Accept Refuse

EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 32008F0947

Rámcové rozhodnutí Rady 2008/947/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o uplatňování zásady vzájemného uznávání na rozsudky a rozhodnutí o probaci za účelem dohledu nad probačními opatřeními a alternativními tresty

OJ L 337, 16.12.2008, p. 102–122 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
Special edition in Croatian: Chapter 19 Volume 016 P. 148 - 168

In force

ELI: http://data.europa.eu/eli/dec_framw/2008/947/oj

16.12.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 337/102


RÁMCOVÉ ROZHODNUTÍ RADY 2008/947/SVV

ze dne 27. listopadu 2008

o uplatňování zásady vzájemného uznávání na rozsudky a rozhodnutí o probaci za účelem dohledu nad probačními opatřeními a alternativními tresty

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na čl. 31 odst. 1 písm. a) a c) a čl. 34 odst. 2 písm. b) této smlouvy,

s ohledem na podnět Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky (1),

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Evropská unie si stanovila za cíl rozvíjet prostor svobody, bezpečnosti a práva. To předpokládá, že členské státy mají v zásadních otázkách totožné chápání svobody, bezpečnosti a práva spočívající na zásadách svobody, demokracie, respektování lidských práv a základních svobod, jakož i právního státu.

(2)

Cílem policejní a justiční spolupráce v Evropské unii je vysoký stupeň bezpečnosti všech občanů. Jedním z jejích základních kamenů je zásada vzájemného uznávání soudních rozhodnutí, stanovená v závěrech ze zasedání Evropské rady v Tampere ve dnech 15. a 16. října 1999 a potvrzená v Haagském programu: posílení svobody, bezpečnosti a práva v Evropské unii (3) ze dnů 4. a 5. listopadu 2004. V programu opatření ze dne 29. listopadu 2000 přijatém k provádění zásady vzájemného uznávání soudních rozhodnutí ve věcech trestních se Rada vyslovila pro spolupráci v oblasti podmíněných trestů a podmíněných upuštění od výkonu zbytku trestu.

(3)

Rámcové rozhodnutí Rady 2008/909/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o uplatňování zásady vzájemného uznávání rozsudků v trestních věcech, které ukládají trest odnětí svobody nebo opatření spojená se zbavením osobní svobody, za účelem jejich výkonu v Evropské unii (4) se týká vzájemného uznávání a výkonu trestů odnětí svobody nebo opatření spojených se zbavením osobní svobody. Je však nutné stanovit další společná pravidla, zejména pro případy, kdy je osobě, která nemá oprávněný obvyklý pobyt ve státě odsouzení, uložen jiný trest než trest odnětí svobody, jenž je spojen s dohledem nad probačními opatřeními nebo alternativními tresty.

(4)

Úmluva Rady Evropy ze dne 30. listopadu 1964 o dohledu nad podmíněně odsouzenými nebo podmíněně propuštěnými pachateli byla ratifikována pouze dvanácti členskými státy, z nichž některé k ní uplatnily četné výhrady. Toto rámcové rozhodnutí je účinnějším nástrojem, protože vychází ze zásady vzájemného uznávání a účastní se ho všechny členské státy.

(5)

Toto rámcové rozhodnutí ctí základní práva a zachovává zásady zakotvené v článku 6 Smlouvy o Evropské unii, které jsou vyjádřeny i v Listině základních práv Evropské unie, zejména v kapitole VI uvedené listiny. Žádné ustanovení tohoto rámcového rozhodnutí by nemělo být vykládáno tak, že zakazuje odmítnout uznání rozsudku nebo dohled nad probačním opatřením či nad alternativním trestem, jestliže na základě objektivních skutečností existují důvody domnívat se, že probační opatření nebo alternativní trest byly uloženy za účelem potrestat určitou osobu z důvodu jejího pohlaví, rasy, náboženství, etnického původu, státní příslušnosti, jazyka, politického přesvědčení nebo sexuální orientace nebo že by této osobě mohla být z kterékoli z těchto příčin způsobena újma.

(6)

Toto rámcové rozhodnutí by nemělo bránit kterémukoli členskému státu v tom, aby uplatňoval své ústavní zásady týkající se práva na spravedlivý proces, svobody sdružování, svobody tisku, svobody projevu v jiných sdělovacích prostředcích a svobody náboženského vyznání.

(7)

Toto rámcové rozhodnutí by se mělo uplatňovat v souladu s právem občanů Unie svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, přiznaným článkem 18 Smlouvy o založení Evropského společenství.

(8)

Vzájemné uznávání podmíněných trestů, podmíněných odsouzení, alternativních trestů a rozhodnutí o podmíněných propuštěních a dohled nad nimi mají za cíl zlepšit vyhlídky společenského znovuzačlenění odsouzené osoby tím, že se jí umožní zachovat její rodinné, jazykové, kulturní a jiné vazby; cílem je však také zlepšit kontrolu plnění probačních opatření a alternativních trestů s cílem zamezit novým trestným činům, a náležitě tak zohlednit myšlenku ochrany obětí a veřejnosti.

(9)

Některé druhy probačních opatření a alternativních trestů používají všechny členské státy a jsou nad nimi v zásadě ochotny vykonávat dohled. Výkon dohledu nad opatřeními a tresty tohoto druhu by měl být povinný kromě určitých výjimek stanovených tímto rámcovým rozhodnutím. Členské státy mohou navíc prohlásit, že jsou ochotny vykonávat dohled nad jinými druhy probačních opatření nebo jinými druhy alternativních trestů.

(10)

Probační opatření a alternativní tresty, nad nimiž je dohled v zásadě povinný, zahrnují mimo jiné příkazy týkající se chování (například povinnost přestat konzumovat alkohol), bydliště (například povinnost změnit bydliště z důvodu domácího násilí), vzdělávání a školení (například povinnost účastnit se „kurzů bezpečné jízdy“), způsoby trávení volného času (například povinnost přestat hrát nebo navštěvovat určitý sport) a omezení či způsobů výkonu zaměstnání (například povinnost hledat si zaměstnání v jiném pracovním prostředí; tato povinnost nezahrnuje dohled nad dodržováním zákazu činnosti uloženého dané osobě jakou součást trestu).

(11)

Za účelem dohledu nad probačními opatřeními a alternativními tresty by mohlo být v souladu s vnitrostátním právem hmotným i procesním využito elektronické sledování.

