EUR-Lex Access to European Union law
This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 52008DC0130
Communication from the Commission to the European Parliament and the Council on reinforcing the Union's disaster response capacity
Sdělení komise Evropskému parlamentu a Radě o posílení schopnosti Unie reagovat na katastrofy
Sdělení komise Evropskému parlamentu a Radě o posílení schopnosti Unie reagovat na katastrofy
/* KOM/2008/0130 konečném znení */
[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ | V Bruselu dne 5.3.2008 KOM(2008) 130 v konečném znění SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ o posílení schopnosti Unie reagovat na katastrofy SDĚLENÍ KOMISEEVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ o posílení schopnosti Unie reagovat na katastrofy ÚVOD Cílem tohoto sdělení je předložit na základě již dosažených výsledků návrhy na posílení schopnosti EU reagovat na katastrofy. Tyto návrhy jsou prvním krokem na cestě ke komplexní a integrované reakci EU a jsou zaměřeny na posilování a vytváření synergií mezi existujícími nástroji a na zlepšení jejich koordinace. Pojem „katastrofa“ se v tomto sdělení používá v širokém slova smyslu a zahrnuje nejen přírodní nebo člověkem vyvolané katastrofy, ale také složité krizové situace související s konflikty, k nimž dochází uvnitř a/nebo mimo EU. Na žádost Rady a Parlamentu byla ke sdělení připojena zvláštní příloha o lesních požárech, která ukazuje, jak by bylo možné pomocí kombinace dalších opatření v oblasti prevence, připravenosti, reakce a obnovy reagovat na katastrofu, která by měla podobný rozsah jako katastrofa, která zasáhla Evropu během minulého léta. Komise bude společně s Radou, členskými státy a ostatními zúčastněnými stranami provádět první opatření navržená v tomto sdělení a bude pravidelně vyhodnocovat dosažený pokrok, aby mohla přijmout další opatření pro zajištění ucelenější reakce EU na katastrofy. JE NUTNÉ ZVÝšIT SCHOPNOST EU REAGOVAT NA KATASTROFY Hlavní výzvy – uvnitř a mimo EU. Velké katastrofy, ať už přírodní, vyvolané člověkem nebo vzniklé z obou důvodů zároveň, jako například tsunami v Indickém oceáně v roce 2004, válka v Libanonu v roce 2006, případy znečištění moří ve třetích zemích nebo záplavy a lesní požáry, které postihly Evropu v létě 2007, zvyšují tlak na zlepšení účinnosti stávající schopnosti EU reagovat na katastrofy. Kromě toho narůstá frekvence katastrof souvisejících se změnou klimatu. Tato skutečnost ovlivní i oblasti sousedící s EU. Velká očekávání . Evropští občané očekávají, že Unie bude chránit jejich životy a majetek uvnitř EU a zároveň bude v duchu evropské solidarity poskytovat účinnou pomoc jiným částem světa postiženým katastrofami. Nejrůznější organizace, od OSN po nevládní organizace a partnery EU ve třetích zemích, očekávají, že EU sehraje při odstraňování následků katastrof významnou úlohu. Evropský parlament a Evropská rada zasedající v prosinci 2007 vyzvaly Radu a Komisi, aby prostřednictvím mechanismu Společenství pro civilní ochranu a finančního nástroje pro civilní ochranu co nejlépe připravily reakci na velké katastrofy, k nimž by v budoucnosti mohlo dojít, a dále zlepšily spolupráci s členskými státy a mezi nimi. Evropský parlament a Evropská rada kromě toho podepsaly v prosinci 2007 Evropský konsensus o humanitární pomoci, komplexní rámec pro zlepšení poskytování humanitární pomoci na úrovni EU. Evropský parlament ve svém usnesení ke konsensu EU o humanitární pomoci požádal, aby se EU pevně zavázala poskytovat potřebnou humanitární pomoc a aby zajistila dostatečnou předvídatelnost a flexibilitu financování prostřednictvím vhodných ročních rozpočtových závazků. Výzvy uvnitř a mimo EU jsou často podobné . Katastrofy, k nimž v současné době dochází, mají často přeshraniční povahu a vyžadují multilaterální a koordinovanou reakci. Souběžně s tím se stírají hranice mezi vnitřními a vnějšími katastrofami: tsunami v Indickém oceánu zasáhlo evropské turisty stejně jako místní obyvatele, záplavy a požáry postihují členské státy EU i sousední země, epidemie se mohou šířit z jednoho kontinentu na druhý, je nutné evakuovat evropské občany z krizových oblastí atd. Často se stává, že Společenství a členské státy reagují na určitou potřebu uvnitř EU a za hranicemi EU týmiž nástroji, zejména nástroji civilní ochrany, buď ve formě jednorázové reakce na katastrofu nebo jako doplněk humanitární pomoci. Při jakékoli reakci EU na konkrétní katastrofu se musí využít takové dostupné nástroje, které jsou v daném případě nejvhodnější. Je třeba přihlížet rovněž k takovým