Accept Refuse

EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 31988L0077

Směrnice Rady ze dne 3. prosince 1987 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se opatření proti emisím plynných znečisťujících látek ze vznětových motorů vozidel

OJ L 36, 9.2.1988, p. 33–61 (ES, DA, DE, EL, EN, FR, IT, NL, PT)
Special edition in Finnish: Chapter 15 Volume 008 P. 36 - 62
Special edition in Swedish: Chapter 15 Volume 008 P. 36 - 62
Special edition in Czech: Chapter 13 Volume 009 P. 35 - 63
Special edition in Estonian: Chapter 13 Volume 009 P. 35 - 63
Special edition in Latvian: Chapter 13 Volume 009 P. 35 - 63
Special edition in Lithuanian: Chapter 13 Volume 009 P. 35 - 63
Special edition in Hungarian Chapter 13 Volume 009 P. 35 - 63
Special edition in Maltese: Chapter 13 Volume 009 P. 35 - 63
Special edition in Polish: Chapter 13 Volume 009 P. 35 - 63
Special edition in Slovak: Chapter 13 Volume 009 P. 35 - 63
Special edition in Slovene: Chapter 13 Volume 009 P. 35 - 63

No longer in force, Date of end of validity: 08/11/2005; Zrušeno 32005L0055 . Latest consolidated version: 21/04/2001

ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/1988/77/oj

31988L0077



Úřední věstník L 036 , 09/02/1988 S. 0033 - 0061
Finské zvláštní vydání: Kapitola 15 Svazek 8 S. 0036
Švédské zvláštní vydání: Kapitola 15 Svazek 8 S. 0036


Směrnice Rady

ze dne 3. prosince 1987

o sbližování právních předpisů členských států týkajících se opatření proti emisím plynných znečisťujících látek ze vznětových motorů vozidel

(88/77/EHS)

RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na článek 100a této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise [1],

ve spolupráci s Evropským parlamentem [2],

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru [3],

vzhledem k tomu, že je třeba přijmout opatření pro postupné vytváření vnitřního trhu v období do 31. prosince 1992; že vnitřní trh zahrnuje prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu;

vzhledem k tomu, že první program činnosti Evropských společenství týkající se ochrany životního prostředí schválený Radou dne 22. listopadu 1973 vyzval k využití nejnovějších vědeckých poznatků v boji proti znečišťování ovzduší plyny vypouštěnými motorovými vozidly a k souvisejícím změnám dříve přijatých směrnic; že třetí program činnosti vede k dalšímu úsilí, jehož cílem je značně snížit současné úrovně emisí znečisťujících látek z motorových vozidel;

vzhledem k tomu, že technické požadavky, které musí motorová vozidla podle určitých vnitrostátních právních předpisů splňovat, se mimo jiné vztahují na emise plynných znečisťujících látek ze vznětových motorů určených pro vozidla;

vzhledem k tomu, že se tyto požadavky v jednotlivých členských státech liší; že je proto nutné, aby všechny členské státy zavedly stejné požadavky vedle nebo namísto svých stávajících právních předpisů, zejména aby bylo možné použít u všech typů vozidel postup EHS schvalování typu, který je předmětem směrnice Rady 70/156/EHS ze dne 6. února 1970 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel [4], naposledy pozměněné směrnicí 87/403/EHS [5];

vzhledem k tomu, že je vzít v úvahu technické požadavky přijaté Evropskou hospodářskou komisí Organizace spojených národů v jejím předpisu č. 49 (Jednotná ustanovení pro schvalování typu vznětových motorů z hlediska emisí plynných znečisťujících látek), který je přílohou Dohody ze dne 20. března 1958 o přijetí jednotných podmínek pro schvalování typu a vzájemné uznávání schválení typu výstroje a dílů motorových vozidel;

vzhledem k tomu, že se Komise zavázala předložit Radě nejpozději do konce roku 1988 návrhy na další snížení mezních hodnot pro všechny tři znečisťující látky, které jsou předmětem této směrnice a stanovení mezních hodnot emisí částic,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Pro účely této směrnice se rozumí:

- "vozidlem" každé vozidlo poháněné vznětovým motorem určené k provozu na pozemních kominikacích, s karoserií nebo bez karoserie, které má nejméně čtyři kola a maximální konstrukční rychlost vyšší než 25 km/h, s výjimkou vozidel kategorie M1 podle definice v příloze I v bodě 0.4 směrnice 70/156/EHS, jejichž celková hmotnost nepřevyšuje 3,5 tuny, dále kolejových vozidel, zemědělských traktorů a strojů a strojů pro veřejné práce,

- "typem vznětového motoru" vznětový motor, kterému může být ve smyslu článku 9a směrnice 70/156/EHS uděleno schválení typu samostatného technického celku.

Článek 2

1. Od 1. července 1988 nesmějí členské státy z důvodů týkajících se emisí plynných znečisťujících látek z motoru

- odmítnout udělit EHS schválení typu nebo vydat doklad uvedený v čl. 10 odst. 1 poslední odrážce směrnice 70/156/EHS nebo udělit vnitrostátní schválení typu pro typ vozidla poháněného vznětovým motorem, ani

- zakázat registraci, prodej, uvedení do provozu nebo užívání vozidla tohoto typu, nebo

- odmítnout udělit EHS schválení typu nebo udělit vnitrostátní schválení pro typ vznětového motoru, nebo

- zakázat prodej nebo užívání nových vznětových motorů,

pokud jsou splněny požadavky stanovené přílohách této směrnice.

2. Od 1. července 1988 mohou členské státy z důvodů týkajících se emisí plynných znečisťujících látek z motoru

- odmítnout udělit vnitrostátní schválení typu pro typ vozidla poháněného vznětovým motorem nebo

- odmítnout udělit vnitrostátní schválení typu pro typ vznětového motoru,

pokud nejsou splněny požadavky stanovené v přílohách této směrnice.

3. Do 30. září 1990 se odstavec 2 neuplatňuje na typy vozidel poháněných vznětovým motorem ani na typy vznětových motorů, jestliže je vznětový motor popsán v příloze k certifikátu schválení typu udělenému před tímto dnem v souladu se směrnicí 72/306/EHS.

4. Od 1. října 1990 mohou členské státy z důvodů týkajících se emisí plynných znečisťujících látek z motoru

- zakázat registraci, prodej a uvedení do provozu nových vozidel poháněných vznětovým motorem nebo

- zakázat prodej a užívání nových vznětových motorů,

pokud nejsou splněny požadavky stanovené v přílohách této směrnice.

Článek 3

1. Členský stát, který udělí schválení typu vznětového motoru, přijme nezbytná opatření, aby byl informován o každé úpravě konstrukční části nebo vlastností uvedených v bodě 2.3 přílohy I. Příslušné orgány dotyčného členského státu posoudí, zda je nutné provést na změněném typu motoru nové zkoušky a vystavit nový protokol. Změna se nepovolí, jestliže se při těchto zkouškách prokáže nesplnění požadavků této směrnice.

