Accept Refuse

EUR-Lex Access to European Union law

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 32014L0049

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/49/EU ze dne 16. dubna 2014 o systémech pojištění vkladů Text s významem pro EHP

OJ L 173, 12.6.2014, p. 149–178 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

In force

ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2014/49/oj

12.6.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 173/149


SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2014/49/EU

ze dne 16. dubna 2014

o systémech pojištění vkladů

(přepracované znění)

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 53 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropské centrální banky (1),

v souladu s řádným legislativním postupem (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/19/ES (3) byla podstatným způsobem změněna (4). Jelikož je třeba provést další změny, měla by být uvedená směrnice v zájmu srozumitelnosti přepracována.

(2)

Aby se usnadnil přístup k činnosti úvěrových institucí a její výkon, je nezbytné odstranit některé rozdíly v právních předpisech členských států týkajících se pravidel pro systémy pojištění vkladů, jimž uvedené úvěrové instituce podléhají.

(3)

Tato směrnice představuje základní nástroj pro dosažení vnitřního trhu v oblasti činnosti úvěrových institucí z hlediska svobody usazování i volného pohybu finančních služeb, přičemž současně posiluje stabilitu bankovní soustavy a ochranu vkladatelů. S ohledem na makroekonomické náklady selhání úvěrových institucí a jeho nepříznivé dopady na finanční stabilitu a důvěru vkladatelů je vhodné nejen stanovit vyplácení náhrad vkladatelům, ale také poskytnout členským státům dostatečnou flexibilitu, aby systémům pojištění vkladů umožnily provádět opatření zaměřená na snížení pravděpodobnosti budoucích pohledávek uplatňovaných vůči těmto systémům. Tato opatření by měla vždy splňovat pravidla státní podpory.

(4)

S cílem zohlednit rostoucí integraci na vnitřním trhu je třeba umožnit slučování systémů pojištění vkladů z různých členských států nebo vytváření samostatných přeshraničních systémů na dobrovolném základě. Členské státy by měly zajistit dostatečnou stabilitu a vyvážené složení nových a stávajících systémů pojištění vkladů. Mělo by se zabránit nepříznivým dopadům na finanční stabilitu, například v případech, kdy jsou k přeshraničním systémům pojištění vkladů převáděny pouze úvěrové instituce s vysoce rizikovým profilem.

(5)

Směrnice 94/19/ES požaduje, aby Komise v případě potřeby předložila návrhy na její změny. Tato směrnice zahrnuje harmonizaci mechanismů financování systémů pojištění vkladů, zavedení příspěvků založených na stupni rizika a harmonizaci rozsahu působnosti, pokud jde o produkty a vkladatele.

(6)

Směrnice 94/19/ES vychází ze zásady minimální harmonizace. V důsledku toho nyní v Unii existují různé systémy pojištění vkladů s velmi odlišnými parametry. Na základě společných požadavků stanovených v této směrnici by měla být vkladatelům v celé Unii poskytnuta jednotná úroveň ochrany a současně by měla být zajištěna stejná míra stability systémů pojištění vkladů. Tyto společné požadavky jsou nanejvýš důležité i pro to, aby se zabránilo narušení trhu. Tato směrnice tudíž přispívá k dotvoření vnitřního trhu.

(7)

Na základě této směrnice budou mít vkladatelé výrazně lepší přístup k systémům pojištění vkladů díky širší a jasněji vymezené oblasti působnosti pojištění, kratším lhůtám pro výplatu, lepší informovanosti a řádným požadavkům na financování. To přispěje ke zvýšení důvěry spotřebitelů ve finanční stabilitu na celém vnitřním trhu.

(8)

Členské státy by měly zajistit, aby jejich systémy pojištění vkladů měly zavedeny řádné postupy správy a řízení a aby vypracovávaly výroční zprávy o činnosti.

(9)

V případě uzavření úvěrové instituce, která se ocitne v platební neschopnosti, by měli být vkladatelé u všech poboček nacházejících se v jiném členském státě, než ve kterém má úvěrová instituce skutečné sídlo, chráněni stejným systémem pojištění vkladů jako ostatní vkladatelé u této úvěrové instituce.

(10)

Tato směrnice by neměla bránit členským státům v tom, aby do její oblasti působnosti zahrnuly úvěrové instituce ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 (5), které nespadají do oblasti působnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU (6) podle jejího čl. 2 odst. 5. Členské státy by měly mít možnost rozhodnout, že pro účely této směrnice se bude s ústředním subjektem a všemi úvěrovými institucemi přidruženými k tomuto ústřednímu subjektu zacházet jako s jednou úvěrovou institucí.

(11)

Tato směrnice v zásadě požaduje po každé úvěrové instituci, aby se připojila k některému systému pojištění vkladů. Je na členském státě povolujícím pobočky úvěrové instituce se skutečným sídlem ve třetí zemi, aby rozhodl, jak uplatňovat tuto směrnici vůči uvedeným pobočkám, přičemž by měl přihlédnout k nutnosti chránit vkladatele a udržovat integritu finančního systému. Je třeba, aby si vkladatelé u těchto poboček byli plně vědomi úpravy pojištění vkladů, která se na ně vztahuje.

(12)

Je třeba uznat, že existují institucionální systémy ochrany, které chrání samotnou úvěrovou instituci, a především zajišťují její likviditu a platební schopnost. Je-li takový systém oddělen od systému pojištění vkladů, je třeba jeho doplňkovou ochrannou úlohu zohlednit při stanovení příspěvků jeho členů do systémů pojištění vkladů. Harmonizovaný limit pojištění stanovený v této směrnici by neměl mít na systémy chránící úvěrové instituce vliv, ledaže vyplácejí vkladatele.

(13)

Každá úvěrová instituce by měla být součástí systému pojištění vkladů uznaného podle této směrnice, čímž se zajistí vysoká úroveň ochrany spotřebitele a rovné podmínky pro všechny úvěrové instituce a zabrání se regulatorní arbitráži. Systém pojištění vkladů by měl být schopen tuto ochranu poskytnout kdykoli.

(14)

Základní funkcí systému pojištění vkladů je ochrana vkladatelů před dopady platební neschopnosti úvěrové instituce. Systémy pojištění vkladů by měly být schopny tuto ochranu poskytnout různými způsoby. Měly by být v prvé řadě používány k vyplacení vkladatelů podle této směrnice (kompenzační funkce – „paybox“).

(15)

Systémy pojištění vkladů by měly také přispívat k financování řešení krize úvěrových institucí v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU (7).

(16)

V případech povolených vnitrostátním právem by systémy pojištění vkladů měly rovněž mít možnost jít nad rámec pouhé kompenzační funkce a využít disponibilní finanční prostředky k zabránění selhání úvěrové instituce s cílem zabránit vzniku nákladů spojených s výplatou náhrady vkladatelům a jiným nepříznivým dopadům. Tato opatření by však měla být přijímána v jasně vymezeném rámci a v každém případě by měla dodržovat pravidla státní podpory. Systémy pojištění vkladů by mimo jiné měly mít vhodné systémy a postupy pro výběr a provádění takových opatření a sledování souvisejících rizik. Provádění takových opatření by mělo být vázáno na splnění podmínek uložených dané úvěrové instituci, které by měly zahrnovat přinejmenším právo systému pojištění vkladů provádět důkladnější sledování rizik a výraznější právo provádět ověřování. Náklady na opatření přijatá v zájmu zabránění selhání úvěrové instituce by neměly být vyšší než náklady na naplnění zákonného nebo smluvního mandátu příslušného systému pojištění vkladů, pokud jde o ochranu pojištěných vkladů u dané úvěrové instituce nebo ochranu samotné instituce.

(17)

Mělo by být rovněž umožněno, aby systémy pojištění vkladů měly formu institucionálního systému ochrany. Příslušné orgány by měly mít možnost uznat institucionální systémy ochrany za systémy pojištění vkladů, pokud splňují všechna kritéria stanovená v této směrnici.

(18)

Tato směrnice by se neměla vztahovat na smluvní systémy nebo institucionální systémy ochrany, které nejsou úředně uznány za systémy pojištění vkladů, s výjimkou omezených požadavků týkajících se reklamy a informování vkladatelů v případě vyloučení úvěrové instituce ze systému nebo ukončení jejího členství v systému. V každém případě se na smluvní systémy a institucionální systémy ochrany vztahují pravidla státní podpory.

(19)

Za nedávné finanční krize vedlo nekoordinované zvyšování pojištění vkladů v Unii v některých případech k přesunu vkládaných prostředků do úvěrových institucí v zemích, kde bylo pojištění vkladů vyšší. Toto nekoordinované zvyšování tak v době obtížných podmínek způsobilo odliv likvidních prostředků z úvěrových institucí. V době stability mohou být rozdíly v rozsahu pojištění příčinou toho, že si vkladatelé zvolí nejvyšší pojištění vkladů spíše než vkladový produkt, který je pro ně nejvhodnější. Tyto rozdíly v rozsahu pojištění mohou způsobit narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu. Je proto nezbytné zajistit, aby všechny uznané systémy pojištění vkladů poskytovaly harmonizovanou úroveň ochrany pro všechny vklady na území Unie. Po omezenou dobu by však měla existovat možnost, aby určité vklady související s osobní situací vkladatele byly pojištěny na vyšší částku.

(20)

Na všechny vkladatele by se měl vztahovat stejný rozsah pojištění vkladů bez ohledu na to, zda je měnou příslušného členského státu euro. Členské státy, jejichž měnou není euro, by měly mít možnost částky po měnovém přepočtu zaokrouhlovat, aniž by tím byla ohrožena rovnocenná ochrana vkladatelů.

(21)

Na jedné straně by rozsah pojištění stanovený touto směrnicí neměl ponechat bez ochrany příliš velkou část vkladů v zájmu ochrany spotřebitele i v zájmu stability finanční soustavy. Na straně druhé by měly být zohledněny náklady financování systémů pojištění vkladů. Je proto rozumné stanovit harmonizovaný limit pojištění ve výši 100 000 EUR.

(22)

Tato směrnice zachovává zásadu harmonizovaného limitu na vkladatele, nikoli na vklad. Je proto vhodné přihlížet ke vkladům vkladatelů, kteří nejsou vedeni jako majitelé účtu anebo nejsou jedinými majiteli účtu. Z tohoto důvodu by limit měl být uplatňován vůči každému identifikovatelnému vkladateli. Zásada, že limit je uplatňován vůči každému identifikovatelnému vkladateli, by se neměla vztahovat na subjekty kolektivního investování, které podléhají zvláštním ochranným pravidlům, jež se na takové vklady nevztahují.

(23)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/14/ES (8) zavedla limit pojištění ve výši 100 000 EUR, čímž se některé členské státy ocitly v situaci, kdy musely svůj limit pojištění snížit, následkem čehož hrozilo narušení důvěry vkladatelů. Harmonizace je zásadní pro zajištění rovných podmínek a finanční stability na vnitřním trhu, avšak riziko narušení důvěry vkladatelů by mělo být bráno v potaz. Členské státy by tedy měly mít možnost uplatňovat vyšší limit pojištění, pokud před uplatňováním směrnice 2009/14/ES stanovily vyšší limit pojištění, než je harmonizovaný limit. Tento vyšší limit pojištění by měl být časově omezený a mít omezenou působnost a dané členské státy by měly úměrně k tomu upravit cílovou výši a příspěvky do systémů pojištění vkladů. Vzhledem k tomu, že nelze upravit cílovou výši financování, pokud je výše pojištění neomezená, je vhodné omezit tuto možnost na členské státy, které ke dni 1. ledna 2008 uplatňovaly limit pojištění v rozpětí od 100 000 do 300 000 EUR. V zájmu omezení dopadu rozdílných limitů pojištění a s ohledem na to, že Komise přezkoumá provádění této směrnice do 31. prosince 2018, je vhodné povolit tuto možnost do uvedeného dne.

