16.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 309/126

1.1

Politika soudržnosti již dlouho představuje pro Evropský hospodářský a sociální výbor, jenž opakovaně vydává stanoviska v této věci, oblast zvláštního zájmu, zejména co se týká právních předpisů (1) o strukturálních fondech a Fondu soudržnosti a jedné z hlavních zásad provádění fondů – zásadou partnerství.

1.2

Zájem Výboru o zásadu partnerství vždy vychází z víry, zjevně sdílené Komisí, že „účinnost politiky soudržnosti do velké míry závisí na zapojení hospodářských a sociálních aktérů a dalších zainteresovaných organizací občanské společnosti […]“ (2).

1.3

EHSV však zastává názor, že stále ještě zbývá udělat hodně práce, aby bylo možné zahrnout organizace občanské společnosti do provádění politiky soudržnosti. Vypracováním tohoto stanoviska by Výbor rád chtěl pomoci zajistit lepší implementaci zásady partnerství v nadcházejícím období a vyjadřuje naději, že Komise spolu s Radou budou přesto schopny zavést nezbytné změny a přijmout konkrétní opatření, aby bylo možné zajistit zapojení organizací občanské společnosti do provádění politiky soudržnosti. Výbor očekává, že vzhledem k právě probíhající práci na programových dokumentech členských států poskytne toto stanovisko organizacím občanské společnosti užitečný nástroj pro jejich kontakty s národními a regionálními orgány.

2.1

Výbor doporučuje, aby široké pojetí pojmu občanské společnosti zahrnovalo„soubor veškerých organizačních struktur, jejichž členové v demokratickém procesu založeném na diskusi a porozumění sledují obecný zájem“ (3) a jež splňují kritéria reprezentativnosti k nimž se již vyjádřil v předešlých stanoviskách (4). Znění této definice s sebou nese začlenění takových organizací občanské společnosti, jako jsou:

2.2

Výbor si je vědom skutečnosti, že používání takové široké definice občanské společnosti může vést k praktickým problémům, zejména co se týká otázky soudržnosti. I když má Výbor za to, že jasná definice reprezentativnosti by mohla organizacím občanské společnosti poskytnout větší právo, než mají v současnosti, k účasti na různých fázích provádění politiky soudržnosti. Ve svém stanovisku o reprezentativnosti evropských organizací občanské společnosti Výbor nastínil některá základní kritéria a vyzval ostatní, aby využívali jeho závěrů (5), zejména v oblastech programování a monitorování na úrovni EU. Výbor se ovšem domnívá, že na základě návrhů EHSV by mohl být rovněž vypracován vhodný seznam kritérií na úrovni členských států nebo regionálních úřadů zejména pokud jde o účast na přípravě programů a monitorování. Podle názoru Výboru by tento seznam mohl obsahovat kritéria jako:

2.3

Tato otázka reprezentativnosti je zásadní. Je však také třeba brát v potaz kvalitativní kritéria, jak je stanoveno ve výše zmíněném stanovisku EHSV. Rovněž by měl existovat jasný rozdíl mezi účastí a konzultací při vytváření politik a způsobilosti pro projekty financované Fondem soudržnosti. Všechny organizace, které mohou přispět k cílům politiky ve specifické oblasti, by měly mít nárok na financování..

2.4

Co se týká účinného provádění politiky soudržnosti, Výbor se domnívá, že by mělo být vynaloženo veškeré úsilí k tomu, aby se více využil potenciál organizací občanské společnosti, jejichž přínos může být v závislosti na předmětu jejich činnosti důležitý pro provádění politiky soudržnosti; jedná se zejména o:

2.5

Kromě toho, podle názoru Výboru, zapojení organizací občanské společnosti, které mají podporu veřejnosti, obecně představuje nejbližší kontaktní bod mezi veřejností a EU a může pomoci zvýšit transparentnost postupů pro využívání dostupných prostředků. Jejich zapojení by mohlo znamenat, že rozhodnutí budou více transparentní a že budou přijímána na základě věcných kritérií. Zapojení těchto organizací může rovněž zajistit, aby vykonávaná činnost skutečně odrážela potřeby společnosti. Kromě toho mohou být organizace občanské společnosti důležitým partnerem pro diskusi o budoucnosti různých oblastí evropských politik, včetně politiky soudržnosti, tím, že přiblíží diskusi místní úrovni a obyčejným lidem.

