28.3.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 90/106

(1)

Údaje o emisích skleníkových plynů ze zařízení, na něž se vztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES (2), získané z registru Unie, rozhodnutí Komise, národních alokačních plánů a úřední korespondence mezi Komisí a příslušnými členskými státy, představují ověřené údaje o emisích ve smyslu čl. 3 odst. 2 čtvrtého pododstavce rozhodnutí č. 406/2009/ES.

(2)

Údaje o celkovém množství emisí skleníkových plynů z plynů a činností uvedených v čl. 2 odst. 1 rozhodnutí č. 406/2009/ES, předložené v souladu s rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 280/2004/ES ze dne 11. února 2004 o mechanismu monitorování emisí skleníkových plynů ve Společenství a provádění Kjótského protokolu (3), sestavené v návaznosti na počáteční přezkum z roku 2012 provedený Komisí v souladu s pokyny k technickému přezkumu inventur emisí skleníkových plynů z roku 2012 (4), představují přehodnocené údaje o emisích skleníkových plynů v letech 2005, 2008, 2009 a 2010 ve smyslu čl. 3 odst. 2 čtvrtého pododstavce rozhodnutí č. 406/2009/ES.

(3)

Aby byla zajištěna soudržnost mezi stanovením ročních emisních přídělů a vykazovanými emisemi skleníkových plynů za každý rok, měly by být roční emisní příděly členských států vypočteny rovněž s pomocí hodnot potenciálu globálního oteplování uvedených ve čtvrté hodnotící zprávě IPCC přijaté rozhodnutím 15/CP.17. Takto vypočtené roční emisní příděly by měly být použitelné od prvního roku, za který se vykazování inventur skleníkových plynů s pomocí těchto nových hodnot potenciálu globálního oteplování stane povinným v souladu s článkem 3 rozhodnutí č. 280/2004/ES.

(4)

Údaje aktuálně vykazované v rámci národní inventury skleníkových plynů a národních a unijních registrů nedostačují na úrovni členských států k tomu, aby bylo možno na národní úrovni stanovit emise CO2 z civilního letectví, na které se nevztahuje směrnice 2003/87/ES. Emise CO2 z letů, na které se nevztahuje směrnice 2003/87/ES, představují pouze zanedbatelnou část celkového množství emisí skleníkových plynů a shromažďování dodatečných informací o těchto emisích by přineslo nepřiměřenou administrativní zátěž. Množství emisí CO2 spadající do kategorie „1.A.3.A civilní letectví“ inventury by proto mělo být za účelem stanovení ročních emisních přídělů považováno za rovné nule.

(5)

Roční emisní příděly členského státu pro rok 2020 by měly být vypočteny odečtením množství ověřených emisí skleníkových plynů ze zařízení, která v roce 2005 již existovala, od přehodnocených emisí skleníkových plynů v roce 2005 a upravením výsledku podle procentního podílu stanoveného v příloze II rozhodnutí č. 406/2009/ES.

(6)

Množství ověřených emisí skleníkových plynů ze zařízení by se mělo stanovit takto:

(7)

Průměrné množství emisí skleníkových plynů členského státu v roce 2009, který má kladnou mezní hodnotu emisí skleníkových plynů podle přílohy II rozhodnutí č. 406/2009/ES, by mělo být vypočteno odečtením průměrného množství ověřených emisí skleníkových plynů ze zařízení, na něž se vztahuje směrnice 2003/87/ES, v letech 2008, 2009 a 2010 v příslušném členském státě, od jeho průměrného množství celkových ověřených emisí skleníkových plynů v letech 2008, 2009 a 2010.

(8)

Roční emisní příděly členského státu s kladnou mezní hodnotou emisí skleníkových plynů podle přílohy II rozhodnutí č. 406/2009/ES na období 2013–2019 by se měly určit z lineární spojnice, která začíná průměrným množstvím emisí skleníkových plynů uvedeného členského státu v roce 2009 a končí jeho ročním emisním přídělem pro rok 2020.

(9)

Roční emisní příděl členského státu se zápornou mezní hodnotou emisí skleníkových plynů podle přílohy II rozhodnutí č. 406/2009/ES pro rok 2013 by měl být vypočten odečtením průměrného množství ověřených emisí skleníkových plynů ze zařízení, na něž se vztahuje směrnice 2003/87/ES, v letech 2008, 2009 a 2010 v příslušném členském státě od jeho průměrného množství celkových ověřených emisí skleníkových plynů v letech 2008, 2009 a 2010.

(10)

Roční emisní příděl členského státu se zápornou mezní hodnotou emisí skleníkových plynů podle přílohy II rozhodnutí č. 406/2009/ES na období 2014–2019 by se měl určit z lineární spojnice, která začíná ročním emisním přídělem uvedeného členského státu pro rok 2013 a končí jeho ročním emisním přídělem pro rok 2020.

(11)

Ověřené emise skleníkových plynů ze zařízení jednostranně zapojených do systému obchodování s emisemi v souladu s článkem 24 směrnice 2003/87/ES během období 2008–2012 by se neměly započítávat do průměrného množství ověřených emisí skleníkových plynů ze zařízení, na něž se vztahuje směrnice 2003/87/ES, v letech 2008, 2009 a 2010, neboť by to mělo za následek dvojnásobné započtení emisí skleníkových plynů během budoucích úprav ročních emisních přídělů v souladu s článkem 10 rozhodnutí č. 406/2009/ES.

(12)

S ohledem na přistoupení Chorvatska k Unii by se jeho roční emisní příděl za každý rok období 2013–2020 měl stanovit stejnou metodou jako v případě ostatních členských států. Tyto hodnoty by měly být použitelné od data přistoupení Chorvatska.

(13)

Vzhledem k tomu, že Evropská rada přijala rozhodnutí 2012/419/EU ze dne 11. července 2012, kterým se mění status ostrova Mayotte vůči Evropské unii (5) od roku 2014, zohlední se při výpočtu ročních emisních přídělů pro Francii od roku 2014 příslušné ověřené emise skleníkových plynů.

(14)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro změnu klimatu,