(24)

Systémy pojištění vkladů by měly mít možnost započítat závazky vkladatele vůči jeho nárokům na výplatu pouze v případě, že dané závazky jsou splatné nejpozději ke dni nedisponibility. Tento zápočet by neměl být překážkou schopnosti systémů pojištění vkladů vyplatit vklady ve lhůtě stanovené touto směrnicí. Členským státům by nemělo být bráněno v přijímání vhodných opatření týkajících se práv systémů pojištění vkladů v procesu likvidace nebo reorganizace úvěrové instituce.

(25)

Z vyplacení náhrady by mělo být možné vyloučit vklady, které v souladu s vnitrostátním právem nejsou vkladateli k dispozici v důsledku toho, že se vkladatel a úvěrová instituce smluvně dohodli, že daný vklad bude sloužit pouze k uhrazení úvěru na nákup nemovitosti v soukromém vlastnictví. Tyto vklady by měly být započteny vůči nesplacené částce daného úvěru.

(26)

Členské státy by měly zajistit, aby ochrana vkladů vyplývajících z některých operací nebo sloužící určitým sociálním či jiným účelům byla po určitou stanovenou dobu vyšší než 100 000 EUR. Členské státy by měly rozhodnout o dočasném maximálním limitu pojištění takových vkladů, přičemž by měly zohlednit význam ochrany pro vkladatele a životní podmínky v daných členských státech. Ve všech takových případech by měla být dodržena pravidla státní podpory.

(27)

Je nezbytné harmonizovat způsoby financování systémů pojištění vkladů. Na jedné straně by náklady na financování těchto systémů měly nést v zásadě samotné úvěrové instituce a na druhé straně by finanční kapacita těchto systémů měla být úměrná jejich závazkům. Aby bylo zajištěno, že vkladatelům ve všech členských státech bude poskytnuta obdobně vysoká úroveň ochrany, mělo by být financování systémů pojištění vkladů harmonizováno na vysoké úrovni na základě předem stanovené jednotné cílové výše financování pro všechny systémy pojištění vkladů.

(28)

Za určitých okolností mohou úvěrové instituce nicméně působit na vysoce koncentrovaném trhu, na němž je u většiny úvěrových institucí vzhledem k jejich velikosti a míře propojenosti nepravděpodobné, že by byly likvidovány v běžném úpadkovém řízení, aniž by to ohrozilo finanční stabilitu, a je tedy pravděpodobnější, že by se u nich použil postup k řádnému řešení krize. Za takových okolností by se na systémy mohla vztahovat nižší cílová výše.

(29)

Elektronické peníze a peněžní prostředky přijaté výměnou za elektronické peníze by v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/110/ES (9) neměly být považovány za vklad, a neměly by proto spadat do oblasti působnosti této směrnice.

(30)

Za účelem omezení ochrany vkladů na míru nezbytnou k tomu, aby byla zajištěna právní jistota a transparentnost pro vkladatele a aby se předešlo přesunu investičních rizik na systémy pojištění vkladů, by měly být z oblasti působnosti pojištění vyloučeny finanční nástroje s výjimkou stávajících spořicích produktů doložených potvrzením o vkladu na jméno.

(31)

Určití vkladatelé, zejména veřejné orgány nebo jiné finanční instituce, by neměli být způsobilí k ochraně vkladů. V případě selhání úvěrové instituce jejich omezený počet ve srovnání s počtem všech ostatních vkladatelů minimalizuje dopad na finanční stabilitu. Veřejné orgány mají také mnohem snazší přístup k úvěrům než občané. Členské státy by však měly mít možnost rozhodnout, že budou pojištěny vklady místních orgánů s ročním rozpočtem do výše 500 000 EUR. Nefinanční podniky by pojištěním měly být v zásadě kryty bez ohledu na svou velikost.

(32)

Vkladatelé, jejichž činnosti zahrnují praní peněz ve smyslu čl. 1 odst. 2 nebo 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES (10), by měli být vyloučeni z plateb ze systémů pojištění vkladů.

(33)

Náklady úvěrových institucí na účast v systému pojištění vkladů jsou nesrovnatelné s náklady, jež by s sebou nesl hromadný výběr vkladů nejen z úvěrové instituce, která se ocitla v nesnázích, nýbrž i z finančně zdravých institucí v důsledku ztráty důvěry vkladatelů ve spolehlivost bankovní soustavy.

(34)

Je nezbytné, aby disponibilní finanční prostředky systémů pojištění vkladů dosahovaly určité cílové výše a aby bylo možné vybrat mimořádné příspěvky. Systémy pojištění vkladů by v každém případě měly mít dostatečná ujednání o alternativních možnostech financování, která jim umožní získat krátkodobě prostředky k uspokojení pohledávek vůči nim uplatněných. Mělo by být možné, aby disponibilní finanční prostředky systému pojištění vkladů zahrnovaly hotovost, vklady, platební přísliby a nízkoriziková aktiva, jež lze v krátkém čase zlikvidnit. Výše příspěvků do systémů pojištění vkladů by měla řádně zohledňovat hospodářský cyklus, stabilitu vkladového sektoru a stávající závazky systému.

(35)

Systémy pojištění vkladů by měly investovat do nízkorizikových aktiv.

(36)

Příspěvky do systémů pojištění vkladů by měly vycházet z výše pojištěných vkladů a z míry rizika, jež dotčený člen podstupuje. Tím by se umožnilo zohlednění rizikových profilů jednotlivých úvěrových institucí včetně jejich rozdílných modelů podnikání. Mělo by to vést i ke spravedlivému stanovení příspěvků a motivovat k využívání méně rizikového modelu podnikání. Systémy pojištění vkladů by měly mít možnost používat vlastní metody založené na rizicích za účelem přizpůsobení příspěvků podmínkám na trhu a rizikovým profilům. V zájmu zohlednění obzvláště nízkorizikových odvětví regulovaných vnitrostátním právem by členským státům mělo být povoleno, aby stanovily odpovídající snížení příspěvků, při dodržení cílové výše pro každý systém pojištění vkladů. Metody výpočtu by v každém případě měly schválit příslušné orgány. Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro bankovnictví) (dále jen „Evropský orgán pro bankovnictví“), zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 (11), by měl vydat pokyny pro účely stanovení metod pro výpočet příspěvků.

(37)

Ochrana vkladů je podstatnou součástí dotvoření vnitřního trhu a nezbytným doplňkem systému dohledu nad úvěrovými institucemi, neboť vytváří solidaritu všech institucí na daném finančním trhu pro případ, že se některá z nich ocitne v selhání. Členské státy by tedy měly mít možnost povolit, aby si systémy pojištění vkladů navzájem dobrovolně půjčovaly peníze.

(38)

Stávající lhůta pro výplatu je v rozporu s nutností udržet důvěru vkladatelů a nesplňuje jejich potřeby. Lhůta pro výplatu by proto měla být zkrácena na sedm pracovních dnů.

(39)

V mnoha případech však ještě nejsou stanoveny nezbytné postupy pro krátkou lhůtu pro výplatu. Členským státům by tedy měla být poskytnuta možnost v průběhu přechodného období lhůtu pro výplatu na sedm pracovních dnů postupně zkracovat. Maximální lhůta pro výplatu stanovená v této směrnici by neměla systémům pojištění vkladů bránit v tom, aby výplatu vkladatelům provedly dříve. Aby se však zajistilo, že se vkladatelé v průběhu daného přechodného období nebudou v případě selhání jejich úvěrové instituce potýkat s finančními potížemi, měl by být vkladatelům na žádost umožněn přístup k přiměřené částce jejich pojištěných vkladů na pokrytí nákladů na živobytí. Tento přístup by měl být umožněn pouze na základě údajů poskytnutých danou úvěrovou institucí. Tuto částku by, s ohledem na rozdílné životní náklady v jednotlivých členských státech, měly stanovit členské státy.

(40)

Lhůta nezbytná pro výplatu vkladů by měla zohledňovat případy, kdy systémy mají potíže určit částku k výplatě a práva vkladatele, zejména pokud vklady vyplývají z operací týkajících se obytných nemovitostí nebo některých životních událostí, pokud vkladatel nemůže bez omezení nakládat s částkami uloženými na účtu, pokud je vklad předmětem právního sporu nebo protichůdných nároků na částky nacházející se na účtu nebo pokud se na vklad vztahují ekonomické sankce stanovené vnitrostátními vládami nebo mezinárodními orgány.

(41)

Za účelem zajištění splacení by systémy pojištění vkladů měly být oprávněny vstoupit do práv vyplacených vkladatelů za úvěrovou institucí v selhání. Členské státy by měly mít možnost omezit dobu, po kterou mohou vkladatelé, jejichž vklady nebyly vyplaceny nebo uznány ve lhůtě pro výplatu, nárokovat výplatu vkladů, aby se systémům pojištění vkladů umožnil výkon práv, do nichž vstoupily, ke dni, k němuž mají tato práva být přihlášena v úpadkovém řízení.

(42)

Systém pojištění vkladů v členském státě, kde úvěrová instituce zřídila pobočky, by měl informovat a vyplatit vkladatele jménem systému pojištění vkladů v členském státě, kde byla úvěrová instituce povolena. Jsou nezbytná ochranná opatření k zajištění toho, aby systém pojištění vkladů vyplácející vkladatele obdržel před takovou výplatou potřebné finanční prostředky a pokyny od domovského systému. Systém pojištění vkladů, jehož se tato situace může týkat, by měly předem uzavřít dohody, které splnění těchto úkolů usnadní.

(43)

Informovanost je nezbytnou součástí ochrany vkladatelů. Současní vkladatelé by proto měli být informováni o svém pojištění a příslušném systému pojištění vkladů na výpisech z účtu. Stejné informace by měly být poskytnuty případným budoucím vkladatelům prostřednictvím standardizovaného informačního přehledu, jehož obdržení by měli potvrdit. Obsah těchto informací by měl být pro všechny vkladatele totožný. Neregulované užívání odkazu na limit pojištění a rozsah určitého systému pojištění vkladů v reklamě by mohlo ohrozit stabilitu bankovní soustavy nebo důvěru vkladatelů. Odkazy na systémy pojištění vkladů v reklamě by proto měly být omezeny na krátké věcné prohlášení.

(44)

Na zpracování osobních údajů na základě této směrnice se vztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES (12). Systémy pojištění vkladů a relevantní orgány by měly s údaji týkajícími se jednotlivých vkladů zacházet mimořádně opatrně a v souladu s uvedenou směrnicí by měly zachovávat vysokou úroveň ochrany údajů.

(45)

Tato směrnice by neměla vést k tomu, aby byly členské státy nebo jejich relevantní orgány činěny odpovědnými vůči vkladatelům, pokud zajistí zavedení nebo úřední uznání jednoho nebo více systémů, které pojišťují vklady nebo samotné úvěrové instituce a zajišťují náhradu vkladatelům nebo jejich ochranu v souladu s touto směrnicí.

(46)

Nařízení (EU) č. 1093/2010 svěřilo Evropskému orgánu pro bankovnictví řadu úkolů týkajících se směrnice 94/19/ES.

(47)

Evropský orgán pro bankovnictví by měl respektovat dohled nad systémy pojištění vkladů vykonávaný členskými státy a přitom přispívat k dosažení cíle, kterým je usnadnění přístupu k činnosti úvěrových institucí a jejího výkonu při současném zajištění účinné ochrany vkladatelů a omezení rizik pro daňové poplatníky na minimum. Členské státy by měly Komisi a Evropský orgán pro bankovnictví informovat o tom, který subjekt či orgán je určeným orgánem, s ohledem na požadavek spolupráce mezi Evropským orgánem pro bankovnictví a určenými orgány, který je stanoven v této směrnici.