2.6

Výbor rovněž upozorňuje na potenciál organizací občanské společnosti v závislosti na jejich specifickém rázu a statutárním předmětu v mnoha specifických oblastech, jedná se například o:

3.1

Výbor souhlasí s návrhy Evropské komise a Rady, aby byla zásada partnerství uplatňována ve všech fázích provádění politiky soudržnosti od plánování, přes provádění a až po hodnocení dopadu. Výbor rovněž zdůrazňuje, že zapojení organizací občanské společnosti může zajistit vyšší kvalitu provádění a dosahování předpokládaných výsledků. Podle názoru Výboru by mělo být zapojení organizací občanské společnosti zajištěno v následujících oblastech:

3.2

A konečně, Výbor rovněž poukazuje na skutečnost, že organizace občanské společnosti mohou plnit trojí úlohu v procesu provádění politiky soudržnosti: poradní úlohu spočívající ve stanovení cílů a priorit; monitorovací úlohu nad činností prováděnou veřejnou správou; a exekutivní úlohu jako orgány odpovědné za provádění a jako partneři projektů společně financovaných prostřednictvím strukturálních fondů.

3.3

Výbor si přeje opět zdůraznit, že ve svém stanovisku o obecných ustanoveních strukturálních fondů (6) kritizoval provádění zásady partnerství, i když vítá skutečnost, že návrh Komise (7) obsahuje vůbec první odkaz na občanskou společnost a NGO. Nicméně, příčinou obav Výboru je fakt, že tato věta byla během legislativní práce v Radě odstraněna a nový text byl jednoduše zredukován na slova „jakýkoli jiný příslušný orgán“. O to je proto potěšující, že poslední znění dokumentu (duben 2006) opět obsahuje větu, která zařazuje organizace občanské společnosti, partnery ochrany životního prostředí, NGO a organizace zabývající se rovným postavením mužů a žen mezi organizace spadající do zásady partnerství. Výbor věří, že jeho připomínky přispěly k těmto změnám.

4.1

Protože si je Výbor vědom skutečnosti, že programování na úrovni Společenství je prvním krokem při implementaci strukturálních fondů, chtěl by zdůraznit význam všech konzultací prováděných na této úrovni. Konzultace ohledně obecných strategických zásad pro soudržnost pro období 2007-2013, jež v nedávné době provedla Komise, potvrzují v souvislosti s touto otázkou zájem organizací občanské společnosti (8). Výbor, jež sám vyvíjí úsilí k zapojení organizací občanské společnosti do své práce, se domnívá, že takové aktivní zapojení by mělo být využito tak, aby mělo co největší vliv na vypracování strategických dokumentů.

4.2

Výbor se rovněž domnívá, že aktivní zapojení organizací občanské společnosti by mohlo být nesmírně cenné pro všechny poradní orgány fungující na evropské úrovni. Výbor si je vědom toho, že otázka reprezentativnosti a potřeba stanovení odpovídajících kritérií se explicitně vztahují k takovému zapojení. Kritéria pro evropské NGO, která nedávno Výbor nastínil, by zde mohla být velmi úspěšně aplikována (9).

5.1

Ačkoli zjednodušení, která plánuje Komise, mohou zprůhlednit politiku soudržnosti, EHSV opět upozorňuje na inherentní nebezpečí existující v těchto návrzích. EHSV je především opatrný vůči tomu, že by organizace občanské společnosti mohly být opomíjeny ze strany národních a regionálních úřadů, jež nejsou vždy otevřeny začlenění takových organizací do řízení o využívání strukturálních fondů a Fondu soudržnosti (jak potvrzuje zpráva environmentálních skupin (10) a ETUC (11)), a v důsledku toho vůči omezování sociálního monitorování využívání fondů.

5.2

Zkušenosti z vypracování klíčových programových dokumentů pro období 2004-2006, jak je popsal Brian Harvey ve zprávě vypracované pro European Citizen Action Service (12), i když se týkají pouze NGO nových členských států, nedává bohužel moc prostoru k optimismu. Časté změny dat konzultací, dalekosáhlé úpravy programových dokumentů po konzultaci (např. prognózy vlivu na životní prostředí), odklady zahájení konzultačního procesu a v důsledku toho krátký časový rámec pro podávání připomínek představují jen některé nedostatky procesu, které přednesli zástupci občanské společnosti. V případech, kdy byla příprava dokumentů zadána konzultační firmě, která neměla vůbec žádné kontakty s organizacemi občanské společnosti, byla situace ještě těžší.