hlediskům, jakými jsou rychlost, efektivnost a účelné vynakládání finančních prostředků. Řešení celkové problematiky předcházení katastrofám, snižování jejich následků a reakce na ně . Vzhledem ke složitosti, rozsahu a rozměrům výzev je nutné, aby EU přijala ucelený přístup, který bude zahrnovat vyhodnocování rizik, předvídání a prevenci katastrof, připravenost na katastrofy a snižování jejich následků (před katastrofou i po ní) a který bude prostřednictvím týmové práce využívat různé politiky, nástroje a útvary Společenství a členských států. Pomůže tak zajistit rovnováhu mezi odpovědností jednotlivých členských států a evropskou solidaritou. Je nutné posílit existující vazby mezi civilní ochranou a politikami v oblasti životního prostředí, aby byla co nejlépe využita preventivní opatření zahrnutá v legislativě na ochranu životního prostředí a aby se zajistil integrovaný přístup EU k prevenci a zmírňování následků katastrof. Řízená, koordinovaná a integrovaná reakce je kromě toho nutná i z hlediska snahy o účelné vynakládání finančních prostředků a kvůli omezeným zdrojům. Při poskytování pomoci obětem katastrof, k nimž došlo za hranicemi EU, by měla být evropská reakce nedílnou součástí celkové mezinárodní reakce. ZVYšOVÁNÍ SCHOPNOSTI EU REAGOVAT NA KATASTROFY Postupné zavádění ucelenější koordinace Různorodost evropských subjektů a politik . V oblasti reakce na katastrofy se rozhodovací procesy jednotlivých politik a nástrojů liší a rozhodují o tom, zda lze příslušné kapacity využít uvnitř EU nebo mimo ni. Evropská komise odpovídá za řadu nástrojů reakce a za řadu varovných a koordinačních mechanismů: - Řídí velký počet systémů včasného varování, kterými lze rychle a účinně reagovat na katastrofy v konkrétních oblastech od biochemických útoků po epidemie a nakažlivé nemoci zvířat a od ropných skvrn nebo znečištění moře po ochranu kritické infrastruktury[1]. - Rozhoduje o humanitární pomoci Společenství (prostřednictvím Úřadu pro humanitární pomoc GŘ ECHO). Komise poskytuje humanitární pomoc a ochranu obětem konfliktů nebo katastrof ve třetích zemích a je rovněž výrazně zapojena do zvyšování připravenosti na katastrofy. - Dále pomocí mechanismu Společenství pro civilní ochranu vytvořeného v roce 2001 usnadňuje a koordinuje využívání prostředků civilní ochrany v případě katastrof, k nimž dochází uvnitř EU a mimo ni. - V rámci nástroje stability lze přijmout „mimořádná opatření pomoci“, která umožňují včas reagovat na katastrofy následující po politických krizích. - Různé geograficky vymezené nástroje vnější pomoci mají rovněž rezervy pro případ naléhavých událostí, které lze za určitých podmínek a po zvláštním rozhodovacím řízení využít pro účely krátkodobé až střednědobé reakce na krize. - Mezi další nástroje, které mají EU a členské státy k dispozici, patří Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR), Fond solidarity EU (FSEU), fondy pro rozvoj venkova, finanční nástroj civilní ochrany (CPFI) a LIFE+. FSEU může snížit finanční zátěž členských států nebo států zapojených do přístupových jednání s EU, které postihla velká přírodní pohroma, a to refinancováním nákladů, které veřejné orgány vynaložily na mimořádná opatření. Z fondu EFRR je možné spolufinancovat přípravu a provádění opatření zaměřených na prevenci a řešení přírodních rizik a na opatření obnovy po přírodních katastrofách. Fondy pro rozvoj venkova, CPFI a LIFE+ mohou členské státy využít k financování opatření na prevenci katastrof. - V červnu 2006 Komise zavedla interní koordinační mechanismus (známý pod názvem ARGUS), aby mohla v rámci své působnosti efektivně reagovat na rozsáhlé katastrofy a krize a aktivně přispívat v rámci mechanismu EU pro koordinaci krizí (CCA). - Krizová platforma RELEX zřízená po tsunami z roku 2004 usnadňuje politickou koordinaci mezi Komisí a členskými státy při krizích mimo EU. Je nezbytné nepřetržitě zajišťovat úzkou spolupráci a koordinaci mezi předsednictvím Rady, členskými státy a generálním sekretariátem Rady, zejména pokud jde o konzulární spolupráci a o využívání vojenských prostředků a reakční kapacity jednotlivých členských států EU. Úkolem předsednictví je 1) ještě předtím, než Komise aktivuje mechanismus, vyhodnotit, zda se na operaci civilní ochrany, kterou by EU prováděla mimo své hranice, vztahují ustanovení Smluv o krizovém řízení, a 2) zajistit politickou koordinaci evropských operací civilní ochrany ve třetích zemích. Opatření, která byla v poslední době přijata za účelem zlepšení koordinace nástrojů pro snižování následků katastrof: - Na základě návrhu Komise