(48)

Je zapotřebí zavést pokyny pro finanční služby, aby byly v celé Unii zajištěny rovné podmínky a odpovídající ochrana vkladatelů. Takové pokyny by měly být vydávány k upřesnění metody výpočtu rizikově vážených příspěvků.

(49)

V zájmu zajištění účinného a efektivního fungování systémů pojištění vkladů a vyváženého posouzení jejich situace v různých členských státech by Evropský orgán pro bankovnictví měl být schopen se závazným účinkem urovnávat jejich vzájemné spory.

(50)

Vzhledem k rozdílnosti správních postupů týkajících se systémů pojištění vkladů v jednotlivých členských státech by členské státy měly mít možnost rozhodnout, který orgán určí, že vklad je nedisponibilní.

(51)

Příslušné orgány, určené orgány, orgány příslušné k řešení krize, relevantní správní orgány a systémy pojištění vkladů by měly navzájem spolupracovat a vykonávat své pravomoci v souladu s touto směrnicí. Měly by při přípravě a provádění opatření k řešení krize spolupracovat od počáteční fáze za účelem stanovení výše, do které systém pojištění vkladů ručí, pokud jsou finanční prostředky používány k financování řešení krize úvěrových institucí.

(52)

Na Komisi by měla být přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, aby mohla limit pojištění, který tato směrnice stanoví pro souhrn vkladů jednoho vkladatele, upravit podle inflace v Unii na základě změn indexu spotřebitelských cen. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravných prací vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(53)

Členské státy se v souladu se společným politickým prohlášením členských států a Komise o informativních dokumentech (13) zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu o jeden či více dokumentů s informacemi o vztahu mezi jednotlivými složkami směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu. Pokud jde o tuto směrnici, považuje normotvůrce předložení těchto dokumentů za odůvodněné.

(54)

Jelikož cíle této směrnice, totiž harmonizace pravidel týkajících se fungování systému pojištění vkladů, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, ale spíše jich, z důvodu rozsahu a účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, smí Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(55)

Povinnost provést tuto směrnici ve vnitrostátním právu by se měla omezit na ustanovení, která v porovnání s předchozími směrnicemi představují věcnou změnu. Povinnost provést ve vnitrostátním právu nezměněná ustanovení vyplývá z předchozích směrnic.

(56)

Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic uvedených v příloze II ve vnitrostátním právu,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

1.   Tato směrnice stanoví pravidla a postupy týkající se zřizování a fungování systémů pojištění vkladů.

2.   Tato směrnice se vztahuje na:

a)

zákonné systémy pojištění vkladů;

b)

smluvní systémy pojištění vkladů, které jsou úředně uznány za systémy pojištění vkladů v souladu s čl. 4 odst. 2;

c)

institucionální systémy ochrany, které jsou úředně uznány za systémy pojištění vkladů v souladu s čl. 4 odst. 2;

d)

úvěrové instituce přidružené k systémům uvedeným v písmenu a), b) nebo c) tohoto odstavce.

3.   Aniž je dotčen čl. 16 odst. 5 a 7, nevztahuje se tato směrnice na tyto systémy:

a)

smluvní systémy, které nejsou úředně uznány za systémy pojištění vkladů, včetně systémů, jež nabízejí doplňkovou ochranu k limitu pojištění stanovenému v čl. 6 odst. 1;

b)

institucionální systémy ochrany, které nejsou úředně uznány za systémy pojištění vkladů.

Členské státy zajistí, aby systémy uvedené v prvním pododstavci písm. a) a b) měly k dispozici dostatečné finanční prostředky nebo příslušné mechanismy financování pro účely plnění svých povinností.

Článek 2

Definice

1.   Pro účely této směrnice se rozumí:

1)

„systémy pojištění vkladů“ systémy uvedené v čl. 1 odst. 2 písm. a), b) a c);

2)

„institucionálními systémy ochrany“ institucionální systémy ochrany, jak jsou uvedeny v čl. 113 odst. 7 nařízení (EU) č. 575/2013;

3)

„vkladem“ kreditní zůstatek vzniklý z prostředků zbylých na účtu nebo z dočasných situací vyplývajících z obvyklých bankovních operací, který musí úvěrová instituce vyplatit na základě platných zákonných a smluvních podmínek, včetně termínovaných vkladů a spořicích vkladů, avšak s výjimkou kreditního zůstatku:

a)

jehož existenci lze prokázat pouze finančním nástrojem ve smyslu čl. 4 bodu 17 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES (14), s výjimkou spořicích produktů doložených potvrzením o vkladu na jméno, které existují v členském státě ke dni 2. července 2014;

b)

jehož jistina není splatná ve jmenovité hodnotě, nebo

c)

jehož jistina je splatná ve jmenovité hodnotě pouze za podmínek určité záruky nebo dohody poskytnuté úvěrovou institucí nebo třetí stranou;

4)

„způsobilými vklady“ vklady, jež nejsou vyloučeny z ochrany podle článku 5;

5)

„pojištěnými vklady“ ta část způsobilých vkladů, jež nepřevyšuje limit pojištění stanovený v článku 6;

6)

„vkladatelem“ majitel nebo, v případě společného účtu, každý z majitelů vkladu;

7)

„společným účtem“ účet otevřený na jméno dvou nebo více osob nebo účet, k němuž mají dvě nebo více osob práva, jež lze uplatňovat na základě podpisu jedné nebo více z těchto osob;

8)

„nedisponibilním vkladem“ vklad, který je splatný a vymahatelný, ale nebyl vyplacen úvěrovou institucí podle platných zákonných či smluvních podmínek v případech, kdy:

a)

relevantní správní orgány zjistily, že podle jejich názoru se dotčená úvěrová instituce v daném čase nezdá být schopna z důvodů přímo souvisejících s její finanční situací vyplatit vklad a v současnosti nemá vyhlídky, že tak bude moci učinit, nebo

b)

soudní orgán vydal z důvodů přímo souvisejících s finanční situací úvěrové instituce rozhodnutí, jehož důsledkem je pozastavení práva vkladatelů uplatňovat vůči této instituci pohledávky;

9)

„úvěrovou institucí“ úvěrová instituce ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 1 nařízení (EU) č. 575/2013;

10)

„pobočkou“ provozovna v členském státě, která nemá právní subjektivitu, tvoří součást úvěrové instituce a přímo provádí všechny nebo některé operace tvořící podstatu činnosti úvěrových institucí;

11)

„cílovou výší“ výše disponibilních finančních prostředků, které musí systém pojištění vkladů dosáhnout v souladu s čl. 10 odst. 2, vyjádřená procentní hodnotou pojištěných vkladů jeho členů;

12)

„disponibilními finančními prostředky“ hotovost, vklady a nízkoriziková aktiva, jež lze zlikvidnit ve lhůtě nepřesahující lhůtu stanovenou v čl. 8 odst. 1, a platební přísliby do výše limitu stanoveného v čl. 10 odst. 3;

13)

„platebními přísliby“ platební přísliby úvěrové instituce vůči systému pojištění vkladů, které jsou plně zajištěny kolaterálem, za podmínky, že kolaterál:

a)

je tvořen nízkorizikovými aktivy;

b)

není zatížen právy třetích stran a systém pojištění vkladů s ním může volně nakládat;

14)

„nízkorizikovými aktivy“ položky spadající do první nebo druhé kategorie uvedené v tabulce 1 v článku 336 nařízení (EU) č. 575/2013 nebo jakákoli aktiva, která příslušný nebo určený orgán považuje za obdobně bezpečná a likvidní;

15)

„domovským členským státem“ domovský členský stát ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 43 nařízení (EU) č. 575/2013;

16)

„hostitelským členským státem“ hostitelský členský stát ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 44 nařízení (EU) č. 575/2013;

17)

„příslušným orgánem“ příslušný orgán ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 40 nařízení (EU) č. 575/2013;

18)

„určeným orgánem“ subjekt spravující systém pojištění vkladů v souladu s touto směrnicí nebo v případech, kdy provoz systému pojištění vkladů spravuje soukromý subjekt, veřejný orgán určený dotčeným členským státem k dohledu nad tímto systémem v souladu s touto směrnicí.

2.   Pokud tato směrnice odkazuje na nařízení (EU) č. 1093/2010, pak se subjekt spravující systém pojištění vkladů nebo v případech, kdy provoz systému pojištění vkladů spravuje soukromý subjekt, veřejný orgán vykonávající dohled nad tímto systémem považuje pro účely uvedeného nařízení za příslušný orgán v souladu s čl. 4 bodem 2 uvedeného nařízení.

3.   Za vklady se považují i podíly v „building societies“ v Irsku a ve Spojeném království s výjimkou podílů kapitálové povahy, na které se vztahuje čl. 5 odst. 1 písm. b).

Článek 3

Relevantní správní orgány

1.   Členské státy určí relevantní správní orgán na svém území pro účely čl. 2 odst. 1 bodu 8) písm. a).

2.   Příslušné orgány, určené orgány, orgány příslušné k řešení krize a jiné relevantní správní orgány navzájem spolupracují a vykonávají své pravomoci v souladu s touto směrnicí.

Relevantní správní orgán učiní zjištění uvedené v čl. 2 odst. 1 bodu 8) písm. a) co nejdříve a v každém případě do pěti pracovních dnů poté, co se poprvé dozvěděl, že úvěrová instituce nevyplatila vklady, jež jsou splatné a vymahatelné.

Článek 4

Úřední uznávání, členství a dohled

1.   Každý členský stát zajistí, aby byl na jeho území zaveden a úředně uznán jeden nebo více systémů pojištění vkladů.

To nebrání slučování systémů pojištění vkladů z různých členských států ani usazování přeshraničních systémů pojištění vkladů. Přeshraniční nebo sloučené systémy pojištění vkladů schvalují členské státy, v nichž jsou dotčené systémy pojištění vkladů usazeny.

2.   Smluvní systém, jak je uveden v čl. 1 odst. 2 písm. b) této směrnice, může být úředně uznán za systém pojištění vkladů, pokud je v souladu s touto směrnicí.

Institucionální systém ochrany může být úředně uznán za systém pojištění vkladů, pokud splňuje kritéria stanovená v čl. 113 odst. 7 nařízení (EU) č. 575/2013 a je v souladu s touto směrnicí.

3.   Úvěrová instituce povolená v členském státě podle článku 8 směrnice 2013/36/EU smí přijímat vklady, pouze pokud je členem systému úředně uznaného v jejím domovském členském státě podle odstavce 1 tohoto článku.

4.   Pokud některá úvěrová instituce neplní povinnosti, které má jako člen systému pojištění vkladů, musí to být okamžitě ohlášeno příslušným orgánům, které ve spolupráci se systémem pojištění vkladů v případě potřeby přijmou bezodkladně veškerá vhodná opatření, včetně uložení sankcí, aby zajistily, že úvěrová instituce své povinnosti splní.

5.   Pokud opatření přijatá podle odstavce 4 nedokáží zajistit plnění povinností úvěrovou institucí, může systém pojištění vkladů s výhradou vnitrostátního práva a s výslovným souhlasem příslušných orgánů oznámit nejméně jeden měsíc předem svůj záměr vyloučit úvěrovou instituci z členství v systému pojištění vkladů. Vklady uložené před uplynutím této doby jsou nadále plně kryty systémem pojištění vkladů. Pokud do uplynutí této doby úvěrová instituce své povinnosti nesplní, systém pojištění vkladů ji vyloučí.