(12)

Členský stát, v němž byla dotyčná osoba odsouzena, může postoupit rozsudek a případně probační rozhodnutí členskému státu, v němž má odsouzená osoba oprávněný obvyklý pobyt, za účelem jeho uznání a dohledu nad probačními opatřeními nebo alternativními tresty v něm uloženými.

(13)

Rozhodnutí, zda postoupit rozsudek a případně rozhodnutí o probaci jinému členskému státu, by měl být přijímat v jednotlivých případech příslušný orgán vydávajícího členského státu s ohledem mimo jiné na prohlášení učiněná v souladu s čl. 5 odst. 4, čl. 10 odst. 4 a čl. 14 odst. 3.

(14)

Rozsudek a případně rozhodnutí o probaci mohou být též postoupeny jinému členskému státu, než je ten, v němž má odsouzená osoba bydliště, pokud příslušný orgán uvedeného vykonávajícího státu, s ohledem na veškeré podmínky uvedené v příslušném oznámení tohoto členského státu v souladu s tímto rámcovým rozhodnutím, s postoupením souhlasí. S ohledem na společenskou rehabilitaci může být souhlas poskytnut zejména v případech, kdy odsouzená osoba, aniž by ztratila právo pobytu, zamýšlí přestěhovat se do jiného členského státu, protože s ní byla uzavřena pracovní smlouva, kdy je rodinným příslušníkem osoby, která má v daném členském státě oprávněný obvyklý pobyt, nebo kdy v souladu s právem Společenství zamýšlí v uvedeném členské státě studovat nebo se odborně vzdělávat.

(15)

Členské státy by měly pro uznání rozsudku a případně rozhodnutí o probaci používat vlastní vnitrostátní právo a postupy. V případě podmíněného odsouzení nebo alternativního trestu, kdy rozsudek nestanoví trest odnětí svobody nebo opatření spojené se zbavením osobní svobody, jenž má být vykonáno v případě neplnění uložených povinností nebo příkazů, to může znamenat, že členské státy, které učinily příslušné prohlášení v souladu s tímto rámcovým rozhodnutím v souvislosti s rozhodnutím o uznání, souhlasí s dohledem nad příslušnými probačními opatřeními nebo alternativními tresty a nepřijímají žádnou jinou odpovědnost kromě odpovědnosti za následná rozhodnutí týkající se změny povinností nebo pokynů uložených v probačním opatření nebo v alternativním trestu, anebo změny délky probační doby. V důsledku toho nemá v těchto případech uznání žádný další účinek kromě toho, že vykonávajícímu státu umožňuje přijmout tyto druhy následných rozhodnutí.

(16)

Členský stát může odmítnout uznat rozsudek a případně rozhodnutí o probaci, pokud byl daný rozsudek vynesen vůči osobě, která nebyla shledána vinnou, například v případě mentálně postižené osoby, a rozsudek nebo případně rozhodnutí o probaci stanoví zdravotní nebo terapeutické léčení, nad kterým v případě takových osob nemůže vykonávající stát podle svého vnitrostátního práva vykonávat dohled.

(17)

Důvod pro odmítnutí spočívající v uplatnění zásady teritoriality by měl být použit pouze ve výjimečných případech a s ohledem na nejširší možnou spolupráci podle tohoto rámcového rozhodnutí při zohlednění jeho účelu. Jakékoli rozhodnutí použít tento důvod pro odmítnutí by mělo být založeno na analýze konkrétního případu a konzultacích mezi příslušnými orgány vydávajícího a vykonávajícího státu.

(18)

Pokud probační opatření nebo alternativní trest zahrnují obecně prospěšnou práci, měl by být vykonávající stát oprávněn odmítnout uznat rozsudek a případně rozhodnutí o probaci, pokud by obecně prospěšná práce byla za obvyklých podmínek splněna v kratší době než šest měsíců.

(19)

Formulář osvědčení je vypracován tak, aby osvědčení obsahovalo hlavní obsahové náležitosti rozsudku a případně rozhodnutí o probaci, a toto osvědčení by mělo být přeloženo do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků vykonávajícího státu. Osvědčení by mělo napomoci příslušným orgánům vykonávajícího státu při přijímání rozhodnutí podle tohoto rámcového rozhodnutí, včetně rozhodnutí o uznání a převzetí odpovědnosti za dohled nad probačními opatřeními a alternativními tresty, rozhodnutí o přeměně probačních opatření a alternativních trestů a dalších rozhodnutí, zejména v případě neplnění probačního opatření nebo alternativního trestu.

(20)

Vzhledem k zásadě vzájemného uznávání, na níž je toto rámcové rozhodnutí založeno, by měly vydávající a vykonávající členské státy podporovat přímý styk mezi svými příslušnými orgány při uplatňování tohoto rámcového rozhodnutí.

(21)

Každý členský stát by měl zajistit, aby odsouzené osoby, o nichž se rozhoduje podle tohoto rámcového rozhodnutí, měly možnost využít všech zákonných práv a opravných prostředků v souladu s jeho vnitrostátním právem bez ohledu na to, zda jsou orgány určené jako příslušné pro přijímání rozhodnutí podle tohoto rámcového rozhodnutí justiční či jiné povahy.

(22)

Všechna další rozhodnutí týkající se podmíněného trestu, podmíněného odsouzení nebo alternativního trestu, která vedou k uložení trestu odnětí svobody nebo opatření spojeného se zbavením osobní svobody, by měla být přijímána justičním orgánem.

(23)

Jelikož všechny členské státy ratifikovaly Úmluvu Rady Evropy o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat ze dne 28. ledna 1981, měly by být osobní údaje zpracovávané při provádění tohoto rámcového rozhodnutí chráněny v souladu se zásadami uvedené úmluvy.

