EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 31987L0102

Směrnice Rady ze dne 22. prosince 1986 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se spotřebitelského úvěru

OJ L 42, 12.2.1987, p. 48–53 (ES, DA, DE, EL, EN, FR, IT, NL, PT)
Special edition in Finnish: Chapter 15 Volume 007 P. 202 - 207
Special edition in Swedish: Chapter 15 Volume 007 P. 202 - 207
Special edition in Czech: Chapter 15 Volume 001 P. 326 - 331
Special edition in Estonian: Chapter 15 Volume 001 P. 326 - 331
Special edition in Latvian: Chapter 15 Volume 001 P. 326 - 331
Special edition in Lithuanian: Chapter 15 Volume 001 P. 326 - 331
Special edition in Hungarian Chapter 15 Volume 001 P. 326 - 331
Special edition in Maltese: Chapter 15 Volume 001 P. 326 - 331
Special edition in Polish: Chapter 15 Volume 001 P. 326 - 331
Special edition in Slovak: Chapter 15 Volume 001 P. 326 - 331
Special edition in Slovene: Chapter 15 Volume 001 P. 326 - 331
Special edition in Bulgarian: Chapter 15 Volume 001 P. 252 - 257
Special edition in Romanian: Chapter 15 Volume 001 P. 252 - 257

No longer in force, Date of end of validity: 10/06/2010; Zrušeno 32008L0048 . Latest consolidated version: 12/05/2010

ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/1987/102/oj

31987L0102



Úřední věstník L 042 , 12/02/1987 S. 0048 - 0053
Finské zvláštní vydání: Kapitola 15 Svazek 7 S. 0202
Švédské zvláštní vydání: Kapitola 15 Svazek 7 S. 0202


Směrnice Rady

ze dne 22. prosince 1986

o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se spotřebitelského úvěru

(87/102/EHS)

RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na článek 100 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise [1],

s ohledem na návrh Evropského parlamentu [2],

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru [3],

vzhledem k tomu, že existují velké rozdíly mezi právními předpisy členských států v oblasti spotřebitelského úvěru;

vzhledem k tomu, že tyto rozdíly v právních předpisech mohou vést k narušení hospodářské soutěže mezi poskytovateli úvěru uvnitř společného trhu;

vzhledem k tomu, že tyto rozdíly omezují možnosti spotřebitele získat úvěr v jiných členských státech; že ovlivňují rozsah a charakter požadovaného úvěru, a také nákup zboží a služeb;

vzhledem k tomu, že tyto rozdíly následně ovlivňují volný pohyb zboží a služeb, jež mohou spotřebitelé získat na základě úvěru, a tím mají přímý dopad na fungování společného trhu;

vzhledem k tomu, že při rostoucím celkovém rozsahu úvěru poskytovaném ve Společenství spotřebitelům by zřízení společného trhu v oblasti spotřebitelského úvěru prospělo stejnou měrou spotřebitelům, poskytovatelům úvěru, výrobcům, velkoobchodníkům i maloobchodníkům se zbožím i poskytovatelům služeb;

vzhledem k tomu, že programy Evropského hospodářského společenství pro politiku ochrany a informovanosti spotřebitele [4] mimo jiné stanoví, že spotřebitel má být chráněn proti nevýhodným úvěrovým podmínkám a že by se mělo přednostně přikročit k harmonizaci obecných podmínek spotřebitelského úvěru;

vzhledem k tomu, že rozdíly v právních předpisech a v praxi vedou k nerovné ochraně spotřebitele v oblasti spotřebitelského úvěru mezi jednotlivými členskými státy;

vzhledem k tomu, že v posledních letech došlo k mnoha změnám v různých typech úvěru dostupných spotřebitelům a jimi užívaných; že vznikly nové formy úvěru a že se dále vyvíjejí;

vzhledem k tomu, že by spotřebitel měl mít dostatečné informace o podmínkách a nákladech úvěru, jakož i o svých závazcích; že tyto informace by mimo jiné měly obsahovat roční sazbu v procentech za daný úvěr, nebo pokud neexistuje, za celkovou částku, kterou spotřebitel musí za úvěr zaplatit; že do rozhodnutí o způsobu nebo způsobech výpočtu této roční sazby v procentech by členské státy měly nadále uplatňovat dosavadní způsoby nebo praxi výpočtu této sazby, nebo pokud tomu tak nebude, měly by vydat ustanovení pro obeznámení spotřebitele s celkovými náklady úvěru;

