkově silný kladný dopad z hlediska základních práv. Zejména lepší informování žadatelů o azyl o použití tohoto nařízení a jejich právech a povinnostech, které z něj vyplývají, jim na jednu stranu umožní lépe bránit svá práva a na druhé straně by mohlo přispět k omezení fenoménu druhotného pohybu, neboť žadatelé budou moci lépe vyhovět podmínkám systému. Zvýší se účinnost práva na soudní opravný prostředek , a to zejména díky zavedení práva na odvolání proti rozhodnutí o přemístění a práva požadovat nepřemístění, dokud nebude rozhodnuto o nutnosti pozastavit výkon přemístění; ustanovení, že osobě, které byl oznámen obsah rozhodnutí o přemístění, by měla být poskytnuta přiměřená lhůta k využití opravného prostředku; stanovením práva na právní pomoc a/nebo zastoupení. Zásada účinného přístupu k azylovému řízení , která je součástí práva na azyl, bude posílena vysvětlením, že členský stát je povinen provést kompletní posouzení potřeb žadatelů o azyl, kteří mají být přemístěni v rámci dublinského řízení, pokud jde o ochranu. Právo na svobodu a na volný pohyb budou posíleny ustanovením, že zadržování osob, na které se vztahuje dublinské řízení, by mělo být umožněno pouze ve výjimečných případech stanovených nařízením a pouze pokud je respektována zásada nezbytnosti a přiměřenosti. Situace nezletilých osob musí být řádně posouzena. Jejich zadržení je možné pouze, pokud je to v jejich nejlepším zájmu. Zadržovat nezletilé osoby bez doprovodu je zakázáno zcela.

Bude značně posíleno právo na opětovné spojení rodiny , zejména rozšířením oblasti působnosti nařízení. Bude zahrnovat žadatele a osoby, jež mají nárok na podpůrnou ochranu, stanoví povinnost opětovně spojit závislé příbuzné a s výhradou některých podmínek zakáže vrácení žadatele, na něhož se v době podání poslední žádosti vztahovalo jedno z kritérií souvisejících se zachováním celistvosti rodiny. Tyto záruky zajistí nejen kvalitnější ochranu žadatelů o azyl, ale také přispějí k omezení fenoménu druhotného pohybu, neboť bude v průběhu určování příslušného členského státu lépe zohledněna osobní situace každého žadatele o azyl.

V neposlední řadě budou vhodněji řešeny zvláštní situace zranitelných skupin , zejména posílením práv nezletilých osob bez doprovodu mezi jiným prostřednictvím lepšího definování zásady nejlepších zájmů dítěte a zavedením mechanismu výměny důležitých informací, především týkajících se zdravotního stavu osoby, která má být přemisťována, a to s hlavním cílem zajistit návaznost ochrany a práv této osoby.

Členské státy jsou povinny uplatňovat ustanovení tohoto nařízení a přitom plně respektovat základní práva. Nařízení předpokládá požadavek provádět sledování a hodnocení. Toto sledování bude také zahrnovat ustanovení, která mají dopad na základní práva.

ê 343/2003/ES

ð nový

2008/0243 (COD)

Návrh

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY,

kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï podané státním příslušníkem třetí země ð nebo osobou bez státní příslušnosti ï v některém z členských států

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 63 první pododstavec bod 1 písm. a) této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru[21],

s ohledem na stanovisko Výboru regionů[22],

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy[23],

vzhledem k těmto důvodům:

ò nový

1. V nařízení Rady (ES) č. 343/2003 ze dne 18. února 2003, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země v některém z členských států[24], by mělo být provedeno několik podstatných změn. Z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti by uvedené nařízení mělo být přepracováno.

ê 343/2003/ES 1. bod odůvodnění

2. Společná azylová politika včetně společného evropského azylového systému je nedílnou součástí cíle Evropské unie spočívajícího v postupném vytváření prostoru svobody, bezpečnosti a práva otevřeného těm, kteří donuceni okolnostmi oprávněně hledají ochranu ve Společenství.

ê 343/2003/ES 2. bod odůvodnění

3. Evropská rada se na zvláštním zasedání v Tampere ve dnech 15. a 16. října 1999 dohodla, že bude pracovat na vytvoření společného evropského azylového systému, založeného na úplném uplatňování a začlenění Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951 ve znění Newyorského protokolu ze dne 31. ledna 1967, tak aby nikdo nebyl vrácen zpět tam, kde by byl vystaven pronásledování, tj. dodržování zásady nenavracení. V tomto ohledu, a aniž jsou omezena kritéria příslušnosti ve smyslu tohoto nařízení, jsou členské státy, které dodržují zásadu nenavracení, pokládány za bezpečné země pro státní příslušníky třetích zemí.

ê 343/2003/ES 3. bod odůvodnění

4. Podle závěrů z Tampere by měl tento systém v krátké době rovněž zahrnovat jasnou a proveditelnou metodu určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl.

ê 343/2003/ES 4. bod odůvodnění (přizpůsobený)

ð nový

5. Tato metoda by měla být založena na objektivních a spravedlivých kritériích jak pro členské státy, tak pro dotčené osoby. Mělo by být zejména možné urychleně určit příslušný členský stát tak, aby byl zaručen účinný přístup k řízení o přiznání právního postavení uprchlíka ð osoby požívající mezinárodní ochrany ï a aby nebyl ohrožen cíl urychleného vyřízení žádostí o azyl ð mezinárodní ochranu ï.

ê 343/2003/ES 5. bod odůvodnění

Pokud jde o postupné zavedení společného evropského azylového systému, který by měl z dlouhodobého pohledu vést ke společnému azylovému řízení a jednotnému právnímu postavení platnému v celé Unii pro osoby, jimž byl poskytnut azyl, je v této fázi vhodné, aby při provádění nezbytných zdokonalení na základě zkušeností byly potvrzeny zásady Úmluvy o určení státu příslušného k posuzování žádosti o azyl podané v některém z členských států Evropských společenství (4) , podepsané v Dublinu dne 15. června 1990 (dále jen „Dublinská úmluva“), jejíž provádění podnítilo proces harmonizace azylových politik.

ò nový

6. Nyní byla dokončena první fáze vytváření společného evropského azylového systému, který by měl z dlouhodobého hlediska vést ke společnému azylovému řízení a jednotnému právnímu postavení platnému v celé Unii pro osoby, jimž byl poskytnut azyl. Evropská rada na svém zasedání dne 4. listopadu 2004 přijala Haagský program, který stanovuje cíle, které mají být provedeny v oblasti svobody, bezpečnosti a práva v období let 2005–2010. V této souvislosti Haagský program vyzval Evropskou komisi, aby ukončila hodnocení právních nástrojů první fáze a předložila Radě a Evropskému parlamentu návrhy právních nástrojů a opatření pro druhou fázi tak, aby byly přijaty do roku 2010.

7. S ohledem na výsledky posouzení lze v této fázi potvrdit zásady, ze kterých vychází nařízení (ES) č. 343/2003, a přitom provést nezbytná zlepšení na základě zkušeností a s cílem zvýšit účinnost systému a ochranu poskytovanou žadatelům o mezinárodní ochranu v jeho rámci.

8. Je vhodné rozšířit působnost tohoto nařízení tak, aby se vztahovalo i na žadatele o podpůrnou ochranu a na osoby, které této ochrany požívají, s cílem zajistit stejné zacházení pro všechny žadatele o mezinárodní ochranu a osoby, jimž byla tato ochrana poskytnuta, jakož i s cílem zajistit soulad se stávajícím acquis EU v oblasti azylu, zejména se směrnicí Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany[25].

9. K zajištění rovného zacházení s žadateli o azyl by se směrnice […/…/ES] ze dne … , kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl[26], měla použít pro postup k určení příslušného členského státu podle tohoto nařízení.

10. V souladu s Úmluvou Organizace spojených národů o právech dítěte z roku 1989 a Listinou základních práv Evropské unie by měly mít členské státy při uplatňování tohoto nařízení na mysli především zájmy dítěte. Dále by měly být stanoveny určité procesní záruky pro nezletilé osoby bez doprovodu vzhledem k jejich mimořádné zranitelnosti.

ê 343/2003/ES 6. bod odůvodnění

Celistvost rodiny by měla být zachována do té míry, pokud je to slučitelné s ostatními cíli, o jejichž dosažení se usiluje stanovením kritérií a postupů pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl.

ò nový

11. V souladu s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv Evropské unie by měly mít členské státy při uplatňování tohoto nařízení na mysli především respektování celistvosti rodiny.

ê 343/2003/ES (7. bod odůvodnění)

ð nový

12. Společné vyřizování žádostí o azyl ð mezinárodní ochranu ï členů jedné rodiny jediným členským státem umožňuje důkladné posouzení žádostí, a přijetí tomu odpovídajících souladných rozhodnutí ð a nerozdělení členů jedné rodiny ï.

ò nový

13. S cílem zajistit úplné dodržování zásady zachování celistvosti rodiny a zásady respektování nejlepších zájmů dítěte se stane závazným kritériem příslušnosti existence vztahu závislosti mezi žadatelem a jeho širší rodinou z důvodu těhotenství nebo mateřství, jejich zdravotního stavu nebo vysokého věku. Pokud je žadatel nezletilou osobou bez doprovodu, závazným kritériem příslušnosti by se měla stát také přítomnost příbuzného na území jiného členského státu, který se o něj může postarat.

ê 343/2003/ES (7. bod odůvodnění)

ð nový

14. Kterýkoli čČlenským státům by mělo být umožněno mít možnost odchýlit se od kritérií příslušnosti, aby bylo umožněno sloučení rodin, pokud je to nezbytné z humanitárních důvodů. ðzejména z humanitárních a solidárních důvodů, a prověřit žádost o mezinárodní ochranu, která byla předložena tomuto nebo jinému členskému státu, i když pro toto prověření není příslušný podle závazných kritérií, jež stanoví nařízení, a to za předpokladu, že se na tom dotyčný členský stát a žadatel dohodli. ï

ò nový

15. Měl by se uskutečnit osobní pohovor s cílem usnadnit určení členského státu, který je příslušný k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu a případně ústně informovat žadatele o uplatňování tohoto nařízení.

16. Zejména v souladu s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie by měla být zavedena právní záruka a právo na účinnou právní ochranu, pokud jde o rozhodnutí o přemístění dotyčného jednotlivce do příslušného členského státu, aby byla zaručena účinná ochrana jeho práv.

17. V souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva s cílem zajistit dodržování mezinárodního práva by účinná právní ochrana měla zahrnovat jak prověření uplatňování tohoto nařízení, tak právní a skutečnou situaci v členském státě, kam je žadatel přemisťován, .

18. Žadatelé o azyl by měli být zadržováni v souladu s hlavní zásadou, že osoba by neměla být zadržována pouze z důvodu, že žádá o mezinárodní ochranu. Zadržování žadatelů o azyl se musí uplatňovat zejména v souladu s článkem 31 Ženevské úmluvy, jen za jasně vymezených výjimečných okolností a se zárukami, jež jsou stanoveny ve směrnici […/…/ES] [, kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl]. Navíc by zadržení za účelem přemístění do příslušného členského státu mělo být omezeno a podmíněno zásadou proporcionality, pokud jde o použité prostředky a sledovaný cíl.

19. V souladu s nařízením Komise (ES) č. 1560/2003 ze dne 2. září 2003, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 343/2003[27], je možné provést dobrovolné přemístění do příslušného členského státu, a to prostřednictvím kontrolovaného vycestování nebo s doprovodem. Členské státy by měly upřednostňovat dobrovolná přemístění a měly by zajistit, aby se kontrolované vycestování nebo přemístění s doprovodem provádělo humánně při plném respektováním základních práv a lidské důstojnosti.

ê 343/2003/ES 8. bod odůvodnění

20. Postupné vytváření prostoru bez vnitřních hranic, ve kterém je zaručen volný pohyb osob v souladu se Smlouvou o založení Evropského společenství, vytváření politik Společenství týkajících se podmínek vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí, včetně společného úsilí při správě vnějších hranic, vyžaduje vytvoření rovnováhy mezi kritérii příslušnosti v duchu solidarity.

ò nový

21. Uplatňování tohoto nařízení může za určitých okolností způsobit další zatížení členských států, které jsou vystaveny obzvláště naléhavé situaci, jež vytváří mimořádný tlak na jejich přijímací kapacity, azylový systém nebo infrastrukturu. Za těchto okolností je nutné stanovit účinný postup, který by umožnil dočasně pozastavit přemisťování do dotyčného členského státu a poskytnou finanční pomoc v souladu se stávajícími finančními nástroji EU. Možnost dočasného pozastavení v rámci dublinského systému může tedy přispět k vytvoření solidarity na vyšší úrovni vůči těm členským státům, které jsou vystaveny mimořádným tlakům na azylové systémy, zejména vzhledem k jejich zeměpisné poloze nebo demografické situaci.

22. S cílem zajistit příslušnou úroveň ochrany ve všech členských státech pro všechny žadatele o mezinárodní ochranu by se měl tento mechanismus, který umožňuje pozastavit přemisťování, rovněž použít, pokud se Komise domnívá, že úroveň ochrany žadatelů o mezinárodní ochranu v daném členském státě neodpovídá právním předpisům Společenství týkajícím se azylu, zejména pokud jde o podmínky přijetí a přístup k azylovému řízení

23. Na zpracování osobních údajů podle tohoto nařízení se použije směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů[28].

24. Výměnou osobních údajů žadatelů, včetně citlivých údajů týkajících se zdraví, před jejich přemístěním bude zajištěno, aby příslušné azylové orgány mohly žadateli poskytnout přiměřenou pomoc a návaznost, pokud jde o ochranu a práva, které mu byly poskytnuty. Mělo by se přijmout zvláštní ustanovení, které by zajistilo ochranu údajů o žadatelích nacházejících se v této situaci, a to v souladu se směrnicí 95/46/ES.