(24)

Jelikož cílů tohoto rámcového rozhodnutí, totiž usnadnit společenskou rehabilitaci odsouzených osob, zlepšit ochranu obětí a veřejnosti a usnadnit provádění vhodných probačních opatření a alternativních trestů v případě pachatelů trestných činů, kteří nežijí ve státě odsouzení, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států s ohledem na přeshraniční povahu dotyčných situací, a proto jich může být z důvodu rozsahu této akce lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o založení Evropského společenství a použitou v souladu s čl. 2 druhým pododstavcem Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v článku 5 Smlouvy o založení Evropského společenství nepřekračuje toto rámcové rozhodnutí rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů,

PŘIJALA TOTO RÁMCOVÉ ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Cíle a oblast působnosti

1.   Cílem tohoto rámcového rozhodnutí je usnadnit společenskou rehabilitaci odsouzených osob, zlepšit ochranu obětí a veřejnosti a usnadnit uplatňování vhodných probačních opatření a alternativních trestů v případě pachatelů trestných činů, kteří nežijí ve státě odsouzení. S ohledem na dosažení těchto cílů stanoví toto rámcové rozhodnutí pravidla, podle kterých členský stát jiný než ten, ve kterém byla dotyčná osoba odsouzena, uznává rozsudky a případně rozhodnutí o probaci, vykonává dohled nad probačními opatřeními uloženými na základě rozsudku nebo alternativními tresty uloženými tímto rozsudkem a přijímá veškerá další rozhodnutí vztahující se k tomuto rozsudku, není-li v tomto rámcovém rozhodnutí stanoveno jinak.

2.   Toto rámcové rozhodnutí se vztahuje pouze na

a)

uznávání rozsudků a případně rozhodnutí o probaci;

b)

předání odpovědnosti za dohled nad probačními opatřeními a alternativními tresty;

c)

všechna další rozhodnutí spojená s rozhodnutími uvedenými v písmenech a) a b),

jak je popsáno a stanoveno v tomto rámcovém rozhodnutí.

3.   Toto rámcové rozhodnutí se nevztahuje na

a)

výkon rozsudků v trestních věcech ukládajících trest odnětí svobody nebo opatření spojené se zbavením osobní svobody, které spadají do oblasti působnosti rámcového rozhodnutí 2008/909/SVV;

b)

uznávání a výkon peněžitých trestů a pokut a příkazů ke konfiskaci, které spadají do oblasti působnosti rámcového rozhodnutí Rady 2005/214/SVV ze dne 24. února 2005 o uplatňování zásady vzájemného uznávání peněžitých trestů a pokut (5) a rámcového rozhodnutí Rady 2006/783/SVV ze dne 6. října 2006 o uplatňování zásady vzájemného uznávání příkazů ke konfiskaci (6).

4.   Tímto rámcovým rozhodnutím není dotčena povinnost ctít základní práva a zachovávat základní právní zásady zakotvené v článku 6 Smlouvy o Evropské unii.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto rámcového rozhodnutí se rozumí:

1)

„rozsudkem“ pravomocné rozhodnutí nebo příkaz soudu vydávajícího státu, který stanoví, že fyzická osoba spáchala trestný čin, a ukládá jí

a)

trest odnětí svobody nebo opatření spojené se zbavením osobní svobody, pokud bylo na základě tohoto rozsudku nebo následného rozhodnutí o probaci rozhodnuto o jejím podmíněném propuštění;

b)

podmíněný trest;

c)

podmíněné odsouzení;

d)

alternativní trest;

2)

„podmíněným trestem“ trest odnětí svobody nebo opatření spojené se zbavením osobní svobody, jejichž výkon se při vynesení rozsudku zcela nebo částečně podmíněně odkládá za současného uložení jednoho nebo více probačních opatření. Tato probační opatření mohou být stanovena buď v samotném rozsudku nebo v samostatném rozhodnutí o probaci vydaném příslušným orgánem;

3)

„podmíněným odsouzením“ rozsudek, kterým se podmíněně upouští od potrestání za současného uložení jednoho či více probačních opatření nebo kterým se ukládá jedno nebo více probačních opatření namísto trestu odnětí svobody nebo opatření spojeného se zbavením osobní svobody. Tato probační opatření mohou být stanovena buď v samotném rozsudku, nebo v samostatném rozhodnutí o probaci vydaném příslušným orgánem;

4)

„alternativním trestem“ jiný trest než trest odnětí svobody, opatření spojené se zbavením osobní svobody nebo peněžitý trest či pokuta, ukládající povinnost nebo příkaz;

5)

„rozhodnutím o probaci“ rozsudek nebo pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu vydávajícího státu přijaté na základě rozsudku,

a)

jímž je rozhodnuto o podmíněném propuštění nebo

b)

jež ukládá probační opatření;

6)

„podmíněným propuštěním“ pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu nebo vyplývající z vnitrostátního práva o předčasném propuštění odsouzené osoby po výkonu části trestu odnětí svobody nebo opatření spojeného se zbavením osobní svobody za současného uložení jednoho nebo více probačních opatření;

7)

„probačním opatřením“ povinnosti a příkazy uložené příslušným orgánem fyzické osobě v souladu s vnitrostátním právem vydávajícího státu v souvislosti s podmíněným trestem, podmíněným odsouzením nebo podmíněným propuštěním;

8)

„vydávajícím státem“ členský stát, ve kterém je rozsudek vynesen;

9)

„vykonávajícím státem“ členský stát, ve kterém se provádí dohled nad probačními opatřeními a alternativními tresty v návaznosti na rozhodnutí v souladu s článkem 8.

Článek 3

Určení příslušných orgánů

1.   Každý členský stát uvědomí generální sekretariát Rady, který orgán nebo orgány jsou podle jeho vnitrostátního práva příslušné jednat v souladu s tímto rámcovým rozhodnutím, je-li vydávajícím nebo vykonávajícím státem.

2.   Členský stát může určit jiné než justiční orgány jako orgány příslušné pro rozhodování podle tohoto rámcového rozhodnutí za předpokladu, že tyto orgány mají pravomoc přijímat rozhodnutí obdobné povahy podle jeho vnitrostátního práva a postupů.

3.   Pokud rozhodnutí podle čl. 14 odst. 1 písm. b) nebo c) přijímá jiný příslušný orgán než soud, zajistí členské státy, aby na žádost dotčené osoby mohlo být toto rozhodnutí přezkoumáno soudem nebo jiným nezávislým orgánem soudního typu.

