Accept Refuse

EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 52004AR0154

Stanovisko Výboru regionů k „Návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o službách na vnitřním trhu“ — Neověřený překlad

OJ C 43, 18.2.2005, p. 18–22 (ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, SK, SL, FI, SV)

18.2.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 43/18


Stanovisko Výboru regionů k „Návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o službách na vnitřním trhu“

NEOVĚŘENÝ PŘEKLAD

(2005/C 43/06)

VÝBOR REGIONŮ

OPÍRAJE SE o „Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o službách na vnitřním trhu“ (COM(2004) 2 final – 2004/0001 (COD));

NA ZÁKLADĚ rozhodnutí Rady z 15. února 2004 požádat ho podle článku 265 odstavec 1 a článků 71 a 80 Smlouvy ES o stanovisko k tomuto tématu;

NA ZÁKLADĚ rozhodnutí svého prezidenta z 5. dubna 2004 pověřit Odbornou komisi pro hospodářskou a sociální politiku vypracováním stanoviska;

NA ZÁKLADĚ sdělení Komise „Strategie vnitřního trhu pro sektor služeb“ (COM(2000) 888 final) adresovaného Radě a Evropskému parlamentu;

NA ZÁKLADĚ stanoviska ke sdělení Komise „Strategie vnitřního trhu pro sektor služeb“, CDR 134/2001 fin ze dne 13.6.2001 (1);

NA ZÁKLADĚ zprávy Komise „Stav vnitřního trhu v oblasti služeb“ adresované Radě a Evropskému parlamentu (COM(2002) 441 final);

OPÍRAJE SE o skutečnost, že služby hrají klíčovou roli v hospodářství Evropské unie;

přijal na svém 56. plenárním zasedání dne 29. a 30. září 2004 (schůze dne 30. září) toto stanovisko:

Poznámky a doporučení Výboru regionů

1.   Stanoviska Výboru regionů

VÝBOR REGIONŮ

1.1

vítá návrh Komise týkající se směrnice Evropského parlamentu a Rady o službách na vnitřním trhu a zakládající se na vůli odstranit překážky, které v současné době ještě stojí v cestě skutečnému vnitřnímu trhu služeb v EU;

1.2

zdůrazňuje, že k dosažení cíle, který Evropská rada stanovila na svém zasedání v Lisabonu, jehož záměrem je učinit z EU do roku 2010 nejkonkurenčnější a nejdynamičtější hospodářský prostor světa, je nezbytné dokončit vytvoření skutečného vnitřního trhu služeb;

1.3

upozorňuje na zprávu „Stav vnitřního trhu služeb“, v níž se konstatuje, že deset let poté, co mělo být dokončeno vytvoření vnitřního trhu, se výrazně rozcházejí vize Evropské unie s integrovaným hospodářstvím a realita, kterou evropští občané a poskytovatelé služeb denně zažívají;

1.4

podporuje cíl, jímž je vytvoření právního rámce, jenž má odstranit v současné době stále existující překážky bránící svobodě usazování poskytovatelů služeb a volnému pohybu služeb mezi členskými státy. Pro poskytovatele služeb stejně jako příjemce služeb je třeba zajistit nezbytnou právní jistotu, kterou potřebují pro účinnou realizaci obou základních svobod – svobody usazování a volného pohybu služeb;

1.5

pokládá za správné, že směrnice vychází zejména z principu země původu. Znamená to, že poskytovatelé služeb budou prozatím podléhat právním ustanovením toho členského státu, v němž mají sídlo. Tento princip vychází ze srovnatelné úrovně ochrany v jednotlivých členských státech, tedy z toho, že právní ustanovení v oblasti zdravotní a spotřebitelské stejně jako jiné bezpečnostní standardy obecně jsou srovnatelné. V podstatě se tímto na oblast služeb přenáší princip vzájemného uznávání, jenž je u volného pohybu zboží nosným pilířem vnitřního trhu;

1.6

pokládá za důležité, že poskytovatelům služeb má být takto otevřena možnost, aby vstoupili na trhy jiných členských států za podmínek, které znají;

1.7

upozorňuje na to, že návrh směrnice jasně neudává, co obsahuje konkrétně princip země původu, ani jeho oblast aplikace. Transpozice tohoto principu by mohla způsobit problémy zejména v oblasti sociální péče a zdraví. Kontrola bude tudíž muset být prováděna kdykoli kompetentními orgány daného státu v souladu s jeho legislativou.

