18.12.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 332/91

(1)

Evropská komise (dále jen „Komise“) uložila dne 4. července 2015 prováděcím nařízením (EU) č. 2015/1081 (2) (dále jen „prozatímní nařízení“) prozatímní antidumpingové clo na dovoz některých hliníkových fólií pocházejících z Ruska.

(2)

Šetření bylo zahájeno dne 8. října 2014 na základě podnětu, který podaly dne 25. srpna 2014 společnosti AFM Aluminiumfolie Merseburg GmbH, Alcomet AD, Eurofoil Luxembourg SA, Hydro Aluminium Rolled Products GmbH a Impol d.o.o. (dále jen„žadatelé“) jménem výrobců představujících více než 25 % celkové produkce hliníkových fólií v Unii. Podnět obsahoval důkazy prima facie o dumpingu uvedeného výrobku a o výsledné podstatné újmě, které byly uznány za dostačující pro zahájení šetření.

(3)

Po poskytnutí informací o nejdůležitějších skutečnostech a úvahách, na jejichž základě bylo uloženo prozatímní antidumpingové clo (dále jen „poskytnutí prozatímních informací“), předložilo několik zúčastněných stran k těmto prozatímním zjištěním písemné připomínky. Účastníkům řízení, kteří o to požádali, byla poskytnuta možnost slyšení.

(4)

O intervenci úředníka pro slyšení v obchodních řízeních požádal jediný vývozce, skupina Rusal, a pět uživatelů. Slyšení s vývozcem se uskutečnilo za přítomnosti zástupce Ruska dne 14. října 2015. Hlavními projednávanými body byly uplatňování čl. 2 odst. 9 základního nařízení při výpočtu vývozní ceny a dopad dovozu konvertovaných hliníkových fólií (dále jen „KHF“) z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“) na situaci výrobního odvětví Unie. Slyšení s uživateli se uskutečnilo dne 23. října 2015, po uplynutí lhůty pro podání připomínek k poskytnutí konečných informací. Hlavními projednávanými body byly údajné obcházení antidumpingových opatření uložených na dovoz hliníkových fólií pro domácnost (dále jen „HFD“) z ČLR, vliv dovozu ze třetích zemí na újmu způsobovanou výrobnímu odvětví Unie, dopad uložení antidumpingových opatření na dovoz HFD z Ruska na uživatele a možnost využít jako formy opatření minimální dovozní ceny.

(5)

Kromě toho požádalo dne 27. října 2015 pět subjektů, které fólie převíjejí, o konfrontační slyšení s žadateli. Žadatelé však o účast v takovém slyšení neprojevili zájem.

(6)

Komise zvážila písemné a ústní připomínky předložené zúčastněnými stranami a v případě potřeby prozatímní zjištění náležitě upravila.

(7)

Komise všem stranám sdělila nejdůležitější skutečnosti a úvahy, na nichž založila svůj záměr uložit konečné antidumpingové clo na dovoz některých hliníkových fólií pocházejících z Ruska a provést konečný výběr částek zajištěných prostřednictvím prozatímního cla (dále jen „poskytnutí konečných informací“). Všem stranám byla poskytnuta lhůta, v níž se mohly k poskytnutí konečných informací vyjádřit.

(8)

Stanoviska předložená zúčastněnými stranami byla zvážena a případně vzata v úvahu.

(9)

Po poskytnutí prozatímních informací jeden z výrobců v Unii zařazených do vzorku prodal veškeré své činnosti včetně vybavení, práv, závazků týkajících se zaměstnanců a jeho stávající smlouvy nové společnosti. Jelikož tato změna nastala po období šetření, není relevantní pro posouzení újmy podle čl. 6 odst. 1 základního nařízení.

(10)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné připomínky týkající se metody výběru vzorků, potvrzují se prozatímní zjištění uvedená v 7. až 13. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(11)

Jak je uvedeno v 19. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, šetření dumpingu a újmy se týkalo období od 1. října 2013 do 30. září 2014 (dále jen „období šetření“). Zkoumání trendů významných pro posouzení újmy se týkalo období od 1. ledna 2011 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(12)

Po poskytnutí prozatímních informací ruské orgány tvrdily, že jelikož období šetření zahrnovalo rovněž údaje za poslední čtvrtletí roku 2013, zjištění trendů v analýze újmy nesplňovalo požadavek objektivity podle čl. 3 odst. 2 základního nařízení.

(13)

Období šetření bylo stanoveno v souladu s čl. 6 odst. 1 základního nařízení. Komise navíc vycházela z dostatečně reprezentativního období pro zkoumání trendů všech relevantních hospodářských činitelů a ukazatelů, které ovlivňují stav výrobního odvětví, tj. období šetření a poslední tři uzavřené rozpočtové roky před obdobím šetření. Skutečnost, že došlo k určitému překrytí období šetření a jednoho roku zahrnutého do posuzovaného období, neovlivňuje objektivní zjištění újmy provedené Komisí. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(14)

Jak je uvedeno ve 20. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, dotčeným výrobkem jsou hliníkové fólie o tloušťce nejméně 0,008 mm a nejvýše 0,018 mm, nevytvrzené, válcované, ale dále již neupravené, v rolích o šířce nepřesahující 650 mm a o hmotnosti nad 10 kg (dále jen „role jumbo“), pocházející z Ruska, v současnosti kódu KN ex 7607 11 19 (kód TARIC 7607111910) (dále jen „dotčený výrobek“). Dotčený výrobek je obecně znám jako hliníková fólie pro domácnost („HFD“).

(15)

Po poskytnutí prozatímních informací několik zúčastněných stran tvrdilo, že ruský dovoz nekonkuruje HFD vyráběným výrobním odvětvím Unie, dále však toto tvrzení nevysvětlily ani nedoložily. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(16)

Jelikož k dotčenému výrobku a obdobnému výrobku nebyly předloženy žádné další připomínky, potvrzují se závěry učiněné ve 21. až 28. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(17)

Podrobné údaje k výpočtu dumpingu jsou uvedeny ve 29. až 52. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(18)

Po poskytnutí prozatímních informací skupina Rusal zpochybnila úpravy vývozní ceny popsané ve 40. až 42. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Skupina Rusal tvrdila, že odpočet prodejních, režijních a správních nákladů a zisku obchodníka ve spojení je opodstatněný pouze v případě transakcí „s dodáním clo placeno“ („DDP)“, a nikoli v případě transakcí „s dodáním na místo“ („DAP)“ a transakcí CIF (náklady, pojištění, přeprava).

(19)

V reakci na toto tvrzení je třeba poznamenat, že Komise určila vývozní cenu početně v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení z důvodu existujícího spojení mezi výrobci a jejich obchodníky ve spojení. Šetření ukázalo, že toto spojení se vztahuje na všechny typy transakcí bez ohledu na jejich obchodní podmínky. Skupina Rusal navíc nepředložila žádné důkazy ohledně toho, proč by použité ziskové rozpětí nebylo přiměřené. Tvrzení v tomto ohledu jsou proto považována za neopodstatněná a měla by být zamítnuta. Pokud jde o prodejní, režijní a správní náklady, musí strana, která tvrdí, že je úprava nadměrná, předložit konkrétní důkazy a výpočty odůvodňující její tvrzení a především případnou alternativní míru úpravy, kterou navrhuje. Skupina Rusal ovšem ve svých připomínkách po poskytnutí prozatímních informací nic z toho neposkytla.

(20)

Na základě výše uvedených skutečností bylo tvrzení vyvážejícího výrobce zamítnuto.

(21)

Po poskytnutí konečných informací skupina Rusal zopakovala svůj nesouhlas s úpravami provedenými pro prodejní, režijní a správní náklady a zisk podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení v případě transakcí DAP a CIF. Skupina Rusal nezpochybňuje použití čl. 2 odst. 9 ohledně zapojení obchodníka ve spojení do všech typů transakcí (tj. DDP, DAP a CIF). Pokud však jde o transakce provedené za podmínek CIF a DAP, skupina Rusal zpochybňuje použitelnost úprav podle čl. 2 odst. 9 druhého a třetího pododstavce, zejména prodejní, režijní a správní náklady a zisk. Podle jejího názoru je zboží kupujícímu za podmínek CIF a DAP dodáno před dovozem, a proto nejsou tyto úpravy použitelné. Ve svých připomínkách skupina Rusal uvedla řadu případů, kdy Komise zjevně neprovedla úpravy podle čl. 2 odst. 9. A nakonec skupina Rusal tvrdí, že v případě, že by Komise měla za to, že použití čl. 2 odst. 9 vyžaduje automatickou úpravu o přiměřené prodejní, správní a režijní náklady a zisk, pak by útvary Komise měly uznat, že obchodník byl vnitřním oddělením vyvážejícího vývozce u transakcí CIF a DAP, a tudíž na tyto transakce uplatnit čl. 2 odst. 8 základního nařízení.