4.   Generální sekretariát Rady zpřístupní obdržené informace všem členským státům a Komisi.

Článek 4

Druhy probačních opatření a alternativních trestů

1.   Toto rámcové rozhodnutí se vztahuje na tyto probační opatření nebo alternativní tresty:

a)

povinnost odsouzené osoby informovat určitý orgán o každé změně bydliště nebo pracoviště;

b)

povinnost zdržet se návštěv určitých lokalit, míst nebo vymezených oblastí ve vydávajícím nebo vykonávajícím státě;

c)

omezení vztahující se k možnosti opustit území vykonávajícího státu;

d)

příkazy týkající se chování, bydliště, vzdělávání a školení, způsobů trávení volného času nebo stanovící omezení či způsoby výkonu zaměstnání;

e)

povinnost hlásit se ve stanovené době určenému orgánu;

f)

povinnost zdržet se styku s určitými osobami;

g)

povinnost zdržet se kontaktu s určitými předměty, které byly nebo by mohly být použity odsouzenou osobou za účelem spáchání trestného činu;

h)

povinnost finančně nahradit škodu způsobenou trestným činem a povinnost prokázat splnění této povinnosti;

i)

povinnost vykonat obecně prospěšnou práci;

j)

povinnost spolupracovat s probačním úředníkem nebo s pracovníkem sociální služby činným v oblasti práce s odsouzenými osobami;

k)

povinnost podrobit se léčení nebo léčbě závislosti na návykových látkách.

2.   Každý členský stát při provádění tohoto rámcového rozhodnutí oznámí generálnímu sekretariátu Rady, nad kterými probačními opatřeními a alternativními tresty kromě těch, jež jsou uvedeny v odstavci 1, je připraven vykonávat dohled. Generální sekretariát Rady zpřístupní obdržené informace všem členským státům a Komisi.

Článek 5

Kritéria pro postoupení rozsudku a případně rozhodnutí o probaci

1.   Příslušný orgán vydávajícího státu může postoupit rozsudek a případně rozhodnutí o probaci příslušnému orgánu členského státu, v němž má odsouzená osoba oprávněný obvyklý pobyt, pokud se odsouzená osoba do tohoto státu vrátila nebo má v úmyslu se tam vrátit.

2.   Příslušný orgán vydávajícího státu může na žádost odsouzené osoby postoupit rozsudek a případně rozhodnutí o probaci příslušnému orgánu jiného členského státu, než je členský stát, v němž má odsouzená osoba oprávněný obvyklý pobyt, pokud tento orgán s takovým postoupením souhlasil.

3.   Při provádění tohoto rámcového rozhodnutí stanoví členské státy, za jakých podmínek mohou jejich příslušné orgány s postoupením rozsudku a případně rozhodnutí o probaci podle odstavce 2 souhlasit.

4.   Každý členský stát učiní generálnímu sekretariátu Rady prohlášení, ve kterém informuje o podmínkách stanovených podle odstavce 3. Členské státy mohou toto prohlášení kdykoli změnit. Generální sekretariát zpřístupní obdržené informace všem členským státům a Komisi.

Článek 6

Postoupení rozsudku a případně rozhodnutí o probaci

1.   Postupuje-li v souladu s čl. 5 odst. 1 a 2 příslušný orgán vydávajícího státu rozsudek a případně rozhodnutí o probaci jinému členskému státu, zajistí, aby k němu bylo přiloženo osvědčení, jehož jednotný formulář je obsažen v příloze I.

2.   Rozsudek a případně rozhodnutí o probaci společně s osvědčením uvedeným v odstavci 1 předává příslušný orgán vydávajícího státu přímo příslušnému orgánu vykonávajícího státu jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu a zajišťujícím, že vykonávající stát se může přesvědčit o jeho pravosti. Originál rozsudku a rozhodnutí o probaci nebo jejich ověřená kopie a originál osvědčení se na požádání zašlou příslušnému orgánu vykonávajícího státu. Veškerá úřední sdělení rovněž probíhají přímo mezi uvedenými příslušnými orgány.

3.   Osvědčení uvedené v odstavci 1 podepisuje a správnost jeho obsahu potvrzuje příslušný orgán vydávajícího státu.

4.   Kromě opatření a trestů uvedených v čl. 4 odst. 1 obsahuje osvědčení uvedené v odstavci 1 tohoto článku jen takové opatření či tresty, které vykonávající stát oznámil v souladu s čl. 4 odst. 2.

5.   Příslušný orgán vydávajícího státu postoupí rozsudek a případně rozhodnutí o probaci společně s osvědčením uvedeným v odstavci 1 vždy jen jednomu vykonávajícímu státu.

6.   Není-li příslušný orgán vykonávajícího státu příslušnému orgánu vydávajícího státu znám, provede příslušný orgán vydávajícího státu veškerá nezbytná šetření, včetně šetření prostřednictvím kontaktních míst Evropské soudní sítě vytvořené společnou akcí Rady 98/428/SVV (7), aby tuto informaci od vykonávajícího státu získal.

7.   Nemá-li orgán vykonávajícího státu, který obdrží rozsudek a případně rozhodnutí o probaci společně s osvědčením uvedeným v odstavci 1, pravomoc je uznat a přijmout následná nezbytná opatření pro dohled nad probačním opatřením nebo alternativním trestem, postoupí ho z moci úřední příslušnému orgánu a neprodleně o tom uvědomí příslušný orgán vydávajícího státu jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu.

Článek 7

Důsledky pro vydávající stát

1.   Pokud příslušný orgán vykonávajícího státu uznal rozsudek a případně rozhodnutí o probaci, které mu byly postoupeny, a uvědomil o uznání příslušný orgán vydávajícího státu, není vydávající stát nadále příslušný ani k výkonu dohledu nad uloženými probačními opatřeními nebo alternativními tresty, ani pro přijímání dalších opatření uvedených v čl. 14 odst. 1.

2.   Působnost uvedená v odstavci 1 přechází zpět na vydávající stát,

a)

jakmile příslušný orgán vydávajícího státu oznámí příslušnému orgánu vykonávajícího státu zpětvzetí osvědčení uvedeného v čl. 6 odst. 1 podle čl. 9 odst. 4;

b)

v případech uvedených v čl. 14 odst. 3 ve spojení s čl. 14 odst. 5;

c)

v případech uvedených v článku 20.

Článek 8

Rozhodnutí vykonávajícího státu

1.   Příslušný orgán vykonávajícího státu uzná rozsudek a případně rozhodnutí o probaci postoupené v souladu s článkem 5 a postupem uvedeným v článku 6 a neprodleně přijme veškerá opatření nezbytná pro dohled nad probačními opatřeními nebo alternativními tresty, pokud neuplatní některý z důvodů pro odmítnutí uznání a dohledu podle článku 11.

2.   Příslušný orgán vykonávajícího státu může odložit rozhodnutí o uznání rozsudku nebo případně rozhodnutí o probaci, jestliže osvědčení uvedené v čl. 6 odst. 1 není úplné nebo zjevně neodpovídá rozsudku nebo případně rozhodnutí o probaci, a to do doby, než uplyne přiměřená lhůta pro jeho doplnění nebo opravu.