1.8

pokládá všeobecně za účelné návrhy k administrativnímu zjednodušení. Předpokládané zjednodušení postupů i elektronické vyřizování postupů jsou opatření, která jsou pro vytvoření volného trhu služeb nezbytně nutná;

1.9

pokládá zamimořádně důležité, že směrnice předpokládá vzájemné informování a komunikaci, aby na jedné straně poskytovatelům služeb skutečně otevřela přístup ke společnému trhu a aby na druhé straně umožnila příjemcům služeb využít bez rizik služby na území celého Společenství;

1.10

vítá, že navržená směrnice staví na vzájemné důvěře a podpoře členských států a k tomu mimo jiné předpokládá společné prověření existujících ustanovení z hlediska jejich slučitelnosti se stanoveným cílem volného trhu v oblasti služeb.

2.   Doporučení Výboru regionů

VÝBOR REGIONŮ

2.1

podporuje horizontální východisko této rámcové směrnice. Na základě toho bude možné upustit od detailních předpisů, popř. harmonizace souboru dotčených předpisů v členských státech;

2.2

však zdůrazňuje, že toto horizontální východisko v sobě skrývá nebezpečí překrývání s již existujícími komunitárními předpisy specifickými pro tento sektor;

2.3

proto vítá, že směrnice předpokládá obecné výjimky z oblasti svého použití, aby takovému překrývání předešla. Tyto výjimky se týkají finančních služeb, služeb a sítí elektronické komunikace, které souvisejí s „balíkem Telekom“, stejně jako služeb v oblasti dopravy. Výslovně vyloučena je rovněž oblast daňová i všechny oblasti spojené s výkonem veřejné moci;

2.4

však poukazuje na to, že směrnice má být na druhé straně svým záměrem používána zásadně kumulativně vedle již existujících jiných komunitárních právních aktů;

2.5

se proto obává, že bude možné tímto obcházet zvláště existující předpisy specifické pro tento sektor. Neboť navrhovaná směrnice by se mohla prakticky uplatnit vždy tam, kde speciální předpisy neobsahují výslovná ustanovení. V případě pochyb je možné vycházet z toho, že existující ustanovení specifická pro daný sektor upravují dotčené oblasti již definitivně, popř. že konkrétní skutečnosti nebyly vědomě upraveny;

2.6

proto požaduje, aby kumulativní použitelnost směrnice byla výslovně vyloučena v těch oblastech, v nichž již existují definitivní speciální zákonná a pro tento sektor specifická ustanovení. Je třeba vyloučit, aby směrnice v těchto oblastech vytvářela nové a doplňující předpisy;

2.7

uznává, že předpokládanými obecnými výjimkami z principu země původu má být zajištěna koherence s existujícími právními akty. Z použitelnosti principu země původu budou vyloučeny všechny oblasti služeb, které již jsou předmětem předpisů specifických pro sektor, popř. u nichž se toto plánuje. Např.: poštovní služby, dodávky elektřiny, plynu a vody, vysílání zaměstnanců, odvoz odpadu, uznávání profesních kvalifikací nebo povolení týkající se úhrady nákladů za poskytnutou péči v nemocnici;

2.8

upozorňuje, že princip země původu se může obrátit proti podnikům a čestným spotřebitelům, neboť umožňuje obejití vysokých národních norem v oblasti profesní kvalifikace nebo kvality služeb. Je proto nutné zajistit, aby princip země původu nebyl použit k obejití národních předpisů, které jsou platné v rámci ekonomických aktivit;

2.9

upoutává pozornost mimo jiné na to, že návrh směrnice se nezmiňuje o směrnici, která je právě diskutována, na téma pracovních podmínek pracovníků na přechodnou dobu (COM 2002/149).