2. Členský stát, který udělí schválení typu vozidla z hlediska jeho vznětového motoru, přijme nezbytná opatření, aby byl informován o každé úpravě tohoto typu vozidla z hlediska jeho motoru. Příslušné orgány tohoto členského státu po této úpravě rozhodnou, zda je třeba přijmout opatření podle směrnice 70/156/EHS, zejména podle článku 4 nebo článku 6 uvedené směrnice.

Článek 4

Změny nezbytné pro přizpůsobení požadavků příloh technickému pokroku se přijímají postupem stanoveným v článku 13 směrnice 70/156/EHS.

Článek 5

1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 1. července 1988. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

2. Po oznámení této směrnice uvědomí členské státy v dostatečném časovém předstihu Komisi také o všech návrzích právních a správních předpisů, které hodlají přijmout v oblasti působnosti této směrnice, a to tak, aby se k nim Komise mohla vyjádřit.

Článek 6

Nejpozději do konce roku 1988 prověří Rada na základě návrhu Komise, zda mají být v této směrnici uváděné mezní hodnoty tří znečisťujících látek dále sníženy a zda mají být stanoveny mezní hodnoty pro emise částic.

Článek 7

Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu dne 3. prosince 1987.

Za Radu

předseda

Chr. Christensen

[1] Úř. věst. C 193, 31.7.1986, s. 3.

[2] Stanovisko ze dne 18. listopadu 1987 (Úř. věst. C 345, 21.12.1987, s. 61).

[3] Úř. věst. C 333, 29.12.1986, s. 17.

[4] Úř. věst. L 42, 23.2.1970, s. 1.

[5] Úř. věst. L 220, 8.8.1987, s. 44.

--------------------------------------------------

PŘÍLOHA I

OBLAST PŮSOBNOSTI, DEFINICE A ZKRATKY, ŽÁDOST O EHS SCHVÁLENÍ TYPU, POŽADAVKY A ZKOUŠKY, SHODNOST VÝROBY

1. OBLAST PŮSOBNOSTI

Tato směrnice se vztahuje na plynné znečisťující látky všech motorových vozidel se vznětovými motory a na vznětové motory podle definice v článku 1, s výjimkou vozidel kategorií N1, N2 a M2, pro která bylo uděleno schválení typu podle směrnice 70/220/EHS [1], naposledy pozměněné směrnicí 88/76/EHS [2].

2. DEFINICE A ZKRATKY

Pro účely této směrnice se rozumí:

2.1 "schválením typu motoru" schválení typu motoru z hlediska úrovně emisí plynných znečisťujících látek;

2.2 "vznětovým motorem" motor, který pracuje na principu zapalování kompresí;

2.3 "typem motoru" motory, které se neliší v zásadních hlediscích uvedených v příloze II této směrnice;

2.4 "plynnými znečisťujícími látkami" oxid uhelnatý, uhlovodíky (vyjádřené ekvivalentem C1H1,85) a oxidy dusíku vyjádřené ekvivalentem oxidu dusičitého NO2;

2.5 "netto výkonem" výkon v kW odebraný dynamometrem na konci klikového hřídele nebo rovnocenného orgánu a měřený metodou podle směrnice 80/1269/EHS [3];

2.6 "jmenovitými otáčkami" nejvyšší otáčky dovolené regulátorem při plném zatížení uvedeném výrobcem v jeho obchodní a servisní dokumentaci;

2.7 "poměrným zatížením" procentní vyjádření poměru využitelného momentu k maximálnímu momentu při daných otáčkách;

2.8 "středními otáčkami" otáčky odpovídající maximálnímu momentu, leží-li tyto otáčky mezi 60 a 75 % jmenovitých otáček; v ostatních případech se středními otáčkami rozumějí otáčky rovné 60 % jmenovitých otáček;

2.9 Zkratky a jednotky

P | KW | netto výkon nekorigovaný |

CO | g/kWh | emise oxidu uhelnatého |

HC | g/kWh | emise uhlovodíků |

NOx | g/kWh | emise oxidů dusíku |

conc | Ppm | koncentrace (ppm objemové) |

mass | g/h | hmotnostní průtok znečisťující látky |

WF | | váhový faktor |

GEXH | kg/h | hmotnostní průtok vlhkého výfukového plynu |

V’EXH | m3/h | objemový průtok suchého výfukového plynu |

V“EXH | m3/h | objemový průtok vlhkého výfukového plynu |

GAIR | kg/h | hmotnostní průtok nasávaného vzduchu |

VAIR | m3/h | objemový průtok nasávaného vzduchu (vlhký vzduch při 0 oC a 101,3 kPa) |

GFUEL | kg/h | hmotnostní průtok paliva |

HFID | | vyhřívaný plamenoionizační detektor |

NDUVR | | nedisperzní analyzátor s rezonanční absorpcí v ultrafialovém pásmu |

NDIR | | nedisperzní analyzátor s absorpcí v infračerveném pásmu |

CLA | | chemoluminiscenční analyzátor |

HCLA | | vyhřívaný chemoluminiscenční analyzátor |

3. ŽÁDOST O EHS SCHVÁLENÍ TYPU

3.1 Žádost o EHS schválení typu samostatného technického celku pro typ motoru

3.1.1 Žádost o EHS schválení typu motoru z hlediska emisí plynných znečisťujících látek podává výrobce motoru nebo jeho pověřený zástupce.

3.1.2 K žádosti se ve trojím vyhotovení přiloží následující dokumenty:

3.1.2.1 popis motoru obsahující všechny údaje, které jsou uvedeny v příloze II této směrnice a na základě článku 9a směrnice 70/156/EHS.

3.1.3 Technické zkušebně provádějící zkoušky podle bodu 6 se předloží motor, který odpovídá vlastnostem typu motoru definovaným v příloze II.

3.2 Žádost o EHS schválení typu vozidla z hlediska jeho motoru

3.2.1 Žádost o EHS schválení typu vozidla z hlediska emisí plynných znečisťujících látek z jeho motoru podává výrobce vozidla nebo jeho pověřený zástupce.

3.2.2 K žádosti se ve trojím vyhotovení přiloží následující dokumenty:

3.2.2.1 popis typu vozidla a částí vozidla spojených s motorem se všemi údaji uvedenými v příloze II spolu s dokumentací podle článku 3 směrnice 70/156/EHS, nebo

3.2.2.2 popis typu vozidla a případně částí vozidla spojených s motorem se všemi údaji uvedenými v příloze II a kopie certifikátu EHS schválení typu (příloha VIII) uděleného pro motor jako pro samostatný technický celek, který je do typu vozidla namontován, spolu s dokumentací podle článku 3 směrnice 70/156/EHS.