ê 343/2003/ES 9. bod odůvodnění

25. Uplatňování tohoto nařízení může být usnadněno a jeho účinnost může být zvýšena dvoustrannými dohodami mezi členskými státy za účelem zdokonalení komunikace mezi příslušnými útvary, zkrácení lhůt řízení nebo zjednodušení vyřizování žádostí o převzetí nebo přijetí zpět nebo vytvoření postupů pro provádění přemístění.

ê 343/2003/ES 10. bod odůvodnění (přizpůsobený)

26. Měla by být zajištěna návaznost mezi systémem určení členského státu příslušného k posuzování žádosti podle Dublinské úmluvy √ nařízení (ES) č. 343/2003 Õ a systémem podle tohoto nařízení. Podobně by měl být zajištěn soulad mezi tímto nařízením a nařízením Rady (ES) č. 2725/2000 ze dne 11. prosince 2000[.../...] [o zřízení systému „Eurodac EURODAC“ pro porovnávání otisků prstů za účelem účinného použití Ddublinského úmluvy[29] √ nařízení Õ].

ê 343/2003/ES 11. bod odůvodnění (přizpůsobený)

ð nový

27. Využívání systému Eurodac EURODAC podle nařízení (ES) č. 2725/2000 […/…] √ [o zřízení systému „EURODAC“ pro porovnávání otisků prstů za účelem účinného uplatňování Dublinské úmluvy] Õ, a zejména používání článků 4 6 a 8 10 uvedeného nařízení, by mělo usnadnit uplatňování tohoto nařízení.

ò nový

28. Fungování Vízového informačního systému zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 767/2008 ze dne 9. července 2008 o Vízovém informačním systému (VIS) a o výměně údajů o krátkodobých vízech mezi členskými státy[30], a zejména provádění jeho článků 21 a 22, by mělo usnadnit uplatňování tohoto nařízení.

ê 343/2003/ES 12. bod odůvodnění

29. Pokud jde o jednání s osobami, na něž se vztahuje toto nařízení, jsou členské státy vázány nástroji mezinárodního práva, jejichž smluvními stranami jsou a které zakazují diskriminaci.

ê 343/2003/ES 13. bod odůvodnění

30. Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi[31].

ê 1103/2008/ES bod 3 první pododstavec přílohy (přizpůsobený)

ð nový

31. Pokud jde o nařízení (ES) č. 343/2003, √ Zejména Õ je třeba zmocnit Komisi k přijetí podmínek a postupů k provádění humanitárního ustanovení ð ustanovení týkajících se nezletilých osob bez doprovodu a opětovného spojení závislých příbuzných ï a k přijetí kritérií potřebných k provádění přemístění. Jelikož tato opatření mají obecný význam a jejich účelem je změnit jiné než podstatné prvky √ tohoto Õ nařízení (ES) č. 343/2003 jeho doplněním o nové jiné než podstatné prvky, musí být přijata regulativním postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES.

ò nový

32. Opatření nutná k provedení nařízení (ES) č. 343/2003 byla přijata v nařízení (ES) č. 1560/2003. Z důvodu srozumitelnosti nebo se záměrem vytvořit obecný cíl by některá ustanovení obsažená v nařízení (ES) č. 1560/2003 měla být do tohoto nařízení zapracována. Jak pro členské státy, tak pro dotyčné žadatele o azyl je zejména důležité, aby existoval obecný postup vedoucí k nalezení řešení v případech, kdy členské státy mají odlišný názor na použití ustanovení tohoto nařízení. Je proto oprávněné zahrnout do tohoto nařízení postup, který je upraven nařízením (ES) č. 1560/2003, pokud jde o řešení sporů o humanitární ustanovení, a rozšířit oblast jeho působnosti na celé toto nařízení.

ê 343/2003/ES 14. bod odůvodnění (přizpůsobený)

ð nový

33. ð Účinné sledování ï Používání tohoto nařízení by mělo být Ö vyžaduje, aby bylo Õ v pravidelných lhůtách hodnoceno.

ê 343/2003/ES 15. bod odůvodnění (přizpůsobený)

ð nový

34. Toto nařízení ctí √ respektuje Õ základní práva a √ ctí Õ zásady, které jsou uznány zejména v Listině základních práv Evropské unie[32]. √ Toto nařízení Õ Zzejména usiluje o zajištění plného dodržování práva na azyl, které zaručuje její článek 18 ð a o podporu uplatňování článků 1, 4, 7, 24 a 47 uvedené listiny, a musí být uplatňováno v souladu s těmito články ï.

ê 343/2003/ES 16. bod odůvodnění

ð nový

35. Jelikož cíle navrhovaného opatření, totiž stanovit kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï podané státním příslušníkem třetí země ð nebo osobou bez státní příslušnosti ï v některém z členských států, nemůže být dostatečně dosaženo na úrovni členských států, a proto, z důvodu jeho rozsahu a účinků, jej může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity ve smyslu článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality podle uvedeného článku toto nařízení nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

ê 343/2003/ES 17. bod odůvodnění (přizpůsobený)

V souladu s článkem 3 Protokolu o postavení Spojeného království a Irska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, vyjádřily Spojené království a Irsko dopisy ze dne 30. října 2001 přání účastnit se přijímání a používání tohoto nařízení.

ê 343/2003/ES 18. bod odůvodnění (přizpůsobený)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, se Dánsko nepodílí na přijímání tohoto nařízení, a proto pro ně není závazné ani použitelné.

ê 343/2003/ES 19. bod odůvodnění (přizpůsobený)

Dublinská úmluva zůstává v platnosti a nadále se uplatňuje mezi Dánskem a členskými státy, které jsou vázány tímto nařízením, dokud není uzavřena dohoda umožňující účast Dánska na tomto nařízení,

ê 343/2003/ES (přizpůsobený)

ð nový

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

PŘEDMĚT A DEFINICE

Článek 1

√ Předmět Õ

Toto nařízení stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï podané státním příslušníkem třetí země ð nebo osobou bez státní příslušnosti ï v některém z členských států.

Článek 2

√ Definice Õ

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

a) „státním příslušníkem třetí země“ √ kterákoli Õ osoba, která není občanem Unie ve smyslu čl. 17 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství ð a která není osobou požívající práva Společenství na volný pohyb, jak je stanoveno v čl. 2 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006[33] ï;

b) „Ženevskou úmluvou“ Úmluva o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951 ve znění Newyorského protokolu ze dne 31. ledna 1967;

c) „žádostí o azyl“ žádost podaná státním příslušníkem třetí země, kterou lze vykládat jako žádost o poskytnutí mezinárodní ochrany členským státem podle Ženevské úmluvy. Za žádost o azyl se považuje každá žádost o mezinárodní ochranu, pokud státní příslušník třetí země nepožaduje výslovně jinou formu ochrany, o kterou lze žádat odděleně;

ò nový

b) „žádostí o mezinárodní ochranu“ žádost o mezinárodní ochranu, jak je definována v čl. 2 odst. g) směrnice 2004/83/ES;

ê 343/2003/ES

ð nový

c) d) „žadatelem“ nebo „žadatelem o azyl“ státní příslušník třetí země ð nebo osoba bez státní příslušnosti ï, kteřírý podali žádost o azyl ð mezinárodní ochranu ï, o níž dosud nebylo pravomocně rozhodnuto;

d) e) „posouzením žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï“ souhrn opatření pro posouzení žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï, rozhodnutí nebo rozsudek o takové žádosti vydaný příslušnými orgány v souladu se vnitrostátním právem ð směrnicí Rady 2005/85/ES[34], ï s výjimkou řízení o určení členského státu příslušného podle tohoto nařízení ð , a se směrnicí 2004/83/ES ï;

e) f) „zpětvzetím žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï“ úkony, jimiž žadatel o azyl ukončí řízení, které bylo zahájeno podáním jeho žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï, v souladu se vnitrostátním právem ð směrnicí 2005/85/ES ï buď výslovně, nebo konkludentně;

f) g) „uprchlíkem ð osobou, které byla poskytnuta mezinárodní ochrana, ï“státní příslušník třetí země ð nebo osoba bez státní příslušnosti, jež byla uznána osobou, která potřebuje mezinárodní ochranu, jak je definováno v čl. 2 písm. a) směrnice 2004/83/ES ï , jemuž bylo přiznáno právní postavení uprchlíka ve smyslu Ženevské úmluvy a který je oprávněn pobývat na území členského státu.;

ò nový

g) „nezletilou osobou“ státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti mladší osmnácti let;

ê 343/2003/ES

ð nový

h) „nezletilýmiou osobamiou bez doprovodu“ svobodné ð nezletilá ï osobya mladší 18 let, jež vstupuje na území členských států bez doprovodu dospělé osoby, která za ně podle práva nebo podle zvyklostí odpovídá, a to po dobu, po kterou se skutečně nenachází v péči takové osoby; tato definice zahrnuje i nezletilé osoby, jež jsou ponechány bez doprovodu po vstupu na území členských států;

i) „rodinnými příslušníky“ tito členové rodiny žadatele zdržující se na území členských států, pokud tato rodina existovala již v zemi původu:

i) manžel či manželka žadatele o azyl nebo jeho nesezdaný partner či partnerka, se kterým/kterou žije v trvalém vztahu, pokud se k nesezdaným párům v právních předpisech nebo praxi členského státu přistupuje podle jeho právních předpisů o cizincích podobně jako k párům sezdaným;

ii) nezletilé děti páru uvedeného v bodě i) nebo žadatele, pokud jsou svobodné a jsou nezaopatřené, bez ohledu na to, zda se jedná o děti manželské, nemanželské nebo osvojené ve smyslu vnitrostátního práva;

ò nový

iii) vdané či ženaté nezletilé děti párů uvedených v bodě i) nebo žadatele bez ohledu na to, zda se jedná o děti manželské, nemanželské nebo osvojené ve smyslu vnitrostátního práva, pokud je v jejich nejlepším zájmu, aby bydlely společně s žadatelem;

ê 343/2003/ES (přizpůsobený)

ð nový

(iv)(iii) otec, matka nebo poručník, pokud je žadatele nebo uprchlík √ , pokud je žadatel Õ nezletilý a svobodný ð nebo je nezletilý a vdaný či ženatý, ale je v jeho nejlepším zájmu bydlet společně se svým otcem, matkou nebo opatrovníkem ï;

ò nový

v) nezletilí svobodní sourozenci žadatele, pokud je žadatel nezletilý a svobodný, nebo pokud jsou žadatel nebo jeho sourozenci nezletilí a vdané či ženatí, ale je v nejlepším zájmu jednoho nebo některých z nich, aby bydleli společně;

ê 343/2003/ES

ð nový

j) „povolením k pobytu“ povolení vydané orgány členského státu, které státního příslušníka třetí země ð nebo osobu bez státní příslušnosti ï opravňuje k pobytu na jeho území, včetně dokumentů, které dokládají oprávnění zůstat na území v rámci dočasné ochrany nebo dokud nepominou okolnosti bránící výkonu rozhodnutí vyhoštění, s výjimkou víz a povolení k pobytu, které byly vystaveny v době nutné k určení členského státu příslušného ve smyslu tohoto nařízení nebo během posuzování žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï či žádosti o povolení k pobytu;

k) „vízem“ povolení nebo rozhodnutí členského státu požadované pro tranzit nebo vstup za účelem zamýšleného pobytu v daném členském státě nebo ve více členských státech. Druh víza se stanoví podle těchto definicí:

i) „dlouhodobým vízem“ se rozumí povolení nebo rozhodnutí členského státu požadované pro vstup za účelem zamýšleného pobytu v daném členském státě po dobu delší než tři měsíce;

ii) „krátkodobým vízem“ se rozumí povolení nebo rozhodnutí členského státu požadované pro vstup za účelem zamýšleného pobytu v daném členském státě nebo ve více členských státech po dobu, jejíž celková délka nepřesahuje tři měsíce;

iii) „průjezdním vízem“ se rozumí povolení nebo rozhodnutí členského státu požadované pro vstup za účelem tranzitu přes území daného členského státu nebo více členských států, s výjimkou tranzitu na letišti;

iv) „letištním průjezdním vízem“ se rozumí povolení nebo rozhodnutí, kterým se státnímu příslušníkovi třetí země, na něhož se konkrétně vztahuje tento požadavek, povoluje projít tranzitním prostorem letiště, aniž získá přístup na výsostná území dotyčného členského státu, během mezipřistání nebo transferu mezi dvěma částmi mezinárodního letu;

ò nový

l) „nebezpečím útěku“ existence důvodů, které se zakládají na objektivních kritériích vymezených právními předpisy, že je možno se v konkrétním případě domnívat, že žadatel nebo státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti, na které se vztahuje rozhodnutí o přemístění, může uprchnout.

ê 343/2003/ES (přizpůsobený)

ð nový

KAPITOLA II

OBECNÉ ZÁSADY √ A ZÁRUKY Õ

Článek 3

√ Přístup k řízení o posouzení žádosti o mezinárodní ochranu Õ

1. Členské státy posuzují každou √ jakoukoli Õ žádost o azyl ð o mezinárodní ochranu ï podanou √ státním Õ příslušníkem třetí země ð nebo osobou bez státní příslušnosti ï √ na území kteréhokoli z nich, včetně Õ na hranicei nebo ð v tranzitních zónách ï na jejich území kterémukoli z nich. Žádost posuzuje jediný členský stát, který je příslušný podle kritérií stanovených v kapitole III √ tohoto nařízení Õ.

ê 343/2003/ES článek 13

ð nový

2. Pokud nemůže být na základě kritérií vyjmenovaných v tomto nařízení určen členský stát příslušný k posouzení žádosti o ð mezinárodní ochranu ï azyl, je k posouzení žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï příslušný první členský stát, ve kterém byla žádost podána.

ê 343/2003/ES

ð nový

3. Každý členský stát si ponechává v souladu s ustanoveními Ženevské úmluvy právo na vrácení žadatele o azyl do ð bezpečné ï třetí země v souladu se svým vnitrostátním právem ð v souladu s pravidly a zárukami uvedenými ve směrnici 2005/85/ES ï.