(22)

V reakci na to Komise potvrzuje, že v případě skupiny Rusal by se měla úprava o přiměřené rozpětí u prodejních, správních a režijních nákladů a zisku podle čl. 2 odst. 9 druhého a třetího pododstavce použít pro všechny typy transakcí. I když je dodání zboží u transakcí CIF provedeno před propuštěním do volného oběhu a i když má odpovědnost za celní odbavení kupující (na rozdíl od transakcí za podmínek DDP), nemění to nic na skutečnosti, že prodej provádí obchodník ve spojení, který nese prodejní, správní a režijní náklady a který obvykle usiluje o dosažení zisku za své služby. S ohledem na to, že obchodník je ve spojení s vyvážejícím výrobcem, z čl. 2 odst. 9 základního nařízení vyplývá, že údaje tohoto obchodníka jsou už ze své podstaty nespolehlivé a že jeho prodejní, správní a režijní náklady a zisk by měl stanovit přiměřeným způsobem vyšetřující orgán. Kromě toho čl. 2 odst. 9 základního nařízení nebrání provedení úprav o náklady vzniklé před dovozem v takové míře, v jaké je obvykle nese dovozce. Úplné vyloučení úprav o prodejní, správní a režijní náklady a zisk, pokud jde o prodej provedený za podmínek CIF, proto není opodstatněné. Skutečnost, že společnost ve spojení plní jen určité funkce, tedy nebrání Komisi v provedení úprav podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení, mohla by se však projevit v nižší částce prodejních, režijních a správních nákladů, která se má odečíst od ceny, za níž se dotčený výrobek poprvé znovu prodá nezávislému kupujícímu. V každém případě nese důkazní břemeno zúčastněná strana, která hodlá zpochybnit rozsah úprav provedených na základě čl. 2 odst. 9 základního nařízení. Pokud však tato strana považuje úpravy za nadměrné, musí poskytnout konkrétní důkazy a výpočty odůvodňující tato tvrzení. Je třeba zmínit, že pokud jde o transakce DAP, jsou místa dodání uvnitř celního území EU, a proto je rozdíl ohledně míry zapojení obchodníka v porovnání s prodejem za podmínek DDP dokonce ještě menší. Pokud jde o předchozí případy zmíněné skupinou Rusal, je důležité nejprve poznamenat, že postoj Komise je v souladu s judikaturou soudů Unie. Za druhé, Komise má ve sféře opatření na ochranu obchodu širokou diskreční pravomoc, při jejímž výkonu není vázána předchozími posouzeními. V každém případě se skutková situace v každém z případů uvedených skupinou Rusal lišila. A nakonec, pokud jde o podpůrný návrh použít čl. 2 odst. 8 základního nařízení, Komise odkazuje na odůvodnění v tomto bodě a v 19. bodě odůvodnění a opakuje, že již samotné spojení mezi vývozcem a společností ve spojení postačuje k tomu, aby mohla považovat skutečné vývozní ceny za nespolehlivé, neboť existence spojení mezi vývozcem a společností ve spojení je jedním z řady důvodů, na jejichž základě lze skutečné vývozní ceny považovat za nespolehlivé.

(23)

Pokud jde o vyčíslení úpravy o prodejní, režijní a správní náklady a zisk, Komise po obdržení připomínek k poskytnutí prozatímních informací vyzvala skupinu Rusal, aby určila část prodejních, režijních a správních nákladů, u které se domnívá, že se na transakce CIF a DAP nepoužije nebo že je pro tyto transakce nepřiměřená, a aby své tvrzení – jak požaduje judikatura – podložila. V tomto ohledu však nebyly předloženy žádné důkazy, neboť skupina Rusal podmínila předložení jakýchkoli informací tím, že Komise přijme její právní výklad čl. 2 odst. 9 základního nařízení. Vzhledem k tomu, že skupina Rusal v tomto ohledu neposkytla žádné informace, mělo by být tvrzení zamítnuto.

(24)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, prozatímní zjištění uvedená v 29. až 52. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují a konečná dumpingová rozpětí vyjádřená jako procento ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením zůstávají nezměněna:

(25)

Změna uvedená v 9. bodě odůvodnění výše neměla vliv na definici výrobního odvětví Unie.

(26)

Jelikož k definici výrobního odvětví Unie a k výrobě v Unii nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzují se závěry učiněné v 53. až 55. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(27)

Vzhledem k tomu, že nebyly vzneseny žádné další připomínky týkající se spotřeby v Unii, potvrzují se závěry uvedené v 56. až 60. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(28)

Vzhledem k tomu, že nebyly vzneseny žádné další připomínky týkající se dovozu z dotčené země, potvrzují se závěry uvedené v 61. až 70. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(29)

Po poskytnutí prozatímních informací jedna zúčastněná strana tvrdila, že na analýzu hospodářské situace výrobního odvětví Unie měla vliv provázanost trhů HFD a KHF. Strana tvrdila, že provázanost těchto trhů vychází ze tří hlavních předpokladů: i) všichni výrobci v Unii zařazení do vzorku byli schopni vyrábět HFD i KHF ve stejném výrobním zařízení a se stejným vybavením, ii) poměrně snadno lze vyrábět střídavě KHF a HFD a iii) vysoká cenová pružnost poptávky po obou výrobcích. Strana dále tvrdila, že výrobci Unie nebyli schopni rozlišovat hospodářské činitele týkající se každého tohoto produktu zvlášť a že proto Komise měla použít čl. 3 odst. 8 základního nařízení a své posouzení újmy provádět na širším základě.

(30)

Je však třeba poznamenat, že KHF je jiný produkt než HFD a že se používá k jiným účelům. Jak je vysvětleno v 131. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, největší výrobce HFD v Unii zařazený do vzorku vyráběl výhradně HFD. Jak je rovněž uvedeno v uvedeném bodě odůvodnění, šetření ukázalo, že výrobci v Unii, kteří vyrábějí HFD i KHF, nemohou snadno přecházet z výroby jednoho výrobku na druhý, jelikož k dosažení co nejvyšší efektivnosti je nutno vyrábět určité množství u obou výrobků. Kromě toho šetření ukázalo, že výrobci v Unii zařazení do vzorku vyráběli tyto dva typy fólií ve stabilním poměru. Kromě toho výrobci v Unii, kteří vyráběli jak HFD, tak KHF, byli schopni oddělit hospodářské a finanční údaje týkající se výroby a prodeje HFD od údajů týkajících se výroby a prodeje KHF. Analýza újmy v 71. až 108. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se tedy týká pouze výroby a prodeje HFD v Unii a tvrzení, že Komise měla použít čl. 3 odst. 8 základního nařízení, bylo proto zamítnuto.

(31)

Po poskytnutí konečných informací tato zúčastněná strana nesouhlasila se závěrem Komise, že čl. 3 odst. 8 základního nařízení nebyl v tomto případě použitelný. Zúčastněná strana zopakovala své argumenty uvedené ve 29. a 30. bodě odůvodnění výše, aniž by předložila jakékoli nové prvky. Trvala také na tom, že Komise nemohla stanovit, že většina výrobců v Unii byla schopna oddělit hospodářské a finanční údaje týkající se výroby HFD a KHF, avšak své tvrzení nepodložila. Komise proto potvrzuje, že v tomto případě nemusela využít čl. 3 odst. 8 základního nařízení, neboť ověřené údaje výrobců v Unii zařazených do vzorku umožňovaly vymezení výroby obdobného výrobku. Jelikož tato zúčastněná strana učinila pouze tvrzení, která jsou fakticky nesprávná, byla tato tvrzení zamítnuta.

(32)

Po poskytnutí prozatímních informací ruské orgány požádaly Komisi, aby poskytla nedůvěrná znění odpovědí výrobců v Unii zařazených do vzorku a všechny další důkazy prokazující podstatnou újmu. Dále žádaly o přístup k metodice použité Komisí k posouzení podstatné újmy, která byla způsobena výrobcům v Unii.

(33)

Komise připomíná, že ruské orgány byly informovány spolu se všemi zúčastněnými stranami dne 25. srpna 2015 (po předložení jejich připomínek po poskytnutí prozatímních informací) o tom, jaký přesný postup musí dodržet, aby získaly přístup k nedůvěrnému spisu šetření. Nedůvěrná znění těchto odpovědí byla dostatečně podrobná, aby umožňovala přiměřené pochopení podstaty důvěrně sdělených informací. Pokud jde o další důkazy, které podporují zjištění o podstatné újmě způsobované výrobnímu odvětví Unie, byly uvedeny v 71. až 108 bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(34)

Po poskytnutí prozatímních informací dvě zúčastněné strany tvrdily, že ne všechny ukazatele újmy ukazovaly nepříznivou tendenci a že existence příznivé tendence u některých ukazatelů újmy by svědčila o tom, že výrobnímu odvětví Unie není způsobována podstatná újma. Tvrdily rovněž, že nedostatečné zvýšení objemu prodeje výrobního odvětví Unie neprokazuje podstatnou újmu, neboť se jednalo o výsledek nedostatečné výrobní kapacity, když vzrostla v Unii poptávka.