5.3

To všechno nevede pouze k upadajícímu zájmu o konzultační proces obecně, ale co je důležitější, je to promarněná příležitost k zavádění významných změn do programových dokumentů. V tomto bodě by chtěl Výbor především zdůraznit, že konzultační proces, který je řádně provedený, neposkytuje všem zainteresovaným organizacím pouze přístup k dokumentům, o nichž se diskutuje, ale rovněž poskytuje čas pro podávání připomínek (nikoli do té míry, aby ovlivnil časový rozvrh, ale dostatečný časový prostor pro seznámení se s dokumenty).

5.4

Pozitivní zkušenosti – jako například metoda, kterou použili v Polsku pro uspořádání konzultací ohledně Národního plánu rozvoje pro rok 2005, kdy národní úřady schválily podrobná pravidla pro uspořádání konzultací, dokumentaci jejich průběhu, uchovávání soupisů připomínek a pro zdůvodňování jejich přijetí či odmítnutí – jsou příklady dobré praxe a jsou důkazem, že je možné realizovat celý postup důkladným a účinným způsobem.

5.5

Informace z různých zemí také ukazují, že se zástupci občanské společnosti ani obvykle neúčastní práce pracovních skupin zapojených do přípravy programových dokumentů, což značným způsobem omezuje jejich možnost podávat připomínky již od začátku.

5.6

Výbor tak zastává názor, že Komisí definovaný soubor minimálních požadavků (nebo alespoň pokynů), které by měly členské státy splnit v oblasti konzultací, a potřeba předkládat informace o pokroku, kterého bylo dosaženo, by mohly mít pozitivní dopad na změnu situace. Takový krok Komise by mohl alespoň pomoci snížit riziko, že nastanou situace, kdy se dobrý plán na zapojení občanské společnosti do přípravy Národního plánu rozvoje v jednom z členských států ukáže být pouhým kusem papíru.

6.1

Výbor upozorňuje na to, že i když bylo v posledních letech dosaženo určitého zlepšení v přístupu k informacím o strukturálních fondech, např. co se týká jejich zveřejňování na oficiálních internetových stránkách, chtěl by poukázat na to, že ne všechny země využívají dalších forem propagace a informování, jako je tisk, televize, semináře či konference, které jsou určeny zejména pro cílové skupiny. Zdá se, že se tato situace může významně zlepšit, jestliže využijeme příležitostí, které v této oblasti nabízí občanská společnost.

6.2

Podle názoru Výboru není propagace strukturálních fondů, bohužel, lepší ani na regionální úrovni. Propagační a informační plány jsou sestavovány bez jakýchkoli konzultací s těmito organizacemi, občas s výjimkou, kdy je taková konzultace vyžadována za účelem udržení dobrého image, i když zapojení organizací občanské společnosti do tohoto procesu, díky využití jejich znalostí různých skupin a problémů, by mohlo vést k přípravě realističtějších propagačně-informačních strategií.

6.3

Vezmeme-li v úvahu skutečnost, že strukturální fondy jsou rozdělovány za účelem specifických socioekonomických cílů a že prostředky na propagační a informační činnost představují pouze určitý způsob vedoucí k jejich implementaci, měli bychom přistupovat k otázce účinnosti propagační a informační činnosti zvlášť pozorně.

6.4

Přirozeně je obtížné určit s konečnou platností, jaký mechanismus pro využívání propagačních a informačních zdrojů je nejúčinnější způsob, kterým lze oslovit příjemce. Je možné nalézt dobrý příklad jak propagačních a informačních činností prováděných nezávisle prováděcími orgány, tak činností zadávaných reklamním agenturám či PR firmám. Nicméně můžeme také upozornit na případy, kdy ani jedna z těchto možností není účinná při oslovování daných příjemců nebo kdy nabízený produkt není přizpůsoben potřebám koncových uživatelů.

6.5

Vede to proto často k absurdní situaci, kdy vzhledem k nedostupnosti finančních prostředků přidělených k propagaci, jsou často organizace občanské společnosti nuceny provádět své vlastní informační iniciativy na své vlastní náklady.