Článek 9

Přeměna probačních opatření a alternativních trestů

1.   Jsou-li druh nebo délka probačního opatření či alternativního trestu nebo délka probační doby neslučitelné s právem vykonávajícího státu, může je příslušný orgán tohoto státu přeměnit s ohledem na druh a délku probačních opatření a alternativních trestů nebo délku probační doby stanovených pro obdobné trestné činy právem vykonávajícího státu. Přeměněné probační opatření, alternativní trest nebo délka probační doby co nejvíce odpovídají probačnímu opatření, alternativnímu trestu nebo délce probační doby uloženým ve vydávajícím státě.

2.   Pokud byly probační opatření, alternativní trest nebo probační doba přeměněny z toho důvodu, že jejich délka přesahovala maximální délku stanovenou právem vykonávajícího státu, nesmí být délka přeměněného probačního opatření, alternativního trestu nebo probační doby nižší než maximální délka stanovená pro obdobné trestné činy právem vykonávajícího státu.

3.   Přeměněné probační opatření, alternativní trest nebo probační doba nesmí být přísnější nebo delší než původně uložené probační opatření, alternativní trest nebo probační doba.

4.   Po obdržení informace podle čl. 16 odst. 2 nebo čl. 18 odst. 5 a až do zahájení dohledu ve vykonávajícím státě může příslušný orgán vydávajícího státu rozhodnout o zpětvzetí osvědčení uvedeného čl. 6 odst. 1. V těchto případech takové rozhodnutí přijme a sdělí co nejdříve a nejpozději deset dnů po obdržení dotyčné informace.

Článek 10

Oboustranná trestnost

1.   Jestliže za následující trestné činy, jak jsou vymezeny právem vydávajícího státu, lze ve vydávajícím státě uložit trest odnětí svobody nebo opatření spojené se zbavením osobní svobody s horní hranicí sazby v délce nejméně tři roky, rozsudek a případně probační rozhodnutí se uznají a dohled nad probačními opatřeními a alternativními tresty vykonává podle podmínek tohoto rámcového rozhodnutí a bez ověření oboustranné trestnosti:

účast na zločinném spolčení,

terorismus,

obchod s lidmi,

pohlavní vykořisťování dětí a dětská pornografie,

nedovolený obchod s omamnými a psychotropními látkami,

nedovolený obchod se zbraněmi, střelivem a výbušninami,

korupce,

podvody, včetně podvodů postihujících finanční zájmy Evropských společenství ve smyslu Úmluvy ze dne 26. července 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství (8),

legalizace výnosů z trestné činnosti,

padělání peněz, včetně eura,

počítačová trestná činnost,

trestná činnost proti životnímu prostředí, včetně nedovoleného obchodu s ohroženými druhy živočichů a ohroženými druhy a odrůdami rostlin,

napomáhání při nedovoleném překročení státní hranice a nedovoleném pobytu,

vražda, těžká újma na zdraví,

nedovolený obchod s lidskými orgány a tkáněmi,

únos, omezování osobní svobody a braní rukojmí,

rasismus a xenofobie,

organizovaná nebo ozbrojená loupež,

nedovolený obchod s kulturními statky, včetně starožitností a uměleckých děl,

podvodná jednání,

vydírání a vymáhání peněz za ochranu,

padělání a pirátství výrobků,

padělání veřejných listin a obchod s veřejnými listinami,

padělání platebních prostředků,

nedovolený obchod s hormonálními látkami a jinými prostředky na podporu růstu,

nedovolený obchod s jadernými nebo radioaktivními materiály,

obchod s odcizenými vozidly,

znásilnění,

žhářství,

trestné činy, jejichž stíhání a trestání je v pravomoci Mezinárodního trestního soudu,

únos letadla nebo plavidla,

sabotáž.

2.   Rada může kdykoli po konzultaci s Evropským parlamentem na základě podmínek stanovených v čl. 39 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii jednomyslně rozhodnout o přidání dalších kategorií trestných činů na seznam uvedený v odstavci 1 tohoto článku. Rada přezkoumá s přihlédnutím ke zprávě, která jí bude předložena podle čl. 26 odst. 1 tohoto rámcového rozhodnutí, zda by měl být tento seznam rozšířen nebo pozměněn.

3.   U jiných trestných činů, než na které se vztahuje odstavec 1, může vykonávající stát podmínit uznání rozsudku a případně probačního rozhodnutí a dohled nad probačními opatřeními a alternativními tresty tím, že se rozsudek týká činů, které jsou rovněž trestnými činy podle práva vykonávajícího státu, nezávisle na znacích skutkové podstaty nebo na popisu trestného činu.

4.   Každý členský stát může při přijetí rámcového rozhodnutí nebo později uvést v prohlášení, které oznámí generálnímu sekretariátu Rady, že nebude uplatňovat odstavec 1. Toto prohlášení lze kdykoli odvolat. Tato prohlášení nebo jejich odvolání prohlášení se zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 11

Důvody k odmítnutí uznání a dohledu

1.   Příslušný orgán vykonávajícího státu může odmítnout uznat rozsudek nebo případně rozhodnutí o probaci a převzít odpovědnost za dohled nad probačními opatřeními nebo alternativními tresty, pokud

a)

osvědčení uvedené v čl. 6 odst. 1 není úplné nebo zjevně neodpovídá rozsudku nebo rozhodnutí o probaci a nebylo doplněno nebo opraveno v přiměřené lhůtě stanovené příslušným orgánem vykonávajícího státu;

b)

nejsou splněna kritéria stanovená v čl. 5 odst. 1 nebo 2 nebo čl. 6 odst. 4;

c)

by byly uznání rozsudku a převzetí odpovědnosti za dohled nad probačními opatřeními nebo alternativními tresty v rozporu se zásadou překážky věci pravomocně rozhodnuté;

d)

se rozsudek v případech uvedených v čl. 10 odst. 3, a učinil-li vykonávající stát prohlášení podle čl. 10 odst. 4, v případě uvedeném v čl. 10 odst. 1 týká činu, který by podle práva vykonávajícího státu nebyl trestným činem. Pokud se však rozsudek týká daňových, celních a devizových věcí, nesmí být jeho výkon nebo případně výkon rozhodnutí o probaci odmítnut z toho důvodu, že právo vykonávajícího státu neukládá stejný druh daně nebo neobsahuje stejná daňová, celní a devizová ustanovení jako právo vydávajícího státu;