(35)

Podle čl. 3 odst. 5 základního nařízení je zjištění podstatné újmy založeno na celkovém posouzení všech relevantních ukazatelů újmy. Vyvozování závěrů založených pouze na některých vybraných ukazatelích újmy by analýzu v tomto případě zkreslilo. Jak tedy bylo vyvozeno v 106. bodě odůvodnění, i když se výrobní kapacita, výroba a prodej výrobního odvětví Unie v posuzovaném období zvýšily, tento nárůst byl nižší než růst spotřeby. Navzdory obtížné finanční situaci výrobního odvětví Unie se výrobci v Unii snažili investovat do zvýšení kapacit, aby využili nárůstu spotřeby v Unii. Jelikož však nebyli schopni zvýšit ceny na úroveň pokrývající náklady, jejich možnosti investovat do zvýšení kapacit byly omezené. Výrobci byli do určité míry schopni financovat ztráty vzniklé při výrobě a prodeji HFD ze zisků plynoucích z prodeje dalších výrobků. Z dlouhodobého hlediska však taková strategie pro výrobní odvětví Unie – tedy vyrábět výrobek se ztrátou – není udržitelná. Proto se tvrzení, že ne všechny ukazatele vykazovaly nepříznivou tendenci a že proto nedocházelo k podstatné újmě, zamítá.

(36)

Po poskytnutí konečných informací ruské orgány zopakovaly své tvrzení učiněné před prozatímní fází, že podle veřejně dostupných finančních dokumentů žadatelů nedošlo k žádné podstatné újmě.

(37)

Jak je vysvětleno v 107. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, někteří výrobci v Unii nevyráběli výhradně HFD, a proto veřejně přístupné finanční dokumenty nedokázaly rozkrýt skutečnou situaci výrobního odvětví Unie, pokud šlo o HFD. Kromě toho se výsledky šetření opírají o skutečné ověřené údaje o HFD od výrobního odvětví Unie. Toto tvrzení bylo proto odmítnuto.

(38)

Po poskytnutí konečných informací jedna zúčastněná strana zopakovala své tvrzení, že většina relevantních činitelů a ukazatelů, které ovlivňují situaci výrobního odvětví Unie, pokud jde o HFD, zaznamenala během posuzovaného období příznivý vývoj. Tvrdila dále, že analýza situace výrobního odvětví Unie, kterou provedla Komise, je založena pouze na několika ukazatelích.

(39)

Analýza situace výrobního odvětví Unie provedená Komisí však vychází ze souhrnu všech faktorů uvedených v oddíle D prozatímního nařízení. Skutečnost, že některé ukazatele újmy, jako je výroba, výrobní kapacita a objem prodeje, vykazovaly během posuzovaného období příznivou tendenci, nevyvrací celkový závěr, že výrobnímu odvětví Unie byla způsobena podstatná újma ve smyslu čl. 3 odst. 5 základního nařízení. Na ukazatele nelze pohlížet odděleně, je třeba zohlednit také jejich vzájemnou korelaci. Jak je vysvětleno ve 106. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, objem výroby se během posuzovaného období zvýšil o 7 % a výrobní kapacita o 12 %. Tento nárůst však byl nižší než zvýšení spotřeby, která rostla mnohem více, a to o [17 %–28 %] během posuzovaného období. V důsledku toho, i když se objem prodeje výrobního odvětví Unie v posuzovaném období zvýšil o [2 %–10 %], na trhu s ještě větším nárůstem spotřeby to nevedlo ke zvýšení tržního podílu, nýbrž naopak ke ztrátě podílu na trhu o 8 procentních bodů. To znamená, že výrobní odvětví Unie nemohlo mít ze zvýšené spotřeby prospěch. Kromě toho, i když objem investic během posuzovaného období vzrostl o 47 %, stále to bylo méně, než by bylo třeba k tomu, aby odpovídal růstu spotřeby. A na závěr, peněžní tok vykazoval příznivou tendenci, ale v absolutních hodnotách zůstal na nízké úrovni. Příznivá tendence u některých ukazatelů, pokud byly analyzovány v korelaci s dalšími faktory, tedy ve skutečnosti potvrzuje, že se výrobní odvětví Unie nachází v situaci, kdy mu vzniká újma. Proto se tvrzení uvedená v 38. bodě odůvodnění výše zamítla.

(40)

Po poskytnutí konečných informací pět subjektů, které fólie převíjejí, v souvislosti s požadavkem, aby opatřeními byla zavedena ve formě minimální dovozní ceny, tvrdilo, že prodejní cena výrobců v Unii vyrábějících pouze HFD se po období šetření zvýšila, zatímco přirážka u hliníku se snížila. Strany rovněž tvrdily, že tyto prvky znamenaly pro tyto výrobce v Unii vyšší zisky.

(41)

V souladu s čl. 6 odst. 1 základního nařízení bylo výše uvedeného závěru o újmě dosaženo na základě ověřených údajů za posuzované období, přičemž nebyly zohledněny údaje za období následující po šetření, a na základě údajů reprezentativních pro všechny společnosti zařazené do vzorku, a nikoli pro jediného výrobce v Unii. Proto bylo tvrzení uvedené ve 40. bodě odůvodnění zamítnuto.

(42)

Na základě výše uvedeného a vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné další připomínky, se potvrzují závěry učiněné v 71. až 108. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, tj. že výrobnímu odvětví Unie byla způsobena podstatná újma ve smyslu čl. 3 odst. 5 základního nařízení. Výrobnímu odvětví Unie byla způsobena podstatná újma, což se nejvíce projevilo zejména v záporné hodnotě ziskovosti téměř po celé posuzované období.

(43)

Po poskytnutí prozatímních informací některé zúčastněné strany zopakovaly svá tvrzení předložená před uložením prozatímního cla, tj. že újma, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, nebyla způsobena dovozem z Ruska, nýbrž dalšími faktory, jako je neschopnost výrobního odvětví Unie zvyšovat své výrobní kapacity podle rostoucí poptávky, dovoz z jiných třetích zemí, jako je Turecko a ČLR, a zvýšení výroby KHF na úkor HFD ze strany výrobního odvětví Unie.

(44)

Údajným dopadem těchto dalších faktorů na podstatnou újmu, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, se zabývá 49. až 97. bod odůvodnění níže.

(45)

Kromě toho jedna strana tvrdila, že ziskovost výrobního odvětví Unie se zvýšila v roce 2013, kdy dovoz z Ruska dosáhl nejvyššího absolutního objemu, což by údajně mělo svědčit o tom, že dovoz z Ruska neměl dopad na ziskovost výrobního odvětví Unie, a proto nezpůsobil výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu.

(46)

Jak je znázorněno v 99. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, ziskovost výrobního odvětví Unie v posuzovaném období mírně kolísala mezi – 2,9 % a 0,2 %. Výrobní odvětví Unie v roce 2013 jen stěží překročilo hranici ziskovosti, tj. dosáhlo 0,2 %. I když objem dovozu z Ruska byl v témže roce nejvyšší, jeho podíl na trhu zůstal konstantní na úrovni 34 %. Toto malé dočasné zlepšení ziskovosti výrobního odvětví Unie proto neovlivnilo závěr, že celková ziskovost výrobního odvětví Unie byla záporná (kromě roku 2013) a cílového zisku ve výši 5 % se během celého posuzovaného období nedosáhlo. Neovlivnilo ani závěr uvedený v 116. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, že existuje příčinná souvislost mezi zhoršením situace výrobního odvětví Unie a dumpingovým dovozem z Ruska, který si držel konstantní a značný podíl na trhu. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(47)

Na základě výše uvedených skutečností byla zjištěna příčinná souvislost mezi dumpingovým dovozem a podstatnou újmou v důsledku společné existence značného objemu dovozu z Ruska (34 % podíl na trhu držený jedním výrobcem) a vysokého cenového tlaku vyvíjeného tímto dovozem na trh Unie (cenové podbízení činilo přibližně 12 %).

(48)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné další připomínky týkající se vlivu dumpingového dovozu, potvrzují se závěry uvedené ve 110. až 116. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(49)

Po poskytnutí prozatímních informací se Komise dozvěděla, že v tabulce 11 prozatímního nařízení byl do celkového dovozu chybně zahrnut také dovoz z Ruska. Tabulka uvedená níže nahrazuje tabulku 11 v prozatímním nařízení.

Tabulka 1

Dovoz z dalších třetích zemí

(50)

Jedna zúčastněná strana tvrdila, že Komise nedokázala oddělit a rozlišit škodlivé účinky dovozu z ČLR a Turecka, a další zúčastněné strany tvrdily, že Komise podcenila dopad dovozu ze třetích zemí na situaci výrobního odvětví Unie.

(51)

Pokud jde o dovoz z ČLR, po poskytnutí prozatímních informací bylo zjištěno, že z důvodu administrativní chyby musí být provedena malá úprava v úrovni cenového podbízení u dovozu z Číny (která je uvedena ve 118. bodě odůvodnění prozatímního nařízení). Po opravě bylo zjištěno, že průměrná cena celkového objemu dovozu z ČLR do Unie představovala v období šetření cenové podbízení vůči cenám výrobního odvětví Unie o 10,2 % oproti 13 % uvedeným ve 118. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(52)

Jak je navíc vysvětleno ve 118. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, objem dovozu z ČLR klesl v posuzovaném období o [47 %–57 %] s odpovídajícím poklesem podílu na trhu ze 4 % na 2 % a ceny tohoto dovozu se podbízely vůči cenám výrobního odvětví Unie o 10,2 %. Na tomto základě Komise ve 121. bodě odůvodnění prozatímního nařízení dospěla k závěru, že dovoz z Číny zčásti přispěl k újmě, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, aniž by však narušil příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem z Ruska a podstatnou újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie. Jelikož byl podíl čínského dovozu na trhu nízký a během posuzovaného období vykazoval klesající tendenci, tento dovoz nemohl vyvíjet značný cenový tlak na výrobce v Unii, který by jim bránil zvýšit ceny na ziskovou úroveň. Závěr, že dovoz z Číny nenarušil příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem z Ruska a podstatnou újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, jak se uvádí ve 121. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, se tedy potvrzuje.

