22.3.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 71/62

1.1

vítá názor Komise, že rozšíření by mělo být využito jako podnět pro všechny členské státy, aby zvýšily své úsilí při řešení úkolů, kterým čelí menšiny, a její uznání, že se to týká především Romů;

1.2

souhlasí s tím, že přístup založený na právech, jenž souvisí s oblastmi jako postižení, věk nebo sexuální orientace, jak je odráží antidiskriminační politika EU, je v některých členských státech stále relativně nový koncept jak pro státní orgány, tak pro nevládní organizace (NGO);

1.3

lituje toho, že vzhledem k absenci změny článku 13 Smlouvy o ES, přijetí legislativy Společenství v této oblasti nadále vyžaduje jednomyslnou dohodu;

1.4

lituje toho, že se v rámci ochrany mezi různými skupinami, které upravuje článek 13, vytvořila hierarchie. Nerovnosti existují jak v materiální oblasti, tak v oblasti vynucovacích mechanismů pro různé druhy diskriminace – efektivní přístup k antidiskriminaci vyžaduje větší rovnost na úrovni dostupné ochrany a větší konzistentnost zákona v tomto ohledu. Výbor regionů také připomíná Komisi, že stále je nutné dokončit obsáhlejší politický rámec EU s ohledem na postižení, věk, sexuální orientaci, náboženství a víru. Výbor regionů například uznává, že postižení lidé často čelí diskriminaci ve formě nedostupnosti veřejné dopravy, vystavěných budov a nedostupného informačního/komunikačního prostředí. Komise ještě nevydala žádné sdělení, které by se konkrétně a výhradně zabývalo otázkou sexuální orientace v právu a politice EU, přesto jsou tyto otázky jasně upravené v článku 13 Smlouvy;

1.5

se domnívá, že nedostatečná podpora účastníků individuálních soudních sporů, kde individuální spor zůstává primárním mechanismem vynucování, hrubě omezuje účinnost práva. Jednotlivci mají obtíže při získávání důkazů, nedostatečné ochraně proti šikaně a závažné finanční problémy při placení nákladů soudního sporu;

1.6

se domnívá, že i když „měkká legislativa“ a nelegislativní opatření mohou mít nějaký dopad (opatření jako například memoranda, usnesení, prohlášení, atd.), mají tendenci být efektivnější, když vychází ze stávajícího a závazného komunitárního práva. Jako příklad lze uvést omezenou úspěšnost směrnic Komise o zaměstnávání postižených lidí (pokud nebyla posílena komunitárním právem) z hlediska národního právního vývoje;

1.7

se domnívá, že systematické shromažďování údajů a informací poskytne EU lepší přehled o umístění a výskytu diskriminace, lepší vytváření strategií a metod pro zlepšování srovnatelnosti, objektivity, konzistentnosti a spolehlivosti údajů na úrovni Společenství, lepší zhodnocení dopadu politiky a financování a větší spolupráci s národními univerzitními výzkumnými centry, nevládními organizacemi a odbornými advokátními skupinami/centry. Místní a regionální úřady hrají klíčovou roli v probíhajícím shromažďování údajů a informační analýze.

1.8

poukazuje na to, že bez ohledu na dopad a rozsah projektů nemají někdy malé nevládní organizace a místní organizace přístup k financování EU, z velké části kvůli nadmíru spletité byrokracii; se domnívá, že malé místní a regionální organizace považují téměř za nemožné, aby pokračovaly ve své práci bez financování;

1.9

vítá, že Zelená kniha uznává klíčovou úlohu místních a regionálních úřadů v souvislosti s rovností a nediskriminací v rozšířené Evropské unii; protože vedoucí zaměstnavatelé, místní a regionální úřady by měly zvážit při výkonu své funkce pozitivníopatření a řádně zohlednit: a) potřebu odstranit diskriminaci podle směrnic; b) potřebu odstranit obtěžování, které je protiprávní; a c) potřebu podporovat rovné příležitosti mezi skupinami osob uvedenými v článku 13 a dalšími lidmi;

1.10

se domnívá, že začlenění Charty základních práv vyzdvihne oblasti diskriminace, které neupravuje stávající legislativa;

1.11

si klade otázku, zda bylo začleňování (mainstreaming) dostatečně řešeno v určitých politických oblastech a zda samotné dané zákony a politické iniciativy jsou konzistentní s logikou antidiskriminační legislativy a opatřeními, která se přijímají pod záštitou článku 13;

1.12

poukazuje na to, že ačkoli se zlepšilo vzájemné uznávání kvalifikací získaných v EU, neexistuje žádná dohoda, která by se týkala kvalifikací získaných státními příslušníky třetích zemí v EU, nebo kvalifikací získaných v zemích mimo EU, a to bez ohledu na státní příslušnost držitele takové kvalifikace;

1.13

lituje nepřesných a stereotypních zobrazování různých skupin uvedených v článku 13, které vedly k pokračujícímu narušení důstojnosti a veřejnému vnímání určitých skupin ve veřejném životě, politické rétorice, mediích a reklamě. Podkopává to princip rovného zacházení.