z roku 2005 a Barnierovy zprávy o zřízení evropské jednotky civilní ochrany z května 2006 Rada přijala revidovaný legislativní rámec, v němž Komisi pověřila novými úkoly v oblasti civilní ochrany. Komise navíc aktualizovala svůj interní koordinační mechanismus. - Evropský konsensus o humanitární pomoci, který členské státy, Evropský parlament a Komise přijaly v prosinci 2007, obsahoval první výslovné prohlášení EU o společných cílích a zásadách, jimiž se řídí humanitární pomoc EU. Bylo v něm zdůrazněno, že je třeba lépe koordinovat reakce Společenství a členských států na velké katastrofy stejně jako politiky humanitární pomoci. - Delegace ES ve třetích zemích se reorganizovaly, aby mohly účinně plnit svou úlohu v případě katastrofy. Například ve zkušební fázi se šest delegací specializuje na reakce na katastrofy a každá ze 130 delegací ve světě jmenuje místního „korespondenta pro případ krize“, který bude v případě katastrofy nebo politické krize zprostředkovávat kontakty mezi ústředím Komise, delegacemi ES v sousedních zemích a partnery na místě. - Komise v roce 2007[2] přijala akční plán o konzulární ochraně, jehož cílem je zavést do praxe zásadu článku 20 Smlouvy o ES, podle níž má každý občan Unie na území třetí země, kde členský stát, jehož je občan státním příslušníkem, nemá své zastoupení, právo na diplomatickou nebo konzulární ochranu kterýmkoli členským státem za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto státu. V plánu je navržena řada akcí na zvýšení informovanosti, posílení rozsahu konzulární ochrany a zvýšení konzulární spolupráce mezi členskými státy. - Komise se snaží zvýšit kvalitu svého působení tím, že spolupracuje s členskými státy, OSN a dalšími mezinárodními subjekty (např. rozvojem metodiky vyhodnocování škod a potřeb vzniklých v důsledku krize, která se používá k vypracování plánů obnovy) a posiluje reakční kapacitu hlavních humanitárních subjektů, například OSN a Červeného kříže, při předběžné dopravě humanitární pomoci, kterou lze v případě katastrofy využít rychle a s nízkými náklady. Podmínkou pro dosažení cíle ucelenější schopnosti EU reagovat na katastrofy je větší soudržnost, účinnost a viditelnost: - Komise hodlá zlepšit efektivnost svého působení ve spolupráci s členskými státy a zúčastněnými stranami na mezinárodní, státní a místní úrovni, zejména využíváním synergií a lepší koordinací vzdělávání, vyhodnocování potřeb, plánování a operací. - Zejména v případě přírodních katastrof většího rozsahu by měla být „horizontální“ koordinace mezi Komisí, předsednictvím, členskými státy a vysokým zástupcem / generálním tajemníkem dále zdokonalena jak v Bruselu, tak v místě katastrofy, pokud jsou zapojeny jak nástroje Společenství, tak nástroje společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Bylo by možné zlepšit výměnu faktických informací v reálném čase a podávání analytických zpráv ve všech fázích (plánování, koordinace intervencí a výměna osvědčených postupů podpořené odpovídající technickou infrastrukturou) a pokud možno zřizovat společné plánovací a operační týmy. Bylo by vhodné předem identifikovat různé a komplexnější scénáře, aby bylo možné vypracovat standardní operační postupy pro všechny hlavní kategorie katastrof a zeměpisných oblastí, a tak umožnit skutečné plánování mimořádných operací na úrovni EU. Díky zlepšenému plánování mimořádných operací bude snadnější provést rychlý zásah a upravovat ho během kritické fáze katastrofy. - Je nutné účinněji spojit zdroje, které jsou k dispozici v nástrojích EU a členských států, i zdroje, které jsou k dispozici v různých nástrojích EU/Společenství. Je nutné zlepšit „vertikální“ koordinaci mezi EU a členskými státy. Tato koordinace by měla být co nejlepší, protože rozdíly v mandátech jednotlivých členských států a humanitárních útvarů/agentur mají dopad na reakci Komise. Komise hodlá v rámci svého příspěvku ke zvýšení reakční kapacity EU zavést na základě doporučení Barnierovy zprávy níže uvedená opatření. Plné dosažení ucelenější schopnosti EU reagovat na katastrofy nebude možné bez dlouhodobého úsilí Komise, EU a členských států. Opatření, která jsou navržena v tomto sdělení, představují první krok v procesu racionalizace nástrojů určených k reakci na katastrofy. Některá opatření upravují stávající nástroje (3.2 a 3.3), zatímco vytvoření průřezových nástrojů je novým opatřením, které zajistí účinnější koordinaci (3.4). Zdokonalení mechanismu Společenství pro civilní ochranu Komise navrhuje zlepšit kapacitu EU a Komise v oblasti civilní ochrany pomocí následujících opatření: - Přeměna monitorovacího a informačního střediska na operační středisko pro evropské zásahy civilní ochrany . Za tímto účelem je nutné provést kvalitativní posun od sdílení informací a reakcí na mimořádné události k proaktivnímu předvídání, sledování mimořádných událostí v reálném čase a operačním zásahům/koordinaci. Tato změna zahrnuje systémy včasného varování, vyhodnocování potřeb, identifikaci odpovídajících zdrojů a poskytování odborného poradenství o dostupných prostředcích členským státům; vypracování možných scénářů, standardní operační postupy a vyhodnocování získaných zkušeností; využití kompetencí Komise pro sdílení dostupných dopravních prostředků a spolufinancování dopravy; organizace většího počtu školení a cvičení pro odborníky z členských států a další odborníky a pomoc členským státům při vytváření společných zdrojů. Spadá sem rovněž využívání monitorovacích prostředků, které byly vyvinuty v rámci iniciativy Globální monitorování životního prostředí a bezpečnosti (GMES), nebo takových nástrojů, jakým je například GALILEO (evropský program družicové navigace). - Zlepšení evropské schopnosti reagovat v oblasti civilní ochrany. Po katastrofách, které zasáhly členské státy v létě 2007, Evropský parlament požádal o vytvoření Evropské jednotky civilní ochrany a Rada pověřila Komisi předložením návrhů v oblasti reakcí na katastrofy. S výjimkou oblasti námořního znečištění, kde má Evropská agentura pro námořní bezpečnost k dispozici plavidla EU pro zásahy proti znečištění, která může na požádání poskytnout postiženému státu k doplnění jeho vnitrostátních zdrojů, je reakce na katastrofy, například záplavy nebo lesní požáry, což jsou nejčastější katastrofy postihující členské státy, v současné době zajišťována výhradně z vnitrostátních zdrojů. Je třeba zjistit, jaké prostředky chybí, a vyhodnotit, jak by bylo možné tyto nedostatky odstranit, přičemž jednou z možností by mohlo být vytvoření rezervních zdrojů pro evropské operace civilní ochrany. Tyto zdroje by se mohly skládat ze dvou hlavních složek, z pohotovostních modulů a doplňkových evropských zdrojů, a neměly by se překrývat s existující reakční kapacitou. K vyzkoušení příslušných mechanismů se využijí prostředky, které Evropský parlament vyčlenil v rozpočtu na rok 2008 na pilotní projekt a přípravnou akci. Zvýšení evropské humanitární pomoci Evropský konsensus o humanitární pomoci poskytuje ucelený rámec pro zlepšení poskytování humanitární pomoci. Komise navrhuje zvýšit kapacitu EU a Komise v oblasti humanitární pomoci následujícími kroky: - Podle konsensu by měly být mimo jiné zjištěny současné nedostatky na úrovni EU a na mezinárodní úrovni prostřednictvím studie, která zmapuje logistickou kapacitu, včetně skladování, nákupu a dopravy humanitární pomoci do oblasti jejího konečného využití. Ve druhé fázi by měly být přijaty iniciativy na odstranění zjištěných nedostatků. Uvedená studie poskytne jasné informace o tom, jaké dostupné nástroje jsou nejvýhodnější, nejvhodnější a zajišťují v daném kontextu nejlepší poměr nákladů a účinnosti. - Další posílení schopnosti rychlého vyhodnocení a reakce v terénu prostřednictvím místních kanceláří a odborníků úřadu ECHO: v šesti regionálních kancelářích úřadu ECHO se postupně vytvářejí víceodvětvové týmy odborníků, které mohou v případě náhlé katastrofy začít okamžitě pracovat. Tato „pohotovostní kapacita“ může na místě rychle vyhodnotit potřeby, a tak přispět k orientaci humanitární pomoci dárců a k okamžité místní koordinaci různých přítomných humanitárních organizací. - Spolupráce s různými subjekty. Vzhledem k rostoucí různorodosti subjektů, které ve světě pomáhají reagovat na krizové situace, a vzhledem k tomu, že by mělo být možné využívat k reakcím na katastrofy ve třetích zemích všechny dostupné nástroje, Komise s těmito subjekty zahájí dialog o zásadách humanitární pomoci. - Komise posílí svou globální reakční kapacitu a bude dále podporovat reakční kapacitu hlavních subjektů poskytujících humanitární pomoc, například OSN a Červeného kříže, při dopravě humanitární pomoci na místo ještě před katastrofou, aby ji bylo možné v případě katastrofy rychle a z finančního hlediska účinně využít. - Mezi další iniciativy patří rozvoj místní humanitární reakční kapacity, podpora reforem probíhajících pod vedením OSN a rozvoj a šíření mezinárodního humanitárního práva i humanitárních zásad v orgánech EU a dalších subjektech. Budování kapacity napříč politikami a nástroji Společenství Kromě posílení mechanismu Společenství pro civilní ochranu a provádění Evropského konsensu o humanitární