6.6

Zdá se proto, že zaručení přístupu organizací občanské společnosti, které jsou schopné vykonávat informační činnost dobře přizpůsobenou potřebám koncových uživatelů a které jsou často připraveny vykonávat danou činnost z menšího rozpočtu, k propagačním a informačním zdrojům je jednou z podmínek jejich efektivního využívání.

6.7

Výbor si uvědomuje, že otázka propagace strukturálních fondů a Fondu soudržnosti vyžaduje víc než pouhé rozhodování, kdo je odpovědný za její provádění a organizaci; klíčový význam mají rovněž cíle, které stojí za využíváním strukturálních fondů, a problémy, které pomáhají řešit. Výbor se domnívá, že tato otázka musí být podrobně prozkoumána ve veřejné diskusi před procesem využívání strukturálních fondů a Fondu soudržnosti.

7.1

Ve svých předchozích stanoviskách EHSV upozornil na význam globálních grantů. S obavami upozorňuje na to, že z deseti nových členských států přijala systém globálních grantů jedině Česká republika a že i tam je význam tohoto mechanismu omezen zavedením celé řady formálních překážek správními orgány. Výbor, v obavě, aby se taková situace nenastala i v dalším programovém období, by rád zdůraznil velmi pozitivní zkušenosti zemí, které tento mechanismus přijaly, zejména tam, kde bylo zapotřebí oslovit zvlášť znevýhodněné skupiny, např. dlouhodobě nezaměstnané.

7.2

Další otázkou, na kterou Výbor již upozornil, je dostupnost technické pomoci pro organizace občanské společnosti. Spojené království je příkladem země, kde je rozpočet přidělený pro technickou pomoc (včetně Evropského fondu pro regionální rozvoj) ve velké míře využíván tak, aby tyto organizace více zapojil do implementace strukturálních fondů. Tato technická pomoc je například využívána k financování činností zastřešujících organizací, které poskytují poradní a vzdělávací služby nevládním organizacím, čímž jim umožňují, aby prováděly programy a projekty prostřednictvím využívání zdrojů ze strukturálních fondů. Není to však běžná situace. Proto Výbor věří, že tam, kde taková situace dříve nenastala, by měly být organizace občanské společnosti výslovně uznány za oprávněné využívat zdroje technické pomoci (13).

7.3

Výbor by chtěl upozornit na skutečnost, že požadavek, aby bylo spolufinancování realizováno z veřejných fondů, znevýhodňuje organizace občanské společnosti. Ve svém důsledku to omezuje jejich přístup k financování ze strukturálních fondů, a tudíž to omezuje jejich možnosti implementovat projekty. Výbor si přeje výslovně uvést, že podle jeho názoru by mělo být umožněno, aby vlastní (soukromé) prostředky organizací občanské společnosti tvořily část spolufinancování (na úrovni členského státu) pro projekty strukturálních fondů. Výbor požaduje, aby byly NGO zahrnuty do této věty, protože v mnoha případech provádí projekty financované ze strukturálních fondů.

7.4

Výbor by chtěl rovněž upozornit na potřebu zajistit, aby byly organizace občanské společnosti v operačních programech výslovně označeny za konečné příjemce, což tak většinou bohužel není. A přesto zkušenosti z těch zemí, v nichž organizace občanské společnosti jsou schopny využívat dostupných prostředků, např. Španělsko, jsou svědky toho, jak účinné mohou být, mimo jiné, pro cestovní ruch, místní rozvoj a boj proti sociálnímu vyloučení. Výbor se domnívá, že v kontextu dosahování cílů Lisabonské strategie a obecných strategických zásad pro období 2007-2013 je obzvlášť důležité zajistit, aby organizace občanské společnosti byly schopny implementovat projekty prostřednictvím financování ze strukturálních fondů.

7.5

Výbor si je vědom skutečnosti, že se nakonec stejně jedná o takové projekty, kterým je přiděleno dodatečné financování, jež mají klíčový význam pro provádění politiky soudržnosti. Ve skutečnosti jsou to právě tyto projekty, které přispívají – nebo, jak tomu také může být, nepřispívají – k zajištění větší hospodářské a sociální soudržnosti. EHSV se domnívá, že instituce zapojené do procesu výběru projektů mohou využít kompetencí organizací občanské společnosti, které mají výbornou znalost místních a regionálních potřeb, a zaměřit se zejména na možný konflikt zájmů.

