31998D0501

Rozhodnutí Komise

ze dne 24. července 1998

o některých zvláštních transakcích zjištěných v rámci prací na Protokolu o postupu při nadměrném schodku pro účely používání článku 1 směrnice Rady 89/130/EHS, Euratom o harmonizaci výpočtu hrubého národního produktu v tržních cenách

(oznámeno pod číslem K (1998) 2204)

(Text s významem pro EHP)

(98/501/ES, Euratom)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství pro atomovou energii,

s ohledem na směrnici Rady 89/130/EHS, Euratom ze dne 13. února 1989 o harmonizaci výpočtu hrubého národního produktu v tržních cenách [1], a zejména na článek 1 této směrnice,

vzhledem k tomu, že definice hrubého národního produktu v tržních cenách uvedená v článku 2 nařízení Rady (ES) č. 3605/93 ze dne 22. listopadu 1993 o uplatňování Protokolu o postupu při nadměrném schodku, připojeného ke Smlouvě o založení Evropského společenství [2], odkazuje na definici v článku 2 směrnice 89/130/EHS, Euratom;

vzhledem k tomu, že v zájmu ověření statistických údajů předkládaných Komisí podle Protokolu o postupu při nadměrném schodku musí být Komise o některých zvláštních transakcích, které mají vliv na HDP nebo HNP, informována a musí tyto transakce přezkušovat;

vzhledem k tomu, že v zájmu provádění článků 2 a 6 nařízení (ES) 3605/93 o uplatňování Protokolu o postupu při nadměrném schodku je tudíž nezbytné objasnit a doplnit v rámci definice HNPtc uvedené v článku 1 směrnice 89/130/EHS, Euratom některá pravidla druhého vydání ESA týkající se výše uvedených zvláštních transakcí;

vzhledem k tomu, že opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle článku 6 směrnice 89/130/EHS, Euratom,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Zvláštní transakce, které mají vliv na HDP nebo HNP a které byly zjištěny před 31. prosincem 1997, a účetní metody používané pro tyto transakce členskými státy podle druhého vydání ESA jsou pro účely provádění článku 1 směrnice 89/130/EHS, Euratom uvedeny v příloze.

Článek 2

Členské státy provedou revizi svých odhadů HDP a HNP za rok 1994 a následující roky, aby zohlednily účetní metody uvedené v článku 1.

Článek 3

Toto rozhodnutí je určeno členským státům.

V Bruselu dne 24. července 1998.

Za Komisi

Yves-Thibault de Silguy

člen Komise

[1] Úř. věst. L 49, 21.2.1989, s. 26.

[2] Úř. věst. L 332, 31.12.1993, s. 7.

--------------------------------------------------

PŘÍLOHA

I. Pojetí úroků v případě obligací s hlubokým diskontem a obligací bez kuponového archu

1. "Konvenční" obligace

ESA 79 (odstavec 706) ukazuje pojetí rozdílu mezi emisní cenou a jmenovitou hodnotou u obligací, které lze kvalifikovat jako "konvenční" (tj. u kterých je tento rozdíl malý):

- u krátkodobých obligací se rozdíl mezi emisní cenou a jmenovitou hodnotou považuje za úrok zapsaný při vydání obligací; tento rozdíl má tudíž vliv na vládní schodek,

- u střednědobých a dlouhodobých obligací se rozdíl mezi emisní cenou a jmenovitou hodnotou nepovažuje za úrok, nýbrž za zisk/ztrátu z držby; tento rozdíl tudíž nemá žádný vliv na vládní schodek.

Je potom nezbytné stanovit tato rozlišení:

- rozlišení mezi krátkodobým a střednědobým obdobím: stanoveno v bodu 2 dále,

- rozlišení mezi obligacemi, u kterých se rozdíl mezi emisní cenou a jmenovitou hodnotou považuje za malý (konvenční obligace), a obligacemi, u kterých je tento rozdíl velký (nekonvenční obligace); jde o případ obligací s hlubokým diskontem nebo vysokou prémií. Obligacemi s hlubokým diskontem se zabývá bod 3 uvedený dále.

2. Rozlišení mezi krátkodobým a střednědobým a dlouhodobým obdobím

Směnky a krátkodobé obligace jsou ty, jejichž doba splatnosti je do 12 měsíců včetně.

Tím se mezi zeměmi EU zajistí dokonalá srovnatelnost pojetí konvenčních obligací vydaných s cenou blízkou jmenovité hodnotě a to je ve shodě s ESA 79; u krátkodobých obligací pak není možné přesouvat zápis plateb úroků z jednoho roku na druhý.

3. Obligace s hlubokým diskontem

Obligace s hlubokým diskontem jsou obligace vydané pod jmenovitou hodnotou, nesoucí úrok, jehož míra je pod tržní mírou.

Obligace s hlubokým diskontem se definují jako obligace, jejichž arch má jmenovitou hodnotu menší než 50 % odpovídajícího výnosu do doby splatnosti (počítáno na základě emisní ceny).

U těchto obligací s hlubokým diskontem se rozdíl mezi emisní cenou a jmenovitou hodnotou považuje za úrok a tento úrok se účtuje v době vykoupení obligací. Toto je v souladu s rozhodnutím přijatým k pojetí obligací bez kuponového archu.