6.   Vklady uložené ke dni, k němuž je úvěrová instituce vyloučena z členství v systému pojištění vkladů, jsou tímto systémem pojištění vkladů nadále kryty.

7.   Určené orgány vykonávají průběžný dohled nad systémy pojištění vkladů uvedenými v článku 1, pokud jde o soulad s touto směrnicí.

Nad přeshraničními systémy pojištění vkladů vykonávají dohled zástupci určených orgánů členských států, v nichž jsou povoleny přidružené úvěrové instituce.

8.   Členské státy zajistí, aby systém pojištění vkladů kdykoli na vlastní žádost obdržel od svých členů všechny informace nezbytné k přípravě vyplacení náhrad vkladatelům, včetně označení podle čl. 5 odst. 4.

9.   Systémy pojištění vkladů zajistí důvěrnost a ochranu údajů týkajících se účtů vkladatelů. Zpracování těchto údajů se provádí v souladu se směrnicí 95/46/ES.

10.   Členské státy zajistí, aby jejich systémy pojištění vkladů prováděly zátěžové testy svých systémů pojištění vkladů a byly neprodleně informovány v případě, že příslušné orgány zjistí v některé úvěrové instituci problémy, jež by mohly vést k zásahu systému pojištění vkladů.

Tyto testy se provádějí nejméně jedenkrát za tři roky nebo častěji, je-li to vhodné. První test se provede nejpozději 3. července 2017.

Na základě výsledků zátěžových testů provádí Evropský orgán pro bankovnictví alespoň jednou za pět let srovnávací hodnocení podle článku 30 nařízení (EU) č. 1093/2010 za účelem posouzení odolnosti systémů pojištění vkladů. Při výměně informací s Evropským orgánem pro bankovnictví podléhají systémy pojištění vkladů požadavkům služebního tajemství podle článku 70 uvedeného nařízení.

11.   Informace nezbytné k provádění zátěžových testů svých systémů smějí systémy pojištění vkladů používat pouze k provádění těchto testů a uchovávat pouze po dobu nezbytnou k tomuto účelu.

12.   Členské státy zajistí, aby jejich systémy pojištění vkladů měly řádné a transparentní postupy správy a řízení. Systémy pojištění vkladů vypracovávají výroční zprávy o činnosti.

Článek 5

Způsobilost vkladů

1.   Ze systémů pojištění vkladů se vylučují jakékoli náhrady:

a)

vkladů jiných úvěrových institucí uskutečněných jejich vlastním jménem a na vlastní účet, s výhradou čl. 7 odst. 3 této směrnice;

b)

kapitálu ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 118 nařízení (EU) č. 575/2013;

c)

vkladů vyplývajících z operací, v souvislosti s nimiž byl vynesen odsuzující rozsudek za trestný čin praní peněz ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice 2005/60/ES;

d)

vkladů finančních institucí ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 26 nařízení (EU) č. 575/2013;

e)

vkladů investičních podniků ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 1 směrnice 2004/39/ES;

f)

vkladů, jejichž majitel nebyl nikdy zjištěn podle čl. 9 odst. 1 směrnice 2005/60/ES, když se staly nedisponibilními;

g)

vkladů pojišťoven a zajišťoven uvedených v čl. 13 bodech 1 až 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES (15);

h)

vkladů subjektů kolektivního investování;

i)

vkladů penzijních fondů;

j)

vkladů veřejných orgánů;

k)

dluhových cenných papírů vydaných úvěrovou institucí a závazků vzniklých z vlastních akceptací a směnek.

2.   Odchylně od odstavce 1 tohoto článku mohou členské státy zajistit, aby do výše limitu pojištění stanoveného v čl. 6 odst. 1 byly zahrnuty:

a)

vklady držené v systémech osobního penzijního pojištění nebo zaměstnaneckého penzijního pojištění malých a středních podniků;

b)

vklady místních orgánů s ročním rozpočtem do výše 500 000 EUR.

3.   Členské státy mohou stanovit, že se ze systémů pojištění vkladů vylučují jakékoli náhrady vkladů, které mohou být v souladu s vnitrostátním právem uvolněny pouze pro účely splacení úvěru na nákup soukromé nemovitosti vůči úvěrové instituci nebo jiné instituci, u níž je vklad učiněn.

4.   Členské státy zajistí, aby úvěrové instituce označovaly způsobilé vklady tak, aby byla umožněna jejich okamžitá identifikace.

Článek 6

Limit pojištění

1.   Členské státy zajistí, aby souhrn vkladů každého vkladatele byl pojištěn do výše 100 000 EUR pro případ, že se tyto vklady stanou nedisponibilními.

2.   Kromě odstavce 1 členské státy zajistí, aby následující vklady byly chráněny i nad hranici 100 000 EUR po dobu nejméně tří a nejdéle dvanácti měsíců od připsání částky nebo od okamžiku, kdy se takové vklady stanou z právního hlediska převoditelnými:

a)

vklady plynoucí z operací s nemovitostmi týkajících se soukromých obytných nemovitostí;

b)

vklady, jež slouží sociálním účelům stanoveným vnitrostátním právem a jsou spojeny s určitými životními událostmi vkladatele, jako je svatba, rozvod, odchod do důchodu, propuštění ze zaměstnání, invalidita nebo smrt;

c)

vklady, jež slouží účelům stanoveným vnitrostátním právem a vyplývají z vyplacení pojistného plnění nebo odškodnění za újmu utrpěnou v důsledku trestného činu nebo neoprávněného odsouzení.

3.   Odstavce 1 a 2 nebrání členským státům v zachování nebo zavedení systémů pojištění produktů týkajících se hmotného zajištění na stáří a důchodů, pokud tyto systémy nepojišťují pouze vklady, nýbrž nabízejí komplexní pojištění pro všechny produkty a situace, které jsou v této souvislosti relevantní.

4.   Členské státy zajistí, aby se výplata prováděla v kterékoli z těchto měn:

a)

měna členského státu, v němž se nachází systém pojištění vkladů;

b)

měna členského státu, v němž má bydliště majitel účtu;

c)

euro;

d)

měna účtu;

e)

měna členského státu, v němž se nachází daný účet.

Vkladatelé musí být o měně, v níž se výplata provádí, informováni.

Jsou-li účty vedeny v jiné měně, než je měna pro výplatu, použije se směnný kurz ze dne, ke kterému relevantní správní orgán učiní zjištění podle čl. 2 odst. 1 bodu 8) písm. a) nebo kdy soudní orgán rozhodne ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 8) písm. b).

5.   Členské státy, které částku uvedenou v odstavci 1 tohoto článku přepočítávají na svou národní měnu, použijí poprvé při přepočtu směnný kurz platný k 3. červenci 2015.

Členské státy mohou částky po přepočtu zaokrouhlit, pokud zaokrouhlení nepřevyšuje 5 000 EUR.

Aniž je dotčen druhý pododstavec, provedou členské státy každých pět let úpravu limitů pojištění přepočtených na jinou měnu na částku uvedenou v odstavci 1 tohoto článku. Členské státy provedou po předchozí konzultaci s Komisí úpravu limitů pojištění dříve, dojde-li k nepředvídaným událostem, například kolísání měny.

6.   Komise přezkoumává částku uvedenou v odstavci 1 pravidelně nejméně jednou za pět let. Pokud to uzná za vhodné, předloží Evropskému parlamentu a Radě návrh směrnice upravující částku uvedenou v odstavci 1, zejména se zřetelem k vývoji v bankovním sektoru a k hospodářské a měnové situaci v Unii. První přezkum se provede nejdříve 3. července 2020, ledaže si nepředvídané události vyžádají přezkum dříve.

7.   Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 18, pokud jde o úpravu částky uvedené v odstavci 6 tohoto článku, kterou provádí alespoň jednou za pět let, a to podle inflace v Unii na základě změn harmonizovaného indexu spotřebitelských cen zveřejňovaného Komisí, k nimž došlo od poslední úpravy.

Článek 7

Stanovení splatné částky

1.   Limit uvedený v čl. 6 odst. 1 se vztahuje na souhrn vkladů u téže úvěrové instituce bez ohledu na počet těchto vkladů, jejich měnu a místo uložení v Unii.

2.   Při výpočtu limitu stanoveného v čl. 6 odst. 1 se přihlédne k podílu každého vkladatele na společném účtu.

Není-li stanoveno jinak, jsou podíly jednotlivých vkladatelů na tomto účtu stejné.

Členské státy mohou stanovit, že vklady na účtu, k němuž mají právo dvě nebo více osob jako společníci společnosti, členové sdružení nebo jiného obdobného seskupení bez právní subjektivity, mohou být pro účely výpočtu limitu stanoveného v čl. 6 odst. 1 sečteny a lze s nimi nakládat, jako by byly uloženy jediným vkladatelem.

3.   Pokud vkladatel nemůže nakládat s částkami uloženými na účtu bez omezení, vztahuje se pojištění na osobu, která s nimi může bez omezení nakládat, za předpokladu, že tato osoba je zjištěna nebo zjistitelná ke dni, kdy relevantní správní orgán učiní zjištění uvedené v čl. 2 odst. 1 bodu 8) písm. a) nebo kdy soudní orgán rozhodne ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 8) písm. b). Může-li více osob nakládat s vklady bez omezení, přihlédne se k podílu každé z nich podle ujednání upravujících správu daných částek při výpočtu limitu stanoveného v čl. 6 odst. 1.

4.   Rozhodným dnem pro výpočet splatné částky je den, kdy relevantní správní orgán učiní zjištění podle čl. 2 odst. 1 bodu 8) písm. a) nebo kdy soudní orgán rozhodne ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 8) písm. b). K závazkům vkladatele vůči úvěrové instituci se při výpočtu splatné částky nepřihlíží.

5.   Členské státy mohou rozhodnout, že se při výpočtu splatné částky zohlední závazky vkladatele vůči úvěrové instituci, pokud se staly splatnými nejpozději ke dni, kdy relevantní správní orgán učiní zjištění podle čl. 2 odst. 1 bodu 8) písm. a) nebo kdy soudní orgán rozhodne ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 8) písm. b), a pokud je zápočet možný podle zákonných a smluvních ustanovení, jimiž se řídí smlouva mezi úvěrovou institucí a vkladatelem.

Jsou-li závazky vkladatelů vůči úvěrové instituci zohledňovány při výpočtu splatné částky, musí o tom úvěrová instituce před uzavřením smlouvy informovat vkladatele.

6.   Členské státy zajistí, aby systémy pojištění vkladů mohly kdykoli požádat úvěrové instituce o informaci o souhrnné výši způsobilých vkladů každého vkladatele.

7.   Naběhlé úroky z vkladů, které ke dni, kdy relevantní správní orgán učiní zjištění podle čl. 2 odst. 1 bodu 8) písm. a) nebo kdy soudní orgán rozhodne ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 8) písm. b), nebyly dosud připsány, jsou systémem pojištění vkladů nahrazovány. Limit uvedený v čl. 6 odst. 1 nesmí být překročen.

8.   Členské státy mohou rozhodnout, že určité druhy vkladů, které plní sociální funkci vymezenou vnitrostátním právem a za něž se zaručila třetí strana v souladu s pravidly státní podpory, se nezahrnují do souhrnu vkladů téhož vkladatele u téže úvěrové instituce ve smyslu odstavce 1 tohoto článku. V těchto případech je záruka poskytnutá třetí stranou omezena limitem pojištění stanoveným v čl. 6 odst. 1.