ê 343/2003/ES čl. 3 odst. 4 (přizpůsobený)

ð nový

Článek 4

√ Právo na informace Õ

41. ð Po podání žádosti o mezinárodní ochranu informují příslušné orgány členských států ï Žžadatele o azyl je v jazyce, o němž lze důvodně předpokládat, že mu rozumí, písemně vyrozuměn o uplatňování tohoto nařízení a lhůtách a účincích, které stanoví, ð a to zejména o: ï

ò nový

a) cílích tohoto nařízení a důsledcích podání další žádosti v jiném členském státě;

b) kritériích určení odpovědnosti a jejich pořadí;

c) obecných postupech a lhůtách, které musí členské státy dodržovat;

d) možných výsledcích řízení a jejich důsledcích;

e) možnosti odvolat se proti rozhodnutí o přemístění;

f) skutečnosti, že si příslušné orgány mohou o žadateli mezi sebou vyměňovat údaje pouze za účelem výkonu povinností podle tohoto nařízení;

g) existenci práva na přístup k údajům, které se ho týkají, a právu požadovat, aby nepřesné údaje, které se ho týkají, byly opraveny, nebo aby byly vymazány nezákonně zpracované údaje, které se ho týkají, včetně práva na informace o postupech při uplatňování těchto práv a o kontaktních údajích vnitrostátních orgánů příslušných pro ochranu údajů, u kterých lze podat stížnost ohledně ochrany osobních údajů.

2. Informace uvedené v odstavci 1 se poskytují písemně v jazyce, o němž lze důvodně předpokládat, že mu žadatel rozumí. Členské státy za tímto účelem používají společný leták zpracovaný podle odstavce 3.

Pokud je nutné, aby žadatel informacím správně porozuměl, jsou podávány i ústně během pohovoru, jak je upraveno v článku 5.

Členské státy poskytují informace způsobem přiměřeným věku žadatele.

3. Společný leták obsahující alespoň informace podle odstavce 1 je zpracován postupem podle čl. 40 odst. 2.

Článek 5

Osobní pohovor

1. Členský stát, který vede řízení o určení příslušnosti členského státu podle tohoto nařízení, dá žadateli možnost zúčastnit se osobního pohovoru s osobou, která je podle vnitrostátních právních předpisů způsobilá k jeho vedení.

2. Účelem osobního pohovoru je zjednodušit řízení o určení příslušného státu, zejména umožnit žadateli, aby předložil důležité informace potřebné pro správné určení příslušného členského státu a za účelem ústního informování žadatele o uplatňování tohoto nařízení.

3. Osobní pohovor se koná přiměřenou dobu od předložení žádosti o mezinárodní ochranu a v každém případě před rozhodnutím o přemístění žadatele do příslušného členského státu podle čl. 25 odst. 1.

4. Osobní pohovor je veden v jazyce, o němž lze důvodně předpokládat, že mu žadatel rozumí a že v něm je schopen komunikovat. V případě nutnosti členské státy zajistí tlumočníka, který dokáže zabezpečit příslušnou komunikaci mezi žadatelem a osobou, která osobní pohovor vede.

5. Osobní pohovor se odehrává za podmínek, které zajistí dostatečnou důvěrnost.

6. Členský stát, který osobní pohovor vede, vypracuje stručnou písemnou zprávu obsahující nejdůležitější informace, které žadatel během pohovoru poskytne, a dá žadateli k dispozici kopii této zprávy. Zpráva se přikládá ke každému rozhodnutí o přemístění podle čl. 25 odst. 1.

Článek 6

Záruky pro nezletilé

1. Během celého řízení podle tohoto nařízení mají členské státy především na mysli nejlepší zájmy dítěte.

2. Členské státy zajistí, aby zástupce nezletilou osobu bez doprovodu během celého řízení podle tohoto nařízení zastupoval a/nebo ji byl nápomocen. Tímto zástupcem může být také osoba uvedená v článku 23 směrnice […/…/ES] [, kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl].

3. Při posuzování nejlepších zájmů dítěte členské státy navzájem úzce spolupracují a zejména berou v úvahu následující záležitosti:

a) možnost opětovného spojení rodiny;

b) blaho a sociální rozvoj nezletilé osoby, kdy se přihlédne zejména k jejímu původnímu etnickému, náboženskému, kulturnímu a jazykovému prostředí;

c) hledisko bezpečnosti a ochrany, zejména pokud existuje riziko, že se dítě stane obětí obchodování s lidmi;

d) názory nezletilé osoby s přihlédnutím k jejímu věku a vyspělosti.

4. Členské státy zavedou ve vnitrostátních právních předpisech postupy při pátrání po rodinných příslušnících nebo jiných příbuzných, kteří jsou přítomni v členských státech původu nezletilých osob bez doprovodu. Členské státy začínají pátrat po členech rodiny nebo jiných příbuzných nezletilé osoby bez doprovodu co možná nejdříve po podání žádosti o mezinárodní ochranu s ohledem na ochranu jejich nejlepších zájmů.

5. Příslušné orgány uvedené v článku 33, které se zabývají žádostmi, jež se týkají nezletilých osob bez doprovodu, jsou vhodným způsobem proškolovány, pokud jde o zvláštní potřeby nezletilých osob.

ê 343/2003/ES (přizpůsobený)

ð nový

KAPITOLA III

POŘADÍ KRITÉRIÍ

√ KRITÉRIA PRO URČENÍ PŘÍSLUŠNÉHO ČLENSKÉHO STÁTU Õ

Článek 5 7

√ Pořadí kritérií Õ

1. Kritéria k určení příslušného členského státu se uplatňují v pořadí, v jakém jsou uvedena v této kapitole.

2. Členský stát příslušný v souladu s kritérii √ stanovenými v této kapitole Õ se určuje na základě stavu v době, kdy žadatel o azyl podal první žádost ð o mezinárodní ochranu ï u některého členského státu.

ò nový

3. Odchylně od odstavce 2 s cílem zajistit dodržení zásady zachování celistvosti rodiny a zásady nejlepšího zájmu dítěte se členský stát příslušný v souladu s kritérii podle článku 8 až 12 určuje na základě stavu v době, kdy žadatel o azyl podal poslední žádost o mezinárodní ochranu. Tento odstavec se použije za podmínky, že o dřívějších žádostech žadatele o azyl ještě nebyly vydáno první rozhodnutí, jež se věci týká.

ê 343/2003/ES (přizpůsobený)

ð nový

Článek 6 8

√ Nezletilé osoby bez doprovodu Õ

1. Pokud je žadatel o azyl nezletilá osoba bez doprovodu, je členským státem příslušným k posouzení žádosti ð o mezinárodní ochranu ï ten členský stát, ve kterém oprávněně pobývá její rodinný příslušník, pokud je to v nejlepším zájmu nezletilého.

ê 343/2003/ES čl. 15 odst. 3 (přizpůsobený)

ð nový

23. Jestliže √ Pokud Õ je žadatel o azyl nezletilou osobou bez doprovodu, která má příbuzného či příbuzné ð , jež oprávněně pobývá ï v jiném členském státě, kterýří se o něho může mohou postarat, tento spojí členskýé státy nezletilého pokud možno s jeho příbuzným či příbuznými, ð je příslušný k posouzení žádosti za předpokladu, že ï ledaže to je není v nejlepším zájmu nezletilého.

ò nový

3. Pokud členové rodiny žadatele nebo jeho jiní příbuzní oprávněně pobývají ve více než jednom členském státě, o členském státě odpovědném k posouzení žádosti se rozhoduje s ohledem na nejlepší zájem nezletilé osoby.

ê 343/2003/ES

ð nový

4. V případě, že není přítomen žádný rodinný příslušník ð nebo jiný příbuzný ï, je členským státem příslušným k posouzení žádosti ten členský stát, ve kterém nezletilý podal svou ð poslední ï žádost o azyl ð mezinárodní ochranu za předpokladu, že je to v nejlepším zájmu nezletilé osoby. ï

ê 1103/2008/ES bod 3 podbod 1 první pododstavec přílohy

ð nový

5. Podmínky a postupy k provádění tohoto článku odstavců 2 ð a 3 ï , případně včetně dohodovacích postupů pro vyřešení sporů mezi členskými státy ohledně potřeby spojit dotčené osoby, a místo, kde by toto mělo být provedeno, přijímá Komise. Opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení jeho doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 27 40 odst. 3.

ê 343/2003/ES (přizpůsobený)

ð nový

Článek 79

√ Členové rodiny, jež jsou osobami, kterým byla poskytnuta mezinárodní ochrana Õ

Pokud má žadatel o azyl rodinného příslušníka, který může pobývat jako uprchlík ð osoba, které byla poskytnuta mezinárodní ochrana, ï v některém členském státě, bez ohledu na to, zda dříve rodina vznikla v zemi původu, je tento členský stát příslušný k posouzení žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï za předpokladu, že si to dotčené osoby √ vyjádřily své Õ přáníejí √ písemně Õ .

Článek 810

√ Členové rodiny, jež jsou žadateli o mezinárodní ochranu Õ

Pokud má žadatel o azyl v členském státě rodinného příslušníka, o jehož žádosti ð o mezinárodní ochranuï √ v tomto členském státě Õ dosud nebylo přijato první rozhodnutí ve věci, je tento členský stát příslušný k posouzení žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï za předpokladu, že si to dotčené osoby √ vyjádřily své Õ přáníejí √ písemně Õ.

Článek 1511

√ Závislí příbuzní Õ

21. √ Pokud Õ je V případě, že dotčená osoba √ žadatel o azyl Õ je závislýá na pomoci druhé osoby √ příbuzného Õ z důvodu těhotenství či novorozeného nedávného narození dítěte, vážné nemoci, vážného postižení nebo stáří, √ nebo pokud je příbuzný Õ ð ze stejných důvodů závislý na pomoci žadatele o azyl, členský stát příslušný k posouzení žádosti se považuje za nejvhodnější osobu, která má pravomoc je nerozdělit nebo znovu spojit ï nerozdělí nebo spojí členské státy žadatele o azyl s jiným příbuzným, který přebývá na území jednoho z členských států, za předpokladu, že tyto rodinné vazby dříve existovaly v zemi původu ð a že dotyčné osoby vyjádřily své přání písemně. Při určování nejvhodnějšího členského státu se zohledňují nejlepší zájmy osob, jako např. schopnost závislé osoby podstoupit cestu ï.

ê 1560/2003 čl. 11 odst. 1 (přizpůsobený)

Ustanovení čl. 15 odst. 2 nařízení (ES) č. 343/2003 se použije tehdy, je-li žadatel o azyl závislý na pomoci příbuzného přítomného v jiném členském státě nebo je-li příbuzný přítomný v jiném členském státě závislý na pomoci žadatele o azyl.

ê 1103/2008/ES bod 3 podbod 1 první pododstavec přílohy

2.5 Podmínky a postupy k provádění tohoto článku odstavce 1, případně včetně dohodovacích postupů pro vyřešení sporů mezi členskými státy ohledně potřeby spojit dotčené osoby, a místo, kde by toto mělo být provedeno, přijímá Komise. Opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení jeho doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 27 40 odst. 3.

ê 343/2003/ES (přizpůsobený)

ð nový

Článek 14 12

√ Postup v případě rodiny Õ

Pokud několik rodinných příslušníků podá žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï ve stejném členském státě současně nebo tak brzy po sobě, že řízení o určení příslušného členského státu může probíhat společně, a pokud by uplatnění kritérií stanovených tímto nařízením vedlo k jejich oddělení, je příslušný členský stát určen na základě těchto ustanovení:

a) příslušnost k posouzení žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï všech rodinných příslušníků patří členskému státu, který je podle kritérií příslušný k převzetí největšího počtu rodinných příslušníků;

b) jinak je příslušný ten členský stát, který je podle kritérií příslušný k posouzení žádosti nejstaršího z nich.

Článek 913

√ Vydávání povolení k pobytu nebo víz Õ

1. Pokud je žadatel o azyl držitelem platného povolení k pobytu, je k posouzení žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï příslušný členský stát, který toto povolení vydal.

2. Pokud je žadatel o azyl držitelem platného víza, je k posouzení žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï příslušný členský stát, který toto vízum udělil, ledaže bylo vízum uděleno v zastoupení nebo s písemným souhlasem jiného členského státu. V tom případě je k posouzení žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï příslušný tento druhý členský stát. Pokud členský stát zejména z bezpečnostních důvodů předem konzultuje ústřední orgán jiného členského státu, nepředstavuje odpověď druhého členského státu písemné povolení ve smyslu tohoto ustanovení.

3. Pokud je žadatel o azyl držitelem více platných povolení k pobytu nebo víz vydaných různými členskými státy, přejímají členské státy příslušnost k posouzení žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï v tomto pořadí:

a) členský stát, který vydal povolení k pobytu přiznávající právo na nejdelší pobyt, nebo pokud jsou doby platnosti stejné, členský stát, který vydal povolení k pobytu, jehož doba platnosti skončí jako poslední;

b) členský stát, který udělil vízum, jehož doba platnosti skončí jako poslední, pokud se jedná o stejný druh víz;

c) pokud se jedná o různé druhy víz, členský stát, který udělil vízum s nejdelší dobou platnosti, nebo pokud jsou doby platnosti stejné, členský stát, který udělil vízum, jehož doba platnosti skončí jako poslední.

4. Pokud je žadatel o azyl držitelem jednoho nebo více povolení k pobytu, jejichž platnost skončila před méně než dvěma roky, nebo jednoho či více víz, jejichž platnost skončila před méně než šesti měsíci a díky nimž mohl vstoupit na území členského státu, použijí se pro dobu, dokud žadatel neopustil území členských států, odstavce 1, 2 a 3.