vzhledem k tomu, že podmínky úvěru mohou být pro spotřebitele nevýhodné; že lze docílit lepší ochrany spotřebitele přijetím jistých požadavků vztahujících se na všechny formy úvěru;

vzhledem k tomu, že pro charakter jistých smluv o úvěru nebo druhů transakcí by měly být tyto smlouvy nebo transakce částečně nebo zcela vyloučeny z působnosti této směrnice;

vzhledem k tomu, že by členské státy měly mít po konzultaci s Komisí možnost vyloučit z této směrnice jisté formy úvěru nekomerčního charakteru poskytované za zvláštních podmínek;

vzhledem k tomu, že praxe uplatňovaná v některých členských státech u notářsky nebo soudně stvrzených dokumentů je taková, že u těchto dokumentů činí uplatňování některých ustanovení této směrnice zbytečným; že by z tohoto důvodu měly mít členské státy možnost vyjmout takové dokumenty z působnosti uvedených ustanovení;

vzhledem k tomu, že úvěrové smlouvy na velké finanční částky se odlišují od obvyklých smluv o spotřebitelském úvěru; že uplatňování ustanovení této směrnice na smlouvy o velmi malých částkách by mohlo klást zbytečnou administrativní zátěž jak na spotřebitele, tak na poskytovatele úvěru; že by z tohoto důvodu měly být z této směrnice vyloučeny smlouvy přesahující stanovené finanční limity i nedosahující stanovených finančních limitů;

vzhledem k tomu, že poskytování informací o nákladech úvěru v reklamě a v provozních místnostech poskytovatele nebo zprostředkovatele úvěru usnadňuje spotřebiteli srovnávat různé nabídky;

vzhledem k tomu, že ochrana spotřebitele se dále zlepšuje, mají-li smlouvy o úvěru písemnou formu a obsahují-li určité minimální údaje o smluvních podmínkách;

vzhledem k tomu, že by členské státy měly stanovit podmínky, za nichž je možný zpětný přechod držby zboží, zvláště pokud k tomu spotřebitel neudělil souhlas; že by se vyúčtování mezi smluvními stranami mělo po zpětném přechodu držby uskutečnit tak, aby zpětný přechod držby nevedl k bezdůvodnému obohacení;

vzhledem k tomu, že by spotřebiteli mělo být umožněno splnit závazky před uplynutím stanovené lhůty; že by pak spotřebitel měl mít nárok na spravedlivou slevu z celkových nákladů úvěru;

vzhledem k tomu, že postoupení práv věřitele vyplývajících ze smlouvy o úvěru by nemělo zhoršit právní postavení spotřebitele;

vzhledem k tomu, že ty členské státy, které umožňují spotřebitelům používat směnky, dlužní úpisy nebo šeky v souvislosti se smlouvami o úvěru, by měly zajistit vhodnou ochranu spotřebitele při takovém použití uvedených nástrojů;

vzhledem k tomu, že pokud jde o zboží nebo služby, které spotřebitel získal na úvěr, měl by mít, alespoň za okolností níže uvedených, vůči poskytovateli úvěru navíc další práva ke svým běžným smluvním právům vůči tomuto poskytovateli a vůči dodavateli zboží nebo služeb; že výše zmíněné okolnosti jsou dány tehdy, když poskytovatel úvěru a dodavatel zboží nebo služeb mají dřívější smlouvu, na jejímž základě je úvěr nabízen výhradně uvedeným poskytovatelem úvěru zákazníkům tohoto dodavatele, aby od něho mohli získat zboží nebo služby;

vzhledem k tomu, že pojmem ECU se rozumí zúčtovací jednotka podle definice v nařízení Rady (EHS) č. 3180/78 [5] naposledy pozměněném nařízením (EHS) č. 2626/84 [6]; že by členské státy měly mít do určité míry volnost zaokrouhlovat částky v národní měně vzniklé přepočtem částek, jež jsou v této směrnici vyjádřeny v ECU; že by částky uvedené v této směrnici měly být pravidelně zkoumány s ohledem na hospodářský a měnový vývoj ve Společenství a případně revidovány;