e)

je výkon trestu podle práva vykonávajícího státu promlčen a týká se jednání spadajícího podle vnitrostátního práva vykonávajícího státu do jeho pravomoci;

f)

právo vykonávajícího státu stanoví imunitu, která znemožňuje dohled nad probačními opatřeními nebo alternativními tresty;

g)

odsouzená osoba nemůže být podle práva vykonávajícího státu z důvodu svého věku trestně odpovědná za čin, pro nějž byl rozsudek vynesen;

h)

byl rozsudek vynesen v řízení vedeném v nepřítomnosti odsouzené osoby, ledaže se v osvědčení uvádí, že dotčená osoba byla vyrozuměna osobně nebo prostřednictvím zástupce určeného nebo přiděleného v souladu s vnitrostátním právem vydávajícího státu o době a místu konání řízení, které vedlo k vynesení rozsudku v řízení vedeném v nepřítomnosti odsouzené osoby, anebo že dotčená osoba dala příslušnému orgánu najevo, že rozsudek nenapadá;

i)

rozsudek nebo případně rozhodnutí o probaci stanoví zdravotní nebo terapeutické léčení, nad kterým, aniž je dotčen článek 9, není vykonávající stát schopen s ohledem na svůj právní či zdravotnický systém vykonávat dohled;

j)

je délka probačního opatření nebo alternativního trestu kratší než šest měsíců nebo

k)

se rozsudek týká trestného činu, který je podle práva vykonávajícího státu považován za čin, který byl zcela nebo zčásti spáchán na jeho území nebo na místě rovnocenném jeho území.

2.   Jakékoli rozhodnutí podle odst. 1 písm. k) týkající se trestného činu, který byl zčásti spáchán na území vykonávajícího státu nebo na místě rovnocenném jeho území, přijme příslušný orgán vykonávajícího státu pouze ve výjimečných případech a na základě individuálního posouzení případu, přičemž zohlední zvláštní okolnosti případu a zejména otázku, zda se větší či podstatná část předmětného jednání nebo opomenutí uskutečnila ve vydávajícím státě.

3.   Než se příslušný orgán vykonávajícího státu rozhodne odmítnout uznat rozsudek a případně rozhodnutí o probaci a převzít odpovědnost za dohled nad probačními opatřeními a alternativními tresty, komunikuje v případech uvedených v odst. 1 písm. a), b), c), h), i), j) a k) vhodným způsobem s příslušným orgánem vydávajícího státu a v případě potřeby ho požádá o neprodlené poskytnutí dalších nezbytných doplňujících informací.

4.   Rozhodl-li se příslušný orgán vykonávajícího státu uplatnit důvod pro odmítnutí uvedený v odstavci 1, důvody uvedené v odst. 1 písm. d) nebo k), může po dohodě s příslušným orgánem vydávajícího státu i přesto rozhodnout, že bude vykonávat dohled nad probačními opatřeními nebo alternativními tresty uloženými v rozsudku a případně v rozhodnutí o probaci, které mu bylo postoupeno, aniž by převzal odpovědnost za přijímání jakýchkoli rozhodnutí uvedených v čl. 14 odst. 1 písm. a), b) a c).

Článek 12

Lhůty

1.   Příslušný orgán vykonávajícího státu rozhodne co nejdříve a nejpozději 60 dnů po obdržení rozsudku a případně rozhodnutí o probaci společně s osvědčením uvedeným v čl. 6 odst. 1, zda uzná rozsudek a případně rozhodnutí o probaci a zda převezme odpovědnost za dohled nad probačními opatřeními nebo alternativními tresty. O svém rozhodnutí neprodleně vyrozumí příslušný orgán vydávajícího státu jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu.

2.   Pokud příslušný orgán vykonávajícího státu za výjimečných okolností nemůže dodržet lhůty stanovené v odstavci 1, neprodleně o tom informuje jakýmkoli způsobem příslušný orgán vydávajícího státu s uvedením důvodů prodlení a odhadované doby, která bude zapotřebí k přijetí konečného rozhodnutí.

Článek 13

Rozhodné právo

1.   Dohled nad probačními opatřeními a alternativními tresty a jejich výkon se řídí právem vykonávajícího státu.

2.   Příslušný orgán vykonávajícího státu může vykonávat dohled nad povinností uvedenou v čl. 4 odst. 1 písm. h) tak, že od odsouzené osoby vyžaduje, aby prokázala, že splnila povinnost finančně nahradit škodu způsobenou trestným činem.

Článek 14

Pravomoc přijímat veškerá další rozhodnutí a rozhodné právo

1.   Příslušný orgán vykonávajícího státu má pravomoc přijímat veškerá další rozhodnutí týkající se podmíněného trestu, podmíněného propuštění, podmíněného odsouzení a alternativního trestu, zejména pokud odsouzená osoba neplní probační opatření nebo alternativní trest nebo spáchá nový trestný čin.

Tato další rozhodnutí zahrnují zejména

a)

změnu povinností nebo příkazů uložených v probačním opatření nebo alternativním trestu nebo změnu délky probační doby;

b)

zrušení odkladu výkonu rozsudku nebo zrušení rozhodnutí o podmíněném propuštění a

c)

uložení trestu odnětí svobody nebo opatření spojeného se zbavením osobní svobody v případě alternativního trestu nebo podmíněného odsouzení.

2.   Rozhodnutí přijatá podle odstavce 1 a všechny důsledky vyplývající z rozsudku, včetně případného výkonu a tam, kde to je nutné, přeměny trestu odnětí svobody nebo opatření spojeného se zbavením osobní svobody, se řídí právem vykonávajícího státu.

3.   Každý členský stát může při přijetí tohoto rámcového rozhodnutí nebo později prohlásit, že jako vykonávající stát odmítne převzít odpovědnost stanovenou v odst. 1 písm. b) a c) ve vymezených případech nebo typech případů, zejména

a)

v případech týkajících se alternativního trestu, kdy rozsudek nestanoví trest odnětí svobody nebo opatření spojené se zbavením osobní svobody, který má být vykonán v případě neplnění uložených povinností či příkazů;

b)

v případech týkajících se podmíněného odsouzení;

c)

v případech, kdy se rozsudek týká činu, které není trestným činem podle práva vykonávajícího státu, nezávisle na znacích skutkové podstaty nebo na popisu trestného činu.