1.14

vítá směrnici 2003/109/ES, která byla přijata v lednu 2004 a která poskytla státním příslušníkům třetích zemí, kteří legálně pobývají v členských státech po dobu 5ti let, právní postavení srovnatelné s občany členských států, aby byla doplněna směrnice o rasové rovnosti. Avšak, abychom vyřešili problém přístupu k národnosti nebo občanství nebo volebním právům, musí být směrnice lépe vysvětlena.

2.1

požaduje, aby určité finanční příspěvky směřovaly a určité části Akčního plánu byly zmařeny na rómské projekty;

2.2

požaduje větší diskuse, debaty a vzdělávací fóra mezi všemi členskými státy týkající se problémů sociálního občanství, diskriminace, základních práv a sociálních práv, a vytvoření konzultačních a monitorovacích procesů na národní úrovni, aby mohla být provedena opatření boje proti diskriminace ve všech oblastech, které upravuje článek 13;

2.3

připomíná své dřívější rozhodnutí a nařizuje stávajícímu Generálnímu tajemníkovi, aby zhodnotil personální politiku a zaměstnanecký profil Generálního sekretariátu tak, aby byli v souladu s novou legislativou, a aby podal zprávu Předsednictvu a této komisi do šesti měsíců; aby zadal a publikoval příručku antidiskriminačního chování pro místní úřady jako zaměstnavatele, včetně příkladů iniciativ z každého členského státu, které pokrývají všech šest oblastí diskriminace uvedených v článku 13 ES;

2.4

požaduje, aby byla obsáhlá legislativu o zboží a službách rozšířena na všechny oblasti uvedené v článku 13; zejména požaduje, aby byla poskytnuta větší ochrana proti diskriminaci na základě věku, postižení, pohlaví, náboženství nebo víry a sexuální orientace;

2.5

požaduje, aby Komise spolupracovala s členskými státy a stanovila adekvátní, efektivní, úměrné a odrazovací sankce a postupy proti porušení závazků podle směrnic a uspíšila transpozici těchto směrnic do vnitrostátního práva;

2.6

požaduje větší podporu poskytovanou institucemi jednotlivcům, kteří požadují právní náhradu pro všechny skupiny uvedené v článku 13; organizace s legitimním zájmem by měly být schopny měly přijímat vynucovací opatření jménem nebo na podporu jednotlivých stěžovatelů se souhlasem daného jednotlivce; kde byl potvrzen předpoklad diskriminace (tj. skutečnosti, z nichž lze předpokládat, že došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci), měl by vždy nést důkazní břemeno žalovaný; jakékoli nepříznivé zacházení nebo následek jako reakce na žalobu by měly být zakázány;

2.7

požaduje větší spolupráci s členskými státy a národními úřady pro zlepšení mechanismů monitorování a podávání zpráv;

2.8

požaduje, aby Komise ve spolupráci s velkými evropskými nevládními organizacemi financovanými EU usilovala o nalezení kreativních způsobů, které by umožnily malým nevládním organizacím přístup k financování;

2.9

se zavazuje, že vypracuje antidiskriminační agendu EU, a domnívá se, že jeho další zapojení do vypracování, plánování, oznámení a realizace této agendy by mělo být nadále podporováno všemi zainteresovanými osobami;

2.10

požaduje, aby byl Výbor regionů samozřejmě zván na konference a semináře EU o rovnosti a nediskriminaci a zejména o otázkách diskriminace Rómů;

2.11

požaduje větší konzultaci se zástupci občanských společností v průběhu procesu realizace;

2.12

požaduje, aby všechny instituce EU lépe odrážely literu a duch antidiskriminačních směrnic prostřednictvím: a) jednotných politik rovnosti týkajících se oblastí získávání nových zaměstnanců, zaměstnanosti a služeb; (b) rovnováhy ohledně skupin uvedených v článku 13 mezi politickými členy a útvary orgánů EU;

2.13

vyzývá Komisi, aby ukázala, jakým způsobem zamýšlí integrovat skupiny uvedené v Chartě základních práv do stávajících směrnic o nediskriminaci vzhledem k tomu, že budou včleněny do nové Smlouvy;

2.14

doporučuje, aby byla zavedena rovnost, musí existovat takové mechanismy, které zabezpečí, že problémy a zásady rovnosti budou řádně zohledněny ve formulaci, provádění a hodnocení všech politik;

2.15

doporučuje, aby Komise úzce spolupracovala s Výborem regionů a pomohla tak místním a regionálním úřadům vypracovat akční plány rovnosti a předkládat zprávy o přijatých opatřeních příslušným orgánů, členských států, které se zabývají otázkami rovnosti.