Pokud je žadatel o azyl držitelem jednoho nebo více povolení k pobytu, jejichž platnost skončila před více než dvěma roky, nebo jednoho či více víz, jejichž platnost skončila před více než šesti měsíci a díky nimž mohl vstoupit na území členského státu, a pokud žadatel neopustil území členských států, je příslušný členský stát, ve kterém byla podána žádost ð o mezinárodní ochranu ï.

5. Okolnost, že povolení k pobytu nebo vízum byly vydány na základě nepravdivé nebo neoprávněně užívané totožnosti nebo po předložení pozměněných, padělaných či neplatných dokladů, nebrání v tom, aby jako příslušný byl určen členský stát, který je vydal. Avšak členský stát, který vydal povolení k pobytu nebo udělil vízum, není příslušný, pokud může být prokázáno, že podvod byl spáchán po vydání povolení či udělení víza.

Článek 1014

√ Vstup a/nebo pobyt Õ

1. Pokud je na základě přímých nebo nepřímých důkazů popsaných ve dvou seznamech, které jsou uvedeny v čl. 2218 odst. 3, včetně údajů ve smyslu kapitoly III nařízení (ES) č. […/…]2725/2000 √ [o zřízení systému Eurodac pro porovnávání otisků prstů za účelem účinného uplatňování dublinského nařízení] Õ, zjištěno, že žadatel o azyl překročil nedovoleným způsobem pozemní, námořní nebo vzdušnou cestou hranice některého členského státu ze třetí země, je k posouzení žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï příslušný tento členský stát. Tato příslušnost končí po 12 měsících ode dne, kdy k nedovolenému překročení hranice došlo.

2. Pokud členský stát nemůže být příslušný nebo již dále nemůže být příslušný v souladu s odstavcem 1 a pokud je na základě přímých nebo nepřímých důkazů popsaných ve dvou seznamech, které jsou uvedeny v čl. 2218 odst. 3, zjištěno, že žadatel o azyl, který vstoupil na území členských států nedovoleným způsobem nebo u něhož není možné zjistit okolnosti jeho vstupu, pobýval v členském státě v době podání žádosti √ před podáním žádosti o mezinárodní ochranu Õ nepřetržitě nejméně pět měsíců, je k posouzení žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï příslušný tento členský stát.

Jestliže se žadatel zdržoval po dobu nejméně pěti měsíců ve více členských státech, je k posouzení žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï příslušný členský stát, ve kterém se zdržoval naposledy.

Článek 1115

√ Vstup s osvobozením od vízové povinnosti Õ

1. Jestliže státní příslušník třetí země ð nebo osoba bez státní příslušnosti ï vstoupí na území členského státu, ve kterém je osvobozen od vízové povinnosti, je k posouzení žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï příslušný tento členský stát.

2. Zásada stanovená v odstavci 1 se nepoužije, jestliže státní příslušník třetí země ð nebo osoba bez státní příslušnosti ï podá svou žádost o azyl mezinárodní ochranu v jiném členském státě, ve kterém je rovněž osvobozen od vízové povinnosti. V tom případě je k posouzení žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï příslušný tento druhý členský stát.

Článek 1216

√ Podání žádosti v mezinárodní tranzitní oblasti letiště Õ

Pokud státní příslušník třetí země ð nebo osoba bez státní příslušnosti ï podá žádost o ð mezinárodní ochranu ï azyl v mezinárodní tranzitní oblasti letiště členského státu, je k posouzení žádosti o azyl příslušný tento členský stát.

KAPITOLA IV

HUMANITÁRNÍ USTANOVENÍ

√ DISKREČNÍ USTANOVENÍ Õ

Článek 1517

√ Diskreční ustanovení Õ

ê 343/2003/ES čl. 3 odst. 2 (přizpůsobený)

ð nový

1. 2.Odchylně od čl. 3 odstavce odst. 1 se může každý členský stát ð , zejména z humanitárních nebo solidárních důvodů, ï √ rozhodnout Õ posoudit žádost o azyl ð mezinárodní ochranu ï, kterou podal státní příslušník třetí země ð nebo osoba bez státní příslušnosti ï, i když podle kritérií stanovených tímto nařízením není příslušný ð , a to za předpokladu, že s tím žadatel souhlasí ï.

V tom případě se tento členský stát stává příslušným členským státem ve smyslu tohoto nařízení a přebírá povinnosti spojené s touto příslušností. V případě potřeby uvědomí ð prostřednictvím elektronické komunikační sítě „DubliNet“, zřízené podle článku 18 nařízení (ES) č. 1560/2003 ï, původně příslušný členský stát, členský stát, který vede řízení o stanovení příslušnosti členského státu, nebo členský stát, kterému byla podána žádost o převzetí nebo přijetí zpět.

Členský stát, který se stal příslušným podle tohoto odstavce, rovněž uvede v systému EURODAC, že převzal odpovědnost podle čl. 17 odst. 6 nařízení (ES) č. [.../...] [o zřízení systému „EURODAC“ pro porovnávání otisků prstů za účelem účinného uplatňování dublinského nařízení].

ê 343/2003/ES (přizpůsobený)

ð nový

2. 1 Každý členský stát √ Členský stát, ve kterém je podána žádost o mezinárodní ochranu a který vede řízení o určení příslušného státu, nebo příslušný členský stát Õ může ðkdykoli požadovat od jiného členského státu, aby žadatele převzal ï z humanitárních důvodů, které vyplývají zejména z rodinných nebo kulturních důvodů, ð s cílem ï spojit rodinné příslušníky a jiné závislé příbuzné, i když není příslušný podle kritérií stanovených tímto nařízením ð i když tento členský stát není příslušný při použití kritérií uvedených v článcích 8 až 12 tohoto nařízení ï . V tom případě posoudí na žádost jiného členského státu žádost o azyl dotčené osoby tento členský stát. Dotčené osoby s tím musí √ vyjádřit Õ √ písemný Õ souhlasit.

ê 1560/2003 čl. 13 odst. 2

Žádost o převzetí musí obsahovat všechny dokumenty ve vlastnictví dožadujícího státu, které dožadovanému státu umožní vyhodnocení situace.

ê 1560/2003 (přizpůsobený) čl. 13 odst. 3

ð nový

√ Dožádaný stát provede v případě potřeby Õ nezbytné veškeré nezbytné kontroly ke zjištění humanitárních důvodů, zejména rodinné či kulturní povahy, úrovně závislosti dotčené osoby nebo schopnosti a závazku jiné dotčené osoby poskytnout potřebnou pomoc. ð pro zdůvodnění uvedených humanitárních důvodů a rozhodne o žádosti do dvou měsíců ode dne, kdy žádost obdrží. Rozhodnutí, kterým se žádost zamítá, obsahuje zdůvodnění. ï

ê 343/2003/ES (přizpůsobený)

ð nový

4. √ Přijme-li Õ Vyhoví-li dožádaný členský stát žádosti, přechází příslušnost k posouzení žádosti o azyl na něj.

ê 343/2003/ES (přizpůsobený)

ð nový

KAPITOLA V

PŘEVZETÍ A PŘIJETÍ ZPĚT

√ POVINNOSTI PŘÍSLUŠNÉHO ČLENSKÉHO STÁTU Õ

Článek 1618

√ Povinnosti příslušného členského státu Õ

1. Členský stát příslušný k posouzení žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï podle tohoto nařízení je povinen:

a) převzít za podmínek stanovených v článcích 2117 až 19, 22 a 28 žadatele o azyl, který podal žádost v jiném členském státě;

(b)(c) přijmout zpět za podmínek stanovených v článkucích 23, 24 a 28 20 žadatele, jehož žádost se posuzuje a který bez povolení ð podal žádost v jiném členském státě nebo který ï přebývá na území jiného členského státu ð bez povolení k pobytu ï;

(c)(d) přijmout zpět za podmínek stanovených v článkucích 23, 24 a 28 20 žadatele, který vzal svou posuzovanou žádost zpět a podal žádost v jiném členském státě;

(d)(c) přijmout zpět za podmínek stanovených v článkucích 23, 24 a 28 20 státního příslušníka třetí země ð nebo osobu bez státní příslušnosti ï, jehož žádost zamítl, a který bez povolení ð podal žádost v jiném členském státě nebo který bez povolení k pobytu ï přebývá na území jiného členského státu ;

Ö 2. Příslušný členský stát Õ ð za všech okolností uvedených v odst. 1 písm. a) až d) posoudí nebo ï (b) dokončíit posouzení žádosti o azyl; ð mezinárodní ochranu, kterou předložil žadatel, podle čl. 2 písm. d). Pokud příslušný členský stát ukončil posuzování žádosti v případě jejího zpětvzetí žadatelem, rozhodnutí se zruší a posuzování žádosti se dokončí podle čl. 2 odst. d) ï.

Článek 19

√ Zánik odpovědnosti Õ

1. 2. Pokud některý členský stát vydá žadateli povolení k pobytu, přecházejí povinnosti podle čl. 18 odstavec odst. 1 na tento členský stát.

2. 3. Povinnosti podle čl. 18 odstavce odst. 1 se ruší ð , pokud členský stát příslušný k posouzení žádosti zjistí potom, co je požádán o převzetí nebo přijetí zpět žadatele nebo jiné osoby uvedené v čl. 18 odst. 1 písm. d), že ï √ dotyčná osoba Õ opustilaí-li státní příslušník třetí země území členských států nejméně na dobu tří měsíců, pokud tento státní příslušník třetí země √ dotyčná osoba Õ není držitelem platného povolení k pobytu vydaného příslušným členským státem.

ò nový

Žádost podaná po této nepřítomnosti se považuje za novou žádost, na základě které je zahájeno nové řízení k určení příslušného členského státu.

ê 343/2003/ES (přizpůsobený)

ð nový

3. 4.Povinnosti uvedené v čl. 18 odst. 1 písm. c)d) a d)e) se rovněž ruší, jakmile √ pokud Õ členský stát příslušný k posouzení žádosti ðzjistí potom, co je požádán o přijetí zpět žadatele nebo jiné osoby uvedené v čl. 18 odst. 1 písm. d), že ï po zpětvzetí či zamítnutí žádosti přijme a skutečně provádí nezbytná opatření předtím, než státní příslušník třetí země může odjet do své země původu nebo do jiné země, do které může oprávněně cestovat ð dotyčná osoba opustila území členských států v souladu s rozhodnutím o návratu nebo rozhodnutím o vyhoštění, které vydal po zpětvzetí či zamítnutí žádosti ï.

ò nový

Žádost podaná po účinném vyhoštění se považuje za novou žádost, na základě které je zahájeno nové řízení k určení příslušného členského státu.

ê 343/2003/ES (přizpůsobený)

ð nový

KAPITOLA VI

√ POSTUPY PŘI PŘEVZETÍ A PŘIJETÍ ZPĚT Õ

√ ODDÍL I: Zahájení postupu Õ

Článek 420

√ Zahájení řízení Õ

1. Řízení o určení příslušnosti členského státu ve smyslu tohoto nařízení se zahajuje prvním podáním žádost i o azyl ð mezinárodní ochranu ï v některém členském státě.

2. Žádost o azyl ð mezinárodní ochranu ï se považuje za podanou, jakmile příslušné orgány dotyčného členského státu obdrží tiskopis od žadatele o azyl nebo úřední zápis sepsaný orgánem. Pokud není žádost podána písemně, měla by být doba mezi prohlášením o úmyslu a sepsáním úředního zápisu co nejkratší.

3. Pro účely tohoto nařízení je stav nezletilého, který doprovází žadatele o azyl a splňuje definici rodinného příslušníka podle čl. 2 bodu i), neoddělitelný od situace jeho rodiče nebo poručníka a zabývá se jím členský stát příslušný k posouzení žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï takového rodiče či poručníka, třebaže není nezletilý sám žadatelem o azyl ð za předpokladu, že je to v jeho nejlepším zájmu ï. Stejným způsobem se postupuje v případě dětí narozených po příjezdu žadatele o azyl na území členských států, aniž je nutné zahájit nové řízení o příslušnosti.

4. Pokud je žádost o azyl ð mezinárodní ochranu ï podána příslušným orgánům členského státu žadatelem o azyl, který přebývá na území jiného členského státu, provádí určení příslušnosti členského státu členský stát, na jehož území žadatel o azyl přebývá. Tento členský stát je členským státem, který obdržel žádost, neprodleně informován a je poté pro účely tohoto nařízení považován za členský stát, u kterého byla podána žádost o azyl ð mezinárodní ochranu ï.

Žadatel je písemně informován o tomto přemístění a o dni, ke kterému se uskutečnilo.

5. Členský stát, u něhož byla Ö první Õ žádost o azyl ð mezinárodní ochranu ï podána, je povinen za podmínek uvedených v článcíchku 2023, 24 a 28 a s cílem ukončit řízení o určení státu příslušného pro posouzení žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï převzít zpět žadatele o azyl, který se nachází v jiném členském státě, v němž podal novou žádost o azyl ð mezinárodní ochranu ï poté, co vzal svou původní žádost √ podanou v jiném členském státě Õ během procesu určování příslušného státu zpět.

Tato povinnost zaniká, ð když členský stát, který je žádán o dokončení řízení o určení příslušného členského státu, zjistí, že ï , pokud žadatel o azyl mezitím opustil území členských států na dobu nejméně tří měsíců nebo od některého √ jiného Õ členského státu obdržel povolení k pobytu.

ò nový

Žádost podaná po této nepřítomnosti se považuje za novou žádost, na základě které je zahájeno nové řízení k určení příslušného členského státu.

ê 343/2003/ES (přizpůsobený)

ð nový

√ Oddíl II: Postup u žádostí o převzetí Õ

Článek 1721

√ Předložení žádosti o převzetí Õ

1. Pokud se členský stát, ve kterém byla podána žádost o azyl ð mezinárodní ochranu ï, domnívá, že k posouzení žádosti o azyl je příslušný jiný členský stát, může v co nejkratší době a v každém případě do tří měsíců ode dne, kdy byla žádost podána ve smyslu čl. 420 odst. 2, vyzvat √ požádat Õ druhý členský stát, aby žadatele převzal.