pomoci lze uvažovat o dalších opatřeních: - Vytvoření evropské sítě pro vzdělávání v oblasti reakce na krize . Kvůli vysokým standardům připravenosti, soběstačnosti a interoperability je nutné posílit vzdělávání na evropské úrovni. Nejlépe by se toho dalo dosáhnout strukturovanou sítí, která by vycházela ze zkušeností členských států a vědeckých poznatků získaných na státní a evropské úrovni díky výzkumným projektům rámcového programu v oblasti přírodních pohrom a katastrof. Tato vzdělávací síť by propojila existující střediska špičkové úrovně v členských státech a nabízela by širokou škálu činností zahrnující vzdělávací kurzy, cvičení a výměnu odborníků. Vzdělávací síť by vypracovala schválené osnovy, které by se vyučovaly ve vybraných střediscích špičkové úrovně, stanovila by normy jakosti a využívala by synergie mezi různými vzdělávacími programy. Vzhledem k tomu, že se oblasti civilní ochrany a humanitární pomoci doplňují, mohla by vzdělávací síť zvyšovat odborné znalosti v takových odvětvích, jakými jsou logistika, komunikace v případě krize, voda, potraviny, zdravotní péče, veřejné zdraví, ochrana a nouzové ubytování tím, že by využila kapacitu vytvořenou sítí humanitární pomoci (NOHA), akademickými humanitárními programy v členských státech a zkušenostmi z dalších vzdělávacích sítí, například Evropské skupiny pro vzdělávání (EGT). - Lepší připravenost na katastrofy, systémy včasného varování a využívání jednotné evropské linky tísňového volání „112“. Komise připravuje iniciativy pro předcházení katastrofám v EU i ve třetích zemích. Pro většinu hlavních přírodních katastrof, k nimž v Evropě dochází, existují systémy včasného varování, vážným nedostatkem je však neexistence systému tohoto druhu pro tsunami v oblasti Středozemního moře. Velký význam pro systémy včasného varování mohou mít telefonáty občanů, zejména telefonáty na evropskou linku tísňového volání „112“. Výměna informací o zkušenostech s organizací a prováděním pohotovostních zásahů, která se uskuteční na evropské úrovni, zlepší mimo jiné i zpracování telefonátů na linku 112. S ohledem na rostoucí pohyb občanů po Evropě a třetích zemích je velkým problémem skutečnost, že neexistují společné výstražné signály a protokoly. Kromě toho je nutné zvážit možnost rozsáhlejšího využívání širokopásmových a mobilních komunikací pro účely ochrany veřejnosti a poskytování pomoci při katastrofách a možnost celoevropské interoperability. - Připravenost na katastrofy ve třetích zemích . Většina přírodních katastrof nevyvolá mezinárodní reakci. I v případě katastrof, které takovou reakci vyvolají, se externí pomoc většinou dostane do postižené oblasti za 12 až 72 hodin. Proto je nutné mít na místě odborníky a zajistit, aby zranitelné skupiny obyvatel a místní orgány v zemích ohrožených přírodními pohromami byly schopny okamžitě reagovat. Připravenost na katastrofy je nesmírně důležitá, protože změna klimatu ovlivní počasí a zvýší počet přírodních pohrom, zejména náhlých pohrom zasahujících zranitelné skupiny obyvatel. Komise předloží návrh strategie EU na snižování rizik katastrof v rozvojových zemí, která mimo jiné poskytne strategický rámec umožňující zvýšit podporu kapacit připravenosti na katastrofy ve třetích zemích ohrožených vysokým stupněm rizika. V této souvislosti by bylo vhodné posílit vazby s kandidátskými zeměmi, potenciálními kandidátskými zeměmi a zeměmi, na které se vztahuje evropská politika sousedství. AKčNÍ PLÁN Komise v souladu s výše uvedenými kroky, které hodlá přijmout, navrhuje, aby se do konce roku 2008 (není-li uvedeno jinak) projednala a/nebo provedla následující opatření: Zlepšení interinstitucionální spolupráce Navrhuje se, aby Komise, Rada a členské státy v rámci svých příslušných pravomocí: - vypracovaly komplexní scénáře operací na odstranění následků katastrof uvnitř EU a mimo ni pro všechny hlavní kategorie katastrof a pro hlavní zeměpisné oblasti; - vypracovaly studii, která by zmapovala celosvětovou logistickou kapacitu pro reakci na krize a která by byla úzce propojena s prací v oblasti mezinárodní humanitární pomoci a s identifikací nedostatků ve zdrojích evropské civilní ochrany vyčleněných pro reakci na krize. Zjištěné nedostatky bude nutno vyřešit, aby mohly být připraveny protokoly pro krizové plánování na úrovni EU využívající nejvhodnější prostředky a vypracovány standardní operační postupy pro reakci Komise na katastrofy uvnitř EU a mimo ni; takové zlepšené plánování by usnadnilo rychlé zásahy a umožnilo by jejich úpravu v kritických fázích mimořádné situace; - zajistily úzké