vzhledem k tomu, že by členské státy měly přijmout vhodná opatření pro povolování činnosti osob nabízejících úvěr nebo zprostředkování smluv o úvěru, nebo pro kontrolu a sledování činnosti osob nabízejících úvěr nebo zprostředkujících poskytnutí úvěru, nebo opatření umožňující spotřebitelům podávat stížnosti ohledně smluv o úvěru nebo úvěrových podmínek;

vzhledem k tomu, že smlouvy o úvěru by se neměly k újmě spotřebitele odchylovat od prováděcích předpisů k této směrnici nebo od předpisů odpovídajících jejím ustanovením; že by tyto předpisy neměly být obcházeny v důsledku formulace uvedených smluv;

vzhledem k tomu, že pokud tato směrnice stanoví jistý stupeň sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se spotřebitelského úvěru, a také jistý stupeň ochrany spotřebitele, nemělo by být členským státům bráněno v tom, aby si zachovaly nebo přijaly přísnější opatření na ochranu spotřebitele s řádným přihlédnutím ke svým závazkům ze Smlouvy;

vzhledem k tomu, že má Komise předložit Radě nejpozději do 1. ledna 1995 zprávu o provádění této směrnice,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

1. Tato směrnice se vztahuje na smlouvy o úvěru.

2. Pro účely této směrnice se rozumí:

a) "spotřebitelem" fyzická osoba, která při transakcích, na něž se vztahuje tato směrnice, jedná za účelem, který nelze považovat za její obchodní nebo profesní činnost;

b) "věřitelem" fyzická nebo právnická osoba, která poskytuje při své obchodní nebo profesní činnosti úvěr, nebo skupina takových osob;

c) "smlouvou o úvěru" smlouva, na jejímž základě věřitel poskytuje nebo slibuje poskytnout spotřebiteli úvěr ve formě odložené platby, půjčky nebo jiné podobné finanční služby;

smlouvy o souvislém poskytování služby nebo veřejných služeb, kdy má spotřebitel právo za ně platit po dobu jejich poskytování ve formě splátek, se nepovažují za smlouvy o úvěru pro účely této směrnice;

d) "celkovými náklady úvěru pro spotřebitele" veškeré náklady úvěru včetně úroků a jiných poplatků přímo spojených se smlouvou o úvěru, určené podle předpisů nebo zvyklostí, jež existují v členských státech nebo jež mají členské státy vytvořit;

e) "roční sazbou v procentech" celkové náklady úvěru pro spotřebitele, vyjádřené ve formě ročního procenta částky poskytnutého úvěru a vypočítané způsoby používanými v jednotlivých členských státech.

Článek 2

1. Tato směrnice se nevztahuje na:

a) smlouvy o úvěru nebo přísliby úvěru:

- určené především k získání nebo zachování vlastnických práv k pozemkům nebo k existující či projektované budově,

- určené k obnově nebo rekonstrukci budovy;

b) nájemní smlouvy s výjimkou těch, které stanoví, že vlastnické právo v konečném důsledku připadne nájemci;

c) úvěr poskytnutý nebo daný k dispozici bez placení úroků nebo jakýchkoliv jiných poplatků;

d) smlouvy o úvěru, které nestanoví placení úroku za podmínky, že se spotřebitel zaváže splatit úvěr jednorázově;

e) úvěr ve formě přečerpání běžného účtu poskytnutý úvěrovou institucí nebo finanční institucí, kromě přečerpání účtů úvěrových karet.

Na tyto formy úvěru se však vztahují ustanovení článku 6;

f) smlouvy o úvěru na částky nižší než 200 ECU a vyšší než 20000 ECU;

g) smlouvy o úvěru, podle nichž je spotřebitel povinen splatit poskytnutý úvěr:

- buď ve lhůtě nejdéle tří měsíců,

- nebo nejvýše čtyřmi splátkami ve lhůtě nejdéle dvanácti měsíců.

2. Členský stát může po poradě s Komisí vyloučit z působnosti této směrnice určité formy úvěru, které splňují tyto podmínky:

- jsou poskytovány za sazby nižší, než jsou běžné sazby na trhu, a

- nejsou nabízeny obecně celé veřejnosti.