4. EHS SCHVÁLENÍ TYPU

4.1 Certifikát EHS schválení typu podle vzoru v příloze VIII se vystaví podle bodů 3.1. a 3.2.

5. OZNAČENÍ MOTORU

5.1 Motor schválený jako typ jako samostatný technický celek musí být označen:

5.1.1 výrobní nebo obchodní značkou výrobce motoru,

5.1.2 obchodní firmou výrobce,

5.1.3 číslem EHS schválení typu, před kterým je umístěno rozlišovací písmeno nebo písmena státu, který udělil EHS schválení typu. [5]

5.2 Tato označení musí být snadno čitelná a nesmazatelná.

6. POŽADAVKY A ZKOUŠKY

6.1 Obecně

Konstrukční části schopné ovlivnit emise plynných znečisťujících látek musí být konstruovány, vyrobeny a montovány tak, aby umožnily motoru za běžných podmínek používání i při vibracích, kterým může být vystaven, plnit požadavky této směrnice.

6.2 Požadavky týkající se emisí plynných znečisťujících látek

Emise plynných znečisťujících látek z motoru se při zkouškách měří metodou popsanou v příloze III. Jsou přípustné i jiné metody, je-li prokázáno, že poskytují rovnocenné výsledky.

6.2.1 Hmotnosti oxidu uhelnatého, uhlovodíků a oxidů dusíku nesmějí přesahovat hodnoty uvedené v následující tabulce:

Hmotnost oxidu uhelnatého (CO) g/kWh | Hmotnost uhlovodíků (HC) g/kWh | Hmotnost oxidů dusíku (NOx ) g/kWh |

11,2 | 2,4 | 14,4 |

7. MONTÁŽ DO VOZIDLA

7.1 Montáž motoru do vozidla musí z hlediska schválení typu motoru splňovat následujícím požadavky:

7.1.1 Podtlak v sání nesmí přesáhnout podtlak uvedený pro schválený motor v příloze VIII.

7.1.2 Protitlak ve výfuku nesmí přesáhnout protitlak uvedený pro schválený motor v příloze VIII.

7.1.3 Maximální výkon absorbovaný příslušenstvím nesmí převýšit přípustný maximální výkon uvedený pro schválený motor v příloze VIII.

8. SHODNOST VÝROBY

8.1 Každý motor označený číslem EHS schválení typu podle této směrnice se musí shodovat se schváleným typem motoru.

8.2 K ověření shodnosti podle bodu 8.1 se vybere ze série motor označený číslem EHS schválení typu.

8.3 Shoda motoru se schváleným typem se zpravidla ověřuje na základě popisu uvedeného v certifikátu schválení typu a v jeho přílohách; je-li třeba, podrobí se motor zkoušce uvedené v bodu 6.2.

8.3.1 K ověření shodnosti motoru zkouškou se postupuje následujícím způsobem:

8.3.1.1 Motor se odebere ze série a podrobí se zkoušce popsané v příloze III. Změřené hmotnosti oxidu uhelnatého, uhlovodíků a oxidů dusíku nesmějí převyšovat hodnoty uvedené v následující tabulce:

Hmotnost oxidu uhelnatého (CO) g/kWh | Hmotnost uhlovodíků (HC) g/kWh | Hmotnost oxidů dusíku (NOx) g/kWh |

12,3 | 2,6 | 15,8 |

8.3.1.2 x

x

+ k·S ≤ L

[6],

kde

L = mezní hodnota předepsaná v bodu 8.3.1.1 pro každou uvažovanou znečisťující látku,

k = statistický faktor závislý na n a daný následující tabulkou:

n | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 |

k | 0,973 | 0,613 | 0,489 | 0,421 | 0,376 | 0,342 | 0,317 | 0,296 | 0,279 |

n | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 |

k | 0,265 | 0,253 | 0,242 | 0,233 | 0,224 | 0,216 | 0,210 | 0,203 | 0,198 |

jestliže n ≥ 20, | k = 0,8602n- |

8.3.2 Technická zkušebna pověřená ověřením shodnosti výroby zkouší motory částečně nebo zcela zaběhnuté podle pokynů výrobce.

[1] Úř. věst. L 76, 6.4.1970, s. 1.

[2] Úř. věst. L 36, 9.2.1988, s. 1.

[3] Úř. věst. L 375, 31.12.1980, s. 46.

[5] B = Belgie, D = Spolková republika Německo, DK = Dánsko, E = Španělsko, F = Francie, GR = Řecko, I = Itálie, IRL = Irsko, L = Lucembursko, NL = Nizozemsko, P = Portugalsko, UK = Spojené království.

[6] S2 = ∑x − x-2n − 1, kde x je kterýkoli z individuálních výsledků docílených se vzorkem o velikosti n.

--------------------------------------------------

PŘÍLOHA II

+++++ TIFF +++++

--------------------------------------------------

Dodatek 1

+++++ TIFF +++++

+++++ TIFF +++++

+++++ TIFF +++++

+++++ TIFF +++++

--------------------------------------------------

Dodatek 2

+++++ TIFF +++++

--------------------------------------------------

PŘÍLOHA III

POSTUP ZKOUŠKY

1. ÚVOD

1.1 Tato příloha popisuje způsob stanovení emisí plynných znečisťujících látek ze zkoušených motorů.

1.2 Ke zkoušce je motor namontován na zkušební stolici a připojen na dynamometr.

2. PRINCIP MĚŘENÍ

Výfukové plyny motoru obsahují uhlovodíky, oxid uhelnatý a oxidy dusíku. Při běhu teplého motoru se v průběhu předepsaného cyklu měří množství těchto plynných složek ve výfukových plynech. Předepsaný cyklus činnosti obsahuje jistý počet režimů otáčky/výkon, které pokrývají typickou škálu pracovních podmínek vznětových motorů. Při každém režimu se stanoví koncentrace každé znečisťující látky, průtok výfukového plynu a odebraný výkon. Měřené hodnoty jsou váženy a užity pro výpočet množství každé emitované znečisťující látky v g/kWh metodou popsanou v této příloze.

3. PŘÍSTROJOVÉ VYBAVENÍ

3.1 Dynamometr a příslušenství motoru

K měření emisí z motorů na dynamometru se užije následující vybavení:

3.1.1 Dynamometrická stolice s charakteristikou dostačující pro zkušební cyklus podle bodu 4.1.

3.1.2 Přístroje k měření otáček, točivého momentu, spotřeby paliva, spotřeby vzduchu, teploty chladicí kapaliny a maziva, tlaku výfukových plynů a podtlaku v sání, teploty výfukových plynů, teploty nasávaného vzduchu, atmosférického tlaku, vlhkosti a teploty paliva. Přesnost měření těmito přístroji musí splňovat EHS metodu měření výkonu spalovacích motorů pro silniční vozidla.