Pokud žádost o převzetí žadatele není podána ve lhůtě tří měsíců, je k posouzení žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï příslušný členský stát, ve kterém byla žádost o azyl podána.

2. Dožadující členský stát může požádat o urychlenou odpověď v případech, kdy byla žádost o azyl ð mezinárodní ochranu ï podána po zamítnutí vstupu či pobytu, po zadržení z důvodu nezákonného pobytu nebo po doručení či výkonu rozhodnutí o vyhoštění nebo pokud je žadatel o azyl ve vazbě.

V žádosti musí být uvedeny důvody pro urychlenou odpověď a lhůta, ve které je odpověď očekávána. Tato lhůta činí nejméně jeden týden.

3. V obou případech se žádost o převzetí jiným členským státem podává na vzorovém formuláři spolu s přímými nebo nepřímými důkazy, které jsou popsány ve dvou seznamech uvedených v čl. 1822 odst. 3, nebo s odpovídajícími údaji z prohlášení žadatele o azyl, podle nichž mohou orgány dožádaného členského státu ověřit, zda je tento stát příslušný na základě kritérií stanovených tímto nařízením.

Pravidla vyhotovování a postupů předávání žádostí budou přijata postupem podle čl. 2740 odst. 2.

Článek 1822

√ Odpověď na žádost o převzetí Õ

1. Dožádaný členský stát provede nezbytné kontroly a o žádosti o převzetí žadatele rozhodne do dvou měsíců ode dne obdržení žádosti.

2. Při řízení o určení členského státu příslušného k posouzení žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï ve smyslu tohoto nařízení se používají přímé a nepřímé důkazy.

3. Postupem podle čl. 4027 odst. 2 budou sestaveny a pravidelně kontrolovány dva seznamy, v nichž jsou v souladu s těmito kritérii uvedeny přímé a nepřímé důkazy:

a) Přímé důkazy:

i) Jedná se o formální důkazy, které určují příslušnost podle tohoto nařízení, pokud nejsou vyvráceny důkazy o opaku.

ii) Členské státy poskytnou výboru ve smyslu článku 2740 vzory různých správních dokumentů podle druhů uvedených na seznamu formálních důkazů.

b) Nepřímé důkazy:

i) Jedná se o indikativní prvky, které mohou být i přes svou vyvratitelnost v jistých případech podle důkazní síly, která jim je přisuzována, dostačující.

ii) Jejich důkazní síla v souvislosti s příslušností k posouzení žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï se posuzuje v jednotlivých případech.

4. Požadavky kladené na důkazy by neměly přesáhnout mez, která je nezbytná pro řádné uplatňování tohoto nařízení.

5. Pokud neexistuje žádný formální důkaz, uzná dožádaný členský stát svou příslušnost, pokud jsou nepřímé důkazy logické, ověřitelné a dostatečně podrobné, aby mohla být příslušnost určena.

6. Pokud dožadující členský stát žádal v souladu s čl. 1721 odst. 2 o urychlené řízení, vynaloží dožádaný členský stát nejvyšší úsilí, aby dodržel požadovanou lhůtu. Ve výjimečných případech, kdy lze dokázat, že posouzení žádosti o převzetí žadatele je obzvláště složité, může dožádaný členský stát odpovědět až po uplynutí požadované lhůty, ale v každém případě do jednoho měsíce. V těchto situacích musí dožádaný členský stát dožadujícímu členskému státu sdělit své rozhodnutí o odložení odpovědi v průběhu původně požadované lhůty.

7. Pokud není dodržena dvouměsíční lhůta podle odstavce 1 a měsíční lhůta podle odstavce 6, má se za to, že žádost byla schválena, což má za následek vznik povinnosti převzít osobu včetně přijetí řádných opatření pro √ povinnosti umožnit řádný Õ příjezd.

√ Oddíl III: Postup u žádostí o přijetí zpět Õ

Článek 20 23

√ Předložení žádosti o přijetí zpět Õ

ê 343/2003/ES (přizpůsobený)

ð nový

1. Žadatel o azyl je přijat zpět ð Pokud se členský stát, v němž byla podána následná žádost o mezinárodní ochranu nebo na jehož území žadatel nebo jiná osoba podle čl. 18 odst. 1 písm. d) pobývá bez povolení k pobytu, domnívá, že je příslušný jiný členský stát ï v souladu s čl. 420 odst. 5 a čl. 1618 odst. 1 písm. c)b), d)c) a e)d) takto: ð může požádat o přijetí této osoby zpět. ï

ò nový

2. V případě následné žádosti o mezinárodní ochranu se žádost o přijetí dotyčné osoby zpět předkládá co nejrychleji a v každém případě do dvou měsíců od nalezení shody v rámci systému EURODAC, jak vymezuje čl. 6 odst. 5 nařízení (ES) č. [.../...] [o zřízení systému „EURODAC“ pro porovnávání otisků prstů za účelem účinného uplatňování dublinského nařízení].

Pokud žádost o přijetí zpět žadatele, který předložil následnou žádost o mezinárodní ochranu, vychází z důkazů jiných než z údajů získaných ze systému EURODAC, zasílá se dožádanému členskému státu do tří měsíců ode dne, kdy byla podána žádost o mezinárodní ochranu podle čl. 20 odst. 2.

3 V případě, že není podána následná žádost o mezinárodní ochranu a dožadující členský stát rozhodne o vyhledávání v systému EURODAC podle článku 13 nařízení (ES) č. [.../...] [o zřízení systému „EURODAC“ pro porovnávání otisků prstů za účelem účinného uplatňování dublinského nařízení], žádost o přijetí dotyčné osoby zpět se podává co nejrychleji a v každém případě do dvou měsíců od nalezení shody v rámci systému EURODAC, jak vymezuje čl. 13 odst. 4 nařízení.

Pokud žádost o přijetí dotyčné osoby zpět vychází z jiných důkazů, než z údajů získaných ze systému EURODAC, je zaslána dožadujícímu členskému státu do tří měsíců ode dne, kdy se dožadující členský stát dozví, že může být pro dotyčnou osobu příslušný jiný členský stát.

4. Pokud žádost o přijetí žadatele nebo jiné osoby uvedené v čl. 18 odst. 1 písm. d) zpět není předložena ve lhůtě stanovené v odstavcích 2 a 3, je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu ten příslušný členský stát, ve kterém byla žádost následně předložena nebo na jehož území osoba bez povolení k pobytu pobývá.

ê 343/2003/ES (přizpůsobený)

ð nový

5 a) Žžádost o přijetí žadatele √ nebo jiné osoby uvedené v čl. 18 odst. 1 písm. d) Õ zpět ð se předkládá ve formě standardního formuláře, a to včetně přímých nebo nepřímých důkazů a/nebo odpovídajících údajů z prohlášení této osoby, ï musí obsahovat informace umožňujícího √ orgánům Õ dožádanéhomu členskéhomu státu ověřit svou √ , zda je Õ příslušnýost.

3. Pravidla týkající se důkazů a jejich výkladu a vyhotovování a postupů předávání žádostí budou přijata postupem podle čl. 2740 odst. 2.

Článek 24

√ Odpověď na žádost o přijetí zpět Õ

(b)1. √ Dožádaný Õ Ččlenský stát, který byl vyzván, aby žadatele přijal zpět, je povinen provedeést nezbytná ověření a √ rozhodne o Õ odpovědět na jemu adresovanou žádosti √ přijmout dotyčnou osobu zpět Õ co nejrychleji a v každém případě nejpozději jeden měsíc po podání √ ode dne, kdy byla žádost doručena Õ. Pokud se žádost opírá o údaje získané ze systému Eurodac, zkracuje se tato lhůta na dva týdny;.

(c)2. pokud dožádaný členský stát nesdělí své rozhodnutí do √ V případě nečinnosti členského státu po dobu Õ jednoho měsíce nebo dvou týdnů uvedených v odstavci 1 písmenu b), má se za to, √ se má za to, že žádost přijímá, Õ ð a v důsledku toho mu vzniká povinnost ï že souhlasí s přijmoutíjetím žadatele o azyl √ dotyčnou osobu Õ zpět ð , včetně povinnosti přijmout řádná opatření pro její příjezd ï.

d) členský stát, který souhlasí s přijetím žadatele o azyl zpět, je povinen přijmout tuto osobu zpět na své území. Přemístění se provádí po konzultaci dotyčných členských států v souladu s vnitrostátním právem dožadujícího členského státu, jakmile je to z praktického hlediska možné, avšak nejpozději šest měsíců po přijetí žádosti o přijetí zpět jiným členským státem nebo po přijetí rozhodnutí o opravném prostředku nebo přezkumu, pokud má odkladný účinek;

e) dožadující členský stát uvědomí žadatele o azyl o rozhodnutí o přijetí zpět příslušným členským státem. Rozhodnutí musí obsahovat odůvodnění. Obsahuje podrobnosti o lhůtě pro provedení přemístění a v případě potřeby informace o místě a dni, kde a kdy by se měl žadatel ohlásit, jestliže cestuje do příslušného členského státu sám. Proti tomuto rozhodnutí je možné podat opravný prostředek nebo je možné provést jeho přezkum. Opravný prostředek nebo přezkum týkající se tohoto rozhodnutí nemá odkladný účinek na provedení přemístění, pokud tak nerozhodnou soudy nebo příslušné orgány v jednotlivých případech, umožňují-li to vnitrostátní právní předpisy.

V případě potřeby vystaví dožadující členský stát žadateli o azyl propustku, jejíž vzor bude přijat postupem podle čl. 27 odst. 2.

Příslušný členský stát uvědomí náležitě v případě potřeby dožadující členský stát o bezpečném příjezdu žadatele o azyl nebo o skutečnosti, že se ve stanovené lhůtě nedostavil.

2. Pokud k přemístění nedojde během šestiměsíční lhůty, je příslušný členský stát, ve kterém byla žádost o azyl podána. Tato lhůta může být prodloužena nejdéle na jeden rok, pokud přemístění nebo posouzení žádosti nemohly být uskutečněny z důvodu uvěznění žadatele o azyl, nebo až na osmnáct měsíců, pokud je žadatel o azyl na útěku.

3. Pravidla týkající se důkazů a jejich výkladu a vyhotovování a postupů předávání žádostí budou přijata postupem podle čl. 27 odst. 2.

4. Doplňková pravidla o provádění přemístění mohou být přijata postupem podle čl. 27 odst. 2.

√ Oddíl IV. Procesní záruky Õ

Článek 1925

√ Oznámení rozhodnutí o přemístění Õ

1. Pokud dožádaný členský stát souhlasí s převzetím √ nebo přijetím Õžadatele √ nebo jiné osoby uvedené v čl. 18 odst. 1 písm. d) zpět Õ, uvědomí √ dožadující Õ členský stát, ve kterém byla podána žádost o azyl, žadatele √ dotyčnou osobu Õ o svém rozhodnutí neposuzovat jeho žádost a o povinnosti √o rozhodnutí Õ přemístit √ ji Õ žadatele do příslušného členského státu √ a případně o rozhodnutí neposuzovat její žádost o mezinárodní ochranu Õ. ð Toto oznámení je v písemné formě v jazyce, o němž lze oprávněně předpokládat, že mu žadatel rozumí, a to nejpozději do patnácti pracovních dnů ode dne přijetí odpovědi od dožadovaného členského státu ï.

2. Rozhodnutí podle odstavce 1 musí obsahovat odůvodnění ð , včetně popisu hlavních fází řízení, které vedlo k rozhodnutí. Musí obsahovat informace o dostupných právních opravných prostředcích, lhůtách platných při jejich využití a informace o osobách nebo subjektech, které mohou dané osobě poskytnout konkrétní právní pomoc a/nebo ji zastupovat ï. Obsahuje podrobnosti o lhůtě pro provedení přemístění a v případě potřeby informace o místě a dni, kde a kdy by se měla žadatel Ö dotyčná osoba Õ ohlásit, jestliže cestuje do příslušného členského státu samaám. ð Lhůty pro přemístění jsou stanoveny tak, aby osoba měla k dispozici přiměřenou dobu k využití opravného prostředku podle článku 26. ï Proti tomuto rozhodnutí je možné podat opravný prostředek nebo je možné provést jeho přezkum. Opravný prostředek nebo přezkum týkající se tohoto rozhodnutí nemá odkladný účinek na provedení přemístění, pokud tak nerozhodnou soudy nebo příslušné orgány v jednotlivých případech, umožňují-li to vnitrostátní právní předpisy.

ò nový

Článek 26

Opravné prostředky

1. Žadatel nebo jiná osoba podle čl. 18 odst. 1 písm. d) má právo na podání soudního opravného prostředku před soudem nebo tribunálem z věcných i právních důvodů ve formě odvolání proti rozhodnutí o přemístění podle článku 25 nebo jeho přezkumu.

2. Členské státy poskytnou přiměřenou dobu, během které může dotyčná osoba uplatnit své právo na podání soudního opravného prostředku podle odstavce 1.

3. V případě podání odvolání nebo žádosti o přezkum, pokud jde o přemístění podle článku 25, rozhodne orgán uvedený v odstavci 1 tohoto článku z moci úřední co nejdříve, ale v každém případě nejpozději do sedmi pracovních dnů od podání odvolání nebo žádosti o přezkum, zda dotyčná osoba může či nemůže zůstat na území dotyčného členského státu, než bude znám výsledek jeho odvolání nebo žádosti o přezkum.

4. Do vydání rozhodnutí podle odstavce 3 se přemístění neuskuteční. Rozhodnutí, že dotyčná osoba nesmí zůstat na území daného členského státu do rozhodnutí o jejím odvolání nebo přezkumu, musí být odůvodněno.

5. Členské státy zajistí, aby dotyčná osoba měla přístup k právní pomoci a/nebo zastoupení a případně i k jazykové pomoci.