9.   Umožňuje-li vnitrostátní právo úvěrovým institucím provozovat činnost pod různými ochrannými známkami, jak jsou vymezeny v článku 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES (16), zajistí členské státy, aby vkladatelé byli zřetelně informováni o tom, že úvěrová instituce provozuje činnost pod různými ochrannými známkami a že se limit pojištění stanovený v čl. 6 odst. 1, 2 a 3 této směrnice vztahuje na souhrn vkladů vkladatel v dané úvěrové instituci. Tyto informace musí být součástí informačního přehledu pro vkladatele uvedeného v článku 16 a příloze I této směrnice.

Článek 8

Výplata

1.   Systémy pojištění vkladů zajistí, aby splatná částka byla k dispozici do sedmi pracovních dní ode dne, kdy relevantní správní orgán učiní zjištění podle čl. 2 odst. 1 bodu 8) písm. a) nebo kdy soudní orgán rozhodne ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 8) písm. b).

2.   Během přechodného období do 31. prosince 2023 však mohou členské státy stanovit pro výplatu tyto lhůty:

a)

nejdéle do 31. prosince 2018 lhůtu až dvaceti pracovních dní;

b)

od 1. ledna 2019 a nejdéle do 31. prosince 2020 lhůtu až patnácti pracovních dní;

c)

od 1. ledna 2021 a nejdéle do 31. prosince 2023 lhůtu až deseti pracovních dní.

3.   Členské státy mohou rozhodnout, že se na vklady uvedené v čl. 7 odst. 3 vztahuje delší lhůta pro výplatu, jež však nesmí překročit tři měsíce ode dne, kdy relevantní správní orgán učiní zjištění podle čl. 2 odst. 1 bodu 8) písm. a) nebo kdy soudní orgán rozhodne ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 8) písm. b).

4.   Nemůže-li během přechodného období do 31. prosince 2023 systém pojištění vkladů dát splatnou částku k dispozici ve lhůtě sedmi pracovních dní, zajistí, aby měli vkladatelé do pěti pracovních dní od podání žádosti přístup k přiměřené částce svých pojištěných vkladů na pokrytí nákladů na živobytí.

Systémy pojištění vkladů poskytnou přístup k přiměřené částce uvedené v prvním pododstavci pouze na základě údajů poskytnutých systémem pojištění vkladů nebo úvěrovou institucí.

Přiměřená částka uvedená v prvním pododstavci se odečte od splatné částky podle článku 7.

5.   Výplata podle odstavců 1 a 4 může být odložena, pokud:

a)

není jisté, zda má osoba nárok na obdržení výplaty, nebo je vklad předmětem právního sporu;

b)

na vklad se vztahují omezující opatření stanovená vnitrostátními vládami nebo mezinárodními orgány;

c)

odchylně od odstavce 9 tohoto článku v souvislosti s vkladem neproběhla za posledních 24 měsíců žádná operace (účet nevykazuje žádnou aktivitu);

d)

splatná částka je považována za součást dočasného vysokého zůstatku ve smyslu čl. 6 odst. 2, nebo

e)

splatnou částku má v souladu s čl. 14 odst. 2 vyplatit systém pojištění vkladů hostitelského členského státu.

6.   Splatná částka musí být poskytnuta, aniž by bylo nutné podávat žádost u systému pojištění vkladů. Za tímto účelem poskytne úvěrová instituce systému pojištění vkladů neprodleně na jeho žádost nezbytné informace o vkladech a vkladatelích.

7.   Veškerá korespondence mezi systémem pojištění vkladů a vkladatelem musí být vedena:

a)

v úředním jazyce orgánů Unie, který úvěrová instituce, v níž se nachází pojištěný vklad, používá pro písemnou komunikaci s vkladatelem, nebo

b)

v úředním jazyce či úředních jazycích členského státu, ve kterém se pojištěný vklad nachází.

Pokud úvěrová instituce přímo působí v jiném členském státě, aniž by zřídila pobočku, poskytují se informace v jazyce, který si vkladatel zvolil při otevření účtu.

8.   Bez ohledu na lhůtu stanovenou v odstavci 1 tohoto článku může systém pojištění vkladů pozastavit veškeré výplaty týkající se daného vkladatele do přijetí soudního rozhodnutí v případech, kdy jsou vkladatel nebo jiná osoba, která má právo na částky uložené na účtu nebo na nich má zájem, obviněni z trestného činu spojeného s praním peněz ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice 2005/60/ES.

9.   Výplata se neprovede, pokud v souvislosti s vkladem neproběhla za posledních 24 měsíců žádná operace a hodnota vkladu je nižší než administrativní náklady, které by systému pojištění vkladů vznikly v souvislosti s provedením výplaty.

Článek 9

Pohledávky za systémy pojištění vkladů

1.   Členské státy zajistí, aby práva vkladatele na náhradu mohla být předmětem žaloby proti systému pojištění vkladů.

2.   Aniž tím jsou dotčena práva, která může mít podle vnitrostátního práva, má systém pojištění vkladů provádějící platby z pojištění ve vnitrostátním rámci právo vstoupit do práv vkladatelů v likvidačním nebo reorganizačním řízení až do výše svých plateb vkladatelům. Provádí-li systém pojištění vkladů platby v rámci postupů k řešení krize, mimo jiné v rámci uplatnění nástrojů k řešení krize nebo výkonu pravomocí k řešení krize v souladu s článkem 11, má systém pojištění vkladů za příslušnou úvěrovou institucí pohledávku ve výši rovnající se částce, kterou vyplatil. Tato pohledávka má stejný stupeň priority jako pojištěné vklady podle vnitrostátního práva, kterým se řídí běžné úpadkové řízení, jak je vymezeno ve směrnici 2014/59/EU.

3.   Členské státy mohou omezit dobu, v níž mohou vkladatelé, jejichž vklady nebyly systémem pojištění vkladů vyplaceny nebo uznány ve lhůtách stanovených v čl. 8 odst. 1 a 3, nárokovat výplatu vkladů.

Článek 10

Financování systémů pojištění vkladů

1.   Členské státy zajistí, aby systémy pojištění vkladů měly zavedeny odpovídající systémy ke zjištění svých možných závazků. Výše disponibilních finančních prostředků systémů pojištění vkladů musí být úměrná těmto závazkům.

Systémy pojištění vkladů získávají disponibilní finanční prostředky z příspěvků svých členů hrazených alespoň jednou ročně. To nebrání doplňkovému financování z jiných zdrojů.

2.   Členské státy zajistí, aby nejpozději do 3. července 2024 dosáhly disponibilní finanční prostředky systému pojištění vkladů přinejmenším cílové výše 0,8 % objemu pojištěných vkladů jeho členů.

Pokud finanční kapacita klesne pod cílovou výši, zahájí se opět výběr příspěvků, dokud není znovu dosaženo alespoň cílové výše.

Klesnou-li disponibilní finanční prostředky poté, co poprvé dosáhly cílové výše, pod dvě třetiny cílové výše, stanoví se řádný příspěvek na takové úrovni, která umožní dosažení cílové výše do šesti let.

Při stanovování ročních příspěvků podle tohoto článku musí být v případě řádného příspěvku náležitě zohledněna fáze hospodářského cyklu a dopad, který mohou procyklické příspěvky mít.

Členské státy mohou počáteční období uvedené v prvním pododstavci prodloužit o nejvýše čtyři roky, jestliže systémům pojištění vkladů vznikly kumulované výdaje překračující 0,8 % pojištěných vkladů.

3.   Součástí disponibilních finančních prostředků, jež mají být zohledněny za účelem dosažení cílové výše, mohou být platební přísliby. Celkový podíl platebních příslibů nesmí překročit 30 % celkové výše disponibilních finančních prostředků získaných v souladu s tímto článkem.

Za účelem zajištění jednotného uplatňování této směrnice vydá Evropský orgán pro bankovnictví pokyny ohledně platebních příslibů.

4.   Bez ohledu na odstavec 1 tohoto článku může členský stát ke splnění svých povinností podle zmíněného odstavce získat disponibilní finanční prostředky prostřednictvím povinných příspěvků úvěrových institucí do stávajících systémů povinných příspěvků, které členský stát na svém území vytvořil za účelem pokrytí nákladů souvisejících se systémovým rizikem, selháním a řešením krize institucí.

Systémy pojištění vkladů mají nárok na částku, která odpovídá objemu těchto příspěvků až do cílové výše stanovené v odstavci 2 tohoto článku a kterou jim daný členský stát dá na žádost neprodleně k dispozici, aby ji použily výhradně k účelům stanoveným v článku 11.

Na tuto částku mají systémy pojištění vkladů nárok pouze tehdy, nejsou-li podle názoru příslušného orgánu schopny získat od svých členů mimořádné příspěvky, a musí ji splatit zpět z příspěvků svých členů v souladu s čl. 10 odst. 1 a 2.

5.   Příspěvky do mechanismů financování k řešení krizí podle hlavy VII směrnice 2014/59/EU, včetně disponibilních finančních prostředků, jež mají být zohledněny za účelem dosažení cílové výše mechanismů financování k řešení krizí podle čl. 102 odst. 1 směrnice 2014/59/EU, se do cílové výše nezapočítávají.

6.   Odchylně od odstavce 2 může členský stát, je-li to řádně odůvodněno a po obdržení souhlasu Komise, povolit minimální cílovou výši nižší, než je cílová výše stanovená ve zmíněném odstavci, pokud jsou splněny tyto podmínky:

a)

snížení je založeno na předpokladu, že je nepravděpodobné, že bude významná část disponibilních finančních prostředků použita na opatření na ochranu pojištěných vkladatelů jiná než ta, která jsou stanovena v čl. 11 odst. 2 a 6, a

b)

bankovní sektor, v němž úvěrové instituce přidružené k danému systému pojištění vkladů působí, je vysoce koncentrovaný, tedy velké objemy aktiv jsou v držení malého počtu úvěrových institucí nebo bankovních skupin, které podléhají dohledu na konsolidovaném základě a u kterých je vzhledem k jejich velikosti pravděpodobné, že se u nich v případě selhání uplatní postup k řešení krize.

Tato snížená cílová výše nesmí být nižší než 0,5 % pojištěných vkladů.

7.   Disponibilní finanční prostředky systémů pojištění vkladů musí být investovány dostatečně diverzifikovaným způsobem, s nímž je spojeno nízké riziko.

8.   Pokud disponibilní finanční prostředky systému pojištění vkladů nepostačují k vyplacení vkladatelů v případě, že se vklady stanou nedisponibilními, uhradí členové systému mimořádné příspěvky nepřevyšující 0,5 % jejich pojištěných vkladů za kalendářní rok. Systém pojištění vkladů může za výjimečných okolností a se souhlasem příslušného orgánu požadovat vyšší příspěvky.

Příslušný orgán může úvěrovou instituci zcela nebo zčásti dočasně osvobodit od placení mimořádných ex-post příspěvků systémům pojištění vkladu, pokud by tyto příspěvky ohrozily její likviditu nebo solventnost. Toto dočasné osvobození lze udělit nejvýše na dobu šesti měsíců, avšak může být na žádost úvěrové instituce obnoveno. Příspěvky uvedené v tomto odstavci musí být uhrazeny, jakmile tato platba již likviditu ani solventnost úvěrové instituce neohrožuje.

9.   Členské státy zajistí, aby systémy pojištění vkladů měly odpovídající mechanismy alternativního financování, které jim umožní získat krátkodobě financování, k uspokojení pohledávek vůči nim uplatněných.

10.   Členské státy do 31. března každého roku informují Evropský orgán pro bankovnictví o výši pojištěných vkladů na svém území a o výši disponibilních finančních prostředků jejich systémů pojištění vkladů k 31. prosinci předcházejícího roku.