(53)

Pokud jde o dovoz z Turecka, jak je vysvětleno ve 119. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, ten vykazoval během posuzovaného období rostoucí tendenci a v období šetření dosáhl podílu na trhu 13 % z důvodu vysoké poptávky na trhu Unie, kterou výrobci Unie nebyli schopni uspokojit (jak je vysvětleno v 35. bodě odůvodnění). Avšak přestože turecké dovozní ceny klesly během posuzovaného období o 13 %, zůstaly na podobné úrovni jako ceny výrobního odvětví Unie a výrazně nad úrovní cen dovozu z Ruska. I když měl podíl dovozu z Turecka na trhu rostoucí tendenci, nemohl vzhledem k tomu, že jeho ceny byly na podobné úrovni jako ceny výrobního odvětví Unie (někdy dokonce vyšší), vyvíjet značný cenový tlak na výrobce v Unii, který by jim bránil zvýšit ceny na ziskovou úroveň. Proto se závěr, že dovoz z Turecka nenarušil souvislost mezi dumpingovým dovozem z Ruska a podstatnou újmou, která byla způsobena výrobnímu odvětví Unie, potvrzuje.

(54)

Po poskytnutí konečných informací jedna zúčastněná strana zopakovala své tvrzení učiněné v prozatímní fázi, že Komise neoddělovala a nerozlišovala škodlivé účinky dovozu z Turecka. Tvrdila rovněž, že rostoucí objem dovozu z Turecka poškodil výrobní odvětví Unie z hlediska podílu na trhu a využití kapacity, a proto údajně narušil příčinnou souvislost mezi dovozem z Ruska a podstatnou újmou, která byla způsobena výrobnímu odvětví Unie.

(55)

Je pravda, že podíl dovozu z Turecka na trhu se během posuzovaného období zvýšil, zatímco podíl výrobního odvětví Unie se snížil. Dovoz z Turecka však představoval v období šetření podíl na trhu ve výši 13 %, zatímco podíl ruského dovozu na trhu činil 34 %. Navíc byly turecké ceny na stejné úrovni jako ceny výrobního odvětví Unie, zatímco ruské dovozní ceny představovaly cenové podbízení vůči cenám výrobního odvětví Unie o [3 %–7 %]. Kromě toho se zdůrazňuje, že není udržitelné, aby ztrátové odvětví, jako je odvětví HFD, soustavně zvyšovalo objem prodeje a zároveň mu vznikaly ztráty. Odvětví musí před dalším zvýšením svého objemu prodeje nejprve zvýšit ceny nad úroveň pokrývající náklady. To však nebylo možné z důvodu cenového tlaku vyvíjeného dumpingovým dovozem ve značných objemech z Ruska. Tvrzení, že dovoz z Turecka narušil příčinnou souvislost mezi dovozem z Ruska a podstatnou újmou, která byla způsobena výrobnímu odvětví Unie, bylo proto zamítnuto.

(56)

Dále se tvrdilo, že turecké dovozní ceny jsou vyšší než ruské dovozní ceny, jelikož se turečtí výrobci specializují a zaměřují svůj vývoz na trh Unie na tenčí fólie o tloušťce 0,008–0,009 mm, které ruští výrobci na trh Unie nevyvážejí. Toto tvrzení nebylo podloženo žádným důkazem, a proto bylo zamítnuto.

(57)

Pokud jde o dovoz ze zbývajících třetích zemí, jeho objem se v letech 2011 až 2013 snížil o [20 %–39 %] a poté se ke konci období šetření zvýšil o [2 %–15 %]. Jak je vysvětleno ve 120. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, jejich podíl na trhu se snížil ze 4 % v roce 2011 na 2 % v roce 2013 a následně do konce období šetření vzrostl na 4 %. Jak se rovněž uvádí v témže bodě odůvodnění prozatímního nařízení, byly jejich ceny nižší než prodejní ceny výrobního odvětví Unie, s výjimkou roku 2012, avšak vyšší než ruské dovozní ceny v průběhu posuzovaného období. Dovoz z ostatních třetích zemí tedy nemohl vyvíjet tak značný cenový tlak na výrobce v Unii, aby jim bránil zvýšit ceny na ziskovou úroveň. Proto se závěr, že dovoz z ostatních třetích zemí nenarušil příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem z Ruska a podstatnou újmou, která byla způsobena výrobnímu odvětví Unie, potvrzuje.

(58)

Jelikož nebyly předloženy žádné další připomínky, potvrzují se závěry uvedené v 117. až 122. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(59)

Po poskytnutí prozatímních informací dvě zúčastněné strany tvrdily, že se výrobnímu odvětví Unie navzdory investicím do zvýšení výrobní kapacity nepodařilo pokrýt rostoucí spotřebu, což mu údajně způsobilo podstatnou újmu.

(60)

Za prvé, strana nevysvětlila, jak mohlo zvýšení spotřeby v Unii jako takové mít negativní dopad na výrobní odvětví Unie, a tím narušit příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem z Ruska a podstatnou újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie. Naopak, za běžných podmínek hospodářské soutěže, tj. bez dumpingového dovozu, lze logicky předpokládat, že výrobní odvětví Unie bude mít ze zvýšené spotřeby prospěch.

(61)

Za druhé, dovoz z Ruska byl schopen zvýšit svůj podíl na trhu o 5 procentních bodů, zatímco výrobci v Unii 8 procentních bodů svého podílu na trhu ztratili, tj. v posuzovaném období se snížil z 55 % na 47 %.

(62)

Jak je dále vysvětleno v 78. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, výrobci v Unii se snažili zvýšit výrobní kapacitu, avšak jejich snahu omezovala složitá finanční situace. Poměrně nízkou úroveň investic zavinila složitá finanční situace výrobního odvětví Unie, jež je sama způsobena dumpingovým dovozem. Kromě toho, i když se výrobní kapacita výrobního odvětví Unie během posuzovaného období mírně zvýšila, využití kapacity se snížilo kvůli levnému dumpingovému dovozu z Ruska. Navíc, objem výroby výrobního odvětví Unie se mírně zvýšil, ale jeho podíl na trhu se během posuzovaného období soustavně snižoval. Tuto skutečnost proto nelze považovat za důvod podstatné újmy, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie. Uvedená tvrzení byla proto odmítnuta.

(63)

Jelikož nebyla v tomto ohledu předložena žádná další připomínka, byly potvrzeny závěry učiněné ve 123. až 125. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(64)

Jelikož ke vlivu vývozní výkonnosti výrobního odvětví Unie nebyly předloženy žádné připomínky, byly potvrzeny závěry učiněné ve 126. až 128. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(65)

Po poskytnutí prozatímních informací jedna strana tvrdila, že Komise nepřezkoumala KHF jako další faktor. Zopakovala své tvrzení, že někteří výrobci v Unii se rozhodli zvýšit výrobu a prodej lukrativnějšího produktu KHF na úkor výroby HFD. Tvrdila rovněž, že Komise neposoudila dopad výroby a prodeje KHF ani její hospodářské situace na celkovou hospodářskou situaci výrobního odvětví Unie, pokud jde o HFD. Toto tvrzení zopakovala i po poskytnutí konečných informací, aniž by poskytla jakékoli nové informace.

(66)

Jak je vysvětleno v 81. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, několik výrobců v Unii vyrábělo KHF i HFD, zatímco největší výrobce HFD zařazený do vzorku v období šetření nevyráběl KHF. Šetření dále ukázalo, že výrobci v Unii zařazení do vzorku vyráběli tyto dva typy fólií ve stabilním poměru, a proto se dospělo k závěru, že výrobní odvětví Unie nepřecházelo na výrobu KHF na úkor HFD. V každém případě, pokud by k takovému přechodu došlo, byl by to spíše vliv dumpingového dovozu z Ruska, který soustavně vyvíjel značný cenový tlak na HFD, jenž bránil výrobcům v Unii zvýšit ceny na ziskovou úroveň. Šetření dále ukázalo, že vývojová tendence ziskovosti u dotčeného výrobku je ve všech společnostech zařazených do vzorku srovnatelná bez ohledu na podíl výroby HFD a KHF v jejich celkové výrobě. Tvrzení popsané v 65. bodě odůvodnění se proto zamítá.

(67)

Vzhledem k tomu, že v tomto ohledu nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzují se závěry uvedené ve 129. až 132. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(68)

Po poskytnutí prozatímních informací ruské orgány nesouhlasily se závěrem Komise, že vývoj kotované ceny hliníku na Londýnské burze kovů nemá vliv na skutečnost, že ruské dovozní ceny představovaly cenové podbízení vůči prodejním cenám výrobního odvětví Unie a vyvíjely cenový tlak na trhu Unie, kvůli čemuž výrobní odvětví Unie nemohlo zvýšit své prodejní ceny na úroveň, která by pokryla jeho výrobní náklady.

