31996R1523

Nařízení Komise (ES) č. 1523/96

ze dne 24. července 1996,

kterým se mění nařízení (EHS) č. 1617/93 o použití čl. 85 odst. 3 Smlouvy na určité kategorie dohod, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě, týkajících se společného plánování a koordinace letových řádů, společného poskytování služeb, konzultací o tarifech pravidelné osobní a nákladní dopravy a přidělování volných letištních časů

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (EHS) č. 3976/87 ze dne 14. prosince 1987 o použití čl. 85 odst. 3 Smlouvy na určité kategorie dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví letecké dopravy [1], naposledy pozměněné aktem o přistoupení Rakouska, Finska a Švédska, a zejména na článek 3 uvedeného nařízení,

po konzultaci s Poradním výborem pro dohody a dominantní postavení v letecké dopravě,

po zveřejnění návrhu tohoto nařízení [2],

vzhledem k těmto důvodům:

(1) nařízení Komise (EHS) č. 1617/93 [3], ve znění aktu o přistoupení Rakouska, Finska a Švédska, prohlašuje, že čl. 85 odst. 3 Smlouvy se používá na dohody mezi podniky v odvětví letecké dopravy, rozhodnutí sdružení těchto podniků a jednání ve vzájemné shodě mezi těmito podniky, jejichž cílem je, mimo jiné, provádění konzultací o tarifech pro přepravu cestujících s jejich zavazadly a zboží na pravidelných leteckých trasách mezi letišti Společenství;

(2) přijetí nařízení udělujícího výjimku pro konzultace o tarifech nákladní dopravy se opíralo o tyto dva základní faktory:

- potřeba poskytnout podnikům čas na přizpůsobení se zavedení hospodářské soutěže,

- potřeba přispět k všeobecnému přijetí podmínek vzájemného uznávání přepravních dokladů, které přináší prospěch jak dopravcům, tak uživatelům;

(3) v případě prvního faktoru by mělo být poznamenáno, že od přijetí nařízení (EHS) č. 3976/87 měly podniky osm let na přizpůsobení se prostředí s intenzivnější hospodářskou soutěží. Podle nařízení rady (EHS) č. 2408/92 ze dne 23. července 1992 o přístupu leteckých dopravců Společenství na letecké trasy uvnitř Společenství [4], ve znění aktu o přistoupení Rakouska, Finska a Švédska, by měl být přístup na trh plně liberalizován ke dni 1. dubna 1997;

(4) tato doba se zdá být dostatečná pro přizpůsobení se novým tržním podmínkám a její další prodloužení není odůvodněné;

(5) v případě vzájemného uznávání přepravních dokladů musejí být zohledněny tyto faktory:

- podle informací a dokladů poskytnutých podniky a mezinárodním sdružením letecké dopravy jsou sazby vyplývající z konzultací o tarifech až o 70 % vyšší než tržní ceny. Důsledkem je zejména to, že zásilky v rámci dohod o vzájemném uznávání přepravních dokladů jsou dopravovány za sazby dohodnuté mezi odesílateli a dopravci nebo jejich zástupci, které nemají žádný skutečný vztah k sazbám vyplývajícím z konzultací o tarifech. Bylo tak zjištěno, že pro vzájemné uznávání přepravních dokladů se v některých případech používají tarify přesahující o více než polovinu tarify stanovené v průběhu konzultací,

- bylo rovněž zjištěno, že podniky, které se neúčastí konzultací o tarifech, dopravují náklad podle dohod o vzájemném uznávání přepravních dokladů,

- podle informací poskytnutých podniky klesl podíl zásilek uvnitř Společenství zahrnutých do dohod o vzájemné výměně přepravních dokladů ze 30 % v roce 1991 na 11 % na konci roku 1994. V případě některých podniků je tento podíl nižší než 2 %,

- v některých případech jsou na odesílatele používány velmi vysoké tarify stanovené v průběhu konzultací o tarifech, aniž existuje vzájemná výměna přepravních dokladů,

- některé podniky se pokusily reformovat systém stanovení tarifů v průběhu konzultací o tarifech a zavést nižší tarify, avšak takové pokusy selhaly;

(6) vzhledem k těmto faktorům nejsou konzultace o tarifech nadále nezbytné, aby přispívaly k přijetí všeobecných podmínek vzájemného uznávání přepravních dokladů. Tyto konzultace rovněž vedou ke stanovení vysokých tarifů na úkor uživatelů a nejsou nadále nezbytné pro provádění vzájemného uznávání přepravních dokladů vzhledem k malému počtu daných dohod a ke skutečnosti, že jsou v podstatě uzavírány dvoustranně;

(7) konzultace o tarifech nákladní dopravy by proto měly být vyjmuty z oblasti působnosti nařízení (EHS) č. 1617/93;

(8) měl by být poskytnut čas na změnu dohod a jednání ve vzájemné shodě,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Nařízení (EHS) č. 1617/93 se mění takto:

1. V článku 1 se třetí odrážka nahrazuje tímto:

"— provádění konzultací o tarifech pro přepravu cestujících s jejich zavazadly na pravidelných leteckých trasách mezi letišti Společenství".

2. Článek 4 se mění takto:

a) nadpis se nahrazuje tímto:"Zvláštní ustanovení o konzultacích o tarifech osobní dopravy";

b) odstavec 1 se mění takto:

i) návětí se nahrazuje tímto:"Výjimka týkající se konání konzultací o tarifech osobní dopravy se použije pouze při splnění těchto podmínek:";

ii) písmeno a) se nahrazuje tímto:

"a) účastníci projednávají pouze tarify placené uživateli letecké dopravy přímo podílejícímu se leteckému dopravci nebo jeho oprávněnému zástupci za pravidelnou přepravu cestujících, jakož i podmínky vztahující se k těmto tarifům. Konzultace se nesmějí týkat kapacity, pro kterou jsou tyto tarify stanoveny";

iii) písmeno c) se nahrazuje tímto:

"c) tarify pro cestující, které jsou předmětem konzultací, uplatňují zúčastnění letečtí dopravci bez diskriminace na základě státní příslušnosti cestujícího nebo místa bydliště ve Společenství";

iv) písmeno e) se nahrazuje tímto:

"e) konzultace nejsou pro účastníky závazné, tj. účastníkům zůstává po konzultacích právo jednat nezávisle, pokud jde o tarify osobní dopravy".

Článek 2

Existující dohody a jednání ve vzájemné shodě je možné změnit tak, aby byly v souladu s tímto nařízením, do 30. června 1997.

Článek 3

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropských společenství.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 24. července 1996.

Za Komisi

Karel Van Miert

člen Komise

[1] Úř. věst. L 374, 31.12.1987, s. 9.

[2] Úř. věst. C 322, 2.12.1995, s. 15.

[3] Úř. věst. L 155, 26.6.1993, s. 18.

[4] Úř. věst. L 240, 24.8.1992, s. 8.

--------------------------------------------------