Článek 11

Použití finančních prostředků

1.   Finanční prostředky uvedené v článku 10 se primárně používají k výplatě vkladatelů podle této směrnice.

2.   Finanční prostředky systému pojištění vkladů se použijí k financování řešení krize úvěrových institucí v souladu s článkem 109 směrnice 2014/59/EU. Orgán příslušný k řešení krize určí po konzultaci systému pojištění vkladů výši, do které systém pojištění vkladů ručí.

3.   Členské státy mohou systému pojištění vkladů povolit, aby disponibilní finanční prostředky použil na alternativní opatření v zájmu zabránění selhání úvěrové instituce, jsou-li splněny tyto podmínky:

a)

orgán příslušný k řešení krize nepřijal žádné opatření k řešení krize podle článku 32 směrnice 2014/59/EU;

b)

systém pojištění vkladů má nastaveny vhodné systémy a postupy pro výběr a provádění alternativních opatření a sledování souvisejících rizik;

c)

náklady těchto opatření nejsou vyšší než náklady na naplnění zákonného nebo smluvního mandátu příslušného systému pojištění vkladů;

d)

uplatnění alternativních opatření ze strany systému pojištění vkladů je spojeno s uložením podmínek podpořené úvěrové instituci, které zahrnují přinejmenším právo systému pojištění vkladů provádět důkladnější sledování rizik a výraznější právo provádět ověřování;

e)

uplatnění alternativních opatření ze strany systému pojištění vkladů je spojeno se závazky podpořené úvěrové instituce k zajištění přístupu k pojištěným vkladům;

f)

příslušný orgán potvrdil, že schopnost přidružených úvěrových institucí uhradit mimořádné příspěvky v souladu odstavcem 5 tohoto článku je zajištěna.

Opatření a podmínky uložené úvěrové instituci konzultuje systém pojištění vkladů s orgánem příslušným k řešení krize a příslušným orgánem.

4.   Alternativní opatření uvedená v odstavci 3 tohoto článku se neuplatní, shledá-li příslušný orgán po konzultaci s orgánem příslušným k řešení krize, že jsou splněny podmínky pro zahájení opatření k řešení krize podle čl. 27 odst. 1 směrnice 2014/59/EU.

5.   Pokud jsou disponibilní finanční prostředky použity v souladu s odstavcem 3 tohoto článku, poskytnou přidružené úvěrové instituce neprodleně systému pojištění vkladů prostředky použité na alternativní opatření, je-li to nezbytné ve formě mimořádných příspěvků:

a)

vyvstane-li potřeba vyplatit vkladatele a jsou-li disponibilní finanční prostředky systému pojištění vkladů nižší než dvě třetiny cílové výše;

b)

klesne-li výše disponibilních finančních prostředků pod 25 % cílové výše.

6.   Členské státy mohou rozhodnout, že disponibilní finanční prostředky lze také použít na financování opatření, jež mají vkladatelům zajistit přístup k pojištěným vkladům včetně převodu aktiv a závazků a převodu vkladového portfolia, v rámci vnitrostátního úpadkového řízení, pokud náklady systému pojištění vkladů nepřesáhnou čistou výši náhrad pro pojištěné vkladatele v dotčené úvěrové instituci.

Článek 12

Půjčky mezi systémy pojištění vkladů

1.   Členské státy mohou systémům pojištění vkladů povolit, aby dobrovolně poskytly půjčky jiným systémům pojištění vkladů v Unii, pokud jsou splněny tyto podmínky:

a)

systém přijímající půjčku není z důvodu nedostatku disponibilních finančních prostředků uvedených v článku 10 schopen splnit své závazky podle čl. 9 odst. 1;

b)

systém přijímající půjčku využil mimořádných příspěvků podle čl. 10 odst. 8;

c)

systém přijímající půjčku se právně zaváže, že vypůjčené prostředky budou použity k úhradě pohledávek podle čl. 9 odst. 1;

d)

systém přijímající půjčku v daném okamžiku není vázán povinností splatit půjčku jiným systémům pojištění vkladů podle tohoto článku;

e)

systém přijímající půjčku uvede částku požadovaných prostředků;

f)

celková výše půjčky nepřekročí 0,5 % pojištěných vkladů systému přijímajícího půjčku;

g)

systém přijímající půjčku neprodleně informuje Evropský orgán pro bankovnictví a sdělí důvody, proč jsou podmínky uvedené v tomto odstavci splněny, a výši požadovaných prostředků.

2.   Na půjčku se vztahují tyto podmínky:

a)

systém pojištění vkladů přijímající půjčku musí půjčku splatit do pěti let. Půjčku může splácet v ročních splátkách. Úroky jsou splatné až v době splacení;

b)

úroková sazba musí být stanovena tak, aby se přinejmenším rovnala sazbě mezní zápůjční facility Evropské centrální banky během doby půjčky;

c)

systém pojištění vkladů přijímající půjčku musí informovat Evropský orgán pro bankovnictví o počáteční úrokové sazbě a o době trvání půjčky.

3.   Členské státy zajistí, aby příspěvky vybírané systémem pojištění vkladů přijímajícím půjčku byly dostatečné k co nejrychlejšímu splacení vypůjčené částky a opětovnému dosažení cílové výše.

Článek 13

Výpočet příspěvků do systému pojištění vkladů

1.   Příspěvky do systému pojištění vkladů podle článku 10 vycházejí z výše pojištěných vkladů a z míry rizika, jež dotčený člen podstupuje.

Členské státy mohou stanovit nižší příspěvky pro odvětví s nízkým rizikem regulovaná vnitrostátním právem.

Členské státy mohou rozhodnout, že členové institucionálního systému ochrany platí systému pojištění vkladů nižší příspěvky.

Členské státy mohou povolit, aby se na ústřední subjekt a všechny úvěrové instituce, které jsou trvale přidruženy k ústřednímu subjektu podle čl. 10 odst. 1 nařízení (EU) č. 575/2013, jako celek vztahovala riziková váha, která se určí pro ústřední subjekt a jeho přidružené instituce na konsolidovaném základě.

Členské státy mohou rozhodnout, že úvěrové instituce budou platit určitý minimální příspěvek bez ohledu na výši svých pojištěných vkladů.

2.   Systémy pojištění vkladů mohou pro určení a výpočet rizikově vážených příspěvků svých členů použít vlastní metody. Výpočet příspěvků musí být úměrný riziku členů a odpovídajícím způsobem zohledňovat rizikové profily jednotlivých modelů podnikání. Tyto metody mohou rovněž zohledňovat stranu aktiv v rozvaze a ukazatele rizik, jako je kapitálová přiměřenost, kvalita aktiv a likvidita.

Každou metodu musí schválit příslušný orgán ve spolupráci s určeným orgánem. O schválených metodách musí být informován Evropský orgán pro bankovnictví.

3.   Za účelem zajištění jednotného uplatňování této směrnice vydá Evropský orgán pro bankovnictví do 3. července 2015 pokyny podle článku 16 nařízení (EU) č. 1093/2010 k upřesnění metod výpočtu příspěvků do systémů pojištění vkladů v souladu s odstavci 1 a 2 tohoto článku.

Pokyny budou obsahovat zejména vzorec pro výpočet, konkrétní ukazatele, kategorie rizik pro členy, prahy pro rizikové váhy přiřazené jednotlivým kategoriím rizik a jiné nezbytné prvky.

Do 3. července 2017 a následně přinejmenším jednou za pět let Evropský orgán pro bankovnictví přezkoumá pokyny týkající se metod založených na rizicích či alternativních vlastních metod založených na rizicích, které systémy pojištění vkladů používají.

Článek 14

Spolupráce v rámci Unie

1.   Systémy pojištění vkladů chrání i vkladatele poboček zřízených jejich členskými úvěrovými institucemi v jiných členských státech.

2.   Vkladatele poboček zřízených úvěrovými institucemi v jiném členském státě vyplatí systém pojištění vkladů v hostitelském členském státě jménem systému pojištění vkladů v domovském členském státě. Systém pojištění vkladů hostitelského členského státu provede výplaty v souladu s pokyny systému pojištění vkladů domovského členského státu. Systém pojištění vkladů hostitelského členského státu nenese žádnou odpovědnost za jednání učiněné v souladu s pokyny systému pojištění vkladů domovského členského státu. Systém pojištění vkladů domovského členského státu poskytne před výplatou potřebné finanční prostředky a nahradí systému pojištění vkladů hostitelského členského státu vzniklé náklady.

Systém pojištění vkladů hostitelského členského státu rovněž jménem systému pojištění vkladů domovského členského státu informuje dotčené vkladatele a je oprávněn přijímat jménem systému pojištění vkladů domovského členského státu od těchto vkladatelů korespondenci.

3.   Pokud úvěrová instituce ukončí členství v jednom systému pojištění vkladů a připojí se k jinému systému pojištění vkladů, příspěvky uhrazené během dvanácti měsíců předcházejících ukončení členství jiné než mimořádné příspěvky podle čl. 10 odst. 8 se převedou tomuto druhému systému pojištění vkladů. To se nevztahuje na případy, kdy je úvěrová instituce vyloučena ze systému pojištění vkladů podle čl. 4 odst. 5.

Jestliže jsou některé činnosti úvěrové instituce přesunuty do jiného členského státu, a tím do působnosti jiného systému pojištění vkladů, příspěvky uhrazené touto úvěrovou institucí během dvanácti měsíců předcházejících tomuto přesunu jiné než mimořádné příspěvky podle čl. 10 odst. 8 se převedou tomuto druhému systému pojištění vkladů v poměru k výši přesunutých pojištěných vkladů.

4.   Členské státy zajistí, aby si systém pojištění vkladů domovského členského státu se systémy hostitelských členských států vyměňoval informace podle čl. 4 odst. 7 nebo čl. 4 odst. 8 a 10. Použijí se omezení stanovená v uvedeném článku.

Pokud úvěrová instituce hodlá provést přesun z jednoho systému pojištění vkladů do druhého v souladu s touto směrnicí, ohlásí svůj záměr alespoň v šestiměsíčním předstihu. Během tohoto období je úvěrová instituce stále povinna přispívat do svého původního systému pojištění vkladů v souladu s článkem 10 v souvislosti s financováním ex ante i ex post.

5.   V zájmu usnadnění účinné spolupráce mezi systémy pojištění vkladů, především pokud jde o tento článek a článek 12, musí mít systémy pojištění vkladů, případně určené orgány, uzavřeny písemné dohody o spolupráci. Tyto dohody musí zohledňovat požadavky stanovené v čl. 4 odst. 9.

Určený orgán oznámí Evropskému orgánu pro bankovnictví existenci a obsah těchto dohod a Evropský orgán pro bankovnictví k nim může vydávat stanoviska v souladu s článkem 34 nařízení (EU) č. 1093/2010. Pokud určené orgány nebo systémy pojištění vkladů nemohou dosáhnout dohody nebo pokud vznikne spor o výklad určité dohody, může kterákoli strana danou záležitost předložit Evropskému orgánu pro bankovnictví v souladu s článkem 19 nařízení (EU) č. 1093/2010, a ten dále jedná v souladu s uvedeným článkem.

Neexistencí uvedených dohod nejsou dotčeny pohledávky vkladatelů podle čl. 9 odst. 1 nebo úvěrových institucí podle odstavce 3 tohoto článku.

6.   Členské státy zajistí zavedení vhodných postupů, které systémům pojištění vkladů umožní sdílet informace a účinně komunikovat s dalšími systémy pojištění vkladů, se svými přidruženými úvěrovými institucemi a s relevantními příslušnými a určenými orgány v rámci své jurisdikce a případně i s dalšími agenturami na přeshraničním základě.