8.1

EHSV pevně věří, že monitorování a hodnocení jsou velmi důležité prvky při implementaci strukturálních fondů; nejenže zajišťují účinné řízení zdrojů, ale umožňují rovněž dosažení plánovaných cílů a výsledků politiky soudržnosti. Stejně tak by mělo být vynaloženo veškeré úsilí k tomu, aby mohly organizace občanské společnosti předkládat svá stanoviska k implementaci procesu a jeho výsledkům, kde to ještě není standardní postup, a tyto názory by měly být zohledněny v rozhodovacím procesu. Aby to bylo možné, je třeba, aby monitorovací výbory pro provádění národních referenčních rámců a jednotlivých operačních programů měly mezi svými členy zástupce organizací občanské společnosti.

8.2

Ve svém stanovisku k partnerství ve strukturálních fondech z roku 2003 (14) EHSV upozorňuje na skutečnost, že se údaje o členství v monitorovacích výborech stát od státu významně liší. A i když není záměrem Výboru standardizovat používaná řešení, chtěl by zajistit, aby všechny členské státy používaly určité minimální standardy.

8.3

Z nových členských států zajistily účast organizací občanské společnosti prakticky ve všech monitorovacích výborech například Polsko a Česká republika. Pokud jde o nevládní organizace, byly to právě ony, které navrhly výběrové řízení, jež zahrnuje požadavek na přihlášky od kandidátů s příslušnou kvalifikací, hlasování po internetu a jmenování kandidátů, kteří získali nejvíce hlasů. EHSV si je vědom faktu, že toto není případ všech členských států. Kromě toho dokonce i takové pozitivní zkušenosti (které jsou často výsledkem protestů) nutně nezaručují podobné výsledky v budoucích programových obdobích. Stejně tak rozsah a účinnost zapojení zástupců občanské společnosti do procesu závisí ve velké míře na dobré vůli jednotlivých vlád, a nikoliv na potřebě dodržovat jakékoli jasně definované zásady. EHSV se domnívá, že v budoucnosti bude uznání úlohy občanské společnosti národními a regionálními orgány vycházet na jedné straně z potřeby splňovat specifická pravidla (či obecné pokyny) a na druhé straně ze schopnosti organizací občanské společnosti (především NGO) zorganizovat se a jmenovat své vlastní zástupce. EHSV potvrzuje, že postavení účastníků občanské společnosti a respektování jejich úlohy státními orgány může být dosaženo pouze nepopíratelnou reprezentativností, které je přidělena legitimita a je tudíž způsobilá pro programy strukturálních fondů věnované jejich činnosti.

8.4

Výbor se rovněž domnívá, že veškeré úsilí by mělo být vynaloženo ke zvýšení účinnosti monitorovacích výborů, aby se zajistilo, že nejsou pouze formální orgány nebo, jak tomu často bývá, arény pro předkládání rozhodnutí, která byla již přijata správními orgány. Stálo by rovněž zato zajistit, aby byly skutečným fórem pro diskusi a pro stanovení co možná nejúčinnějších řešení. Podle názoru Výboru je jedním ze způsobů, jak toho lze dosáhnout, zapojení organizací občanské společnosti, což může této diskusi přinést nový pohled na věc.

8.5

Výbor upozorňuje na fakt, že mezi nejčastější problémy související se zapojením do monitorování strukturálních fondů patří rovněž omezený přístup k dokumentům, nedostatek prostředků nutných k výkonu těchto funkcí, jakož i neprůhledný systém jmenování zástupců z organizací občanské společnosti. Podle názoru Výboru jsou tyto připomínky důležitým signálem, že bychom měli usilovat o změnu této situace v nadcházejícím programovém období. Výbor se domnívá, že národní a/nebo regionální hospodářské a sociální rady by se mohly stát zdrojem a zároveň poradcem organizací občanské společnosti.

8.6

EHSV se rovněž domnívá, že zástupci organizací občanské společnosti v monitorovacích výborech by měli mít přístup ke školení (a měly by jim být proplaceny vzniklé náklady, např. cestovní výdaje), aby se zajistilo, že jsou schopni vykonávat svou úlohu efektivně.