2.10

však konstatuje, že směrnice sice potud vylučuje použitelnost, avšak současně pro tyto oblasti předpokládá částečně doplňující předpisy, které tím vstupují do konkurenčního vztahu. Týká se to zvláště těchto oblastí: uznávání profesních kvalifikací na základě předpisů o pojištění zákonné odpovědnosti v povolání a komerční komunikace, vysílání pracovníků na základě dodatečných předpisů přesahujících úpravu čistého správního řízení a úhrady nákladů za ošetření na základě doplňujících normativních ustanovení;

2.11

se obává, že to může vést k četným konkurujícím si předpisům a nedostatečné transparentnosti;

2.12

proto požaduje, aby předpisy směrnice, které mohou být stejně dobře upraveny již v rámci existujících nebo předpokládaných speciálních zákonných předpisů, byly také těmito speciálními zákonnými předpisy ošetřeny. Tím se také při dalších konzultacích zabrání tomu, aby v souvislosti s touto směrnicí bylo nutné vést diskusi, kterou je v podstatě třeba vést na úrovni pro tento sektor specifické. Jak ukazují dosavadní jednání o této směrnici, bylo toto nebezpečí u několika témat již zjištěno;

2.13

spatřuje problém konkurence ve vztahu k speciálním zákonným předpisům, zvláště v souvislosti s navrhovanými ustanoveními o vysílání pracovníků;

2.14

konstatuje, že směrnice v této souvislosti vedle procesních a kompetenčních předpisů – odlišně od principu země původu je jako příslušný prohlášen vysílající členský stát – zavádí i další obsahové úpravy, které bezprostředně navazují na platnou „Směrnici o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb“ a proto ji doplňují, popř. s ní vstupují do konkurenčního vztahu. Opatření jednotlivých členských států přípustná k provedení kontroly a prověření jsou stanovena, popř. omezena, i když je fakt, že článek 17, odstavec 5, návrhu směrnice předpovídá na začátek speciální úlevu k principu země původu ve směrnici o detašování pracovníků, Výbor je nicméně přesvědčen, že zákaz vynutit jakýkoli závazek, naplánovaný ve článku 24 návrhu směrnice, by byl v rozporu s úlevou, vyjádřenou v článku 17, odstavec 5. Tato neřeší problém, jakým způsobem bude informován členský stát původu o eventuelních přestupcích, kterých bylo dopuštěno v zemi detašování, která nemůže vykonávat ani žádnou kontrolu, ani sankce. I kdyby to bylo možné, je stále otázkou, jakým způsobem by mohla země původu zakročit na cizím území, kde nedisponuje žádným suverénním právem;

2.15

poukazuje na nebezpečí spatřované v tom, že může částečně utrpět efektivnost účinné kontroly a že předpisy navrhované směrnice budou proto zcela bezprostředně působit v oblasti upravované „Směrnicí o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb“;

2.16

pokládá proto za vhodné, aby v této směrnici byla také upravena příslušná zadání v souvislosti s prováděním prověrek a kontrol podle „Směrnice o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb“, pokud by byly skutečně nutné;

2.17

je toho názoru, že ze směrnice ne zcela zřetelně vyplývá, do jaké míry má být použita ve zvláště citlivé oblasti služeb v obecném hospodářském zájmu. Respektuje se skutečnost, že je věcí příslušných národních, regionálních popř. místních orgánů, aby definovaly, organizovaly, financovaly a kontrolovaly služby ve veřejném zájmu;

2.18

poukazuje na skutečnost, že zahrnutí služeb všeobecného ekonomického zájmu do rozsahu směrnice o službách a takto sledovaný cíl dalšího rozvoje jednotného trhu a také zajištění prostoru bez vnitřních hranic pro služby všeobecného ekonomického zájmu by vážně omezil svobodu rozhodování příslušných národních, regionálních a místních úřadů;

2.19

proto výslovně vítá, že Komise při dosavadních jednáních o směrnici k tomu podala vysvětlení, že směrnice v žádném případě nesleduje zvláštnosti funkce správních orgánů a jejím záměrem není ani liberalizace, ani odstranění monopolů;

2.20

konstatuje, že toto vyjádření se však zatím do směrnice samotné nepromítlo;

2.21

proto žádá, aby toto bylo dodatečně učiněno a aby funkce správních orgánů byla zásadně vyloučena z oblasti použití směrnice (a nikoliv pouze částečně z oblasti použití principu země původu), aby se tak předešlo jakékoliv možné diskusi při pozdějším naplňování a zabránilo se nutnosti rozhodnout o harmonizaci této oblasti v krátké lhůtě formou komunitárních předpisů. To by pak také odpovídalo stanovisku Komise v té podobě, v jaké bylo vyjádřeno v nedávno předložené Bílé knize o službách ve veřejném zájmu;