3.1.3 Systém chlazení motoru s dostatečnou kapacitou k udržení motoru v předepsaných běžných pracovních teplotách v průběhu zkoušky.

3.1.4 Neizolovaný a nechlazený výfukový systém, který dosahuje nejméně 0,5 m za bod, kde jsou umístěny sondy pro odběr vzorku, a který vyvolává ve výfuku protitlak v rozmezí ± 650 Pa (± 5 mm Hg) od horní mezní hodnoty při maximálním jmenovitém výkonu podle údaje výrobce motoru v jeho obchodní a servisní dokumentaci pro užití ve vozidle.

3.1.5 Systém sání motoru, který způsobuje podtlak sání v rozmezí ± 300 Pa (30 mm H2O) od horní mezní hodnoty za pracovních podmínek motoru s maximálním průtokem vzduchu podle údaje výrobce motoru pro čistič vzduchu zkoušeného motoru.

3.2 Přístrojové vybavení pro analýzu a odběr vzorků

Systém je tvořen analyzátorem HFID pro měření nespálených uhlovodíků (HC), analyzátorem NDIR pro měření oxidu uhelnatého (CO) a analyzátorem CLA, HCLA nebo rovnocenným analyzátorem pro měření oxidů dusíku (NOx). Vzhledem k těžkým uhlovodíkům přítomným ve výfukových plynech vznětových motorů musí být systém analyzátoru HFID vyhříván a udržován při teplotě 453 K až 473 K (180 oC až 200 oC).

Přesnost analyzátorů musí být v mezích ±2,5 % plné výchylky na stupnici nebo lepší. Měřicí rozsah analyzátorů je třeba vybrat vhodně ve vztahu k měřeným hodnotám.

3.3 Plyny

3.3.1 Systém musí být plynotěsný. Jeho konstrukce a užité materiály musejí být takové, aby neovlivnily koncentraci znečisťujících látek ve výfukových plynech. Smějí být užity tyto plyny:

Analyzátor | Kalibrační plyn | Nulovací plyn |

CO | CO v N2 | dusík nebo suchý čištěný vzduch |

HC | C3H8 ve vzduchu | suchý čištěný vzduch |

NOx | NO v N2 | dusík nebo suchý čištěný vzduch |

3.4 Pomocné plyny

3.4.1 Jsou-li potřebné pomocné plyny, musí mít následující vlastnosti:

3.4.2 čištěný dusík (čistota ≤ 1 ppmC, ≤ 1 ppm CO, ≤ 400 ppm CO2, ≤ 0,1 ppm NO);

3.4.3 čištěný kyslík (čistota ≥ 99,5 % obj. O2);

3.4.4 směs vodíku (40 ± 2 % vodík, zbytek dusík nebo helium) (čistota ≤ 1 ppm C, ≤ 400 ppm CO2);

3.4.5 syntetický vzduch čištěný (čistota ≤ 1 ppm C, ≤ 1 ppm CO ≤ 400 ppm CO2, ≤ 0,1 ppm NO); obsah kyslíku mezi 18 a 21 % obj.

3.5 Kalibrační plyny

3.5.1 Skutečná koncentrace kalibračního plynu se musí s jeho jmenovitou hodnotou shodovat do ±2 %.

3.5.2 Plyny užité pro kalibraci mohou být též získány dávkovací mísičkou plynu ředěním čištěným dusíkem nebo čištěným syntetickým vzduchem. Přesnost zařízení musí být taková, aby obsah ředěných kalibračních plynů mohl být stanoven na ±2 %.

Příloha V popisuje běžně užívané systémy analýzy. Mohou být užity i jiné systémy nebo analyzátory, u kterých bylo prokázáno, že dávají rovnocenné výsledky.

4. POSTUP ZKOUŠKY

4.1 Zkušební cyklus

Zkoušku motoru na dynamometrické stolici tvoří třináctibodový cyklus, který je popsán dále:

Číslo bodu (režim) | Otáčky motoru | Procento zatížení |

1 | volnoběžné | — |

2 | střední | 10 |

3 | střední | 25 |

4 | střední | 50 |

5 | střední | 75 |

6 | střední | 100 |

7 | volnoběžné | — |

8 | jmenovité | 100 |

9 | jmenovité | 75 |

10 | jmenovité | 50 |

11 | jmenovité | 25 |

12 | jmenovité | 10 |

13 | volnoběžné | — |

4.2 Měření průtoku výfukového plynu

K výpočtu emisí je třeba znát průtok výfukového plynu (viz bod 4.8.1.1). Tento průtok lze stanovit jedním z následujících způsobů:

a) přímé měření průtoku výfukového plynu pomocí škrticí clony nebo rovnocenným systémem měření;

b) měření průtoku vzduchu nebo průtoku paliva vhodnými systémy měření a výpočet průtoku výfukového plynu z následujících rovnic:

GEXH = GAIR + GFUEL

nebo

V’EXH = VVAIR - 0,75 GFUEL (objemový průtok suchého výfukového plynu)

nebo

V“EXH = VAIR + 0,77 GFUEL (objemový průtok vlhkého výfukového plynu)

Průtok výfukového plynu musí být stanoven s přesností ±2,5 % nebo lepší. Koncentrace oxidu uhelnatého a oxidu dusíku se měří v suchých výfukových plynech. Emise CO a NOx se pak vyčíslí z objemového průtoku suchého výfukového plynu V’EXH. Jestliže je však analytický systém vybaven ohřívaným vedením odběru, vypočtou se emise NOx z objemového průtoku vlhkého výfukového plynu V“EXH. Je-li výpočet proveden z hmotnostního průtoku výfukového plynu GEXH, musí být koncentrace CO a NOx převedeny na podmínky za vlhka. Ve výpočtu HC se bere v úvahu GEXH a V“EXH podle užité metody měření.

4.3 Pracovní postup pro analyzátory a pro systém vzorkování

Postup užití analyzátorů musí být ve shodě s instrukcemi o uvádění do provozu a o užívání podle pokynů výrobce přístrojů. Zejména musejí být respektovány dále předepsané minimální požadavky.

4.3.1 Postup kalibrace

Kalibrace musí proběhnout nejvýše měsíc před zkouškou měření emisí. Souprava přístrojů se kalibruje a kalibrační křivky se ověří kalibračními plyny. Průtoky plynu musí být tytéž jako za analýzy odebíraných výfukových plynů.

4.3.1.1 Analyzátory se musí oteplovat minimálně dvě hodiny.

4.3.1.2 Provede se zkouška netěsnosti systému. K tomuto účelu se odpojí sonda z výfukového systému a uzavře se její konec. Pak se uvede v chod čerpadlo analyzátoru. Po počáteční periodě stabilizace musí všechny průtokoměry a manometry ukazovat nulu. V opačném případě se vedení odběru překontrolují a závady se odstraní.