(69)

Jak bylo vysvětleno ve 136. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, šetření ukázalo, že jak výrobní odvětví Unie, tak ruští vyvážející výrobci nesli při nákupu hliníku pro výrobu HFD srovnatelné náklady, neboť tržní ceny hliníku jak v Rusku, tak v Unii přímo souvisely s cenami na Londýnské burze kovů. Navíc, zatímco prodejní ceny výrobního odvětví Unie a rovněž dovozní ceny HFD z Ruska klesaly v návaznosti na vývoj kotované ceny hliníku na Londýnské burze kovů, šetřením bylo zjištěno, že během posuzovaného období byly ruské dovozní ceny HFD trvale nižší než ceny výrobního odvětví Unie a v období šetření se vůči nim podbízely o [3 %–7 %]. Kromě toho prodejní ceny HFD výrobního odvětví Unie nestačily pokrýt jednotkové výrobní náklady, i když jednotkové výrobní náklady poklesly. Bylo tomu tak kvůli cenovému tlaku ze strany dumpingového dovozu ve značných objemech, který představoval cenové podbízení vůči prodejním cenám výrobního odvětví Unie a který výrobnímu odvětví Unie neumožnil zvýšit své prodejní ceny, a tudíž využívat snížení ceny suroviny.

(70)

Po poskytnutí konečných informací ruské orgány zopakovaly své tvrzení, že cenový tlak na trhu Unie vyvolaly ceny hliníku na Londýnské burze kovů, a nikoli ruský dovoz HFD, aniž však v tomto ohledu předložily nové důkazy. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(71)

Vzhledem k tomu, že v tomto ohledu nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzují se závěry uvedené ve 133. až 136. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(72)

Po poskytnutí prozatímních informací jedna zúčastněná strana tvrdila, že Komise neprovedla posouzení kumulovaného vlivu všech dalších faktorů, aniž upřesnila právní základ pro své tvrzení nebo vysvětlila, jak by to vzhledem k okolnostem tohoto případu mohlo vést k přičtení újmy vyplývající z dalších faktorů dumpingovému dovozu z Ruska.

(73)

Za prvé, ze základního nařízení pro Komisi nevyplývá povinnost provést při analýze dopadu dalších faktorů posouzení kumulovaného vlivu těchto faktorů. Za druhé, v tomto případě Komise byla schopna řádně rozlišit a oddělit vliv všech dalších známých faktorů jednotlivě na situaci výrobního odvětví Unie od škodlivých účinků dumpingového dovozu z Ruska. Komise proto mohla dospět k závěru, že újma, kterou přičítá dumpingovému dovozu z Ruska, je skutečně způsobována tímto dovozem, a nikoli dalšími faktory. Komise tudíž splnila svou povinnost nepřičítat dumpingovému dovozu z Ruska újmu způsobenou dalšími příčinnými faktory. Společná analýza všech známých faktorů tudíž není nutná. V každém případě tato zúčastněná strana neuvedla žádný důkaz potvrzující, že Komise v tomto případě nesprávně přičetla dumpingovému dovozu z Ruska újmu způsobovanou dalšími faktory. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(74)

Po poskytnutí konečných informací ruský vyvážející výrobce a několik subjektů, které fólie převíjejí, poprvé tvrdili, že platná antidumpingová opatření na dovoz HFD z ČLR jsou obcházena prostřednictvím nepatrně upravené formy, která jim umožňuje registraci v Eurostatu jako KHF při použití kódu KN 7607 11 19. Kromě toho strany tvrdily, že hliníková fólie o tloušťce 0,007 mm až 0,2 mm uvedená v čínské databázi statistických údajů je dovozem HFD obcházejícím opatření použitím dvou kódů, 7607 11 90 a 7607 11 20. Objem dovozu, který údajně obchází opatření, se proto odhadoval na přibližně 30 000 tun ročně, a tvrdilo se, že výrobnímu odvětví způsobuje újmu.

(75)

Je třeba připomenout, že v roce 2012 Komise zahájila šetření týkající se možného obcházení antidumpingových opatření na dovoz některých hliníkových fólií pocházejících z Čínské lidové republiky dovozem některých nežíhaných hliníkových fólií v rolích o šířce přesahující 650 mm pocházejících z Čínské lidové republiky (3), uložených nařízením Rady (ES) č. 925/2009 (4). Dne 2. července 2013 však Komise šetření poté, co žadatelé stáhli žádost, ukončila (5), aniž by antidumpingová opatření na dovoz některých hliníkových fólií pocházejících z ČLR rozšířila na dovoz některých nežíhaných hliníkových fólií v rolích o šířce přesahující 650 mm pocházejících z ČLR.

(76)

Současné šetření se údajným obcházením nezabývá. Komise v každém případě analyzovala dovoz HFD a KHF z ČLR na základě databáze čínské statistiky poskytnuté zdrojem Goodwill China Business Information Ltd a statistiky Eurostatu.

(77)

Dovoz hliníkových fólií z Číny pod dvěma kódy zmiňovanými zúčastněnými stranami v čínské statistice je znázorněn v tabulce níže:

Tabulka 2

Vývoz HFD a KHF z ČLR do Unie

(78)

Je třeba poznamenat, že čínské kódy v tabulce výše nejsou specifické pro HFD a na KHF se tyto kódy vztahují také. Zúčastněné strany prostě předpokládaly, že celkový objem vyvezený pod těmito dvěma kódy je dovoz HFD obcházející opatření, a pominuly skutečnost, že vývoz KHF je rovněž vykazován v těchto kódech.

(79)

Navíc je třeba poznamenat, že se kód KN 7607 11 19 v Eurostatu dále dělí na dva různé kódy, jeden pro HFD (7607111910) a jeden pro KHF (7607111990). Celkový dovoz KHF z ČLR v posuzovaném období je znázorněn v tabulce níže:

Tabulka 3

Dovoz KHF z ČLR

(80)

Na základě výše uvedeného, i když není vyloučeno, že část dovezeného objemu deklarovaná jako KHF je skutečně dovoz HFD obcházející opatření, zúčastněné strany jasně zveličily objem dovozu HFD údajně obcházejícího opatření, neboť v posuzovaném období byl s výjimkou období šetření celkový objem dovozu KHF z ČLR nižší než údajný dovoz HFD obcházející opatření (tj. 30 000 tun). Informace předložené stranami ani informace získané Komisí neumožňují oddělení dovozu HFD údajně obcházejícího opatření od skutečných KHF v těchto kódech, a proto Komise není schopna posoudit objem dovozu HFD údajně obcházejícího opatření, pokud tento existuje.

(81)

Jelikož strany na podporu svého tvrzení nepředložily žádné další důkazy, dospělo se k závěru, že objem dovozu, kterého se týká údajné obcházení opatření, pokud existuje, jako takový nenarušil příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem z Ruska a podstatnou újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie.

(82)

Ruské orgány tvrdily, že Komise nevzala v úvahu obecnou tendenci snižování cen HFD na světových trzích.

(83)

Jak je vysvětleno v 67., 91. 118. až 120. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, ceny v Unii i dovozní ceny z Ruska, Turecka, ČLR a dalších třetích zemí se během posuzovaného období snížily. Avšak ceny ruského dovozu byly trvale nižší než prodejní ceny výrobního odvětví Unie a cenové podbízení dosáhlo při značných objemech [3 %–7 %]. Z toho důvodu bylo toto tvrzení zamítnuto.

(84)

Jiná zúčastněná strana tvrdila, že ziskovost výrobního odvětví Unie se nezvýšila z důvodu rozšiřování výrobních kapacit a zvýšení investic.

(85)

Výroba HFD je náročná na strojní zařízení. Aby tedy výrobní odvětví Unie zvýšilo svou výrobní kapacitu, musí investovat do strojního zařízení. Z účetního hlediska však je dopad odepisování strojů v celkových výrobních nákladech omezený, činí 3 % až 5 %, a tudíž nemůže mít značný dopad na ziskovost výrobního odvětví Unie. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(86)

Po poskytnutí konečných informací ruské orgány, aniž by své tvrzení podpořily důkazy, tvrdily, že statistické údaje z Ruska zohledňují pouze HFD průměrné kvality, které jsou levnější, zatímco statistiky Unie a dalších významných třetích zemí zohledňují kombinaci HFD s dražšími fóliemi.

(87)

Při šetření nebyl zjištěn žádný takový rozdíl v kvalitě mezi HFD vyráběnými výrobci v Unii a HFD dováženými z Ruska. Subjekty, které fólie převíjejí a nakupují HFD od výrobců v Unii, výrobců z Ruska a dalších třetích zemí, zejména Turecka, nevznesly během šetření žádné námitky ohledně rozdílu v kvalitě HFD z různých zdrojů. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(88)

Po poskytnutí konečných informací jedna strana rovněž tvrdila, že Komise v rámci současného šetření nezohlednila skutečnost, že čtyři ze šesti výrobců v Unii zařazených do vzorku vypovídali o újmě způsobované dumpingovým dovozem KHF z ČLR.