7.   Evropský orgán pro bankovnictví a příslušné i určené orgány navzájem spolupracují a vykonávají své pravomoci v souladu s touto směrnicí a nařízením (EU) č. 1093/2010.

Členské státy informují Komisi a Evropský orgán pro bankovnictví do 3. července 2015 o tom, který subjekt či orgán je určeným orgánem.

8.   Při analýze systémových rizik spojených se systémy pojištění vkladů spolupracuje Evropský orgán pro bankovnictví s Evropskou radou pro systémová rizika, zřízenou nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1092/2010 (17).

Článek 15

Pobočky úvěrových institucí usazených ve třetích zemích

1.   Členské státy ověří, zda pobočky zřízené na jejich území úvěrovou institucí, která má skutečné sídlo mimo Unii, mají ochranu rovnocennou té, kterou stanoví tato směrnice.

Pokud tato ochrana rovnocenná není, mohou členské státy s výhradou čl. 47 odst. 1 směrnice 2013/36/EU stanovit, že pobočky zřízené úvěrovou institucí, která má skutečné sídlo mimo Unii, se musí připojit k některému systému pojištění vkladů, který působí na jejich území.

Při ověřování podle prvního pododstavce tohoto odstavce členské státy ověří přinejmenším to, zda vkladatelé požívají stejné výše a rozsahu ochrany jako podle této směrnice.

2.   Každá pobočka zřízená úvěrovou institucí, která má skutečné sídlo mimo Unii a která není členem systému pojištění vkladů působícího v některém členském státě, poskytuje veškeré relevantní informace o pojištění chránícím vklady současných i případných budoucích vkladatelů v dané pobočce.

3.   Informace uvedené v odstavci 2 musí být poskytovány v jazyce, na němž se vkladatel a úvěrová instituce dohodli při otevírání účtu, nebo v úředním jazyce nebo jazycích členského státu, ve kterém je pobočka usazena, způsobem stanoveným vnitrostátním právem a musí být jasné a srozumitelné.

Článek 16

Informace pro vkladatele

1.   Členské státy zajistí, aby úvěrové instituce poskytly současným i případným budoucím vkladatelům informace potřebné k určení systémů pojištění vkladů, jichž jsou tyto instituce a jejich pobočky členy v rámci Unie. Členské státy zajistí, aby úvěrové instituce současné i případné budoucí vkladatele informovaly o použitelných vyloučeních z ochrany poskytované systémem pojištění vkladů.

2.   Informace uvedené v odstavci 1 musí být vkladatelům poskytnuty před uzavřením smlouvy o vkladu. Vkladatelé potvrdí, že tyto informace obdrželi. Za tímto účelem se použije vzor obsažený v příloze I.

3.   Způsobilost vkladů je vkladatelům potvrzována na výpisech z účtu včetně odkazu na informační přehled uvedený v příloze I. V tomto informačním přehledu je rovněž uveden odkaz na internetové stránky příslušného systému pojištění vkladů. Informační přehled uvedený v příloze I je vkladatelům poskytován alespoň jednou ročně.

Internetové stránky systému pojištění vkladů musí obsahovat potřebné informace pro vkladatele, zejména o ustanoveních o postupu a podmínkách pojištění vkladů podle této směrnice.

4.   Informace stanovené v odstavci 1 musí být poskytovány způsobem stanoveným vnitrostátním právem v jazyce, na němž se vkladatel a úvěrová instituce dohodli při otevírání účtu, nebo v úředním jazyce nebo jazycích členského státu, ve kterém je pobočka usazena.

5.   Členské státy omezí použití informací uvedených v odstavcích 1, 2 a 3 k reklamním účelům na věcný odkaz na systém pojištění vkladů, který pojišťuje produkt, jehož se reklama týká, a na veškeré další informace, které vyžaduje vnitrostátní právo.

Tyto informace mohou zahrnovat věcný popis fungování systému pojištění vkladů, avšak nesmějí zmiňovat neomezené pojištění vkladů.

6.   O případné fúzi, přeměně dceřiných podniků na pobočky nebo podobných operacích musí být vkladatelé informováni nejméně jeden měsíc předtím, než daná operace nabude právní účinnosti, ledaže příslušný orgán povolí z důvodu obchodního tajemství nebo finanční stability lhůtu kratší.

Od oznámení fúze, přeměny nebo podobné operace musí mít vkladatelé k dispozici tříměsíční období, během něhož mohou bez jakýchkoli sankčních poplatků vybrat nebo převést do jiné úvěrové instituce své vklady včetně veškerých naběhlých úroků a veškerého získaného prospěchu, a to v rozsahu, v jakém převyšují v okamžiku operace limit pojištění podle článku 6.

7.   Členské státy zajistí, aby v případě, že úvěrová instituce ukončí členství v systému pojištění vkladů nebo je z něj vyloučena, informovala o této skutečnosti do jednoho měsíce své vkladatele.

8.   Jestliže vkladatel používá internetové bankovnictví, mohou být informace, jež mají být podle této směrnice poskytnuty, sděleny elektronickými prostředky. Pokud o to vkladatel požádá, musí být sděleny v papírové podobě.

Článek 17

Seznam povolených úvěrových institucí

1.   Členské státy zajistí, aby příslušné orgány při informování Evropského orgánu pro bankovnictví o povoleních v souladu s čl. 20 odst. 1 směrnice 2013/36/EU uvedly, kterého systému pojištění vkladů je každá úvěrová instituce členem.

2.   Při zveřejňování a aktualizaci seznamu povolených úvěrových institucí v souladu s čl. 20 odst. 2 směrnice 2013/36/EU Evropský orgán pro bankovnictví uvede, kterého systému pojištění vkladů je každá úvěrová instituce členem.

Článek 18

Výkon přenesené pravomoci

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedené v čl. 6 odst. 7 je Komisi svěřena na dobu neurčitou.

3.   Přenesení pravomoci uvedené v čl. 6 odst. 7 může být kdykoliv zrušeno Evropským parlamentem nebo Radou. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.   Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.   Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 6 odst. 7 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o tři měsíce.

Článek 19

Přechodná ustanovení

1.   Pokud by po provedení této směrnice nebo směrnice 2009/14/ES ve vnitrostátním právu přestaly být některé vklady nebo kategorie vkladů či jiné nástroje zcela nebo částečně pokryty systémem pojištění vkladů, mohou členské státy povolit, aby tyto vklady a jiné nástroje, u nichž bylo na počátku stanoveno datum splatnosti, byly pojištěny až do tohoto počátečního data splatnosti, pokud byly složeny nebo vydány před 2. červencem 2014.

2.   Členské státy zajistí, aby byli vkladatelé informováni o vkladech nebo kategoriích vkladů či jiných nástrojích, které od 3. července 2015 již nebudou systémem pojištění vkladů pokryty.

3.   Až do prvního dosažení cílové výše mohou členské státy ve vztahu k disponibilním finančním prostředkům uplatňovat prahové hodnoty uvedené v čl. 11 odst. 5.

4.   Odchylně od čl. 6 odst. 1 mohou členské státy, které měly k 1. lednu 2008 stanoven limit pojištění mezi 100 000 EUR a 300 000 EUR, až do 31. prosince 2018 uplatňovat tento svůj vyšší limit pojištění. V takovém případě se cílová výše a příspěvky úvěrových institucí náležitým způsobem upraví.

5.   Do 3. července 2019 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu, a případně i legislativní návrh, obsahující způsoby, jak mohou systémy pojištění vkladů působící v Unii spolupracovat prostřednictvím určitého evropského systému s cílem předcházet rizikům z přeshraničních činností a chránit před těmito riziky vklady.

6.   Do 3. července 2019 Komise s podporou Evropského orgánu pro bankovnictví předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o pokroku v provádění této směrnice. Tato zpráva by se měla zabývat zejména:

a)

cílovou výší na základě pojištěných vkladů, společně s posouzením vhodnosti stanovené procentní hodnoty s ohledem na míru selhání úvěrových institucí v Unii v minulosti;

b)

vlivem alternativních opatření podle čl. 11 odst. 3 na ochranu vkladatelů a jejich souladem s řádnými likvidačními řízeními v bankovním sektoru;

c)

dopadem na diverzitu bankovních modelů;

d)

přiměřeností stávajícího limitu pojištění pro vkladatele a

e)

tím, zda záležitosti uvedené v tomto pododstavci byly vyřešeny tak, aby ochrana vkladatelů zůstala zachována.

Do 3. července 2019 podá Evropský orgán pro bankovnictví Komisi zprávu o způsobech výpočtu a jejich relevantnosti pro obchodní riziko členů. Při podávání této zprávy Evropský orgán pro bankovnictví řádně zohlední rizikové profily jednotlivých modelů podnikání.

Článek 20

Provedení

1.   Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s články 1 až 4, čl. 5 odst. 1 písm. d) až k) a odst. 2, 3 a 4 čl. 6 odst. 2 až 7, čl. 7 odst. 4 až 9, čl. 8 odst. 1, 2, 3, 5, 6, 7 a 9, čl. 9 odst. 2 a 3, články 10 až 16, 18 a 19 a přílohou I do 3. července 2015. Neprodleně sdělí Komisi znění těchto předpisů.

Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s čl. 8 odst. 4 do 31. května 2016.

Jestliže po důkladném posouzení vhodné orgány rozhodnou, že určitý systém pojištění vkladů není schopen povinnosti stanovené v článku 13 splnit do 3. července 2015, musí být příslušné právní a správní předpisy uvedeny v účinnost do 31. května 2016.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Musí rovněž obsahovat prohlášení, že odkazy ve stávajících právních a správních předpisech na směrnice zrušené touto směrnicí se považují za odkazy na tuto směrnici. Způsob odkazu a znění prohlášení si stanoví členské státy.

2.   Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 21

Zrušení

Směrnice 94/19/ES ve znění směrnic uvedených v příloze II se zrušuje s účinkem ode dne 4. července 2019, aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic uvedených v příloze II ve vnitrostátním právu a jejich použitelnosti.

Odkazy na zrušené směrnice se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze III.

Článek 22

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Ustanovení čl. 5 odst. 1 písm. a), b) a c), čl. 6 odst. 1, čl. 7 odst. 1, 2 a 3, čl. 8 odst. 8, čl. 9 odst. 1 a článku 17 se použijí ode dne 4. července 2015.

Článek 23

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

Ve Štrasburku dne 16. dubna 2014.

Za Evropský parlament

předseda

M. SCHULZ

Za Radu

předseda

D. KOURKOULAS


(1)  Úř. věst. C 99, 31.3.2011, s. 1.

(2)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 16. února 2012 (Úř. věst. C 249 E, 30.8.2013, s. 81) a postoj Rady v prvním čtení ze dne 3. března 2014 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku). Postoj Evropského parlamentu ze dne 16. dubna 2014 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku).

(3)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/19/ES ze dne 30. května 1994 o systémech pojištění vkladů (Úř. věst. L 135, 31.5.1994, s. 5).

(4)  Viz příloha III.

(5)  Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 1).

(6)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 338).

(7)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU ze dne 15. května 2014, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 82/891/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU, 2012/30/EU a 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 648/2012 (viz strana 190 v tomto čísle Úředního věstníku).

(8)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/14/ES ze dne 11. března 2009, kterou se mění směrnice 94/19/ES o systémech pojištění vkladů, pokud jde o výši pojištění a lhůtu k výplatě (Úř. věst. L 68, 13.3.2009, s. 3).

(9)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/110/ES ze dne 16. září 2009 o přístupu k činnosti institucí elektronických peněz, o jejím výkonu a o obezřetnostním dohledu nad touto činností, o změně směrnic 2005/60/ES a 2006/48/ES a o zrušení směrnice 2000/46/ES (Úř. věst. L 267, 10.10.2009, s. 7).