9.1

Výbor opakovaně vydal stanoviska o politice soudržnosti a strukturálních fondech, v nichž zdůrazňuje důležitou úlohu organizací občanské společnosti. Stejně tak se k tomu vyjádřilo mnoho dalších institucí. Vzhledem k cíli stanovenému ve třetí zprávě o soudržnosti „za účelem podpory lepší správy by měli být sociální partneři a zástupci občanské společnosti více zapojeni prostřednictvím příslušných mechanismů do vypracování, implementace a monitorování intervencí“, Výbor vyjadřuje naději, že bude tento názor zohledněn v pravidlech, která budou nakonec přijata a v příštím programovém období. EHSV rovněž doufá, že Evropská unie na základě tohoto stanoviska vypracuje obecné pokyny pro členské státy.

9.2

Výbor se domnívá, že by bylo velmi užitečné provést revizi řešení používaných v členských státech, která zaručují účinnou implementaci zásady partnerství. EHSV rovněž zvažuje možnost zřídit středisko pro sledování partnerství v rámci své instituce.

9.3

Výbor si je však vědom skutečnosti, že bude z velké části záležet na členských státech, zda budou jeho doporučení vzata v úvahu či nikoliv. Proto vyzývá jak národní, tak regionální úřady, aby zajistily větší zapojení organizací občanské společnosti do provádění politiky soudržnosti bez ohledu na to, jakou formu budou mít přijatá pravidla.

—

Výbor, který již mnoho let funguje jako poradní orgán Evropské komise, Parlamentu a Rady, by rád zdůraznil, že usiluje o zapojení dalších organizací do své práce tak, aby jeho stanoviska zohlednila v co největší míře názory a stanoviska zástupců občanské společnosti.

—

Ve svém stanovisku o reprezentativnosti organizací občanské společnosti Výbor nastínil několik základních kritérií reprezentativnosti a vyzval ostatní, aby využívali jeho závěrů. (15) Jasná definice reprezentativnosti by mohla organizacím občanské společnosti poskytnout větší právo, než mají v současnosti, k účasti na provádění politiky soudržnosti.

—

Výbor předkládá doplňující strategické obecné směry pro období 2007-2013 s podrobným rámcem pro zapojení organizací občanské společnosti.

—

Výbor věří, že věta upravující konzultace na úrovni Společenství v obecném nařízení o strukturálních fondech (duben 2006) zaručí ostatním reprezentativním evropským organizacím právo na účast.

—

Výbor požaduje, aby Komise a rada jasně stanovily v pravidlech týkajících se přeshraniční spolupráce, že organizace občanské společnosti mohou být partnery ve vykonávaných činnostech.

—

Výbor požaduje, aby Komise podpořila a dodržovala minimální standardy týkající se konzultací o otázkách politiky soudržnosti a více využívala elektronických médií.

—

Výbor požaduje, aby Komise zformulovala řadu pokynů týkajících se procesu konzultací o strategických a programových dokumentech vypracovaných v členských státech. Výbor věří, že velmi důležitá není pouze příprava plánů pro sociální konzultace, ale rovněž poskytování zpětné vazby o jejich implementaci.

—

Výbor apeluje na členské státy a národní a regionální orgány odpovědné za přípravu programovacích dokumentů, aby se zavázaly vykonávat konzultační proces příslušným způsobem a aby vzaly v úvahu faktory, jako je stanovení vhodného časového rámce, kdy mohou dotyčné organizace občanské společnosti předkládat připomínky, zajištění dostupnosti dokumentů, které jsou předmětem konzultací, dokumentace konzultačního procesu, či zaznamenání předložených připomínek.

—

Výbor apeluje na organizace občanské společnosti, „reprezentativní a způsobilé“, aby se účastnily zejména konzultačního procesu.

—

Výbor si přeje podporovat členské státy a národní a regionální orgány odpovědné za přípravu programovacích dokumentů, aby pečlivě naslouchaly názorům a připomínkám organizací občanské společnosti a aby je začlenily do předkládaných dokumentů.

—

Výbor se domnívá, že by členské státy a regionální orgány měly více využívat potenciál, který mají organizace občanské společnosti, tím, že je zapojí do přípravy propagačních plánů; iniciativy základní úrovně by měly být také podpořeny adekvátními finančními zdroji přidělenými za tímto účelem z prostředků určených na podporu a informování o strukturálních fondech.

—

Výbor vyzývá organizace občanské společnosti fungující na národní a regionální úrovni, aby se aktivně zapojily do informování svých skupin o cílech politiky soudržnosti a příležitostech, které poskytují strukturální fondy.