(89)

Je pravda, že Komise dne 12. prosince 2014 zahájila antidumpingové řízení týkající se dovozu některých hliníkových fólií pocházejících z Čínské lidové republiky (6), jimiž jsou KHF. Jak je vysvětleno v 30. bodě odůvodnění výše, HFD a KHF jsou dva různé výrobky, prodávané na dvou různých trzích. Újma způsobovaná výrobnímu odvětví Unii výrobou a prodejem KHF, pokud existuje, není zohledněna v situaci odvětví HFD. Kromě toho Komise řízení týkající se dovozu KHF z ČLR zastavila bez uložení opatření (7). Konkrétně Komise v ukončeném řízení nedospěla k žádnému zjištění, zda je výrobnímu odvětví Unie způsobována dovozem KHF z ČLR újma, či nikoli. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(90)

Po poskytnutí konečných informací pět subjektů, které fólie převíjejí, tvrdilo, že ruské HFD konkurují HFD vyráběným výrobci v Unii zařazenými do vzorku jen okrajově. Dále tvrdily, že ruské HFD konkurují HFD dováženým z Turecka a ČLR.

(91)

Toto tvrzení nebylo podloženo žádným důkazem, a proto bylo zamítnuto.

(92)

Subjekty, které fólie převíjejí, také tvrdily, že obecně většina výrobců v Unii zařazených do vzorku neprodává HFD uvedeným subjektům, neboť se nejedná o HFD pro výrobu spotřebitelských rolí, nýbrž o KHF prodávané s přirážkou za ceny blížící se 3 000 EUR za tunu.

(93)

Toto tvrzení je věcně nesprávné. Za prvé je třeba poznamenat, že – jak je uvedeno v tabulce 7 prozatímního nařízení – průměrná prodejní cena výrobního odvětví Unie činila během období šetření 2 597 EUR za tunu, a nikoli 3 000 EUR, jak se tvrdilo. Navíc šetření potvrdilo, že všichni výrobci v Unii zařazení do vzorku prodávali HFD subjektům, které fólie převíjejí. Čtyři tyto subjekty, které v šetření spolupracovaly a poskytly odpovědi na dotazník, nakupovaly HFD od výrobců v Unii. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(94)

Pět subjektů, které fólie převíjejí, rovněž tvrdilo, že výrobce v Unii zařazený do vzorku, který vyráběl pouze HFD, ve skutečnosti způsoboval podstatnou újmu ostatním výrobcům v Unii zařazeným do vzorku, neboť jeho prodejní ceny se podbízely vůči cenám ostatních výrobců v Unii zařazených do vzorku. Kromě toho se také tvrdilo, že jelikož se výpočet ziskovosti výrobního odvětví Unie zakládal pouze na údajích o výrobcích v Unii zařazených do vzorku, tj. nevztahoval se na celé výrobní odvětví Unie, měla by Komise také omezit analýzu podílu na trhu na společnosti zařazené do vzorku, a nevztahovat ji na celé výrobní odvětví Unie.

(95)

Během posuzovaného období byly prodejní ceny výrobce v Unii zařazeného do vzorku, který vyráběl pouze HFD, v souladu s průměrnými cenami výrobního odvětví v Unii a v některých letech byly dokonce vyšší. Je proto věcně nesprávné tvrdit, že ceny tohoto výrobce v Unii se podbízely cenám ostatních výrobců v Unii zařazených do vzorku.

(96)

Pokud jde o druhou část tvrzení, Komise připomíná, že analýza újmy je prováděna na úrovni výrobního odvětví Unie ve smyslu čl. 4 odst. 1 základního nařízení, jak je uvedeno v 53. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Navíc, jak je vysvětleno v 9. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, byl vzhledem k vysokému počtu výrobců v Unii v souladu s článkem 17 základního nařízení vybrán vzorek. Do vzorku bylo zařazeno šest společností, které představovaly přes 70 % celkové výroby v Unii. Pokud jde o výběr vzorku, nebyly ve stanovené lhůtě vzneseny žádné připomínky, a proto byl vzorek považován pro výrobní odvětví Unie za reprezentativní. Vzhledem k použití výběru vzorku, jak je vysvětleno v 73. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, rozlišovala Komise mezi makroekonomickými a mikroekonomickými ukazateli újmy. Seznam těchto ukazatelů je uveden v 74. a 75. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Z toho vyplývá, že ziskovost je mikroekonomický ukazatel, a proto se vypočítává na základě údajů, které o sobě uvedli výrobci v Unii zařazení do vzorku, zatímco podíl na trhu je makroekonomický ukazatel, a proto by se měl vypočítávat ve vztahu k celému výrobnímu odvětví Unie. Obě metody Komisi opravňují učinit zjištění, která jsou jako taková platná pro celé výrobní odvětví Unie.

(97)

Proto se tvrzení uvedená v 94. bodě odůvodnění výše zamítla.

(98)

Žádné z tvrzení, která předložily zúčastněné strany, neprokazuje, že dopad ostatních činitelů kromě dumpingového dovozu z Ruska byl takový, aby narušil příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem a zjištěnou podstatnou újmou. Ve světle výše uvedených skutečností se vyvozuje závěr, že dumpingový dovoz z Ruska způsobil výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu ve smyslu čl. 3 odst. 6 základního nařízení.

(99)

Závěry uvedené ve 137. až 141. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se proto potvrzují.

(100)

Po poskytnutí prozatímních informací ruské orgány tvrdily, že zavedení opatření na dovoz z Ruska povede ke zvýšení dovozu HFD z ostatních třetích zemí, zejména z Turecka a ČLR, a proto není zavedení antidumpingových opatření týkajících se dovozu z Ruska v zájmu výrobního odvětví Unie.

(101)

Jak je uvedeno ve 147. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, antidumpingová opatření by měla obnovit rovné podmínky v Unii, aby mohlo výrobní odvětví Unie s přiměřenými cenami na trhu Unie konkurovat dovozu z ostatních třetích zemí, včetně Ruska, ČLR a Turecka. Skutečnost, že ostatní třetí země zvyšují svůj dovoz, není jako taková náznakem, že výrobní odvětví Unie nebude mít prospěch z uložených antidumpingových opatření. Očekává se tedy, že výrobní odvětví Unie zvýší svůj objem prodeje, zvětší podíl na trhu a zvýší své prodejní ceny na ziskovou úroveň.

(102)

Platná antidumpingová opatření vůči ČLR by měla zajistit, aby čínský dovoz vstupoval na trh Unie za spravedlivé ceny, zatímco ceny tureckého dovozu byly již během posuzovaného období na stejné úrovni jako prodejní ceny výrobního odvětví Unie a nevyvíjely na trhu cenový tlak.

(103)

Komise se domnívá, že tento argument nevyvrací předpoklad uvedený v článku 21 základního nařízení ve prospěch uložení opatření a nutnosti odstranit účinky dumpingového dovozu z Ruska působícího újmu a obnovit rovné podmínky.

(104)

Proto byla tato tvrzení zamítnuta.

(105)

Jelikož k zájmu výrobního odvětví Unie nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzuje se závěr učiněný ve 149. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(106)

Jelikož nebyly předloženy žádné další připomínky týkající se zájmu dovozců a obchodníků, kteří nejsou ve spojení, potvrzuje se závěr učiněný ve 150. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(107)

Po poskytnutí prozatímních a konečných informací někteří uživatelé (subjekty, které fólie převíjejí a vyrábějí tzv. spotřebitelské role) zopakovaly svá tvrzení předložená před uložením prozatímních opatření, aniž však předložily jakékoli nové důkazy.

(108)

Jeden subjekt, který fólie převíjí, zejména tvrdil, že antidumpingové clo bude mít značný dopad na jeho ziskovost, jelikož nebude schopen přenést toto clo na své zákazníky.

(109)

Toto tvrzení nebylo podloženo. Navíc na základě údajů, které tento subjekt poskytl, šetření ukázalo, že i když uvedený subjekt, který fólie převíjí, není schopen přenést clo na své zákazníky, zůstává ještě ziskový.

(110)

Kromě toho šetření ukázalo, že „přirážka“, o kterou subjekty, jež fólie převíjejí, navyšují nákupní cenu HFD, se může značně lišit, a to od 5 % do 70 %, v závislosti na prodejní strategii těchto subjektů. Jak je uvedeno ve 154. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, činnost těchto subjektů, které fólie převíjejí a dovážejí HFD z Ruska, představovala pouze nejméně jednu šestinu a nejvíce jednu čtvrtinu jejich celkové činnosti. Dále, jak je uvedeno ve 155. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, všechny spolupracující společnosti vykázaly celkově zisk.

(111)

Po poskytnutí konečných informací jedna strana tvrdila, že subjekty, které fólie převíjejí, nákupní cenu nenavyšují o žádnou „přirážku“ a že 5 % až 70 % přirážka k nákupní ceně, jak ji stanovila Komise ve 110. bodě odůvodnění výše, neodráží činnost uvedených subjektů ani jejich ziskovost.

(112)

Je třeba připomenout, že činnost subjektů, které fólie převíjejí, spočívá v převíjení hliníkových fólií z rolí jumbo na menší role pro spotřebitele. Tyto subjekty nemění chemické vlastnosti hliníkových fólií. „Přirážka“ uvedená ve 110. bodě odůvodnění byla vypočítána srovnáním nákupní ceny hliníkové fólie v roli jumbo s prodejní cenou hliníkových fólií ve spotřebitelských rolích pro spolupracující subjekty, které fólie převíjejí. Tyto subjekty nesou náklady během procesu přebalování, avšak tyto náklady jsou nízké, neboť hlavní nákladovou položkou jsou náklady na hliníkovou fólii, které představují přibližně 80 % celkových výrobních nákladů. Prodejní, režijní a správní náklady se mezi jednotlivými subjekty značně liší, a to v závislosti na jejich prodejní strategii. Proto je pravda, že „přirážka“ nepoukazuje na činnost a ziskovost společnosti, avšak ukazuje, že úroveň prodejních, režijních a správních nákladů má značný dopad na ziskovost subjektů, které fólie převíjejí.