6. Členské státy zajistí bezplatné poskytnutí právní pomoci a/nebo zastoupení, pokud si dotyčná osoba nemůže dovolit uhradit náklady s ním spojené.

Postupy, kterými se řídí přístup k právní pomoci a/nebo právnímu zastoupení v těchto případech stanoví vnitrostátní právo.

Oddíl V. Zadržení za účelem přemístění

Článek 27

Zadržení

1. Členské státy nezadržují osobu pouze z toho důvodu, že se jedná o žadatele o mezinárodní ochranu podle směrnice 2005/85/ES.

2. Aniž je dotčen čl. 8 odst. 2 směrnice […/…/ES] [, kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl], pokud je to nezbytné na základě posouzení každého jednotlivého případu a nelze účinně použít jiná mírnější donucovací opatření, mohou členské státy zadržet žadatele o azyl nebo jinou osobu podle čl. 18 odst. 1 písm. d), o nichž bylo vydáno rozhodnutí o přemístění do příslušného členského státu, na určitém místě, pouze pokud existuje značné nebezpečí, že se bude skrývat.

3. Při posuzování, zda je možné uplatnit mírnější donucovací opatření pro účely odstavce 2, zváží členské státy jiné možnosti než zadržení, např. pravidelné hlášení orgánům, složení finanční záruky, povinnost pobývat na určitém místě nebo jiná opatření, jejichž cílem je předcházet nebezpečí skrývání se.

4. Zadržení podle odstavce 2 lze pouze použít od chvíle, kdy byla dotyčná osoba informována o rozhodnutí o svém přemístění do příslušného členského státu podle článku 25, až do jejího přemístění do příslušného členského státu.

5. Zadržení podle odstavce 2 lze přikázat pouze na nejkratší možnou dobu. Zadržení netrvá déle než po přiměřenou dobu, která je nezbytná pro správní řízení nutná pro přemístění.

6. Zadržení podle odstavce 2 přikazují soudní orgány. V naléhavých případech mohou zadržení přikázat správní orgány, přičemž v takovém případě musí soudní orgány toto nařízení potvrdit do 72 hodin od zadržení. Shledá-li soudní orgán, že je zadržení protiprávní, je dotyčná osoba neprodleně propuštěna.

7. Zadržení podle odstavce 2 se přikazuje písemně, s odůvodněním po skutkové i právní stránce, zejména s uvedením důvodů, na základě kterých se má za to, že existuje značné riziko, že se dotyčná osoba bude skrývat, jakožto i s uvedením doby trvání zadržení.

Zadržené osoby jsou neprodleně informovány o důvodech zadržení, předpokládané době jeho trvání a postupech, jakými mohou podle vnitrostátního práva příkaz o zadržení napadnout, a to v jazyce, o němž lze důvodně předpokládat, že mu rozumějí.

8. Ve všech případech se přezkoumává důvody pro trvání zadržení osoby podle odstavce 2 v přiměřených časových odstupech soudní orgán, a to buď na žádost dotyčné osoby nebo z úřední povinnosti. Zadržení nesmí být neoprávněně prodlužováno.

9. Členské státy zajistí, aby v případech zadržení podle odstavce 2 měla dotyčná osoba přístup k právní pomoci a/nebo zastoupení. Tato právní pomoc či zastoupení musí být bezplatné v případě, že si dotyčná osoba nemůže dovolit uhradit náklady s nimi spojené.

Vnitrostátní právo stanoví postupy, kterými se řídí přístup k právní pomoci a/nebo právnímu zastoupení v těchto případech.

10. Nezletilé osoby nesmějí být zadrženy, ledaže je zadržení v jejich nejlepším zájmu podle článku 7 tohoto nařízení a v souladu s výsledkem individuálního posouzení jejich situace v souladu s čl. 11 odst. 5 směrnice […/…/ES] [, kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl].

11. Nezletilé osoby bez doprovodu nesmějí být zadrženy za žádných okolností.

12. Členské státy zajistí, aby žadatelé o azyl zadržení podle tohoto článku měli podmínky přijetí pro zadržené žadatele na stejné úrovni, jako stanoví články 10 a 11 směrnice […/…/ES] [, kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl].

ê 343/2003/ES (přizpůsobený)

ð nový

√ Oddíl VI: Přemístění Õ

Článek 1928

√ Další podmínky a lhůty Õ

13. Přemístění žadatele √ nebo jiné osoby uvedené v čl. 18 odst. 1 písm. d) Õ z √ dožadujícího Õ členského státu, ve kterém byla podána žádost o azyl, do příslušného členského státu se provádí po konzultaci dotyčných členských států v souladu s vnitrostátním právem √ dožadujícího Õ prvního členského státu, jakmile je to z praktického hlediska možné, avšak nejpozději šest měsíců po přijetí žádosti o převzetí √ jiným členským státem o převzetí dotyčné osoby nebo o její přijetí zpět Õ nebo od vydání ð konečného ï rozhodnutí o opravném prostředku nebo přezkumu, pokud má ð podle čl. 26 odst. 3 ï odkladný účinek.

V případě potřeby vystaví dožadující členský stát žadateli o azyl propustku, jejíž vzor bude přijat postupem podle čl. 4027 odst. 2.

Příslušný členský stát uvědomí náležitě v případě potřeby dožadující členský stát o bezpečném příjezdu žadatele o azyl √ dotyčné osoby Õ nebo o skutečnosti, že se ve stanovené lhůtě nedostavila.

24. Pokud k přemístění nedojde během šestiměsíční lhůty, ð příslušnému členskému zanikne jeho povinnost převzít nebo přijmout zpět dotyčnou osobu a příslušným státem se stává dožadující členský stát ï je příslušný členský stát, ve kterém byla žádost o azyl podána. Tato lhůta může být prodloužena nejvýše na jeden rok, pokud přemístění nemohlo být uskutečněno z důvodu uvěznění žadatele o azyl √ dotyčné osoby Õ, nebo až na 18 měsíců, pokud je žadatel o azyl √ dotyčná osoba Õ na útěku.

ò nový

3. Pokud je osoba přemístěna chybně, nebo pokud je rozhodnutí o přemístění v rámci odvolacího řízení zrušeno potom, co se přemístění uskutečnilo, přijme členský stát, který přemístění provedl, tuto osobu bezodkladně zpět.

ê 1103/2008/ES, bod 3 podbod 2 první pododstavec, bod 3 bodbod 3 první pododstavec přílohy

45. Komise může přijmout doplňková pravidla o provádění přemístění. Opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení jeho doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 27 40 odst. 3.

ò nový

Článek 29

Náklady spojené s přemístěním

1. Nutné náklady spojené s přemístěním žadatele nebo jiné osoby uvedené v čl. 18 odst. 1 písm. d) do příslušného členského státu hradí přemisťující členský stát.

2. Pokud musí být dotyčná osoba vrácena do členského státu v důsledku chybného přemístění nebo rozhodnutí o přemístění, které bylo v rámci odvolacího řízení zrušeno potom, co se přemístění uskutečnilo, nese náklady spojené s přemístěním dotyčné osoby zpět na své území členský stát, který původně přemístění provedl.

3. Od osob, které mají být přemístěny podle tohoto nařízení, nelze náhradu nákladů na přemístění požadovat.

4. Postupem podle čl. 40 odst. 2 lze přijmout doplňující ustanovení týkající se povinnosti přemisťujícího členského státu, pokud jde o náklady spojené s přemístěním.

Článek 30

Výměna důležitých informací před přemístěním

1. V každém případě přemístění informuje přemisťující členský stát přijímající stát, zda je osoba schopna přemístění. Přemisťují se pouze osoby toho schopné.

2. Členský stát, který přemístění provádí, sdělí příslušnému členskému státu takové osobní údaje o žadateli, které jsou vhodné, důležité a přiměřené, a to pouze za účelem, aby příslušné azylové orgány v příslušném členském státě mohly poskytnout žadateli vhodnou pomoc, včetně potřebné lékařské péče, a zajistit návaznost, pokud jde o ochranu a práva, na které mají nárok podle tohoto nařízení a směrnice […/…/ES] [, kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl]. Tyto informace jsou sděleny co nejdříve, a to nejpozději sedm pracovních dnů před přemístěním, ledaže by se o nich členský stát dozvěděl později.

3. Členské státy si vyměňují zejména tyto informace:

a) kontaktní údaje o případných rodinných příslušnících nebo jiných příbuzných v přijímajícím členském státě;

b) v případě nezletilých osob informace o úrovni jejich vzdělání;

c) informace o věku žadatele;

d) jakékoli další informace, které přemisťující členský stát považuje za důležité pro ochranu práv a zvláštních potřeb dotyčného žadatele.

4. Přemisťující členský stát předává informace o jakýchkoli zvláštních potřebách žadatele, který má být přemístěn, pouze za účelem poskytnutí péče nebo léčby, zejména pokud jde o zdravotně postižené osoby, staré osoby, těhotné ženy, nezletilé osoby a osoby, které byly vystaveny mučení, prožily znásilnění nebo veškeré jiné vážné formy psychologického, fyzického a sexuálního násilí. Mezi tyto informace mohou v konkrétních případech patřit i informace o fyzickém a duševním zdraví žadatele, který má být přemístěn. Příslušný členský stát zajistí, aby tyto zvláštní potřeby byly dostatečně uspokojeny, zejména včetně veškeré případně potřebné lékařské péče.

5. Informace uvedené v odstavci 4 přemisťující členský stát sdělí příslušnému členskému státu s výslovným souhlasem žadatele a/nebo jeho zástupce, nebo pokud je to nutné pro ochranu životně důležitých zájmů jednotlivce nebo jiné osoby, pokud tato není fyzicky nebo z právního hlediska způsobilá dát svůj souhlas. Po přemístění přemisťující členský stát tyto informace neprodleně vymaže.

6. Zpracovávání údajů o osobním zdravotním stavu provádí pouze odborný zdravotnický pracovník, který je podle vnitrostátních právních předpisů nebo pravidel, jež stanoví příslušné vnitrostátní orgány, vázán povinností zachovávat profesní tajemství, nebo jiná osoba rovněž podléhající obdobné povinnosti mlčenlivosti. Odborný zdravotnický personál a osoby, které tyto informace přijímají a zpracovávají, absolvují vhodnou lékařskou přípravu i školení týkající se správného zpracovávání citlivých osobních údajů týkajících se zdraví.

7. Výměna informací podle tohoto článku se uskutečňuje mezi orgány, které jsou oznámeny Komisi podle článku 33 prostřednictvím elektronické komunikační sítě „DubliNet“ zřízené podle článku 18 nařízení (ES) č. 1560/2003. Orgány oznámené podle článku 33 tohoto nařízení také uvedou osoby z řad odborného zdravotnického personálu, které jsou oprávněny zpracovávat informace podle odstavce 4. Vyměňované informace smějí být použity pouze pro účely stanovené v odstavcích 2 a 4 tohoto článku.

8. Za účelem usnadnění výměny informací mezi členskými státy se postupem podle čl. 40 odst. 2 přijímá standardní formulář pro sdělování údajů potřebných podle tohoto článku.

9. Na výměnu informací podle tohoto článku se použijí pravidla stanovená v čl. 32 odst. 8 až 12.

Oddíl VII: Dočasné pozastavení přemisťování

Článek 31

1. Pokud se členský stát nachází v obzvláště naléhavé situaci, která mimořádně zatěžuje jeho přijímací kapacity, azylový systém nebo infrastrukturu, a pokud by přemístění žadatelů o mezinárodní ochranu podle tohoto nařízení do tohoto členského státu mohlo toto zatížení ještě zintenzívnit, může tento členský stát požádat, aby bylo přemísťování pozastaveno.

Žádost je adresována Komisi. V žádosti jsou sděleny důvody, které vedly k jejímu podání a uvede se především:

a) podrobný popis obzvláště naléhavé situace, která způsobuje mimořádně zatěžuje přijímací kapacity, azylový systém nebo infrastrukturu dožadujícího členského státu, včetně příslušných statistických údajů a podpůrných důkazů;

b) odůvodněná krátkodobá prognóza týkající se pravděpodobného vývoje této situace;

c) odůvodněné vysvětlení, jak by přemístění dalších žadatelů o mezinárodní ochranu podle tohoto nařízení mohlo zhoršit zatížení přijímacích kapacit, azylového systému nebo infrastruktury dožadujícího členského státu, včetně příslušných statistických údajů a podpůrných důkazů.

2. Pokud se Komise domnívá, že okolnosti v některém členské státě mohou vést k tomu, že ochrana žadatelů o mezinárodní ochranu není v souladu s právními předpisy Společenství, zejména se směrnicí […/…/ES], kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl, a se směrnicí 2005/85/ES, může postupem podle odstavce 4 rozhodnout o pozastavení přemisťování žadatelů podle tohoto nařízení do dotyčného členského státu.

3. Pokud se členský stát domnívá, že okolnosti v jiném členské státě mohou vést k tomu, že ochrana žadatelů o mezinárodní ochranu nebude v souladu s právními předpisy Společenství, zejména se směrnicí […/…/ES] , kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl, a se směrnicí 2005/85/ES, může požádat, aby bylo přemisťování žadatelů podle tohoto nařízení do tohoto členského státu pozastaveno.

Žádost je adresována Komisi. Uvede se v ní zdůvodnění, zejména podrobné informace týkající se situace v dotyčném členském státě s odkazem na možný nesoulad s právními předpisy Společenství, především se směrnicí […/…/ES], kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl, a se směrnicí 2005/85/ES.

4. Komise může po doručení žádosti podle odstavce 1 nebo 3 nebo ze své vlastní iniciativy podle odstavce 2 rozhodnout o pozastavení veškerého přemisťování žadatelů podle tohoto nařízení do dotyčného členského státu. Takové rozhodnutí učiní co nejdříve, a to nejpozději jeden měsíc od doručení žádosti. Rozhodnutí o pozastavení přemisťování obsahuje důvody, ze kterých vychází, a to zejména:

a) prověření veškerých důležitých okolností v daném členském státě, vzhledem k nimž má být přemisťování pozastaveno;

b) prověření možného dopadu pozastavení přemisťování na ostatní členské státy;

c) navrhovaný termín, odkdy má pozastavení přemisťování nabýt platnosti;

d) veškeré zvláštní podmínky související s tímto pozastavením.