4.3.1.3 Je-li to třeba, seřídí se analyzátor NDIR a optimalizuje se plamen u analyzátoru HFID.

4.3.1.4 Užitím suchého čištěného vzduchu (nebo dusíku) se vynulují analyzátory CO a NOx. Pro analyzátor HC musí být suchý vzduch čištěný. Stupnice analyzátorů se nastaví pomocí přizpůsobených kalibračních plynů.

4.3.1.5 Přezkouší se nastavení nuly a, je-li to třeba, opakují se operace popsané v bodu 4.3.1.4.

4.3.2 Stanovení kalibrační křivky analyzátoru

4.3.2.1 Kalibrační křivka analyzátoru se stanoví nejméně v pěti bodech kalibrace, jejichž rozložení musí být co možná nejrovnoměrnější. Poměr jmenovité koncentrace kalibračního plynu k nejvyšší koncentraci musí činit nejméně 80 % plné stupnice.

4.3.2.2 Kalibrační křivka se vypočte metodou nejmenších čtverců.

Pokud je výsledný polynom vyššího stupně než 3, musí být počet kalibračních bodů roven nejméně stupni tohoto polynomu plus 2.

4.3.2.3 Kalibrační křivka se nesmí odchylovat o více než 2 % od jmenovité hodnoty každého kalibračního plynu.

4.3.2.4 Průběh kalibrační křivky

Z průběhu kalibrační křivky a z kalibračních bodů lze ověřit, že kalibrace proběhla správně. Je třeba zaznamenat různé charakteristické parametry analyzátoru, zejména:

- dělení stupnice,

- citlivost,

- nulový bod,

- datum kalibrace.

4.3.2.5 Lze také užít alternativní technologii (např. užití počítače, elektronicky řízené přepínání rozsahu atd.), prokáže-li se ke spokojenosti technické zkušebny, že poskytuje rovnocennou přesnost.

4.3.3 Zkouška účinnosti konvertoru NOx

4.3.3.1 Účinnost konvertoru NOx na NO se přezkouší takto:

4.3.3.2 Účinnost lze kontrolovat ozonizátorem popsaným na konci této přílohy a dále popsaným postupem.

4.3.3.3 Chemoluminiscenční analyzátor CLA se kalibruje na nejčastěji užívaném rozsahu nulovacími plyny a kalibračními plyny podle instrukcí výrobce (kalibrační plyn musí mít obsah NO, který odpovídá asi 80 % plného rozsahu, a koncentrace NO2 ve směsi plynů musí být nižší než 5 % koncentrace NO). Analyzátor NOx je nastaven na měření NO tak, aby kalibrační plyn neprocházel do konvertoru. Zaznamená se indikovaná koncentrace.

4.3.3.4 T-přípojkou se k proudu plynu plynule přidává kyslík nebo syntetický vzduch, až je indikovaná koncentrace asi o 10 % nižší, než je koncentrace kalibrační podle bodu 4.3.3.3 Zaznamená se indikovaná koncentrace c. Během této operace je ozonizátor vyřazen z činnosti.

4.3.3.5 Pak se ozonizátor uvede v činnost tak, aby produkoval dostatek ozonu a aby tak koncentrace NO klesla na 20 % (minimální hodnota 10 %) kalibrační koncentrace udané v bodě 4.3.3.3. Zaznamená se indikovaná koncentrace d.

4.3.3.6 Pak se analyzátor přepne na měření NOx a směs plynu (sestávající z NO, NO2, O2 a N2) protéká nyní konvertorem. Zaznamená se indikovaná koncentrace a.

4.3.3.7 Nyní se ozonizátor odpojí. Směs plynu definovaná v bodu 4.3.3.4 protéká konvertorem, pak prochází do detektoru. Zaznamená se indikovaná koncentrace b.

4.3.3.8 Při ozonizátoru vyřazeném z činnosti se také uzavře průtok kyslíku. Hodnota NO indikovaná analyzátorem nesmí pak překračovat hodnotou indikovanou v bodu 4.3.3.3 o více než 5 %.

4.3.3.9 Účinnost konvertoru NOx se vypočte takto:

účinnost

=

× 100

4.3.3.10 Účinnost se kontroluje před každou kalibrací konvertoru NOx.

4.3.3.11 Takto obdržená hodnota nesmí být nižší než 90 %.

Poznámka:

Jestliže je měřicí rozsah analyzátoru větší než nejvyšší rozsah, ve kterém může pracovat konvertor NOx tak, aby zajistil snížení z 80 % na 20 %, pak se užije nejvyšší rozsah NOx, na který konvertor pracuje.

4.3.4 Ověření před zkouškou

Analyzátory NDIR se oteplují minimálně dvě hodiny, je však výhodnější, aby byly trvale zapnuty. Motory čerpadla odběru vzorku mohou být mimo dobu užívání vypnuty.

4.3.4.1 Analyzátor HC se nastaví na nulu suchým vzduchem nebo dusíkem a musí se dosáhnout stálosti nastavení nuly na výstupu zesilovače a na zapisovači.

4.3.4.2 Zavede se kalibrační plyn a zisk se nastaví tak, aby se kalibrační křivka kryla. Pro kalibraci, pro seřízení stupnice a pro analýzu výfukových plynů se užije tentýž průtok, aby nebylo třeba korigovat tlak v analytické komoře. Užije se kalibrační plyn s koncentrací složky kalibrace 75 % až 95 % plného rozsahu stupnice. Koncentrace musí být dodržena s dovolenou odchylkou ± 2,5 %.

4.3.4.3 Zkontroluje se seřízení nuly a podle potřeby se zopakují operace popsané v bodech 4.3.2.1 a 4.3.2.2.

4.3.4.4 Zkontrolují se průtoky.

4.4 Palivo

Palivem musí být referenční palivo stanovené v příloze IV.