3. Ustanovení článků 4 a 6 až 12 se nevztahují na smlouvy o úvěru nebo na přísliby úvěru zajištěné hypotékou na nemovitost, pokud takové smlouvy již nejsou vyloučeny z působnosti této směrnice ustanovením odst. 1 písm. a) tohoto článku.

4. Členské státy mohou vyloučit z ustanovení článků 6 až 12 smlouvy o úvěru mající formu notářsky nebo soudně stvrzeného dokumentu.

Článek 3

Aniž jsou dotčena ustanovení směrnice Rady 84/450/EHS ze dne 10. září 1984 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se klamavé reklamy [7] a pravidla a zásady týkající se nekalé reklamy, musí každá reklama nebo každá nabídka, která je vystavená v provozních prostorách, v nichž nějaká osoba nabízí úvěr nebo zprostředkování smlouvy o úvěru, a v které je uvedena úroková míra nebo jakékoliv číselné údaje týkající se nákladů úvěru, také obsahovat údaj o roční sazbě v procentech, a to ve formě názorného příkladu, pokud není možno použít jiných způsobů.

Článek 4

1. Smlouvy o úvěru se uzavírají písemnou formou. Spotřebitel obdrží jeden opis písemné smlouvy.

2. Písemná smlouva musí obsahovat:

a) údaj o roční sazbě v procentech;

b) podmínky, za kterých je možno změnit roční sazbu v procentech.

V případech, kdy není možno uvést roční sazbu v procentech, musí být spotřebiteli poskytnuty přiměřené informace v písemné smlouvě. Tyto informace musí přinejmenším zahrnovat informace stanovené v čl. 6 odst. 1 druhé odrážce.

3. Písemná smlouva musí dále obsahovat ostatní podstatné náležitosti smlouvy.

Příloha k této směrnici obsahuje vzorový seznam podmínek, které mohou členské státy vyžadovat k zařazení do písemné smlouvy jako podstatné.

Článek 5

Odchylně od ustanovení článku 3 a čl. 4 odst. 2 a do přijetí rozhodnutí o zavedení společného způsobu nebo způsobů Společenství pro výpočet roční sazby v procentech musejí ty členské státy, které v době oznámení této směrnice nevyžadují uvedení roční sazby v procentech nebo které nemají zavedený způsob pro její výpočet, alespoň vyžadovat uvádění celkových nákladů úvěru pro spotřebitele.

Článek 6

1. Bez ohledu na vynětí stanovené v čl. 2 odst. 1 písm. e) musí být v případech smlouvy mezi úvěrovou nebo finanční institucí a spotřebitelem o poskytnutí úvěru ve formě přečerpání běžného účtu (kromě účtů kreditních karet) spotřebitel informován při uzavření nebo před uzavřením příslušné smlouvy o:

- případné horní hranici úvěru,

- roční úrokové sazbě a účtovaných poplatcích ode dne uzavření smlouvy, a také o podmínkách, za nichž je možno tuto sazbu a poplatky změnit,

- postupu pro ukončení smlouvy.

Tyto informace musí být potvrzeny písemně.

2. Po dobu trvání smlouvy musí být spotřebitel také informován o každé změně roční úrokové sazby nebo poplatků, jakmile k ní dojde. Tyto informace je možno podat na výpisu z účtu nebo v jakékoliv jiné formě přijatelné pro členské státy.

3. V členských státech, kde jsou přípustná přečerpání účtu s tichým souhlasem, zajistí dotyčné členské státy, aby byl spotřebitel informován o roční úrokové sazbě a o účtovaných poplatcích, a také o všech změnách těchto poplatků v případech, kdy přečerpání účtu trvá déle než tři měsíce.

Článek 7

V případě úvěru poskytnutého na nabytí zboží stanoví členské státy podmínky, za nichž je možný zpětný přechod držby zboží, zvláště když k tomu spotřebitel neudělil souhlas. Zajistí také, aby v případech zpětného přechodu držby zboží na věřitele bylo vyúčtování mezi oběma stranami provedeno tak, aby zpětný přechod držby nevedl k bezdůvodnému obohacení.

Článek 8

Spotřebitel může splnit svůj závazek plynoucí ze smlouvy o úvěru před lhůtou v ní určenou. V tomto případě má spotřebitel v souladu s předpisy stanovenými členskými státy právo na spravedlivé snížení celkových nákladů úvěru.