(113)

Tvrdilo se také, že Komise v analýze situace odvětví převíjení fólií nevzala v úvahu dovoz navazujícího výrobku, tedy spotřebitelských rolí z ostatních třetích zemí, jako je Turecko, Norsko, Švýcarsko, Indie a Malajsie, které nahradily snížení dovozu HFD z ČLR. Tato strana však neposkytla žádné důkazy o tom, jaký dopad měl tento dovoz na situaci odvětví převíjení fólií.

(114)

Jak je vysvětleno ve 162. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, antidumpingová opatření na dovoz spotřebitelských rolí z ČLR byla uložena v roce 2013, čímž osvobodila navazující průmysl od dumpingového dovozu způsobujícího podstatnou újmu. Tabulka níže znázorňuje vývoj dovozu spotřebitelských rolí po uložení antidumpingových opatření na dovoz spotřebitelských rolí z ČLR u zemí, které uvedená strana zmínila:

Tabulka 4

Objem dovozu spotřebitelských rolí (v tunách)

(115)

Objem dovozu spotřebitelských rolí z ČLR činil během období šetření v původním antidumpingovém šetření 12 994 tun (viz tabulka 2 nařízení Komise (EU) č. 833/2012 (8)). Po uložení opatření se objem dovozu spotřebitelských rolí z ČLR v roce 2013 snížil o 8 676 tun (tedy na 4 317,60 tun) a o 9 218 tun v období šetření v tomto šetření (tedy na 3 776,10 tun). Objem tohoto snížení je vyšší než celkový objem dovozu spotřebitelských rolí z pěti zemí zmiňovaných subjekty, které fólie převíjejí, a uvedených v tabulce 4 výše (o 28 % v roce 2013 a o 52 % v období šetření). Tvrzení, že dovoz z výše zmíněných zemí nahradil snížení dovozu z ČLR, tedy není podložené a bylo zamítnuto.

(116)

Po poskytnutí konečných informací několik subjektů, které fólie převíjejí, tvrdilo, že v průměru činnost těchto subjektů zahrnující HFD představuje větší část jejich celkové činnosti, než uváděla Komise ve 154. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Toto tvrzení vycházelo z údajů, jež poskytli dva uživatelé, kteří v šetření nespolupracovali. Uvádělo se proto, že by Komise neměla snižovat význam HFD ve výrobních nákladech subjektů, které fólie převíjejí.

(117)

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že zjištění Komise ve 154. bodě odůvodnění prozatímního nařízení jsou založena na ověřených údajích spolupracujících subjektů, které fólie převíjejí, a tudíž odrážejí aktuální situaci těchto subjektů. Výše uvedené dodatečné informace byly předloženy až po poskytnutí konečných informací, a tudíž již nemohly být v tak pozdní fázi řízení ověřeny. Proto byly zamítnuty.

(118)

Po poskytnutí konečných informací dva subjekty, které fólie převíjejí, tvrdily, že uložení antidumpingových opatření na dovoz HFD z Ruska bude mít negativní dopad na jejich ziskovost.

(119)

Tyto dva subjekty během šetření až do poskytnutí konečných informací nespolupracovaly a pouze jeden z nich poskytl odpovědi na dotazník v této velmi pozdní fázi řízení. Komise proto nemohla tyto nové informace ověřit. Na tomto základě Komise není schopna posoudit úroveň jejich ziskovosti a dopad uložení antidumpingových opatření na dovoz HFD z Ruska na jejich ziskovost. Jejich tvrzení bylo proto zamítnuto.

(120)

Po poskytnutí konečných informací pět subjektů, které fólie převíjejí, prohlásilo, že nebudou schopni přenést náklady na antidumpingové clo na spotřebitele z těchto důvodů: 1) jejich prodej je založen na smluvních ujednáních a ceny vycházejí ze vzorce spojeného s cenou hliníku na Londýnské burze kovů; 2) vzhledem k cenovému tlaku a konkurenci, které vyplývají z údajného obcházení opatření uložených na dovoz spotřebitelských rolí s HFD z ČLR, nemohou vyjednat zvýšení ceny spotřebitelských rolí na trhu Unie; a 3) i když je nyní dovoz spotřebitelských rolí ze třetích zemí do Unie nízký, je pravděpodobné, že se v budoucnosti zvýší.

(121)

Šetření ukázalo, že i když subjekty, které fólie převíjejí, nejsou schopny přenést antidumpingové clo na spotřebitele, vliv uložení antidumpingových opatření na dovoz HFD z Ruska na tyto subjekty bude omezený. Šetření rovněž ukázalo, že na trhu existují dva typy subjektů, které fólie převíjejí: jedna kategorie subjektů, které fólie převíjejí, prodává značkové spotřebitelské role a má značné prodejní, režijní a správní náklady a druhá kategorie, která prodává neznačkové spotřebitelské role s nízkými prodejními, režijními a správními náklady. Při šetření bylo dále zjištěno, že spolupracující subjekty, které fólie převíjejí, s nízkými prodejními, režijními a správními náklady pravděpodobně po uložení antidumpingových opatření na dovoz HFD z Ruska zůstanou ziskoví za předpokladu, že se zvýší také ceny výrobního odvětví Unie o 5 %, aby výrobní odvětví Unie dosáhlo cílového zisku. Spolupracující subjekty, které fólie převíjejí a prodávají značkové spotřebitelské role, mají vysoké „přirážky“ a vysoké prodejní, režijní a správní náklady. Proto se mělo za to, že jsou schopni clo absorbovat.

(122)

Jelikož nebyly předloženy žádné další připomínky týkající se zájmu uživatelů, potvrzují se 151. až 163. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(123)

Po poskytnutí prozatímních informací několik subjektů, které fólie převíjejí, zopakovalo svá tvrzení předložená před uložením prozatímních opatření týkající se nedostatečné nabídky, aniž by však v tomto ohledu poskytly nějaké nové důkazy.

(124)

Za prvé, účelem antidumpingových opatření není vyloučit dovoz z Ruska z trhu Unie, nýbrž zavést na trhu Unie rovné podmínky. Proto budou subjekty, které fólie převíjejí, i po uložení antidumpingových opatření nadále moci dovážet HFD z Ruska, avšak za spravedlivé ceny. Kromě toho se připomíná, že antidumpingové opatření je stanoveno na úrovni rozpětí újmy, které je nižší, než dumpingové rozpětí, a proto bude dovoz z Ruska stále moci přicházet na trh Unie za dumpingové ceny, které však nebudou způsobovat újmu.

(125)

Tvrdilo se, že Jižní Afriku a Indii nelze považovat za alternativní zdroje dodávek, které by mohly nahradit dovoz z Ruska, neboť objemy dovozu z těchto zemí byly velmi malé.

(126)

Je pravda, že dovoz z Jižní Afriky a Indie byl během posuzovaného období v porovnání s dovozem z Ruska nízký, to však nevylučuje možnost, že tyto země zvýší svůj vývoz na trh Unie v okamžiku, kdy budou rovné podmínky obnoveny.

(127)

Tvrdilo se rovněž, že výrobci HFD v Unii spíše zvýší svou výrobu KHF z důvodu údajně vyšších rozpětí na trhu KHF v porovnání s HFD, než aby zvýšili kapacity a výrobu HFD.

(128)

Jak je vysvětleno ve 30. a 62. bodě odůvodnění výše, šetření ukázalo, že výrobní odvětví Unie má zájem pokračovat ve výrobě HFD a že v každém případě má jen omezenou možnost přecházet z výroby HFD na výrobu KHF a naopak. Závěrem se také připomíná, že největší výrobce HFD v Unii KHF nevyrábí. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(129)

Po poskytnutí konečných informací několik subjektů, které fólie převíjejí, na základě pouze důvěrně sdělených informací tvrdilo, že v Unii ani v Turecku neexistují volné výrobní kapacity. Tvrdilo se rovněž, že po uložení antidumpingových opatření na dovoz HFD z Arménie arménský výrobce s výrobní kapacitou 25 000 tun ročně přeorientoval svůj vývoz na trh USA. Kromě toho strana tvrdila, že při zohlednění toho, že ceny HFD na trhu Unie zůstanou z důvodu obcházení antidumpingových opatření na dovoz HFD z ČLR nízké, je nepravděpodobné, že by arménský výrobce přesměroval svůj vývoz na trh Unie. Dále, pokud se jedná o Brazílii, subjekty, které fólie převíjejí, poukázaly na souběžné antidumpingové šetření týkající se dovozu HFD z Brazílie a ČLR, kde Komise dospěla k závěru, že se v budoucnu neočekává výrazné zvýšení vývozu z Brazílie na trh Unie. Navíc se tvrdilo, že Indie a Jižní Afrika nemohou představovat spolehlivý a významný zdroj alternativních dodávek, neboť volná kapacita pro výrobu fólií je v těchto zemích omezená.