2.22

zdůrazňuje, že v této souvislosti se musí zvláštní pozornost soustředit také na citlivé oblasti zdraví a sociálního zabezpečení;

2.23

navrhuje, aby i tato oblast služeb ve veřejném zájmu byla výslovně vyloučena z oblasti použití směrnice. To by pak vzhledem k mimořádnému významu a zvláštnostem sociálních a zdravotnických služeb také odpovídalo záměru, který Komise formulovala v nedávno předložené Bíle knize o službách ve veřejném zájmu, předložit v roce 2005 sdělení, které se bude speciálně těmito službami zabývat;

2.24

konstatuje, že návrh směrnice tímto i v této oblasti vytvoří nová pravidla, která vstoupí do konkurenčního vztahu s předpisy již existujícími;

2.25

proto navrhuje, aby případné nutné právní úpravy, pokud se k naplnění judikatury Evropského soudního dvora jeví skutečně nezbytné, byly ošetřeny v příslušných předpisech speciálních zákonů, z toho důvodu musí být zrušeny dispozice bodu 23 textu směrnice o službách;

2.26

jinak pokládá za žádoucí, aby ve smyslu lepší čitelnosti byl ve směrnici průběžně uváděn také výslovně titul příslušného předpisu tam, kde se odkazuje na jiné předpisy;

2.27

zdůrazňuje zvláštní význam, jenž bude příslušet regionálním a místním veřejným subjektům a orgánům v rámci naplňování navrhované směrnice. Na ně budou kladeny velmi náročné požadavky;

2.28

je toho názoru, že účinky, které bude mít naplňování směrnice na regionální a místní veřejné subjekty a orgány, dosud nebyly dostatečně zohledněny. Směrnice se obrací na jednotlivé členské státy, týká se však především regionálních a místních orgánů, na které bude přenesena praktická realizace výkonu správy;

2.29

dává na zvážení, že v této souvislosti již mohou vyplynout problémy právní příslušnosti tam, kde naplňování směrnice na regionální a místní úrovni předpokládá nové struktury, jednotný správní postup nebo komplexní spolupráci. Dispozice, které např. stipulují, že „povolení musí umožnit tomu, co danou službu nabízí, přístup k výkonu aktivity této služby, čí ji vykonávat, na celém národním území“ (článek 10, odstavec 4), nebo ty, které se týkají zavedení „jediné přepážky“, u nichž ten, který danou službu nabízí, musí být schopen vykonat všechny administrativní záležitosti spojené s přístupem k poskytování svých služeb (článek 6), jsou protiústavní v zemích uspořádaných do federací. Výbor připomíná, že v souladu s ústavní smlouvou je Unie povinována respektovat národní identitu svých členských zemí, inherentní ke svým základním politickým a ústavním strukturám.;

2.30

obává se, že všechny povolovací národní procedury padnou do oblasti účinnosti směrnice a budou muset být, aby mohly být zachovány, přezkoumány, adaptovány či, při nejhorším, zrušeny, ale v každém případě zjednodušeny. Tak hluboké zásahy do procedurálního práva členských zemí jsou přehnané. Je tudíž nutné upřesnit, že pouze povolovací procedury, které se přímo týkají prvního přístupu k nějaké hospodářské činnosti, jsou předmětem oblasti aplikace této směrnice. Všechny procedury, mimo hospodářskou oblast, které byly zaopatřeny právním systémem, aby byly respektovány nepominutelné požadavky všeobecného zájmu, musí být vyloučeny z oblasti aplikace.

2.31

se obává, že realizace směrnice na regionálních a místních úrovních bude kontraproduktivní ve vztahu k počátkům deregulace a úsilí o zeštíhlení správy;

2.32

upozorňuje na to, že realizace směrnice na regionálních a místních úrovních bude rovněž spojena s další potřebou personálu a v neposlední řadě také s dodatečnými finančními náklady, které nelze předem stanovit. Platí to zvláště pro mezistátní spolupráci, elektronickou výměnu informací, určení a koordinaci jednotných kontaktních osob, prověření existující zákonné úpravy z hlediska její slučitelnosti s cíli směrnice i pozdější vzájemnou mezistátní evaluaci provedených opatření;