(10)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu (Úř. věst. L 309, 25.11.2005, s. 15).

(11)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES (Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 12).

(12)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31).

(13)  Společné politické prohlášení členských států a Komise o informativních dokumentech ze dne 28. září 2011 (Úř. věst. C 369, 17.12.2011, s. 14).

(14)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů, o změně směrnice Rady 85/611/EHS a 93/6/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES a o zrušení směrnice Rady 93/22/EHS (Úř. věst. L 145, 30.4.2004, s. 1).

(15)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II) (Úř. věst. L 335, 17.12.2009, s. 1).

(16)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (kodifikované znění) (Úř. věst. L 299, 8.11.2008, s. 25).

(17)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1092/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o makroobezřetnostním dohledu nad finančním systémem na úrovni Evropské unie a o zřízení Evropské rady pro systémová rizika (Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 1).


PŘÍLOHA I

VZOR INFORMAČNÍHO PŘEHLEDU PRO VKLADATELE

Základní informace o ochraně vkladu

Vklad u (vložte název úvěrové instituce) je pojištěn:

[vložte název příslušného systému pojištění vkladů] (1)

Limit pojištění:

100 000 EUR na jednoho vkladatele v jedné úvěrové instituci (2)

[nahraďte případně odpovídající částkou v jiné měně]

[je-li relevantní:] Součástí vaší úvěrové instituce jsou tyto ochranné známky: [vložte všechny ochranné známky provozované v rámci téže licence]

Máte-li u jedné úvěrové instituce více vkladů:

Všechny Vaše vklady u téže úvěrové instituce jsou sečteny a limit ve výši 100 000 EUR [nahraďte případně odpovídající částkou v jiné měně] (2) se uplatní ve vztahu k tomuto součtu

Máte-li společný účet s jinou osobou či osobami:

Limit ve výši 100 000 EUR [nahraďte případně odpovídající částkou v jiné měně] se uplatňuje na každého vkladatele samostatně (3)

Lhůta pro výplatu v případě selhání úvěrové instituce:

7 pracovních dní (4)

[nahraďte příslušnou lhůtou, je-li jiná]

Měna, v níž bude vklad vyplacen:

EUR [nahraďte příslušnou měnou, je-li jiná]

Kontakt:

[vložte kontaktní údaje příslušného systému pojištění vkladů

(adresu, telefon, e-mail atd.)]

Další informace:

[vložte odkaz na internetovou stránku příslušného systému pojištění vkladů]

Potvrzení vkladatele:

 

Další informace (všechny nebo některé z níže uvedených)


(1)  [Pouze je-li relevantní:] Váš vklad je pojištěn v rámci smluvního systému, který je úředně uznán za systém pojištění vkladů. V případě platební neschopnosti Vaší úvěrové instituce by Vám byl Váš vklad vyplacen až do výše 100 000 EUR [nahraďte případně odpovídající částkou v jiné měně].

[Pouze je-li relevantní:] Vaše úvěrová instituce je součástí institucionálního systému ochrany, který je úředně uznán za systém pojištění vkladů. To znamená, že všechny instituce, které jsou členy tohoto systému, se vzájemně podporují, aby předešly platební neschopnosti. V případě platební neschopnosti by Vám byl Váš vklad vyplacen až do výše 100 000 EUR [nahraďte případně odpovídající částkou v jiné měně].

[Pouze je-li relevantní:] Váš vklad je pojištěn v rámci zákonného systému pojištění vkladů a smluvního systému pojištění vkladů. V případě platební neschopnosti Vaší úvěrové instituce by Vám byl Váš vklad v každém případě vyplacen až do výše 100 000 EUR [nahraďte případně odpovídající částkou v jiné měně].

[Pouze je-li relevantní:] Váš vklad je pojištěn v rámci zákonného systému pojištění vkladů. Vaše úvěrová instituce je navíc součástí institucionálního systému ochrany, v němž se všichni členové vzájemně podporují, aby předešli platební neschopnosti. V případě platební neschopnosti by Vám systém pojištění vkladů Váš vklad vyplatil až do výše 100 000 EUR [nahraďte případně odpovídající částkou v jiné měně].

(2)  Není-li vklad k dispozici, protože úvěrová instituce není schopna dostát svým finančním závazkům, vyplatí vkladatele systém pojištění vkladů. Tato výplata z pojištění činí nejvýše 100 000 EUR [nahraďte případně odpovídající částkou v jiné měně] na úvěrovou instituci. To znamená, že pro určení částky, která má být z pojištění vyplacena, jsou všechny vklady u téže úvěrové instituce sečteny. Pokud má vkladatel například na spořicím účtu 90 000 EUR a na běžném účtu 20 000 EUR, bude mu vyplaceno pouze 100 000 EUR.

[Pouze je-li relevantní:] Tento postup se uplatní i v případě, že úvěrová instituce provozuje činnost pod různými ochrannými známkami. Společnost [vložte název úvěrové instituce, která vede účet] provozuje činnost též pod názvem [vložte všechny ostatní ochranné známky dané úvěrové instituce]. To znamená, že do výše 100 000 EUR je pojištěn souhrn všech vkladů u jedné nebo více takto označených společností.

(3)  V případě společných účtů se limit 100 000 EUR vztahuje na každého vkladatele.

[Pouze je-li relevantní:] Vklady na účtu, k němuž mají právo dvě nebo více osob jako společníci obchodní společnosti, členové sdružení nebo jiného obdobného seskupení bez právní subjektivity, jsou však pro účely výpočtu limitu 100 000 EUR [nahraďte případně odpovídající částkou v jiné měně] sečteny a zachází se s nimi, jako by byly uloženy jediným vkladatelem.

V některých případech [na základě vnitrostátního práva vložte, v jakých případech] jsou vklady chráněny i nad hranicí 100 000 EUR [nahraďte případně odpovídající částkou v jiné měně]. Další informace lze získat na [vložte odkaz na internetovou stránku příslušného systému pojištění vkladů].

(4)  

Výplata [je třeba upravit]

Příslušným systémem pojištění vkladů je [vložte název a adresu, telefon, e-mail a odkaz na internetovou stránku]. Vaše vklady (do výše 100 000 EUR [nahraďte případně odpovídající částkou v jiné měně]) vyplatí nejpozději do [vložte lhůtu pro výplatu podle vnitrostátního práva] a po [31. prosinci 2023] do [7 pracovních dní].

[Vložte informace o průběžných výplatách/výplatách v případě naléhavé potřeby, nejsou-li splatné částky do 7 pracovních dní k dispozici.]

Pokud v uvedené lhůtě výplatu neobdržíte, měli byste systém pojištění vkladů kontaktovat, neboť po určité době by mohla uplynout promlčecí lhůta pro uplatnění pohledávky. Další informace lze získat na [vložte odkaz na internetovou stránku příslušného systému pojištění vkladů].

Další důležité informace

Systémy pojištění vkladů chrání obecně všechny retailové vkladatele a podniky. Výjimky u určitých vkladů jsou uvedeny na internetových stránkách příslušného systému pojištění vkladů. O tom, zda jsou určité produkty pojištěny, či nikoliv, Vás také na požádání informuje Vaše úvěrová instituce. Pokud jsou vklady pojištěny, banka tuto skutečnost též potvrdí na výpisu z účtu.


PŘÍLOHA II

ČÁST A

Zrušené směrnice a jejich následné změny (uvedené v článku 21)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/19/ES

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/14/ES

ČÁST B

Lhůty pro provedení (uvedené v článku 21)

Směrnice

Lhůta pro provedení

94/19/ES

1.7.1995

2009/14/ES

30.6.2009

2009/14/ES (čl. 1 odst. 3 bod i) druhý pododstavec, čl. 7 odst. 1a a 3 a čl. 10 odst. 1 směrnice 94/19/ES ve znění směrnice 2009/14/ES)

31.12.2010


PŘÍLOHA III

SROVNÁVACÍ TABULKA

Směrnice 94/19/ES

Směrnice 2009/14/ES

Tato směrnice

Článek 1

 

 

Čl. 2 odst. 1 bod 1

Čl. 1 odst. 1

 

Čl. 2 odst. 1 bod 3

 

 

Čl. 2 odst. 1 bod 4

Čl. 1 odst. 2

 

Čl. 2 odst. 1 bod 7

Čl. 1 odst. 3

Čl. 1 odst. 1

Čl. 2 odst. 1 bod 8

Čl. 1 odst. 4

 

Čl. 2 odst. 1 bod 9

Čl. 1 odst. 5

 

Čl. 2 odst. 1 bod 10

 

 

Čl. 2 odst. 1 body 11 až 18

 

 

Čl. 2 odst. 2

Čl. 1 odst. 1

 

Čl. 2 odst. 3

 

 

Článek 3

Čl. 3 odst. 1

 

Čl. 4 odst. 1

 

 

Čl. 4 odst. 2

Čl. 3 odst. 1

 

Čl. 4 odst. 3

Čl. 3 odst. 2

 

Čl. 4 odst. 4

Čl. 3 odst. 3

 

Čl. 4 odst. 5 a 6

 

 

Čl. 4 odst. 9

 

 

Čl. 4 odst. 10 a 11

Článek 2

 

Čl. 5 odst. 1 písm. a), b) a c)

Čl. 7 odst. 2, příloha I bod 1

 

Čl. 5 odst. 1 písm. d)

 

 

Čl. 5 odst. 1 písm. e)

Čl. 7 odst. 2, příloha I bod 10

 

Čl. 5 odst. 1 písm. f)

Čl. 7 odst. 2, příloha I bod 2

 

Čl. 5 odst. 1 písm. g)

Čl. 7 odst. 2, příloha I bod 5

 

Čl. 5 odst. 1 písm. h)

Čl. 7 odst. 2, příloha I bod 6

 

Čl. 5 odst. 1 písm. i)

Čl. 7 odst. 2, příloha I body 3 a 4

 

Čl. 5 odst. 1 písm. j)

Čl. 7 odst. 2, příloha I bod 12

 

Čl. 5 odst. 1 písm. k)

Čl. 7 odst. 1

Čl. 1 odst. 3 písm. a)

Čl. 6 odst. 1

 

 

Čl. 6 odst. 2 a 3

 

 

Čl. 6 odst. 4

 

Čl. 1 odst. 3 písm. a)

Čl. 6 odst. 5

Čl. 7 odst. 5

 

Čl. 6 odst. 6

 

Čl. 1 odst. 3 písm. d)

Čl. 6 odst. 7

Článek 8

 

Čl. 7 odst. 1, 2 a 3

 

 

Čl. 7 odst. 4 až 9

Čl. 10 odst. 1

Čl. 1 odst. 6 písm. a)

Čl. 8 odst. 1

 

 

Čl. 8 odst. 2 až 6

Čl. 10 odst. 4

 

Čl. 8 odst. 7

Čl. 10 odst. 5

 

Čl. 8 odst. 8

 

 

Čl. 8 odst. 9

Čl. 7 odst. 6

 

Čl. 9 odst. 1

Článek 11

 

Čl. 9 odst. 2

 

 

Čl. 9 odst. 3

 

 

Články 10 až 13

Čl. 4 odst. 1

 

Čl. 14 odst. 1

 

 

Čl. 14 odst. 2 až 8

Článek 6

 

Článek 15

Čl. 9 odst. 1

Čl. 1 odst. 5

Čl. 16 odst. 1, 2 a 3

Čl. 9 odst. 2

 

Čl. 16 odst. 4

 

 

Čl. 16 odst. 5

Článek 13

 

Článek 17

 

Čl. 1 odst. 4

Článek 18


Top