4.   Využije-li členský stát některou z možností uvedených v odstavci 3, předá příslušný orgán vykonávajícího státu v případě neplnění probačního opatření nebo alternativního trestu, pokud má za to, že je třeba přijmout další rozhodnutí podle odst. 1 písm. b) nebo c), pravomoc zpět příslušnému orgánu vydávajícího státu.

5.   V případech uvedených v odstavci 3 tohoto článku není dotčena povinnost uznat rozsudek a případně rozhodnutí o probaci ani povinnost přijmout neprodleně veškerá opatření nezbytná pro dohled nad probačními opatřeními nebo alternativními tresty podle čl. 8 odst. 1.

6.   Prohlášení uvedená v odstavci 3 jsou oznámena generálnímu sekretariátu Rady. Tato prohlášení lze kdykoli odvolat. Prohlášení a odvolání uvedená v tomto článku budou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 15

Konzultace mezi příslušnými orgány

Příslušné orgány vydávajícího a vykonávajícího státu mohou, kdykoli to považují za vhodné, využít možnosti vzájemné konzultace, aby usnadnily plynulé a účinné uplatňování tohoto rámcového rozhodnutí.

Článek 16

Povinnosti zúčastněných orgánů v případě pravomoci vykonávajícího státu přijímat další rozhodnutí

1.   Příslušný orgán vykonávajícího státu neprodleně uvědomí příslušný orgán vydávajícího státu jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu o všech rozhodnutích

a)

o změně probačního opatření nebo alternativního trestu;

b)

o zrušení odkladu výkonu rozsudku nebo zrušení rozhodnutí o podmíněném propuštění;

c)

o výkonu trestu odnětí svobody nebo opatření spojeného se zbavením osobní svobody z důvodu neplnění probačního opatření nebo alternativního trestu;

d)

o skončení probačního opatření nebo alternativního trestu.

2.   Příslušný orgán vykonávajícího státu uvědomí příslušný orgán vydávajícího státu na jeho žádost o maximální délce zbavení osobní svobody, kterou za trestný čin, jenž vedl k vynesení rozsudku, stanoví vnitrostátní právo vykonávajícího státu a kterou by bylo možné uložit odsouzené osobě v případě neplnění probačního opatření nebo alternativního trestu. Tato informace se poskytne okamžitě po obdržení rozsudku a případně rozhodnutí o probaci společně s osvědčením uvedeným v čl. 6 odst. 1.

3.   Příslušný orgán vydávajícího státu neprodleně uvědomí příslušný orgán vykonávajícího státu jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu o všech okolnostech nebo zjištěních, které podle jeho názoru mohou vést k tomu, že bude přijato jedno nebo více z rozhodnutí uvedených v odst. 1 písm. a), b) nebo c).

Článek 17

Povinnosti zúčastněných orgánů v případě pravomoci vydávajícího státu přijímat další rozhodnutí

1.   Má-li příslušný orgán vydávajícího státu pravomoc přijímat další rozhodnutí uvedená v čl. 14 odst. 1 za použití čl. 14 odst. 3, vyrozumí jej příslušný orgán vykonávajícího státu okamžitě

a)

o každém zjištění, které by mohlo mít za následek zrušení odkladu výkonu rozsudku nebo zrušení rozhodnutí o podmíněném propuštění;

b)

o každém zjištění, které by mohlo mít za následek uložení trestu odnětí svobody nebo opatření spojeného se zbavením osobní svobody;

c)

o všech dalších skutečnostech a okolnostech, o které příslušný orgán vydávajícího státu požádá a které jsou podstatné k tomu, aby mohl přijmout další rozhodnutí podle svýho vnitrostátního práva.

2.   Pokud členský stát využije možnosti uvedené v čl. 11 odst. 4, uvědomí příslušný orgán tohoto státu příslušný orgán vydávajícího státu o tom, že odsouzená osoba nesplnila probační opatření nebo alternativní trest.

3.   Pro vyrozumění o zjištěních uvedených v odst. 1 písm. a) a b) a odstavci 2 se použije formulář obsažený v příloze II. Pro vyrozumění o skutečnostech a okolnostech uvedených v odst. 1 písm. c) se použije jakýkoli způsob umožňující vyhotovení písemného záznamu, včetně, pokud je to možné, formuláře obsaženého v příloze II.

4.   Má-li podle vnitrostátního práva vydávajícího státu odsouzená osoba právo na slyšení před soudem před přijetím rozhodnutí o uložení trestu, lze tento požadavek splnit obdobně postupem obsaženým v nástrojích mezinárodního práva nebo práva Evropské unie, který stanoví možnost použití audiovizuálního spojení pro výslech osob.

5.   Příslušný orgán vydávajícího státu uvědomí neprodleně příslušný orgán vykonávajícího státu o všech rozhodnutích

a)

o zrušení odkladu výkonu rozsudku nebo zrušení rozhodnutí o podmíněném propuštění;

b)

o výkonu trestu odnětí svobody nebo opatření spojeného se zbavením osobní svobody, je-li takové opatření uloženo v rozsudku;

c)

o uložení trestu odnětí svobody nebo opatření spojeného se zbavením osobní svobody, není-li takové opatření uloženo v rozsudku;

d)

o skončení probačního opatření nebo alternativního trestu.

Článek 18

Informace poskytované vykonávajícím státem ve všech případech

Příslušný orgán vykonávajícího státu uvědomí neprodleně příslušný orgán vydávajícího státu jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu

1)

o postoupení rozsudku a případně rozhodnutí o probaci společně s osvědčením uvedeným v čl. 6 odst. 1 příslušnému orgánu odpovědnému za jeho uznání a přijetí následných opatření pro dohled nad podmíněnými opatřeními nebo alternativními tresty podle čl. 6 odst. 7;

2)

o skutečnosti, že v praxi není možné dohled nad probačními opatřeními nebo alternativními tresty vykonávat, protože po postoupení rozsudku a případně rozhodnutí o probaci společně s osvědčením uvedeným v čl. 6 odst. 1 vykonávajícímu státu nelze odsouzenou osobu na území vykonávajícího státu nalézt; v tomto případě nemá vykonávající stát povinnost dohled nad probačními opatřeními nebo alternativními tresty vykonávat;

3)

o konečném rozhodnutí o uznání rozsudku a případně rozhodnutí o probaci a o převzetí odpovědnosti za dohled nad probačními opatřeními nebo alternativními tresty;

4)

o každém rozhodnutí odmítnout uznání rozsudku a případně rozhodnutí o probaci a nepřevzít odpovědnost za dohled nad probačními opatřeními a alternativními tresty podle článku 11 společně s odůvodněním takového rozhodnutí;

5)

o každém rozhodnutí o přeměně probačního opatření nebo alternativního trestu podle článku 9 společně s odůvodněním takového rozhodnutí;

6)

o každém rozhodnutí o amnestii nebo milosti, které vede k nevykonání dohledu nad probačními opatřeními nebo alternativními tresty z důvodů uvedených v čl. 19 odst. 1, případně společně s odůvodněním takového rozhodnutí.