5. Komise uvědomí Radu a členské státy o rozhodnutí pozastavit veškeré přemisťování žadatelů podle tohoto nařízení do dotyčného členského státu. Kterýkoli členský stát může postoupit toto rozhodnutí Komise do jednoho měsíce od jeho doručení Radě. Do jednoho měsíce ode dne postoupení může Rada kvalifikovanou většinou přijmout odlišné rozhodnutí.

6. V návaznosti na rozhodnutí Komise o pozastavení přemisťování do členského státu jsou ostatní členské státy, ve kterých se žadatelé, jejichž přemístění je pozastaveno, nacházejí, příslušné k posouzení žádostí o mezinárodní ochranu těchto osob.

Rozhodnutí o pozastavení přemisťování do členského státu náležitě zohledňuje potřebu zajistit ochranu nezletilých osob a celistvost rodiny.

7. Rozhodnutí o pozastavení přemisťování do členského státu podle odstavce 1 je důvodem k poskytnutí pomoci pro mimořádná opatření stanovená v článku 5 rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 573/2007/ES[35], pokud členský stát předložil žádost o pomoc.

8. Přemisťování lze pozastavit maximálně na dobu šesti měsíců. Pokud důvody k opatřením stále trvají i po uplynutí šesti měsíců, Komise může na žádost členského státu uvedeného v odstavci 1 nebo ze svého vlastního podnětu rozhodnout o prodloužení jejich platnosti na dalších šest měsíců. Použije se odstavec 5.

9. Žádné ustanovení tohoto článku nelze vykládat tak, že by umožňovalo členským státům odchýlit se od jejich obecné povinnosti přijmout veškerá přiměřená opatření, ať již obecná, nebo konkrétní, k plnění svých povinností vyplývajících z právních předpisů Společenství, zejména tohoto nařízení, směrnice […/…/ES], kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl, a směrnice 2005/85/ES.

ê 343/2003/ES (přizpůsobený)

ð nový

KAPITOLA VIVII

SPRÁVNÍ SPOLUPRÁCE

Článek 2132

√ Sdílení informací Õ

1. Každý členský stát sdělí kterémukoli členskému státu, který o to požádá, osobní údaje žadatele o azyl, které jsou náležité, významné a přiměřené pro

a) určení členského státu příslušného k posouzení žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï;

b) posouzení žádosti o ð mezinárodní ochranu ï azyl;

c) splnění všech povinností vyplývajících z tohoto nařízení.

2. Informace ve smyslu odstavce 1 mohou zahrnovat pouze:

a) osobní údaje žadatele o azyl a případně jeho rodinných příslušníků (příjmení a jméno, případně dřívější příjmení, přezdívky nebo převzatá jména, současnou a předchozí státní příslušnost, datum a místo narození);

b) průkazy totožnosti a cestovní doklady (číslo, platnost, datum vydání, vydávající orgán, místo vydání atd.);

c) jiné informace, které jsou potřebné pro zjištění totožnosti žadatele, včetně otisků prstů zpracovaných v souladu s nařízením (ES) č. 2725/2000 [.../...]√[o zřízení systému „EURODAC“ pro porovnávání otisků prstů za účelem účinného uplatňování dublinského nařízení] Õ;

c) místa pobytu a trasy cesty;

d) povolení k pobytu nebo víza vydaná členským státem;

f) místo podání žádosti;

g) datum podání předchozí žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï, datum podání současné žádosti o azyl, stav řízení a případné přijaté rozhodnutí.

3. Pokud je to nezbytné pro posouzení žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï, může také příslušný členský stát požádat jiný členský stát, aby mu sdělil důvody, které žadatel o azyl pro svou žádost uvedl, a případně důvody pro přijatá rozhodnutí týkající se žadatele. Členský stát může odmítnout odpovědět na takovou žádost, jestliže sdělení takových informací může ohrozit důležité zájmy tohoto členského státu nebo ochranu svobod a základních práv dotčené osoby či jiných osob. V každém případě musí se sdělením těchto požadovaných informací písemně souhlasit žadatel o azyl ð mezinárodní ochranu, kterou mu poskytnul příslušný členský stát ï. √ V tomto případě musí žadatel vědět, s jakými informacemi souhlasí. Õ

4. Každá žádost o informace musí ð být zasílána pouze v souvislosti s konkrétní žádostí o mezinárodní ochranu. Musí ï být zdůvodněna, a pokud je jejím účelem ověřit, zda existuje kritérium, které může založit příslušnost dožádaného členského státu, musí v ní být uvedeno, o jaké důkazy o způsobech a prostředcích, pomocí nichž žadatel o azyl vstoupil na území členských států, včetně významných informací ze spolehlivých zdrojů, nebo o kterou konkrétní a ověřitelnou část prohlášení žadatele se opírá. Má se za to, že významné informace ze spolehlivých zdrojů nejsou samy o sobě dostatečné pro určení příslušnosti a pravomoci členského státu podle tohoto nařízení, ale mohou přispět k hodnocení jiných indicií týkajících se jednotlivých žadatelů o azyl.

5. Dožádaný členský stát je povinen odpovědět do šesti ð čtyř ï týdnů. ð Každé prodlení s odpovědí musí být řádně zdůvodněno. Pokud průzkum dožádaného členského státu, který nedodržel maximální lhůtu, přinese informaci, která prokáže jeho příslušnost, tento členský stát se nemůže dovolávat uplynutí lhůty podle článků 21 a 23, pokud jde o důvod jeho odmítnutí vyhovět žádosti o převzetí nebo přijetí zpět. ï

6. Výměna informací se provádí na žádost členského státu a může proběhnout pouze mezi orgány, jejichž určení členskými státy bylo sděleno Komisi ð podle čl. 33 odst. 1 ï , která o tom uvědomí ostatní členské státy.

7. Vyměněné informace smějí být použity pouze pro účely stanovené v odstavci 1. V každém členském státě smí být taková informace sdělena v závislosti na svém druhu a pravomocích přijímajícího orgánu pouze orgánům a soudům, které jsou pověřeny:

a) určením členského státu příslušného k posouzení žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï;

b) posouzením žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï;

c) splněním všech povinností vyplývajících z tohoto nařízení.

8. Členský stát, který informace předává, zajistí jejich přesnost a aktuálnost. Pokud se ukáže, že tento členský stát předal informace, které jsou nepřesné nebo které neměly být předány, jsou o tom přijímající členské státy neprodleně informovány. Jsou povinny tyto údaje opravit nebo je vymazat.

9. Žadatel o azyl má právo být na vlastní žádost informován o všech zpracovaných údajích o své osobě.

Pokud zjistí, že tyto informace byly zpracovány v rozporu s tímto nařízením nebo se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (8), zejména z toho důvodu, že jsou neúplné nebo nepřesné, je oprávněn požadovat jejich opravu, √ nebo Õ výmaz nebo zablokování.

Orgán, který údaje opravuje, √ nebo Õ vymazává nebo blokuje, o tom uvědomí členský stát, který informace poskytl nebo obdržel.

ò nový

Žadatel o azyl má právo podat žalobu nebo stížnost u příslušných orgánů nebo soudů členského státu, který mu odepřel právo na přístup nebo právo na opravu nebo vymazání údajů, které se jej týkají.

ê 343/2003/ES (přizpůsobený)

ð nový

10. V každém dotčeném členském státě je v individuálním spise dotčené osoby nebo v registru zápis o předání a přijetí vyměněných informací.

11. Vyměněné údaje jsou uchovávány nejdéle po dobu, která je nebytná pro účely, kvůli nimž byly vyměněny.

12. Pokud nejsou údaje zpracovány automaticky nebo nejsou obsaženy ve spisu či nemají být do něj zařazeny, měl by každý členský stát přijmout ð přijme ï vhodná opatření pro to, aby účinnými kontrolami zajistil dodržování tohoto článku.

Článek 2233

√ Příslušné orgány a zdroje Õ

1. √ Každý Õ Ččlenskýé státy ð neprodleně ï oznámí Komisi ð konkrétní ï orgány pověřené plněním povinností, které vyplývají z tohoto nařízení ð nebo z kterékoli jeho změny. ï, a Zzajistí, aby tyto orgány měly potřebné zdroje pro plnění svých úkolů, a zejména pro vypracování odpovědí na žádosti o informace, žádosti o převzetí a žádosti o přijetí žadatelů o azyl zpět v předepsaných lhůtách.

ò nový

2. Komise zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie souhrnný seznam orgánů uvedených v odstavci 1. Pokud dojde k jeho změně, Komise zveřejňuje jednou ročně aktualizovaný souhrnný seznam.

3. Orgánům uvedeným v odstavci 1 je poskytováno nezbytné proškolení, pokud jde o použití tohoto nařízení.

ê 343/2003/ES (přizpůsobený)

ð nový

24. Pravidla týkající se zřízení bezpečných prostředků elektronického přenosu mezi orgány uvedenými v odstavci 1 pro přenos žádostí ð , odpovědí a veškeré písemné korespondence ï a zajištění, že odesílatelé automaticky obdrží elektronický doklad o doručení, budou vypracována postupem podle čl. 4027. odst. 2.

Článek 2334

√ Správní ujednání Õ

1. Členské státy mohou mezi sebou přijmout dvoustranná správní ujednání ohledně praktických podrobností provádění tohoto nařízení, aby zjednodušily jeho uplatňování a zvýšily jeho účinnost. Tato ujednání se mohou týkat:

a) výměny styčných úředníků;

b) zjednodušení postupů a zkrácení lhůt pro přenos a posuzování žádostí o převzetí nebo přijetí žadatelů o azyl zpět.

2. Ujednání podle odstavce 1 jsou sdělována Komisi. Komise ð schválí ï ověří, zda ujednání podle odst. 1 písm. b), √ jakmile ověří, že Õ nejsou v rozporu s tímto nařízením.

ê 1560/2003 (přizpůsobený)

ð nový

√ KAPITOLA VIII Õ

Dohodování

Článek 14 35

√ Dohodování Õ

1. V případě, že se členské státy nejsou schopny dohodnout ohledně nezbytnosti provedení přemístění nebo slučování příbuzných na základě článku 15 nařízení (ES) č. 343/2003 nebo ohledně členského státu, ve kterém mají být dotčené osoby sloučeny ð na jakékoli záležitosti související s použitím tohoto nařízení ï, mohou použít dohodovací řízení stanovené v odstavci 2 tohoto článku.

2. Dohodovací řízení se zahájí na žádost jednoho z členských států ve sporu podanou předsedovi výboru zřízeného článkem 2740 nařízení (ES) č. 343/2003. Udělením svého souhlasu s využitím dohodovacího řízení se členské státy zavazují dodržet v nejvyšší možné míře navržené řešení.

Předseda výboru jmenuje tři členy výboru zastupující tři členské státy, které s danou záležitostí nejsou spojeny. Tito zástupci obdrží písemné nebo ústní vyjádření stran a po rozpravě navrhnou do jednoho měsíce řešení, případně po hlasování.

Rozpravu řídí předseda výboru nebo jeho zástupce. Mohou vyjádřit svůj názor, nesmí ale hlasovat.

Ať už strany navržené řešení přijmou nebo odmítnou, je konečné a neodvolatelné.

ê 343/2003/ES

KAPITOLA VIIIIX

PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

ò nový

Článek 36

Sankce

Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily, že jakékoli zneužití údajů zpracovávaných podle tohoto nařízení podléhá sankcím podle vnitrostátního práva, včetně správních a/nebo trestních sankcí, jež jsou účinné, přiměřené a odrazující.

ê 343/2003/ES (přizpůsobený)

Článek 2437

√ Přechodná opatření Õ

1. Toto nařízení nahrazuje Úmluvu o určení státu příslušného k posuzování žádosti o azyl podané v některém z členských států Evropských společenství, podepsanou v Dublinu dne 15. června 1990 (Dublinská úmluva).

2. Avšak za účelem zajištění návaznosti ujednání pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl, pPokud byla žádost o azyl podána po dni uvedeném v čl. 2944 odst. 2, berou se v úvahu události, které mohou mít za následek stanovení příslušnosti členského státu podle tohoto nařízení, i když uvedenému dni předcházejí, s výjimkou událostí uvedených v čl. 1410 odst. 2.

3. Pokud se v nařízení (ES) č. 2725/2000 odkazuje na Dublinskou úmluvu, pokládá se tento odkaz za odkaz na toto nařízení.

Článek 2538

√ Výpočet lhůt Õ

1. Lhůty stanovené tímto nařízením se počítají takto:

a) pokud se má lhůta vyjádřená ve dnech, týdnech či měsících počítat od okamžiku, v němž došlo k události nebo kdy proběhlo jednání, den, kdy došlo k události nebo kdy proběhlo jednání, se do dané lhůty nezapočítává;

b) lhůta vyjádřená v týdnech či měsících končí uplynutím dne v posledním týdnu či měsíci, který je týmž dnem v týdnu nebo připadá na stejné datum jako den, ve kterém došlo k události nebo ve kterém proběhlo jednání, od nichž se lhůta počítá. Jestliže ve lhůtě vyjádřené v měsících není v posledním měsíci den, ve kterém by lhůta měla uplynout, končí lhůta uplynutím posledního dne daného měsíce;

c) lhůty zahrnují soboty, neděle a státem uznané svátky v každém dotčeném členském státě.

2. Žádosti a odpovědi se zasílají jakýmkoliv způsobem, při němž je vydán doklad o přijetí.

Článek 2639

√ Územní působnost Õ

Pokud jde o Francouzskou republiku, vztahuje se toto nařízení pouze na její evropské území.