4.5 Podmínky zkoušky motoru

4.5.1 F =

×

T2980,5

4.5.2 Aby byla zkouška platná, musí být parametr F takový, aby:

0,96 ≤ F ≤ 1,06

4.6 Průběh zkoušky

V průběhu každého režimu zkušebního cyklu musejí být udržovány stanovené otáčky s dovolenou odchylkou ± 50 min.-1 a stanovený točivý moment v rozmezí ± 2 % maximálního točivého momentu při zkušebních otáčkách. Teplota paliva na vstupu vstřikovacího čerpadla musí být 306 K až 316 K (33 oC až 43 oC). Regulátor a palivový systém se seřídí podle údajů výrobce v jeho prodejní a servisní dokumentaci. Při každé zkoušce musí proběhnout následující operace:

4.6.1 Aparatura a sondy pro odběr vzorku musí být instalovány tak, jak je předepsáno.

4.6.2 Systém chlazení se uvede do chodu.

4.6.3 Motor se uvede do chodu a nechá se zahřát až do té doby, kdy se všechny teploty a tlaky ustálí.

4.6.4 Zkouškou se určí křivka točivého momentu při plném zatížení, aby bylo možné vypočítat hodnoty točivého momentu pro stanovené režimy zkoušky; přitom se vezme v úvahu maximální přípustný příkon zařízení poháněných motorem podle prohlášení výrobce pro tento typ motoru. Nastavení dynamometru se pro všechny otáčky a zatížení motoru vypočte podle vzorce:

s = P

×

+ P

kde

s = nastavení dynamometru,

Pmin = minimální netto výkon motoru, takový jak je uvedeno v řádce (e) tabulky v příloze II dodatku I bodu 7.2,

L = míra zatížení, jak je uvedena v bodu 4.1 této přílohy

Paux = celkový přípustný příkon odebíraný příslušenstvím poháněným motorem minus příkon toho příslušenství, které je skutečně poháněno motorem, (d) – (b) podle bodu 7.2 dodatku I k příloze II.

4.6.5 Analyzátory emisí se nastaví na nulu a kalibrují se.

4.6.6 Zahájí se zkušební cyklus (viz bod 4.1). Motor se nechá běžet po dobu šesti minut při každém režimu, přičemž v průběhu první minuty se seřídí změny otáček a zatížení. Odezvy analyzátorů se zaznamenávají graficky na zapisovači během plných šesti minut, výfukový plyn protéká analyzátory alespoň v průběhu posledních tří minut. Otáčky a zatížení, teplota a tlak vzduchu v sání a ve výfuku, jakož i průtok paliva a vzduchu nebo průtok výfukových plynů se zaznamenávají v průběhu posledních pěti minut, přičemž požadavky na otáčky a zatížení musejí být splněny během poslední minuty každého režimu.

4.6.7 Měří se a zaznamenávají se všechny dodatečné údaje nezbytné pro výpočet (viz bod 4.7).

4.6.8 Ověřuje se seřízení nuly a stupnice analyzátorů a podle potřeby, minimálně na konci zkoušky se opraví seřízení. Zkouška se pokládá za platnou, jestliže po ní nutná seřízení nepřekračují přesnost analyzátorů podle bodu 3.2.

4.7 Údaje grafických záznamů

Určí se posledních 60 sekund každého režimu a v této periodě se stanoví střední hodnota grafického záznamu pro HC, CO a NOx. Střední hodnota koncentrace HC, CO a NOx se ze zaznamenaných hodnot a z odpovídajících údajů kalibrace určí v průběhu každého režimu. Lze však užít i jiné typy zápisu, pokud zaručují získání rovnocenných údajů.

4.8 Výpočty

4.8.1 Konečné výsledky zkoušky pro protokol se stanoví následujícími kroky:

4.8.1.1 Stanoví se hmotnostní průtok výfukového plynu GEXH nebo V’EXH a V“EXH (viz bod 4.2) pro každý režim.

4.8.1.2 Pokud se užije GEXH, musí se změřené koncentrace oxidu uhelnatého a oxidu dusíku převést na podmínky za vlhka metodou předepsanou v příloze VI. Je-li však systém analýzy vybaven ohřívaným vedením odběru, není třeba emise NOx převádět podle přílohy VI.

4.8.1.3 Koncentrace NOx se korigují metodou předepsanou v příloze VII.

4.8.1.4 Vypočte se hmotnostní průtok znečisťujících látek u každého režimu podle následujících rovnic:

(1) NOxhmot. = 0,001587.NOxconc. GEXH

(2) CO hmot. = 0,000966.COconc. GEXH

(3) HC hmot. = 0,000478.HCconc. GEXH

nebo

(1) NOxhmot. = 0,00205.NOxconc.V’EXH (suchý) pro neohřívané systémy

(2) NOx hmot. = 0,00205.NOxconc.V"EXH (vlhký) pro ohřívané systémy

(3) CO hmot. = 0,00125.COconc.V'EXH (suchý)

(4) HC hmot. = 0,000618.Hconc.V"EXH (vlhký)

4.8.2 Emise se vypočtou následujícím způsobem:

NO

=

∑NO

× WF

CO =

∑CO

× WF

HC =

∑HC

× WF

Váhové faktory (WF) užité v těchto vztazích jsou v následující tabulce:

číslo režimu | WF |

1 | 0,25/3 |

2 | 0,08 |

3 | 0,08 |

4 | 0,08 |

5 | 0,08 |

6 | 0,25 |

7 | 0,25/3 |

8 | 0,10 |

9 | 0,02 |

10 | 0,02 |

11 | 0,02 |

12 | 0,02 |

13 | 0,25/3 |

+++++ TIFF +++++

Schéma zařízení pro zjištění účinnosti konvertoru NOx

--------------------------------------------------

PŘÍLOHA IV

TECHNICKÉ VLASTNOSTI REFERENČNÍHO PALIVA PŘEDEPSANÉHO PRO SCHVALOVACÍ ZKOUŠKY A PRO OVĚŘENÍ SHODNOSTI VÝROBY

Referenční palivo: CEC RF – 03 – A – 84 (1) (3) (7)

Typ: motorová nafta

| Mezní hodnoty a jednotky | Metoda ASTM |

Cetanové číslo | min. 49 | D 613 |

max. 53 | |

Hustota při 15 oC (kg/l) | min. 0,835 | D 1298 |

max. 0,845 | |

Destilace | | |

—bod 50 % obj. | min. 245 oC | D 86 |

—bod 90 % obj. | min. 320 oC | |

max. 340 oC | |

—konečný bod varu | max. 370 oC | |

Bod vzplanutí | min. 55 oC | D 93 |

Bod ucpání filtru za studena (CFPP) | min. | EN 116(CEN) |

max. –5 oC | |

Viskozita při 40 oC | min. 2,5 mm2/s | D 445 |

max. 3,5 mm2/s | |

Obsah síry | min. (uvést) | D1266/D2622 |

max. 0,3 % hmot. | D 2785 |

Koroze mědi | max. 1 | D 130 |

Conradsonovo uhlíkové reziduum v 10% destilačním zbytku | max. 0,2 % hmot. | D 189 |

Obsah popela | max. 0,01 % hmot. | D 482 |

Obsah vody | max. 0,05 % hmot. | D95/D1744 |

Neutralizační číslo (číslo kyselosti) | max. 0,20 mg KOH/g | |

Oxidační stabilita | max. 2,5 mg/100 ml | D 2274 |

Přísady | | |

--------------------------------------------------

PŘÍLOHA V

ANALYTICKÉ SYSTÉMY

Popsány jsou tři analytické systémy založené na užití

- analyzátoru HFID pro měření uhlovodíků,

- analyzátoru NDIR pro měření oxidu uhelnatého,

- analyzátoru CLA, HCLA nebo rovnocenného analyzátoru s vyhřívaným odběrovým zařízením nebo bez něho pro měření oxidů dusíku.