Článek 19

Amnestie, milost, přezkum rozsudku

1.   Amnestii nebo milost může udělit vydávající i vykonávající stát.

2.   Pouze vydávající stát může rozhodnout o žádostech o přezkum rozsudku, který je základem pro probační opatření nebo alternativní tresty, nad kterými má být vykonáván dohled podle tohoto rámcového rozhodnutí.

Článek 20

Konec pravomoci vykonávajícího státu

1.   Skrývá-li se odsouzená osoba nebo nemá-li nadále oprávněný obvyklý pobyt ve vykonávajícím státě, může příslušný orgán vykonávajícího státu předat pravomoc vykonávat dohled nad probačními opatřeními nebo alternativními tresty a přijímat veškerá další rozhodnutí související s rozsudkem zpět příslušnému orgánu vydávajícího státu.

2.   Probíhá-li proti dotyčné osobě nové trestní řízení ve vydávajícím státě, může příslušný orgán vydávajícího státu požádat příslušný orgán vykonávajícího státu, aby předal pravomoc vykonávat dohled nad probačními opatřeními nebo alternativními tresty a přijímat veškerá další rozhodnutí související s rozsudkem zpět příslušnému orgánu vydávajícího státu. V tom případě může příslušný orgán vykonávajícího státu předat pravomoc zpět příslušnému orgánu vydávajícího státu.

3.   Je-li za použití tohoto článku pravomoc předána zpět vydávajícímu státu, převezme ji příslušný orgán tohoto státu. Pro další dohled nad probačními opatřeními nebo alternativními tresty vezme příslušný orgán vydávajícího státu v úvahu délku a míru plnění probačních opatření nebo alternativních trestů ve vykonávajícím státě, jakož i veškerá rozhodnutí přijatá vykonávajícím státem v souladu s čl. 16 odst. 1.

Článek 21

Jazyky

Osvědčení uvedené v čl. 6 odst. 1 musí být přeloženo do úředního jazyka nebo do jednoho z úředních jazyků vykonávajícího státu. Každý členský stát může při přijetí tohoto rámcového rozhodnutí nebo později uvést v prohlášení, které bude uloženo v generálním sekretariátu Rady, že bude přijímat překlad do jednoho či více dalších úředních jazyků orgánů Evropské unie.

Článek 22

Náklady

Náklady vyplývající z uplatňování tohoto rámcového rozhodnutí, s výjimkou nákladů vzniklých výlučně na území vydávajícího státu, nese vykonávající stát.

Článek 23

Vztah k jiným dohodám a ujednáním

1.   Toto rámcové rozhodnutí nahrazuje ve vztazích mezi členskými státy ode dne 6. prosince 2011 odpovídající ustanovení Úmluvy Rady Evropy o dohledu nad podmíněně odsouzenými nebo podmíněně propuštěnými pachateli ze dne 30. listopadu 1964.

2.   Členské státy mohou nadále uplatňovat dvoustranné nebo mnohostranné dohody nebo ujednání platné po 6. prosinci 2008, pokud tyto dohody nebo ujednání umožňují prohloubit nebo rozšířit ustanovení tohoto rámcového rozhodnutí a pomáhají dále zjednodušit nebo usnadnit postupy pro dohled nad probačními opatřeními a alternativními tresty.

3.   Členské státy mohou po 6. prosinci 2008 uzavírat dvoustranné nebo mnohostranné dohody nebo ujednání, pokud tyto dohody nebo ujednání umožňují prohloubit nebo rozšířit cíle tohoto rámcového rozhodnutí a pomáhají dále zjednodušit nebo usnadnit postupy pro dohled nad probačními opatřeními a alternativními tresty.

4.   Do 6. března 2009 oznámí členské státy Radě a Komisi stávající dohody a ujednání uvedené v odstavci 2, které si přejí nadále uplatňovat. Členské státy rovněž oznámí Radě a Komisi veškeré nové dohody nebo ujednání uvedené v odstavci 3 do tří měsíců od jejich podpisu.

Článek 24

Územní působnost

Toto rámcové rozhodnutí se vztahuje na Gibraltar.

Článek 25

Provedení

1.   Členské státy přijmou opatření nezbytná pro dosažení souladu s tímto rámcovým rozhodnutím do 6. prosince 2011.

2.   Členské státy sdělí generálnímu sekretariátu Rady a Komisi znění předpisů, kterými ve svém vnitrostátním právu provádějí povinnosti, jež pro ně vyplývají z tohoto rámcového rozhodnutí.

Článek 26

Přezkum

1.   Do 6. prosince 2014 vypracuje Komise zprávu na základě informací obdržených od členských států podle čl. 25 odst. 2.

2.   Na základě této zprávy Rada posoudí,

a)

do jaké míry členské státy přijaly opatření nezbytná pro dosažení souladu s tímto rámcovým rozhodnutím a

b)

uplatňování tohoto rámcového rozhodnutí.

3.   Ke zprávě se případně připojí legislativní návrhy.

Článek 27

Vstup v platnost

Toto rámcové rozhodnutí vstupuje v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie.

V Bruselu dne 27. listopadu 2008.

Za Radu

předsedkyně

M. ALLIOT-MARIE


(1)  Úř. věst. C 147, 30.6.2007, s. 1.

(2)  Stanovisko ze dne 25. října 2007 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

(3)  Úř. věst. C 53, 3.3.2005, s. 1.

(4)  Úř. věst. L 327, 5.12.2008, s. 27.

(5)  Úř. věst. L 76, 22.3.2005, s. 16.

(6)  Úř. věst. L 328, 24.11.2006, s. 59.

(7)  Úř. věst. L 191, 7.7.1998, s. 4.

(8)  Úř. věst. C 316, 27.11.1995, s. 49.


PŘÍLOHA I

Image

Image

Image

Image

Image

Image


PŘÍLOHA II

Image

Image


Top