Článek 2740

√ Výbor Õ

1. Komisi je nápomocen výbor.

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES.

Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce.

ê 1103/2008/ES, bod 3 podbod 4 první pododstavec přílohy

3. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5a odst. 1 až 4 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

ê 343/2003/ES (přizpůsobený)

Článek 2841

√ Sledování a hodnocení Õ

Nejpozději tři roky ode dne uvedeného v čl. 4429 odst. 1 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování tohoto nařízení a případně navrhne nezbytné změny. Členské státy předají Komisi všechny informace, které jsou vhodné pro přípravu této zprávy, nejpozději šest měsíců před uplynutím této lhůty.

Po předložení této zprávy předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování tohoto nařízení zároveň se zprávami o provádění systému Eurodac ve smyslu článku. 4 odst. 5 28 nařízení (ES) č. 2725/2000 [.../...] √ [o zřízení systému „EURODAC“ pro porovnávání otisků prstů za účelem účinného uplatňování dublinského nařízení] Õ.

ò nový

Článek 42

Statistické údaje

Podle čl. 4 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 862/2007[36] členské státy předkládají Komisi (Eurostatu) statistiky o uplatňování tohoto nařízení a nařízení č. 1560/2003.

⎢

Článek 43Zrušení

Nařízení (ES) č. 343/2003 se zrušuje.

Ustanovení čl. 11 odst. 1 a článků 13, 14 a 17 nařízení Komise (ES) č. 1560/2003 se zrušují.

Odkazy na zrušené nařízení nebo články se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze II.

ê 343/2003/ES (přizpůsobený) (přizpůsobený)

ð nový

Článek 2944

√ Platnost a použitelnost Õ

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie .

Použije se pro žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï podané v období od prvního dne šestého měsíce po vstupu tohoto nařízení v platnost a od tohoto dne se bude používat pro všechny žádosti o převzetí nebo přijetí žadatelů o azyl zpět bez ohledu na datum podání žádosti. Členský stát příslušný k posouzení žádosti o azyl ð mezinárodní ochranu ï, která byla podána před tímto dnem, se určí v souladu s kritérii, která jsou stanovena v Dublinské úmluvě Ö nařízení (ES) č. 343/2003 Õ.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech v souladu se Smlouvou o založení Evropského společenství.

V Bruselu dne [...]

Za Evropský parlament

předseda […]

Za Radu

předseda […]

⎡

PŘÍLOHA I

Zrušené nařízení (podle článku 43)

Nařízení Rady (ES) č. 343/2003

(Úř. věst. L 50, 25.2.2003)

Pouze ustanovení čl. 11 odst. 1 a článků 13, 14 a 17 nařízení Komise (ES) č. 1560/2003

(Úř. věst. L 222, 5.9.2003)

⎡

PŘÍLOHA II

Srovnávací Tabulka

Nařízení (ES) č. 343/2003 | Toto nařízení |

Článek 1 | Článek 1 |

Čl. 2 písm. a) | Čl. 2 písm. a) |

Čl. 2 písm. b) | vypuštěn |

Čl. 2 písm. c) | Čl. 2 písm. b) |

Čl. 2 písm. d) | Čl. 2 písm. c) |

Čl. 2 písm. e) | Čl. 2 písm. d) |

Čl. 2 písm. f) | Čl. 2 písm. e) |

Čl. 2 písm. g) | Čl. 2 písm. f) |

- | Čl. 2 písm. g) |

Čl. 2 písm. h) až k) | Čl. 2 písm. h) až k) |

- | Čl. 2 odst. l |

Čl. 3 odst. 1 | Čl. 3 odst. 1 |

Čl. 3 odst. 2 | Čl. 17 odst. 1 |

Čl. 3 odst. 3 | Čl. 3 odst. 3 |

Čl. 3 odst. 4 | Návětí čl. 4 odst. 1 |

- | Čl. 4 odst. 1 písm. a) až g) |

- | Čl. 4 odst. 2 a 3 |

Čl. 4 odst. 1 až 5 | Čl. 20 odst. 1 až 5 |

- | Čl. 20 odst. 5 třetí pododstavec |

- | Článek 5 |

- | Článek 6 |

Čl. 5 odst. 1 | Čl. 7 odst. 1 |

Čl. 5 odst. 2 | Čl. 7 odst. 2 |

- | Čl. 7 odst. 3 |

Článek 6 první pododstavec | Čl. 8 odst. 1 |

- | Čl. 8 odst. 3 |

Článek 6 druhý pododstavec | Čl. 8 odst. 4 |

Článek 7 | Článek 9 |

Článek 8 | Článek 10 |

Článek 9 | Článek 13 |

Článek 10 | Článek 14 |

Článek 11 | Článek 15 |

Článek 12 | Článek 16 |

Článek 13 | Čl. 3 odst. 2 |

Článek 14 | Článek 12 |

Čl. 15 odst. 1 | Čl. 17 odst. 2 první pododstavec |

Čl. 15 odst. 2 | Čl. 11 odst. 1 |

Čl. 15 odst. 3 | Čl. 8 odst. 2 |

Čl. 15 odst. 4 | Čl. 17 odst. 2 čtvrtý pododstavec |

Čl. 15 odst. 5 | Čl. 8 odst. 5 a čl. 11 odst. 2; |

Čl. 16 odst. 1 písm. a) | Čl. 18 odst. 1 písm. a) |

Čl. 16 odst. 1 písm. b) | Čl. 18 odst. 2 |

Čl. 16 odst. 1 písm. c) | Čl. 18 odst. 1 písm. b) |

Čl. 16 odst. 1 písm. d) | Čl. 18 odst. 1 písm. c) |

Čl. 16 odst. 1 písm. e) | Čl. 18 odst. 1 písm. d) |

Čl. 16 odst. 2 | Čl. 19 odst. 1 |

Čl. 16 odst. 3 | Čl. 19 odst. 2 první pododstavec |

- | Čl. 19 odst. 2 druhý pododstavec |

Čl. 16 odst. 4 | Čl. 19 odst. 3 |

Čl. 19 odst. 3 druhý pododstavec |

Článek 17 | Článek 21 |

Článek 18 | Článek 22 |

Čl. 19 odst. 1 | Čl. 25 odst. 1 |

Čl. 19 odst. 2 | Čl. 25 odst. 2 a čl. 26 odst. 1 |

- | Čl. 26 odst. 2 až 6 |

Čl. 19 odst. 3 | Čl. 28 odst. 1 |

Čl. 19 odst. 4 | Čl. 28 odst. 2 |

- | Čl. 28 odst. 3 |

Čl. 19 odst. 5 | Čl. 28 odst. 4 |

Návětí čl. 20 odst. 1 | Čl. 23 odst. 1 |

- | Čl. 23 odst. 2 |

- | Čl. 23 odst. 3 |

- | Čl. 23 odst. 4 |

Čl. 20 odst. 1 písm. a) | Čl. 23 odst. 5 první pododstavec |

Čl. 20 odst. 1 písm. b) | Čl. 24 odst. 1 |

Čl. 20 odst. 1 písm. c) | Čl. 24 odst. 2 |

Čl. 20 odst. 1 písm. d) | Čl. 28 odst. 1 první pododstavec |

Čl. 20 odst. 1 písm. e) | Čl. 25 odst. 1 a 2, čl. 26 odst. 1, čl. 28 odst. 1 druhý a třetí pododstavec; |

Čl. 20 odst. 2 | Čl. 28 odst. 2 |

Čl. 20 odst. 3 | Čl. 23 odst. 5 druhý pododstavec |

Čl. 20 odst. 4 | Čl. 28 odst. 4 |

- | Článek 27 |

- | Článek 29 |

- | Článek 30 |

- | Článek 31 |

Čl. 21 odst. 1 až 9 | Čl. 32 odst. 1 až 9 první až třetí pododstavec |

Čl. 32 odst. 9 čtvrtý pododstavec |

Čl. 21 odst. 10 až 12 | Čl. 32 odst. 10 až 12 |

Čl. 22 odst. 1 | Čl. 33 odst. 1 |

- | Čl. 33 odst. 2 |

- | Čl. 33 odst. 3 |

Čl. 22 odst. 2 | Čl. 33 odst. 4 |

Článek 23 | Článek 34 |

Čl. 24 odst. 1 | vypuštěn |

Čl. 24 odst. 2 | Článek 37 |

Čl. 24 odst. 3 | vypuštěn |

Čl. 25 odst. 1 | Článek 38 |

Čl. 25 odst. 2 | vypuštěn |

Článek 26 | Článek 39 |

Čl. 27 odst. 1 a 2 | Čl. 40 odst. 1 a 2 |

Čl. 27 odst. 3 | vypuštěn |

Článek 28 | Článek 41 |

Článek 29 | Článek 44 |

- | Článek 35 |

- | Článek 36 |

- | Článek 42 |

- | Článek 43 |

Nařízení (ES) č. 1560/2003 | Toto nařízení |

Čl. 11 odst. 1 | Čl. 11 odst. 1 |

Čl. 13 odst. 1 | Čl. 17 odst. 2 první pododstavec |

Čl. 13 odst. 2 | Čl. 17 odst. 2 druhý pododstavec |

Čl. 13 odst. 3 | Čl. 17 odst. 2 třetí pododstavec |

Čl. 13 odst. 4 | Čl. 17 odst. 2 první pododstavec |

Článek 14 | Článek 35 |

Čl. 17 odst. 1 | Čl. 9, 10 a 17 odst. 2 první pododstavec |

Čl. 17 odst. 2 | Čl. 32 odst. 3 |

[1] Úř. věst. L 50, 25.2.2003, s. 1.

[2] Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě o hodnocení dublinského systému, KOM(2007) 299 v konečném znění, SEK(2007) 742. Cílem dublinského systému je určit, který členský stát je příslušný k posuzování žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země na území některého z členských států EU. Jeho součástí je dublinské nařízení a nařízení Eurodac.

[3] Zelená kniha o budoucím společném evropském azylovém systému, KOM(2007) 301.

[4] Sdělení komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Plán politiky pro azyl – Integrovaný přístup k ochraně v celé EU ze dne 17. června 2008, KOM (2008) 360, KOM (2008) 360.

[5] Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení systému „EURODAC“ pro porovnávání otisků prstů za účelem účinného uplatňování nařízení (ES) č. […/…] [, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o poskytnutí mezinárodní ochrany podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států], KOM(2008) 825.

[6] Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl, KOM(2008) 815.

[7] Směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany, Úř. věst. L 304, 30.9.2004, s. 12.

[8] Směrnice Rady 2005/85/ES o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka, Úř. věst. L 326, 13.12.2005, s. 13.

[9] Úř. věst. L 254, 19.8.1997, s. 1. Úmluva vstoupila v platnost dnem 1. září 1997 pro dvanáct původních signatářů, dnem 1. října 1997 pro Rakousko a Švédsko a dnem 1. ledna 1998 pro Finsko.

[10] Úř. věst. L 316, 15.12.2000, s. 1.

[11] Úř. věst. L 31, 6.2.2003, s. 18.

[12] Úř. věst. L 222, 5.9.2003, s.3.

[13] Úř. věst. L 62, 5.3.2002, s. 1.

[14] Úř. věst. L 304, 14.11.2008, s. 80.

[15] P6_TA-PROV(2008)0385

[16] Dohoda mezi Evropským společenstvím a Dánským královstvím o kritériích a mechanismech pro určení státu příslušného pro posuzování žádosti o azyl podané v Dánsku nebo jiném členském státě Evropské unie a o systému „Eurodac“ pro porovnávání otisků prstů za účelem účinného uplatňování Dublinské úmluvy, Úř. věst. L 66, 8.3.2006, s. 38.

[17] Dohoda mezi Evropským společenstvím a Islandskou republikou a Norským královstvím o kritériích a mechanismech určení státu příslušného pro posuzování žádosti o azyl podané v některém z členských států nebo na Islandu nebo v Norsku, Úř. věst. L 93, 3.4.2001, s.40.

[18] Dohoda mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o kritériích a mechanismech určení státu příslušného pro posuzování žádosti o azyl podané v některém z členských států nebo ve Švýcarsku, Úř. věst. L 53, 27.2.2008, s. 5.

[19] Protokol mezi Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k dohodě mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o kritériích a mechanismech určení státu příslušného pro posuzování žádosti o azyl podané v některém z členských států nebo ve Švýcarsku (KOM (2006)754, dosud neuzavřen).

[20] Protokol mezi Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím k Dohodě mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o kritériích a mechanismech určení státu příslušného pro posuzování žádosti o azyl podané v některém z členských států nebo ve Švýcarsku (2006/0257 CNS, uzavřené dne 24.10.2008, dosud nezveřejněno v Úředním věstníku) a protokol k dohodě mezi Evropským společenstvím a Islandskou republikou a Norským královstvím o kritériích a mechanismech určení státu příslušného pro posuzování žádosti o azyl podané v některém z členských států nebo na Islandu nebo v Norsku (Úř. věst. L 57, 28.2.2006, s.16).

[21] Úř. věst. […], […], s. […].

[22] Úř. věst. […], […], s. […].

[23] Úř. věst. […], […], s. […].

[24] Úř. věst. L 50, 25.2.2003, s. 1.

[25] Úř. věst. L 304, 30.9.2004, s. 12.

[26] Úř. věst. L […], […], s. […].

[27] Úř. věst. L 222, 5.9.2003, s. 3.

[28] Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31.

[29] Úř. věst. L 316, 15.12.2000, s. 1.

[30] Úř. věst. L 218, 13.8.2008, s. 60.

[31] Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.

[32] Úř. věst. C 364, 18.12.2000, s. 1.

[33] Úř. věst. L 105, 13.4.2006, s. 1.

[34] Úř. věst. L 326, 13.12.2005, s. 13.

[35] Úř. věst. L 144, 6.6.2007, s. 1.

[36] Úř. věst. L 199, 31.7.2007, s. 23.