propojení mezi mapováním logistické kapacity probíhajícím v oblasti mezinárodní humanitární pomoci a procesem identifikace nedostatků ve zdrojích, které existují pro reakci na krize, který bude zahájen v oblasti evropské civilní ochrany. U zjištěných nedostatků bude nutné zajistit nápravu. - je-li to nutné, v případě konkrétní katastrofy, na kterou se reaguje jak nástroji Společenství, tak činností Rady, využily společné plánovací a operační týmy a ve fázi hodnocení vycházely ze společné metodiky EU, OSN a Světové banky pro hodnocení potřeb vzniklých v důsledku katastrofy; - zlepšily výměnu faktických informací a analytických zpráv (včetně odpovídající technické infrastruktury) a nástroje pro zvyšování informovanosti o situaci; - dále investovaly do výzkumných a pilotních projektů v oblasti využívání informačních a komunikačních technologií ke zlepšení systémů varování a reakce v případě mimořádné události nebo katastrofy. Je třeba posílit evropskou kapacitu humanitární pomoci Za tímto účelem Komise: - zahájí provádění studie, která zmapuje logistickou kapacitu, včetně skladování, nákupu a dopravy humanitární pomoci do oblasti konečného využití a ukáže potenciální nedostatky reakce. Ve druhé fázi by měly být přijaty iniciativy na odstranění těchto potenciálních nedostatků; - vytvoří komplexní program budování kapacit, který přispěje ke zvyšování pohotovostních kapacit OSN a Červeného kříže; - okamžitě splní požadavek konsensu na zlepšení koordinace operací humanitární pomoci EU, například pomocí včasné distribuce zpráv GŘ ECHO o situaci v terénu, které vypracovávají místní odborníci, kontaktním bodům členských států EU, a to jak kontaktním bodům v hlavních městech, tak kontaktním bodům v postižené oblasti; - spolu s dalšími subjekty působícími v oblasti rozvoje zlepší strategický rámec pro iniciativy připravenosti na katastrofy, jejichž cílem je posílení místních kapacit v ohrožených zemích. Je třeba zvýšit evropskou civilní ochranu Za tímto účelem Komise: - vytvoří z monitorovacího a informačního střediska operační středisko pro evropské zásahy v oblasti civilní ochrany; - bude hledat nedostatky v prostředcích, které jsou k dispozici pro reakce na katastrofy a, pokud takové nedostatky nalezne, předloží návrhy na zlepšení evropské reakční kapacity civilní ochrany založené na dvou prvcích: - dobrovolném sdílení klíčových pohotovostních modulů civilní ochrany, které lze kdykoli použít, a - vytvoření dodatečných rezervních kapacit určených na doplnění reakce státu na velké katastrofy, například lesní požáry a záplavy. Posílení kapacity napříč politikami a nástroji Společenství Za tímto účelem Komise: - do poloviny roku 2009 předloží návrhy na zřízení evropské sítě pro vzdělávání v oblasti reakce na katastrofy, které budou vycházet ze zkušeností s mechanismem Společenství pro civilní ochranu a ze součinnosti existujících vzdělávacích iniciativ; - dokončí návrhy evropského integrovaného přístupu k předcházení přírodním katastrofám a evropské strategie pro snižování rizika katastrof v rozvojových zemích; - pomůže členským států vypracovat společné signály včasného varování. Komise zejména naléhavě vyzývá členské státy, aby zvýšily své úsilí o vytvoření systému včasného varování pro tsunami; - bude poskytovat větší množství informací, které napomohou připravenosti na katastrofy, včasnému varování, reakcím na katastrofy a obnově po katastrofách, a to rovněž v rámci iniciativy GMES; - zváží otázku vyhrazení širokého pásma pro komunikaci v mimořádných situacích. Konkrétní návrhy v tomto sdělení jsou prvním krokem k posílení schopnosti Unie reagovat na katastrofy. Při dosahování tohoto cíle se bude zároveň řádně přihlížet k nutnosti využít příležitosti k racionalizaci v rámci nepřetržitého hodnocení zdrojů Komise. PŘÍLOHA LESNÍ POŽÁRY V létě 2007 došlo v jižní Evropě, zejména v Řecku, k dramatickým požárům lesních porostů a další vegetace. Velké požáry rozněcované silným větrem sežehly stovky tisíců hektarů půdy a vyžádaly si řadu obětí z řad civilních obyvatel i požárníků. V průběhu jedenácti týdnů byl mechanismus Společenství pro civilní ochranu aktivován dvanáctkrát, což je pětkrát více než v předcházejících letech, a to Bulharskem, Kyprem, Řeckem, Itálií, Albánií a Bývalou jugoslávskou republikou Makedonií. Kdykoli to bylo možné, poskytly členské státy pomoc v podobě protipožárních letadel, zařízení, ochranných oděvů a odborných znalostí. Úroveň poskytnuté pomoci však byla omezena tím, že požáry zuřily v několika členských státech najednou a v dalších členských státech existovalo vysoké