Článek 9

V případech, kdy jsou práva věřitele plynoucí ze smlouvy o úvěru postoupena třetí osobě, může spotřebitel uplatnit vůči této třetí osobě veškeré námitky a právní prostředky, které měl k dispozici vůči původnímu věřiteli, včetně vzájemného započtení pohledávek, pokud je povoleno v dotyčném členském státě.

Článek 10

Členské státy, které v souvislosti se smlouvami o úvěru dovolují spotřebiteli, aby:

a) platil směnkami včetně dlužních úpisů;

b) poskytoval jistotu pomocí směnek včetně dlužních úpisů a šeků,

zajistí, aby byl spotřebitel při použití těchto nástrojů pro tyto účely vhodným způsobem chráněn.

Článek 11

1. Členské státy zajistí, aby existence smlouvy o úvěru žádným způsobem neovlivnila práva spotřebitele vůči dodavateli zboží nebo služby zakoupené pomocí takové smlouvy v případech, kdy zboží nebo služby nejsou dodány nebo jinak neodpovídají smlouvě o jejich dodávce.

2. V případech, kdy:

a) za účelem nákupu zboží nebo obdržení služeb spotřebitel uzavře smlouvu o úvěru s jinou osobou než jejich dodavatelem a

b) poskytovatel úvěru a dodavatel zboží nebo služeb uzavřeli dřívější smlouvu, na jejímž základě tento poskytovatel úvěru poskytuje úvěr výhradně zákazníkům uvedeného dodavatele za účelem odběru zboží nebo služeb od uvedeného dodavatele, a

c) spotřebitel uvedený pod písmenem a) získá úvěr na základě takovéto dřívější smlouvy a

d) zboží nebo služby spadající pod smlouvu o úvěru nejsou dodány nebo jsou dodány jen zčásti, nebo neodpovídají smlouvě o jejich dodávce a

e) spotřebitel uplatnil svá práva vůči dodavateli, ale nedosáhl uspokojení svých oprávněných nároků,

má spotřebitel právo uplatňovat práva vůči poskytovateli úvěru. Členské státy stanoví rozsah a podmínky pro uplatnění těchto práv.

3. Ustanovení odstavce 2 se nevztahuje na případy, kdy jednotlivá transakce nepřesahuje hodnotu odpovídající 200 ECU.

Článek 12

1. Členské státy:

a) zajistí, aby osoby nabízející úvěr nebo nabízející zprostředkování smluv o úvěru musely získat úřední povolení buď výhradně k této činnosti, nebo jako dodavatelé zboží a služeb, nebo

b) zajistí, aby osoby poskytující úvěr nebo zprostředkující poskytnutí úvěru podléhaly kontrole nebo sledování činnosti určenou institucí nebo úředním orgánem, nebo

c) podpoří zřízení orgánů příslušných k přijímání stížností ohledně smluv o úvěru nebo úvěrových podmínek a k poskytování souvisejících informací nebo rad o těchto smlouvách a podmínkách spotřebitelům.

2. Členské státy mohou stanovit, že povolení uvedené v odst. 1 písm. a) není nutné v případech, kdy osoby nabízející uzavření nebo zprostředkování smluv o úvěru splňují definici uvedenou v článku 1 první směrnice Rady ze dne 12. prosince 1977 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přístupu k činnosti úvěrových institucí a jejího výkonu [8] a mají povolení v souladu s ustanoveními uvedené směrnice.

V případech, kdy osoby poskytující úvěr nebo zprostředkující poskytování úvěru dostaly povolení jak výhradní k provozování této činnosti podle ustanovení odst. 1 písm. a), tak i podle ustanovení uvedené směrnice, ale toto druhé povolení bylo následně zrušeno, příslušný orgán, který vystavil výhradní povolení k poskytování úvěru podle odst. 1 písm. a), musí být o této skutečnosti uvědomen a rozhodne, zda příslušné osoby mohou nadále poskytovat úvěr nebo zprostředkovávat poskytování úvěru, nebo zda výhradní povolení, vydané na základě odst. 1 písm. a), má být odňato.

Článek 13

1. Pro účely této směrnice pojem ECU vymezuje nařízení (EHS) č. 3180/78 ve znění nařízení (EHS) č. 2626/84. Ekvivalent v národní měně se zpočátku vypočítá na základě kurzu platného v den přijetí této směrnice.