Systém 1

Schéma analytického a vzorkovacího systému, který pro měření NOx používá chemoluminiscenčního analyzátoru, je uvedeno na obrázku 1.

SP | Sonda z korozivzdorné oceli pro odběr vzorků plynů ve výfukovém systému; doporučuje se užívat statické sondy s více otvory uzavřené na konci, pokrývající nejméně 80 % průměru výfukové trubky. Teplota výfukových plynů u sondy musí být nejméně 343 K (70 oC). |

HSL | Ohřívané vedení odběru, jehož teplota musí být udržována na 453 K až 473 K (180 oC až 200 oC); musí být z korozivzdorné oceli nebo PTFE. |

F1 | Vyhřívaný předfiltr, je-li užit; teplota musí být shodná s teplotou vyhřívaného vedení odběru. |

T1 | Snímač teploty průtoku výfukového plynu odebíraného a vstupujícího do vytápěné komory. |

V1 | Vhodný ventil pro volbu přívodu odebíraného výfukového plynu, provozního kalibračního plynu nebo vzduchu nebo nulovacího plynu. Ventil musí být ve vytápěné komoře nebo musí být sám vyhříván na tutéž teplotu jako vedení odběru. |

V2, V3 | Jehlové ventily pro seřizování kalibračního plynu a nulovacího plynu. |

F2 | Filtr pro odstraňování částic. Vhodný je filtrační disk ze skelných vláken o průměru 70 mm. Tento filtr musí být snadno přístupný a musí být měněn každý den, je-li třeba, i častěji. |

P1 | Vyhřívané čerpadlo pro odběr vzorku. |

G1 | Manometr pro měření tlaku v odběrném potrubí k analyzátoru HC. |

V4 | Regulační ventil pro regulaci tlaku v odběrném potrubí a pro regulaci průtoku k detektoru. |

HFID | Vyhřívaný plamenoionizační detektor pro uhlovodíky. Teplota vyhřívané komory musí být udržována na 453 K až 473 K (180 oC až 200 oC). |

FL1, | Průtokoměr umístěný v obtoku. |

R1, R2 | Regulátory tlaku vzduchu a paliva. |

SL | Vedení odběru. Musí být z PTFE nebo korozivzdorné oceli. Může být ohřívané nebo neohřívané. |

B | Lázeň pro ochlazení a kondenzaci vody obsažené v odebíraných výfukových plynech. Musí být udržována při teplotě 273 K až 277 K (0 oC až 4 oC) ledem nebo chladicím systémem. |

C | Chladicí spirála a odlučovač dostačující ke kondenzaci a hromadění vodních par. |

T2 | Snímač teploty pro lázeň. |

V5,V6 | Vypouštěcí ventily pro odvodnění jímače kondenzátu a lázně. |

V7 | Třícestný ventil. |

F3 | Filtr k odlučování částic z výfukových plynů před analýzou. Filtr ze skelných vláken, vhodný průměr nejméně 70 mm. |

P2 | Čerpadlo pro odběr vzorku. |

V8 | Regulátor tlaku k řízení průtoku vzorku. |

V9,V10,V11,V12 | Kulové ventily nebo elektromagnetické ventily, pro přepojování vzorku, nulovacího plynu nebo kalibračního plynu k analyzátorům. |

V13,V14 | Jehlové ventily pro regulaci průtoků k analyzátorům. |

CO | Analyzátor NDIR pro oxid uhelnatý. |

NOx | Analyzátor CLA pro oxidy dusíku. |

FL2, FL3, FL4 | Průtokoměry umístěné v obtoku. |

Systém 2

Schéma analytického a vzorkovacího systému, který pro měření NOx používá analyzátoru NDIR, je uvedeno na obrázku 2.

SP | Sonda z korozivzdorné oceli pro odběr vzorků plynů ve výfukovém systému; doporučuje se užívat statické sondy s více otvory uzavřené na konci, pokrývající nejméně 80 % průměru výfukové trubky. Teplota výfukových plynů u sondy musí být nejméně 343 K (70 oC). |

HSL | Vyhřívané vedení odběru, jehož teplota musí být udržována na 453 K až 473 K (180 oC až 200 oC); musí být z korozivzdorné oceli nebo PRFE. |

F1 | Vyhřívaný předfiltr, je-li užit; teplota musí být shodná s teplotou vyhřívaného vedení odběru. |

T1 | Snímač teploty průtoku výfukového plynu odebíraného a vstupujícího do vytápěné komory. |

V1 | Vhodný ventil pro volbu přívodu odebíraného výfukového plynu, provozního kalibračního plynu nebo vzduchu nebo nulovacího plynu. Ventil musí být ve vytápěné komoře nebo musí být sám vyhříván na tutéž teplotu jako vedení odběru. |

V2, V3 | Jehlové ventily pro seřizování kalibračního plynu a nulovacího plynu. |

F2 | Filtr pro odstraňování částic. Vhodný je filtrační disk ze skelných vláken o průměru 70 mm. Tento filtr musí být snadno přístupný a musí být měněn každý den, je-li třeba, i častěji. |

P1 | Vyhřívané čerpadlo pro odběr vzorku. |

G1 | Manometr pro měření tlaku v odběrném potrubí k analyzátoru HC. |

V4 | Regulační ventil pro regulaci tlaku v odběrném potrubí a pro regulaci průtoku k detektoru. |

HFID | Vyhřívaný plamenoionizační detektor pro uhlovodíky. Teplota vyhřívané komory musí být udržována na 453 K až 473 K (180 oC až 200 oC). |

FL1, | Průtokoměr umístěný v obtoku. |

R1, R2 | Regulátory tlaku vzduchu a paliva. |

SL | Vedení odběru. Musí být z PTFE nebo korozivzdorné oceli. Může být vyhřívané nebo nevyhřívané. |

B | Lázeň pro ochlazení a kondenzaci vody obsažené v odebíraných výfukových plynech. Musí být udržována při teplotě 273 K až 277 K (0 oC až 4 oC) ledem nebo chladicím systémem. |

C | Chladicí spirála a odlučovač, dostačující ke kondenzaci a hromadění vodních par. |

T2 | Snímač teploty pro lázeň. |

V5,V6 | Vypouštěcí ventily pro odvodnění jímače kondenzátu a lázně. |

V7 | Třícestný ventil. |

F3 | Filtr k odlučování částic z výfukových plynů před analýzou. Filtr ze skelných vláken, vhodný průměr nejméně 70 mm. |