(130)

Důvěrně sdělené důkazy nebyly považovány za dostatečné pro vyvození závěru, že v Unii a v Turecku nebyla k dispozici dostatečná výrobní kapacita. Šetření ve skutečnosti ukázalo, že výrobní odvětví Unie má volnou kapacitu, jak je uvedeno v 79. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Pokud jde o výrobce v Turecku, šetření rovněž ukázalo, že se tito výrobci o trh Unie zajímají, neboť během posuzovaného období zvýšili svůj objem prodeje. Jelikož ceny na trhu Unie pravděpodobně po uložení antidumpingových opatření na dovoz HFD z Ruska dosáhnou úrovně pokrývající náklady, očekává se, že turečtí výrobci budou i nadále považovat trh Unie za atraktivní a pravděpodobně na tento trh přesměrují část své výroby.

(131)

Antidumpingová opatření na dovoz HFD z Arménie pozbyla dne 7. října 2014 (9) platnosti, a proto má dovoz HFD z Arménie volný přístup na trh Unie. Tvrzeními o údajném obcházení se podrobně zabývá 74. až 81. bod odůvodnění výše. Po uložení antidumpingových opatření na dovoz HFD z Ruska se očekává, že ceny HFD na trhu Unie dosáhnou úrovně pokrývající náklady. Není proto vyloučeno, že v důsledku toho arménský výrobce přesměruje svůj vývoz na trh Unie.

(132)

Pokud jde o Brazílii, opatření pozbyla platnosti a dovoz HFD z Brazílie má volný přístup na trh Unie. Jakmile však ceny na trhu Unie dosáhnou úrovně pokrývající náklady, není vyloučeno, že brazilští výrobci budou považovat trh Unie za atraktivnější než svůj domácí trh nebo trhy třetích zemí, a tudíž přesměrují část své výroby do Unie.

(133)

Pokud jde o Indii a Jižní Afriku, považované za alternativní zdroje dodávek, jak je uvedeno ve 165. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, je třeba za prvé poznamenat, že informace, které strana použila na podporu tvrzení, nerozlišují mezi HFD a KHF. Nicméně, i kdyby byla volná kapacita v těchto zemích nízká, jakmile ceny na trhu Unie dosáhnou úrovně pokrývající náklady, není vyloučeno, že se trh Unie stane pro indické a jihoafrické výrobce atraktivním a že tito výrobci přesměrují část své výroby na trh Unie.

(134)

Proto se tvrzení uvedená ve 129. bodě odůvodnění výše zamítla.

(135)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzuje se 164. až 168. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(136)

Po poskytnutí prozatímních informací jedna zúčastněná strana tvrdila, že konečná opatření by měla být uložena způsobem, který by nejméně narušoval a omezoval obchod, aniž by však dále toto tvrzení vyjasnila.

(137)

Po poskytnutí konečných informací tato zúčastněná strana zopakovala své tvrzení uvedené ve 136. bodě odůvodnění výše, aniž by však ke svému tvrzení poskytla jakékoli dodatečné informace.

(138)

V tomto ohledu se zdůrazňuje, že Komise při rozhodování o úrovni antidumpingových opatření uplatňuje pravidlo nižšího cla v souladu s čl. 9 odst. 4 základního nařízení, jak je také nastíněno ve 143. bodě odůvodnění níže.

(139)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzuje se 169. až 172. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(140)

Jelikož nebyly předloženy žádné další připomínky týkající se zájmu Unie, potvrzují se závěry uvedené ve 173. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(141)

Po poskytnutí prozatímních informací dvě zúčastněné strany zpochybnily hodnotu cílového zisku použitou k určení úrovně pro odstranění újmy, jak je uvedeno ve 175. až 177. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Strany tvrdily, že ziskové rozpětí ve výši 2 % je úrovní zisku ověřenou tržním testem, a mělo by proto být použito k určení úrovně pro odstranění újmy. Toto tvrzení však nebylo odůvodněné, a proto bylo zamítnuto.

(142)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné další připomínky týkající se úrovně pro odstranění újmy, byly potvrzeny závěry, k nimž se dospělo ve 175. až 177. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(143)

Vzhledem k závěrům ohledně dumpingu, újmy, příčinných souvislostí a zájmu Unie a v souladu s čl. 9 odst. 4 základního nařízení by měla být uložena konečná antidumpingová opatření na dovoz dotčeného výrobku, a to na úrovni rozpětí újmy podle pravidla nižšího cla.

(144)

Po poskytnutí konečných informací několik subjektů, které fólie převíjejí, tvrdilo, že by konečná opatření měla být uložena ve formě minimální dovozní ceny. Strany navrhovaly, že by minimální dovozní cena měla být stanovena na úrovni mírně vyšší než zisková cena výrobce vyrábějícího pouze HFD. V návaznosti na slyšení u úředníka pro slyšení strany předložily dodatečné informace a tvrdily, že přirážka u hliníku se po období šetření snížila.

(145)

V souvislosti s určením, zda existuje zájem Unie, jak předpokládá čl. 21 odst. 1 základního nařízení, lze však informace týkající se období následujícího po období šetření za těmito účely zohlednit (10). Stále však platí požadavek, aby takové údaje byly ověřeny a aby byly reprezentativní pro celé výrobní odvětví Unie. Jelikož požadavek na minimální dovozní cenu byl učiněn v tak pozdní fázi šetření, Komise neměla čas rozeslat zúčastněným stranám dotazníky a zorganizovat inspekce na místě. Informace, které předložily strany požadující minimální dovozní ceny, nemohly být ověřeny a rovněž nebyly reprezentativní pro celé výrobní odvětví Unie. Předložené informace skutečně naznačují zvýšení prodejních cen, zatímco cena hliníku se snižovala, Komise však nemůže vyvozovat smysluplné závěry na základě neověřených a neprezentativních údajů.

(146)

Kromě toho by úroveň minimální dovozní ceny měla být vypočítána na základě údajů reprezentativních pro celé výrobní odvětví Unie, a nikoli pouze na úrovni jediného výrobce v Unii, jak navrhovali uživatelé. Navíc musí být údaje použité pro výpočet minimální dovozní ceny ověřeny, ale protože byl požadavek na minimální dovozní cenu učiněn v tak pozdní fázi řízení, Komise nebyla schopna shromáždit a ověřit nezbytné údaje. Proto se mělo za to, že navrhovaná minimální dovozní cena není vhodná.

(147)

V každém případě by změna typu opatření vyžadovala úplné informování všech zúčastněných stran, jinak by došlo ke značnému porušení procesních práv výrobního odvětví Unie. Jelikož bylo toto tvrzení předloženo v tak pozdní fázi šetření, Komise neměla čas potřebný pro takové informování zúčastněných stran.

(148)

Navíc skutečnost, že vývozce prodává do Unie prostřednictvím obchodníka ve spojení, znamená, že vývozní ceny jsou nespolehlivé.

(149)

Vzhledem k výše uvedeným informacím se mělo za to, že v tomto konkrétním případě nenastaly okolnosti, jež by odůvodňovaly uložení minimální dovozní ceny.

(150)

Nicméně je třeba poznamenat, že subjekty, které fólie převíjejí, mají stále možnost požádat o prozatímní přezkum v souladu s čl. 11 odst. 3 základního nařízení, pokud jsou pro to splněny podmínky.

(151)

Na základě výše uvedeného je sazba cel, která budou uložena, stanovena takto:

(152)

Vzhledem ke zjištěným dumpingovým rozpětím a k úrovni újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie by částky zajištěné v podobě prozatímního antidumpingového cla uloženého prozatímním nařízením měly být s konečnou platností vybrány.

(153)

Po poskytnutí konečných informací skupina Rusal nabídla cenový závazek podle čl. 8 odst. 1 základního nařízení.

(154)

Komise nabídku pečlivě přezkoumala. Je důležité poznamenat, že skupina Rusal je složitá skupina společností s více než 40 závody ve 13 zemích. Skupina zejména zahrnuje výrobce ve spojení v Arménii (Armenal), který vyrábí a prodává dotčený výrobek do Unie. Vzhledem ke vztahu mezi ruskými vyvážejícími výrobci a společností Armenal je pravděpodobné, že tyto společnosti budou prodávat dotčený výrobek stejným zákazníkům nebo zákazníkům ve spojení s jedním z těchto zákazníků v Unii. To představuje vysoké riziko křížové kompenzace. Kromě toho skupina Rusal působí prostřednictvím velmi složitých prodejních kanálů se zapojením obchodníků ve spojení a zprostředkovatelů ve spojení se sídlem jak v Rusku, tak mimo Rusko. Obchodníci ve spojení a zprostředkovatelé ve spojení prodávají do Unie také další výrobky a tyto další výrobky v podstatě představují většinu obratu obchodníků ve spojení. Za těchto okolností nelze vyloužit, že jsou oba dotčené výrobky i další výrobky prodávány stejným zákazníkům. Takové transakce by s sebou nesly i vysoké riziko křížové kompenzace a v každém případě by činily monitorování závazku obzvláště obtížným.

(155)

Na základě výše uvedeného se dospělo k závěru, že by přijetí závazku bylo nepraktické, a proto se nabídka závazku musí odmítnout.

(156)

Výbor zřízený podle čl. 15 odst. 1 nařízení (ES) č. 1225/2009 nevydal žádné stanovisko,