4. Obligace bez kuponového archu

Rozdíl mezi emisní a výkupní cenou obligace bez kuponového archu se považuje za úrok, který se zapisuje jako úrok placený při splatnosti obligace.

II. Pojetí úroků v případě indexovaných obligací

V případě "indexovaných" obligací je třeba uplatňovat dvě odlišná pojetí, která závisejí na tom, zda má obligace vazbu na index spotřebitelských cen nebo na nějaké finanční aktivum jako například cizí měnu nebo zlato.

V případě vazby obligace na index spotřebitelských cen se za úrok považuje "navýšení kapitálu" dané pohybem indexu. Úrok je třeba zapisovat v době vykoupení obligace.

Pokud má obligace vazbu na finanční aktivum, jako je cizí měna nebo zlato, "navýšení kapitálu" by se nemělo považovat za úrok, nýbrž za "kapitálový zisk/ztrátu" jako v případě obligací vydaných v cizí měně.

III. Aktivovaný úrok z vkladů a jiných finančních nástrojů zahrnutých do ESA 79

Úrok se účtuje odděleně od kapitálu a aktivovaná částka se zapisuje, když nastane její splatnost a nerozkládá se mezi odlišná období. To znamená, že v případě vkladů nebo podobných finančních nástrojů, které jsou závazky institucionální jednotky, aktivovaný úrok bude zapsán jako výdaj této institucionální jednotky, až se úrok bude vyplácet držitelům těchto nástrojů.

IV. Pojetí zastupitelných obligací vydaných v několika tranších ("coupons courus")

V případě zastupitelných obligací (obligací, které se vydávají v tranších v různé době bez změny data platby kuponů) se časově rozlišený kupon zapisuje jako krátkodobý závazek do položky "Pohledávky a závazky" (kód F72 systému ESA 79).

V praxi to znamená, že když nějaká institucionální jednotka vydá obligaci v různých tranších, ale se stejným kuponem, zvýší emisní cenu novějších tranší, aby zajistila stejný výnos všem držitelům obligace. Rozdíl mezi původní emisní cenou a vyšší emisní cenou druhé tranše se zapisuje jako krátkodobý závazek k držiteli druhé tranše, který se splatí, až kupon nabude splatnost.

V. Lineární obligace

Lineární obligace, podobně jako obligace zastupitelné, jsou obligace vydávané v několika tranších stejné linie, tj. se stejnou jmenovitou úrokovou mírou i stejnými daty pro vyplácení kuponů a pro úhradu v době splatnosti.

Charakterizuje je skutečnost, že nové tranše lze vydat několik let po prvním vydání. Vydávají se tedy s diskonty a prémiemi, které mohou být významné v důsledku změn tržních úrokových měr od doby prvního vydání.

Aby se rozlišila jmenovitá hodnota a cena při emisi (diskont nebo prémie) v době, kdy se vydává nová tranše, musí se rozlišovat tranše vydané během 12 měsíců od první emise a tranše vydané po 12 měsících.

U každé tranše vydané během 12 měsíců od prvního vydání se musí rozdíl mezi jmenovitou hodnotou a emisní cenou (diskont nebo prémie) považovat za kapitálový zisk nebo ztrátu.

U každé tranše vydané po 12 měsících od prvního vydání se musí rozdíl mezi jmenovitou hodnotou a emisní cenou (diskont nebo prémie) považovat za úrok.

VI. Finanční leasing

Všechny leasingové operace se musí považovat za operativní leasing. Znamená to například, že když nějaká institucionální jednotka prodá nemovitost nebo jiné fixní aktivum a pronajme si ho zpět s úmyslem získat ho na konci pronájmu (tato operace má tudíž mnohé vlastnosti finančního pronájmu), musí se transakce považovat za operativní leasing. Příjmy z prodeje této nemovitosti se proto zapisují jako příjem snižující schodek. Závazek koupit zpět aktiva na konci pronájmu je podmíněný závazek, který se nezapisuje do dluhu.

VII. Klasifikace národních orgánů jednajících v zastoupení ES (EZOZF atd.)

Institucionální jednotky vykonávající činnosti v oblasti regulace trhu a rozdělující dotace se musí klasifikovat takto: nelze-li je rozdělit na jednotky, které regulují trh a které rozdělují dotace, zařazují se do sektoru vlády, jestliže jejich náklady vyvolané tržní regulací jsou menší než 80 % celkových nákladů.

VIII. Úrokové a měnové swapy

V případě úrokových swapů by se měly zapisovat jenom čisté platby (příjmy) úroků mezi oběma stranami swapu.

V případě měnových swapů by se měl každý nesplacený dluh nebo zůstatek dluhu v cizí měně oceňovat podle tržního směnného kurzu a ne směnným kurzem dohodnutým ve swapové smlouvě.

IX. Penzijní fondy

Jisté penzijní fondy, které financují dávky většinou ihned z běžných příspěvků a v menší míře na základě kapitálového financování, je třeba zařazovat do subsektoru vládních fondů sociálního zabezpečení.

Kritéria pro zařazení jsou ta, že tyto fondy jsou institucionální jednotky, protože vedou úplné účetnictví a jsou samostatné v rozhodování a vyplácejí dávky pojištěným osobám bez poukazování na osobní vystavení se riziku, což znamená, že tyto penzijní systémy založené na zaměstnanosti jsou vytvořeny na zásadě kolektivní finanční bilance.

--------------------------------------------------