—

Výbor věří, že by se mělo usilovat o povzbuzování členských států k využívání mechanismu globálních grantů. Evropská komise tomuto úkolu vyhovuje nejlépe, ale procesu by se rovněž mohly účastnit organizace občanské společnosti fungující v různých zemích.

—

Výbor vyzývá členské státy, zejména ty, které se doposud z různých důvodů nerozhodly zavést mechanismus globálních grantů, aby využily cenných zkušeností ostatních a zavedly tento mechanismus během období 2007-2013.

—

EHSV se domnívá, že by mělo být veškeré úsilí vynaloženo na zajištění přístupu organizací občanské společnosti, ke zdrojům technické pomoci, pokud splňují kritéria způsobilosti, která jsou uvedena v odstavci 2.2 tohoto stanoviska.

—

Vzhledem k pozitivní úloze, jakou mohou hrát organizace občanské společnosti pokud splňují kritéria způsobilosti, která jsou uvedena v odstavci 2.2 tohoto stanoviska, Výbor vyzývá národní a regionální orgány v členských státech, aby zjednodušily postupy pro podávání žádostí o finanční prostředky pro technickou pomoc.

—

Výbor rovněž vyzývá členské státy, aby při sestavování rozpočtů braly v úvahu vlastní prostředky organizací občanské společnosti, „způsobilých“, jak je uvedeno v odstavci 2.2 tohoto stanoviska (sociálních partnerů a NGO) jako součást spolufinancování projektu.

—

Výbor vyzývá členské státy, aby byly organizace občanské společnosti, „způsobilé“, jak je uvedeno v odstavci 2.2 tohoto stanoviska v operačních programech výslovně označeny za konečné příjemce. Současně Výbor požaduje, aby Komise zabezpečila, že dokumenty, které předkládají členské státy, zaručí organizacím občanské společnosti přístup ke zdrojům ze strukturálních fondů.

—

Výbor vyzývá členské státy, aby využívaly znalostí a zkušeností organizací občanské společnosti, „způsobilých“, jak je uvedeno v odstavci 2.2 tohoto stanoviska, v procesu výběru projektů a upozorňuje na potřebu vyvinout úsilí s cílem vyhnout se možným konfliktům zájmu.

—

Výbor rovněž poukazuje na potřebu odstranit či omezit některé formální či technické překážky, které ztěžují přístup organizací občanské společnosti, „způsobilých“, jak je uvedeno v odstavci 2.2 tohoto stanoviska, ke strukturálním fondům.

—

Výbor se domnívá, že by Komise měla vypracovat pokyny pro zapojení organizací občanské společnosti do monitorovacího a evaluačního procesu, zejména jejich plnoprávné začlenění do monitorovacích výborů, přičemž bude zohledněna potřeba zajistit objektivnost a nestrannost zúčastněných jednotlivců a organizací.

—

Výbor se domnívá, že by zprávy předkládané členskými státy měly zahrnovat informace o tom, jakým způsobem je implementována zásada partnerství v kontextu monitorovacích výborů.

—

Výbor vyzývá členské státy, aby poskytly zástupcům organizací občanské společnosti přístup ke školení, aby bylo zajištěno, že jsou schopny efektivně vykonávat úlohu členů monitorovacích výborů.

—

trvale fungovat na úrovni Společenství;

—

poskytovat přímý přístup k odborným znalostem;

—

zastupovat obecné zájmy, které se shodují se zájmy evropské společnosti;

—

zahrnovat orgány, které jsou na úrovni členských států uznány, že zastupují konkrétní zájmy;

—

mít členské organizace ve většině členských států EU;

—

stanovovat odpovědnost svých členů;

—

být oprávněna zastupovat a fungovat na evropské úrovni;

—

být nezávislá, nevázaná pokyny z vnějších orgánů;

—

být transparentní, zejména finančně a ve svých rozhodovacích strukturách.

—

trvale fungovat na úrovni Společenství;

—

poskytovat přímý přístup k odborným znalostem;

—

zastupovat obecné zájmy, které se shodují se zájmy evropské společnosti;

—

zahrnovat orgány, které jsou na úrovni členských států uznány, že zastupují konkrétní zájmy;

—

mít členské organizace ve většině členských států EU;

—

stanovovat odpovědnost svých členů;

—

být oprávněna zastupovat a fungovat na evropské úrovni;

—

být nezávislá, nevázaná pokyny z vnějších orgánů;

—

být transparentní zejména finančně a ve svých rozhodovacích strukturách.