2.33

konstatuje, že se Komise k nákladům celkově – k finančním zvláště – nevyjádřila. Pouze finanční důsledky byly pro Komisi samu zatím vyjádřeny částkou zhruba 3,4 mil. eur;

2.34

požaduje, aby byly zpracovány příslušné kalkulace zohledňující důsledky pro jednotlivé členské státy;

2.35

pokládá za nezbytné, aby na přechodnou dobu byla předpokládána podpora popř. kompenzace. Pouze poskytnutím takové pomoci na regionální a místní úrovni bude vůbec možné plynule zvládnout zamýšlené zjednodušení mezistátních postupů. Je třeba v každém směru zabránit tomu, aby regionální a komunální místa byla po praktické stránce neúnosně přetížena;

2.36

vidí rovněž problémy zcela každodenní povahy, které se mohou v této souvislosti objevit na úrovni regionálních a komunálních veřejných subjektů a orgánů. Například jazykové překážky při komunikaci s orgány, popř. poskytovateli služeb z jiných členských států nebo při uznávání vysvědčení, potvrzení nebo jiných dokumentů, které byly poskytovatelům vystaveny v jiném členském státu – tedy v cizím jazyce. Platí to také pro oblast elektronického zpracování postupů;

2.37

proto pokládá za nutné, aby se k řešení takových praktických problémů patřičně přihlédlo alespoň během přechodné doby. Například minimálně tím, že bude možné vyžadovat pouze neověřené překlady;

2.38

pokládá za možné předem odhadnout, že se objeví také problémy v souvislosti s předpokládanými opatřeními k zajištění kvality služeb a především kontroly a prověřování poskytovatelů služeb. Na základě principu země původu existuje obava, že možnosti postupu proti problémovým poskytovatelům služeb, kteří mají sídlo v jiném členském státě, se omezí na vzájemnou mezistátní úřední pomoc. To v sobě skrývá nebezpečí nepřiměřených prodlení;

2.39

vítá, že směrnice obsahuje rozsáhlá ustanovení týkající se vzájemné podpory, jimiž se má čelit popsaným nebezpečím;

2.40

vyzývá Komisi, aby společně s vytvořeným výborem přiměřeně zohlednila v doplňujících opatřeních nutných pro kontrolu také zájmy regionálních a místních veřejných subjektů. Pokud by v průběhu pozdějšího naplňování směrnice vyplynuly v souvislosti s prováděním kontroly nové problémové oblasti, které v tuto chvíli ještě nelze předvídat, je třeba najít pro ně přiměřená a v praxi proveditelná řešení;

2.41

upozorňuje na to, že také profesní organizace mohou být konfrontovány s podobnými problémy jako místa státní správy. Týká se to zvláště kontroly poskytovatelů služeb, kteří mají sídlo na jejich území, ale působí v jiném členském státě. Pokud profesní organizace vykonávají státní úkoly, přenesou se tedy na ně možné obtíže, které mohou vyplynout při naplňování navrhované směrnice pro orgány členských států;

2.42

zdůrazňuje nutnost v průběhu naplňování směrnice zajistit, aby profesní organizace i v budoucnosti mohly v neomezené míře vykonávat své dosavadní úkoly. Existující povinné členství vede v současné době k tomu, že se poskytovatelé služeb v případě zamýšleného usazení za účelem provozování činnosti v jiném členském státě musí bezprostředně obrátit na tamější příslušné profesní organizace. V souvislosti se zřízením a ustavením jednotných kontaktních osob je proto důležité, aby byly zohledněny v současné době existující příslušnosti a kompetence při zajišťování úkolů;

2.43

vidí v této souvislosti také nové výzvy a úkoly, které čekají na profesní organizace, zvláště také jako na případné jednotné kontaktní osoby, nebo úkoly při vypracování nových etických kodexů na komunitární úrovni;

2.44

vyzývá k tomu, aby se členské státy, regionální a komunální veřejné subjekty a všechna ostatní dotčená místa včas připravily na výzvy, které jsou se směrnicí spjaty;

2.45

se vyslovuje pro to, aby nepřevládly obranné reflexy, ale byly využity šance, které z toho vyplývají pro poskytovatele služeb a občany v jednotlivých členských státech i společný vnitřní trh.

V Bruselu dne 30. září 2004.

Předseda

Výboru regionů

Peter STRAUB


(1)  Úř. věstnik C 357 z 14.12.2001, str. 65


Top