riziko požáru. Proto mohla být na pomoc nejpostiženějším členským státům využita jen malá část dostupných letadel, což omezilo zejména pomoc, která mohla být poskytnuta Bulharsku. Požáry lesních porostů a jiné vegetace se opakují. Očekává se, že v důsledku změny klimatu[3] se i přes úsilí EU o snížení rizik zvýší frekvence a intenzita horkých a suchých lét i nedostatek vody[4], čímž vzroste riziko těchto požárů. Intenzita a zeměpisné umístění takových požárů se nicméně rok od roku liší. V průměru požáry každý rok spálí 450 až 600 000 hektarů a občas postihnou členské státy mimořádné požáry, které zničí až čtyřikrát více hektarů, než je roční průměr. Zkušenosti ukazují, že takové události nepostihují všechny ohrožené členské státy v jednom roce nebo ve stejnou dobu letního období. V roce 2003 postihly nejzávažnější požáry jihozápad EU, nejvíce bylo zasaženo Portugalsko, kde shořelo téměř 5 % státního území. V roce 2007 byla jednou z nejhorších zaznamenaných sezón lesních požárů postižena jihovýchodní Evropa, v niž shořelo více než 810 000 hektarů, 68,2 % představovaly lesy, 31 % zemědělská půda a 0,8 % městské a průmyslové oblasti[5]. 21,9 % z 465 000 hektarů, které shořely ve státech EU v oblasti Středozemního moře, se nacházelo v lokalitách Natura 2000[6]. Zasažené regiony často patří mezi oblasti, které jsou v Evropě nejvíce ohroženy změnou klimatu kvůli kombinovanému dopadu růstu teploty a snížení objemu srážek v oblastech, které již nyní trpí nedostatkem vody. V měnícím se klimatu poroste význam evropských lesů v oblasti životního prostředí a ekosystémů. Lesy hrají významnou úlohu při účinném zadržování vody v suchých oblastech, ochraně vodních toků před nadměrným přísunem živin, zlepšování řízení záplav a zachování a obnově multifunkční krajiny. Ochrana lesních ekosystémů před lesními požáry a podpora opatření lesního hospodářství, která zvyšují odolnost vůči klimatu, mají v Evropě velký význam pro zvýšení schopnosti těchto oblastí přizpůsobit se změně klimatu. Výskyt požárů lesních porostů a další vegetace ovlivňuje řada faktorů, mezi něž patří: - postupy při hospodaření se zemědělskou půdou a lesy; - klimatické podmínky: horké, větrné a suché počasí, stejně jako blesky; - nedostatek předpisů pro vynucování odklízení vegetace z okolí sídel a budov; - lidská činnost, nedbalost nebo pochybení, včetně žhářství; - ekonomická motivace a nedostatečný právní rámec, který může mít vliv na zisky ze žhářství a/nebo snížit motivaci k účinné ochraně lesů. V souladu s přáním Rady a Parlamentu je třeba problematiku lesních a dalších požárů řešit pomocí komplexních vědeckých poznatků a politikami v oblasti prevence, připravenosti, odezvy a obnovy. - Prevence: Jedním z nejdůležitějších úkolů členských států je provádět politiky prevence lesních požárů a Komise vyzývá členské státy, aby vyhodnotily své vnitrostátní právní předpisy a zjistily, zda tyto předpisy nemají nežádoucí účinky na výskyt žhářství. Komise by v této souvislosti přivítala, kdyby byl její návrh týkající se zločinů v oblasti životního prostředí, rozšířen i na zničení významné lesní plochy[7]. Společenství má k dispozici řadu finančních nástrojů, jimiž může podpořit úsilí členských států o posílení vnitrostátní prevenční politiky. Na tyto nástroje se vztahuje národní plánování. Aby Komise usnadnila zařazování prevence lesních požárů do národních programů, poskytne členským státům přehled příslušných nástrojů. Komise kromě toho vyhodnocuje, zda by nebylo vhodné přijmout evropský integrovaný přístup k prevenci přírodních katastrof. V současné době provádí dvě studie, které se zabývají 1) situací ve Společenství, zjištěním případných nedostatků a potřebou činnosti Společenství a 2) identifikací osvědčených postupů v členských státech. Tyto studie poskytnou základ pro návrhy, které budou předloženy do konce roku 2008. Studie o faktorech vedoucích ke zhoršení kvality lesů, včetně lesních požárů, kromě toho přispěje k vypracování pokynů Společenství pro prevenci lesních požárů založené na osvědčených postupech členských států. - Připravenost: Společenství podporuje činnosti zaměřené na posílení přípravy členských států v oblasti civilní ochrany, zejména tím, že poskytuje finanční podporu (výměna odborníků, cvičení a projekty připravenosti), organizuje kurzy pro odborníky z členských států, ve Společném výzkumném středisku rozvíjí Evropský systém informací o lesních požárech (EFFIS) a financuje projekty. Například FIRE 4 je pilotní projekt v oblasti reakce na lesní požáry a zemětřesení, jehož cílem je rozvinout spolupráci mezi