Členské státy mohou zaokrouhlit částky v národní měně vyplývající z přepočtu částek v ECU, pokud tato úprava nepřekročí 10 ECU.

2. Každých pět let a poprvé v roce 1995 Rada na návrh Komise přezkoumá a případně upraví částky uvedené v této směrnici s přihlédnutím k hospodářskému a měnovému vývoji ve Společenství.

Článek 14

1. Členské státy zajistí, aby se smlouvy o úvěru neodchylovaly ke škodě spotřebitele od vnitrostátních předpisů provádějících tuto směrnici nebo odpovídajících této směrnici.

2. Členské státy také zajistí, aby ustanovení, která přijmou k provedení této směrnice, nebyla obcházena v důsledku formulace smluv o úvěru, zvláště pak formou rozdělení částky úvěru do několika smluv.

Článek 15

Tato směrnice nebrání členským státům, aby zachovaly nebo přijaly přísnější ustanovení na ochranu spotřebitele v souladu s jejich závazky vyplývajícími ze Smlouvy.

Článek 16

1. Členské státy uvedou v účinnost opatření nezbytná k dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 1. ledna 1990 a neprodleně o tom uvědomí Komisi.

2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 17

Komise předloží nejpozději do 1. ledna 1995 Radě zprávu o uplatňování této směrnice.

Článek 18

Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu dne 22. prosince 1986.

Za Radu

předseda

G. Shaw

[1] Úř. věst. C 80, 27.3.1979, s. 4, aÚř. věst. C 183, 10.7.1984, s. 4.

[2] Úř. věst. C 242, 12.9.1983, s. 10.

[3] Úř. věst. C 113, 7.5.1980, s. 22.

[4] Úř. věst. C 92, 25.4.1975, s. 1 aÚř. věst. C 133, 3.6.1981, s. 1.

[5] Úř. věst. L 379, 30.12.1978, s. 1.

[6] Úř. věst. L 247, 16.9.1984, s. 1.

[7] Úř. věst. L 250, 19.9.1984, s. 17.

[8] Úř. věst. L 322, 17.12.1977, s. 30.

--------------------------------------------------

PŘÍLOHA

SEZNAM PODMÍNEK UVEDENÝCH V ČL. 4 ODST. 3

1. Smlouvy o úvěru na financování dodávky určitého zboží nebo služeb:

i) popis zboží nebo služeb, jichž se smlouva týká;

ii) cena splatná v hotovosti a cena splatná na základě smlouvy o úvěru;

iii) částka případné zálohy, počet a výše splátek a lhůty jejich splatnosti nebo způsob jejich zjištění v případě, kdy nejsou známy v době uzavření smlouvy;

iv) ustanovení, že spotřebitel má podle článku 8 nárok na slevu, pokud splatí úvěr dříve;

v) jméno vlastníka zboží (pokud vlastnictví nepřechází na spotřebitele okamžitě) a podmínky, za nichž se spotřebitel stane vlastníkem zboží;

vi) údaje o případně požadované jistotě;

vii) případná lhůta na rozmyšlenou;

viii) údaj o případně požadovaném pojištění, a pokud není výběr pojistitele ponechán na spotřebiteli, uvedení nákladů tohoto pojištění.

2. Smlouvy o úvěru prostřednictvím kreditních karet:

i) výše případné horní hranice úvěru;

ii) podmínky splatnosti nebo prostředky jejich určení;

iii) případná lhůta na rozmyšlenou.

3. Smlouvy o úvěru prostřednictvím běžného účtu, kterým se nezabývají jiná ustanovení této směrnice:

i) výše případné horní hranice úvěru nebo způsob jejího určení;

ii) podmínky užívání a splatnosti;

iii) případná lhůta na rozmyšlenou.

4. Jiné smlouvy o úvěru spadající pod tuto směrnici:

i) výše případné horní hranice úvěru;

ii) uvedení případné požadované jistoty;

iii) podmínky splatnosti;

iv) případná lhůta na rozmyšlenou;

v) ustanovení, že spotřebitel má podle článku 8 nárok na slevu, pokud splatí úvěr dříve.

--------------------------------------------------

Top