P2 | Čerpadlo pro odběr vzorku. |

V8 | Regulátor tlaku pro řízení průtoku vzorku. |

V9 | Kulový nebo elektromagnetický ventil dovolující rozvádět odebírané výfukové plyny, nulovací nebo kalibrační plyn k analyzátorům. |

V10,V11 | Třícestné ventily obtoku sušárny. |

D | Sušárna pro odstranění vlhkosti odebíraných plynů. Je-li užita sušárna před analyzátorem NOx, musí mít minimální účinek na koncentraci NOx. |

V12 | Ventil pro regulaci průtoku k analyzátorům. |

G2 | Manometr tlaku na vstupu do analyzátoru. |

CO | Analyzátor NDIR pro oxid uhelnatý. |

NOx | Analyzátor NDIR pro oxidy dusíku. |

FL2, FL3 | Průtokoměry umístěné v obtoku. |

Systém 3

Schéma analytického a vzorkovacího systému, který pro měření NOx používá analyzátoru HCLA, je uvedeno na obrázku 3 této přílohy.

SP | Sonda z korozivzdorné oceli pro odběr vzorků plynů ve výfukovém systému; doporučuje se užívat statické sondy s více otvory uzavřené na konci, pokrývající nejméně 80 % průměru výfukové trubky. Teplota výfukových plynů u sondy musí být nejméně 343 K (70 oC). |

HSL1 | Vyhřívané vedení odběru, jehož teplota musí být udržována na 453 K až 473 K (180 oC až 200 oC); musí být z korozivzdorné oceli nebo PRFE. |

F1 | Vyhřívaný předfiltr, je-li užit; teplota musí být shodná s teplotou vyhřívaného vedení odběru. |

T1 | Snímač teploty průtoku výfukového plynu odebíraného a vstupujícího do vytápěné komory. |

V1 | Vhodný ventil pro volbu přívodu odebíraného výfukového plynu, provozního kalibračního plynu nebo vzduchu nebo nulovacího plynu. Ventil musí být ve vytápěné komoře nebo musí být sám vyhříván na tutéž teplotu jako vedení odběru. |

V2, V3 | Jehlové ventily pro seřizování kalibračního plynu a nulovacího plynu. |

F2 | Filtr pro odstraňování částic. Vhodný je filtrační disk ze skelných vláken o průměru 70 mm. Tento filtr musí být snadno přístupný a musí být měněn každý den, je-li třeba, i častěji. |

P1 | Vyhřívané čerpadlo odběru. |

G1 | Manometr pro měření tlaku v odběrném potrubí k analyzátoru HC. |

R3 | Regulační ventil pro regulaci tlaku ve vedení odběru a průtoku k detektoru. |

HFID | Vyhřívaný plamenoionizační detektor pro uhlovodíky. Teplota vyhřívané komory musí být udržována na 453 K až 473 K (180 oC až 200 oC). |

FL1, FL2, FL3 | Průtokoměry umístěné v obtoku. |

R1, R2 | Regulátory tlaku vzduchu a paliva. |

HSL2 | Vyhřívané vedení odběru, jehož teplota musí být udržována na 368 K až 473 K (95 oC až 200 oC); musí být z korozivzdorné oceli nebo z PTFE. |

T2 | Snímač teploty toku výfukových plynů odebíraných a vstupujících do analyzátoru CL. |

T3 | Snímač teploty konvertoru NO2 – NO. |

V9, V10 | Třícestné ventily pro obtok konvertoru NO2 – NO. |

V11 | Jehlový ventil pro vyrovnání průtoku mezi konvertorem NO2 – NO a obtokem. |

SL | Vedení odběru. Musí být z PTFE nebo z korozivzdorné oceli; může být vyhřívané nebo nevyhřívané. |

B | Lázeň pro ochlazení a kondenzaci vody obsažené v odebíraných výfukových plynech. Musí být udržována při teplotě 273 K až 277 K (0 oC až 4 oC) ledem nebo chladicím systémem. |

C | Chladicí spirála a odlučovač, dostačující ke kondenzaci a hromadění vodních par. |

T4 | Snímač teploty pro lázeň. |

V5, V6 | Vypouštěcí kohouty pro jímač kondenzátu a lázně. |

R4, R5 | Regulátory tlaku pro řízení odebíraného průtoku. |

V7,V8 | Kulové nebo elektromagnetické ventily dovolující rozvádět odebírané výfukové plyny, nulovací nebo kalibrační plyn k analyzátorům. |

V12,V13 | Jehlové ventily pro regulaci průtoků k analyzátorům. |

CO | Analyzátor NDIR pro oxid uhelnatý. |

NOx | Analyzátor HCLA pro oxidy dusíku. |

FL4,FL5 | Průtokoměry obtoku. |

V4,V14 | Třícestné kulové ventily nebo elektromagnetické ventily. Ventily musejí být umístěny ve vyhřívané komoře nebo musejí být samy vyhřívány na teplotu vedení odběru HSL1. |

+++++ TIFF +++++

Schéma principu analýzy výfukových plynů pro měření CO, NOx a HC (analýza NOx pomocí CLA)

+++++ TIFF +++++

Schéma principu analýzy výfukových plynů pro měření CO, NOx a HC (analýza NOx pomocí NDIR)

+++++ TIFF +++++

Schéma principu analýzy výfukových plynů pro měření CO, NOx a HC (analýza pomocí HCLA – ohřívané vedení odběru)

--------------------------------------------------

PŘÍLOHA VI

PŘEVOD KONCENTRACÍ CO A NOx NA HODNOTY ZA VLHKA

Koncentrace CO a NOx ve výfukových plynech měřené popsanou metodou se vztahují na podmínky za sucha. Pro převedení změřených hodnot na skutečné koncentrace ve výfukových plynech (podmínky za vlhka) lze užít následující vztah:

ppm

= ppm

×

G

G

kde:

GFUEL = průtok paliva (kg/s) (kg/h),

GAIR = průtok vzduchu (kg/s) (kg/h) (suchý vzduch).

--------------------------------------------------

PŘÍLOHA VII

KOREKČNÍ FAKTOR VLHKOSTI PRO OXIDY DUSÍKU

Hodnoty oxidů dusíku se násobí následujícím korekčním faktorem vlhkosti:

1 + A

+ B × 1,8

,

kde:

A 0,044

G

G

− 0,0038

B 0,116

G

G

+ 0,0053

m = vlhkost nasávaného vzduchu v g vody na kg suchého vzduchu,

T = teplota vzduchu v K,

G

G

AIR = poměr palivo/vzduch (suchý vzduch).

--------------------------------------------------

PŘÍLOHA VIII

+++++ TIFF +++++

--------------------------------------------------

Doplněk

+++++ TIFF +++++

--------------------------------------------------

Top