čtyřmi členskými státy (Francií, Itálií, Portugalskem a Španělskem). Do činností prováděných v rámci tohoto projektu (semináře, kurzy, cvičení) se úzce zapojilo šest dalších členských států (Česká republika, Kypr, Maďarsko, Malta, Řecko a Slovensko) a Řecko nedávno oznámilo, že se stane řádným členem tohoto projektu. Komise navrhuje, aby byla zřízena síť pro vzdělávání v oblasti reakce na krize, která by propojila existující střediska špičkové úrovně v členských státech a dále posílila jak připravenost útvarů civilní ochrany, tak schopnost spolupráce týmů a modulů z různých členských států. - Reakce: V létě minulého roku propukly v několika členských státech najednou silné požáry a v dalších členských státech jejich propuknutí hrozilo. V takové situaci poskytly členské státy pouze omezenou leteckou požární pomoc a pomoc poskytnutá postiženým státům nebyla rovnoměrná. Ukázalo se, že pravděpodobně neexistuje dostatečná kapacita pomoci členským státům postiženým závažnou katastrofou v situaci, kdy jim jiné členské státy nemohou pomoci, protože se musejí zabývat požáry nebo vysokým rizikem požáru ve vlastních zemích. Jestliže se tento předpokládaný nedostatek po kompletním vyhodnocení potvrdí, může Komise uvažovat o tom, že předloží na úrovni EU návrh na financování technických prostředků, které by doplňovaly zdroje členských států. EU již má k dispozici kapacity v oblasti reakce na znečištění moře[8]. Evropské rezervní kapacity by mělo být možné využít v případě velkých požárů, k nimž jen zřídkakdy dochází pouze v jednom členském státě a které nejsou v celém regionu zvláštností. Případné budoucí rezervní kapacity EU by mohly zahrnovat mimo jiné velkokapacitní požární letadla uzpůsobená řadě zeměpisných podmínek. - Obnova: Komise bude dále na požádání co nejefektivněji využívat Fond solidarity k pomoci postiženým oblastem a naléhavě vyzývá Radu, aby obnovila jednání o přezkumu nařízení o Fondu solidarity, a tak umožnila jeho lepší využívání. Členské státy by měly využívat dostupné nástroje Společenství pro obnovu po ničivých požárech, a to včetně Fondu solidarity Evropské unie a nařízení o rozvoji venkova. Aby Komise pomohla členským státům s národním plánováním využití těchto nástrojů, vypracuje přehled různých nástrojů Společenství, z nichž je možné takovou podporu obdržet. Komise se domnívá, že podpora Společenství pro obnovu lesů by měla zahrnovat opatření, která členský stát zavedl za účelem prevence, a opatření, která jsou součástí programů obnovy na zvýšení schopnosti nově vysazených lesů přizpůsobit se změně klimatu. V této souvislosti bude Komise dále zkoumat, jak by bylo možné zlepšit existující finanční nástroje, například zařazením podmínky související s účinnými preventivními opatřeními, a bude uvažovat o tom, zda by Společenství mělo hrát větší úlohu při financování obnovy lesů. [1] Například ECURIE (opatření Společenství pro včasnou výměnu informací v případě radiační mimořádné situace), ADNS (systém hlášení chorob zvířat), RAS BICHAT (systém včasného varování o biologických a chemických útocích a hrozbách), EWRS (systém včasného varování a reakce, jehož cílem je upozornit zdravotnické orgány a Komisi o vypuknutí přenosných nemocí), HEOF (nástroj pro mimořádné zdravotní události), RAPEX (systém Společenství pro rychlou výměnu informací, systém pro rychlou výměnu informací o opatřeních přijatých v souvislosti s vážnými a naléhavými riziky vyvolanými nepotravinářskými spotřebními výrobky), RASFF (systém včasného varování pro potraviny a krmiva, systém včasného varování pro oznamování rizik souvisejících s potravinami a krmivy ohrožujícími lidské zdraví), RAS-CHEM (systém včasného varování v oblasti chemikálií – připravuje se), CIWIN (výstražná informační síť kritické infrastruktury). [2] KOM(2007) 767. [3] KOM(2007) 354. [4] KOM(2007) 414. [5] Emise z lesních požárů v celé postižené oblasti letos představovaly 12,3 milionu tun CO2 , z toho 6,9 milionu tun v zasažených členských státech EU, což se rovná zhruba 0,4 % jejich ročních emisí (Zdroj: Společné výzkumné středisko). [6] Minimální předběžné odhady na základě satelitních fotografií Evropského systému informací o lesních požárech, který spravuje Společné výzkumné středisko. Tyto informace zahrnují Bulharsko, Kypr, Francii, Itálii, Portugalsko a Španělsko a rovněž Chorvatsko, Bosnu-Hercegovinu, Bývalou jugoslávskou republiku Makedonii a Srbsko. [7] KOM(2007) 51 [8] Evropská agentura pro námořní bezpečnost může na požádání podpořit mechanismy reakce členských států dodatečnými evropskými zdroji, které jsou v pohotovosti.